Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví Životní úroveň a kvalita života Bakalářská práce Autor: Long Nguyen Duc Bankovní management Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Urban, PhD. Praha Září, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Chebu dne 31. 7. 2011 Long Nguyen Duc
Poděkování Rád bych poděkoval vedoucímu práce Mgr. Lukášovi Urbanovi, PhD. za vedení, uţitečné rady, trpělivost a celkovou odbornou pomoc při zpracování mé bakalářské práce. Mému otci a mé matce, přátelům a speciálně paní Janě Chmelíkové (bývalé studijní referentce Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni) děkuji za pomoc, motivace, poskytnutí informací o vietnamské komunitě a poskytnutí příjemného a klidného prostředí k napsání této práce.
Anotace práce Teoretická část práce je zaměřena na vymezení a stručnou problematizaci základních pojmů, resp. kategorií, sociologie ţivotního stylu a sociologie kultury v kontextech České společnosti. Praktická část má podobu empirické deskripce a multioborové analýzy postavení vietnamské komunity ve vybraných regionech České republiky na počátku 21. století. Annotation The theoretical part is focused on the definition and short problematization of basic terms or category, sociology of lifestyle and sociology of culture in the contexts of Czech society. The practical part takes the form of empirical description and multidisciplinary analysis about the situation of Vietnamese community in selected regions of the Czech Republic at the beginning of 21st century.
Obsah Předmluva... 3 Úvod... 4 TEORITICKÁ ČÁST... 5 1. Kvalita ţivota... 5 2. Ţivotní úroveň... 7 3. Ţivotní podmínky... 9 4. Chudoba a bohatství... 10 5. Příjmy a výdaje... 11 6. Potřeby... 16 PRAKTICKÁ ČÁST... 17 1. Charakteristika Vietnamu... 17 2. Oficiální vztah mezi Čechy a Vietnamci... 19 3. Situace Vietnamců v podnikání... 23 4. Ţáci a studenti, kultura, ţivotní styl a způsoby myšlení... 24 5. Rasismus a jeho projevy v České republice... 25 6. Povolání Vietnamců... 28 7. Vietnamská komunita a ilegální činnosti... 29 8. Integrace a poznávání české kultury... 30 9. Manţelství mezi Čechy a Vietnamci... 31 10. Vztah Vietnamců k českým státním orgánům... 32 Závěry a doporučení... 34 Seznam pouţité literatury... 35 2
Předmluva V dnešní době době rozporuplné individuální i skupinové emancipace - se podstatná část lidí zabývá problematikou kvality (zejména svého okamţitého ) ţivota a (své vlastní okamţité ) ţivotní úrovně. Mnozí z nás doceňují důleţitý význam a vliv na individuální a rodinný ţivot, které se následně promítají do celospolečenské atmosféry. Neţ jsem si vybral téma Kvalita ţivota a ţivotní úroveň jako téma své bakalářské práce, hodně jsem o něm přemýšlel. Uvědomil jsem si, ţe se o něm chci dozvědět více nejen v laicky prosté rovině asi jako většina lidí ale i z odborného hlediska a analyzovat téma hlouběji pomocí sociologických metod. Svojí prací chci prokázat souvislost obou témat, jako jsou ţivotní podmínky, chudoba, bohatství, příjmy a výdaje a ţivotně-stylové potřeby Vietnamců ve vybraných regionech a městech v Čechách. Hlavním důvodem pro napsání této práce je, ţe jsem vietnamským studentem, který ţije 10let v České republice. Chci se na nadcházejících stránkách zamyslet nad postavením naší vietnamské komunity, popsat a analyzovat její vybrané aktuální problémy (sociální, bezpečnostní, ekonomické, právní a další). Ţivot v době specifických pokusů o provozování (postkomunistického, posttransformačního) trţního hospodářství je mnohém odlišný od ekonomiky socialismu a její vliv na majoritní společnost i malé komunity ze zahraničí je značný. Zajímá mě interference kultur obou států (národů, etnických komunit), z nichţ jeden leţí na východě a druhý na západě světa. Jako občana a vysokoškolského studenta mne zajímají otázky vlivu cizího jazyka na ţivot komunity, vytváření nových společenských stylů, fenomény rasismu, xenofobie, ilegálních podnikatelských aktivit, prostituce a podobně To vše mne inspirovalo k tomu, abych se snaţil popsat vztahy mezi Vietnamci a Čechy zejména v kulturní, ekonomické a politické oblasti ţivota. 3
Úvod Pro dnešní společnosti není kvalita ţivota a ţivotní styl rozhodně novým tématem, ale patří k důleţitým problémům, které kaţdý stát (společnost) musí řešit ve svém strategickém plánu, aby systematicky zlepšoval ţivotní podmínky svých obyvatel. Zajištění tzv. dobré kvality ţivota a vyšší ţivotní úrovně není snadný úkol. Rozhodně ne dnes, v době celosvětové hospodářské krize, finanční nestability a vynuceného omezení výdobytku sociálního státu minulého století. Kaţdý se snaţí dosáhnout na lepší ţivot, a proto nutkavě přemýšlí o faktorech, které působí na jeho ţivotní projekt, ideály (sny). Primárním cílem mé práce je s dopomocí tzv. sociologického přístupu k problému popsat a analyzovat postavení vietnamské komunity v některých regionech v České republice; při tom se snaţit zúročit osobní znalost prostředí a konfrontovat s aktuálními statistickými údaji (např. Českého statistického úřadu). Práce je rozdělena do dvou částí. První část je věnována rozboru základních pojmů a kategorií sociologie ţivotního stylu v kontextech českého společnosti konce 20. a začátku 21. století. V další kapitole se uţ více zaměřím hlouběji na související problémy kvality ţivota a ţivotní úrovně jako ţivotní podmínky, potřeby, výdaje a příjmy, bohatství a chudoba. Ve druhé části se nachází deskripce a multioborová analýza postavení vietnamské komunity v České republice. Bude v ní detailně popisováno a analyzováno tradiční zaměstnání Vietnamců, jejich nejčastěji zapojení do ilegální činnosti, vztah Vietnamců k českým státním a obecním orgánům, reflektovány otázky rasismu, jazykových bariér a další. Všechny dohromady by měly vytvořit ucelený (komplexní) snímek vietnamské komunity ţijící v České republice. Po přípravu textu práce významně inspirovala kniha Sociologie ţivotního stylu od autorů Jana Duffková, Lukáš Urban a Josef Dubský. Právě na základě tohoto textu provedu bliţší popis kategorie jako ţivotní úroveň a kvalitu ţivota včetně mnoha jejich strukturálních aspektů. Rozhodl jsem se pro to z důvodu, ţe se jedná o pojmy široké a poměrně abstraktní. 4
TEORITICKÁ ČÁST 1. Kvalita života Kvalita života patří v sociologické teorii a v kontextech problematiky ţivotního stylu mezi ty nejrůzněji a také nejobtíţněji definovatelné. Obecně se pojem pouţívá v nejrůznějších souvislostech, a to nejen vědeckých, ale i politických, publicistických a dokonce i marketingových a reklamních. V úsilí o pozitivní vymezení kvality života většina autorů spíše rozvíjí pojetí ţivota : Kvalita ţivota označuje kvalitu existence (bytí) popsatelné, kvalitativními parametry lidského ţivota (ţivotního způsobu, ţivotního stylu, event. podmínek ţivota). V české sociologické literatuře se objevuje i pojetí, u něhoţ dnes lze uţ jen těţko určit původního autora: kvalita ţivota je komplexní, integrální charakteristika postavení člověka ve společnosti s aspekty sociálně-ekonomickými, politickými, kulturními a ekologickými. 1 Na úrovni empirické se provádí měření kvality ţivota pomocí sledování různých indikátorů, které se vztahují k politickému a sociálnímu prostředí, ekonomickému, sociokulturnímu a přírodnímu prostředí, oblasti zdravotnictví, školství a vzdělávání, oblasti veřejných sluţeb a dopravy, rekreaci, konzumu zboţí a sluţeb, bydlení atd. To je přístup uplatněný v celosvětovém výzkumu, kvality ţivota a ţivotní úrovně vedeném společností Mercer Human Resource Consulting. 2 Problematika kvality ţivota je popisována velkou skupinou sociologů prostřednictvím monitoringu její subjektivní stránky (subjektivní proţívání a pocity jednotlivce, stav vědomí subjektu a jeho vlastní hodnocení jako je spokojenost a štěstí). Kategorie kvality ţivota se rozvíjela postupně ve dvou zaměřeních: nejdříve vize melioristická (snaha o zlepšení, zdokonalení stávajících institucí byla vedena pod heslem Jak ţít lépe ) a později vize radikálně alternativní (snaha o vytvoření něčeho jiného, neţ toho, co existuje v současnosti, byla a je ve znamení motta Jak ţít jinak ). 3 1 DUFFKOVÁ, Jana; URBAN, Lukáš; DUBSKÝ, Josef. Sociologie Životního Stylu. Vyd. 1. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6. 2 Zdroj: Mercer LLC [online]. United States : Mercer LLC, 2010, 2010-05-17 [cit. 2011-05-27]. Dostupné z WWW: <http://www.mercer.com/referencecontent.htm?idcontent=1380465>. 3 BELL, Daniel. The Coming of Post-Industrial Society. New York : [s.n.], 1973. 616 s. ISBN 0465097138. 5
Kvalitativní parametry se postupně začaly prosazovat i na úrovni hodnocení stavu a vývoje různých společností, kde v současnosti nejčastěji doplňují (někdy i přímo střídají) dříve preferované ukazatele vysloveně ekonomické, kvantitativní. Nejpouţívanější ekonomický ukazatel hrubého domácího produktu HDP (HDP ve skutečnosti neměří celkový blahobyt lidí, ale jen výkonnost dané země v produkci zboţí a sluţeb, a navíc jen v produkci, kterou lze prodat a koupit; pozn. a růst HDP nemusí automaticky znamenat růst blahobytu.) tak je pro řadu cílů přinejmenším doplňován svou kvalitativní obdobou, ukazatelem lidského rozvoje HDI. Index kvality života (2011) 4 se skládá z řady dílčích sloţek, stanovená váha se přiděluje v celkovém indexu: Ţivotní náklady (20% z celku) Kultura a volný čas (10%) Hospodářství (15%) Ţivotní prostředí (5%) Svoboda (10%) Zdraví (10%) Infrastruktura (10%) Bezpečnost a rizika (10%) Klima (10%) 4 International Living [online]. United States : International Living, 2010, 2010-12-30 [cit. 2011-05-27]. International Living s Quality of Life Index 2011: Where the Numbers Come From. Dostupné z WWW: <http://internationalliving.com/2010/12/quality-of-life-index-2011-where-the-numbers-come-from/>. 6
2. Životní úroveň Podle jednoho z nejrozšířenějších pojetí se životní úrovní rozumí stupeň uspokojování potřeb obyvatelstva a souhrn podmínek, za nichţ jsou tyto potřeby uspokojovány. 5 Ţivotní úroveň je určována reálnými příjmy lidí a vyjadřuje především materiální a ekonomické podmínky člověka. Způsob života je dává do souvislosti se ţivotními projevy a celkovým průběhem ţivota, prostřednictvím kterého lidé aktivně podřizují podmínky ţivota své vědomé kontrole. 6 Veřejné sluţby, jejichţ rozsah i kvalita ovlivňuje ţivotní úroveň, mají charakter tzv. veřejného statku. Veřejný statek označuje veřejné financované komodity, z nichţ mají nebo mohou mít prospěch všichni členové společnosti a u nichţ není moţné nebo účelné stanovit podíl jednotlivých spotřebitelů na jejich uţití, případně, u nichţ není věcně moţné nebo ekonomicky či jinak účelné kohokoli vylučovat z jejich spotřeby. Klasickými příklady jsou (vybráno namátkou): silnice, mosty, kanalizace, veřejné osvětlení, obrana, policie, justice, zdravotní prevence, ţivotní prostředí, výţiva (její kvalita), osobní bezpečnost, pocit sociální jistoty, zdravotní péče, úroveň a moţnosti přístupu ke vzdělání, pracovní podmínky, moţnosti seberealizace, moţnosti kulturního trávení volného času, svoboda, demokratičnost politického systému, míra tolerance ve společnosti, úroveň respektování lidských práv, míra solidarity apod. 7 Souhrn podmínek, za nichţ jsou potřeby uspokojovány, je moţné konkretizovat v několika skupinách: hmotné podmínky: zejména ţivotní prostředí, sociální podmínky: mzdová politika (podmínky rozdělování), systém veřejných sluţeb a veřejných statků, sociální politika nároky obyvatel na zvláštní sociální příjmy, časově-pracovní podmínky: délka pracovní doby, pracovní podmínky, rozsah a moţnosti vyuţití volného času. 5 DUFFKOVÁ, Jana; URBAN, Lukáš; DUBSKÝ, Josef. Sociologie životního stylu. Vyd.1. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. Ţivotní úroveň a / nebo kvalita ţivota, s. 79. ISBN 978-80-7380-123-6. 6 VAĎUROVÁ, Helena - MÜHLPACHR, Pavel. Kvalita života : teoretická a metodologická východiska. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2005. 145 s. Neuveden. ISBN 80-210-3754-7. 7 DUFFKOVÁ, Jana; URBAN, Lukáš; DUBSKÝ, Josef. Sociologie životního stylu. Vyd.1. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. Ţivotní úroveň a / nebo kvalita ţivota, s. 80. ISBN 978-80-7380-123-6. 7
Představu o konkrétním obsahu ţivotní úrovně je moţné si utvořit na základě struktury životní úrovně. Ţivotní úroveň se strukturuje v zásadě do těch podskupin: spotřeba hmotných statků obyvatelstvem spotřeba obyvatelstvem placených sluţeb úroveň bydlení zaměstnanost a pracovní podmínky úroveň školství úroveň zdravotní péče komplex sociálního zabezpečení rozsah volného času a podmínky jeho vyuţití úroveň ţivotního prostředí Ţivotní úroveň bývá charakterizována jako ekonomický základ ţivotního způsobu, vytváří pro ţivotní styl člověka určitý ekonomický (finanční) rámec. V současné době se objevily moţnosti ţivota na úvěr, např. vyuţívání různých hypoték, půjček, nákupů na splátky, úvěrů, které krátkodobě umoţňují jedinci ţít finančně náročnějším ţivotním stylem, neţ by v dané době odpovídalo jeho reálným financím. 8 Další výklad pro přehlednost vychází ze dvou momentů ţivotní úrovně: příjmů a majetku na straně jedné a výdajů (vlastní spotřeby) na straně druhé. 8 DUFFKOVÁ, Jana; URBAN, Lukáš; DUBSKÝ, Josef. Sociologie životního stylu. Vyd.1. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. Ţivotní úroveň a / nebo kvalita ţivota, s. 81. ISBN 978-80-7380-123-6. 8
3. Životní podmínky Ţivotní styl je ovlivňován v zásadě dvěma faktory vnějším faktorem, coţ jsou ţivotní podmínky, jakoţto v daném okamţiku existující objektivní skutečnosti, a vnitřním faktorem, coţ je člověk jako nejkonkrétnější subjekt ţivotního způsobu, jeho osobnost se všemi potřebami, hodnotami, dovednostmi, zkušenostmi, schopnostmi, ambicemi apod. Životní podmínky označují všechny (objektivní) skutečnosti, v nichţ se rozvíjí společenská existence v určité etapě historického vývoje, mají roli určitého rámce východiska ţivotního stylu individua. Jednotlivec na tyto ţivotní podmínky reaguje, resp. musí nějak reagovat: jednak tím, ţe k nim zaujímá určitý postoj, hodnotí je z hlediska toho, zda a jak odpovídají jeho hodnotám, potřebám atd., jednak tím, ţe na základě svého postoje k ţivotním podmínkám konkretizuje a specifikuje svůj vlastní, individuální ţivotní styl (v duchu této představy se někdy vyzdvihuje teze, ţe ţivotní styl je v podstatě reakcí člověka na ţivotní podmínky). Ţivotní podmínky lze specifikovat z různých hledisek a přístupů. Nejvíce o obsahu a povaze ţivotních podmínek však zřejmě vypovídá následující členění: 9 geografické a ekologické biologické demografické sociálně-politické a politické sociálně-ekonomické a ekonomické kulturní a obecně ideové technologické 9 DUFFKOVÁ, Jana; URBAN, Lukáš; DUBSKÝ, Josef. Sociologie životního stylu. Vyd.1. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. Sociologický koncept ţivotního stylu, s. 70. ISBN 978-80-7380-123-6. 9
4. Chudoba a bohatství Chudoba jako taková je konceptem popisujícím souhrn určitých podmínek, v nichţ se někteří lidé ocitají, přičemţ můţe být pojímána jako existenční stav, politický a praktický koncept, morální kategorie, sociální problém aj Ve své podstatě jde o pojem ve značné míře zatíţený hodnocením (oproti tomu nerovnost je pojmem neutrálním, deskriptivním) chudoba je pojímána jako neakceptovatelná nerovnost, resp. její neakceptovatelný důsledek. Ve vývoji pojetí chudoby v teorii i v realitě se odráţí celkový vývoj společnosti, resp. vývoj rozvinutých zemí světa, coţ je moţné demonstrovat na příkladu vývoje jednoho ze základních termínů, které se pouţívají při popisu a analýze chudoby: ţivotní minimum. Zprvu se prosazovalo čistě fyzické, fyziologické a absolutní pojetí, např. fyzické minimum podle anglického ekonoma přelomu 18. a 19. století Davida Ricarda je takové, bez jehoţ dosaţení by člověk zemřel hlady (právě toto pojetí se dodnes často vztahuje na realitu nejméně rozvinutých zemí světa). Pro pozdější dobu je charakteristické změkčování, překračování hranic čistě fyzické existence a důraz je kladen na relativnost pojetí, např. fyzicko-psychické minimum jako takové, které umoţňuje lidsky důstojný ţivot. Dnes se dokonce ţivotní minimum chápe výslovně i jako problém zdravotnický a psychologický. V současnosti je minimum členěno zhruba na čtyři základní kategorie: fyziologické minimum (hranice fyzického přeţití) ţivotní minimum: je minimální společensky uznaná hranice peněţních příjmů k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb. 10 existenční minimum (hranice reprodukce pracovní síly, hranice bídy): je minimální hranicí peněţních příjmů, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umoţňující přeţití. Existenční minimum nelze pouţít u nezaopatřeného dítěte, u poţivatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let. sociální minimum: příjem, který odráţí celkovou ţivotní úroveň v dané zemi. Nejniţší přijatelné uspokojování všech potřeb člověka. 10 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2010, 2010-10-07 [cit. 2011-05-27]. Ţivotní a existenční minimum. Dostupné z WWW: <http://www.mpsv.cz/cs/3213>. 10
Schéma pojetí sociálního a existenčního minima podle spotřeby: 11 Průměrná spotřeba ½ průměrné spotřeby SOCIÁLNÍ MINIMUM PÁSMO CHUDOBY 1/3 průměrné spotřeby EXISTENČNÍ MINIMUM 5. Příjmy a výdaje Spotřeba je z ekonomického pohledu chápána jako součást procesu výroby, v níţ se výrobky a sluţby stávají předmětem uţití, prostředkem uspokojování ţivotních potřeb členů společnosti. Pro ţivotní způsob je nejdůleţitější spotřeba osobní, vymezovaná jako uspokojování hmotných a duchovních potřeb obyvatelstva, k čemuţ slouţí osobní příjmy. Osobní spotřeba se realizuje třemi způsoby: nákupem zboţí v obchodech, pouţíváním placených sluţeb a naturální spotřebou. Spotřeba jednotlivce a domácnosti je ovlivňována mnoha faktory, především výší příjmu, rozsahem a formou alespoň částečného financování některých výrobků či sluţeb prostřednictvím státu, strukturou a rozsahem potřeb jedince a nabídkou trhu. Důleţitým nástrojem pro sledování osobní spotřeby je tzv. spotřební koš soubor zboţí a sluţeb, který má odráţet rozsah a strukturu typické spotřeby obyvatelstva (v r. 2007 obsahoval více neţ 1000 poloţek). Pomocí tohoto ukazatele zjišťovaného z údajů tzv. statistiky rodinných účtů je moţné srovnávat rozdíly ve spotřebě jednotlivých typů domácností, vypočítat index ţivotních nákladů a obecně zkoumat vývoj spotřeby. 11 DUFFKOVÁ, Jana; URBAN, Lukáš; DUBSKÝ, Josef. Sociologie životního stylu. Vyd.1. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. Ţivotní úroveň a / nebo kvalita ţivota, s. 88. ISBN 978-80-7380-123-6. 11
Spotřební vydání domácností a jednotlivců se člení obvykle do následujících skupin: Potraviny a nealkoholické nápoje (20%) Alkoholické nápoje, tabák (narkotika) (3%) Odívání a obuv (5%) Bydlení, voda, energie, paliva (20%) Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy (7%) Zdraví (2%) Doprava (11%) Pošty a telekomunikace (5%) Rekreace a kultura (10%) Vzdělávání (1%) Stravování a ubytování (5%) Ostatní zboţí a sluţby (osobní péče, sociální péče, pojištění) (11%) Za základní výdaje bývají povaţovány dvě poloţky: potraviny a nealkoholické nápoje a bydlení, event. čtyři poloţky, kdy se k předchozím dvěma dodávají ještě bloky dopravy a spojů a péče o zdraví. Podle počtu těchto poloţek se hovoří o tzv. dvojboji nebo čtyřboji, kdy se sleduje podíl výdajů daných nejdůleţitějších poloţek na celkových výdajích jednotlivce a domácnosti. Do kategorie příjmů se v našich podmínkách zahrnují následující poloţky: Výdělečná činnost po odečtení daní Výnos z nemovitostí po odečtení daní Dividendy apod. po odečtení daní Peněţité dávky nemocenského a důchodového zabezpečení Rodičovský příspěvek Zabezpečení uchazečů o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti) Různé dávky sociální péče Výţivné Peněţní příjmy se obvykle dále dělí na hrubé a čisté. Do hrubých peněţních příjmů nejsou započteny vybrané úspory, přijaté bezhotovostní půjčky, úvěry a výpůjčky. Čisté peněţní 12
příjmy vznikají z hrubých příjmů odečtením částek na zdravotní a sociální pojištění a zálohy na daně z příjmů. Hrubé peněţní příjmy se dále dělí na příjmy z pracovní činnosti, sociální a ostatní. Pracovní příjmy označují příjmy z pracovní činnosti v pracovně-právním, sluţebním a členském poměru nebo v podnikání a v jiné samostatné výdělečné činnosti (pracovní příjmy jiţ delší dobu v průměru představují okolo 75% všech příjmů našich domácností). Mzdy, jakoţto příjmy ze závislé činnosti, tvoří hlavní zdroj příjmů většiny populace. Sociální příjmy představují dávky sociální podpory. Do ostatních příjmů pak patří jednak kapitálové příjmy (výnosy z vlastnictví, prodej cenných papírů), jednak jiné příjmy (prodej nemovitostí, movitých věcí, pojistné náhrady od pojišťoven, podpory sociálního charakteru, dary od příbuzných a příjmy jinde neuvedené). Důleţitými termíny jsou i nominální a reálná mzda. Zjednodušeně řečeno nominální mzda představuje určitý objem peněţních jednotek, zatímco reálná mzda vyjadřuje, co je moţné si za danou nominální mzdu pořídit (koupit), to znamená, ţe mzda se zde uvádí do souvislosti se spotřebitelskými cenami, kupní silou. V této souvislosti je nutné upozornit na to, ţe mzda či plat nejsou jedinými příjmy v obecném slova smyslu, které můţe člověku jeho zaměstnání a pracovní činnost přinést. Nezanedbatelné mohou být mimoplatové výhody (bonusy), jejichţ význam zejména od 90. let minulého století u nás stoupá. Mimoplatové výhody nejsou vyjadřovány penězi, ale přesto mohou výrazně ovlivnit rozpočet domácnosti, a to v jeho výdajové části některé výdaje člověk díky nim nemusí nést plně ze svého finančního příjmu. Dříve k nejčastějším mimoplatovým bonusům patřily stravenky, jejichţ hodnotu zčásti nebo i zcela hradil zaměstnavatel, v současnosti je škála mnohem širší: firemní automobil, firemní mobilní telefon, penzijní připojištění, pojistné, výhodnější půjčky, příspěvky na dovolenou, volný vstup do fitcentra nebo sauny apod. Ve výčtu základních kategorií spojených s příjmy obyvatelstva nesmí chybět jeden specifický termín, jehoţ skutečný význam není tak jednoznačný a jednoduchý, jak by se moţná na první pohled zdálo: průměrná mzda. První důleţitá okolnost, kterou si lidé často plně a do důsledků neuvědomují, spočívá v tom, ţe průměrná mzda je statistickým ukazatelem vzniklým zprůměrováním, takţe při rostoucí diferenciaci mezd je běţné, ţe na průměrnou mzdu nedosahují v našich podmínkách dlouhodobě zhruba 2/3 zaměstnanců. Druhý moment souvisí s tím, ţe ve statistikách se v tomto případě nejedná o vyčerpávající šetření, coţ znamená, ţe 13
při zprůměrování do součtu mezd, které se následně dělí počtem pracujících osob, nejsou zahrnuti všichni pracující a všechny firmy, organizace, společnosti apod. Vývoj mezd a platů u nás dostal zásadně nový základ po r. 1989 od dřívější příjmové nivelizace (minimální rozdíly v příjmech) se přešlo v souvislosti se změnou společenskoekonomického uspořádání k současné diferenciaci platů a mezd. Tato stále se prohlubující diferenciace znamená, ţe rozpětí moţných příjmů se zvětšuje, minimální a maximální příjmy se od sebe vzdalují. Výše příjmu konkrétních jednotlivců samozřejmě závisí na jejich pracovních výkonech (schopnostech, dovednostech, zkušenostech, kreativitě, spolehlivosti apod.), ale také na některých obecnějších momentech. Na obecné celospolečenské úrovni k základním faktorům diferenciace pracovního příjmu patří především: Odvětví Region Forma vlastnictví Zaměstnání profese Vzdělání pracovníka Pohlaví pracovníka (gender) Majetek je vytvářen příjmy a úzce s nimi souvisí, i kdyţ nemusí automaticky platit jednoduchá úvaha typu čím vyšší příjem, tím větší majetek. Velmi ilustrativním příkladem z naší reality po r. 1990 jsou restituenti, tedy lidé, kteří svůj nezřídka velký majetek získali v restitucích. Obecně to pochopitelně platí o jakémkoli zděděném majetku, kdy příjem dědice nehraje ţádnou roli. V rámci zkoumání ţivotního způsobu se v realitě nejčastěji sledují konkrétní ukazatelé vybavenosti domácností (v běţných, nespecializovaných empirických výzkumech se de facto nikdy nezkoumá vlastnictví akcií, podílových fondů a dalších finančních, bankovních produktů, investice do uměleckých děl či šperků apod. nikdy se nesledují dokonce ani úspory). V našich podmínkách jde zpravidla o vlastnictví bytu/domu, automobilu a spotřebních předmětů v domácnosti typu televize, telefonu, mikrovlnné trouby, hi-fi přístroje apod. a od 90. let minulého století samozřejmě vlastnictví mobilního telefonu, počítače a přípojky k internetu. 14
Vybavenost domácností je v současné době výrazně závislá na věku, vzdělání a příjmech jejích členů. Obecně platí, ţe čím jsou členové domácnosti mladší, vzdělanější a mají vyšší příjmy, tím je jejich domácnost vybavenější. Průměrná mzda v loňském roce vzrostla meziročně o 463 korun na 23.951 Kč, byla tak vyšší o dvě procenta. Reálně po odečtení inflace se zvýšila o 0,5 procenta. V samotném loňském 4. čtvrtletí průměrná mzda meziročně stoupla o 239 korun na 25.803 Kč, tedy o 0,9 procenta. Český statistický úřad dnes informoval, ţe je to nejniţší růst od počátku časové řady v roce 2000. Podle analytiků zhruba dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu niţší, neţ je statistický průměr. 12 12 FinančníNoviny.cz - redakce Česká tisková kancelář [online]. Praha : FinančníNoviny.cz - redakce Česká tisková kancelář, 2010, 2010-03-09 [cit. 2011-05-27]. Loňská průměrná mzda byla 23.951Kč, meziročně o 46Kč vyšší. Dostupné z WWW: <http://www.financninoviny.cz/zpravy/lonska-prumerna-mzda-byla-23-951kcmezirocne-o-463-kc-vyssi/606931213>. 15
6. Potřeby Potřeby představují soubor vrozených či získaných poţadavků organismu, které u daného jedince (sociálního útvaru, společnosti) vyvolávají pocit jistého nedostatku a motivují ho k cílenému jednání. Potřeby člověka aktivizují do té doby, dokud není jejich poţadavek uspokojen. Na základě individuálních i skupinových potřeb se rozvíjejí zájmy, které jsou motivovány esteticky, náboţensky, ekonomicky nebo politicky. Potřeby se dají členit různým způsobem a z několika hledisek. V současné době se asi nejčastěji pracuje s dělením potřeb podle amerického humanistického psychologa Abrahama H. Maslowa (1908-1970). 13 seberealizační potřeby metapotřeby potřeba sebeúcty potřeba lásky potřeba někam patřit potřeby bezpečí a zajištění fyziologické potřeby (př.: potřeba potravy, kyslíku, spánku, pohybu) základní potřeby 13 URBAN, Lukáš. Sociologie. Vyd.1. Praha : Eurolex Bohemia, 2006. 373 s. ISBN 80-86861-45-7. 16
PRAKTICKÁ ČÁST 1. Charakteristika Vietnamu Vietnam - celým názvem Vietnamská socialistická republika - je země s dlouhým pobřeţím, tři čtvrtiny území jsou pokryté horami a lesy. Celé území je rozděleno na severní část a jiţní část. Sever má čtyři zřetelné zóny s monzunovým podnebím, na jihu jsou dvě deštivá a suchá období s tropickým monzunovým klimatem. Sloţitý systém řek je podmínkou pro rozvoj vodních elektráren. Počet vietnamského obyvatelstva narůstal rychle. Na počátku 20. století ţilo ve Vietnamu asi 19 milionů obyvatel. Během poloviny 20. století jiţ překročil jejich počet 25 milionů a do konce tohoto století se předpokládá, ţe Vietnam bude mít více neţ 80 milionů obyvatel. Hlavní město Hanoj leţí v severní části, město Ho Chi Minh se nachází v jiţní části, kde je také koncentrace nákupních center a politiky země. Důleţitá jsou také centrální pobřeţní města, která sehrála nesmírně důleţitou roli v rozvoji námořní dopravy a dalších sluţeb. Vietnam má různorodou a bohatou kulturu s 54 etnickými skupinami, z nichţ je největší etnická skupina Kinh. Vietnam je země mnoha náboţenství. Většina lidí uctívá své předky, mnoho obyvatel však vyznává jinou lidovou víru, jako např. Dao Mau. Někteří věřící se hlásí k buddhismu, jiní vyznávají konfucionismus a taoismus. Ţivot spojený s bojem na obranu naší země se odehrává po mnoho let. Vietnam je stále ještě v procesu národního rozvoje. V současnosti dělá Vietnam velké pokroky v rozvoji technologií, ekonomiky a reforem státního aparátu pro větší prosperitu ţivota vietnamského obyvatelstva. Vietnam jako člen ASEAN vţdy podporoval vstřícnou zahraniční politiku se zeměmi v tomto regionu. Aktivně zapojuje další organizace k rozšíření zahraničního obchodu, investic, vývozu a dovozu ze světa. Toto úsilí vyvrcholilo vstupem do Světové obchodní organizace - WTO. V minulosti musel Vietnam dováţet řadu produktů ze zahraničí, ale v současné době je druhým největším vývozcem rýţe na světě po Thajsku. 17
V současné době čelí Vietnam ekonomickým potíţím, které jsou důsledkem světové finanční krize z roku 2008. Ještě v současné době nejsou vyřešeny inflace, devalvace, pokles HDP, coţ způsobuje sníţení kvality ţivota a ţivotní úrovně. Vlivy krize nemají dopad jen na obyvatelstvo Vietnamu, ale projevují se i u malých vietnamských komunit ve světě. Aktivními vládními opatřeními a ekonomickou strategií však dochází postupně k překonávání důsledků krize a zlepšování ţivotní úrovně. Vietnamská ekonomika zaznamenala v minulém roce impozantní růst ve výši 6,8%. Většina předpovědí vývoje vietnamské ekonomiky v tomto roce je opět velmi pozitivní. Vietnam by se měl v roce 2011 znovu zařadit mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky světa s předpokládaným tempem růstu HDP ve výši 7-7,5%. Problémem však bude narůstající vnitřní i vnější makroekonomické nestabilita. Vietnamská ekonomika pokračovala v minulém roce v poměrně rychlém a stabilním růstu. Tempo růstu HDP za celý rok 2010 je odhadováno na 6,8% (v poslední čtvrtině roku rostla vietnamská ekonomika dokonce tempem 7,3%). Zatímco ostatní části světa se zotavují z globální ekonomické krize poměrně pomalu, region východní Asie zaznamenává v pokrizovém období velmi slušný růst a Vietnam patří v rámci tohoto regionu k nejrychleji rostoucím zemím. Ve srovnání s většinou ostatních asijských zemí byl navíc růst Vietnamu stabilní i před krizí a i v průběhu krize zaznamenala vietnamská ekonomika pouze mírný pokles tempa růstu. 18