odmûnûna pamlskem, kter se objevil v kalí ku pod odli n m

Vnímají psi barvy? PROSTOU ODPOVùë totiï Ïe psi jsou barvoslepí si lidé mylnû vykládají tak, Ïe psi nevnímají barvy, ale jenom odstíny edé. Tato pfiedstava je nesprávná. Psi barvy sice vnímají, ale zdaleka nejsou tak pestré a rûznorodé, jak je vidí lidé. Oãi lidí i psû obsahují speciální buàky citlivé na svûtlo, takzvané ãípky, které reagují na barvu. Psi mají ménû ãípkû neï lidé, a z toho lze soudit, Ïe jejich barevné spektrum není tak bohaté nebo intenzivní jako na e. Podstatou barevného vidûní v ak není jen existence ãípkû v sítnici, ale také nûkolika rûzn ch typû ãípkû, z nichï kaïd je naladûn na jinou vlnovou délku svûtla. Lidé mají tfii rûzné typy ãípkû a jejich spojená ãinnost nám umoïàuje vnímat celou kálu barev, jeï charakterizuje lidské vidûní. Pfiíãinou nejbûïnûj ího typu lidské barvosleposti je absence jednoho typu ãípkû. Jedinec vybaven pouze dvûma typy vidí ménû barev neï ãlovûk s normálním barevn m spektrem. Stejná situace je u psû, ktefií mají pouze dva typy ãípkû. Barevné vidûní psû testoval Jay Neitz na Kalifornské univerzitû v Santa Barbafie. Pfii mnoha pokusech ukázal psûm tfii svûtelné panely v fiadû za sebou. Dva panely mûly stejnou barvu, tfietí jinou. Psi mûli za úkol zmáãknout odli nû zbarven panel. Správná odpovûì byla 13

odmûnûna pamlskem, kter se objevil v kalí ku pod odli n m panelem. Neitz potvrdil, Ïe psi ve skuteãnosti vidí barvy, ale rozli ují mnohem ménû odstínû neï zdraví lidé. Místo duhy, v níï ãlovûk rozpozná fialov, modr, modrozelen, zelen, Ïlut, oranïov a ãerven pás, by pes vidûl duhu tvofienou tmavû modr m, svûtle modr m, ed m, svûtle Ïlut m, tmavû Ïlut m (skoro hnûd m) a velmi tmavû ed m pruhem. Jinak fieãeno, psi v podstatû vidí svût Ïlutû, modfie a edû. Zelenou, Ïlutou a oranïovou vnímají jako Ïlutavou, fialová a modrá jim spl vá, modrozelená se jim jeví jako edá. Zvlá tní a zábavné je, Ïe nejoblíbenûj í barvou pro psí hraãky je dnes ãervená nebo svítivû oranïová (jaká se pouïívá na bezpeãnostních vestách nebo dopravních kuïelech). JenÏe psi mají s ãervenou problém. Pravdûpodobnû je pro nû stejná jako velmi tmavá hnûdo edá nebo dokonce ãerná. Znamená to, Ïe jasnû ãervenou hraãku, kterou vy sami tak dobfie vidíte, vá pes vidí se znaãn mi obtíïemi. Nûkdy se mûïe stát, Ïe hodíte pejskovi hraãku a on kolem ní probûhne a mine ji. Neznamená to, Ïe je hloup nebo paliãat, spí má hraãka barvu, která psímu zraku spl vá s trávníkem. 14

Jak bystr je psí zrak? ZRAKOVÁ OSTROST VYJAD UJE, jak mal mûïe b t viditeln pfiedmût, aby jej ãlovûk je tû dokázal rozeznat. Zraková ostrost se nejãastûji urãuje pomocí tabule s velk m písmenem E nahofie, kterou vídáme v ordinacích oãních lékafiû. íkáme jí Snellenova tabule, protoïe ji koncem 19. století navrhl oftalmolog Hermann Snellen. PouÏívá symboly naz vané optotypy. Optotypy mají tvar tiskacích písmen a jako písmena mají b t i vnímány a ãteny. Pfiesto to ale nejsou písmena pocházející z jakéhokoli typografického typu písma. Vyznaãují se zvlá tní a jednoduchou geometrií s peãlivû urãenou velikostí ãar, mezer a bíl ch míst. Pokud je pozorovatel nevidí dosti zfietelnû, jsou jejich tvary matoucí a není snadné je pfieãíst. Písmena na tabuli (a bílé prostory a mezery mezi nimi, jeï je urãují), se smûrem dolû postupnû zmen ují. ádek s nejmen ími písmeny, které ãlovûk dokáïe pfieãíst, je mûfiítkem jeho zrakové ostrosti, nebo pfiesnûji fieãeno schopnosti rozli ovat detaily. âíslo pfiifiazené va í zrakové ostrosti vychází ze srovnání se zrakovou ostrostí ãlovûka s normálním vidûním. Pokud se díváte na tabuli ze vzdálenosti pfiibliïnû 6 metrû a dokáïete pfieãíst stejn fiádek jako osoba s normálním vidûním pfii stejné vzdálenosti, potom má SnellenÛv zlomek ve va em pfiípadû hodnotu 6/6. Máteli hor í zrak, pfieãtete ze stejné vzdálenosti jen vût í 15

písmena. JestliÏe tedy písmena, která dokáïete na vzdálenost esti metrû sotva pfieãíst, jsou dostateãnû velká na to, aby je ãlovûk s normálním zrakem pfieãetl ze vzdálenosti 12 metrû, va e zraková ostrost je 6/12. Psa samozfiejmû nemûïeme pfiimût, aby nám pfieãetl fiádky písmen, a proto psí zrakovou ostrost urãujeme jinou metodou. V tomto testu potfiebujeme, aby pes dal najevo, Ïe dokáïe rozli it detaily, které definují urãit vzor. PouÏíváme jednoduch obrazec tvofien stejnû irok mi ãern mi a bíl mi svisl mi pruhy. PoloÏíme jej vedle stejnû velkého obrazce, jehoï plocha je stejnomûrnû edá. Psi, ktefií mají dost dobr zrak, aby vidûli pruhovan vzor, a ktefií jej správnû vyberou, dostanou odmûnu. Psi, ktefií vyberou edou plochu, nedostanou nic. V následujících pokusech jsou pruhy uï í a uï í. Tento test je vlastnû rovnocenn situaci, kdy ãlovûk ãte stále men í písmena na tabuli. Nakonec budou pruhy tak úzké, Ïe zraková ostrost uï psovi neumoïní je vidût. V tomto okamïiku pruhy zdánlivû splynou a tabulka s pruhy zaãne vypadat stejnû jako jednobarevná edá tabulka. Jakmile ífika pruhû dospûje do tohoto bodu, dosáhli jsme hranice psovy zrakové ostrosti. ífiku pruhû, které pes je tû vidí, lze pfievést na stejn zlomek, jak získáme pomocí Snellenovy tabule u lidí. Nejvy í ostrost zji tûná touto metodou byla objevena u jistého pudla vy etfiovaného v nûmeckém Hamburku. Ale dokonce i jeho zraková ostrost byla dosti patná: dokázal rozli it pruhované vzory témûfi estkrát ir í neï je minimální ífika, jakou dokáïe rozli it ãlovûk. Pfievedeme-li tento v sledek na obvyklej í hodnoty, zdá se, Ïe tento pes mûl zrakovou ostrost pouze 6/23. Znamená to, Ïe vzor, kter pes dokáïe právû rozeznat ze vzdálenosti 6 metrû, je natolik velk, Ïe ãlovûk s normálním 16

zrakem jej rozezná ze vzdálenosti 23 metrû. Pfiipomínám, Ïe pokud by va e zraková ostrost byla hor í neï 6/12, nemohli byste ve Spojen ch státech fiídit auto bez br lí. Psí zrak je v raznû hor í neï 6/12. Nenechte se ale tûmito ãísly zmást. Pes má sice slab- í zrak neï prûmûrn ãlovûk, ale stejnû získává oãima velké mnoïství informací. Vidí v ak ponûkud rozmazanû a nedokáïe rozeznat mnohé detaily. Pfiedstavme si, Ïe se díváme na svût pfies jemnû tkanou gázu nebo kus celofánu, na nûmï je tenká vrstva vazelíny, která nám umoïàuje vnímat celkové obrysy, ale detaily nám unikají. 17

Proã psí oãi ve tmû svítí? MOÎNÁ JSTE SI V IMLI, Ïe kdyï v noci zasvítí na va eho psa reflektor nebo paprsek fotografického blesku, oãi mu Ïlutû nebo zelenû záfií. Vá chlupat kamarád rázem vyhlíïí jako pfií era z hororu. DÛvodem je skuteãnost, Ïe divoké psovité elmy, z nichï se psi vyvinuli, jsou obvykle aktivní za svítání a za soumraku, a proto potfiebují oãi, které je pfii tlumeném svûtle nezklamou. Psí oãi se tedy v jist ch ohledech li í od lidsk ch. Princip fungování oka pochopíme snáze, pfiedstavíme-li si fotoaparát. Oko i kamera potfiebují otvor, jímï dovnitfi proniká svûtlo (tuto funkci plní clona závûrky a ãoãka v oku), ãoãku, která zachycuje a soustfieìuje svûtlo, a citliv povrch, kter zaznamená obraz (ve fotoaparátu je to film nebo vrstva citlivá na svûtlo, v oku sítnice). Oko i fotoaparát potfiebují funkce, které jim umoïní pfiizpûsobit se rûzn m svûteln m podmínkám. Obû optické soustavy neustále hledají kompromisy mezi uspokojivou funkcí ve patn ch svûteln ch podmínkách a schopností zachytit detaily obrazu. Zdá se, Ïe pfii v voji psího oka byla obûtována spí e ãást schopnosti vnímat maliãkosti a posílena schopnost lépe vidût v nepfiízniv ch svûteln ch podmínkách. Pokud se t ká vstupu svûtla do oka, jsou psí zornice mnohem vût í neï zornice lidí. U nûkter ch psû není prakticky vidût nic jiného neï iroce rozevfiená zornice 18

vyplàující celé oko a kolem ní jen tenk prouïek barevné duhovky. Díky vût í zornici zachytí psí oko více svûtla neï lidské. Má-li zornice zachytit hodnû svûtla, musí b t velká. Právû proto mají astronomické dalekohledy, napfiíklad na Mount Palomar v Kalifornii, ãoãky o prûmûru aï 500 centimetrû. U lidí i u psû fungují jako optické ãoãky dvû ãásti oka. První je rohovka, prûhledná pfiední ãást oka. Rohovka je odpovûdná za zachycování svûtla. Druhá ãást, ãoãka, je umístûna za rohovkou a láme svûtelné paprsky tak, aby se sbíhaly na sítnici. Zvífiata, která jsou aktivní za era, mívají obvykle velkou rohovku. V imnûte si, jak v raznou má vá pes rohovku ve srovnání s ãlovûkem. Vût í velikost umoïàuje zachytit více svûtla a odeslat je k dal ímu zpracování. Svûtlo procházející zornicí a ãoãkou nakonec vytvofií obraz na sítnici. V tomto místû vût inu svûtla zachytí a zpracují speciální nervové buàky zvané fotoreceptory. Stejnû jako lidská sítnice, také sítnice psû obsahuje dva typy fotoreceptorû: dlouhé a tenké tyãinky a krat í, silnûj í a na konci zúïené ãípky. Tyãinky se specializují na práci ve patn ch svûteln ch podmínkách. Není nijak pfiekvapivé, Ïe psí oko obsahuje mnohem vût í podíl tyãinek neï lidské, ale kromû toho je psí oko vybaveno je tû dal ími mechanismy, které se u lidí nevyskytují a slouïí potfiebám noãního lovu. Nyní se dostáváme k tomu, proã psí oãi za tmy pfii dopadu paprsku svûtla stra idelnû záfií. Barva pochází z odrazivé vrstvy, která je za sítnicí a chová se jako zrcadlo. Leskl povrch této vrstvy odráïí ve keré svûtlo, které nezachytily svûtloãivné buàky, a dává jim tak druhou moïnost zpracovat tlumené svûtlo vstupující do oka. 19

V stelka svûtlo nejen odráïí, ale vlastnû je zesiluje díky fotoelektrickému jevu zvanému fluorescence. Fluorescence nejen zvy uje jas, ale také mûní barvu odráïeného svûtla. Vlnová délka se mírnû posouvá smûrem k barvû, vûãi níï jsou tyãinky nejcitlivûj í a kterou dokáïou nejlépe zachytit ke Ïlutozelené. Svûtlo odraïené od sítnice zvy uje citlivost oka, ale není to zadarmo. Svûtlo dopadající na odrazn povrch zadní ãásti oka pfiichází z rûzn ch smûrû. Stejnû jako kuleãníková koule, která narazí na zv en okraj stolu, se nevrací po stejné dráze, ale odrazí se pod urãit m úhlem. Smûr vstupujícího a odraïeného svûtla se li í, a proto je obraz na sítnici rozmazan. Psí oko tedy vymûnilo schopnost vidût jemné detaily za lep í fungování za era a za tmy. 20

Chápou psi to, co vidí v televizi? MNOZÍ LIDÉ ÍKAJÍ, Ïe jejich pes si vûbec nev ímá toho, co bûïí v televizi, zatímco jiní tvrdí opak. Pozornost, kterou pes vûnuje dûní na obrazovce, závisí na mnoha faktorech, ale zejména na jeho zrakov ch schopnostech. Pokud zredukujeme televizní program do nejjednodu í formy, potom ho v podstatû vnímáme jen jako mûnící se svûteln vzor na na í sítnici. Na úrovni jednotlivé buàky na sítnici se pohybující cíl jeví jako záblesk. KdyÏ obraz sledovaného objektu pfiechází pfies receptory v oku a potom se pfiesune jinam, vyvolá chvilkovou zmûnu jasu. Právû proto vûdci ãasto vyuïívají schopnost jedince vnímat blikající objekt jako mûfiítko rychlosti, pfii níï zrak dokáïe zaznamenávat události, a také jako mûfiítko efektivity vnímání pohybu. Pfii mûfiení vnímavosti se jedinec dívá na svûteln blikající panel. Pokud panel bliká rychle, jednotlivé záblesky splynou a panel vypadá stejnû, jako by byl rovnomûrnû osvûtlen. âlovûku se zdá, Ïe fluorescenãní lampa svítí stejnû jako rovnomûrné svûtlo, ale ve skuteãnosti bliká sto dvacetkrát za sekundu. V laboratofii se schopnost rozeznat blikání mûfií tak, Ïe se postupnû sniïuje jeho frekvence, aï pokusn objekt zmûnu zpozoruje. PrÛmûrn ãlovûk nevnímá blikání rychlej í neï 55 cyklû za sekundu, coï je asi poloviãní rychlost fluorescenãní lampy. (Technikové oznaãují poãet cyklû za sekundu jednot- 21

kou hertz, zkrácenû Hz.) Stejn m zpûsobem je moïné testovat i psy. Bylo zji tûno, Ïe bíglové postfiehnout blikání aï do frekvence 75 Hz vnímají tedy asi o 50 procent vy í frekvenci, neï jakou zaznamená ãlovûk. Skuteãnost, Ïe psi vnímají rychlej í blikání neï ãlovûk, je v souladu s pfiedstavou, Ïe i pohyb vnímají lépe neï lidé. Je to také odpovûì na ãasto kladenou otázku: proã vût inu psû nezajímá to, co se dûje na televizní obrazovce, dokonce i kdyï jsou tam zábûry psû? Vtip je v tom, Ïe obrázky na televizní obrazovce se mûní edesátkrát za sekundu. âlovûk pfiestává vnímat blikání pfii frekvenci 55 Hz, a proto se mu pohyb na televizní obrazovce jeví jako spojit. Naproti tomu psi vnímají blikání o frekvenci 75 Hz, tudíï se jim televizní obrazovka jeví jako rychle blikající pfiedmût. Dûj probíhající na obrazovce jim pfiipadá nereáln a z toho dûvodu mu vût inou nevûnují pozornost. I za tûchto okolností ale nûktefií psi ignorují zjevné blikání a reagují na psy a jiné pohybující se obrázky, pokud jsou pro nû zajímavé. Díky pokroãilej ím technologiím se ale poãet psû sledujících televizi zvy uje. Digitální obrazovky s vysok m rozli ením mají vy í frekvenci, a proto blikají ménû zfietelnû i pro psí zrak. Stále ãastûji tedy sl cháme o psech, ktefií se zájmem sledují pfiírodovûdné dokumenty s pohybujícími se zvífiaty. Nûkteré lidi pfiekvapuje skuteãnost, Ïe aãkoli jejich pes reaguje na filmové zábûry jiného psa, pfiípadnû nûjakého rychle bûïícího zvífiete na televizní obrazovce, obrázky psû v kreslen ch filmech ho vûbec nezajímají. Svûdãí to o tom, jak dobfie psi vidí a jak pfiesnû pohybující se obrázky interpretují. Pfii pohledu na kreslenou figurku pes rozezná, Ïe se objekt pohybuje, ale ví, Ïe skuteãné zvífie se chová jinak neï animovaná postaviãka. Proto ho dûj neupoutá. 22