STAVBA ZEMĚ Mechanismus endogenních pochodů
SLUNEČNÍ SOUSTAVA Je součástí Mléčné dráhy Je vymezena prostorem, v němž se pohybují tělesa spojená gravitací se Sluncem Stáří Slunce je odhadováno na 5,5 mld. let Formování těles vnitřních planet trvalo cca 1 mld. let - diferenciace hmoty na jádro a plášť = kosmické stádium planet Začátek geologické historie Země před cca 4,6 mld.let
GEOSFÉRY KŮRA PLÁŠŤ JÁDRO HYDROSFÉRA ATMOSFÉRA BIOSFÉRA TECHNOSFÉRA
SEISMICKÝ MODEL ZEMĚ
ZEMSKÁ KŮRA Hustota 2,7 2,9 g/cm 3 Chem. složení O 2 Si Al 83 % Fe,Mg, Ca, K, Na 15% Mocnost 5 90 km Horniny oceánské kůry : sedimenty bazické vyvřeliny Recyklace hornin Vyšší hustota, menší mocnost než
KONTINENTÁLNÍ KŮRA Sedimenty Metamorfity Vyvřeliny Nejrozšířenější minerál: Křemen, živec,slídy Plocha 29 (41) % Je oproti oceánské kůře relativně stabilní Zemská kůra je od pláště oddělena MOHO plochou
ZEMSKÝ PLÁŠŤ Svrchní plášť do hloubky cca 600 km Spodní plášť do hloubky cca 2900 km Chemické složení O 2 Mg Si 85 % Fe Al Ca Na K Horniny ultrabazické a eklogity Horninotvorné minerály olivín, pyroxen,granát
ZEMSKÉ JÁDRO Vnější jádro do hloubky cca 5 000 km tekuté Vnitřní jádro do hloubky 6370 km pevné složené z Fe ( 87%), Ni, Co
Magnetické pole Země Chrání biosféru před kosmickým zářením Změny polarity M pole dokumentují minerály ferromagnetické Rekonstrukce pohybu kontinentů
TEPELNÉ ZDROJE ZEMĚ Vnitřní zdroje : zbytkové teplo Teplo uvolněné při krystalizaci magmatu Teplo uvolněné radioaktivním rozpadem Teplo uvolněné při exotermních reakcích Přenos tepla : konvekcí a kondukcí
GEOTERMICKÝ STUPEŇ Hloubka potřebná ke zvýšení teploty o 1 0 C Termální struktura planety Země umožňuje recyklaci hmoty mezi pláštěm a kůrou, a proto je motorem endogenních geologických pochodů
V JAKÉ HLOUBCE BUDOU MÍT HORNINY TEPLOTU 130 0 C?
Vnější zdroje tepla Sluneční záření jeho využití je ovlivněno Albedem Skleníkovým efektem Je motorem exogenních pochodů (zvětrávání, eroze)
Albedo - energie odražená : energie absorbovaná povrchem
Skleníkový efekt
ASTENOSFÉRA Zóna snížených seismických rychlostí v hloubce 100-200 km Zóna výrazného tepelného rozhraní Její plasticita umožňuje pohyb litosférických desek a jejich isostázi
LITOSFÉRICKÉ DESKY Jsou bloky zemské kůry a rigidní části svrchního pláště pohybující se po astenosféře, jejíž nižší viskozita umožňuje plastický tok hmoty v pevném stavu. Na zemském povrchu jsou vymezeny rozhraním : divergentním, konvergentním a transformním
Divergentní rozhraní = tahové zóny V oblastech středooceánských hřbetů s riftovou zónou
DIVERGENTNÍ ROZHRANÍ V intrakontinentálních riftových zónách
VZNIK RIFTOVÝCH ZÓN
VZNIK INTRAKONTINETÁLNÍHO RIFTU V AFRICE
KONVERGENTNÍ ROZHRANÍ = tlakové zóny Subdukce oceánské kůry (vulkanické ostrovní oblouky, přirůstání kontinentální kůry) Kolize kontinentálních desek
Kolize indické a asijské desky
GLOBÁLNÍ DESKOVÁ TEKTONIKA Existence diskontinuit v litosféře Existence astenosféry Relativní pohyb desek Neměnící se průměr Země
POHYB DESEK Relativní : geodetické měření Symetrie magnetických anomálií divergence Geologické struktury Shodné okraje kontinentů Paleontologické důkazy
Absolutní : - horké skvrny POHYB DESEK
VZNIK OCEÁNSKÉ KŮRY Je vázán na středooceánské hřbety, které se projevují : Vysokým tepelným gradientem Extenzním režimem Nižší hustotou Nižšími rychlostmi seismických vln = to umožňuje výstup magmatu z pláště v podobě diapírového tělesa
ZÁNIK OCEÁNSKÉ KŮRY Je v místě subdukčních zón, které se projevují : Silnou seismickou aktivitou Termální zonalitou Metamorfní aktivitou Magmatickou a vulkanickou aktivitou
MORFOLOGIE OCEÁNSKÉ KŮRY Středooceánské hřbety s riftovým údolím Abyssální plošiny Hlubokomořské příkopy Přechodné tvary: Kontinentální okraje u subdukce Kontinentální svah
MORFOLOGIE KONTINENTÁLNÍ KŮRY Nížinné oblasti a hornatiny : štíty, platformy Oblasti horských řetězců Pásemná pohoří obloukovitě zprohýbaný průběh s příkrovovou stavbou Morfologie vychází z geologické stavby jednotlivých oblastí,které se od sebe liší : strukturně, petrograficky, seismicky a gravimetricky
ŠTÍTY Budují stará jádra kontinentů žulovými horninami a metamorfity, které byly erozí vypreparovány Mocnost kůry je větší Hodnota tepelného toku nízká Aseismické oblasti
PLATFORMY Jsou rovněž stará konzolidovaná území přikrytá mocným nezvrásněným sedimentárním pokryvem, který dokládá, že oblast byla dříve tektonicky aktivní
PÁSEMNÁ POHOŘÍ Velká mocnost kontinentální kůry V příčném řezu je patrná deformační, litologická a metamorfní zonalita Intenzita seismické a vulkanické Intenzita seismické a vulkanické aktivity závisí na typu kolize