Nastuduj následující text

Transkript

1 Nastuduj následující text Hlavní vulkanickou zónou planety je pacifický "Kruh ohně" které je vázán na okraje tichomořské desky a desky Nasca. Zde se nachází 2/3 všech činných sopek Země. Jedná se především o sopečnou činnost spojenou se subdukčními procesy. Další významnou zónou je jižní okraj desky Euroasijské (středomořské a indonéské sopky). Vulkanismus se projevuje i podél středooceánských hřbetů a pevninských riftových zón (Východoafrický rift). Pokud se sopečná činnost vyskytuje uvnitř litosférických desek, je způsobena přítomností horkých skvrn (Havajské ostrovy) nebo je vázána na oblasti významných zlomů (Kanárské ostrovy) Ohnivý prstenec 1

2 Ohnivý prstenec porovnej s hranicemi litosforických desek Červené body znározňují výskyt sopek Na celé planetě je přibližně 500 činných vulkánů, z nichž asi 50 se každým rokem aktivně projevuje erupcemi. Stejně jako zemětřesení je vázáno především na rozhranní litosférických desek. V těchto oblastech dochází vlivem zvýšených tektonických tlaků k natavování horniny, která pak stoupá k povrchu. Pohyb magmatu je rovněž usnadněn množstvím tektonických poruch podél deskových rozhranní. Podle charakteru deskových rozhranní rozděluje čtyři geologická prostředí, které jsou příznivé pro vznik sopečné činnosti Jednotlivá prostředí určují nejen geografickou oblast, ale ovlivňují i povahu erupcí a složení magmatu. Typy geologických prostředí, ve kterých vzniká sopečná činnost 2

3 Geologické prostředí: Charakter magmatu: Hlavní oblasti: subdukční zóny felsické Kurily, Kamčatka Japonsko riftové zóny bazické Východoafrický rift, Island, Azory významné zlomy oba typy Kapverdské ostrovy Karibská oblast, Kanárské ostrovy horké skvrny bazické Havajské ostrovy, Galapágy Vznik sopky, klasifikace, základní pojmy Velmi obecně je za sopku považována vyvýšenina na zemském povrchu tvořená sopečným materiálem Mezi základní prvky ve stavbě sopky patří vlastní sopečný kužel budovaný vulkanickými horninami, kráter erupční činnosti a sopouch, jakýsi přívodní kanál hlavního kráteru. Pod povrchem musí být sopka spojena magmatickým s krbem, který představuje zdroj energie i materiálu pro sopečnou činnost. Magmatický krb je zpravidla umístěn v hloubce km 3

4 V magmatickém krbu se horniny nacházejí v tekutém stavu, který se nazývá magma. Existuje několik příčin, proč dochází k zvýšení teploty a tavení hornin. z radioaktivních izotopů, kdy je energie uvol ňována jejich rozpadem. tektonickými tlaky (např. subdukce desek). konvekčním prouděním v zemském tělese Magma je komplexní směs křemičitanů, plynů a dalších natavených minerálů. obsah křemičitanů a plynných složek ovliv ňují tekutost a povahu erupční činnosti ovlivňuje i charakter složení magmatu. Podle těchto vlastností rozlišujeme dva hlavní typy magmatu Kyselé magma Obsahuje velké množství plynů a asi 70% tvoří SiO 2. Tento druh magmatu je charakteristický pro vulkanismus subdukčních zón (např. jihoamerické Andy), kde dochází k natavování zemské kůry z podsouvaných desek. Kyselé magma je velmi viskózní (málo tekuté), což s velkým procentem plynných složek zapříči ňuje silné erupce. Magma bazické, které svým složením připomíná čedič. Tvoří jej materiál, který pochází ětších z v hloubek, především ze svrchního plášt ě, a tak je tento druh magmatu vázán na riftové oblasti a vulkanismus (např. Havajské ostrovy). Směs obsahuje malé množství plynů a jen asi 5% SiO 2. Magma je mnohem tekutější a erupce bývají poklidné, dochází pouze k výlevům magmatu na povrch. Zapiš si do sešitu Sopečná činnost Vulkán sopka Štítová sopka čedičová : čedičová tavenina obsahuje málo křemíku díky tomu se roztéká Májí širokou základnu a mírné svahy Andezitové sopky láva je bohatá křemíkem, je tužší, obsahují hodně vody a plynů. Výbuchy bývají prudké a ničivé 1. Stratovulkán sopka vyvrhuje sypký materiál tzv. pyroklastika vytváří sypaný kužel Mnoho sopek střídá období klidné činnosti s bouřlivou činností. Takovou sopku nazýváme stratovulkán 4

5 Magma, které se dostává na zemský povrch, označujeme jako láva. Pokud stéká po svazích sopky, vznikají lávové proudy, které jsou jedním z hlavních vulkanických hazardů. Při erupci mohou sopky vyvrhovat i množství pevných částic, které označujeme jako pyroklastika Jedná se o ztuhlé magma i kusy hornin sopečného kužele, které jsou při explozi rozmeteny po okolí. Pyroklastický materiál, který opět dopadá na povrch nazýváme souhrnně pojmem tefra. Největší označujeme jako sopečné pumy, menší jako lapilli, sopečný popel nebo prach. Pyroklastický spad zasáhnout velké území v okolí vulkánu. Tefra také utváří část vlastního kužele. Pokud ve stavbě sopky dochází ke střídání kompaktní lávy a pyroklastických usazenin, vzniká stratovulkán. Typ Hava j tekutá láva vytéká klidně puklinami; vznikají mocné pokryvy láv zvané platóbazalty obr. A Stromboli stratovulkány, vzniklé postupným vrstvením tefry; láva je vyvrhována plynnými explozemi jako struska; krátkodobé lávové výlevy; střídá se období silnější a slabší činnosti obr. B Vulcan stratovulkán s centrálním kráterem; viskózní láva ucpává přívody; tlak plynů po čase proráží jícen, nastává výbuch a vývrh tefry; po explozi klidně vytéká láva obr. C Vesuv z hluboko uloženého magmatického krbu se na povrch dostává láva bohatá na plyny, silnými explozemi je vyvrhována do atmosféry (několik km) a dopadá zpět jako popel; aktivita je epizodická, dlouhá období klidu obr. D Mt. Pelée velmi viskózní láva ucpává přívod a vytváří vulkanický dóm; tvoří se žhavá mračna obr. E 5

6 Základní typy sopečné činnosti podle charakteru erupcí Havaj tekutá láva vytéká klidně puklinami Vulkán s centrálním kráterem Vesuv silné exploze Stromboli stratovulkán Mt. Pelé Sopky můžeme dále dělit na podle toho, kdy naposled vykazovaly svou aktivitu. Vyhaslé sopky jsou ty, u nichž nebyla v historické době zaznamenána erupční činnost, jde tedy pouze o hory tvořené vulkanickými horninami. Magmatický krb může přestat z různých funkcí pod sopkou fungovat. Může dojít k přerušení jeho spojení s povrchem, k vyčerpání zdroje jeho energie, nebo k posunu litosférické desky nad horkou skvrnou Činné jsou naopak sopky, které o sobě daly v průběhu lidské historie vědět. Dále můžeme ještě vyčlenit sopky dřímající, tedy takové, které neměly žádnou erupci, ale u kterých doprovodné ukazatele značí možné riziko. Všechny sopky, které byly aktivní za posledních let, by měly být považovány za potenciálně aktivní. Sopečná činnost nezahrnuje pouze sopečné erupce, ale i doprovodné vulkanické projevy, které souvisejí s přítomností magmatu v blízkosti zemského povrchu Jedním z těchto projevů jsou exhalace plynných látek Rozlišujeme tři hlavní typy unikajících vulkanických plynů Základem všech plynů je vodní pára, která je dále doplněna oxidy síry, kyselinami HF a HCl a oxidy uhlíku (CO, CO2). Exhalace plynů s hlavním podílem H 2 O jsou označovány jako fumaroly (teplota C). Pokud převažuje obsah síry, nazýváme výrony termínem solfatary ( C). Moffety (do 100 C) jsou naopak charakteristické převládajícím obsahem oxidů uhlíku. 6

7 Solfatar Další doprovodné projevy jsou spojeny především se zvýšeným tokem hydrotermální energie (gejzíry, termální prameny). Může být využita k výrobě elektrické energie, vyhřívání skleníků, a dále k lázeňství (západočeské lázně) a rekreaci. Zanedbatelná není ani estetická hodnota sopečných krajin (např. CHKO České středohoří), která přispívá k rozvoji cestovního ruchu. Díky post vulkanické činnosti také vznikají prameny minerálních 7

8 Použitá literatura: CÍLEK V.,MATĚJKA D.,MIKULÁŠ R., ZIEGLER V., Přírodopis IV, Scientia, s.r.o., pedagogické nakladatelsví, 2000, ISBN Fotografie vlastní: autor Jarmila Višňovcová Zdroj: content/uploads/2011/06/vesuv.jpg _typy.jpg ( říjen 2011) Mapy: galerie SMART Schémata: vlastní 8