POZNÁVÁME ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK V KONTAKTU

POZNÁVÁME ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK ČESKÝ ZNAKOVÝ JAZYK V KONTAKTU Alena Macurová, Radka Nováková Anotace: Existence znakových jazyků v kontaktu s většinovými jazyky mluvenými (českého znakového jazyka v kontaktu s češtinou) se promítá nejen do užívání znakových jazyků, ale i do jejich struktury. Text se věnuje průnikům mluvených jazyků do jazyků znakových, speciálně pak průnikům psané i mluvené formy češtiny do českého znakového jazyka, tj. prstové abecedě, inicializaci, kalkům a mluvním komponentům. Klíčová slova: znakové jazyky v kontaktu s jazyky mluvenými, český znakový jazyk v kontaktu s češtinou, prstová abeceda, inicializace, kalky, mluvní komponenty. Jazyk, komunikace, kultura Lingvistika znakových jazyků se - jak je i u nás už dobře známo - začíná rozvíjet opravdu intenzivně zhruba od 70. let 20. století (nejprve v USA). Její rozvoj tedy spadá do období tzv. obratu v lingvistice, do období, kdy se lingvistika mluvených jazyků obrací od popisu jazykového systému také k užívání jazyka, k textu, ke komunikaci, ke kultuře. To se promítá i do lingvistiky jazyků znakových - specificky v tom ohledu, že první výzkumy jazykových systémů znakových jazyků jsou v podstatě s výzkumy jejich užívání a jejich zakotvení v komunikaci a v kultuře paralelní. Zároveň s otázkami strukturně lingvistickými se tak už od vzniku lingvistiky znakových jazyků kladou a řeší i otázky spadající do okruhu tzv. vnější lingvistiky, zvi. sociolingvistiky, psycholingvistiky, lingvistické pragmatiky nebo neurolingvistiky. Intenzivní lingvistické výzkumy znakových jazyků jako přirozených jazyků pak přispívají k proměnám postojů k jazyku, k hluchotě, k neslyšícím; tyto postoje se přitom proměňují jak uvnitř komunity neslyšících, tak (někde rychleji, někde jen pozvolna) v měřítku širším, v rámci slyšící a mluvící většiny. Neslyšící se vymezují (a postupně jsou vymezováni) jako jazyková a kulturní menšina, jako komunita/komunity s vlastním jazykem a vlastní kulturou.' Takový přístup k hluchotě klade zákonitě do centra pozornosti znakový jazyk sám, i jeho užívání v komunikaci. Sama povaha komunikace neslyšících klade přitom řadu otázek spojených s užíváním jazyka nebo s jeho existencí 1 Ke specifickým rysům kultury neslyšících srov. např. Padden; Humphries 1988, Wilcox 1989, Ladd 2003, u nás např. Strnadová 1998.

v komunikačních situacích různého druhu naléhavěji, než je tomu v případě leckterých jazyků mluvených. Dáno je to zvi. pravidelnou" menšinovostí znakových jazyků a jejich (nutnou) existencí v obklopení jazykem většinovým. Silnější pozice většinového jazyka (u nás češtiny), a také jeho vyšší prestiž souvisí mj. s různým počtem uživatelů obou jazyků, s přežívajícími většinovými postoji k znakovým jazykům, a ještě - ne v poslední řadě - se skutečností, že neslyšící nabývají gramotnosti ne ve svém" jazyce, ale v jazyce cizím", v příslušném jazyce většinovém (žádný znakový jazyk nemá psanou podobu). 2 To v sobě zákonitě kotví kontakt znakových jazyků s jazyky většinovými, a to jak s jejich formou mluvenou, tak i s jejich formou psanou (srov. o tom např. Battison 1979, Wilbur 1987, Sutton-Spence; Woll 1998, Johnston; Schembri 2007 aj.). Kontakt znakových jazyků a jazyků mluvených V koexistenci znakového a mluveného jazyka má zřetelně dominantní postavení jazyk mluvený. I proto, že pro neslyšící populaci je všude na světě povinný" bilingvismus: kompetence v psané formě většinového jazyka jsou pro existenci neslyšících ve většinové společnosti naprosto nezbytné. V této situaci nepřekvapí, že znakové jazyky bývají jazyky mluvenými, s nimiž jsou v kontaktu, 3 ve větší nebo menší míře ovlivněny. Tyto vlivy se projevují jak na rovině obecnější (existencí tzv. umělých znakových systémů, které vizualizují jazyky mluvené), tak na nižší rovině zobecnění. Případ od případu totiž zvláště v interkulturní komunikaci neslyšících dochází k míšení, resp. přepínání kódů mezi jazykem znakovým a mluveným tak, že se v projevu neslyšícího v různé míře a růz- 2 5 Právě obtížné cesty ke gramotnosti (mnohdy - pořád ještě - přes mluvenou podobu většinového jazyka) nezřídka vedly a někde ještě vedou k takovým postojům některých neslyšících k jejich vlastnímu" jazyku, jež se mnohdy blíží přezíravým postojům většinovým (srov. o tom např. už Battison 1978, Wilbur 1987, Macurová 1994). Stranou zde zůstává kontakt jednoho znakového jazyka se znakovými jazyky jinými a jejich vlivy: tak např. v českém znakovém jazyce se (vzhledem k dlouholetému působení Vesty Sauter) projevují vlivy amerického znakového jazyka (ve fonologii např. modifikací znaku KOMUNIKACE, jenž tvarem ruky odkazuje k písmenu C, a angl. výrazu communication" a užívá se vedle znaku původně českého, v gramatice např. užíváním specifického morfému pro osobu). Johnston; Schembri (2007) konstatují vliv amerického znakového jazyka i na znakový jazyk australský; patrný je např. v tom, že se vedle domácího" klasifikátoru pro vozidla (tvar ruky B) užívá i klasifikátor amerického znakového jazyka se stejnou funkcí (ruka V o ), který do jisté míry odstraňuje možnou dvojznačnost klasifikace prostřednictvím exponované ruky B.

ným způsobem zohledňuje slyšící adresát a jeho kompetence v znakovém jazyce. V projevu neslyšícího adresovaném slyšícímu se tak např. vypouštějí gramatické morfémy znakového jazyka nesené nemanuálně, neužívá se prostorová gramatika, simultánnost znakového jazyka je nahrazována lineární organizací typickou pro češtinu, vytěsňují se jazykové prostředky pro český znakový jazyk typické, např. specifické znaky nebo klasifikátory různého typu, znakosled českého znakového jazyka ve větší nebo menší míře kopíruje slovosled češtiny. Vlivy mluvených jazyků ale prostupují i sám systém znakových jazyků: vyskytují se v nich - ve všech jazykových plánech - prostředky a postupy, jež k příslušnému mluvenému jazyku nějak odkazují. Oblasti, kde se vliv mluveného jazyka projevuje poměrně výrazné, lze vydělit také v českém znakovém jazyce. Spadá do nich užívání prstové abecedy (a hláskování českých slov), inicializace, tzv. mluvní komponenty, kalky a vlivy gramatické. 4 Tyto výpůjčky (přejímky), tedy převzetí jazykových jednotek nebo forem z jednoho jazyka do druhého" (srov. ESČ, s. 542), jsou různého druhu a realizují se v různých jazykových plánech: na rovině fonologické např. tím, že součástí znaku českého znakového jazyka je artikulace českého slova nebo jeho části, na rovině lexikální např. existencí hláskování slov prstovou abecedou. 1. Prstová abeceda Jak už bylo řečeno, jedním z prostředků, který promítá do komunikace neslyšících kontakt příslušného znakového jazyka s jazykem mluveným, je užití prstové abecedy, tj. manuální zobrazování" grafémů psané formy příslušného mluveného jazyka. Prstová abeceda se užívá i v interkulturní komunikaci neslyšících, i v komunikaci intrakulturní, proto se někdy (srov. Johnston; Schembri 2007) řadí mezi tzv. přirozené znakové systémy; s psanou formou většinového jazyka se její užití (jak ve fázi produkce, tak ve fázi recepce) nějak spojuje v obou případech. Česká jednoruční a dvouruční prstová abeceda V komunitě českých neslyšících jsou k dispozici dvě podoby prstové abecedy, jednoruční ( obrazy" grafémů artikulované jednou rukou) a dvouruční ( obrazy" grafémů artikulované dvěma rukama). Obvykle se uvádí (např. Strnadová 1998), že v českém prostředí se upřednostňuje prstová abeceda dvouruční (jako důvody jsou uváděny snadná čitelnost" a zapamatovatelnost tvarů ruky kopírujících" písmena latinské abecedy), a to navzdory * Vlivy gramatické zde budou zmiňovány jen okrajově - postihnout je v relativní úplnosti na rovině systémové (tj. na základě individuálních projevů zobecnit nejrůznější typy vlivu gramatiky mluveného jazyka na gramatický systém znakových jazyků) je velmi obtížné, srov. k tomu např. Johnston; Schembri 2007.

tomu, že jednoruční prstová abeceda je rychlejší, ve svétě více rozšířená a vhodnější k tomu, aby se hláskované výrazy lexikalizovaly (podrobněji srov. Tarsciová 2002, Hudáková 2008). Užívání prstové abecedy Užívání prstové abecedy (prstových abeced) v komunikaci českých neslyšících není zmapováno nijak podrobné, 5 zakotveno je ale v zákonu (č. 155/1998 Sb.).: Prstová abeceda je integrální součásti českého znakového jazyka a znakované češtiny, kde se využívá k odhláskování cizích slov, odborných termínů a pojmů, pro které dosud nejsou ustáleny znaky českého znakového jazyka." Ověření tohoto názoru dobře a široce založeným výzkumem naši lingvistiku teprve čeká. Na otázky, které si je možno v této souvislosti klást, upozorňují výzkumy amerického znakového jazyka; v něm má ovšem prstová abeceda specifické postavení a funkce (Padden; Gunsauls 2003, Padden 2006). Inspirace odjinud Ukazuje se totiž, že obecně rozšířený soud (viz i výše citovaný zákon) o užívání prstové abecedy k prezentaci těch slov, k nimž neexistuje znakový ekvivalent, přinejmenším v americkém znakovém jazyce 6 neplatí. Paddenová (2006) uvádí v této souvislosti tři argumenty: (a) výrazy hláskované prstovou abecedou se často vyskytují vedle béžné existujícího znaku, spolu s ním; 7 (b) hláskované výrazy nemohou být považovány - přestože tomu tak často bývá - za (hláskovaná) anglická slova; jsou totiž integrální součástí slovní zásoby amerického znakového jazyka, 5 4 7 Reflexi jejího užívání zkoumala na malém vzorku respondentů - sluchové postižených Čechů a tlumočníků mezi češtinou a českým znakovým jazykem - Sovková (2007). Z jejího výzkumu vyplynulo, že jak sluchově postižení, tak i tlumočníci užívají většinou dvouruční prstovou abecedu (tlumočníci ve 100% případů, sluchové postižení v 90% případů). Obě skupiny uvádějí, že prstová abeceda jim slouží pro hláskování cizích slov, názvů organizací, jmen a příjmení a slov, pro která neexistují znaky. K vizualizaci slov mluvené češtiny používají prstovou abecedu pouze tlumočníci (a ve všech případech ji užívají častěji než sluchové postižení Češi). K využití prstové abecedy v tlumočnické praxi srov. Hudáková 2008. Podstatnou úlohu hraje nepochybně skutečnost, že americký jazyk upřednostňuje prstovou abecedu jednoruční a předpoklady produktivního využití jednoroční abecedy (tj. proměna" vyhláskovaného výrazu v znak amerického znakového jazyka) jsou podstatné vyšší. Tvary písmen" artikulované jednou rukou se totiž do systému znakového jazyka včleňují méně problematicky než tvary písmen" artikulované oběma rukama (k podmínkám omezení tvorby dvouručních znaků srov. Battison 1978). Paddenová (2006) uvádí příklady ze spontánní komunikace amerických neslyšících, z řeči orientované na dítě i např. z komunikace učební - v ní vedle sebe stálo např. hláskované P-R-O-B-L-E-M a znak PROBLÉM (znaky zde a všude jinde zapisujeme velkými písmeny, hláskované výrazy se spojovníkem).

kde nesou příznak přejatý", resp. cizí" (stejně jako např. v české slovní zásobě výraz interview); (c) hláskování není jakýmsi specifickým druhem překladu" anglického výrazu: navzdory tomu, že i hláskované výrazy by uživatelé amerického znakového jazyka mohli přeložit" do znaku, 8 udržují část své slovní zásoby v hláskované podobě. Využívání prstové abecedy v americkém znakovém jazyce má své historické kořeny (o tzv. Rochesterské metodě a dalších historických souvislostech srov. Hudáková 2008), ty ale nejsou pro budoucí úvahy o českém znakovém jazyce tak podstatné jako podoba hláskovaných výrazů, jejich užití - a také funkce, které se jim přiřazují. Výrazy hláskované prstovou abecedou, integrální součást slovníku amerického znakového jazyka, jsou různého druhu (srov. Padden 2006). První skupinu tvoří celé hláskované výrazy - obvykle to jsou vlastní jména osobní, místní (států, měst, oblastí), jména obchodních a výrobních společností (pravidelně např. výrobců aut), a dále nejrůznéjší obchodní značky, ochranné známky apod. 9 Jako prostředek prezentace slov přejatých z angličtiny je ale prstová abeceda v americkém znakovém jazyce využívána i v jiných oblastech slovní zásoby: tak např. znakový ekvivalent vůbec nemají a pravidelné jsou hláskovány takové anglické výrazy běžné slovní zásoby, jako třeba rice nebo Jlour. Druhou skupinou hláskovaných výrazů jsou zkratky. Ty buď odpovídají zkratkám mluveného jazyka (jako např. IBM), nebo jsou pro americký znakový jazyk specifické: tak je např. anglický výraz post-office reprezentován zkratkou P-O, výraz vice president zkratkou V-P, chevrolet zase zkratkou C-H-E-V. Třetí (velkou) skupinu znaků ASL, v nichž je využito prstové abecedy, představují znaky inicializované, tj. takové znaky, kde tvar ruky odpovídá nějakému písmenu anglického slova, obvykle písmenu prvnímu (C = citizen, U = university), zřídka poslednímu (X = sex). Paddenová uvádí, že do skupiny incializovaných znaků spadají např. znaky pro dny v týdnu 10 nebo mnohé znaky pro označování barev, a také znaky pro vlastní jména osobní (u nás označované termínem jmenné * Jisté by i v americkém znakovém jazyce bylo možné vytvořit znak korespondující s anglickým odborným výrazem diglossia, podobně, jako je tomu např. v britském znakovém jazyce nebo i ve znakovém jazyce českém; v americkém znakovém jazyce je však výraz diglossia bez výjimky vždy hláskován. 9 Paddenová (2006) v této souvislosti poukazuje na zcela odlišnou situaci v jiných znakových jazycích, kde se daleko častěji využívá překlad: např. oproti hláskovanému P-E-U-G-E-O-T amerického znakového jazyka tak jinde obvykle stojí překlad" odkazující k symbolu lva. 10 Wilburová (1987) ukazuje, jak se v názvech dnů v týdnů (s výjimkou znaku NEDĚLE, který má jiný původ) v neutrálním prostoru artikuluje stejný kruhový pohyb a do něj jsou dosazovány" tvary ruky odpovídající prvním písmenům anglických pojmenování.

znaky, srov. Faltínová 2005). Situace v jiných znakových jazycích - také v českém znakovém jazyce (srov. Faltínová 2005) - je v posledné zmíněné oblasti zcela jiná: např. u znaků pro vlastní jména osobní se uplatňuje výrazná tendence tvořit a užívat tzv. deskriptivní znaky, tj. takové znaky, které charakterizují svého nositele odkazem na nějaký jeho typický (fyzický nebo povahový) rys. Zcela specifickou součástí slovníku amerického znakového jazyka jsou dvojice, jejichž členy tvoří znak a hláskovaný výraz. Tyto dvojice se liší sémanticky i gramaticky. Tak např. (srov. Padden 2006) hláskované L-O-V-E a znak LOVE kontrastují gramaticky, slovnědruhově (první je jméno, druhé sloveso), dvojice hláskovaného R-E-N-T a znaku RENT kontrastuje sémanticky (jednou znamená platit nájem, podruhé najmout). 11 Kombinace znaků a hláskovaných výrazů se objevuje také ve složeninách. Jako příklady této skupiny slovní zásoby amerického znakového jazyka Paddenová (2006) uvádí třeba RED T-A-P-E (byrokracie) nebo BLACK M-A-I-L (vydírání). Obvykle, ne ale vždycky, je první komponent těchto složenin tvořen znakem, druhý komponent je hláskovaný - a to i přesto, že v americkém znakovém jazyce znaky odpovídající výrazům tape nebo mail existují. Užití prstové abecedy je zdůvodněno (Padden 2006) potřebou jednak vyznačit" nepřímý význam výrazu, jednak charakterizovat složeniny slovnědruhově, totiž jako jména. Rozrůznění (formální i funkční) hláskovaných výrazů v americkém znakovém jazyce jistě souvisí i s jejich frekvencí. Paddenová (2006) na základě předchozího výzkumu (Padden; Gunsauls 2003) uvádí, že ve výzkumném vzorku 18 rodilých uživatelů (z jejichž spontánního projevu bylo vybráno po 150 znakových segmentech) byly hláskované výrazy zastoupeny v 18 % (u jednotlivých neslyšících v rozsahu 12-30%); většinu (70%) z hláskovaných výrazů přitom tvořila jména. 12 Je tedy zřejmé, že hláskované výrazy nejsou ve slovní zásobě amerického znakového jazyka jen jakousi náhražkou" slov mluveného jazyka: tvoří ne nedůležitou součást slovní zásoby a nesou jak gramatické, tak sémantické informace. Podle předběžných zjištění (dílčího výzkumu a informací získaných od rodilých uživatelů českého znakového jazyka) je situace u nás výrazně jiná (srov. Hudáková 2008). 11 Ve spontánní komunikaci uživatelů amerického znakového jazyka se tak např. zároveň objevují výrazy F-A-X (podstatné jméno), kdy se hláskuje anglické slovo, F-X, přejatý hláskovaný znak, kterýje v parametru pohybu přizpůsoben gramatickým rysům shodových sloves, a ještě znak FAX. 12 Vyšší frekvenci hláskovaných jmen (např. i v britském znakovém jazyce) zdůvodňují podrobné Sutton-Spence; Woll (1999, s. 223); usouvztažňují ji s omezeními různého druhu platnými pro slovesa shodová (pohyb v prostoru) a slovesa prostorová (sémantika).

Prstová abeceda v českém znakovém jazyce Hudáková (2008, s. 73) uvádí, že uživatelé českého znakového užívají prstovou abecedu nejen - jak se obecné traduje - při přenášení či zavádéní nových slov z mluvené češtiny do českého znakového jazyka, u cizích slov, vlastních jmen a odborných termínu, ale také když chtějí od tématu nebo konkrétního slova vyjádřit odstup. 13 Obyčejně ji nepoužívají pro komunikaci každodenní, familiární a intimní." Sdělení realizovaná prstovou abecedou jsou (Hudáková 2008) přitom obvykle provázena bezhlasným nebo hlasitým vyslovením všech hlásek odpovídajících ukazovaným písmenům - nebo alespoň vyslovením hlásek některých. 14 I v českém znakovém jazyce existuje oblast výrazů, které jsou artikulovány výhradné jen prstovou abecedou. Spadají sem (Hudáková 2008) obecně známé názvy uměleckých děl, obchodních řetězců, firemních značek, fyzikálních jednotek, počítačových aj. zkratek apod., např. typy aut jedné značky jako (Opel) Agila, Meriva; db; doc; exe nebo (obchod) HM, (operační systém Windows) XP; obvykle se přitom hláskuje celý český výraz (zde výraz nepoložený do závorek). 15 1 v českém znakovém jazyce bývá český výraz reprezentován pouze artikulací jednoho písmene odpovídajícího českého slova, písmene prvního (jako např. A = absence), někdy opakovaného (K-K kurva), nebo i písmene jiného (jako např. 11 Vyjadřování odstupu, distance od tématu nebo od konkrétního slova", ale není v české komunitě neslyšících nijak pravidelné a je otázka, zda se v této funkci prstové abecedy vůbec užívá. 14 Toto konstatování (opřené o názory R. Novákové, P. Vysučka a M. Wiesnera, rodilých uživatelů českého znakového jazyka) je zajímavé, pokud by bylo hláskování doprovázené (bezhlasou) artikulací hlásek skutečné pravidelné a závazné; má se totiž za to, že užívání prstové abecedy a bezhlasá artikulace slov mluveného jazyka, popř. jejich částí, jsou dva různé typy tzv. kontaktového znakování (contact signing), dva různé prostředky, jak ve znakovém jazyce prezentovat slova jazyka mluveného. Některé znakové jazyky (americký, britský) dávají, jak uvádí Paddenová (2006), přednost hláskování, jiné (např. švýcarský) zase bezhlasé artikulací (mouthing). Bezhlesá artikulace slov (produkce ústního vzorce anglického slova) je sice v odborné literatuře spolu s hláskováním zmiňována, ale zvi. v souvislosti se specifickými postupy tvoření nových, především inicializovaných znaků (Sutton-Spence; Woll 1999). Kombinace obou postupů (soudí Hudáková 2008) v českém znakovém jazyce má pravděpodobně kořeny v praxi českých škol pro sluchově postižené, kde je od žáků souběžné mluvení a hláskování prstovou abecedou mnohdy vyžadováno. 15 Výpůjčkami z cizích znakových jazyků jsou pravděpodobné (podle ústního sdělení Martina Wiesnera, srov. Hudáková 2008) specifické zkratky typu I LOVE YOU nebo RIO DE JANE- IRO, v nichž je artikulace grafémů I-L-Y nebo R-D-J v podstatě simultánní.

X = existence, existovat, X-X = praxe). Takové výrazy se obvykle označují jako jednopísmenné znaky (Single Manual Letter Signs) a poukazují k užití prstové abecedy v slovotvorném procesu označovaném jako inicializace (srov. níže). Výrazy českého znakového jazyka artikulované prstovou abecedou se ve vymezených komunikačních situacích a při užití specifických komunikačních strategií spojují - stejně jako hláskované výrazy v znakových jazycích jiných - s těmi významové blízkými znaky českého znakového jazyka, které tvoří jádro jeho slovní zásoby. Užití prstové abecedy v komunikaci V americkém znakovém jazyce (srov. Padden 2006) je s užíváním prstové abecedy spojena strategie označovaná jako zřetězování nebo sendvičování: hláskovaný výraz se spojuje se znakem, který má podobný nebo blízký význam. Paddenová (2006) poukazuje na funkci těchto strategií v procesu osvojování amerického znakového jazyka a - s odkazy na jiné práce - také na jejich funkce v učební komunikaci neslyšících. 16 Na základě konzultací s neslyšícími informanty usouvztažňuje Hudáková (2008) tyto struktury (užívané, jak již bylo řečeno, i v komunikaci českých neslyšících) především s interkulturní komunikací a speciálně s tlumočením a s komunikací učební. Strategie zřetězování (sendvičování) se tak v českém znakovém jazyce užívá především ve specifických komunikačních situacích (např. ve škole, u lékaře, při soudním jednání apod.), kdy jde o pochopení toho, co se sděluje, a zároveň ještě o přiblížení psané podoby českého slova, obvykle nějak příznakového (např. archaismu, neologismu, odborného termínu, vlastního jména). Znak a vyhláskované slovo jsou přitom většinou užity na začátku komunikace o daném pojmu (při jeho prvním výskytu), v případě opakovaného výskytu je už zpravidla užit pouze příslušný znak (podrobné Hudáková 2008). Prstová abeceda a strategie zřetězování (sendvičování) se podle názoru Hudákové a jejích informantů používá v českém znakovém jazyce i v dalších situacích: např. tehdy, kdy je třeba informovat o přesné psané nebo mluvené podobě určitého výrazu nebo o jeho tvarech (jako při výuce skloňování nebo časování, tvoření slov apod., při vysvětlování " Tyto strategie se uplatňují nejčastěji (Padden; Gunsauls 2003) u neslyšících učitelů působících v bilingválních třídách, tedy tam, kde se klade stejný důraz na znalost amerického znakového jazyka a na znalost psané angličtiny. Strategie zřetězování (sendvičování), jež demonstruje ekvivalenci všech užitých výrazů, je ukázána na příkladu zřetězené struktury tvořené čtyřmi výrazy různých kódů: obrázek sopky - slovo volcano - znak VOLCANO - hláskované V-O-L-C-A-N-O.

českých frazeologismů), 17 a také tehdy, kdy je známo slovo mluveného jazyka a prostřednictvím jeho vyhláskování má být elicitován jeho (neznámý) znakový ekvivalent. Specificky se prstová abeceda v komunikaci neslyšících a s neslyšícími užívá v těch situacích, kdy mluvčí (nebo tlumočník) nezná potřebný znak. V takovém případě bývá (srov. Hudáková 2008) při prvním výskytu slovo vyhláskováno prstovou abecedou, při dalších výskytech se postup opakuje, anebo - a to je obvyklejší - se užije jen první písmeno vyhláskovaného slova spolu s jeho bezhlasou artikulací (podobné se postupuje v případech vlastních jmen, pro která neexistuje znak). Tento postup svým typem připomíná - alespoň do jisté míry - tzv. dočasnou lexikalizaci, tj. lexikalizaci hláskovaného výrazu právě jen v rámci aktuálního textu (srov. Johnston; Schembri 2007, s. 182-183). Jak dál? Doposud známé poznatky (zvi. Hudáková 2008) o tom, jak české prstové abecedy vypadají, a dílčí poznatky o tom, kdy se která z nich používá, čemu slouží a jak se uplatňují v komunikaci interkulturní i v komunikaci intrakulturní, mohou být samozřejmé rozšířeny a prohloubeny pouze na základě výzkumu frekvence, podob a funkcí tohoto typu prostředku. V úvahu přitom bude třeba vzít (srov. Sutton-Spence; Woll 1995) nejen jazykové kompetence uživatelů českého znakového jazyka a jejich kompetence hláskovací", ale také fonologii a morfologii českého znakového jazyka; to všechno pak bude zapotřebí usouvztažnit s typem českého pravopisu, s morfologií češtiny a také s (užitou) formou manuálních písmen". 2. Inicializace Vlivy mluveného jazyka na jazyk znakový se promítají také do procesu inicializace a do existence inicializovaných znaků, zmíněných stručně už výše. Inicializace ani inicializované znaky přitom nebývají chápány úplné jednotně. V širším pojetí (např. Johnston; Schembri 2007) se za inicializované znaky označují všechny znaky, v nichž užitý tvar ruky odpovídá prvnímu písmenu příslušného 17 Ne vždy se přitom, jak ukazuje Hudáková 2008, s. 84, prstovou abecedou produkují celá slova nebo celé výrazy. Obvykle je užita k artikulací pouze těch částí slov, které jsou (nějak) přidané" nebo změněné". Např. ekvivalentem slova lesík" je znak LES a hláskovaná přípona -1-K (zřetězená struktura v tomto případě je pak MALÝ LES - LES-Í-K). V podstatě obecné je rozšířen názor, že tímto způsobem se prstová abeceda hojně používá v tzv. znakované (vizualizované) češtině: prstová abeceda slouží k vizualizaci slovotvorných a tvarotvorných morfémů českého jazyka (k vizualizaci předpon, přípon různého typu, koncovek apod.). V praxi lze ale takto sofistikované (a systematické) užívání prstové abecedy nalézt jen stěží (anebo vůbec ne).

slova mluveného jazyka: např. ve znacích amerického znakového jazyka PEOPLE, WINE, INTERVIEW je užito tvarů ruky P, W, I, ze znaků českého znakového jazyka srov. např. na obr. 1 VLTAVA (k tomu zde viz i výše o prstové abecedě). V užším pojetí je pak za inicializovaný znak považován takový znak, v němž je nahrazen tvar ruky nějakého už existujícího znaku tvarem jiným (ostatní parametry znaku se obvykle nemění, někdy ale, jak uvádí Klima; Bellugi 1979, se může se změnou tvaru ruky měnit i místo artikulace znaku). Podstatu takto chápané inicializace dobře osvětlí příklady (srov. Klima; Bellugi 1979): lingvistický termín MODULA- TION byl vytvořen tak, že tvar ruky ve (významové blízkém) znaku CHANGE byl nahrazen rukou M. Jen tvarem ruky (odpovídajícím prvnímu písmenu anglických slov) se liší (uváděno je to ve většině zahraniční literatury) znaky CLASS (COM- MUNITY), GROUP, ORGANIZATION, DEPARTMENT, SOCIETY, TEAM, AS- SOCIATION (AGENCY). Jak je zřejmé, jde ve výše uvedených příkladech o výrazy nějak významové blízké. Inicializace v různých znakových jazycích V současné době bývá inicializace většinou považována za slovotvorný proces (tzv. inicializovanou derivaci) pro znakové jazyky charakteristický; 18 užívaná je přitom převážně v těch znakových jazycích, které upřednostňují jednoruční prstovou abecedu.ve znakových jazycích preferujících prstovou abecedu dvouruční (např. v britském nebo australském znakovém jazyce, srov. Sutton-Spence; Woll 1999, Johnston 2007) není inicializace příliš častá (překryv dvouruční prstové abecedy a přirozených tvarů ruky je podstatně menší a písmena artikulovaná dvěma rukama se do existujících znaků vkládají jen obtížně)." " Známý je údajné více než 200 let (viz Sutton-Spence; Woll 1999). " Ne všechny názory na inicializaci jsou ale v tomto ohledu shodné. Zvi. v pracích ze 70. a 80. let se k inicializaci zaujímá postoj spíše rezervovaný. Tak např. pokud jde o americký znakový jazyk: Battison (1978) rozlišuje mezi tzv. přirozeným ovlivňováním znakového jazyka jazykem mluveným (je důsledkem sociální interakce neslyšících se slyšícími) a ovlivňováním umělým (artificial), které souvisí s pedagogickým jazykovým inženýrstvím". Vedle vymyšlených" znakových systémů typu S.E.E. nebo L.O.V.E řadí do oblasti umělého ovlivňování znakových jazyků i inicializaci, do níž se podle jeho názoru promítá snaha usouvztažnit znak s anglickým slovem. Podobné Baker; Cokely (1980) řadí inicializaci a inicializované znaky k tzv. manuálním kódům (kódujícím angličtinu) a pochybují o tom, zda inicializované znaky lze opravdu řadit mezi znaky amerického znakového jazyka; Wilbur (1987) zase uvažuje mj. o akceptovatelnosti inicializovaných znaků komunitou amerických neslyšících (přijatelnější jsou podle jejího názoru pro ty uživatele amerického znakového jazyka, kteří ho považují za podřízený" angličtině, za negramatický" - a inicializaci pokládají za vhodný prostředek

Inicializace v českém znakovém jazyce V českém znakovém jazyce (i jeho uživatelé preferují dvouruční prstovou abecedu) je možné identifikovat jistý počet inicializovaných znaků v onom širším pojetí (užitý tvar ruky s jistou orientací, k němuž se váže místo artikulace a pohyb, odpovídá prvnímu písmenu příslušného českého slova); Hudáková (2008) a její informanti uvádějí příklady DŽUS (obr. 2), OCET, OCTAVIE, KAKAO, KVASNICE (obr. 3), KURVA (obr. 4), PARDUBICE, REKORD (obr. 5), VLTAVA (obr. 1). V tomto souboru příkladů je - a to je zajímavé - užito jak tvarů dvouruční prstové abecedy (DŽUS, KVASNICE), tak tvarů prstové abecedy jednoruční (PAR- DUBICE, KAKAO, KURVA, REKORD); písmeno V (VLTAVA, obr. 1) je v české dvouruční a jednoruční abecedě totožné, totéž platí pro jednoruční O a jednu jeho dvouruční variantu, např. srov. OCET nebo OCTAVIE (obr. 6). Takové jednopísmenné znaky (Single Manual Letter Signs) se v českém znakovém jazyce uplatňují často při utváření hyponym (srov. BORO- VICE - ruka B, JEDLE - ruka J). Inicializace v užším pojetí (kdy je v už existujícím znaku nahrazen tvar ruky tvarem rukyjiným)sevčeském znakovém jazyce nevyskytuje. K tomu ještě poznámku: Kromě původně českých inicializovaných znaků jsou součástí novější slovní zásoby českého znakového jazyka též ojedinělé inicializované znaky převzaté ze znakových jazyků cizích (zvi. ze znakového jazyka amerického), které koexistují s původními znaky českými. Jako příklad lze uvést přejatý znak KOMUNIKACE (obr. 7), kdy je do původního českého znaku (artikulovaného rukou K) vloženo C americké jednoruční prstové abecedy s odkazem na COMMUNICATION (obr. 8); podobnou situaci srov. např. také v případě, kdy se znak FILOSOFIE artikuluje rukou P americké jednoruční prstové abecedy (s odkazem na PHILOSOPHY). Shrneme-li: navzdory tomu, že i v českém znakovém jazyce inicializované znaky existují, nelze inicializaci předběžné označit za slovotvorný proces, který by se v českém znakovém jazyce uplatňoval nějak výrazněji a který by významně rozšiřoval jeho slovní zásobu. jeho zlepšováni"', zpřesňování"). Všichni zde zmínění autoři ale konstatují, že mnohé inicializované znaky se v komunitě neslyšících běžně užívají; otázka, jsou-li součásti"' amerického znakového jazyka, nebo zda přináleží spíše nějaké varieté znakování, která existuje mezi americkým znakovým jazykem a angličtinou, zůstává v 70. a 80. letech otevřená. " V této souvislosti upozorňují Sutton-Spence; Woll (1999) na jiný slovotvorný postup, který v britském znakovém jazyce inicializaci do jisté míry supluje: nová pojmenování vznikají tak, že se vyhláskuje první písmeno anglického slova a přidá se znak významově blízký (někdy ještě s ústním vzorcem anglického slova). Tak např. H + LONG AGO = historie, G + LAND- -AREA = geografie.

3. Kalky Výrazným dokladem kontaktu znakových jazyku s jazyky mluvenými je i tzv. kalkování (ESČ, 2002, s. 210), přejetí slova nebo slovního spojení z mluveného jazyka do znakového jazyka jeho (více méně) doslovným překladem. Mechanismus kalkování je dobře znám i z oblasti vzájemného kontaktu jazyku mluvených (srov. v češtiné kalky jako např. mrakodrap, výraz, vánoce a mnoho jiných). Kalkování 20 je proces známý ze všech doposud popsaných znakových jazyků (srov. k tomu např. Sutton-Spence; Woll 1998, Johnston 2007 aj.). Kalkování ve znakových jazycích Dostupné prameny o různých znakových jazycích (srov. zde uvedené odkazy) dokládají, že i ve znakových jazycích lze v podstatě identifikovat typy kalků známé z popisů jazyků mluvených, tj. kalky gramatické, sémantické a frazeologické. I ve znakových jazycích se tedy při kalkování gramatickém přejímá/kopíruje morfematická struktura přejímaného slova (překládá se v podstatě morfém po morfému, jako např. v znaku českého znakového jazyka TEPLOMĚR), při kalkování sémantickém podle cizí předlohy přibývá" k výrazu/ /znaku už existujícímu nový význam (např. v britském znakovém jazyce znak MYŠ jako termín z oblasti výpočetní techniky). Prokázáno je také, že se ve znakových jazycích přejímá/ kopíruje struktura slovních spojení/frazémů příslušného jazyka mluveného, např. v britském znakovém jazyce CAN 'T STAND (kde angl. stand je užito ve významu vydržet, nikoliv stát; o australském znakovém jazyce srov. v této souvislosti Johnston 2007), v českém znakovém jazyce srov. např. kalkovaný výraz pro ekvivalent českého v první řadě ve významu především. Kalky znakových jazyků přitom odkazují k povinnému" bilingvismu značné části příslušníků komunit neslyšících (ke gramotnosti nabývané v cizím jazyce) i k proměňujícím se sociokulturním potřebám neslyšících menšin a k potřebě rozšiřovat slovník znakových jazyků. Vedle kalků srovnatelných s kalky mluvených jazyků se ve znakových jazycích užívá i kalků v různých ohledech specifických. Standardní kalky českého znakového jazyka Standardní mechanismus kalkování lze v českém znakovém jazyce i ve znakových jazycích cizích identifikovat jak v oblasti apelativ, tak i v oblasti jmen vlastních - v českém znakovém jazyce např. VODOPÁD, POLOHRUBÝ, POLOOST- ROV, (stanice) STAROMĚSTSKÁ (obr. 9) aj. Frekvence kalků poukazuje na to, že kalkování je v českém znakovém jazyce produktivním slovotvorným procesem 20 V anglicky psaných pracích o znakových jazycích se kalky pojednávají i jako tzv. výpůjčky (loan words, popř. loan signs nebo loan translations).

(bakalářskou práci na toto téma připravuje S. Matušková). Specifické kalky českého znakového jazyka Specifické kalkování je pak typické (v českém znakovém jazyce i v znakových jazycích cizích) zvi. pro oblast jmen vlastních, kdy je referent znám (i příslušníkům komunity neslyšících) pod oficiálním", tj. českým názvem (pod názvem udéleným slyšící společností) - zvi. tato oblast kalků je tedy zajímavá i z hlediska pragmatického. Lze zde přitom vydělit dvě skupiny (jejich hranice lze ale jen stěží označit za ostré). První skupinu reprezentují případy, kdy znak českého znakového jazyka reflektuje vnější podobnost českého vlastního jména s jiným českým slovem: české vlastní jméno se překládá" tak, že se užije znak, který tomuto podobnému českému slovu odpovídá. Tak např. LETŇANY jako LETĚT nebo LÉTO, KLADNO (obr. 10) jako KLADIVO, OSTRAVA jako OSTRÝ, JIHLAVA (obr. 11) jako HLAVA (popř. jako J+HLAVA). 21 Přitom lze v této oblasti slovní zásoby českého znakového jazyka zaznamenat jistý vývoj; tak např. BRUSEL se v současné době už ukazuje jinak než BRUSLE, KARVINÁ jinak než jako KRÁVA (obr. 12 - starý znak, obr. 13 - nový znak). Posuny tohoto druhu svědčí o tom, že v oblasti tvoření propriálních znaků se český znakový jazyk emancipuje: od mechanického napodobování češtiny směřuje k vytváření znaků na češtině nezávislých, takových znaků, které více respektují slovotvorné postupy českého znakového jazyka. Do druhé skupiny spadají případy, kdy je mechanicky překládána" ne morfematická, slovotvorná, ale slabičná struktura českého slova - tak např. STODŮLKY (jako STO DŮLEK, obr. 14) nebo PŘE- ZDÍVKA (jako PŘES DÍVKA). Kalky v komunitách neslyšících Zahraniční prameny obvykle uvádějí (srov. např. Johnston; Schembri 2007), že užívání kalků (zvi. toho typu, který mechanicky reflektuje mluvený jazyk) 22 bývá kontroverzní; navzdory tomu se ale kalky v komunitách neslyšících užívají. Platí to i pro český znakový jazyk. Některé kalky (např. PODZIM, TEPLOMĚR) jsou pro komunitu neslyšících, zvi. pro rodilé uživatele českého znakového jazyka, jen těžko přijatelné, jiné - stejného nebo podobného typu - se užívají běžně (např. STODŮLKY). 21 Obdobný postup je znám i z jiných znakových jazyků: srov. např. v britském znakovém jazyce angl. Chester jako CHEST nebo Preston jako PRIEST (Sutton-Spence; Woll 1998). 22 Např. znak pro ekvivalent angl.feed back (zpětná vazba) jako FEED BACK {krmit, potrava + zpátky); podobně BACK GROUND (pro angl. background) nebo BREAK DOWN (pro angl. breakdown). K tomu srov. výše kalky českého znakového jazyka PŘEZDÍVKA nebo STODŮLKY.

Reflexi kalkování českými neslyšícími, jeho aktualizaci a zároveň uvědomělý postoj k českému znakovému jazyku pak dokládají jazykové hry, které z principu (mechanického) kalkování vycházejí - např. když je jméno Aneta přeloženo" jako A NE TA, příjmení Potměšil jako PO TMĚ ŠIL, Napoleon jako NA POLE ON nebo Stallone jako STALO NE. 4. Mluvní komponenty Kontakty znakových jazyků s jazyky mluvenými se projevují i v užívání tzv. mluvních komponentů, tj. v bezhlasé artikulaci českého slova nebo jeho části, produkované simultánně s manuální složkou znaku. Zde je více než na místě terminologická poznámka: terminologie v této oblasti totiž zdaleka není jednotná. Funkčně zatížené pohyby úst různého druhu se v zahraniční literatuře označují např. souhrnnými termíny mouth gestures, mouth movements, mouthing, mouth components, mouth segments, specifikované pohyby úst pak např. termíny word pictures, oral components, spoken components (srov. např. Schermer 1990, Johnston; Schembri 2007 aj.); ne vždy se přitom napříč odbornou literaturou používají dané výrazy ve stejném významu. V poslední nám známé souborné práci o pohybech úst ve znakových jazycích (Boyes Braem; Sutton-Spence 2001) se na nejednotnost terminologie explicitně poukazuje; většina studií do sborníku zahrnutých pak užívá termínu mouthing pro pohyby úst nějak související s mluveným jazykem, a termínu mouth gestures pro pohyby úst specifické pro znakový jazyk. Česká lingvistika znakových jazyků vychází z tradice starší (Schermer 1990). Ty pohyby úst, které do znakového jazyka vnášejí" artikulaci příslušného jazyka mluveného, a jsou tedy do jisté míry prvkem přejatým", cizím", se označují jako mluvní komponenty. Ty pohyby úst, které jsou pro znakový jazyk specifické (v příslušných mluvených jazycích se nevyskytují), se označují jako komponenty orální. 23 Mluvní komponenty v cizích znakových jazycích Mluvní komponenty (často ve vztahu ke komponentům orálním) cizích znakových jazyků jsou zpracovány z různých úhlů pohledu a v různé míře úplnosti (srov. např. Schermer 1990, jednotlivé studie v Boyes Braem; Sutton-Spence 2001, např. Vogt- -Svendsen 2001; Raino 2001 aj.). Nejčastěji jsou řešeny otázky jejich funkcí a jejich frekvence a distribuce. Pokud jde o funkce mluvních komponentů, jednotlivé studie se v podstatě shodují v tom, že jejich primární funkce 23 Orální komponenty jsou frekventované zvi. v intrakulturní komunikaci neslyšících, např. v tzv. specifických znacích (srov. k tomu např. Motejzíková 2003; Vysuček 2004). Bakalářskou práci o orálních komponentech českého znakového jazyka připravuje J. Mareš.

je dvojí: jednak rozlišit význam, jednak význam specifikovat. Význam je mluvními komponenty rozlišen v téch případech, kdy je manuální část dvou znaků totožná (např. v nizozemském znakovém jazyce mluvní komponent rozlišuje mezi shodné manuálně artikulovanými znaky BRO- THER a SISTER, srov. Schermer 1990). 0 specifikaci významu se pak uvažuje v těch případech, kdy manuální část znaku nese význam jen obecný, bez kontextu a mluvního komponentu nekompletní" a vágní (např. v nizozemském znakovém jazyce jsou prostřednictvím mluvního komponentu specifikovány znaky pro barvy, dny v týdnu, mince, měsíce a roční období). Funkce specifikovat význam se kromě toho uplatňuje i v těch případech, kdy je forma znaků rozlišená jen v jednom, ne dost výrazném parametru: tak se mluvní komponent v této funkci užívá např. u znaků nizozemského znakového jazyka FAMÍLIE (rodina) a KAMER (místnost), které se liší jen rozsahem kruhového pohybu (malý kruhový pohyb u FAMÍLIE, větší u KAMER). Vedle funkcí se v souvislosti s mluvními komponenty řeší, jak už bylo řečeno, 1 otázky jejich frekvence a distribuce (např. jejich frekvence v celku slovní zásoby daného znakového jazyka, jejich distribuce mezi jednotlivé slovní druhy, mezi jednotlivé okruhy slovní zásoby apod.). Uvažuje se ale i o otázkách jiných (srov. jednotlivé studie v Boyes Braem; Sutton-Spence 2001): např. o etymologii mluvních komponentů, o postojích, které k nim zaujímají rodilí uživatelé různých znakových jazyků, o vztahu mluvních komponentů a manuální části znaku apod. Mluvní komponenty v českém znakovém jazyce Výzkum mluvních komponentů v českém znakovém jazyce je na samém počátku. Nesporné je, že v českém znakovém jazyce se mluvní komponenty - jako ve všech znakových jazycích, jejichž popisy jsou nám známy - vyskytují. Reflexe českého znakového jazyka jeho rodilými uživateli poukazuje k tomu, že v českém znakovém jazyce se mluvní komponenty vyskytují jednak fakultativně, jednak obligatorně. Fakultativní ( nepovinné") užití mluvních komponentů poukazuje zvi. k pragmatickým dimenzím daného komunikačního aktu (zvi. k předjímání adresáta projevu): tak se mluvní komponent může (a nemusí) vyskytnout např. u znaků ČERVENÝ (č), MÁMA (máma), HUBENÝ (u). Obligatórni ( povinné") je užití mluvních komponentů v případech, kdy minimalizují (odstraňují) homonymii manuální složky znaku, např. u znaků PLÁN (á) (obr. 15) a INŽENÝR (ž) (obr. 16), nebo u znaků OVOCE (o nebo ovo) a JABLKO (a nebo jab), TISKOVI- NY (i) a NOVINY (o) apod. Závěrem Prstová abeceda, inicializace, kalky a mluvní komponenty tedy v různé míře a různým způsobem odkazují ke kontak-

tům znakových a mluvených jazyků, u nás ke kontaktům českého znakového jazyka s češtinou (její formou psanou a/nebo mluvenou)." Je třeba ještě jednou připomenout, že ne vždy jsou průniky" většinového jazyka do jazyka znakového nahlíženy úplně shodně (viz výše): na jedné straně mohou být chápány jen jako prostředek tzv. kontaktového znakování (v komunikaci vedené znakovým jazykem mezi neslyšícími a slyšícími), na straně druhé pak považovány - jako výrazy cizí", přejaté - za součást systému znakových jazyků (tento názor v současné době převládá). Pro českou situaci je podstatné, že čeští neslyšící nahlížejí prstovou abecedu, inicializované znaky, kalky a mluvní komponenty jako prostředky rozšiřující slovní zásobu českého znakového jazyka a užívají je pravidelné jak ve své komunikaci intrakulturní (s neslyšícími), tak v komunikaci interkulturní (se slyšícími). Výzkumný záměr Jazyk jako lidská činnost, její produkt a faktor MSM 0021620825. Literatura: BATTISON, R. Lexical Borrowing In American Sign Language. Silver Spring : Linstok Press, 1978. BOYES BRAEM, P; SUTTON-SPEN- CE, R. (Eds.). The Hands are the Head ofthe Mouth. The Mouth as Articulator in Sign Languages. Hamburg: Signum, 2001. FALTÍNOVÁ, R. Propriální pojmenovací akty v českém znakovém jazyce. Praha, 2005. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ustav českého jazyka a teorie komunikace. Vedoucí práce A. Macurová. HUDÁKOVÁ, A. Prstová abeceda pro tlumočníky. Praha : ČKTZJ, 2008. JOHNSTON, T.; SCHEMBRI, A. Australian Sign Language. An Introduction to Sign Language Linguistics. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. KLIMA, E.; BELLUGI, U. The Signs of Language. Cambridge (MA): Harvard University Press, 1979. LADD, P. Understanding Deaf Culture. In Search of Deafhood. Clevendon; Buffalo; Toronto; Sydney: Multilingual Matters, 2003. MACUROVÁ, A. Náš - jejich jazyk a naše vzájemná komunikace. Naše řeč, 1994, roč. 77, č. 1, s. 44-50. MOTEJZlKOVA, J. Poznáváme český znakový jazyk V. Specifické znaky. Speciální pedagogika, 2003, roč. 13, č. 3, s. 218-226. PADDEN, C.A. Learning to Fingerspell Twice: Young Signing Children's Acquisition of Fingerspelling. In SCHICK, B.; MARSCHARK, M.; SPENCER, P.E. (Eds.). Advances in the 24 Výše už byla zmíněna skutečnost, že všechny kontaktové prostředky předpokládají u účastníků komunikace v českém znakovém jazyce (nějakou) znalost češtiny.

Sign Language Development of Deaf Children. Oxford : Oxford University Press, 2006, s. 189-201. PADDEN, C.; HUMPHRIES, T. (Eds.). Deaf in America. Voices from a Culture. Cambridge (MA): Harvard University Press, 1988. PADDEN, C. A.; GUNSAULS, D. How the Alphabet Came to be Used in a Sign Language. Sign Language Studies, 2003,4(1), s. 10-33. POTMĚŠIL, M. Prstová abeceda. Praha : FRPSP, 1992. RAINO, P. Mouthingand Mouth Gestures in Finnish Sign Language (FinSL). In BOYES BRAEM, P; SUTTON-SPEN- CE, R. (Eds.). The Hands are the Head ofthe Mouth. The Mouth as Articulator in Sign Languages. Hamburg: Signum, 2001, s. 41-49. SCHERMER, T.M. In Search of a Language. Influences from Spoken Dutch on Sign Language of the Netherlands. Delft : Eburon Publisher, 1990. SOVKOVÁ, M. Prstová abeceda a její používání. Praha, 2007. Seminární práce. Univerzita Karlova v Praze. Filozofická fakulta. Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Vedoucí práce A. Macurová. STRNADOVA, V. Současné problémy české komunity neslyšících. Hluchota a jazyková komunikace. Praha : FF UK, 1998. SUTTON-SPENCE, R.; WOLL, B. The Linguistics of British Sign Language. Cambridge : Cambridge University Press, 1998. TARSCIOVA, D. Prstová abeceda. Nitra : Effeta, 2002. VOGT-SVENDSEN, M. A Comparison of Mouth Gestures and Mouthing in Norwegian Sign Languge. In BOYES BRAEM, P.; SUTTON-SPENCE, R. (Eds.). The Hands are the Head of the Mouth. The Mouth as Articulator in Sign Languages. Hamburg : Signum, 2001, s. 9-40. VYSUČEK, P. Poznáváme český znakový jazyk VI. (Specifické znaky). Speciální pedagogika, 2004, roč. 14, č. 1, s. 16-27. WILBUR, R.B. American Sign Language: Linguistic and Applied Dimensions. Boston : College-Hill Press, 1987. WILCOX, S. (Ed.). American Deaf Culture. An Anthology. Burtonsville (Maryland): Linstok Press, 1989. Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a změně dalších zákonů.

Obr. 3: KVASNICE Obr. 4: KURVA Obr. 5: REKORD Obr. 6: OCTAVIE

Obr. 7: KOMUNIKACE (artikulovaného rukou K) Obr. 8: KOMUNIKACE (artikulovaného rukou K)

Obr. 12: KARVINÁ (starý znak) Obr. 13: KARVINÁ (nový znak) Obr. 15: PLÁN (Á)

Obr. 16: INŽENÝR (2) Oznámení o zrněné termínu Katedra speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci si Vás dovoluje pozvat na X. mezinárodni konferenci a V. mezinárodní dramaterapeutickou konferenci na téma Aktuální problémy metodologie a metodiky ve speciální pedagogice Obé akce se uskuteční v termínu 4. a 5. března 2009 v prostorách Regionálního centra Olomouc: - termín pro odevzdání abstrakt 14. 12. 2008 - termín pro odevzdání referátů 19. 1. 2009 Podrobnosti budou rozesílány na jednotlivá pracoviště. Pro informace se obracejte na SEKRETARIÁT konference doc. PhDr. PaedDr. Miloň Potměšil, Ph.D. katedra speciální pedagogiky Pedagogická fakulta UP Žižkovo nám. 5 771 40 Olomouc tel. 585 635 334 e-mail: mpotmesil@atlas.cz nebo: Ludmila Vašková Konferenční servis UP Biskupské nám. 1 771 11 Olomouc tel. 585 631 054 fax 585 222 802 e-mail: ludmila.vaskova@upol.cz