Advances in the Sign Lan- guage Development of Deaf Children.

Transkript

1 Research. Selected Papers from TISLR Hamburg: Signum Verlag, 2003, s KENDON, A. Gesture: Visible Action as Utterance. Cambridge : Cambridge University Press, KLIMA, E.; BELLUGI, U. TheSigns of Language. Cambridge (Mass.) : Harvard University Press, KÝLE, J.G.; WOLL, B. Sign Language. The Study of Deaf People and Their Language. Cambridge : Cambridge University Press, McNEILL, D. Hand and Mind: What Gestures RevealAbout Thought. Cicago: University of Chicago Press, MEIR, L; SANDLER, W. Language in Space: A Window on Israeli Sign Language (Hebrew). Haifa : University of Haifa Press, MOTEJZlKOVA, J. Poznáváme český znakový jazyk V. Specifické znaky. Speciální pedagogika, 2003, roč. 13, č. 3, s STOKOE, W. Sign Language Structure. Buffalo : University of Buffalo, SUTTON-SPENCE, R.; WOLL, B. The Linguistics of Brit i sh Sign Language. Cambridge : Cambridge University Press, VALLI, C.; LUCAS, C. Linguistics of American Sign Language. An Introduction. Washington (D.C.): Gallaudet University Press, (4. vyd. 2007). VYSUČEK, P. Poznáváme český znakový jazyk VI. (Specifické znaky). Speciální pedagogika, 2004, roč. 14, č. 1, s WILBUR, R.B. American Sign Language: Linguistic and Applied Dimensions. Boston : College-Hill Press, 1987 [1. vyd. pod titulem American Sign Language and Sign Systems 1979]. ZESHAN, U. Sign Language in Indo- -Pakistan. A Description of a Signed Language. Philadelphia; Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, Alena Macurová SCHICK, B.; MARSCHARK, M.; SPENCER, P.E. (Eds.). Advances in the Sign Language Development of Deaf Children. Oxford : Oxford University Press, s. ISBN K jedné z ústředních otázek hluchoty, k otázce nabývání jazyka a jeho vývoje, lze přistupovat různým způsobem. Dobře to dokládá soubor čtrnácti studií, které se - každá trochu jinak - věnují vývoji znakového jazyka u neslyšících dětí. Publikace vychází jako čtvrtý svazek ediční řady Perspektivy hluchoty a těsné se vztahuje k jinému titulu téže řady, k titulu, který mapuje, jak se u neslyšících a sluchově postižených dětí vyvíjí jazyk mluvený (Spencer; Marschark 2006). Vývoj jazyka, osvojování jazyka dítětem a nebo také učení se jazyku je primárním zájmem psy-

2 cholingvistiky, vědy ustavené na hranici lingvistiky a psychologie (zvi. psychologie vývojové a kognitivní) a vztahované, tu výrazněji, tu méné výrazné, k disciplínám dalším, např. k sémiotice, neurolingvistice nebo pedagogice. Takové interdisciplinární přesahy jsou patrné i v některých studiích do souboru zahrnutých, převažuje ale přece jen hledisko úže psycholingvistické a strukturně lingvistické. V předmluvě editoři přirovnávají dosavadní poznatky o vývoji znakového jazyka neslyšících dětí ke skládance, k puzzle: její jednotlivé díly sice k dispozici máme, celek ale zatím složen neni. Je třeba uvést, že soubor studií k postupnému skládání obrazu" toho, jak si neslyšící déti osvojují znakový jazyk a jak se jejich kompetence ve znakovém jazyce rozvíjejí, přispívá nemalou měrou - i když někdy třeba jen tím, že klade relevantní a aktuální otázky, které na řešení teprve čekají. Jednotlivé studie, byť různé zaměřené, tvoří výjimečně informativní celek. Integrován je nejen tematikou, ale i převažujícím úhlem pohledu, jímž je ústřední téma, tedy vývoj jazyka, nahlíženo. Všude se totiž, někde výrazněji než jinde, zohledňují dvě podstatné souvislosti: jednak jazyková situace (převažující části) neslyšících dětí, jednak typologické vlastnosti jazyka, jehož osvojování je předmětem úvah. Specifičnost jazykové situace neslyšících dětí souvisí především s různorodostí jazykového vstupu (language input),' s růzností dospělých modelů jazyka, které mají neslyšící děti k dispozici: rodí se totiž až v 95 procentech případů (jak je i zde uvedeno) do slyšících rodin. V raném dětství se tak obvykle nesetkávají s modely plně rozvinutého, kvalitního znakového jazyka, a osvojování jazyka tak bývá už v raném dětství různým způsobem a v různé míře omezeno. V pozdějších fázích svého jazykového vývoje jsou pak všechny neslyšící děti (i ty z neslyšících rodin) zhusta vystaveny znakovému jazyku ne-rodilých uživatelů (těch neslyšících dospělých nebo vrstevníků, jejichž rodiče slyší), tedy takovému znakovému jazyku, který není možné jednoznačné označit jako kvalitní". 2 V důsledku specifické povahy jazykových vstupů tak bývají komunity neslyšících značné jazykové diverzifikované a komunikace jejich příslušníků ne zřídka zahrnuje i podoby ovlivněné příslušným jazykem mluveným. To všechno je třeba mít na paměti (a to všechno je třeba studovat) i proto, že různorodost jazykového vstupu ovlivňuje nejen vývoj 1 2 S překladem termínu language input do češtiny jsou potíže. Po konzultaci s českými psycholingvisty, zvi. doc. Nebeskou, volím stejný termín jako český překlad publikace věnované otázkám jazyka, mysli a porozumění (Altmann 2005). Kvalitní" a proti tomu ochuzený" jazykový vstup je samozřejmé zapotřebí pečlivě specifikovat - o tom, že to nebývá vždycky jednoduché, srov. zde Hoiting: Deaf Children Are Verb Attenders: Early Vocabulary Development in Dutch Toddlers, s

3 jazyka, ale také kognitivní, v širokém slova smyslu osobnostní a sociálni rozvoj dítéte. V souvislosti s tím je samozřejmě na místě zahrnout do úvah o jazykovém vývoji neslyšících dětí všechny relevantní okolnosti, souvislosti, tedy kontexty, 3 v nichž je znakový jazyk nabýván - ne třeba pouze spontánně, ale také na základě instrukcí v řízeném procesu učení (o tom srov. zde Singleton; Morgan Natural Signed Language Acquisition Within the Social Context of the Classroom, s ). Problematika jazykového vstupu (nebo jinak: modelů jazyka) se více nebo méně výrazné promítá do celé řady studií do souboru zahrnutých. Cíleně je na tuto problematiku zaměřena analýza specifických rysú řeči (neslyšících matek) orientované na dítě 4 (Spencer; Harris Patterns and Effects of Language Input to Deaf Infants and Toddlers From Deaf and Hearing Mothers, s ). Na základě této analýzy studie vyzývá k tomu, aby se komunikačními strategiemi neslyšících matek (dělení pozornosti dítěte, užívání stabilních a zřetelných forem jazyka) inspirovaly programy rané péče, zacílené k neslyšícím dětem ze slyšících rodin. Důvod takového požadavku je zřejmý: rozvoj jazykových (a všech jiných) kompetencí dítěte je na kvalitě vstupu přímo závislý a právě jen raným kontaktem s modely kvalitního jazyka lze předejít jazykovému (a dalšímu) zpožďování dítěte. Relevantnosť různorodosti jazykového vstupu (a jeho důsledky pro dítě) zdůrazňují ještě, v prvním plánu a výrazně, studie o typických vzorcích rané produkce znaků (Meier The Forms of Early Signs: Explaining Signing Children's Articulary Development, s ) a studie o verbálním a neverbálním v komunikaci slyšících a neslyšících détí (Volterra; Iverson; Castrataro The Development of Gesture in Hearing and Deaf Children, s ). Ta na základě dlouhodobého výzkumu dokládá, že v nejranéjším vývojovém období používají všechny déti (bez ohledu na stav sluchu nebo na vstup, jehož se jim dostává) gesta. Ta jsou užívána před" slovy nebo znaky, popř. se slovy nebo znaky koexistují. Má-li pak dítě přístup k dospělým modelům přirozeného jazyka, který může smyslové vnímat, začíná ve věku okolo dvaceti měsíců dávat před gesty přednost slovům nebo znakům, plnému přirozenému jazyku. V případě omezeného přístupu k jazyku (třeba v případě neslyšících dětí, které nemohou smyslové vnímat jazyk mluvený a přístup k znakovému jazyku nemají) není čemu dát přednost: gesta se stávají primárním způsobem komunikace a dítě tak vlastně plnohodnotný přirozený jazyk nemá. Jak už bylo řečeno, druhou skutečností, kterou je třeba mít v úvahách o osvojování 3 4 O důležitosti takových kontextů, zvi. sociálního prostředí, srov. podrobně např. u Vygotského, Bernsteina, Labova, Hallidaye aj. U nás o tom srov. Hronová; Motejzíková 2002.

4 jazyka neslyšícím dítětem na mysli, jsou typologické vlastnosti jazyka, jehož osvojování je předmětem úvah. Spojitosti mezi jazykovým typem, způsobem existence jazyka, jeho osvojováním a komunikací nepochybně existují (Slobin Issues of Linguistic Typology in the Study of Sign Language Development of Deaf Children, s ) a bez přihlédnutí k typu jazyka, k častosti výskytu gramatických forem a struktur a bez zřetele k jejich funkcím v komunikaci lze solidní úvahy o osvojování jazyka (nebo o vývoji jazyka) vést jen stěží. Typ jazyka (zvi. vizuálnémotorický způsob jeho existence a s tím související simultánnost a gramatické využití prostoru) je tak zohledňován jak ve studiích o pokrocích při nabývání lexika znakových jazyků, tak ve studiích o nabývání jeho gramatiky nebo o nabývání dovedností textových" (Schick Acquiring a Visually Motivated Language: Evidence From Diverse Learners, s , Anderson Lexical Development ofdeaf Children Acquiring Signed Languages, s , Padden Learning to Fingerspell Twice: Young Signing Childrens Acquisition of Fingerspelling, s , Lillo-Martin; Pichler Acquisition of Syntax in Signed Languages, s , Reilly How Faces Come to Serve Grammar: The Development of Nonmanual Morphology in American Sign Language, s , Shaffer Deaf Childrens Acquisition of Modal Terms, s , Morgan The Development of Narrative Skills in British Sign Language, s ). Ve většině z těchto studií jsou informace opřeny o výzkum konkrétního jazykového materiálu. Ten přitom není omezen jen na jazyky znakové (především americký, britský, holandský); pro ilustraci shod a rozdílů v procesu osvojování je vedle materiálu znakových jazyků využit i materiál z jazyků mluvených. A je už - v kontextu dnešní lingvistiky - samozřejmé, že jazyk (jeho osvojování) je zasazen do širšího kontextu sociálního a kulturního. Zastřešující úvodní studie souboru (Marschark; Schick; Spencer Understanding Sign Language Development of Deaf Children, s. 3-19) mapuje aktuální okruhy problémů, které se studovaným tématem souvisejí. Stejně jako v ostatních studiích jsou i tady - možná explicitněji a programověji než jinde - formulovány otázky a úkoly pro budoucnost". Upozorním alespoň na některé, na ty, které se v celé publikaci objevují opakované. Shoda mezi autory jednotlivých studií panuje v tom, že je třeba jazykový materiál ke studiu osvojování jazyka rozšiřovat a že je třeba získávat ho nejen pouhým pozorováním, ale také experimentálně, že je zapotřebí rozšířit studium jazykového vývoje i na další věkové skupiny (a nespokojovat se pouze s popisy osvojování jazyka v raném věku) a stejné zapotřebí že je studovat osvojování různých znakových jazyků. Naléhavě je formulována potřeba využívat výzkumy osvojování znakového jazyka v praxi a potřeba zpracovat baterie standardizovaných testů (odlišných od testů

5 pro slyšící děti), které by umožnily vývoj znakového jazyka mapovat. V souboru studií se samozřejmě objevují i jednotlivé zajímavé problémy či poznatky další. Některé spadají spíše do sféry zájmů speciálních pedagogů a vzdělavatelů neslyšících vůbec, jiné zase spíše do sféry zájmu lingvistů (psycholingvistů). Zmínit bych měla alespoň úvahy o kochleárních implantátech: ty bývají považovány za faktor, jenž jazykovou situaci neslyšících dětí radikálně mění. Jak dokládají autoři úvodní studie, někdy pak v zemích, kde se implantuje ve velkém", studium osvojování znakového jazyka do jisté míry stagnuje. To je podle jejich názoru velká chyba (big mistake). Ze dvou důvodů. Za prvé: Implantované děti jsou v převažujícím počtu případů vlastně funkčně nedoslýchavé (a to i tehdy, kdy implantáty fungují zcela bezchybné); o problémech vývoje jejich jazyka ve vztahu ke gramotnosti, ke školní úspěšnosti nebo k rozvoji osobnostnímu či sociálnímu ale nevíme skoro nic. Za druhé: Mnoho détí (i dospělých) s implantátem dále nabývá a užívá znakový jazyk; tomu, jak vzájemné souvisí znakový jazyk, implantace, vývoj jazyka a kultura neslyšících, rozumíme jen málo, nebo vůbec ne. Z jiných zajímavých dílčích problémů bych jmenovala ještě alespoň poznatky o linearizaci syntaxe znakového jazyka v řeči orientované na dítě, o osvojování nemanuální morfologie, nebo inspirativní úvahy o tom, jakými způsoby neslyšící déti postupují při gramatikalizaci (vizuálně) motivovaných forem vyjádření. S ohledem na praxi je určité důležité zohlednit - u vědomí shod - také rozdíly v osvojování jazyka dětmi slyšícími a neslyšícími - a uvědomit si (je na místě zopakovat to ještě i zde), že rozdíly existují i ve skupině détí neslyšících - a že tedy jakákoliv generalizace úvahám o jejich jazykovém vývoji spíše škodí, než prospívá. Čtvrtý svazek ediční řady Perspektivy hluchoty nepochybné plní to, co si předsevzal, totiž zpřístupnit existující informace o vývoji znakového jazyka neslyšících dětí všem těm, kteří se zajímají o jazyk neslyšících nebo o jejich komunikaci, a kteří se chtějí podílet na zlepšení vzdělávacích metod neslyšících. Literatura: ALTMANN, G.T.M. Výstup na babylonskou věž. Otázky jazyka, mysli a porozumění. Praha: Triáda, HRONOVA, A.; MOTEJZlKOVA, J. Raná komunikace mezi matkou a dítětem. Neslyšící matka se svým sluchově postiženým dítětem. Slyšící matka se svým slyšícím dítětem. Praha : FRPSP, SPENCER, P.A.; MARSCHARK, M. Advances in the Spoken Language Development of Deaf and Hard of Hearing Children. Oxford : Oxford University Press, Alena Macurová