LIDOVÁ ARCHITEKTURA A DESIGN Stavitelství venkova a okrajových částí zejména venkovských měst. Obytná, hospodářská i kultovní stavení určená funkcí i kulturní tradicí. V širším pojetí stála lidová architektura u zrodu slohové architektury, která z ní vycházela a zpětně ji ovlivňovala. V užším smyslu se vyvíjela od středověku. Vznikala bez projektu, vycházela z místních ekonomických potřeb, materiálových podmínek, z místní tradice, přizpůsobovala se krajině. Podněty slohové architektury byly v lidové architektuře přijímány, avšak specificky přetvářeny. Vedle funkčnosti (která byla prvořadým požadavkem) se v lidové architektuře projevuje přirozené estetické cítění a smysl pro krásu a harmonii s prostředím. V našich podmínkách se lidová architektura nejčastěji dělí podle užitého stavebního materiálu (oblasti domu dřevěného, hrázděného, hliněného, zděného), dále podle půdorysné dispozice, prostorového uspořádání i způsobu výzdoby. Od konce 19. století nastal postupný zánik lidové architektury jako specifického sociálního, kulturního a uměleckého fenoménu. Jako reakce na tento úpadek (ale též jako výraz idejí romantismu a úsilí o posilování národního vědomí) se začala projevovat i snaha o ochranu památek lidové architektury (muzeum v přírodě ap.). Lidové stavitelství v obecném slova smyslu však žije přirozeně dále, zejména ve své pokleslé formě, na níž nesou vinu zrychlený společenský vývoj, pronikání nových technologií a střety nesourodých etnických vlivů v rámci globální civilizace. Tyto podněty nedokáže lidový stavitel harmonicky vstřebat. Při tom všem je jeho tvorba mnohdy silně emocionálně podmíněna, např. potřebou zdobnosti. Lidové prostředí tak zpětně ovlivňuje kvalitu profesionálních projektů, které jsou dodatečně upravovány nejen z hlediska funkčního, ale zejména přizdobovány. V regionu došlo k mnoha typických rychlým reakcím na nově realizovanou profesionální tvorbu, která emocionálně neuspokojovala lidového uživatele. Např. ve Voticích byly v 90. letech přemalovávány odstíny čerstvě natřených pouličních svítilen nebo plotů, v Benešově byly lidově upraveny mnohé interiéry radnice navržené týmem architekta Pleskota atd. Lidovou tvorbu od profesionální odlišuje neochota rychle reagovat na změny vývoje, proto folklór většinou přejímá styly již déle zavedené, dává jim pokleslou formu a vyčpělý obsah, čím motivuje profesionály k rychlejší inovaci. Problematiku blíže analyzovala studie FOLK2000ART uvedená v soupisu literatury. zástupné přímé individuálně individuálně individu alizace stylizace zástupné obecně přímé obecně Z hlediska kódování obsahů je pro lidovou tvorbu charakteristické, že upřednostňuje realistické formy (dekor, informační design) a pokud sáhne po abstraktních, drží se pro potřebu široké společenské odezvy jen těch obecně daných (jednoduché rytmy, silnější kontrasty, dráždivé barvy, symetrické kompozice apod.). Ve známém komunikačním diagramu to představuje tvorbu umístěnou poblíž dolní hranice čtvercové plochy.
Přílišná a nevyvážená dekorativnost, nesoulad objemů i řešení detailů prozrazují, že dům v Jílovém u Prahy byl projektován a realizován převážně pod neprofesionálním vlivem. Základní rysy lidové tvorby ovlivňuje touha po dekorativnosti. Střídmé stavby rodinných domů jsou zdobeny zejména ploty. Mnohé typy dekorativních plotů a branek byly v 70.a 80.letech 20. století podle lidového vkusu sériově vyráběny a pak dále individuálně dotvářeny, zejména pestrými barevnými nátěry. K nejoblíbenějším vzorům patřily paprsky vycházejícího slunce.
K setkání střídmých a dekorativních prvků docházelo také v interiérech. Na fotografii moderní židle z 60. let v kombinaci s perským vzorem koberce. Zatímco trampské osady patří k pozitivním ukázkám lidové architektury 20. století, mnohé objekty veřejných služeb spíše k negativním. Namítnete-li, že přeci u takové stavby nejde ani u lidového tvůrce o žádnou tvorbu, stojí proti tomu fakt dekorativnosti, který tvůrčí ambice autorů prozrazuje. Zdobivost za každou cenu je typickým projevem amatérského estétství.
Ukázky pohanských i křesťanských prvků lidového interiérového designu. Grafitti je převážně také pokleslým folklórem. Užití běžných typografických prvků v lidové tvorbě může být sdílnější a autentičtější.