Publikace byla vydána v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská práva jako součást projektu Půl na Půl rovné příležitosti žen a mužů, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem ČR.
nesehnutí Brno 2008
Obsah Úvod 4 První kroky základní pojmy 5 Pohlaví a gender....................................... 5 Stručná historie feminismu aneb jak to vlastně začalo 8 Naše prababičky feministky................................ 8 Druhá vlna feminismu.................................... 9 Současnost.......................................... 11 Příklady genderových stereotypů 12 Genderové stereotypy v jazyce............................. 12 Genderové stereotypy v médiích............................ 14 Mýtus krásy.......................................... 15 Genderové stereotypy v rodině............................. 16 Vydalo NESEHNUTÍ Brno, v Brně 2008. (třetí aktualizované vydání) Text: Kateřina Plesková, Petr Frank, Michaela Bosáková, Denisa Kuglerová Aktualizace textů a editorská úprava: kolektiv kampaně Ženská práva jsou lidská práva Finální editorská úprava: Kateřina Plesková Jazyková úprava: Alena Nekvapilová Ilustrace: Kateřina Bílková Sazba: Radim Šašinka, www.larvagrafik.com ISBN 978-80-87217-01-6 Brožura Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů vychází v rámci projektu EU EQUAL Půl na půl rovné příležitosti žen a mužů, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Rovné příležitosti žen a mužů 18 Diskriminace při vzdělávání............................... 20 Diskriminace při přijímacím pohovoru........................ 21 Diskriminační inzeráty................................... 21 Diskriminace v zaměstnání................................ 22 Nerovná rozdělení práv a povinností v rodině.................... 24 Nerovnost mužů a žen v politickém životě a legislativě.............. 26 Odstranění diskriminace................................. 27 Násilí páchané na ženách 29 Domácí násilí......................................... 30 Obchod se ženami..................................... 35 Znásilnění........................................... 38 Ženská obřízka....................................... 39 Závěr 43 O projektu EU EQUAL Půl na půl rovné příležitosti žen a mužů 44 O NESEHNUTÍ 47
Úvod Jak byste popsali muže a ženu? Podle jakých znaků muže a ženu poznáte? Jaké vlastnosti, schopnosti a charakteristické rysy byste mu nebo jí přiřadili? Co mají společného a jaký je mezi nimi rozdíl? V čem mají muži či ženy výhody/nevýhody? Jsou si rovni? Na základě zodpovězení těchto otázek snadno zjistíme, že kromě jasných základních biologických rozdílů má každý/každá z nás trošku jinou představu o tom, jak charakterizovat správného muže či správnou ženu. Otázkou je, podle čeho o ženách či mužích usuzujeme jací jsou, jak by se měli chovat, jak oblékat, o co se zajímat, čím se zabývat, co pro ně je a není přirozené apod. Tyto odlišné představy mohou v lepším případě vyústit v drobné rozepře a plodné diskuse, v horším k útisku, přímé či nepřímé diskriminaci, porušování lidských práv či dokonce násilí. Jelikož se v našem obecném povědomí, a ve vztahu mužů a žen, stále ještě objevují především různé formy oné druhé varianty, rozhodli jsme se vytvořit stručného průvodce, který by sloužil jako odrazový můstek a vedl nás skrze poznání a uvědomění si základních souvislostí po klikaté cestě k rovnosti mužů a žen v různých oblastech naší lidské společnosti. První kroky základní pojmy Pohlaví a gender Souhlasíte s následujícími tvrzeními? Kluci jsou raubíři, rádi hrají fotbal, nedaří se jim příliš udržet pozornost ve škole, zajímají se více o exaktní vědy a technické obory... Holky jsou obvykle hodnější, jsou nadanější na ruční práce, více se učí a zajímají se hlavně o humanitní vědy a sociální práci Muži jsou většinou šikovní kutilové, rozumí politice, umí vydělat hodně peněz, ale nejsou moc citliví Ženy jsou dobré hospodyňky, s láskou se starají o rodinu, ale moc nerozumí technice a nemají rády sportovní přenosy Ve chvíli, kdy se začneme zabývat tím, jací jako muži a ženy jsme a nejsme, začneme narážet na různé způsoby rozlišování jednotlivých osob na muže a ženy, jejich hodnocení a přisuzování jim různých vlastností: 1) základním ukazatelem je pohlaví udává biologické (= fyzické) rozdíly dané ženám a mužům už od narození 2) dalším kritériem je gender gender (čteno džendr) je slovo pocházející z řečtiny a znamená rod. Používá se k pojmenování takových rozdílů mezi muži a ženami, které nejsou dané biologicky, ale výchovou v rámci určité společnosti či kultury. Jedná se o rozlišování rozdílů sociálních a psychických (tedy toho, jak se kdo chová a projevuje), které se na rozdíl od biologických v čase proměňují a jsou také odlišné v různých kulturách (např. role žen a mužů v rodině, představy o ženské a mužské kráse, vlastnosti nebo profesní zaměření posuzované jako typické pro muže a ženy). výzkumem a analýzou těchto sociálních a kulturně podmíněných rozdílů mezi muži a ženami, genderových vztahů a genderových dimenzí v různých oborech se zabývá multidisciplinární sociálněvědný obor genderová studia (nazývaný též rodová studia, studia rodu nebo anglické gender studies). Od tohoto termínu a způsobu rozdělování jsou odvozeny tradiční genderové role jde o společenské role, které jsou osobám předepisované společností na základě jejich pohlaví. Tyto role nejsou určeny stejně ve všech společnostech a kulturách světa, ani ve všech vrstvách a subkulturách jedné společnosti a mění se v čase. Genderové role jsou způsoby chování, kterými se projevujeme jako muž či žena. 4 5
S pojmem genderových či tradičních rolí úzce souvisí tzv. genderové stereotypy jedná se o stereotypní nahlížení, předsudky a představy o správném a přirozeném chování a posuzování jedinců obecně na základě jejich příslušnosti k určitému pohlaví bez toho, abychom se hlouběji zabývali otázkou, co je jim vrozené a co získali výchovou, jaké jsou jejich individuální schopnosti, představy o životě apod. V naší společnosti jsou ženy a muži už od útlého dětství vychováváni velmi odlišně. Nedílnou součástí jejich výchovy je i přejímání genderových stereotypů a vědomé či (zejména) nevědomé přijímání určitých rolí. U dívek se podporují vlastnosti spojené s péčí o děti a rodinu (= soukromá sféra), jako je citlivost a starostlivost, umění naslouchat apod. Předpokládá se, že ženy jsou automaticky na základě své schopnosti rodit děti nejvhodněji uzpůsobené i k jejich výchově a udržování rodiny a domácnosti v širším smyslu. Tento předpoklad má za následek, že ženy nemají stejnou příležitost dokázat své schopnosti i v jiných, netradičních oborech, nemají dostatečné zastoupení ve veřejném životě a mocenských strukturách, které určují podobu naší společnosti a kvalitu našeho života v ní. Chlapcům jsou přisuzovány především vlastnosti důležité pro veřejnou sféru a uplatnění ve světě soutěživost, průbojnost, racionalita apod. Oproti ženám mají tedy možnost výběru své budoucnosti výrazně širší. Naopak pokud orientují svůj život na jiné než čistě racionální hodnoty a chtějí být aktivní součástí rodiny a domácnosti, naráží často na nevůli okolí či dokonce zesměšňování jejich rozhodnutí. I když se postupem času tyto tradiční genderové role a stereotypy čím dál více rozostřují a ženy i muži mají volnější možnost rozhodnutí, jak a kam budou ve svém životě směřovat, musí stále překonávat překážky, které jim tradiční pohled na ženský a mužský úděl přináší. Dokážete si uvědomit některou ze svých vlastností, své jednání v nějaké situaci, které zapadá do konstruktu tradičního pohledu na role přirozené chování mužů a žen? A naopak setkali jste se s odmítavým postojem k vašemu chování, které zřejmě tomuto pohledu nevyhovovalo? Právě pohled na ženské a mužské role jako na tradiční, a tudíž neměnné, a také nereflektování jejich škodlivého dopadu na každodenní život a fungování celé společnosti se stalo základem pro vznik hnutí za ženská práva, feminismu a genderových studií. 6 7
Stručná historie feminismu aneb jak to vlastně začalo Jaké asociace se vám vybaví ve spojení s feminismem? Feminismus je sociálně politické hnutí, které vychází z přesvědčení o nerovném postavení žen a mužů a usiluje o změnu této nerovnoprávné situace žen vůči mužům. Naše prababičky feministky Citát k zamyšlení: Napoleon Bonaparte: Příroda tomu chtěla, aby ženy byly našimi otrokyněmi ony jsou naším vlastnictvím, ne my jejich. Patří nám, stejně jako stromy plodící ovoce patří sadaři. Co je to za šílenou myšlenku, požadovat rovnoprávnost pro ženy. Ženy nejsou nic jiného, než stroje na výrobu dětí. Současný obraz feminismu je stále velmi často spojován zejména s tzv. první vlnou feminismu, která probíhala od poslední třetiny 18. století a byla spojena s přechodem od tradiční společnosti k moderní. S jejím nástupem byla práva a svobody sice oficiálně přiznány všem lidem, ale ve skutečnosti pouze mužům, kteří byli tou dobou (na rozdíl od žen) chápáni jako svobodně se rozhodující a samostatně uvažující osobnosti, které se nemusí nikomu podřizovat. Na začátku 19. století se nerovnost mezi muži a ženami prohlubovala. Základním měřítkem se staly peníze. Ženy nemohly získat certifikát o profesi, a tak ve vyšších vrstvách žily pouze pro rodinu. V chudších vrstvách, kde byla placená práce žen pro rodinu nutností, mohly pracovat pouze jako dělnice v továrnách, služky, kojné nebo prostitutky. Vznikly nové zákoníky, které přímo upravovaly podřízené postavení žen vůči mužům. Ženy nesměly vlastnit majetek, na úřadech byly zastupovány svým otcem a posléze manželem, jejichž příkazy byly povinny poslouchat. Mužům byla určena veřejná sféra a ženy byly čím dál více vytlačovány do sféry soukromé. Muži se sice přímo neúčastnili výchovy svých dětí, ale ženy ji musely vykonávat podle jejich nařízení. Ve studiu a osobním rozvoji k nezávislosti byli podporováni pouze chlapci, dívky byly vedeny k poddajnosti a poslušnosti a přímo předurčovány pro udržování rodiny a chodu domácnosti. Proto se ženy začaly domáhat přiznání svých práv a svobod, která by jim zaručovala možnost rozhodovat o sobě a svém životě šlo jim o zajištění základního předpokladu existence žen jako svéprávných a samostatných bytostí. Jednalo se o nejzákladnější práva pro občanský a politický život: volební právo právo na vzdělání právo na vlastnictví majetku Ve formě masového hnutí ženy se svými požadavky poprvé veřejně vystoupily za Velké francouzské revoluce a poté o sto let později v Anglii. Zde se tehdejším bojovnicím za ženská práva říkalo sufražetky (podle anglického suffrage = volební právo). Nejvýznamnějšími představitelkami ženského hnutí byla například spisovatelka Virginia Woolf nebo Mary Wollstonecraft, v tehdejším Československu pak třeba Františka Plamínková a ženské hnutí podporovala i Charlotte Garrigue a její manžel, první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. První vlna feminismu skončila přibližně v roce 1930, kdy byly hlavní cíle splněny. Došlo k odstranění legislativních překážek a ženám bylo postupně umožněno studovat, vlastnit majetek a volit. V Československu mohou ženy Ne neaktuální heslo i v roce 2008: Volební hlasy ženám volit jako v jedné z prvních zemí od roku 1918, ve Velké Británii od konce dvacátých a ve Francii až od čtyřicátých let. V jednom švýcarském kantonu musel v této otázce zasahovat parlament ještě v roce 1985 a např. v Kuvajtu dosáhly ženy volebního práva až v roce 2005. V některých zemích jako je např. Saudská Arábie ženy volební právo sice přiznané mají, ale velmi omezené. Druhá vlna feminismu Citát k zamyšlení: Alexandre Dumas starší: Emancipace ženy je měřítkem emancipace celé společnosti. Feministické hnutí svých cílů sice dosáhlo, ale o faktické rovnosti mezi pohlavími ještě zdaleka nemohla být řeč. Přibývalo vysokoškolaček a ženy během války také prokázaly své schopnosti obstát jak ve veřejném životě, tak v hospodářské sféře, kde musely muže zastoupit v řadě do té doby výhradně mužských profesí. Po 2. světové válce došlo k hospodářskému rozmachu západních zemí, opětovnému posílení pozice mužů coby živitelů rodin a k návratu představy o jediném možném způsobu realizace žen v rodině a domácnosti. V této době se řada žen cítila ve svých rolích nešťastnými a stále více si uvědomovaly, že se nejedná pouze o jejich soukromý problém, ale o problém celé společnosti. Po opětovném upev- 8 9
nění konzervativních představ o rolích žen (v soukromé sféře) a mužů (ve sféře veřejné) se začala v 60. letech 20. století utvářet tzv. druhá vlna feminismu, která se projevila zejména v USA, kde byla úzce spojena s hnutím hippies a bojem za lidská práva obecně. Ženy si uvědomily, že jsou jednou z utlačovaných a diskriminovaných skupin, která je podceňována a zesměšňována, nemá rovné zastoupení na politické scéně, jejich práce v domácnosti a při výchově dětí není dostatečně ohodnocena, a že existuje řada předsudků vůči jejich schopnostem. Feminismus se postupně z širokého protestního hnutí vydělil a formoval své požadavky, jejichž podstatou byla vůle žen rozhodovat nezávisle samy o sobě. Úspěšně prosazenými požadavky druhé vlny feminismu bylo přiznání práva na větší kontrolu žen nad svým tělem, právo na ukončení těhotenství a přístup ke všem profesím. Vznikala řada významných knih, které ovlivnily formující se nové feministické hnutí a mají značný vliv i na jeho současnou podobu. Mezi nejvýznamnější autorky patřily a patří Simone de Beauvoir, Betty Friedan či Germaine Greer. Feministické hnutí se částečně přesunulo na akademickou půdu a nová generace bojující za ženská práva se začala zabývat novými tématy. Hledal se původ nerovností mezi pohlavími a jedním z nejdůležitějších témat bylo zpochybnění tradiční přirozené role žen ve světě ovládaném muži. Pozornost byla zaměřena na postavení žen a mužů v naší kultuře v nejširším smyslu (instituce, jazyk apod.) a na psychologii formování mužské a ženské identity, sledování vzorců chování jednotlivých pohlaví. Tato formující se ženská (později i mužská) studia dala vzniknout novému vědnímu oboru gender studies. Druhá vlna feminismu se nezabývala jenom rovností žen a mužů, ale také jejich rozdílností. Kladla důraz na to, aby jinakost nebyla předpokladem pro nerovnost, aby bylo umožněno každému najít a rozvíjet svoje individuální kvality. Ženské hnutí a jeho požadavky výrazně ovlivnily vývoj západní kultury. Byla nastartována širší a dlouhodobější společenská změna, která ještě musí projít řadou diskusí. Tato změna se však bohužel netýkala východních států pod nadvládou komunistického režimu, neboť řada feministických požadavků byla sice prosazena shora, avšak v situaci, kdy byla omezena svoboda projevu a shromažďování, a tudíž nemohlo jakékoliv širší ženské feministické hnutí vzniknout. Následkem je, že si ženy bývalého východního bloku neprošly stádiem sebeuvědomění, zformulováním a prosazením svých potřeb a požadavků. Současnost Feministické hnutí se začalo rozčleňovat do nejrůznějších myšlenkových směrů a v současné době mluvíme o tzv. třetí vlně feminismu. Dnešní feministky si dobře uvědomují hodnotu práv a výhod vybojovaných ženami předchozích generací, která nejsou samozřejmostí a je třeba o ně pečovat, utužovat jejich dodržování, a také je dále rozšiřovat. Muže neberou jako nepřátele, ale snaží se o společné zlepšování životních podmínek obou pohlaví. Požadavky různých směrů feminismu jsou: stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci, rovné příležitosti žen a mužů v přístupu ke vzdělání, rovné zastoupení žen a mužů v politice, společné formy péče o děti, právní a finanční nezávislost všech žen, možnost antikoncepce a interrupce, ukončení diskriminace lesbických žen, ochrana všech žen před jakýmikoli formami násilí, přeformulování zákonů a rovněž změna ve struktuře institucí, které zvýrazňují mužskou dominanci. V České republice se stále ještě udržuje poměrně špatný zvuk feminismu, který je důsledkem toho, že v 60. letech 20. st. chyběl volný průběh ideového proudu druhé vlny, a že po roce 1989 byly špatně vykládány feministické myšlenky přicházející ze západních zemí. Postupně však dochází k pozitivním změnám, na které má velký vliv snaha o splnění požadavků Evropské unie, rozvíjející se občanská společnost a také uvědomění, že je nutno změnit nerovné uspořádání naší společnosti. Základem feministického hnutí dneška (jehož součástí už dávno nejsou pouze ženy a které je v různých podobách rozšířeno po celém světě) je snaha o odstranění všech forem diskriminace, k čemuž je třeba nejdříve odstranit všeobecně přijímané genderové stereotypy z myšlení široké veřejnosti. Diskriminace je důsledkem genderových stereotypů a vede k nerovnému postavení žen a mužů ve společnosti, které s sebou nese řadu problémů pro obě pohlaví. Jedná se zejména o negativní dopady pro ženy (např. diskriminace na pracovním trhu, neúčast v mocenských a rozhodovacích procesech, násilí páchané na ženách), ale v řadě případů i pro muže (např. stereotypní pohled na muže na rodičovské dovolené, bariéry v některých žensky pojímaných profesích). 10 11
Příklady genderových stereotypů K utužování genderových stereotypů významnou měrou přispívá zobrazování žen a mužů v médiích a také jazyk, který používáme. Všechna tato podstatná jména mají sice i svůj ženský ekvivalent, ale stále se ještě často používají pouze rody mužské, a to i v případech, že jde o konkrétního jednoho člověka ženu (viz foto 1) anebo se jasně jedná o skupinu lidí, ve které jsou pouze ženy (viz foto 2). Genderové stereotypy v jazyce Základním komunikačním prostředkem, kterým vyjadřujeme svoje postoje, myšlenky, a kterým vnímáme svět vůbec, je jazyk. Genderové stereotypy a nerovné postavení žen v jazyce jsou hluboce zakořeněny. Česká gramatika v sobě skrývá řadu genderově nekorektních pravidel a záludností např. v podobě měkkého a tvrdého i/y v koncovkách sloves ve tvaru času minulého a dalších slov, která se řídí pravidlem, že měkké i se používá byť jeden muž je mezi milionem žen a dětí. Nejviditelnějším příkladem problematiky genderu v jazyce je používání tzv. generického maskulina (podstatná jména množného čísla, která ač rodu Výňatek z článku Přednášky budou řešit postavení žen a mužů ve společnosti, který vyšel v regionálních novinách Boskovicko s citátem jedné (!) z pořadatelů. foto 1, foto 2 Odbornice a odborníci zabývající se genderovou rovností v jazyce upozorňují i na odlišný způsob projevu a komunikace mužů a žen (ženy mají tendence mluvit tišším hlasem, jejich projev není dostatečně důrazný, častěji se ve spojení s nimi používají zdrobněliny apod.) a na různý způsob hodnocení jazyka a zejména textů v případě, že jde o autora či autorku zvláště u odborných textů byla prokázána menší důvěra veřejnosti v předkládaná fakta, pokud byl článek podepsán ženou (což také dokazuje provázanost a šíři vlivu genderově stereotypních představ a předsudků, neboť tato nedůvěra jistě též souvisí s příkladem nerovného postavení žen a mužů ve vědě). Náborový plakát dopravního podniku Přijmeme řidiče (!) tramvají, trolejbusů a autobusů. mužského označují souhrnně muže i ženy), při kterém dochází k zneviditelnění žen a automatickém přesunu pozornosti na příslušníky mužského pohlaví (hromadná označování zaměstnanců, klientů, studentů, občanů, aktivistů, obyvatel, politiků, uprchlíků a příslušníků dalších skupin v různých tiskopisech, zprávách, vyhláškách, nařízeních apod.). S nerovným postavením mužů a žen a projevy tohoto problému v jazyce souvisí také jejich vyobrazování ve školních učebnicích. Klasická skládanka slabik Ema má mámu je nevinným startem k různým (nejčastěji jazykovým) cvičením a překladům, které jsou doplněny o ilustrace v učebnicích, kde jsou ženy vyobrazované věrně dle stereotypu týkajícího se provázanosti jejich existence s rodinou a úsilím o krásu, a muži jako budovatelé a průvodci světem mimo domov. Ukázka netypického ilustračního obrázku s mužem jako pečující osobou vybraná z omalovánek Táta máma, máma táta v kuchyni i u Fiata, které vydala Evropská kontaktní skupina (2007, http://www.eks.ecn.cz) s cílem nabourat genderové stereotypy u předškolních a mladších školních dětí. 12 13
Genderové stereotypy v médiích Média jsou schopna ovlivňovat mínění lidí v obrovském měřítku, a tak má jejich poselství obsahující genderové stereotypy silný dopad na představy o postavení a rolích žen a mužů v široké společnosti. Bohužel prostřednictvím médií dochází především k prohlubování předsudků a stereotypních představ. Podle různých průzkumů se ženy téměř neobjevují ve zprávách či na titulních stránkách novin a pokud ano, tak zejména ve spojení s lehčími tématy (např. herečky a zpěvačky). V reklamních kampaních na různé produkty jsou naopak jednou z hlavních součástí. Vedle reklamních spotů, kde mají převážně roli matek a hospodyněk, jsou to jen velmi výjimečně odbornice či jinak výše společensky situované ženy. Totéž platí také v běžných zprávách a různých zábavných i serióznějších pořadech. I když redaktor či redaktorka dělá rozhovor s významnou ženskou osobností (slavnou umělkyní, vysokou političkou, top managerkou), která se dostala vlastními schopnostmi na vrchol ve svém oboru, neodpustí si většinou otázku ve stylu Reklama na zmrzlinu A jak to zvládá vaše rodina?, čímž se stále zdůrazňuje odpovědnost žen za plynulý chod rodiny a domácnosti. V mediálních strategiích je často využíván tzv. mýtus krásy. Mýtus krásy Citát k zamyšlení: Johann Christopher Friedrich Schiller: Největším ze všech majetků je krása ženy. Především u žen a dívek se klade velký důraz na jejich vzhled, který se stal důležitým měřítkem jejich hodnocení. Mýtus krásy je považován za novodobý nástroj útlaku žen, neboť se tvrdí, že kvalita zvaná krása objektivně a univerzálně existuje, a že ženy ji musí chtít ztělesňovat a muži musí chtít vlastnit ženy, které ji ztělesňují. Ženy a dívky se snaží splnit očekávání na ně kladená a ztotožňují se s vytvořenými standardy krásy. Chtějí se vyrovnat top modelkám, jejichž ideální vzhled a tělesné proporce jsou uměle dotvářeny (elektronické korektury fotografií) a tato jejich ideální podoba často hraničí s tím, co je jejich už tak narušený organismus ještě schopen zvládnout. Velkým nebezpečím se pak v důsledku honby za ideální postavou stávají poruchy v příjmu potravy anorexie a bulimie, jenž jsou smrtelnou hrozbou pro ženy, které převzaly tento nepřirozený model za svůj. Mýtus krásy je mohutně podporován ženskými časopisy, v nichž velkou část tvoří rady, jak být co nejdokonalejší, aniž by se kladl důraz na jiné osobnostní kvality než je nový typ líčení, útlý pas a moderní šaty. Citát k zamyšlení: Clarissa Pinkola Estés: Podporovat pouze jeden jediný druh krásy znamená být nevšímavý k přírodě...nemůže existovat jeden druh ňader, jeden druh pasu a jeden druh kůže. Samostatnou kapitolou je vztah médií k vyobrazování ženského těla. Často dochází k méně či více otevřeným projevům sexismu (pohlížení na jedince skrze jeho příslušnost k danému pohlaví). Tento prostředek je opět využíván především v reklamních spotech a na billboardech, ale také k doplnění článků v časopisech a novinách. Myslíte, že spolu může souviset zobrazování ženského těla v reklamě a násilí páchané na ženách? Jak? 14 15
Genderové stereotypy v rodině Nejsilněji působící genderové stereotypy jsou spojeny s představami o úloze a postavení žen a mužů v rodině, jejich podílem na výchově a péči o děti, a také se starostí o chod domácnosti všeobecně. Ačkoliv je možnost zůstat s dětmi na tzv. rodičovské dovolené (doba, která následuje po mateřské dovolené, kterou nastupuje žena po narození dítěte) uzákoněná pro muže i ženy, zůstávají po nadcházejících několik let doma s dětmi v drtivé většině ženy. Tato skutečnost je dána především stereotypní představou o poslání a přirozené úloze žen-matek, ale má spojitost i s menšími průměrnými výdělky žen. Stejný důvod (menší mzda) je většinou klíčovým argumentem pro muže, kteří se rozhodnou zůstat s malými dětmi na rodičovské dovolené v případě, že větší výdělek má netradičně žena. S tradičními rolemi mužů a žen v rodině souvisí také problematika vykonávání domácích prací a zajišťování chodu domácnosti. Ve většině rodin jsou domácí práce úzce spjaty s úlohou a činností matky, kdy se stávají náplní jejího volného času po té, co se vrátí z klasického placeného zaměstnání. Spousta mužů doma také pomáhá, ale zbývá jim daleko více volného času na jejich koníčky a záliby. Toto je základní rozdíl v přístupu v porovnání s ženami, které svůj volný čas mají více a pevněji spjat s rodinou a udržováním chodu domácnosti (úklid, výchova dětí, ruční práce apod.). Dalším problémem je zdánlivá neviditelnost domácí práce, kdy není přesně jasné, kdo ji dělá, ale přesto je to nejčastěji žena a ostatní členové domácnosti jí s ní pomáhají. Při průzkumech o podílu na vykonávání domácích prací se většina (59 %) žen domnívá (oproti 9 % mužů), že v domácnosti vykonává více než spravedlivý podíl práce. 49 % mužů si myslí, že dělba práce mezi partnery je v jejich domácnosti vcelku spravedlivá, i když možná nestejně/nerovně rozložená. Toto pojetí spravedlivé nerovnosti je možné vysvětlovat v kontextu relativně silného souhlasu české populace s názorem, že muž má vydělávat peníze a žena se má starat o domácnost a rodinu (zdroj: Gender, rovné příležitosti, výzkum č. 1/2004). Napadají vás ještě jiné příklady genderových stereotypů v našem životě? Podívejte se na následující fotografie žen v netradičních rolích. Jak na vás působí? Kam pro radu a pomoc: Gender Studies, o. p. s. http://www.genderstudies.cz; http://www.feminismus.cz Genderové informační centrum NORA, o. p. s. http://www.gendernora.cz Žába na prameni o. s. http://www.zabanaprameni.cz; http://www.novimuzi.eu; http://www.novezeny.eu Otevřená společnost, o. p. s. http://www.osops.cz/cz/projekty/genderova-rovnost kampaň Ženská práva jsou lidská práva NESEHNUTÍ Brno http://zenskaprava.ecn.cz Aspekt http://www.aspekt.sk GITA Genderová informační a tisková agentura http://www.ta-gita.cz ECONNECT http://www.ecn.cz; http://obcan.ecn.cz Obor genderových studií katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně http://gender.fss.muni.cz Katedra genderových studií Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Praha http://www.fhs.cuni.cz/gender/ Použitá literatura: [1] Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání L. Jarkovská (NESEHNUTÍ Brno, 2003) [2] ABC feminismu eds. K. Rytířová, L. Formánková (NESEHNUTÍ Brno, 2004) [3] Ženy, muži a společnost C. M. Renzetti, D. J. Curran (UK Praha, 2003) [4] (RE)prezentace žen v médiích (Gender Studies, o. p. s., 2002) [5] časopis Poměchuť, 1/2000 (Medúza) [6] http://www.genderonline.cz časopis Gender/rovné příležitosti/výzkum [7] http://www.feminismus.cz Další zajímavá literatura k tématu: [1] Gender ve škole: Příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách ed. I. Smetáčková (Otevřená společnost, o. p. s., 2005) [2] Pohlaví, gender a společnost A. Oakley (Portál, 2000) [3] Ružový a modrý svet: Rodové stereotypy a ich dôsledky eds. J. Cviková, J. Juráňová (Aspekt, 2003) [4] Společnost žen a mužů z aspektu gender ed. H. Maříková (Nadace Open Society Fund Praha, 1999) [5] Mýtus krásy N. Wolf (Aspekt, 2000) 16 17
Rovné příležitosti žen a mužů Jedním z předpokladů fungující demokratické společnosti jsou rovné příležitosti všech osob v přístupu ke vzdělání, zaměstnání, zdrojům veřejných financí a zdrojům veřejné moci bez rozdílu pohlaví, rasy, sexuální orientace, náboženského nebo politického smýšlení. Pokud neexistuje tato rovnost, nastává diskriminace. Diskriminace je rozlišování, omezení nebo odnětí práv určité kategorii obyvatel pro její pohlaví, rasu, národnost, náboženství, třídní nebo politickou příslušnost. = rozlišování, které někoho poškozuje = neuznávání rovnosti jednoho člověka s druhými = omezování nebo popírání práv určitých kategorií obyvatelstva Jaké způsoby diskriminace jsou podle vás nejčastější? Rovné příležitosti = rovné, tedy nediskriminační podmínky pro všechny Máte dostatek informací o problematice rovných příležitostí mužů a žen? Kde byste takové informace hledali? Rovnost všech občanů a občanek České republiky je deklarována zejména v Listině základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod, článek 3 odstavec 1: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. V našem každodenním životě se s diskriminací na základě pohlaví setkáváme poměrně často. Bohužel se týká především znevýhodňování žen vůči mužům. Hlavními formami diskriminace, se kterými se ženy a také muži setkávají, jsou zejména: nerovný přístup ke vzdělání nerovná rozdělení práv a povinností v rodině nerovný podíl účasti v politice diskriminace před vstupem do zaměstnání (diskriminační inzeráty, diskriminační přijímací řízení) diskriminace v zaměstnání (platová nerovnost, nerovné pracovní podmínky, sexuální obtěžování) Platová diskriminace I když dochází k diskriminaci žen i mužů, ve většině případů jsou diskriminovány ženy. Nejpatrnější nerovností mezi muži a ženami je nerovnost platová, v porovnání s muži mají totiž ženy až o 40% menší mzdu (viz následující tabulka). Procentuální rozdíl mezi průměrnou mzdou mužů a žen v České republice v roce 2006 dosahoval bezmála 25%, což byl výsledek výrazně nad 15% průměrem Evropské unie (zdroj: Eurostat, 2005; Život žen a mužů, ČSÚ, 2006). Průměrné hrubé měsíční mzdy podle hlavních zaměstnaneckých tříd (KZAM) v roce 2006 (zdroj: Zaostřeno na ženy a muže, ČSÚ, 2006) Zaměstnání Průměrné hrubé měsíční mzdy celkem ženy muži ženy/muži v % Celkem 22 908 19 305 25 593 75,4 Profesní a zaměstnanecké skupiny (KZAM): 1 zákonodárci, vedoucí pracovníci 46 840 32 264 53 836 59,9 2 vědečtí a odborní duševní pracovníci 30 501 26 113 35 679 73,2 3 techničtí, zdravotničtí, pedagogičtí pracovníci 25 124 21 616 29 107 74,3 4 nižší administrativní pracovníci 18 462 17 462 21 266 82,1 5 pracovníci ve službách a obchodě 14 556 12 906 17 167 75,2 6 kvalif. dělníci v zemědělství, lesnictví a rybolovu 15 156 14 268 15 951 89,4 7 řemeslníci, kvalifikovaní výrobci a zpracovatelé 18 955 13 948 19 938 70,0 8 obsluha strojů a zařízení 18 493 15 192 19 790 76,8 9 pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 12 898 11 556 14 576 79,3 Ačkoli se hovoří o stále lepším postavení žen ve společnosti, pravdou je, že za posledních deset let rozdíl mezi platy žen a mužů neklesl a v ČR se dokonce mírně zvýšil. Z výše uvedené statistiky mohou vyplývat dva závěry: buď vydělávají ženy na stejných pozicích méně peněz nežli muži, anebo se ženy nedostávají na lépe placené pozice ve skutečnosti dochází k obojímu. A to přesto, že je v České republice je ze zákona zakázáno dávat za vykonání stejné práce různé platové ohodnocení. Tento zákon se však často obchází tím, že místo pro muže a místo pro ženu je jinak pojmenováno. Zákoník práce, 262/2006 Sb., 16, odstavec 1: Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. Do 1. 1. 2007 upravoval rovnost odměňování Zákon o platu z roku 1991, ten byl ale účinností nového Zákoníku práce zrušen. Co je příčinou takovéto zřejmé diskriminace? Proč firmy ženy hůře platí a proč ženy nastupují do hůře placených odvětví? 18 19
Diskriminace při vzdělávání Nerovnosti mezi ženami a muži se začínají formovat již na prvních stupních vzdělávacího systému. Výzkumy poukazují na rozdílný přístup k chlapcům a dívkám při výchově a vzdělávání mimo rodinu. Dívky jsou směřovány k určitým povoláním (např. učitelka, švadlena, kadeřnice, zdravotní sestra) a navzdory individuálním předpokladům jsou zrazovány od tradičně mužských oborů (např. fyzik, správce sítě, stavební inženýr, truhlář). Na vysokých školách studovalo v roce 2005/06 téměř shodný počet žen a mužů, odlišnosti se ale projevily v konkrétních studovaných oborech. Studenti/studentky vysokých škol podle oborů studia v akademickém roce 2005/06 (zdroj: Zaostřeno na ženy a muže, ČSÚ, IIE, 2007) 100% 80% 60% 40% 20% 0% P írodní vdy Technické v dy Zem d lsko-lesnické a veter. v dy Humanitní a spole enské v dy Zdravotnictví, léka. a farmac. v dy a nauky Ekonomické v dy a nauky Právní vdy Pedagogika, u itelstvía soc. pé e V dy a nauky o kultu e a um ní Právě ve školství, které by se zdánlivě dalo považovat za obor, kde mají ženy a muži rovné příležitosti, k diskriminaci často dochází. Na základních a středních školách je převaha učitelek, zatímco na vysokých školách převažují muži. Čím vyšší pedagogickou hodnost vyučující na VŠ mají, tím je mezi nimi zastoupení žen nižší: mezi asistenty je jich 50,7%, mezi odbornými asistenty 42,8%, mezi docenty 25,6% a mezi profesory 12,1%. (zdroj: Ženy a muži v datech, ČSÚ, MPSV, 2005) Proč si myslíte, že ke zmíněné situaci ve školství dochází? Myslíte si, že v průběhu výchovy a vzdělávání dochází i k diskriminaci mužů? Jakým způsobem? muži ženy Nerovné postavení žen a mužů ve vzdělání je často umocněno genderovými stereotypy v jazyce. Diskriminace při přijímacím pohovoru Zaměstnavatelé předpokládají, že žena se na rozdíl od muže odebere na rodičovskou dovolenou, bude doma s nemocným dítětem a po práci se bude věnovat péči o domácnost a děti. Velký vliv má také stereotypní pohled na pracovní schopnosti žen (např. předpoklad, že ženy jsou dobré kuchařky a účetní, ale v technických oblastech a odpovědnějších funkcích jsou údajně méně schopné), kvůli kterým jsou diskriminovány jak ve vzdělávacím procesu, tak při žádání o zaměstnání. Při přijímacím pohovoru zaměstnavatel často u žen zjišťuje věk, počet dětí a plány v soukromém životě, ačkoliv by ho tyto údaje neměly zajímat a otázky by měly být zaměřeny na kvalifikační předpoklady a praxi uchazečky o zaměstnání. Na základě takto zjištěných dat ze soukromí ženy většinou dochází k diskriminaci (například malá úspěšnost mladých žen při žádání o práci vzhledem ke stereotypní představě, že žena ve věku 25 35 let se jistě bude brzy chtít stát matkou a způsobí tak problémy svému zaměstnavateli). Přitom tímto přístupem dochází k porušování zákona o zaměstnanosti a zákoníku práce. Zákon o zaměstnanosti, 435/2004, 4, odstavec 2: Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci. Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1.10.2004), 1, odstavec 4: V pracovněprávních vztazích je zakázána přímá i nepřímá diskriminace (dále stejné znění jako v zákoně o zaměstnanosti) Zkuste sehrát přijímací pohovor do zaměstnání tak, aby byl diskriminující, a naopak, aby byl korektní. Diskriminační inzeráty I přes zákon o zaměstnanosti se poměrně často setkáváme s diskriminačními inzeráty. Jsou to takové inzeráty, které se při nabídce zaměstnání obrací buď přímo na ženy nebo na muže a tím diskriminují druhé pohlaví. Například: Hledáme manažera, vedoucího marketingu, prodavačku, sekretářku, uklízečku., či přímo: Hledáme mladého muže bez závazků, ženu s odrostlými dětmi. Některé inzeráty diskriminují nepřímo, například: Požadujeme maximální časovou flexibilitu, nabízíme práci v mladém dynamickém kolektivu. Z uvedeného inzerátu je zřejmé, že se 20 21
bude nejspíše jednat o práci pro mladé muže bez závazků. Oproti jiným formám diskriminace, které se poměrně špatně dokazují, se lze diskriminačním inzerátům relativně jednoduše bránit. Stačí upozornit příslušný Úřad práce, který může zaměstnavateli, jenž takový inzerát používá, udělit pokutu. 1) Inzeráty ve většině případů diskriminují ženy. Muže v případech, pokud se jedná o zaměstnání, která jsou tradičně určována ženám (viz obr. vpravo). 2) Hledáme mladého komunikativního muže, příjemného vzhledu a vystupování pro kuchyňské studio jako prodavač-vedoucí. Nadstandardní platové ohodnocení. Pracoviště v Brně. (zdroj: Jobservis rádia Hey!, 10. 5. 2004) 3) Diskriminační inzeráty přímo směřují muže a ženy ucházející se o zaměstnání k určitému typu výběru: Společnost působící v oblasti prodeje, pronájmu a servisu stavebních strojů hledá do svého týmu vhodnou kandidátku na pozici fakturantka nebo Společnost ICZ a.s. hledá pro divizi Private nového kolegu na pozici konzultant analytik. (zdroj: Jobs.cz, 3. 2. 2008) Diskriminačními inzeráty samozřejmě nejsou inzeráty typu: Hledáme ženu do pěveckého sboru, mladšího muže pro obsazení do filmu., protože těžko může mladého studenta hrát ve filmu starší žena. Na tyto případy zákoník práce také pamatuje: Zákoník práce, 262/2006 Sb., 16, odstavec 3: Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu. Najdete další zaměstnání, která by mohla vykonávat pouze žena či muž? Diskriminace v zaměstnání Kromě rozdílu ve finančním ohodnocení žen a mužů na identických pracovních pozicích je diskriminací také rozdíl v přidělování tzv. bonusů a zaměstnaneckých výhod (služební auto, služební mobilní telefon, příspěvek na stavební spoření apod.). Dalším příkladem diskriminace v zaměstnání je rozdíl v pracovních podmínkách poskytnutým mužům a ženám. Mezi pracovní podmínky patří například pracovní doba, pracovní režimy, práce přesčas, pracovní pohotovost, překážky v práci, určování a poskytování dovolené, péče o kvalifikaci a bezpečnost práce, právo zaměstnané osoby na informace, podmínky pro vykonávání práce. Mezi porušování rovných pracovních podmínek spadá například i nepřítomnost dámských toalet na pracovišti. Zde hovoří opět jasně zákoník práce: Zákoník práce, 262/2006 Sb., 16, odstavec 1: Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. V tomto odstavci je zmíněn také postup v zaměstnání. Není tomu tak náhodou, i v této oblasti jsou často ženy diskriminovány. Mnoho vedoucích pracovníků i pracovnic nedůvěřuje ženám co se týče pracovních výkonů a zodpovědnosti. Přitom tyto předsudky nejsou nijak podložené. Odsuzování člověka pouze na základě jeho pohlaví se nazývá sexismus. Setkali jste se s projevy sexismu? S jakou formou nejčastěji? Další specifickou oblastí diskriminace v zaměstnání je sexuální obtěžování, které se týká mužů i žen. Jedná se o sexuální návrhy, jejichž odmítnutí má pro oběť negativní dopady v zaměstnání či jakékoliv jiné chování se sexuálním podtextem (sexuálně zabarvené vtipy, posílání pornografických obrázků emailem, narážky na soukromý intimní život apod.), které je dané osobě nepříjemné. Obtěžování přichází často ze strany zaměstnávající či nadřízené osoby, pro oběť je proto těžké se bránit. V každém případě je ale možno sexuální obtěžování žalovat nebo nahlásit na Úřadu práce, protože na tuto formu diskriminace také pamatují zákony: Zákon o zaměstnanosti, 435/2004, 4, odstavec 9: Obtěžování z důvodu příslušnosti k pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku, náboženství či víry a sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci. Zákoník práce, 262/2006 Sb., 16, odstavec 2: V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace. Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje zvláštní právní předpis. Speciální tzv. antidiskriminační zákon vymezující pravidla rovného zacházení a právní prostředky ochrany před diskriminací je v současné době projednáván 22 23
poslaneckou sněmovnou. Poslední verzi, která se značnými problémy prošla politickým vyjednáváním, odsoudilo k dalšímu nezdaru a nejistému začátku platnosti veto prezidenta ČR na jaře 2008. Tento zákon by měl zajistit ochranu proti diskriminaci v rozsahu, který garantují směrnice EU a měl být součástí české legislativy již roku 2004, jako podmínka vstupu země do EU. Z tohoto důvodu již byla proti České republice Evropskou komisí zahájena čtyři řízení o porušení smlouvy. Nerovná rozdělení práv a povinností v rodině Jednou z největších příčin diskriminace žen je nerovnoměrně rozdělená péče o dítě. Již byl zmíněn zažitý a stereotypní předpoklad, že žena se na rozdíl od muže odebere na rodičovskou dovolenou, bude zůstávat doma s nemocným potomkem a po práci se bude věnovat péči o domácnost a děti. Tento stav je pro ženu na pracovním trhu velkým handicapem. Naproti tomu jsou muži také diskriminováni, neboť se předem předpokládá, že se péče o dítě nebudou účastnit, a leží na nich břímě finančního zabezpečení rodiny. Současná situace tedy ztěžuje mužům možnost starat se o dítě, a to nejen z důvodů finančních, ale také kvůli obavám z posměchu a z diskriminace v zaměstnání. Muži, který čerpá rodičovskou dovolenou, může být znesnadněn další postup či odnímány platové výhody. Jednou z možností, jak by se mohl otec podílet na výchově dětí, je čerpání tzv. rodičovské dovolené. Rodičovská dovolená pro obě pohlaví byla v ČR zavedena až v roce 2001. Upravuje ji zákoník práce: Zákoník práce, 262/2006 Sb., 196 Rodičovská dovolená: K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. V praxi to znamená, že rodičovskou dovolenou může čerpat jak otec, tak matka (a dokonce i oba zároveň). Rodičovský příspěvek však nenáleží otci po dobu, kdy matka pobírá peněžitou pomoc v mateřství (po dobu tzv. mateřské dovolené). V případě obou rodičů na rodičovské dovolené může rodičovský příspěvek pobírat pouze jeden z nich. Od 1. ledna 2004 si může rodič na rodičovské dovolené přivydělat libovolnou částku, přitom ale trvá povinnost zajistit trvalou péči o dítě, neboť na státní zařízení péče o děti předškolního věku, má nárok jenom po dobu 4 dnů v měsíci, pokud se jedná o dítě mladší tří let. Rodičovský příspěvek je od 1. ledna 2007 stanoven ve třech výších, které jsou vypláceny podle délky čerpání příspěvku. Ve zvýšené rodiče čerpající částku do dvou let věku dítěte (11 400 Kč), základní pro matku nebo otce, kteří se rozhodnou zůstat na rodičovské dovolené po dobu tří let (7 600 Kč) a snížené výši pro rodiče kteří si zvolí čtyřletou rodičovskou dovolenou (3 800 Kč) (zdroj: MPSV, 2007). Jak je patrné z uvedeného mezinárodního srovnání (viz následující tabulka), pro ženy v České republice přináší mateřství výrazný pokles pracovní aktivity, oproti realitě většiny ostatních evropských států. Míra zaměstnanosti žen a mužů podle počtu nezletilých dětí (čtvrté čtvrtletí roku 2005), zdroj: Zaostřeno na ženy a muže, ČSÚ Eurostat, 2007. Země Ženy 20 49 let Muži 20 49 let 1 dítě 2 děti 3 a více dětí 1 dítě 2 děti 3 a více dětí Belgie 70,5 75,9 50,9 88,9 92,4 88,2 Česká republika 65,4 58,7 31,3 91,4 94,4 84,8 Německo 64,6 55,8 37,4 88,1 90,1 82,9 Řecko 57,8 56,4 51,8 93,1 96,4 95,0 Španělsko 59,9 56,1 47,1 90,4 93,2 90,4 Francie 71,5 69,3 45,0 87,5 91,7 87,8 Itálie 56,7 50,8 38,6 90,0 93,2 91,1 Kypr 69,3 71,7 54,3 87,3 94,6 98,8 Lotyšsko 73,0 75,0 48,3 92,2 91,2 88,1 Lucembursko 68,8 62,2 44,6 93,0 97,0 96,0 Maďarsko 60,8 51,7 20,7 83,0 87,0 70,1 Nizozemsko 75,6 74,1 62,5 93,6 94,8 92,5 Rakousko 76,4 66,3 49,4 91,8 94,5 88,7 Polsko 65,4 59,4 50,8 81,3 86,1 82,5 Portugalsko 76,9 74,3 54,5 90,5 93,5 85,3 Slovinsko 81,9 85,3 74,7 91,1 95,7 91,1 Slovensko 66,7 57,5 33,4 84,5 89,7 71,9 Velká Británie 71,2 66,3 44,6 89,9 92,3 85,9 24 25
V současnosti v České republice čerpá rodičovskou dovolenou minimum mužů. Český otec tedy zůstává ve většině případů ekonomickým zajišťovatelem rodiny, zatímco žena se výrazně angažuje na poli péče o rodinu. Dá se předpokládat, že podobně jako v jiných evropských zemích bude v ČR v budoucnosti stoupat počet mužů, kteří využijí rodičovskou dovolenou alespoň na pár týdnů po porodu. Zapojení mužů do péče o dítě by mělo vyvolat odpovídají reakce u zaměstnavatelů, kteří by měli vzít na vědomí také rodinný život. Jak by se podle vás dala současná diskriminující situace řešit? Rozdělením rolí při péči o potomstvo však nerovnosti v rodině nekončí. Tím, že má žena zpravidla nižší plat, se stává na svém muži finančně závislou a vznikají další nerovnosti v rodině. Žena je většinou fyzicky slabší než muž a když se tento fakt spojí s finanční závislostí, vzniká často nerovnováha moci v rodině, kdy muž má zásadní vliv na všechna důležitá rozhodnutí. Samozřejmě může vzniknout i opačná situace. Nerovnováha moci v rodině někdy vede do extrémů, jako například domácí násilí, kdy jsou výrazně pošlapávána základní lidská práva dotčených osob (ve výrazné většině případů žen). Nerovnost mužů a žen v politickém životě a legislativě Stejně jako se objevuje diskriminace žen v rodině, vzdělání a zaměstnání, tak také dochází k jejich diskriminaci při přístupu ke zdrojům veřejné moci. Spočítámeli podíl žen v politice na všech úrovních, zjistíme, že naprosto všude (vláda, parlament, politické strany, obecní zastupitelstva většiny zejména větších obcí atd.) jsou ženy v menšině. Malému procentu žen zastoupených v těchto institucích se pak zpravidla vymezuje prostor v oblastech sociální a zdravotní péče, školství, problematiky dětí, mládeže a rodiny. V současnosti (jaro 2008) má ČR dvě ministryně (obrany a pro lidská práva a menšiny), což znamená zhruba 11 % žen ve vládě. V poslanecké sněmovně je to 12 % a v senátu 14 %. Česká republika těmito počty zaujímá jedno z posledních míst mezi ostatními členskými státy Evropské unie. Proč si myslíte, že je malá účast žen v politice? Jakým způsobem by se tato situace dala řešit? Pokud však v zákonodárných orgánech budou nadále chybět ženy, klesá naděje na významnější posun v problematice rovných příležitostí žen a mužů. Změně tohoto stavu by mohli napomoci také voličky a voliči sami tím, že by dali jasně najevo nepřijatelnost politické strany, která nemá v kandidátce a na předních místech rovně zastoupeny ženy a muže. V České republice sílí diskuse o tzv. kvótách dočasně uplatňované pozitivní akci podporující ženy zavedením povinnosti pro politické strany umísťovat je na své kandidátské listiny rovným dílem s muži. Odstranění diskriminace Postupem času by legislativa České republiky neměla obsahovat žádné diskriminující zákony, ba naopak, měla by účinně diskriminaci zabraňovat. Stejně tak by nemělo docházet k diskriminaci žen při tvoření veřejných rozpočtů. Prostředky z veřejných financí by se měly rovnoměrně vynakládat na zabezpečování potřeb a zájmů jak mužů, tak žen. V současné době je jediný významný rozdíl mezi mužem a ženou před zákonem ten, že zákon chrání ženy v těhotenství a mateřství. Ale i tyto rozdíly jsou přehodnocovány, zda nediskriminují muže nebo dokonce ženy samotné v jejich samostatné volbě. Tak došlo například k této změně zákoníku práce: K 1.10.2004 se ze zákoníku práce, 65/1965 Sb, 150 vypouští věta: Ženy nesmějí být též zaměstnávány pracemi, které jsou pro ně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organizmu, zejména pracemi, které ohrožují jejich mateřské poslání. Myslíte si, že zakotvení antidiskriminačních zákonů v legislativě je důležité? A proč? Jaký zákon byste navrhli vy? Vyhledejte si co znamenají termíny zavádějící genderovou rovnost gender mainstreaming a gender budgeting. Žádný člověk by neměl zůstat lhostejný k projevům diskriminace či sexismu ve svém okolí. Lidé by měli mít dostatek informací o svých právech a postupech při obraně proti diskriminaci. Základem naší obrany by mělo být heslo Začít se bránit!. Diskriminaci v zaměstnání i při přijímacím pohovoru se můžeme aktivně bránit např. tím, že budeme po zaměstnavateli žádat vysvětlení a nápravu. Byl-li porušen zákon, můžeme se domáhat nápravy a zadostiučinění za pomoci soudu. O více informací lze žádat Ministerstvo práce a sociálních věcí, Veřejného ochránce práv (ombudsman) a různé neziskové a nevládní organizace, které se tématem rovnosti žen a mužů zabývají (např. pražské Gender Studies, o. p. s., které provozuje bezplatnou právní poradnu pro oběti diskriminace založené na pohlaví). Obecná změna stávající situace, která diskriminuje ženy i muže, je obtížná, ale ne nemožná. V České republice i ostatních zemích Evropy je patrný posun k lepšímu, jak v oblasti zaměstnání, tak i vzdělávání žen. Základem pro změnu je zejména: odsouzení sexismu aktivní odpor proti diskriminaci zvýšení informovanosti laické i odborné veřejnosti nestereotypní model péče o dítě, rodinu a domácnost vytvoření podmínek pro možnost sladění rodinného a pracovního života rovné zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech naší legislativy 26 27
Kam pro radu a pomoc: Gender Studies, o. p. s., Gorazdova 20, 120 00 Praha 2, tel./fax: 224 915 666, e-mail: office@genderstudies.cz, http://www.pulnapul.cz, http://rovneprilezitosti.ecn.cz Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, Ječná 7, 120 00 Praha 2 Nové Město, tel.: 224 829 087, e-mail: poradna@poradna-prava.cz, http://www.poradna-prava.cz, http://www.diskriminace.cz Veřejný ochránce práv, Údolní 39, 602 00 Brno, tel.: 542 542 888, e-mail: podatelna@ochrance.cz, http://www.ochrance.cz Český helsinský výbor, Štefánikova 21, 150 00 Praha 5, tel.: 257 221 141, e-mail: sekr@helcom.cz, http://www.helcom.cz APERIO Společnost pro zdravé rodičovství, Šmilovského 5, 120 00 Praha 2 tel./fax: 222 513 099, e-mail: aperio@aperio.cz, http://www.aperio.cz Fórum 50 %, Plzeňská 846/66, 150 00 Praha 5, tel.: 257 216 170, e-mail: info@padesatprocent.cz, http://www.padesatprocent.cz Použitá literatura: [1] Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání M. Huňková, K. Rytířová, J. Navrátilová (NESEHNUTÍ Brno, 2003) [2] Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání L. Jarkovská (NESEHNUTÍ Brno, 2003) [3] http://www.mpsv.cz Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů [4] http://europa.eu.int/comm/eurostat/ Eurostat (statistický úřad Evropské komise) [5] http://www.genderonline.cz časopis Gender/rovné příležitosti/výzkum [6] http://zpravodaj.feminismus.cz Zpravodaj Rovné příležitosti do firem Další zajímavá literatura k tématu: [1] Aktivní otcovství eds. L. Sedláček, K. Plesková (NESEHNUTÍ Brno, 2008) [2] Příručka na cestu k rovnosti žen a mužů C. Asklöf, B. Hedman, H. Strandberg, K. E. Wenander (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2003) [3] Česká politika: Ženy v labyrintu mužů? P. Rakušanová (Fórum 50 %, 2006) [4] Sexualizovaná realita pracovních vztahů: Analýza sexuálního obtěžování v ČR eds. A. Křížková, H. Maříková, Z. Uhde (Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2006) [5] Rovné příležitosti jako konkurenční výhoda H. Velíšková (Česká společnost pro rozvoj lidských zdrojů a Gender Studies, 2007) [6] Diskriminace a právo I. Spoustová, B. Havelková, E. Fialová (Gender Studies, o. p. s., 2007) ad. Násilí páchané na ženách Informace v této kapitole se budou týkat násilí. Nepůjde o násilí, které ohrožuje nás všechny (bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti apod.), ale o specifické druhy násilí, které ohrožují především ženy v různých částech světa v rozvojových zemích stejně jako ve vyspělých západních státech. Toto násilí má řadu podob a jeho hlavní příčinou je nerovné postavení žen a mužů v různých společnostech a kulturách a nerovnováha moci v jejich vzájemném soužití. V důsledku násilí na základě pohlaví je na celém světě zabito nebo zraněno více žen ve věku 15 44 let, než kolik zemře na rakovinu, malárii, dopravní nehody.* Každá třetí žena v ČR zažila během svého života násilí ze strany svého partnera (zdroj: výzkum Sociologického ústavu AV ČR, 2004) 70% ženských obětí vražd je zabito svými partnery.* Každým rokem se stávají obětí obchodu s lidmi asi dva miliony dívek ve věku 5 až 15 let.* Každý rok jsou dva miliony dívek ohroženy ženskou obřízkou.* (*zdroj: Amnesty International) Dle článku 1 deklarace OSN o postavení žen z roku 1993 je násilí páchané na ženách definováno jako jakýkoliv rodově podmíněný násilný čin, který vede, anebo který by mohl vést k fyzické, sexuální či psychické újmě, anebo zranění žen, včetně vyhrožování těmito činy, zastrašování anebo svévolnému omezování svobody, a to ve veřejném či soukromém životě. Násilí páchané na ženách se do určité míry vyvinulo ze systému genderových rolí, podle kterých jsou muži nadřazeni ženám. Myšlenka dominance mužů (dokonce až vlastnictví žen muži) vládne ve většině společností a kultur a odráží se v jejich zákonech a zvycích. Podle toho by se násilí nemělo považovat za nenormální, ale za jakési pokračování víry, která mužům garantuje právo kontrolovat chování ženy. Abychom mohli zabránit násilí páchanému na ženách, musíme se snažit o změnu našeho myšlení. Například věta jako Ona si o to znásilnění koledovala už jenom tím, jakou měla minisukni, je nesmysl a dělá z ženy viníka násilného činu, přičemž ve skutečnosti má vždy veškerou zodpovědnost za znásilnění pachatel. Když přijde někdo na policii s tím, že mu ukradli nový mercedes, policisté mu také neřeknou: A proč se divíte, že Vám ukradli auto. To jste si holt neměl kupovat takový pěkný automobil. Nejčastější formy násilí páchaného na ženách: domácí násilí, obchod s lidmi (ženami), znásilnění, ženská obřízka V případě České republiky se jedná zejména o domácí násilí mezi partnery, kdy jsou ženy obětí ve více než 90 % případů. 28 29
Domácí násilí Tímto pojmem se označuje fyzické, psychické a sexuální násilí mezi partnery, které se odehrává v soukromí, je opakované a má stupňující se tendenci. Zahrnuje veškeré násilí, které probíhá za zdmi domova. Může směřovat nejen k partnerům/partnerkám a manželům/manželkám, ale i ke starým lidem, dětem a zdravotně postiženým. Vyskytuje se zejména v případech, kdy lze konstatovat nerovnováhu moci (např. jedna osoba je fyzicky silnější, ozbrojená, anebo na rozdíl od druhé disponuje financemi). Zásadní zlom v české legislativě týkající se oblasti domácího násilí nastal 1. 6. 2004, kdy vstoupila v účinnost novela trestního zákona (zákon č. 91/2004 Sb.), která v 215a Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě nebo osoby blízké zavádí trestnost domácího násilí: Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán spáchá-li čin ( ) zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách nebo pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. Pojem týrání, zavedený již v ustanovení 215 Týrání svěřené osoby, byl do soudní praxe zaveden jako úmyslné zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným činnostem, kterou týranou osobou neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují). K tomu je třeba uvést, že trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo trvající delší dobu, stejně jako nemusí nutně vzniknout následky na zdraví (zdroj: http://www.mvcr.cz/nasili/default.htm). 1. ledna poté vstoupil v platnost nový zákon ze dne 14. března 2006 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. S ním přichází i novinka v oblasti ochrany před domácím násilím, kterou je institut vykázání pachatele. Policie tak má možnost pachatele či pachatelku domácího násilí vykázat ze společného obydlí a jeho bezprostředního okolí, aby nedocházelo k dalšímu ohrožování oběti a ta tak měla možnost svou situaci řešit. Pachatel/ka je vykázán/a na dobu 10 dní. Otázkou zůstává, proč oběti nevyhledají pomoc samy nebo nezažalují násilníka a raději ze strachu volí variantu zůstat a přetrpět. Důvodem může být starost o děti, strach z násilníka, nedůvěra okolí apod., ale dost často rovněž fakt, že nevědí, kam by šly. V České republice je totiž zatím nedostatek azylových zařízení s utajenou adresou, kde by byly oběti opravdu v bezpečí. Mnohdy navíc bývají ke svému partnerovi velmi citově vázané. Problém silné citové vazby oběti na pachatele vysvětluje tzv. Stockholmský syndrom byl popsán v sedmdesátých letech dvacátého století v souvislosti s přepadením banky, při němž útočníci zadržovali po několik dní rukojmí. Tento jev spočívá ve vytvoření silné emocionální vazby mezi násilníkem a jeho obětí. Jde o identifikaci oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života. Stockholmský syndrom se vyskytuje především u těch případů domácího násilí, kdy je oběť vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany. Mezi předpoklady existence Stockholmského syndromu patří: život oběti se nachází v permanentním a intenzivním ohrožení oběť žije s intenzivním pocitem, že nemá možnost úniku izolace od lidí přechodná náklonnost násilníka (drobné dárečky, pozornosti) Představte si, že se svou tříletou dcerou jdete do banky vyzvednout si peníze, když náhle dva maskovaní a ozbrojení lupiči zařvou na celou banku: Všichni si lehnou na zem!. Jeden míří na úředníka za přepážkou a vyžaduje peníze. Druhý míří na vás. Náhle jsou z venku slyšet policejní sirény a lupiči jsou v pasti. Rozhodnou se, že vezmou všechny zákazníky banky jako rukojmí, s tím, že jestli policie nevyhoví jejich požadavkům, tak vás zastřelí. Nyní si promyslete: Jak byste se cítili? Co byste si mysleli? Co byste udělali? Jak byste se chovali k útočníkům? Možnost řešení bezvýchodné situace oběti žijící s násilníkem v jedné domácnosti nabízí právě institut vykázání pachatele, kdy pachatel musí opustit společnou domácnost a je tzv. vykázán z cesty oběti, kdy se k ní nesmí přiblížit. V Nizozemí neexistuje speciální zákon o domácím násilí, základní trestní sazba se však zvýší o jednu třetinu, jestliže je obětí matka, otec, manželka či manžel nebo dítě. Především zásluhou lepší informovanosti odborné i laické veřejnosti o specifikách a možnostech řešení domácího násilí se zkracuje doba, kdy se oběti rozhodnou hledat řešení pro svoji situaci. Potvrzuje to i analýza Bílá místa v péči o oběti domácího násilí, kterou v roce 2007 po ročním monitoringu v Jihomoravském kraji zpracovalo občanské sdružení Liga lidských práv (projekt Persefona). Na základě dotazníků vyplněných 359 klientkami/klienty poraden pro oběti domácího násilí (97,2% žen a 2,8% mužů) se průměrná délka násilného vztahu pohybuje kolem šesti let. Polovina klientek situaci začíná řešit cca do 4 let od výskytu násilí (jeho uvědomění si) ve vztahu. Bohužel jsou vztahy, v nichž násilí existuje 20 až 40 let. 30 31
Zastoupení jednotlivých impulsů k vyhledání odborné pomoci (zdroj: výše zmíněná analýza) 200 počet impulsů Ekonomické násilí snaha o zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky např. zabavení celé její výplaty či zabránění oběti vykonávat práci a získat peníze legální cestou. Většinou dochází ke kombinaci různých druhů výše popsaných forem domácího násilí. 150 100 50 0 58 (17 %) nečekaně brutální útok 16 (4,7 %) násilí se obrátilo proti dětem Formy domácího násilí: 32 (9,4 %) pachatel oběť vyhodil z bytu 187 (54,7 %) rozhodnutí zrálo delší dobu 96 (28 %) jiné typy impulsů Fyzické násilí strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení cigaretou, kopání, smýkání, ohrožování zbraní, nožem, házení předměty, tlučení hlavou oběti o stěnu, demolice majetku atd. Tato nejčastější forma násilí může být směřována např. i proti oblíbenému domácímu zvířeti jako varování oběti, co ji může potkat. Psychické násilí citové a slovní týrání, zesměšňování na veřejnosti, shazování, odpírání stravy či spánku, výslechy, ovlivňování dětí nebo vyhrožování sebevraždou atd. Při této formě domácího násilí násilník neustále vzbuzuje ve své oběti strach, kontroluje ji, pronásleduje atd. Sexuální násilí všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucované např. znásilnění, vkládání různých předmětů do pochvy, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám. Sociální násilí cílem je především izolování oběti, např. zákaz styku s rodinou, přáteli, zablokování telefonu, zamykání, zákaz chodit do zaměstnání, přesné stanovení povolené doby návratu, přičemž při jejím přesáhnutí byť o minutu následuje trest. ta žehlička mě popálila úplně náhodou, celkem třikrát. Bojí se říct pravdu. Vy nemusíte. Tak zněl text plakátu, který byl vytištěn v rámci celorepublikové Kampaně proti domácímu násilí na ženách (2003 2004), jejímž základním mottem byla výzva k netoleranci násilí Netečnost pomáhá násilníkům. Mýty o domácím násilí (zdroj: publikace Konať proti násiliu na ženách, vydaly organizace ProFamilia a ASPEKT, 2000) 1. To není násilí, ti dva se jen hádají. Při hádce jde většinou o konflikt zájmů a každá ze zúčastněných stran se pokouší prosadit svoje zájmy. Pokud je mezi nimi nerovnost síly a moci (např. jedna osoba je fyzicky silnější, ozbrojená, anebo disponuje financemi), vzniká nebezpečí, že silnější strana zneužije svoji převahu na prosazení svých zájmů. Tehdy se hádka mění na násilí. 2. Násilí se vyskytuje pouze v problémových rodinách. Násilí může postihnout každou ženu nezávisle na příslušnosti k sociální vrstvě, kultuře a náboženství a nezávisle na věku. Dojem, že násilí se týká jen problémových rodin, vzniká proto, že v některých skupinách společnosti se násilí utajuje více než v jiných. Pro ženy z těch skupin, kde je povídání o zážitcích s násilím zapovězeno, je proto ještě těžší hledat a získat pomoc. Pro mnoho žen má zveřejnění násilí závažné důsledky, např. může utrpět pověst rodiny, muž může ztratit zaměstnání, u cizinek může být ohroženo povolení pobytu. Starší ženy mají menší šanci na začátek nového života, zdravotně postižené ženy si uvědomují, že nemají skoro žádnou jinou možnost, než snášet násilnického partnera. 3. Násilí v rodině je soukromá záležitost. Násilí mezi partnery nesmí být chápáno jako soukromá záležitost za zavřenými dveřmi, ale jako jev ohrožující celou společnost. Násilné činy jsou podle našich zákonů trestné bez ohledu na to, zda jsou páchané v rodině či mimo ni. 4. Ženy si jen vymýšlí, aby získaly byt anebo výhody při rozvodu. Skutečnost je taková, že skryté násilí při násilných činech v rodině vysoko převyšuje nahlášené případy. Ženy násilí mnohem častěji utajují nebo bagatelizují, než aby v tomto směru přeháněly. 5. Ženy chtějí být týrané, jinak by přece násilníka opustily. Ženy, které zažívají násilí, zkouší vše možné, aby změnily situaci. Chtějí, aby násilí přestalo, často si však přejí zároveň udržet vztah či manželství. Někteří muži kontrolují své ženy tak, že se ženy bojí hovořit s někým o tom, co zažívají. Ne všechny ženy se můžou uchýlit k příbuzným nebo známým. Bojí se, protože ani tam nejsou v bezpečí. Mnohé ženy nemají peníze a nevědí, kam by se mohly obrátit. Většina žen má strach z budoucnosti, ze zhoršení finanční situace, ze ztráty přístřeší. 32 33
6. Ženy provokují násilí nebo si ho nějakým způsobem zaslouží. Za provokaci bývá často označeno už to, že žena přijde o něco později z práce, má na něco vlastní názor, navštíví svou přítelkyni nebo si dovolí muže kritizovat. I ženy, které usilují o to být perfektní, bývají týrané. Jakýkoliv důvod (ať už skutečný či smyšlený) však opakované násilí omlouvat nemůže. Za násilné chování je vždy plně odpovědný násilník. 7. Ženy si samy vybírají partnery, kteří je týrají. Žádná žena nechce, aby ji někdo bil, znásilňoval nebo vraždil. Na začátku vztahu tyrani obvykle ještě nesahají po násilných prostředcích. Násilné jednání většinou začíná po určitém čase soužití. Šílená zamilovanost se postupně mění v šílenou žárlivost, ubezpečování Jsem do tebe zblázněný se mění na tvrzení Mám právo na tebe i na tvoje tělo. 8. Muži týrají ženy, protože sami v dětství zažili násilí. Zážitky z dětství mají různé následky. Někdy mohou jednání vysvětlit, ale nikdy ho nemohou ospravedlnit. Muži, kteří násilí v dětství zažili, se násilníky mohou stát, negativní zkušenosti však mohou vést i k odmítavému postoji vůči násilí. Násilí v dětství automaticky neznamená, že by bludný kruh násilí musel nevyhnutelně pokračovat. 9. Základní příčinou mužského násilí je alkoholismus nebo drogy. Alkohol a drogy nejsou příčinou násilí a ani nemohou být jeho omluvou. Jsou jen určitým stimulátorem odbourávají zábrany, a proto se impulsy agresivity zesilují. 10. Muži týrají ženy proto, že nedokážou vyjádřit své city jiným způsobem. Násilné činy v soukromé sféře se všeobecně chápou jako čistě afektované jednání muž jednoduše někdy vybuchne. Tento argument přehlíží skutečnost, že násilné jednání je zpravidla výběrové. Muži ani ve stavu silného afektu neudeří například svého šéfa, svou ženu však často ano. Jak byste se zachovali, když byste již poněkolikáté z bytu sousedů slyšeli velký křik a pláč a měli jste pocit, že se jedná o domácí násilí? Jak byste se zachovali, když by se vám kamarádka/kamarád svěřili s tím, že jsou obětí domácího násilí? Psychosociální centrum Acorus, nonstop linka pomoci: 283 892 772, e-mail: acorus@iol.cz, http://www.acorus.cz ROSA, o. s., Podolská 25, 147 00 Praha 4, tel./fax: 241 432 466, linka pomoci: 602 246 102 (po pá: 15:00 18:00 hod.), e-mail: poradna@rosa-os.cz, http://www.rosa-os.cz Bílý kruh bezpečí, Slovinská 41, 612 00 Brno, tel.: 541 218 122, nonstop linka pomoci DONA: 251 511 313, e-mail: bkb.brno@bkb.cz, další poradny v Plzni, Praze, Pardubicích, Olomouci, Ostravě, http://www.bkb.cz, http://www.domacinasili.cz Sdružení Linka bezpečí, Ústavní 91/95, 181 21 Praha 8, nonstop linka pomoci zdarma: 800 155 555, e-mail: info@linkabezpeci.cz, http://www.linkabezpeci.cz Obchod se ženami Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, který ČR podepsala 10. prosince 2002: Obchodováním s lidmi se rozumí najímání, přepravování, převádění, přechovávání nebo přijímání osob na základě vyhrožování, použití síly či jiných forem nátlaku, pomocí únosu, lži, zneužití moci nebo bezmocnosti osoby, případně poskytování či přijímaní finančních prostředků či jiných výhod k získání souhlasu osoby, která má v moci jinou osobu, s úmyslem tuto osobu zneužívat. Zneužíváním se mimo jiné rozumí využívání jiných osob k prostituci či jiným formám sexuálního zneužívání, nucená práce či služby, otroctví či praktiky podobné otroctví, útisk nebo odjímání orgánů. Charakteristické znaky obchodu s lidmi (zjednodušení výše uvedené definice): TRANSPORT (odloučení od svého obvyklého prostředí přes hranice i v rámci hranic jednoho státu) DONUCENÍ (násilí, pohrůžka násilí; podvod; zadlužení, dlužní otroctví; zneužití výhodnější mocenské pozice) Kam pro radu a pomoc: KOORDONA Koalice organizací proti domácímu násilí, http://www.koordona.cz Magdalenium, nonstop linka pomoci: 776 718 459, e-mail: magdalenium2@centrum.cz, http://www.magdalenium.cz Persefona o. s., Jiráskova 8, 602 00 Brno, tel.: 545 245 996, linka pomoci: 737 834 345 (každý den 9:00 17:00 hod.), e-mail: domacinasili@persefona.cz, http://www.persefona.cz profem, o. p. s. projekt AdvoCats for Women, Plzeňská 66, 150 00 Praha 5, tel./fax: 224 917 224, linka pomoci: 224 910 744 (st 18:30 20:30 hod.), e-mail: info@profem.cz, http://www.profem.cz ZNEUŽÍVÁNÍ (prostituce a jiné formy sexuálního zneužívání, nucené práce a služby, otroctví a praktiky podobné otroctví) Mýty a stereotypní představy spojené s obchodem s lidmi: 1. Obchod s lidmi je prostituce. Prostituce je jen jedním z účelů, kvůli kterým se s lidmi obchoduje (dalšími jsou např. práce v domácnosti, v průmyslu, žebrota či sňatek). 2. Oběti obchodu s lidmi si svou situaci zavinily samy (byly hloupé, naivní či dokonce špatné už předtím například prostitutky). Je nutno mít na paměti, že oběti byly zmanipulovány, oklamány a zneužity. 34 35
3. Obchod s lidmi se týká pouze osob z nižších sociálních vrstev a osob s nízkým vzděláním. Obětí obchodu s lidmi se může stát kdokoliv. 4. Obchod s lidmi je v podstatě ilegální migrace. Jakákoli migrace je vždy dobrovolné rozhodnutí opustit jedno místo a přestěhovat se jinam. Naopak obchodování s lidmi je nedobrovolná forma migrace, kdy je obchodovaná osoba silou, hrozbou, násilím nebo podvodem přinucena k transportu z jednoho místa na druhé. ukazuje, že metody najímání narůstajícího počtu žen pocházejících ze zemí střední a východní Evropy jsou daleko méně formální, než se obecně předpokládá. Bylo zjištěno, že více než polovina z obětí byla získána přáteli, rodinnými známými a jejich přáteli, nebo dokonce naprosto neformálním způsobem na ulici, na diskotéce nebo v baru. Zkoumání způsobů, jak byly najímány české ženy, ukazuje, že tento trend nadále pokračuje. Najímání žen se většinou skládá z různých stupňů lží, podvodů a lstí (falešné smlouvy, klamavé inzeráty apod.). Přestože většina žen nemusí předem platit žádný poplatek, po příjezdu mnohé z nich zjišťují, že údajně dluží značné částky (např. za jízdenky, víza, ubytování) těm, kteří jejich příjezd zprostředkovali (nebo přímo svým novým vlastníkům), které musí zaplatit či odpracovat. Zkuste si zahrát scénku. Jeden/jedna bude představovat agenta/agentku, který/která slibuje dobrou práci v zahraničí, druhý/druhá bude představovat osobu, která je přemlouvána. Jaké argumenty použijete, abyste ji přesvědčil/ přesvědčila? Obchod s lidmi je jednou z nejvýnosnějších nelegálních aktivit. Převážná většina obětí jsou ženy (ročně se jedná o statisíce osob) a děti (zejména nezletilé dívky). Hlavními oblastmi pro nábor žen jsou chudé země Asie a postkomunistické země, oblíbenými místy jsou také Afrika a Jižní Amerika. Zejména situace v Thajsku či Barmě je děsivá. Ženy a dívky (většinou nezletilé) jsou prodávány do otroctví, nebo nuceny k prostituci svými rodinami, pro něž je to mnohokrát jediná možnost, jak získat peníze na základní obživu pro zbytek rodiny. Obchod se ženami se nevyhnul ani České republice, která byla původně územím, odkud se ženy a dívky dovážely do zemí tehdejší EU. Nyní se Česká republika stala místem, kde kvete sexuální turistika a za tímto účelem se sem sjíždí cizinci ze zemí západní Evropy. Nejen tedy, že dívky z ČR tvoří početnou skupinu evropských obětí dovezených např. do Španělska, ale i přímo do ČR se nyní dováží dívky a ženy především ze zemí bývalého Sovětského Svazu a Balkánského poloostrova. Pro některé oběti je ČR pouze tranzitní zemí odkud pak pokračují dále do západní Evropy. České Ministerstvo vnitra v současné době připravuje nový zákon o obchodu s lidmi a oslovilo v této souvislosti i nevládní organizace, které se tímto tématem zabývají. Studie o obchodování se ženami ze střední a východní Evropy, kterou provedla Mezinárodní organizace pro migraci Praha (IOM http://www.iom.cz) v roce 1995, Oběti obchodu se ženami: 1) ženy, které odešly do zahraničí s vědomím, že budou pracovat jako prostitutky, ale bez toho, že by věděly, za jakých podmínek budou nuceny tuto práci vykonávat. To znamená ženy, které jako prostitutky pracovaly, nadále takovou práci odmítají, ale jsou k ní nuceny a nemohou se vrátit zpět do své země původu. 2) ženy, které přijaly práci velmi blízkou prostituci a tušily, že se jednou ocitnou v situaci, kdy budou muset prodávat svoje tělo (striptýzové tanečnice, masérky v erotických klubech, číšnice v klubech lásky apod.). 3) oběti, které vůbec netušily a ani neodjížděly do ciziny s cílem se prostituovat, ale byly k tomu později donuceny (např. au pairs, modelky, servírky, cílené únosy žen a dětí z ulic). Myslíte, že legalizace prostituce může pomoci řešit problém obchodu se ženami? Jedním z rizikových faktorů u žen je neznalost jazyka země, ve které jsou nuceny pracovat, nebo jejich nízké vzdělání. Dokázali byste vymyslet další faktory? Kam pro radu a pomoc: La Strada ČR, o. p. s., P. O. Box 305, 111 21 Praha 1, tel.: 222 721 810, linka pomoci: 222 717 171, e-mail: lastrada@strada.cz, http://www.strada.cz Charita Česká republika, linka pomoci Magdala: 737 234 078, http://www.caritas.cz 36 37