Sopečná činnost a zemětřesení Sopka = vulkán: místo na zemském povrchu, kde roztavené magma vystupuje z hlubin Země tvar hory Magma = roztavený horninový materiál a) čedičové řídké, vzniká roztavení hornin svrchního pláště, obsahuje hořčík železo b) žulové hustší, vzniká v kůře, obsahuje křemík a hliník Podpovrchová tělesa, která vznikají tuhnutím magmatu: pluton velké hlubinné těleso pravá žíla proráží (protíná) vrstvy ložní žíla leží mezi vrstvami lakolit podpovrchové těleso bochníkovitého tvaru Láva = magma vylité na povrch Stavba sopky:
Rozdělení sopek podle aktivity: Aktivní vulkán explodující pravidelně nebo jednou za 10 000 let Spící sopka, která za posledních 10 000 let nevybuchla Vyhaslé sopka, která se neprojevila za posledních 25 000 let Výskyt aktivních sopek: Nad hranicemi litosférických desek (např. tzv. ohnivý prstenec kolem Tichého oceánu Středooceánské hřbety Horká místa v zemském plášti propálení litosférické desky, která se pohybuje nad horkým místem (to zůstává na stejném místě) vznikají řetězce sopek (např. Havajské ostrovy) Sopky světa: Největší koncentrace na hranici tichomořské oceánské desky: V současné době je známo asi 1300 aktivních sopek (asi 800 pod mořskou hladinou).
Druhy sopek: Výlevné štítové sopky - sopky s velice pomalu ukloněnými svahy, které jsou tvořeny mnoha vrstvami viskózními lávami s malým obsahem SiO 2 - základna sopky dosahuje průměru od několika km až po stovky km, výška dosahuje jen 1/20 šířky, sklon okolo 2 3 - nebývají explozivního charakteru - erupce se projevuje výlevem velkého množství lávy do okolí - např. Havajské ostrovy, sopky na Islandu, Smíšené stratovulkány - tzv. navrstvená sopka střídavé navrstvení pyroklastických hornin (pevné úlomky) a výlevů málo tekuté lávy (vysoký obsah SiO 2 ) - vytváří štíhlý kužel s vrcholovým kráterem - nejběžnější typ sopky - nejznámější: Etna (Itálie), Vesuv (Itálie), Stromboli (Itálie), Fudži (Japonsko), Mount St. Helens Svatá Helena (USA)
- stratovulkány v ČR Doupovsé hory, Vinařická hora (Kladno) stratovulkán Svatá Helena před výbuchem erupce Svaté Heleny
Typy erupcí: Havajský řídká čedičová láva vytéká jako ohnivá řeka Strombolský nepřetržité vytékání husté lávy ze sopky Vulcano tzv. zběsilé sopky, vytéká kyselá láva, která rychle tuhne, z kráteru vylétá sopečný popel, sopečné pumy a prach Pelejský sopky s obrovskou explozí vyvrhující žhavá mračena a lávu rozprášenou ve žhavých plynech (až do výšky 30 km), někdy je erupce tak silná, že je zničen i sám vulkán Při výbuchu se uvolňuje láva, plyny a pyroklastika (pevné úlomky hornin). Jevy provázející vulkanismus: - vznik zřídel, gejzírů, minerálních vod, zemětřesení Zemětřesení: náhlé pohyby (chvění) zemského povrchu způsobené prudkým uvolněním napětím nahromaděného v hloubkách Studiu zemětřesení se věnuje geofyzika obor seismologie. Hypocentrum: ohnisko (místo vzniku) zemětřesení pod povrchem Epicentrum: nad hypocentrem na zemském povrchu nejvíce postižené Měření zemětřesení intenzita se měří seizmografy Richterova stupnice 9 stupňů Mercalliho stupnice udává následky zemětřesení v konkrétním místě (12 stupňů poškození) Poznámka: Při podmořském výbuchu nebo zemětřesení vznikají vlny tsunami.
Druhy zemětřesení: Podle původu: řítivá asi 3%, vznikají např. zřícením stropů podzemních dutin (jeskyně) sopečná asi 7%, průvodní jev sopečné činnosti, lokální, malá intenzita tektonická nejčastější, nejničivější, vyvolané horizontálními i vertikálními pohyby zemské kůry - zlomy Velká většina takovýchto zlomů je umístěna při okrajích tektonických desek. Více jak 75 % tektonických zemětřesení se odehrává v pásmu ohraničující Pacifik v oblasti nazývané Ohnivý kruh. Ohnivý kruh v Pacifiku Podle hloubky: mělká vyskytují se do 70 km, jedná se o 85 % všech zemětřesení středně hluboká vyskytují se mezi 70 až 300 km, 12 % všech zemětřesení hluboká hlouběji než 300 (nejčastěji do 700 km), 3 % všech zemětřesení