Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls54299/2008, sukls54302/2008

Příloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls54299/2008, sukls54302/2008 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Oltar 4 mg Oltar 6 mg 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Oltar 4 mg: Jedna tableta obsahuje glimepiridum 4 mg. Oltar 6 mg: Jedna tableta obsahuje glimepiridum 6 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Tablety Popis přípravku: Oltar 4 mg: Žluté nepotahované tablety podlouhlého tvaru se zkosenými hranami (10,7 x 5,5 mm) a s půlící rýhou na jedné straně. Oltar 6 mg:žluté nepotahované tablety podlouhlého tvaru se zkosenými hranami (12,5 x 6,5 mm) a s půlící rýhou na jedné straně. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1. Terapeutické indikace Léčba diabetes mellitus 2. typu, když dieta, fyzická aktivita a redukce hmotnosti nejsou dostačující. 4.2. Dávkování a způsob podání K perorálnímu podání. Základem pro úspěšnou léčbu diabetu je dieta a pravidelná fyzická aktivita, tak jako rutinní kontrola krve a moči. Perorální antidiabetika nebo inzulín nemohou kompenzovat dietní prohřešky pacienta. Obecně se dávka léku řídí podle obsahu cukru v krvi a moči pacienta. Počáteční dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud je tato dávka dostačující, terapie s ní může pokračovat. K zajištění různých dávkovacích schémat jsou k dispozici vhodné síly přípravku. Pokud tato dávka není dostatečná, dávkování musí být zvýšeno na základě kontroly glykémie, a to v intervalech 1 2 týdny následujícím způsobem na 2 mg, 3 mg nebo 4 mg glimepiridu denně. Dávkováním přesahujícím 4 mg glimepiridu denně se dosahuje lepšího výsledku jen zřídka. 1/10

Maximální denní doporučená dávka je 6 mg glimepiridu. U pacientů, u kterých není dosaženo dostačující kontroly glykémie maximální denní dávkou metforminu, může být zahájena současná léčba glimepiridem. Při ponechané udržovací dávce metforminu, se začne současná léčba glimepiridem nízkou dávkou, kterou lze postupně zvyšovat podle požadovaného stupně metabolické kontroly až do maximální denní dávky. Kombinovaná léčba musí být zahájena pod pečlivou kontrolou lékaře. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo dostačující/adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Zatímco se ponechá udržovací dávka glimepiridu, začne se léčba inzulínem nízkou dávkou a zvyšuje se v závislosti na požadované úrovni metabolické kontroly. Kombinovaná terapie musí být zahájena pod přísným lékařským dohledem. Obyčejně je dostačující podat glimepirid v jedné denní dávce. Je doporučeno užít tuto dávku krátce před nebo během snídaně nebo, u pacientů, kteří nesnídají, krátce před nebo během prvního hlavního jídla. Pokud pacient dávku zapomene užít, tato chyba nesmí být napravována zvýšením další dávky. Tablety se polykají celé s potřebným množstvím tekutiny. Pokud se u pacienta vyskytne hypoglykemická reakce už u dávky 1 mg glimepiridu denně, znamená to, že pacient může glykémii kontrolovat pouze svojí dietou. Vzhledem k tomu, že zlepšení kompenzace diabetu je samo o sobě spojeno se zvýšením citlivosti na inzulín, může se velikost potřebné dávky glimepiridu během léčby snižovat. Aby se předešlo hypoglykémiím, musí být včas uváženo snížení dávky glimepiridu nebo jeho vysazení. Potřebu změny dávkování glimepiridu může vyvolat také změna hmotnosti pacienta, jeho životního stylu nebo jiných faktorů, které způsobují hypo- nebo hyperglykémii. Změna z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid Obecně může být provedena změna léčby z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid. Musí být brána v úvahu dávka a biologický poločas předchozího přípravku. V některých případech, zvláště u antidiabetik s dlouhým biologickým poločasem (např. chlorpropamid), je nutné přerušit předchozí terapii perorálními antidiabetiky, aby se vyloučila sumace účinků či potenciace a tím se minimalizovalo riziko hypoglykémie. Doporučená počáteční dávka glimepiridu je 1 mg denně. Na základě odpovědi organizmu může být dávka glimepiridu postupně zvyšována, tak jak bylo popsáno dříve. Převedení pacienta z léčby inzulínem na glimepirid Ve zvláštních případech může být pacient s diabetes mellitus II. typu, který byl léčen inzulínem, převeden na léčbu glimepiridem. Tato změna léčby musí být přísně sledována lékařem. Užívaní pacienty s ledvinným nebo jaterním poškozením Viz bod 4.3. 4.3. Kontraindikace Glimepirid je kontraindikován v následujících případech: přecitlivělost na glimepirid, jiný derivát sulfonylmočoviny nebo sulfonamidy a nebo kteroukoli pomocnou látku diabetes závislý na inzulínu 2/10

diabetické koma ketoacidóza závažné funkční poruchy ledvin nebo jater. Při závažných funkčních poruchách ledvin nebo jater je třeba převedení na léčbu inzulínem. 4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Glimepirid musí být užíván krátce před jídlem nebo během jídla. Pokud je jídlo přijímáno nepravidelně, nebo vynecháváno, léčba glimepiridem může způsobit hypoglykémii. Příznaky hypoglykémie zahrnují bolest hlavy, vlčí hlad, nevolnost, zvracení, malátnost, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivitu, poruchy koncentrace, bdělosti a reakční doby, deprese, zmatenost, poruchy řeči a vidění, afázie, třes, parézy, smyslové poruchy, závratě, bezmocnost, ztrátu sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, ospalost a ztrátu vědomí včetně kóma, povrchní dýchání a bradykardie. Navíc, mohou být přítomny adrenergní příznaky jako pocení, lepkavá kůže, strach, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie. Klinický obraz těžké hypoglykémie může být podobný mozkové příhodě. Příznaky mohou být téměř vždy rychle kontrolovány okamžitým příjmem cukru. Umělá sladidla tento efekt nemají. Jak je známo z ostatních derivátů sulfonylmočoviny, přes počáteční úspěšné protiopatření se hypoglykémie může opakovat. Závažná hypoglykémie nebo prolongovaná hypoglykémie, dočasně léčená obvyklým množstvím cukru, vyžaduje lékařskou pomoc a někdy hospitalizaci. Mezi faktory vedoucí k hypoglykémii patří: neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost spolupracovat podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechávání jídel, hladovění nerovnováha mezi fyzickým výdejem a příjmem sacharidů změna diety konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháváním jídel snížení renálních funkcí těžká porucha jaterních funkcí předávkování glimepiridem některá neléčená onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolizmus sacharidů nebo kontraregulační mechanizmy hypoglykémie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin) současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5). Léčba glimepiridem vyžaduje monitorování hladiny glukózy v krvi a moči. Navíc je doporučeno sledovat podíl glykosylovaného hemoglobinu. Při léčbě glimepiridem je doporučeno pravidelně kontrolovat játra a krev (zvláště leukocyty a trombocyty). Ve stresových situacích (např. úraz, operace, infekce spojená s horečkou, atd.) může být indikována přechodná léčba inzulínem. 3/10

Nejsou zkušenosti s užíváním glimepiridu pacienty s těžkým poškozením jaterních funkcí nebo dialyzovanými pacienty. U pacientů s těžkým poškozením ledvinných nebo jaterních funkcí je indikována změna léčby s přechodem na inzulín. Léčba pacientů s nedostatečností G6PD pomocí derivátů sulfonylmočoviny může vést k hemolytické anémii. Jelikož glimepirid patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny, léčba pacientů s nedostatečností G6PD by měla být prováděna s opatrností a měla by být zvážena alternativní léčba bez použití derivátů sulfonylmočoviny. Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti s vzácnou hereditární intolerancí galaktózy, nedostatkem Lapp laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nesmí tento přípravek užívat. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Pokud je glimepirid podáván současně s některými dalšími léky, může se objevit jak zvýšení, tak snížení hypoglykemického účinku. Z toho důvodu mohou být jiné léčivé přípravky užívány jen s vědomím lékaře (nebo po předepsání lékařem). Glimepirid je metabolizován prostřednictvím cytochromu P450 2C9 (CYP2C9). Je známo, že souběžné podávání induktorů (např. rifampicinu) nebo inhibitorů CYP2C9 (např. flukonazol) ovlivňuje jeho metabolismus. Výsledky hodnocení interakcí in-vivo uváděné v literatuře ukazují, že AUC glimepiridu se v přítomnosti flukonazolu, jednoho z nejsilnějších inhibitorů CYP2C9, zvyšuje přibližně dvakrát. Ze zkušeností s podáváním glimepiridu i jiných derivátů sulfonylmočoviny vyplývají následující interakce. Potenciace hypoglykemického účinku a tedy v některých případech výskyt hypoglykémie se může objevit při podávání některého z následujících přípravků: - fenylbutazon, azapropazon a oxyfenylbutazon, sulfinpyrazon - inzulín a perorální antidiabetika, některé dlouhodobě působící sulfonamidy - metformin - tetracykliny - salicyláty a p-amino-salicylová kyselina - inhibitory MAO - anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony - chinolonová antibiotika - chloramfenikol - probenecid - kumarinová antikoagulancia - mikonazol - fenfluramin - pentoxifylin (vysoké parenterální dávky) - fibráty - tritoqualin - ACE inhibitory - fluoxetin - alopurinol - sympatolytika - cyklofosfamid, trofosfamid a ifosfamid - flukonazol 4/10

Oslabení hypoglykemického účinku a tedy zvýšení hladiny glukózy v krvi se může objevit při podávání některého z následujících přípravků: - estrogeny a progestageny - saluretika, thiazidová diuretika - hormony štítné žlázy, glukokortikoidy - fenothiazinové deriváty, chlorpromazin - adrenalin a sympatomimetika - kyselina nikotinová (vysoké dávky) a její deriváty - laxativa (dlouhodobé užívání) - phenytoin, diazoxid - glukagon, barbituráty a rifampicin - acetazolamid Antagonisté H 2 receptorů, beta-blokátory, klonidin a reserpin mohou vést buď k zesílení nebo k oslabení hypoglykemického účinku. Vlivem sympatolytik, jako jsou např. beta-blokátory, klonidin, guanethidin a reserpin, mohou být známky adrenergních kontraregulačních mechanismů hypoglykémie sníženy či mohou chybět. Příjem alkoholu může potencovat nebo oslabovat hypoglykemický účinek glimepiridu nepředvídatelným způsobem. Glimepirid může zesílit nebo oslabit účinek kumarinových derivátů. 4.6. Těhotenství a kojení Těhotenství Riziko spojené s diabetem Neobvykle vysoká hladina glukózy v krvi během těhotenství je spojena s vyšší incidencí vrozených vad a perinatální mortality. Proto je třeba během těhotenství pečlivě sledovat hladinu glukózy v krvi, aby se zabránilo nebezpečí teratogeneze. V těhotenství se k léčbě používá inzulín. Pacientky, které uvažují o otěhotnění, musí informovat svého lékaře. Riziko spojené s glimepiridem O užívání glimepiridu v těhotenství není dostatek informací. Ve studiích na zvířatech byla prokázána reprodukční toxicita, která byla pravděpodobně spojena s farmakologickým působením (hypoglykémií) glimepiridu (viz bod 5.3). Z výše uvedených důvodů nesmí být glimepirid užíván po celou dobu trvání těhotenství. Pokud je pacientka léčena glimepiridem, a pokud plánuje těhotenství nebo je u pacientky těhotenství zjištěno, je třeba ji co nejdříve převést na léčbu inzulínem. Kojení Není známo, zda se glimepirid vylučuje do mateřského mléka u lidí. Glimepirid se vylučuje do mateřského mléka potkaních samic. Protože jiné deriváty sulfonylmočoviny se do mateřského mléka u lidí vylučují, a protože u kojenců existuje riziko hypoglykémie, kojení se v průběhu léčby glimepiridem nedoporučuje. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Studie zkoumající vliv na schopnost řídit vozidla a obsluhovat stroje nebyly provedeny. 5/10

Schopnost pacientů koncentrovat se a správně reagovat může být narušena hypoglykémií nebo hyperglykémií, nebo například, poruchou vidění. Toto riziko pacientům brání vykonávat speciální činnosti jako je řízení aut nebo obsluha strojů. Pacienti musí být informováni o opatřeních k zabránění hypoglykémie během řízení. To je zvlášť důležité u těch případů, kdy jsou redukovány nebo chybí varovné příznaky hypoglykémie nebo u pacientů s častými epizodami hypoglykémie. Je nutné zvážit, zda jsou řízení nebo obsluha strojů za těchto okolností bezpečné. 4.8. Nežádoucí účinky Následující nežádoucí účinky byly sledovány během terapie glimepiridem a dalšími deriváty sulfonylmočoviny: Pro klasifikaci nežádoucích účinků se používají následující frekvence: velmi časté: > 1/10 časté: > 1/100 a 1/10 méně časté: > 1/1 000 a 1/100 vzácné: > 1/10 000 a 1/1 000 velmi vzácné: 1/10 000 včetně ojedinělých případů Poruchy krve a lymfatického systému Poruchy imunitního systému Poruchy metabolismu a výživy Poruchy oka Gastrointestinální poruchy Poruchy jater a žlučových cest Poruchy kůže a podkožní tkáně Vyšetření Velmi časté Časté Méně časté Poruchy vidění 4) Vzácné Hematologické změny 1) Hypoglykémie 3) Zvýšení jaterních enzymů Velmi vzácné Mírné hypersensitivní reakce 2), leukocytoklastická vasculitida, zkřížená alergie se sulfonylmočovinou, sulfonamidy nebo příbuznými sloučeninami Nevolnost, zvracení, průjem, adbominální distenze, zažívací obtíže a bolest břicha 5) Abnormální funkce jater (např. cholestáza a žloutenka), hepatitida, selhání jater Alergické reakce kůže jako svědění, vyrážka, kopřivka a přecitlivělost na světlo Pokles koncentrace sodíku v krvi 1) Objevit se může trombocytopenie, leukopenie, erytropenie, granulocytopenie, agranulocytóza, hemolytické anemie a pancytopenie. Tyto poruchy jsou většinou reverzibilní po přerušení léčby. 6/10

2) Mírné hypersenzitivní reakce se mohou vyvinout v závažné stavy jako je dyspnoe, pokles krevního tlaku a někdy šok. 3) Tyto hypoglykemické reakce se většinou objeví okamžitě, mohou být závažné a ne vždy lehce léčitelné. Výskyt těchto reakcí závisí, tak jako u jiných hypoglykemických terapií, na individuálních faktorech jako jsou dietní návyky (viz bod 4.4). 4) Poruchy zraku, přechodné, se mohou objevit především na začátku léčby, v závislosti na změnách hladiny glukózy v krvi. 5) Gastrointestinální nežádoucí účinky vedou zřídka k přerušení léčby. 4.9. Předávkování Po požití větší dávky glimepiridu se může objevit hypoglykémie, trvající od 12 do 72 hodin, a může se opakovat. Symptomy mohou být přítomné 24 hodin po požití. Obecně lze doporučit hospitalizaci. Mohou se objevit nevolnost, zvracení a bolesti v epigastriu. Hypoglykémie je většinou provázena neurologickými příznaky jako je neklid, třes, poruchy vidění, problémy koordinace, ospalost, kóma a křeče. Léčba prvotně spočívá v zabránění vstřebání glimepiridu podáním aktivního uhlí (adsorbent) a síranu sodného (laxativum). Pokud byl velký podíl léku vstřebán, je indikována gastrická laváž, následovaná podáním aktivního uhlí a síranu sodného. V případě těžkého předávkování je nutná hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Podání glukózy musí být zahájeno co nejdříve, pokud je to nutné, intravenózním bolusem 50 ml 50% roztoku, následovaným infuzí 10% roztoku s pečlivou kontrolou glukózy v krvi. Další léčba je symptomatická. V případě léčby hypoglykémie kvůli náhodnému požití glimepiridu u kojenců a malých dětí musí být glukóza podávána s velikou opatrností, aby se předešlo nebezpečné hyperglykémii. Hladina glukózy v krvi musí být pečlivě sledována. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetikum, derivát sulfonylmočoviny ATC kód: A10BB12 Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny. Je užíván u diabetes mellitus nezávislém na inzulínu. Glimepirid stimuluje uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako u jiných derivátů sulfonylmočoviny, je účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc, glimepirid vykazuje i extrapankreatické účinky, tak jak je předpokládáno u jiných derivátů sulfonylmočoviny. Uvolňování inzulínu Deriváty sulfonylmočoviny regulují sekreci inzulínu uzavřením ATP-senzitivních kaliových kanálů v membráně beta buněk. Uzavření kaliového kanálu indukuje depolarizaci beta buněk a výsledkem pomocí otevření kalciových kanálů je zvýšený přítok kalcia do buněk. To vede k uvolňování inzulínu exocytózou. Glimepirid se váže ve velké míře na protein na membráně beta buněk, který je spojován s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, ale vazebné místo je jiné než obvyklé vazebné místo sulfonylmočoviny. 7/10

Extrapankreatická aktivita Mezi extrapankreatické aktivity glimepiridu patří například zlepšení citlivosti periferní tkáně na inzulín a snížení absorpce inzulínu játry. Absorpce glukózy z krve do periferních svalů a tukové tkáně probíhá pomocí transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je limitujícím krokem ve využití glukózy. Glimepirid zvyšuje velmi rychle počet molekul aktivně transportujících glukózu v plazmatických membránách svalů a tukových buňkách, výsledkem je stimulace absorpce glukózy. Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inozitol specifické fosfolipázy C, což je spojeno s lékovou indukcí lipogenese a glykogenese v izolovaných tukových a svalových buňkách. Glimepirid blokuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktózo- 2,6-bifosfátu, který inhibuje glukoneogenesi. Obecně U zdravých lidí je minimální účinná perorální dávka 0,6 mg glimepiridu. Jeho účinek je závislý na dávce a reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem. Není významný rozdíl v účinku přípravku podaného 30 minut před jídlem nebo krátce před jídlem. U diabetiků se dosahuje dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin podáváním jediné denní dávky. Ačkoli hydroxymetabolity glimepiridu vykazují malý, ale významný účinek na pokles sérové glukózy u zdravých dobrovolníků, jedná se pouze o nepatrnou část celkového efektu léku. Terapie kombinovaná s metforminem Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem při užití maximální dávky. Terapie kombinovaná s inzulínem Údaje o kombinované terapii inzulínem a glimepiridem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Ve dvou studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stejného zlepšení metabolické kontroly jako u samotného inzulínu. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulínu. 5.2. Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Absolutní biologická dostupnost glimepiridu je úplná. Příjem potravy nemá na absorpci vliv, pouze poměr absorpce je mírně nižší. Maximální plazmatické koncentrace (C max ) je dosaženo přibližně 2,5 hodiny po podání (průměrně 0,3 g/ml po opakovaném podání 4 mg glimepiridu denně) a existuje lineární závislost mezi dávkou a C max i AUC (plocha pod křivkou čas/koncentrace). Distribuce Glimepirid má velmi malý distribuční objem (přibližně 8,8 litrů), který se zhruba rovná distribučnímu prostoru albuminu, vysokou proteinovou vazbu (> 99 %) a nízkou clearance (přibližně 48 ml/min). U zvířat je glimepirid vylučován do mléka. Glimepirid prostupuje placentou. Prostup hematoencefalickou bariérou je nízký. 8/10

Biotransformace a eliminace Průměrný dominantní sérový biologický poločas, který se vztahuje k sérovým koncentracím při opakovaném podávání, je 5 8 hodin. Po podání vysokých dávek byl zjištěn mírně delší poločas. Po jednorázovém podání radioaktivně značeného glimepiridu bylo 58 % radioaktivity detekováno v moči a 35 % ve stolici. V moči nebyla detekována nezměněná látka. Dva metabolity (hydroxy- derivát a karboxy- derivát), které vznikly pravděpodobně při metabolizaci v játrech (hlavním enzymem je CYP2C9), byly identifikovány v moči i ve stolici. Po perorálním podání glimepiridu byl terminální poločas těchto metabolitů 3 6 hodin a 5 6 hodin. Srovnání jednorázového a opakovaného podávání jednou denně neprokázalo signifikantní farmakokinetické rozdíly. Individuální variabilita byla velmi nízká a ke kumulaci nedocházelo. Farmakokinetika byla obdobná u mužů a u žen, stejně jako u pacientů mladých či starších (nad 65 let). U pacientů s nízkou clearancí kreatininu byla pozorována tendence zvýšení clearance glimepiridu a snížení průměrných sérových koncentrací, pravděpodobně vyvolané rychlejší eliminací vzhledem k nižší proteinové vazbě. Renální eliminace obou metabolitů byla snížená. Ani u těchto pacientů není riziko kumulace. Farmakokinetika u pěti nediabetických pacientů po operaci žlučových cest byla stejná jako u zdravých osob. 5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku Účinky v preklinických studiích byly pozorovány při užívání dávek přesahujících maximální doporučené dávky pro člověka tak, aby byla prokázána relevance ke klinickému užití, dále byly zkoumány následky hypoglykémie vyvolané lékem. Tyto testy obsahují studie konvenční farmakologie bezpečnosti léku, chronické toxicity, genotoxicity, kancerogenity a reprodukční toxicity. Další účinky (obsahující embryotoxicytu, teratogenitu a vývojovou toxicitu) jsou sekundární nežádoucí účinky zapříčiněné hypoglykémií vyvolanou lékem u matky a potomka. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek Monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, sodná sůl karboxymethylškrobu (Typ A), povidon K30, polysorbát 80, mastek, magnesium-stearát, žlutý oxid železitý (E172). 6.2. Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3. Doba použitelnosti Oltar 4 mg: PVC/PVDC/Al blistr: 2 roky Oltar 4 mg: HDPE lahvička: 2 roky Oltar 6 mg: PVC/PVDC/Al blistr: 2 roky Oltar 6 mg: HDPE lahvička: 2 roky 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání Oltar 4 mg: PVC/PVDC/Al blistr: Uchovávejte v původním obalu. Uchovávejte při teplotě do 30 C. 9/10

Oltar 4 mg: HDPE lahvička: Uchovávejte v původním obalu. Uchovávejte při teplotě do 30 C. Oltar 6 mg: PVC/PVDC/Al blistr: Uchovávejte v původním obalu. Uchovávejte při teplotě do 30 C. Oltar 6 mg: HDPE lahvička: Uchovávejte v původním obalu. Uchovávejte při teplotě do 30 C. 6.5. Druh obalu a velikost balení PVC/PVDC/Al blistr nebo HDPE lahvička s PP uzávěrěm. Oltar 4 mg: Blistr 10, 20, 30, 50, 60, 90, 100 a 120 tablet; 500 tablet (nemocniční balení) 10x1, 20x1, 30x1, 50x1, 60x1, 90x1, 100x1, 120x1 tablet HDPE lahvička 100 tablet Oltar 6 mg: Blistr 10, 20, 28, 30, 50, 60, 90, 100 a 120 tablet; 500 tablet (nemocniční balení) 10x1, 20x1, 30x1, 50x1, 60x1, 90x1, 100x1, 120x1 tablet HDPE lahvička 100 tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 6.6. Návod k použití přípravku, zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Menarini International Operations Luxembourg S.A., Avenue de la Gare 1, 1611 Luxembourg, Lucembursko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO Oltar 4 mg: 18/258/06-C Oltar 6 mg: 18/259/06-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 19. 7. 2006 10. DATUM REVIZE TEXTU 18.5.2011 10/10