MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství Vašíčková Edita PERIFERNÍ ŽILNÍ KANYLACE V KLINICKÉ PRAXI Bakalářská práce Vedoucí práce: PhDr. Michaela Schneiderová Brno 2014
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným vedením PhDr. Michaely Schneiderové a v seznamu literatury jsem uvedla všechny použité zdroje a prameny. V Brně dne.... Edita Vašíčková
Největší poděkování patří PhDr. Michaele Schneiderové, především za odborné vedení a cenné poznámky při vzniku této práce. Chtěla bych také poděkovat Mgr. Renatě Skalské za jazykovou úpravu anglicky psaných textů. Dále bych chtěla poděkovat respondentům za jejich čas a ochotu při vyplňování dotazníků a v neposlední řadě patří velký dík vrchním sestrám chirurgických oborů ve FN Brno, které distribuovaly mé dotazníky. Děkuji rodině a přátelům za pomoc a podporu při tvorbě této práce.
OBSAH ÚVOD... 6 1 PERIFERNÍ ŽILNÍ KANYLACE... 7 1.1 Vybrané pojmy... 7 1.2 Významná historická fakta v kostce... 8 1.2.1 Vývoj intravenózní a transfuzní terapie... 8 1.2.2 Historie periferní žilní kanyly... 9 1.3 Indikace a kontraindikace v souvislosti s periferní žilní kanylací... 10 1.4 Rizikové skupiny pacientů... 11 1.5 Pomůcky k zajištění výkonu... 11 1.5.1 Periferní žilní kanyla... 11 1.5.2 Ostatní pomůcky nezbytné k periferní žilní kanylaci... 15 1.6 Postup zavádění periferní žilní kanyly... 16 1.6.1 Výběr vhodné žíly... 16 1.6.2 Vlastní proces postupu zavedení periferní žilní kanyly... 17 1.6.3 Komplikace v souvislosti se zaváděním periferní žilní kanyly... 19 1.7 Související intervence... 20 1.7.1 Krytí a fixace kanyly... 20 1.7.2 Proplachy a laváže... 22 1.7.3 Uzavření periferního žilního vstupu... 22 1.7.4 Odstranění periferní žilní kanyly... 25 1.8 Komplikace periferní žilní kanylace... 26 1.9 Vedení ošetřovatelské dokumentace... 27 1.10 Odběr krve z periferní žilní kanyly... 28 2 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY... 30 3 METODIKA PRŮZKUMU... 31 3.1 Volba a charakteristika průzkumné metody... 31 4
3.2 Charakteristika souboru respondentů... 32 3.3 Pilotní studie... 32 3.4 Realizace průzkumu... 33 3.5 Zpracování získaných dat... 33 4 ANALÝZA A INTERPRETACE PRŮZKUMU... 34 4.1 Demografická část... 35 4.2 Zjišťující část... 40 4.3 Znalostní část... 48 4.4 Doplňující část... 54 4.5 Ověření očekávaných výsledků... 57 5 DISKUZE... 59 NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ... 72 ZÁVĚR... 73 ANOTACE... 75 ANNOTATION... 76 SEZNAM POUŽÍTÉ LITERATURY... 77 SEZNAM ZKRATEK... 84 SEZNAM TABULEK... 85 SEZNAM GRAFŮ... 87 SEZNAM PŘÍLOH... 88 PŘÍLOHY... 89 5
ÚVOD V současné době je kladen velký důraz na co nejlepší ošetřovatelské postupy, které zajistí kvalitní a odbornou péči o pacienta. V klinické praxi to znamená, že se zdravotníci musí neustále vzdělávat a získávat nové informace, neboť jedině tak mohou postupovat podle nejnovějších poznatků a provádět co nejlepší ošetřovatelskou péči. Pro dobrý výsledek celého procesu je tedy třeba dobrých znalostí a v neposlední řadě praktické zručnosti. Periferní žilní kanylace je jednou z možností zajištění přístupu do žilního systému. Jedná se o jeden z nejčastějších invazivních výkonů, který je ve zdravotnických zařízeních aplikován. Na většině pracovišť je kanylace denní činností a je v kompetenci všeobecné sestry či porodní asistentky. Přestože aplikace do periferie přináší řadu omezení, je nenahraditelná a využívá se častěji než aplikace do centrálního žilního systému. Problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi jsem si vybrala nejen proto, že je každodenní náplní práce sester, což může vést k automatizaci a přehlédnutí chyb, ale také proto, že spadá mezi kompetence sester, proto, že stejně jako jiné výkony, má svá rizika a tudíž je velmi důležité, aby výkon prováděl proškolený personál. Na základě pozorování jistých odlišností v práci sester jsem se rozhodla prozkoumat problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi blíže a zjistit důvod případných nedostatků. Bakalářská práce je zaměřena na problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi. Svým obsahem je dělena do dvou částí. První, teoretická část, popisuje periferní žilní kanylaci z hlediska: definice, kompetence, indikace, pomůcek, postupu zavedení a následné ošetření periferní žilní kanyly, komplikace a vedení ošetřovatelské dokumentace. Druhá, empirická část, je založena na kvantitativním průzkumu metodou nestandardizovaného dotazníkového šetření, jehož cílem je zmapovat problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi na vybraných chirurgických pracovištích. 6
1 PERIFERNÍ ŽILNÍ KANYLACE Periferní žilní kanylace se stala častou a nepostradatelnou klinickou intervencí v každodenní praxi. Za dobu své existence způsobila revoluci v medicíně, hlavně na poli akutní péče. Jedná se o vysoce specializovanou činnost, k níž je mimo jiné oprávněna všeobecná sestra a porodní asistentka způsobilá k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu na základě indikace lékaře. Tato činnost vyžaduje kvalitní odborné znalosti a praktickou zručnost i určitou zkušenost pro ty, kteří ji v klinické praxi využívají. Periferní žilní kanylace slouží k bezpečnému podání nitrožilních léků, tekutin, krevních produktů a výživných doplňků. 1 1.1 Vybrané pojmy K pochopení dané problematiky jsou níže popsány důležité související pojmy. Kanyla: je kovová nebo plastová trubička, umožňující proudění tekutiny nebo vzduchu, která na rozdíl od jehly nemá hrot. Kanylace: je zavedení a ponechání kanyly. Venepunkce: nabodnutí žíly injekční jehlou k odběru krve nebo podání léku do žíly, nejčastěji povrchové žíly v loketní jamce, popřípadě předloktí a hřbetu ruky. Intravenózní: zkratka i.v. (nitrožilní, do žíly). Podání léku nitrožilní cestou má nejrychlejší účinek. Asepse: naprostá nepřítomnost mikroorganismů a choroboplodných zárodků. Je nutným předpokladem invazivních výkonů. Antisepse: je postup sloužící k co největšímu omezení choroboplodných zárodků v daném prostředí. Spolu s asepsí je důležitým předpokladem pro chirurgické výkony. Dezinfekce: je postup ničící všechny choroboplodné zárodky, např. v ráně nebo na rukou. 1 Srov. FRANK, Robert. Peripheral velus access in adults. UpToDate [online]. [vid. 8. Února, 2014, 16:10 CET]. Dostupné z: http://www.uptodate.com/contents/peripheral-venous-access-in-adults#references 7
Osmolalita: je celkové množství, přesněji látkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v kilogramu vody. Osmolarita: celkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v litru rozpouštědla. 2 Intravenozní katetr: katétr umístěný do žíly, za účelem podání léků a výživy přímo do krevného oběhu. 3 1.2 Významná historická fakta v kostce Historii problematiky periferní žilní kanylace je možné rozdělit z pohledu vývoje intravenózní terapie a rovněž ze strany periferní žilní kanylace, i když se obě velmi prolínají a spolu souvisejí. 1.2.1 Vývoj intravenózní a transfuzní terapie Intravenózní terapie má své počátky již v 17. století, kdy byly prováděny první pokusy o krevní převod. Po mnohých neúspěších došlo k pozastavení vývoje a další pokusy se objevily až v období druhé světové války spolu s rozvojem válečné chirurgie. První historický záznam o použití intravenózní terapie se datuje do roku 1492, kdy byla provedena krevní transfuze od dvou lidských dárců umírajícímu člověku. Bohužel všichni tři zúčastnění v té době zemřeli. Dalším mezníkem v intravenózní terapii byl rok 1628, kdy William Harvey objevil krevní oběh a položil tak základy dalšího vědeckého experimentování. Možnost podávání léků do žíly předpověděl v roce 1658 Christopher Wren. Největším dosavadním pokrokem byl počin Dr. Roberta Boyle, kdy roku 1659 vpravil opium do krevního oběhu psa za pomoci husího brku a rybího měchýře. O sedm let později Dr. Robert Boyle s Dr. Majorem aplikovali první úspěšnou injekci člověku. Roku 1667 zdárně obdržel 15letý hoch transfuzi ovčí krve. Protože ale další pokusy převodu zvířecí krve byly letální, byly tyto pokusy prohlášeny za ilegální. Mnohem později, roku 1829, James Bundell zjistil, že pro transfuzi je třeba pouze lidské krve, následně Pasteur 2 Srov. Velký lékařský slovník [online]. [vid 26. Listopadu 2013, 12:44 CET], Dostupné z: lekarske.slovniky.cz/pojem/kanyla 3 Srov. The Free Dictionary [online]. [vid. 26.listopadu 2013, 17:15 CET]. Dostuné z: http://www.thefreedictionary.com/ 8
a Lister objevili nutnost dodržování asepse. Velmi důležitý pokrok identifikaci krevních skupin, poté učinil v roce 1900 Karl Landsteiner. Roku 1914 bylo zjištěno, že citrát sodný slouží proti srážení krve v oblasti otevřených vstupů. Intravenózní terapie byla dále rozšířena ve 2. Světové válce, na což navázal rozmach periferních žilních kanyl. 4 1.2.2 Historie periferní žilní kanyly Polovina 20. století je nazývána zlatým věkem vývoje medicíny. Především po druhé světové válce došlo k rozvoji chemického průmyslu, který přispěl medicíně objevem nových materiálů a tím i nových možností. Do roku 1950 byly používány kovové kanyly k opakovanému použití, které se skládaly z kovové jehly se zavaděčem. Mezníkem byl právě rok 1950, kdy Dr. David Massa z Mayo Clinic začal zmenšovat průsvit kanyl a použil kovovou jehlu jako vnitřní zavaděč. Jeho kanyla se podobala dnešnímu epidurálnímu katetru, jednalo se o typ through-the-needle. Posléze začal používat polyvinylchlorid, který byl uvnitř jehly (kanyla měřila 5 mm a měla 16 Gauge). Jeho objev rozpoutal další vlnu výzkumu a rozvoje v oblasti žilních kanyl. Už roku 1957 se na trhu objevily první jednorázové kanyly. V roce 1964 Dr. Deseret představil kanylu z PVC (polyvinylchorid), která sestávala z dnes známé průhledné komůrky. Dalším mezníkem byl roku 1969 objev teflonu, díky němuž se zmenšil průsvit kanyl. Tento materiál přinášel také řadu dalších výhod, zejména nedráždil žilní stěnu, neohýbal se v žíle, dobře pronikal žilní stěnou. Roku 1983 se začal k výrobě kanyl používat polyuretan, který měl ještě lepší vlastnosti, než teflon, především snižoval riziko flebitidy a vzniku trombů v kanyle. Využití našel hlavně u nového typu kanyl, tzv. over-theneedle. Následně došlo k výraznému pokroku v oblasti sesterských kompetencí, kdy zavádět periferní žilní kanyly začaly i sestry. Prvním zařízením, kde k tomuto pokroku došlo, byla Massachusetts General Hospital of Boston. 5 Na Evropském kontinentu začal situaci řešit Dr. Bernard Braun, který roku 1962 přivedl na trh kanylu Braunüle. Následoval další vývoj za použití vysoce transparentního 4 Srov. DOUGHTERY, Lisa, J. LAMB. Intravenous Therapy in Nursing Practise: Second edition.. p. 3. 5 Srov. RIVERA, A. M., et al. The History of peripheral intravenous catheters: How little plastic tubes revolutionized medicine [online]. [vid 3. Února, 2014, 17:06 CET]. Dostupné z: http://www.sarb.be/fr/journal/artikels_acta_2005/artikels_acta_56_3/acta_56_3_rivera.pdf 9
plastu pro lepší kontrolu výsledku punkce, RTG kompatibility, flexibilních křidélek a ochranného klipu hrotu kanyly. 6 Periferní žilní kanyly za dobu existence prošly vývojem, který pokračuje i dnes a jistě budoucnost nevyjímaje. 1.3 Indikace a kontraindikace v souvislosti s periferní žilní kanylací Periferní žilní kanylace bývá nejčastěji indikována v souvislosti s: aplikací intravenózních léků, transfuzní terapií, parenterální výživou, dehydratací (doplnění objemu tělesných tekutin), podáním kontrastní látky, odběry krve, hemodialýzou, antikoagulační léčbou a dalšími postupy potřebnými v neodkladné péči. 7 Kontraindikace je možné rozdělit na absolutní a relativní. Absolutní kontraindikace: kožní infekce v zamýšleném místě vpichu (ekzém, flegmona), proximálně lokalizovaná žilní trombóza, přítomnost arteriálně-venózního shuntu (fistule), lymfatická obstrukce na končetině 8, infekce nebo poranění v předpokládaném místě punkce, končetina určená pro cévní štěpy (By-passové operace), rozsáhlá flebitida, větší (rozsáhlejší) úraz na končetině - zlomeniny. K relativním kontraindikacím patří: sklerotické, tenké a křehké žíly, dlouhodobě avitální žíly po předešlé kanylaci, nesouhlas nemocného, paretická či plegická končetina (leží na rozhraní absolutní a relativní kontraindikace). 9 6 Srov. Braunoviny [online]. [vid. 2. Července 2013, 17:02 CET]. Dostupne z: http://braunoviny.bbraun.cz 7 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. ročník: 2.díl. s.27. 8 Srov. LA PIERRE, David. Peripheral Venous Access. Sharinginhealth,ca [online]. [vid. 26.listopadu, 2013, 15:30 CET]. Dostupné z: http://www.sharinginhealth.ca/treatments/peripheral_venous_access.html 9 Srov. Russová Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online].[vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 10
1.4 Rizikové skupiny pacientů Mezi rizikové pacienty zařazujeme pacienty dehydratované, se sníženým intravaskulárním objemem, chronicky nemocné se zjizvenými žilami po předchozí kanylaci, obézní pacienty, pacienty s klikatými, křehkými a tenkými žilami (nejčastěji děti a geriatričtí klienti), dále jsou v rizikové skupině zahrnuti pacienti s výraznými otoky, s terapií steroidy, s těžkým základním onemocněním (kardiovaskulární onemocnění, sepse, šokové stavy, polytraumata, stresovaní pacienti s možným vznikem narušení homeostázy, v pooperační péči, naordinované větší množství léků, které mohou rychleji měnit stav). 10 1.5 Pomůcky k zajištění výkonu Pomůcky pro zavádění periferní žilní kanyly (viz příloha č. 2) jsou nezbytnou součástí k zajištění vlastního výkonu. V současné době je možno na trhu nalézt řadu pomůcek pro periferní žilní kanylaci (liší se od sebe typem, složením, materiálem, bezpečnostními prvky, viz příloha č. 2). 1.5.1 Periferní žilní kanyla Tak jako existuje řada pomůcek pro periferní žilní kanylaci, tak i samotná periferní žilní kanyla se navzájem od sebe liší typem, složením, materiálem, bezpečnostními prvky, viz příloha č. 2). 1.5.1.1 Typy kanyl v klinické praxi V klinické praxi se je možno setkat s periferními žilními kanylami s křidélky, s portem nebo s bezpečnostním klipem na konci hrotu jehly, který chrání personál před poraněním. 10 Srov. Peripheral venous cannulation [online]. [vid. 26.listopadu 2013, 13:13 CET]. Dostupné z: http://www.umed.pl/anestezja/dokumenty/injections.pdf 11
K nejčastěji využívaným typům kanyl v klinické praxi patří: Butterfly: Butterfly-kanyla (viz příloha č. 2) je krátká, rovná a velice tenká jehla, jejíž součástí jsou plastová křidélka a krátká hadička, mnohdy s bezpečnostním klipem. Nejčastěji je indikována při krevních odběrech, při podání preparátů do krevního oběhu u pacientů s malými, spastickými žilami, u dětí, u dospělých na dorsu ruky či nohy a u seniorů. Nevýhodou je kovová jehla, která zůstává po celou dobu zavedena v žíle. Butterfly kanyly mohou být ponechány v žíle od několika hodin až po několik dnů (maximálně 5 dnů). Stejně jako klasické periferní žilní kanyly, jsou i butterfly kanyly označeny barevně, čímž odlišujeme různé délky a průsvity jehel (největší průsvit až 26 Gauge). Dále se setkáváme s různými variantami krytů jehel a s různými modely (např. zatahovacími jehlami). 11 Dalším typem jsou flexibilní intravenózní kanyly (viz příloha č. 2) tenké plastové tuby, nazývané katétry, které jsou zavedeny skrze kožní kryt do žíly. Tyto katétry jsou určeny k nitrožilnímu podávání roztoků a léků přímo do krevného oběhu. Periferní žilní katétry jsou barevně odlišeny, což nám poskytne informaci o velikosti a průsvit kanyly (viz níže). Kanyly se zpravidla vyměňují po 3 dnech (výměna se provádí v závislosti na použitém materiálu a doporučení výrobce). 12 Flexibilní intravenózní kanyly se vyrábí: S bezpečnostním klipem (s portem nebo bez portu, s křidélky nebo bez křidélek); Bez bezpečnostního klipu (s portem nebo bez portu, s křidélky nebo bez křidélek). 13 V zahraničí se můžeme sekat s kanylami typu uzavřeného systému, kdy během zavádění nedojde ke kontaktu personálu s krví pacienta (viz příloha č. 2). Vysoké uplatnění v klinické praxi nacházejí v současné době kanyly s bezpečnostním klipem na hrotu jehly, který brání poranění personálu. Nyní je na trhu další novinka od firmy B-Braun, kanyla Introcan Safety 3, která obsahuje silikonovou přepážku uvnitř kanyly. Přepážka funguje jako ventil, který se automaticky uzavírá po odstranění jehly a zabraňuje 11 Srov. STEPHAN, Pam. Butterfly Needles For Blood Draws and Simple IVs. About.com Breast Cancer [online]. [vid 1. Února 2014, 16:55 CET]. Dostupné z: http://breastcancer.about.com/od/chemotherapydrugs/p/butterfly-needles.htm 12 Srov. BIRD, Cheryl. Definition of a Peripheral IV. About.com Breast Cancer [online]. [vid 1. Února 2014, 17:15 CET]. Dostupné z: http://preemies.about.com/od/glossary/g/peripheraliv.htm 13 Srov. B. Braun [online].[vid. 4. Února 2014, 10:35 CET]. Dostupné z: http://braunoviny.bbraun.cz/clanky/introcan-safetyz- 3-uzavrena-intravenozni-bezpecnostni-kanyla/ 12
bezprostřednímu vytékání krve. Toto septum funguje opakovaně, tudíž krev nevytéká ani při výměnách hadiček, infuzních setů a jiných uzávěrů. 14 1.5.1.2 Typy materiálu k výrobě katétrů Katétry prochází neustálým vývojem ve snaze co nejméně traumatizovat pacienta. V současnosti jsou katétry vyrobeny z materiálů typu: Teflon, PTFE (polytetrafluorethylen), také označován zkratkou FEP vysoce biokompatibilní s velmi hladkým povrchem, velmi snadno se zavádí. Je však málo pružný a náchylnější ke zlomení; Polyuretan (PUR) je termoplastický, vysoce biokompatibilní, flexibilní, po zavedení změkne a nedráždí tolik žilní stěnu; Vialon forma polyuretanu, má jedinečné fyzikální vlastnosti, je vysoce flexibilní, nízká traumatizace tkání, neobsahující další aditiva. 15 Teflonové a polyuretanové katétry jsou spojené s menším rizikem infekce a mechanických komplikací, než katétry vyrobené z polyetylénu nebo polyvinylchloridu. 16 1.5.1.3 Velikost a průtok periferních žilních kanyl I přesto, že údaj o velikosti a průsvitu kanyly je označen na obalu kanyly, jsou katétry rozlišeny i barevně (viz tabulka č. 1). Toto rozlišení slouží k rychlé orientaci personálu při nitrožilní aplikaci. 14 Srov. Braunaviny [online]. [vid 4. Února 2014, 10:35 CET]. Dostupné z: http://braunoviny.bbraun.cz/clanky/introcansafetyz-3-uzavrena-intravenozni-bezpecnostni-kanyla/ 15 Srov. ZOUBKOVA, Renata. Zajištěni vstupu do krevniho oběhu. [vid 28. Srpna 2013, 7:21 CET]. Dostupné z: projekty.osu.cz/jesenius/s_2_1.pdf 16 Srov. B. Braun [online].[vid. 4. Února 2014, 10:35 CET]. Dostupné z: http://braunoviny.bbraun.cz/clanky/introcan-safetyz- 3-uzavrena-intravenozni-bezpecnostni-kanyla/ 13
Tabulka 1 - Barevné označení periferních žilních kanyl 17 Barevné značení kanyl Velikost v Gauge 24 22 20 18 17 16 14 Barva žlutá modrá růžová zelená bílá šedá oranžová Zevní průměr (mm) 0,7 0,9 1,1 1,3 1,5 1,7 2,2 Vnitřní průměr (mm) 0,4 0,6 0,8 1 1,1 1,3 1,7 Průtok (ml/h) 780 2160 3660 6180 7680 11760 20580 Délka vpichu (mm) 19 25 33 33/45 45 50 50 Indikace shrnuje následující tabulka 18 Oranžová urgentní transfuze krve Šedá rychlé transfuze krve a krevních derivátů, infuze větších objemů u dospělých pacientů s dobrými periferními žilami. Zelená pacienti podstupující chirurgický výkon, dostávající krevní deriváty nebo velké množství infusních roztoků pacienti dostávající velké množství infusních roztoků (2000-3000 ml/hod), Růžová viskózních roztoků nebo krve (při užití tenkostěnné kanyly), podstupující diagnostický test vyžadující rychlé podání kontrastní látky Modrá pacienti s dlouhodobou infusní terapií, s malými žilami, onkologičtí, pediatričtí a geriatričtí pacienti Žlutá novorozenci nebo starší pacienti, kteří mají žíly křehké a poškozené, onkologičtí pacienti podstupující chemoterapii 17 Srov. Interní propedeutika [online]. [vid. 22. Září 2013, 18:52 CET]. Dostupné z: http://www.propedeutika.cz/ 18 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. ročník: 2.díl. s.27 14
1.5.1.4 Správný postup při výběru katétru Nezbytnou součástí periferní žilní kanylace je přehled o rozměrech kanyl a jejich využití. Tato znalost umožní výběr vhodné periferní žilní kanyly pro zajištění optimálního průtoku, eliminuje rizika spojená s kanylací periferního žilního řečiště a sníží nepohodlí pacienta. Správný výběr kanyly je také ovlivněn stavem žilního systému pacienta. Velikost volíme podle délky a průměru zvolené žíly k periferní žilní kanylaci. 19 Kanyla nikdy nesmí zcela obturovat vnitřní průsvit žíly, může pak omezit proudění krve a zpomalit diluci infundovaného roztoku. 20 1.5.2 Ostatní pomůcky nezbytné k periferní žilní kanylaci Kromě výše zmíněné periferní žilní kanyly, jejíž volba se řídí délkou zavedení, průsvitem žíly či možným příslušenstvím kanyly (s portem nebo bez portu, apod.), jsou důležitou součástí: podnos, dvě emitní misky, ochranné nesterilní rukavice, desinfekce na ruce personálu, nesterilní čtverečky na podkládání kónusu, buničitá vata na podložení končetiny, vhodný alkoholový desinfekční prostředek na kůži, sterilní tampony na potření kůže desinfekcí a případné krytí místa vpichu při nutnosti kanylu odstranit, Esmarchovo škrtidlo (turniket), spojovací hadička propláchnutá fyziologickým roztokem s napojenou stříkačkou nebo mandrén, sterilní uzávěr na spojovací hadičku, případně trojcestný kohout, náplast, sterilní krytí na kanyly, nádoba na ostrý odpad. 21 Kompletní výčet všech pomůcek k periferní žilní kanylaci znázorňuje příloha č. 2. 19 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:30 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 20 Srov. HUDÁČKOVÁ, Periferní žilní kanylace, porty, CVK [online]. [vid. 26.listopadu, 2013]. Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kos/modules/low/kurz_text.php?identifik=kos_392_t&id_kurz=&id_kap=15&id_teach=&kod_k urzu=kos_392&id_kap=15&id_set_test=&search=&kat=&startpos=4 21 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. ročník: 2.díl. s.28. 15
1.6 Postup zavádění periferní žilní kanyly Zavádění periferní žilní kanyly patří mezi nejčastější výkony prováděné ve zdravotnických zařízeních. 22 Periferní žilní řečiště je voleno tehdy, jestliže je plánovaná intervence kratší než 5 dní, přičemž vždy je nutno mít na paměti, že dlouhodobé zavedení kanyly je rizikové. Nelze opomenout, že při nekomplikovaném průběhu může být do téže žíly zavedena kanyla za 24-48 hod. 23 1.6.1 Výběr vhodné žíly Pro kanylaci jsou vybírány žíly velké, na pohmat měkké a rovné, nejlépe na nedominantní končetině. Pokud je to možné, snahou je vyhnout se žilám na paretické končetině, místům předešlé kanylace, tuhým, sklerotickým žilám, žilám na dolních končetinách, malým, nehmatným žilám, u flexily i žilám v loketní jamce a žilám připravovaným nebo používaným pro eliminační metodu (př. pro hemodialýzu). 24 Nejčastěji jsou ke kanylaci využívané žíly (anatomie a fyziologie žilního systému viz příloha č. 1): venae metcarpae, vena radialis, vena mediana cubiti, vena brachialis, vena cephalica, vena basilica. 25 V případě, že není jiné volby, zavádí se kanyla i na dolních končetinách (nejčastěji do vena saphena magna a do žil hřbetu nohy a také na krku do vena jugularis externa). 26 Pokud je však nutno v této oblasti zavést periferní žilní kanylu, mělo by se počítat se zvýšeným rizikem flebitidy. 27 22 Srov. Tamtéž 23 Srov. KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. S. 73. 24 Srov. MIKŠOVÁ, Zdeňka et al. Kapitoly ošetřovatelské péče I. s 172. 25 Srov. MÁDLOVÁ, I., S. CHABROVÁ, M. PÁTÁ, N. MÜLLEROVÁ. Standard: Intravenózní aplikace roztoků a léků. Zavádění periferní žilní kanyly. s.5-12. 26 Srov. RUSSOVÁ Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online].[vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 27 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:30 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 16
1.6.2 Vlastní proces postupu zavedení periferní žilní kanyly Proces aplikace periferní žilní kanyly je spojen s řadou úkonů, které jsou nezbytné pro zajištění tohoto ošetřovatelského postupu. Periferní žilní kanylu je možné zavádět dvěma způsoby: Otevřený: běžně používaný (dále popsaný); Uzavřený: používá se u vysoce rizikových infekčních pacientů. Kanyla je opatřena spojovací hadičkou s filtrem. Systém zabraňuje úniku krve při odstranění zaváděcí jehly. 28 Samotný vlastní proces je možno rozdělit do 3 fází (před výkonem, v průběhu a po výkonu). Přičemž se jednotlivé postupy se mohou lišit v závislosti na standardech daného pracoviště. Níže uvedený proces je popsán v obecné rovině. Před výkonem Podle způsobu periferní žilní kanylace si sestra nachystá a zkontroluje pomůcky, nezapomene zkontrolovat pacientovu dokumentaci (pro případné alergie) a získá informovaný souhlas nezbytný k provedení výkonu. Důležitá je komunikace s pacientem a jeho edukace (např. o komplikacích spojených s intravenózní terapií, o léčebném režimu, o signalizačním zařízení, ), spojená s jakýmkoli dalším úkonem souvisejícím s periferní žilní kanylací. Komunikace slouží mimo jiné jako prevence vzniku úzkosti, která způsobuje vasokonstrikci 29 30 a ve svém důsledku ztíží venepunkci a výkon je v důsledku i bolestivější. V rámci minimalizování traumatizace pacienta je možné použít 40-60 minut před kanylací lokální anestetický krém, který aplikujeme na několik možných míst a zakryjeme transparentním okluzivním krytím. 31 Této metody se užívá hlavně u dětí. Je zde ale možné, že lipidové složky krému na kůži vytvoří ložiska podporující růst mikrobů. Proto je nutné tyto 28 Srov. VYTEJČKOVA, Renata. Periferni žilni kanylace [online]. [vid. 2. července 2013,17:52 CET]. Dostupné z: http://www.lf3.cuni.cz/opencms/export/sites/www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/osetrovatelstvi/vyuka/studijnimaterialy/cnskzo2/studijnimaterialy/perifernx_xilnx_kanylace.pdf 29 Srov. DOUGHTERY, Lisa, J. LAMB. Intravenous Therapy in Nursing Practise: Second edition. p. 3. 30 Srov. RUSSOVÁ Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online]. [vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 31 Srov. Clinical Guidelines (Nursing) [online]. [vid. 27. Listopadu, 2013, 18:43 CET]. Dostupné z: http://www.rch.org.au/rchcpg/hospital_clinical_guideline_index/peripheral_intravenous_iv_device_management/ 17
lokální anestetika před zaváděním kanyly odstranit vodou a mýdlem, a to ještě před desinfekcí kůže. 32 Při výkonu Sestra provede desinfekci rukou, připraví výše uvedené pomůcky, navlékne ochranné rukavice a požádá pacienta, aby zaujal vhodnou polohu. Sestra zvolí předpokládané místo vpichu, přičemž dává přednost předloktí horní končetiny (viz výše popsaný žilní systém horní končetiny). Zvolenou oblast podloží čtverci buničité vaty a končetinu zatáhne turniketem. Je možné požádat, aby pacient končetinou zacvičil (zatínal ruku v pěst) nebo spustil níže z lůžka, aby se zviditelnila kresba žilního systému. Po výběru vhodné žíly místo odesinfikuje a desinfekci nechá zaschnout. Poté za opatrné fixace žíly zavede kanylu pod úhlem 30, objeví-li se v komůrce krev, povolí turniket, zmenší úhel zavádění, dále zasouvá jen plastovou kanylu, jehlu ponechává v místě, poté vytahuje ven. Při extrakci kovové jehly je možno komprimovat sterilním tamponem žílu nad místem vpichu, čímž zamezí potřísnění krví. Napojí spojovací hadičku, propláchnutou fyziologickým roztokem, aspiruje a opět propláchne, nebo zasune namísto hadičky mandrén. Při této manipulaci je možné podložit kónus nesterilními čtverečky, abychom zabránili potřísnění. Nesmíme se však kónusu dotknout. Všímáme si přitom, zdali se v okolí místa vpichu netvoří boule (paravenózní aplikace) nebo zdali pacient neudává subjektivní potíže. Je-li kanyla průchozí, provedeme fixaci a napojíme infuzní roztok nebo kanylu uzavřeme (viz níže). 33 Roztoky kontraindikované k podání do periferního žilního systému a rychlost podání roztoků, jsou popsány v příloze č. 4. Po výkonu Po výkonu označíme sterilní krytí datem a hodinou zavedení katetru dle zvyklosti pracoviště (na originální štítek, nikoli přímo na lepení), informujeme pacienta o režimu souvisejícím se zavedenou periferní žilní kanylou, zajistíme úklid pomůcek a sledujeme případné nežádoucí projevy. Pacient má k dispozici signalizační zařízení. Nakonec provedeme záznam do zdravotnické dokumentace pacienta (viz níže). 34 32 Srov. Guideline: Peripheral Intravenouscatheter (PIVC) [online]. [ vid. 8.července 2013, 17:25 CET]. Dostupné z: http://www.health.qld.gov.au/qhpolicy/docs/gdl/qh-gdl-321-6-5.pdf 33 Srov. RUSSOVÁ Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online]. [vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 34 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:09 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 18
1.6.3 Komplikace v souvislosti se zaváděním periferní žilní kanyly I přes veškerou snahu může dojít v průběhu zavádění periferní žilní kanyly ke komplikacím. Pokud se kanylu nezdaří zavést, použitou kanylu vyhodíme, na místo vpichu přiložíme sterilní tampon a místo 1-2 minuty komprimujeme. Další pokus o zavedení provádíme na jiné žíle nebo proximálně na stejné žíle. Nikdy ne distálně, protože může dojít k extravazaci podaného léku. 35 Potíže při zavádění periferní žilní kanyly Viditelný pouze krátký úsek jinak hmatné žíly: vložte kanylu 1-2 cm distálně od viditelného segmentu a veďte zavaděč skrze tkáň až do žíly; Ztracení žíly: často způsobené anatomickým tvarováním žíly a nedostatečným ukotvením ve tkáni. Ukotvěte proto žílu jemným tahem a opatrně napravte pozici zavaděče. Nikdy nevracejte zavaděč do kanyly; Hematom vyvíjející se během zavádění: příčinou může být špatný úhel zavádění kanyly, užití přílišné síly, pozdní uvolnění turniketu. Po zjištění krve v komůrce kanyly uvolněte turniket a kanylu zavádějte trojím pohybem, tedy po punkci žíly snižte úhel zavádění. 36 35 Srov. WEYRICH, P. et al. Periphere Venenverweilkynüle. Universitäts Klinikum Tübingen. [online]. [vid. 26.července.2013, 16:28 CET]. Dostupné z: http://www.medizin.unituebingen.de/uktmedia/einrichtungen/kliniken/medizinische+klinik/innere+medizin+iv/pdf _Archiv/PvkTippsTricks.pdf 36 Srov. HINGELL, Patty. Peripheral Intravenous Initiation, SelfLearning Module. Fraserhealth [online]. [vid 27. Srpna, 16:59 CET]. Dostupné z: http://www.fraserhealth.ca/media/peripheralintravenousinitiationmodule.pdf 19
1.7 Související intervence Pro úspěšnou periferní žilní kanylaci je třeba dodržovat ošetřovatelské zásady nejen při zavádění kanyly, ale i v její následné péči (např. krytí a fixace kanyly, proplachy a laváže, uzavření žilního vstupu, odstranění kanyly). 1.7.1 Krytí a fixace kanyly Krytí periferních žilních kanyl (viz příloha č. 3) spočívá v aseptickém ošetření místa vpichu a následném krytí tak, abychom co možná nejvíce zabránili komplikacím. Snahou je měnit krytí co nejméně, ale zároveň mít možnost vizuální kontroly místa vpichu. Současné možnosti krytí: Transparentní semipermeabilní krytí Např. polyuretanová krytí (Tegaderm). Výhodou je snadná kontrola místa vpichu, lze je ponechat po celou dobu zavedení periferní žilní kanyly, 37 umožňují tedy delší interval mezi výměnami. Studie však prokázaly, že výskyt infekčních komplikací je přibližně stejný, jako při použití klasického mulového krytí; 38 Neoklusivní krytí Veca-C dobře fixuje katétr, na konci má polyuretanové okénko, které umožňuje kontrolu místa vpichu; Mulové krytí nastřižené mulové čtverečky, nejméně vhodné, vyžadují často výměnu, nedostatečně fixují katetr. 39 Krytí z transparentních materiálů se vyměňují jednou za 3-4 dny, netkaná textilie za 48-72 hodin, mulové čtverce pak za 24 hodin. Vždy však závisí na individuálním doporučení výrobce. Ovšem existují i jiné výhody a nevýhody spojené s jednotlivými druhy krytí. Pro okluzivní krytí je výhodou přilnavost a nepropustnost pro vodu a dobrá vizuální kontrola. 37 Srov. RUSSOVÁ Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online]. [ [vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 38 Srov. MAĎAR, Rastislav, Prevence nozokomiálních nákaz v klinické praxi. s. 77. 39 Srov. RUSSOVÁ Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online]. [ [vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 20
Nevýhodou je neprodyšnost a vlhkost, macerace pokožky. Neokluzivní krytí (sterilní čtverec, 40 41 náplast) slouží pouze ke krátkodobé fixaci, neumožňuje vizuální kontrolu místa vpichu. Krytí je v rámci zachování aseptických postupů nutno v pravidelných intervalech vyměňovat. Správný postup je důležitý zejména v prevenci infekce a také z estetických důvodů. Povinnosti před výkonem jsou spojeny s přípravou podnosu s pomůckami (podnos, emitní miska, ochranné nesterilní rukavice, nové krytí, desinfekce, sterilní tampony, náplast), s edukací pacienta o výkonu přiměřeně jeho věku i kognitivním funkcím a navázáním spolupráce, uložením pacienta do vhodné polohy, kontrolou informací o alergiích pacienta. Povinnosti při výkonu spočívají v hygienické desinfekci rukou, nasazení si ochranných rukavic, odstranění původního krytí tak, aby nedošlo k dislokaci kanyly, kontrole okolí vpichu a subjektivních pocitů pacienta. Pokud je okolí místa vpichu znečištěno krví, očistíme jej pomocí sterilních tamponů, poté provedeme desinfekci místa vpichu a necháme desinfekci zaschnout, přiložíme nové, sterilní krytí. Při převazu je vhodné podložit křidélka kanyly přiloženým sterilním čtverečkem. Nové krytí označíme datem a hodinou převazu, je možno kanylu fixovat ještě náplastí. Při převazu je vhodné katétr propláchnout (proplachy a laváže viz níže). Nakonec informujeme pacienta o následném režimu, zajistíme úklid pomůcek, provedeme záznam do dokumentace (hodina a datum převazu, druh krytí, zhodnocení tíže flebitis dle Maddona, podpis a razítko sestry provádějící výkon). 42 Při jakékoli péči o periferní žilní kanylu zachováme aseptický přístup, provádíme pravidelné převazy nebo převazujeme okamžitě při prosáknutí nebo znečištění obvazu. Místo vpichu kontrolujeme minimálně jednou denně. 43 40 Srov. ZOUBKOVA, Renata. Zajištěni vstupu do krevniho oběhu. Projekty osu. [online]. [vid 28. Srpna 2013, 7:21 CET]. Dostupné z: projekty.osu.cz/jesenius/s_2_1.pdf 41 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. ročník: 2.díl. s. 31. 42 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:19 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 43 Srov. KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. S. 74. 21
1.7.2 Proplachy a laváže Proplachy jsou indikovány z důvodu udržení průchodnosti kanyly. Nejčastěji se jedná o indikace spojené se založením kanyly (abychom se přesvědčili o správnosti umístění), před každou aplikací do kanyly (abychom se ujistili, že je kanyla stále funkční), po aplikaci do kanyly (abychom odstranili iritující látky ze žíly), po krevním odběru (aby v kanyle nezůstala krev) nebo každých 8 hodin pokud kanyla není využívána k terapii a dále mezi jednotlivými infuzemi (zabraňují tvorbě trombů, v neposlední řadě také brání míchání jednotlivých podaných látek). Proplachy jsou prováděny fyziologickým roztokem (za ideální množství se považuje dvojnásobek objemu spojovací hadičky, stříkačkou o objemu 10 ml, z důvodu zabránění působení nadměrného tlaku, neboť 3 ml stříkačka vyvine tlak vyšší než 25 psi (=1,724 bar) a způsobuje tak poškození cévy i kanyly. 44 Postup při proplachování periferní žilní kanyly Sestra obeznámí pacienta s výkonem a nachystá si pomůcky (podnos, emitní miska, ochranné rukavice, desinfekční prostředek, čtverečky na podložení kónusu, případné pomůcky k výměně součástí kanyly). Následně si sestra provede hygienické mytí rukou a dále pracuje v ochranných rukavicích. Při manipulaci se vstupem do katetru či spojovací hadičky je třeba provést desinfekci spoje a nechat řádně zaschnout (dle expozice desinfekčního roztoku). Následně provede samotný proplach, přičemž si všímá reakcí pacienta a okolí místa vpichu. Po celou dobu výkonu sestra postupuje zásadně asepticky a při proplachu nepoužívá nadměrnou sílu. Po výkonu provede záznam do zdravotnické dokumentace a zajistí úklid pomůcek. 45 1.7.3 Uzavření periferního žilního vstupu V klinické praxi je možno periferní žilní vstup uzavřít přímo na samotné periferní žilní kanyle nebo spojovací hadičce. 44 Srov. Guideline: Peripheral Intravenous Catheter (PIVC) [online]. 2013 [ vid. 8.července 2013, 17:25 CET]. Dostupné z: http://www.health.qld.gov.au/qhpolicy/docs/gdl/qh-gdl-321-6-5.pdf 45 Srov. Clinical Excellence Commision. Peripheral Intravenous Cannula (PIVC) Insertion and Post Insertion Care in Adults Patients. NSW Government Health [online]. [vid 3. Února 2014, 10:42 CET]. Dostupné z: http://www0.health.nsw.gov.au/policies/gl/2013/pdf/gl2013_013.pdf 22
1.7.3.1 Uzávěry periferní žilní kanyly Pokud kanylu zrovna nepoužíváme, zvolíme jednu z uvedených možností uzávěrů periferních žilních kanyl (viz příloha č. 2). Péče o uzávěr kanyly je opět důležitá v prevenci infekce. Postup Mandrén, na jednorázové použití; Proplach spojovací hadičky fyziologickým roztokem a zátka, která se používá na krátkodobé uzavření max. 6 hodin (druhy zátek jsou popsány níže); Heparinová zátka (nejčastěji 1,8 ml fyziologického roztoku a 0,2 ml heparinu ve spojovací hadičce + Combi zátka). Množství roztoku závisí na objemu hadičky (krátká spojovací hadička má objem 2 ml, dlouhá 5 ml), důležité je před další aplikací zátku nejdříve odstranit. Informace o použití heparinové zátky je viditelně označena ve zdravotnické dokumentaci pacienta. Dnes se od tohoto 46 47 systému na mnohých pracovištích ustupuje. Připravíme se pomůcky (podnos, emitní miska, ochranné rukavice, desinfekce, čtverečky, stříkačka s fyziologickým roztokem a combi zátka nebo mandren nebo heparinová zátka + sterilní combi zátka či jiný typ uzávěru), edukujeme pacienta, provedeme hygienickou desinfekci rukou, nasadíme si ochranné rukavice, přerušíme aplikaci do periferní žilní kanyly, před rozpojením transportního setu provedeme desinfekci spoje, necháme zaschnout, uzavřeme jedním z výše uvedených způsobů, fixujeme spojovací hadičku náplastí. Při vstupu hadičku zalamujeme (pokud se nejedná o bezjehlový vstup s filtrem), aby nedošlo ke vniknutí vzduchu do žilního systému nebo potřísnění krví. Nakonec provedeme záznam do zdravotnické dokumentace. 48 V péči o periferní žilní vstup minimalizujeme manipulaci a rozpojování infuzního setu. Vždy po aplikaci léku použijeme novou sterilní krytku, celý infuzní set měníme po 48-72 hodinách. 49 46 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. ročník: 2.díl. s. 33. 47 Srov. HUDÁČKOVÁ, Periferní žilní kanylace, porty, CVK [online]. [vid. 26.listopadu, 2013]. Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kos/modules/low/kurz_text.php?identifik=kos_392_t&id_kurz=&id_kap=15&id_teach=&kod_k urzu=kos_392&id_kap=15&id_set_test=&search=&kat=&startpos=4 48 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 6. prosince 2013, 17:50 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 49 Srov. KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. S. 74. 23
1.7.3.2 Možnosti obturace spojovací hadičky Jak bylo výše zmíněno, můžeme použít několik typů uzávěrů periferních žilních kanyl (viz příloha č. 4). Zde je výčet nejpoužívanějších metod uzávěru spojovací hadičky, přičemž není vyloučeno, že se stejné uzávěry dají aplikovat přímo na kónus periferní žilní kanyly. Nejrůznější druhy zátek jsou určeny pro bezpečnostní uzavírání prodlužovacích hadiček, trojcestných kohoutů a veškerého příslušenství, kde je Luer uzávěr. Bezjehlový vstup je uzavřený, bezpečnostní systém, zajišťující mikrobiologickou bezpečnost (za předpokladu použití desinfekčního roztoku). Je určen k opakované aplikaci i aspiraci z intravenozních příslušenství s Luer zakončením při provádění infuzní terapie, injekční terapie, odběr vzorků, chemoterapie, apod. Výměnu bezjehlového vstupu je třeba provést vždy maximálně po 7 dnech nebo 100 připojeních. Combi zátky jsou určeny tam, kde potřebujeme Luer uzávěr. Tato zátka má jeden připojovací kužel pozitivní (Male Luer Lock) a druhý připojovací kužel negativní (Female Luer Lock). Díky kombinaci těchto připojovacích kuželů je můžeme použít k uzavírání stříkačky, intravenózních katétrů, trojcestných kohoutů a jiných infuzních systémů. Trojcestné kohouty, rampy jsou určeny pro souběžné infuzní terapie při podávání infúzí nebo léčiv. Umožňují nastavení, řízení, ovládání nebo zastavení požadovaného směru toku tekutiny. Slouží pro tlakové i gravitační aplikace do tlaku 1,5 baru po dobu max. 72 hodin. Rampa může být použita stejně. 50 Jednotlivé druhy uzávěrů vyměňujeme dle standardu ošetřovatelské péče a především dle doporučení výrobce. Obecně lze ale říci, že pokud je kanyla zakončena spojovací hadičkou s Combi zátkou nebo trojcestným kohoutkem, je nutno tyto součástky vyměnit po 24 hodinách. Při použití bezjehlových a antimikrobiálních vstupů je možno ponechat zátku i hadičku po celou dobu zavedení kanyly (tj. až 7 dní). Heparinovou zátku měníme nejpozději po 48 hodinách z důvodu rozkladu heparinu. 51 Po podání chemoterapeutik by měla být sada vyměněna ihned po použití. Prodlužovací hadička je vyměňována, mimo výše uvedené, v rámci prevence infekce při rozpojení hadičky, pokud došlo k refluxu krve nebo při jakémkoli podezření na kontaminaci vstupu. Prodlužovací hadičku sestra vymění za aseptických podmínek, stejně jako při zavádění katetru. Na 50 Srov. Gama group [online]. [vid. 26.července 2013, 17:29 CET]. Dostupné z: http://www.gama.cz/spolecnost. 51 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [Olomouc]: FN Olomouc, 2005[vid 11. října 2013, 17:30 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 24
jednotlivé součástky píšeme datum a hodinu expirace, stejně tak provádíme záznam do dokumentace. 52 1.7.4 Odstranění periferní žilní kanyly Standardní doba zavedení kanyly je udávána výrobcem podle použitého materiálu, zpravidla se ale jedná o 72 hodin. Pokud je kanyla v žíle ponechána déle, než hovoří standard, je nutno pravidelně hodnotit místo vpichu a lékař i sestra provedou záznam do dokumentace. Zvýšené sledování je indikováno z důvodu stoupajícího rizika vzniku infekčních komplikací úměrně s délkou zavedení kanyly. Katetr zavedený záchrannou zdravotnickou službou v terénu ponecháváme nejdéle 24 hodin, vzhledem k vyššímu riziku vzniku infekce. 53 Indikace odstranění periferní žilní kanyly Výskyt komplikací (viz příloha č. 3); Expirace kanyly; Ukončení intravenózní terapie; Nefunkčnost kanyly. 54 Postup je možno shrnout následovně Sestra edukuje pacienta o důvodu a postupu odstranění katétru. Připraví si pomůcky (podnos, emitní miska, rukavice, desinfekce, sterilní tampony, náplast). Před výkonem sestra provede hygienické mytí rukou a poté pracuje v ochranných rukavicích. Odstraní původní krytí (při ztížené možnosti odlepení je možno použít např. lihobenzín), odejme katetr, komprimuje místo vpichu sterilním tamponem po dobu 2-3 minut. Očistí okolí místa vpichu a tampon přelepí. Kontroluje místo vpichu, zda nekrvácí nebo zdali nedošlo ke vzniku flebitidy. Nakonec zajistí úklid pomůcek a provede záznam do zdravotnické dokumentace. Pacienta poučí, aby nás informoval o jakýchkoli potížích či změně stavu. 55 52 Srov. Guideline: Peripheral Intravenous Catheter (PIVC) [online]. [ vid. 8.července 2013, 17:25 CET]. Dostupné z: http://www.health.qld.gov.au/qhpolicy/docs/gdl/qh-gdl-321-6-5.pdf 53 Srov. VYTEJČKOVÁ, Renata, Periferní žilní kanylace. 54 Srov. RUSSOVÁ, Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online]. [vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 55 Srov. Tamtéž 25
Nové studie se zaměřují na fakt, že pravidelné výměny katétrů po 72-96 hodinách jsou ekonomicky nákladné pro nemocnice, přináší zátěž jak pacientům, tak ošetřujícímu personálu. Vědci z Australian National Healthan Medical Research Council zjistili, že ponechání katétru dle klinické indikace a časté sledování má stejné výsledky, jako rutinní výměna katétru. 56 1.8 Komplikace periferní žilní kanylace I přes veškerou snahu provádět kanylaci dle standardů, se ne vždy podaří zabránit vzniku komplikací. Komplikace periferní žilní kanylace mohou mít projevy celkové či lokální. Mnohdy se setkáváme s postupem, kdy se periferní žilní kanyly zavádí až na operačním sále. Dříve se takovýto postup považoval za prevenci infekce. Dnes se ale přikláníme k názoru, že důležitější než sterilita prostředí je přísné dodržování bariérové ošetřovací techniky jak při zavádění, tak při manipulaci s katétrem. 57 Mezi nejčastější komplikace patří Hematom v místě vpichu, sufúze, uzávěr kanyly krevní sraženinou, uzávěr kanyly sraženým roztokem, mechanické selhání kanyly, embolie částí kanyly, žilní spasmus, poranění nervu, paravenózní podání infiltrace, paravenózní podání extravazace, flebitis, septická flebitis, mechanická flebitis, chemická flebitis, tromboflebitis 58, alergie 59, rychlostní šok, otok plic, bakteriémie, oběhové přetížení. Viz příloha č. 4. 60 56 Srov. RICKARD, C.M., J. WEBSTER et al. Routine versus clinically indicated replacement of peripheral intravenous catheters: a randomised comtrolled equivalence trial. Lancet 2012. Page 1066. 57 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:30 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 58 Srov. HUDÁČKOVÁ, Periferní žilní kanylace, porty, CVK [online]. [vid. 26.listopadu, 2013]. Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kos/modules/low/kurz_text.php?identifik=kos_392_t&id_kurz=&id_kap=15&id_teach=&kod_k urzu=kos_392&id_kap=15&id_set_test=&search=&kat=&startpos=4 59 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. ročník: 2.díl. s. 32. 60 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:30 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 26
1.9 Vedení ošetřovatelské dokumentace Vedení ošetřovatelské dokumentace je nedílnou součástí práce sester. Je nástrojem profesionální praxe, který by měl podporovat ošetřovatelský proces a péči o pacienta. Dobré vedení zdravotnické dokumentace pomáhá chránit pacienty tím, že bude zajištěn a dodržován standard ošetřovatelské péče, tedy postup lege artis a kontinuitu péče. Výhodou pro sestry je zajištění lepší komunikace a předávání informací mezi členy multidisciplinárního zdravotnického týmu, přesný popis plánu a péče, možnost včas vyhledávat možné vznikající problémy, profesionalita a odpovědnost. 61 Záznam o periferní žilní kanylaci by měl v ošetřovatelské dokumentaci obsahovat záznamy o: datu a místu zavedení kanyly, o provedení převazu, tzn. výměnu krytí, spojovacích hadiček a filtrů. Zaznamenáme také funkčnost kanyly a komplikace. Místo vpichu hodnotíme dle klasifikace tíže flebitis dle Maddona (viz tabulka č. 2), a to nejméně jednou denně, při změně stavu nebo při překladu pacienta. Do dokumentace se dále zaznamenávají jakékoli výjimečné situace, související s kanylou (např. komplikace typu infekce, zranění, špatná průchodnost kanyly). Při odstranění zaznamenáme čas odstranění, stav místa vpichu, a zda byla kanyla celistvá. Každé zdravotnické zařízení má určeno, jakým způsobem se povede záznam o periferní žilní kanylaci. Záznam musí být veden důsledně a musí být snadno dostupný. Záznam se musí shodovat se štítkem na konkrétní kanyle. 62 Tabulka 2 Klasifikace tíže flebitis dle Maddona 63 Stupeň Reakce 0. Není reakce ani bolest v okolí 1. Pouze bolest, není reakce v okolí 2. Bolest a zarudnutí 3. Bolest, zarudnutí, otok, bolestivý pruh v průběhu žíly 4. Hnis, otok, zarudnutí a bolestivý pruh v průběhu žíly 61 Srov. Česká asociace sester [online]. [vid 3. Února, 2014, 10:07 CET]. Dostupné z: http://www.cnna.cz/vedeniosetrovatelske-dokumentace 62 Srov. Clinical Excellence Commision. Peripheral Intravenous Cannula (PIVC) Insertion and Post Insertion Care in Adults Patients. NSW Government Health [online]. [vid 3. Února 2014, 10:42 CET]. Dostupné z: http://www0.health.nsw.gov.au/policies/gl/2013/pdf/gl2013_013.pdf 63 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. ročník: 2.díl. s. 33 27
Je možno také použít jiné hodnotící škály, jako například systém hodnotící katétrovou infekci dle Lugauera: Hypertermie nad 38 C nebo hypotermie pod 35,6 C; Zimnice; Tepová frekvence nad 90 tepů za minutu; Tachypnoe; Zlepšení klinických obtíží po odstranění katetru; Známky zánětu v místě inzerce katetru; Diagnostika jiných možných zdrojů infekce. 64 Na některých pracovištích se setkáváme se slovním hodnocením místa vpichu bez použití škál. 1.10 Odběr krve z periferní žilní kanyly Krevní odběry z periferního žilního katétru by měly být prováděny spíše výjimečně, a to pouze při zavádění katétru. Hemokultura by z periferního žilního katétru neměla být prováděna vůbec. Kultivace se může provádět v případě, že bakteriémie může souviset se zavedením periferního žilního katétru. Poté postupujeme za přísně aseptických podmínek, stejně jako u běžného odběru na hemokulturu. V této situaci se často provádí také kultivace kanyly, a to tak, že po vyjmutí periferního žilního katetru odstřihneme sterilními nůžkami jeho konec do sterilní zkumavky a odešleme do laboratoře. Jestliže je v místě vpichu hnis, měl by lékař naordinovat stěr z místa vpichu (ještě před odstraněním katétru a před desinfekcí místa vpichu). 65 V opravdu výjimečných případech, kdy má pacient špatný povrchový žilní systém, je možno provést krevní odběr i z déle zavedené kanyly. 66 Postup Připravíme pomůcky: podnos, emitní miska, ochranné rukavice, desinfekce, nesterilní čtverečky, přechodku určenou k odběru krve (viz příloha č. 2), označené odběrové zkumavky, 64 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:30 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 65 Srov. Guideline: Peripheral Intravenous catheter (PIVC) [online]. [ vid. 12. července 2013, 15:40 CET]. 66 Srov. Policy for Peripheral Venous Cannulation [online]. [vid. 12. července 2013, 16:45 CET]. 28
prázdnou 10ml stříkačku na odtah krve, stříkačku s fyziologickým roztokem na proplach, uzávěr na kanylu), poučíme pacienta a uložíme do vhodné polohy. Provedeme hygienickou desinfekci rukou, nasadíme si rukavice, za aseptického postupu odsajeme u dospělých 5-10 ml krve, u dětí 1 ml, pokud nekapala kontinuální infuze, vyměníme stříkačku za zkumavku s přechodkou a odebereme požadované množství krve. Po odběru katetr propláchneme fyziologickým roztokem. Katetr uzavřeme nebo napojíme infuzi. 67 67 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:24 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 29
2 CÍLE A OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY Cíl č. 1.: Zmapovat problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi. -Očekávaný výsledek č. 1: Očekáváme, že více než 50 % respondentů uvede, že na svém pracovišti zavádí periferní žilní kanyly denně. -Očekávaný výsledek č. 2: Očekáváme, že více než 25 % odpovědí respondentů bude v podobě nejčastější komplikace periferní žilní kanylace flebitis. Cíl č. 2.: Zmapovat informovanost sester v problematice periferní žilní kanylace. -Očekávaný výsledek č. 3: Očekáváme, že více než 50 % respondentů bylo na svém pracovišti proškoleno o problematice periferní žilní kanylace. -Očekávaný výsledek č. 4: Očekáváme, že více než 75 % respondentů se bude zajímat o problematiku periferní žilní kanylace. Cíl č. 3.: Zmapovat deklarované znalosti sester o periferní žilní kanylaci. -Očekávaný výsledek č. 5: Očekáváme, že více než 50 % respondentů bude subjektivně hodnotit své znalosti známkou lepší než 3,0. -Očekávaný výsledek č. 6: Očekáváme, že více než 50 % respondentů dosáhne ve znalostním testu známky lepší než 3,0. 30
3 METODIKA PRŮZKUMU Průzkumné šetření je svým obsahem zaměřeno na volbu a charakteristiku zvolené průzkumné metody, charakteristiku souboru respondentů, pilotní studii, realizaci průzkumu a zpracování získaných dat. 3.1 Volba a charakteristika průzkumné metody Volbě průzkumné metody předcházela rešerše odborné literatury a dalších zdrojů o problematice periferní žilní kanylace, na jejímž podkladě bylo zvoleno k realizaci vlastního průzkumného šetření originální dotazníkové šetření, jako jedna z kvantitativních průzkumných metod. Dotazník je nejrozšířenější výzkumnou technikou k získávání dat. Je to technika nepřímého získávání empirických informací s použitím dopředu formulovaných otázek. Je ze všech technik nejméně časově náročný a obsáhne velký počet zkoumaných osob. Ve zdravotnictví se používají často dotazníky standardizované, ale i nestandardizované, které jsou sestaveny pro konkrétní výzkum. 68 Nevýhodou použití dotazníků je například neochota respondentů, případná nedostatečná návratnost a nemožnost ověření pravdivosti odpovědí, kterou jsme se snažily eliminovat na minimum. 69 Tvorba dotazníkových formulářů vycházela ze stanovených cílů a očekávaných výsledků. Pro potřeby práce byl dotazník rozdělen do 4 částí, celkem obsahoval 29 otázek. První část je zaměřena na úvodní dopis určený respondentům. Druhou část v podobě 6 otázek, zaujímá demografická část s obecnými dotazy. Následuje třetí (zjišťující část), s otázkami s čísly 7 18, která je zaměřena na problematiku periferní žilní kanylace a problematiku získávání informací v této oblasti. Otázky 19 26 se týkají znalostní části, kde ověřujeme znalosti respondentů. Odpovědi jsou hodnoceny podle standardů ošetřovatelské péče (viz příloha č. 7) a také podle teoretické části této práce. Otázky 27 a 28 jsou doplňující a zabývají se problémem, zdali respondenti mají zájem o další proškolení v oblasti periferní žilní kanylace. Položka č. 29 sloužila k vyjádření vlastního názoru. V dotazníku bylo použito 68 Srov. PLEVOVÁ, Ilona, Radka, BUŽGOVÁ, Eva JANÍKOVÁ, Alena, MACHOVÁ et al. Ošetřovatelství I. 1. S. 226. 69 Srov. KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství, s. 41-42. 31
několik typů otázek. Do otevřených otázek bylo možno do vytečkovaných řádků doplnit odpověď. Jiné položky byly polouzavřené, tzn. respondenti mohli vybírat z jisté nabídky odpovědí, přičemž do jedné odpovědi mohli do vytečkovaného řádku, nejčastěji s názvem jiné (doplňte), dopsat svou odpověď. Otázky č. 1 a 5 byly otevřené, polouzavřené byly položky 3, 6, 7, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 27, a 28. V položkách číslo 6, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 17, 27 a 28 bylo možno vybírat z více odpovědí. Dotazník je součástí přílohy č. 6. Ke stanovenému cíli č. 1. se vztahují položky dotazníku s č. 7, 8, 9, 10. K cíli č. 2 pak položky s č. 11, 12, 13, 14, 15, 16 a 17. K cíli č. 3 se vztahují položky dotazníku s č. 18, následně položky znalostní části, a to č. 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25 a 26. Zbývající položky, s čísly 1, 2, 3, 4, 5, 6 a položky s čísly 27, 28 a 29 slouží k dokreslení situace a ke komplexnějšímu náhledu na sledovanou problematiku. 3.2 Charakteristika souboru respondentů Aby mohli být respondenti zařazeni do průzkumu, museli splňovat následující kritéria: Pracovní pozice Všeobecná sestra u lůžka; Zaměstnán/a na vybraných pracovištích chirurgického typu; Zaměstnanec FN Brno; Bez rozdílu pohlaví; V péči minimálně 10 pacientů, u nichž byla zavedena intervence periferní žilní kanylace; Ochota podílet se a spolupracovat na vyplnění dotazníku. 3.3 Pilotní studie Před vlastním průzkumem byla provedena pilotní studie. Dotazníky byly v rámci pilotní studie rozdány 10 respondentům, kteří splňovali stejná kritéria, jako cílová skupina respondentů. Na základě pilotní studie byly provedeny drobné úpravy, a to odstranění chybného číslování položek v dotazníku. Znalostní otázka č. 22, s názvem Do jaké hodnoty osmolality a ph roztoku je možno podat roztok do periferního žilního řečiště, byla pro nejednoznačnost přeformulována. Poté bylo přistoupeno k realizaci vlastního šetření. 32
3.4 Realizace průzkumu Pro realizaci dotazníkového šetření byla vybrána Fakultní nemocnice Brno, kam byla před zahájením sběru dat podána 21.11.2013 náměstkyni pro Nelékařské zdravotnické pracovníky Mgr. Erně Mičudové, Žádost o povolení průzkumného šetření (viz příloha č. 5). Po schválení žádosti byly formuláře rozděleny a osobně předány na příslušná pracoviště vrchním sestrám (Chirurgická klinika, Ortopedická klinika, Klinika úrazové chirurgie, Neurochirurgická klinika a Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie), které po proškolení o cílové skupině respondentů distribuovaly formuláře na příslušná pracoviště. Sběr dat probíhal v prosinci 2013 a lednu 2014. Celkem bylo rozdáno 80 dotazníkových formulářů. Navrátilo se všech 80 dotazníků (100,0 %), které byly pro kompletní vyplnění následně zpracovány. 3.5 Zpracování získaných dat Ke zpracování dat byly použity programy Microsoft Word 2007, Microsoft Office 2007. Zjištěné výsledky jednotlivých položek byly zpracovány do tabulek v absolutní četnosti (počet respondentů nebo odpovědí) a v relativní četnosti (procentuální zastoupení respondentů či odpovědí, zaokrouhleno na jedno desetinné místo). Výjimečná zjištění jsou doplněna výsečovými grafy (výsledky jsou uvedeny v relativní četnosti, zaokrouhleny na jedno desetinné místo). 33
4 ANALÝZA A INTERPRETACE PRŮZKUMU K analýze a interpretaci dat bylo použito a zpracováno 80 kompletně vyplněných dotazníků, což je považováno za 100,0 %. Interpretace zjištěných dat pomocí dotazníkového šetření vychází z členění položek v dotazníkovém formuláři, tedy nejprve demografická část, následně zjišťující část, znalostní část a doplňující informace. Ve znalostní části jsou správné výsledky označeny tučným písmem. Výsledek znalostní části, tedy analýza položek s č. 19-26 je uveden na konci kapitoly pod názvem položka č. 30. Položka č. 6, zaměřená na nejvyšší dosažené vzdělání byla pro lepší přehlednost kategorizována do třech tabulek se samostatnými komentáři. Položka č. 1 Věk a položka č. 5 Délka praxe byla také kategorizována. Položka č. 26, která mapovala ošetřovatelský proces zavedení periferní žilní kanyly, byla autorkou opravena a kategorizována do dvou skupin dle správnosti odpovědí. Položka č. 29 Nápady či připomínky k problematice periferní žilní kanylace, byla rovněž kategorizována. 34
4.1 Demografická část Na tuto oblast bylyy zaměřeny položky z dotazníku s č. 1, 2, 3, 4, 5, 6. Položka č. 1 Věk Tabulka 3 - Věk Odpovědi do 30 let 31 40 let 41 50 let 51 a více let Celkem Absolutní četnost (N) 44 31 3 2 80 Relativní četnost (%) 55,0 38,8 3,7 2,5 100,0 3,7 % 2,5 % Věk 38,8 % 55,0 % do 30 let 31 40 let 41 50 let 51 a více let Graf č. 1 Věk Komentář: Tato položka byla pro lepší přehlednost kategorizována do 10letých skupin. Z celkového počtu 80 respondentů byla nejčetnější věková skupina v rozmezí do 30 let, kterou tvořilo 44 respondentů (55,0 %), o něco menší skupinu tvořilo 31 respondentů (38,8 %), z věkové skupiny 31-40 let, ve věkové skupině 41-50 let byli 3 respondenti (3,7 %). Nejméně zastoupená skupina byla 51 a více let, kterou tvořili 2 respondenti (2,5 %). Věkový průměr respondentů je tedy cca 35,1 let, nejmladšímu respondentovi bylo 22 let, naopak nejstarší dotázaný udal 54 let. 35
Položka č. 2 Pohlaví Tabulka 4 - Pohlaví respondentů Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Muž 5 6,3 Žena 75 93,7 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) se šetření zúčastnilo 5 mužů (6,3 %) a 75 žen (93,7 %). Položka č. 3 Na jakém typu pracoviště, v současné době, pracujete? Tabulka 5 - Typ pracoviště Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Chirurgická klinika 20 25,0 Ortopedická klinika 13 16,3 Klinika úrazové chirurgie 18 22,5 Neurochirurgická klinika 17 21,2 Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie 12 15,0 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) bylo 20 respondentů z Chirurgické kliniky (25,0 %). Dále bylo zjištěno následující obsazení pracovišť respondenty: Ortopedická klinika (13; 16,3 %), Klinika úrazové chirurgie (18; 22,5 %), Neurochirurgická klinika (17; 21,2 %), Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie (12; 15,0 %). 36
Položka č. 4 Na jakém typu ošetřovací jednotky, v současné době, pracujete? Tabulka 6 - Typ ošetřovací jednotky Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Standardní oddělení 33 41,3 Jednotka intenzivní péče 44 55,0 Intermediální péče 3 3,7 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) pracovalo na standardním oddělení 33 respondentů (41,3 %), na jednotkách intenzivní péče 44 respondentů (55,0 %) a na jednotkách intermediální péče pracovali 3 respondenti (3,7 %). 37
Položka č. 5 Délka Vaší dosavadní praxe na současném pracovišti? Tabulka 7 - Délka praxe Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) do 5 let 45 56,3 6-10 let 20 25,0 11-15 let 5 6,3 16-20 let 8 10,0 21-25 let 1 1,2 26 a více let 1 1,2 Celkem 80 100,0 Komentář: Tato položka byla pro lepší přehlednost členěna do pětiletých období. Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) uvedlo 45 respondentů (56,3 %) délku praxe do 5 let. U 20 respondentů (25,0 %) byla zaznamenána doba praxe 6-10 let. 5 respondentů (6,3 %) spadalo do kategorie 11-15 let, 8 respondentů (10,0 %) bylo v kategorii 16-20 let. Po jenom respondentovi (1,2 %) měly kategorie 21-25 let a období 26 a více let. Průměrná délka praxe respondentů je tedy cca 7,2 roku, nejkratší praxe 1 rok a nejdelší 30 let. Položka č. 6 Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? Tato položka je pro přehlednost rozdělena do třech tabulek, kdy první tabulka znázorňuje nejvyšší dosažené vzdělání respondentů, druhá tabulka se zaměřuje na případné stávající studium respondenta a třetí tabulka popisuje specializaci ve zdravotnictví u respondentů. Tabulka 8 - Nejvyšší dosažené vzdělání Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Střední zdravotnická škola 45 56,2 Vyšší odborná škola 21 26,3 Vysoká škola Bc. 4 5,0 Vysoká škola Mgr. 10 12,5 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) jich 45 (56,2 %) označilo jako nejvyšší dosažení vzdělání střední zdravotnickou školu, vyšší odbornou školu zvolilo 21 respondentů, tj. 26,3 %, bakalářské vzdělání uvedli 4 respondenti (5,0 %) a magisterské vzdělání uvedlo 10 dotázaných (12,5 %). 38
Tabulka 9 - Stávající studium Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativné četnost (%) Studují 7 8,7 Nestudují 73 91,3 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %), uvedlo 7 respondentů (8,7 %), že stále studují, zbylých 73 respondentů (91,3 %) žádné studium neuvedlo. U studujících byla nejčastěji volena možnost bakalářského studia, dále pak magisterské studium a studium specializace v chirurgii a specializace ARIP (anesteziologie-resuscitace-intenzivní péče). Tabulka 10 - Specializace v oboru Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Specializace 24 30,0 Bez specializace 56 70,0 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) doplnilo specializaci v oboru 24 respondentů (30,0 %), (nejčastěji se jednalo o: specializaci v anesteziologickoresuscitační-intenzivní péči, specializace v chirurgii a nejméně specializace ve stomatologii a pomaturitní specializační vzdělání ošetřovatelská péče), 56 respondentů (70,0 %) nemělo specializaci ve zdravotnictví. 39
4.2 Zjišťující část 16, 17, 18. Na tuto oblast byly zaměřeny položky dotazníku s čísly 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, Položka č. 7 Jak často se, na Vašem pracovišti, setkáváte se zaváděním periferních žilních kanyl? Tabulka 11 - Frekvence aplikace periferních žilních kanyl Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Denně 50 62,6 Několikrát týdně 19 23,8 Několikrát za měsíc 7 8,6 Téměř nezavádíme 4 5,0 Jiné 0 0,0 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %), jich 50 uvedlo (62,6 %), že periferní žilní kanylu na svém pracovišti zavádí denně. 19 respondentů (23,8 %) uvedlo možnost několikrát týdně, 7 respondentů (8,6 %) uvedlo několikrát za měsíc, 4 respondenti (5,0 %) zvolili možnost téměř nezavádíme. Žádný respondent nezvolil jako odpověď jiné (0,0 %). 40
Položka č. 8 Jaké věkové skupině pacientů jsou na, Vašem pracovišti, nejčastěji zaváděny periferní žilní kanyly? Tabulka 12 Nejčastější věková skupina pacientů s periferní žilní kanylou Odpovědi 15-29 let 30-44 let 45-59 let 60-74 let 75-89 let 90 a více let Celkem odpovědí Absolutní četnost (N) 39 67 75 66 47 24 318 Relativní četnost (%) 12,3 21,1 23,6 20,8 14,7 7,5 100,0 Věková skupina pacientů 20,8% 14,7% 7,5% 12,3% 21,1% 15-29 let 30-44 let 45-59 let 60-74 let 75-89 let 90 a více let 23,6% Graf 2 - Věková skupina pacientů Komentář: V této položce mohli respondenti zvolit více odpovědí. Pro lepší přehlednost byl věk pacientů rozdělen dle kategorizace WHO. Z celkového počtu 318 odpovědí (100,0 %), byla nejvíce zastoupenaa skupina pacientů ve věku 45-59 let, kterou tvořilo 75 odpovědí (23,6 %). Další odpovědi byly uváděny následovně: 30-44 let (67; 21,1 %), 60-74 let (66; 20,8 %), 75-89 let (47; 14,7 %), 15-29 let (39; 12,3 %) a 90 a více let (24; 7,5 %). 41
Položka č. 9 Z jakého důvodu na Vašem pracovišti nejčastěji zavádíte periferní žilní kanyly? Tabulka 13 - Důvod zavádění periferních žilních kanyl Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Prevence dehydratace 59 19,8 Příprava na operační či diagnostické výkony 65 21,7 Aplikace parenterální výživy 36 12,0 Aplikace intravenózních léků 77 25,7 Aplikace transfuzních přípravků 38 12,7 Zajištění neodkladné péče 24 8,0 Jiné 1 0,3 Celkem odpovědí 300 100,0 Komentář: V této položce mohli respondenti volit z více odpovědí. Z celkového počtu odpovědí 300 (100,0 %) byla nejvíce označována odpověď aplikace intravenózních léků, která byla zvolena 77 krát (25,7 %). Prevence dehydratace byla vybrána 59 krát (19,8 %), příprava na operační a diagnostické výkony byla zvolena 65 krát (21,7 %), aplikace parenterální výživy 36 krát (12,0 %), možnost aplikace transfuzních přípravků byla označena 38 krát (12,7 %), menší zastoupení měla možnost zajištění neodkladné péče 24 krát (8,0 %), v kolonce jiné doplnil jeden respondent (0,3 %), jednalo se o odpověď hrazení iontů. 42
Položka č. 10 Jaké komplikace spojené s periferní žilní kanylací se nejčastěji vyskytují na Vašem pracovišti? Tabulka 14 - Komplikace spojené s periferní žilní kanylací Odpovědi Flebitida Paravenózní podání Extravazace Oběhové přetížení Uzávěr katetru Bakteriémie Jiné Celkem odpovědí Absolutní četnost (N) 50 66 7 6 21 2 2 154 Relativní četnost (%) 32,4 42,9 4,6 3,9 13,7 1,3 1,3 100,0 Komplikace periferní žilní kanylace 4,6 % 3,9 % 13,7 % 1,3% 1,3% 42,,9 % 32,4 % Flebitida Paravenózní podání Extravazace Oběhové přetížení Uzávěr katetru Bakteriémie Jiné Graf 3- Komplikace periferní žilní kanylace Komentář: V této položce mohli respondenti zvolit více odpovědí. Z celkového počtu 154 odpovědí (100,0 %) mělo největší zastoupení paravenózní podání 66 odpovědí (42,9 %). Další odpovědi byly uvedeny v následujícím pořadí: flebitida (50; 32,4 %), uzávěr katetru (21; 13,7 %), extravazace (7; 4,6 %), oběhové přetížení (6; 3,9 %), bakteriémie (2; 1,3 %) a možnost jiné (2; 1,3 %), kde byla uvedena tvorba hematomu a extrakce pacientem. 43
Položka č. 11 Byla jste, na Vašem pracovišti, proškolena o problematice periferní žilní kanylace? Tabulka 15 - Proškolení o periferní žilní kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Ano 41 51,3 Ne 15 18,7 Nevím, nevzpomínám si 24 30,0 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 dotázaných (100,0 %), 24 respondentů (30,0 %) udalo, že neví nebo si nevzpomínají, 15 respondentů (18,7 %) uvedlo, že proškolení na jejich pracovišti vůbec neproběhlo. 41 respondentů (51,3 %) označilo, že proškolení na jejich pracovišti proběhlo (nejčastěji se jednalo o sestru školitelku, kolegyni, staniční sestru, firmu B-Braun, specializovaný kurz a vrchní sestru). Položka č. 12 V jaké souvislosti proběhlo na Vašem pracovišti proškolení o periferní žilní kanylaci? Tabulka 16 Příčinné souvislosti proškolení o periferní žilní kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Při nástupu na pracoviště 26 25,4 S úpravou standardu 14 13,8 Se zavedením standardu 8 7,8 V rámci reedukace 13 12,7 Proškolení neproběhlo 31 30,5 Jiné 10 9,8 Celkem odpovědí 102 100,0 Komentář: V této položce měli respondenti na výběr z více odpovědí. Z celkového počtu 102 odpovědí (100,0 %) byla nejvíce zastoupena možnost, kdy proškolení neproběhlo. Dále pak proškolení proběhlo většinou při nástupu na pracoviště (26; 25,4 %) nebo s úpravou standardu (14; 13,8 %). O několik odpovědí méně měla možnost proškolení v rámci reedukace, kterou tvořilo 13 odpovědí (12,7 %) a 8 odpovědí (7,8 %) měla možnost proškolení se zavedením standardu. Možnost jiné byla vyplněna 10 krát (9,8 %), kam respondenti dopsali nejčastěji nevím, speciální školení, specializovaný kurz. 44
Položka č. 13 Jakou formou jste byla na pracovišti proškolena o periferní žilní kanylaci? Tabulka 17 - Forma proškolení o periferní žilní kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Ústně přednáška, seminář 30 25,0 Praktická ukázka 20 16,7 Studium učebnic, skript 4 3,3 Studium odborných časopisů 2 1,7 Studium z internetových zdrojů 0 0,0 Studium standardů ošetřovatelské péče 24 20,0 Jiné 0 0,0 Nebyl(a) jsem proškolena 16 13,3 Nevím a nevzpomínám si 24 20,0 Celkem odpovědí 120 100,0 Komentář: V této položce mohli respondenti zvolit více odpovědí. Z celkového počtu 120 odpovědí (100,0 %) byla nejčastěji volena možnost ústního proškolení, např. přednáška nebo seminář (30; 25,0 %). Po 24 odpovědích (20,0 %) měly možnosti studia standardů ošetřovatelské péče a možnost, kdy respondenti nevěděli nebo si nemohli vzpomenout. Praktická ukázka byla zvolena 20 krát (16,7 %), 16 krát bylo označeno, že proškolení neproběhlo. Dále 4 odpovědi (3,3 %) mělo studium učebnic a skript, 2 odpovědi (1,7 %) pak studium odborných časopisů. Nikdo nezvolil možnost studia z internetových zdrojů a možnost jiné (0,0 %). Položka č. 14 Pociťujete potřebu získávat informace o periferní žilní kanylaci z jiných zdrojů než z informací získaných z pracoviště? Tabulka 18 - Potřeba získávat nové informace ohledně periferní žilní kanylace Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Samostudium z tištěné literatury 24 17,7 Samostudium z internetu 15 11,1 Samostudium ze standardů 30 22,2 ošetřovatelské péče Účast na odborných seminářích 25 18,6 Diskusí s kolegy 27 20,0 Jiné 0 0,0 Nepociťuji potřebu získávat informace 14 10,4 o této problematice Celkem odpovědí 135 100,0 Komentář: V položce mohli respondenti volit více odpovědí. Z celkového počtu 135 odpovědí (100,0 %), měla nejvíce, a to 30 odpovědí (22,2 %) možnost samostudia ze standardů ošetřovatelské péče. O několik odpovědí méně 27 (20,0 %), měla možnost 45
diskuse s kolegy. 25 krát (18,6 %) byla vybrána odpověď účast na seminářích, 24 krát (17,7 %) respondenti zvolili možnost samostudia z tištěné literatury, 15 krát (11,1 %) samostudium z internetu a 14 krát (10,4 %) respondenti udali, že nepociťují potřebu získávat informace o této problematice. Nikdo nedoplnil možnost jiné (0,0 %). Položka č. 15 Co Vám brání při implementaci nových informací o periferní žilní kanylaci do praxe? Tabulka 19 - Bariéry v implementaci nových informací o periferní žilní kanylaci do klinické praxe Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Nejsou překážky 38 44,2 Nedostatek času na studium 4 4,7 Nedostatek času při práci 5 5,8 Finanční stránka 5 5,8 Nedostatek dostupných informací 3 3,5 Nespolupráce kolektivu 1 1,2 Jiné 0 0,0 Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom 30 34,8 Celkem odpovědí 86 100,0 Komentář: Respondenti zde mohli volit z více odpovědí. Z celkového počtu 86 odpovědí (100,0 %), 38 krát (44,2 %) respondenti neudali žádné překážky. 30 krát zvolili respondenti odpověď, že neví nebo si nebo vzpomínají. Po 5 odpovědích (5,8 %) měly možnosti nedostatek času při práci a finanční stránka, 4 krát (4,7 %) odpověděli respondenti, že mají nedostatek času na studium, 3 krát (3,5 %) nedostatek dostupných informací a jednou (1,2 %) nespolupráce kolektivu. K možnosti jiné se nevyjádřil nikdo (0,0 %). Položka č. 16 Existuje na Vašem pracovišti vypracovaný standard zaměřený na problematiku periferní žilní kanylace? Tabulka 20 - Existence standardu o periferní žilní kanylaci na pracovišti Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Ano 65 81,2 Nevím, nevzpomínám si 15 18,8 Ne 0 0,0 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %), jich 65 (81,2 %) udalo, že zmíněný standard na jejich pracovišti existuje (většina respondentů ale nedoplnila správný název tohoto standardu nejčastější se jednalo o nevyplnění názvu nebo následující chybné 46
odpovědi: péče o zavedený periferní žilní katétr, standard o periferní žilní kanylaci, péče o i.v. katétry, kanylace periferní žíly. Menší část respondentů doplnila správné znění názvu standardu Zajištění žilního řečiště kanylací periferní přístup). 15 respondentů (18,8 %) nevědělo nebo si nevzpomnělo a možnost, že standard neexistuje, nevybral žádný respondent (0,0 %). Položka č. 17 Zajímáte se o problematiku periferní žilní kanylace? Tabulka 21 - Zájem o problematiku periferní žilní kanylace Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Ano 46 83,2 Nemám zájem 14 6,9 Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom 20 9,9 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) uvedlo 46 respondentů (83,2 %), že se o problematiku periferní žilní kanylace zajímají (nejčastěji uváděné možnosti byly následující: postup při zavádění kanyly, možnosti krytí periferní žilní kanyly a komplikace kanylace, druhy periferních žilních kanyl a uzávěry periferních žilních kanyl). 14 respondentů (6,9 %) označilo, že o problematiku nemají zájem a 20 respondentů (9,9 %) udalo, že o tom nepřemýšleli. Položka č. 18 Jak byste zhodnotila své teoretické znalosti o periferní žilní kanylaci? Subjektivní hodnocení respondentů Tabulka 22 - Subjektivní hodnocení teoretických znalostí o periferní žilní kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) 1 - výborně 17 21,3 2 - velmi dobře 40 50,0 3 - dobře 23 28,7 4 - dostatečně 0 0,0 5 - nedostatečně 0 0,0 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %), své znalosti na výbornou, tedy známka 1 zhodnotilo 17 respondentů (21,3 %), známkou 2 40 respondentů (50,0 %) a známkou 3 se ohodnotilo 23 respondentů (28,7 %). Známku 4 a 5 si nezvolil žádný z dotázaných (0,0 %). Průměrná známka je 2,1. 47
4.3 Znalostní část K této části se vztahovaly položky dotazníku s č. 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25 a 26. Správné odpovědi budou v interpretaci vyznačeny tučně. Celkové zhodnocení znalostní části je shrnuto v položce č. 30. Otázka č. 19: Jak dlouho je možno ponechat zavedenou periferní žilní kanylu, jestliže je kanyla průchodná a nejsou přítomny známky jiných nežádoucích projevů v okolí vpichu? Tabulka 23 Doba ponechání periferní žilní kanyly Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) a) 24 hodin nebo do známek 4 5,0 komplikací b) 72-96 hodin, na základě 69 86,3 konzultace s lékařem a po jeho rozhodnutí i déle c) 7 dní nebo do známek 3 3,7 komplikací, musí být častěji vedena klasifikace flebitis d) Dokud se neobjeví známky 1 1,3 komplikací e) Ani jedna odpověď není 3 3,7 správná Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) odpovědělo správně 96 respondentů (86,3 %) odpovědí b Kanylu je možno ponechat zavedenou 72-96 hodin na základě konzultace s lékařem a po jeho rozhodnutí i déle. Špatně odpovědělo 11 respondentů (13,7 %), kdy 4 respondenti (5,0 %) zvolili možnost a (24 hodin nebo do známek komplikací), 3 respondenti (3,7 %) zvolili možnost c (7 dní nebo do známek komplikací, musí být častěji vedena klasifikace flebitis), stejný počet měla možnost e ani jedna odpověď není správná, odpověď d (dokud se neobjeví známky komplikací), zvolil jeden respondent (1,3 %). 48
Otázka č. 20: V jakém časovém intervalu provedete převaz, je-li periferní žilní vstup kryt neokluzivním (neprůhledným) materiálem? Tabulka 24 Interval převazu periferní žilní kanyly Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) a) Minimálně jednou denně 54 67,5 b) Po 48 hod 9 11,3 c) Po třech dnech 17 21,2 d) Ponecháme po celou dobu 0 0,0 zavedení katetru e) Žádná odpověď není 0 0,0 správná Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) zvolilo správnou odpověď a (převaz provádíme minimálně jednou denně), 54 respondentů (67,5 %). Chybně tedy odpovědělo 26 respondentů (32,5 %), kdy odpověď b (po 48 hod) vybralo 9 respondentů (11,3 %), odpověď c (po třech dnech) označilo 17 respondentů (21,2 %). Odpovědi d (ponecháme po celou dobu zavedení katetru) a e (žádná odpověď není správná), nezvolil nikdo. Otázka č. 21: V čem spočívá první stupeň klasifikace tíže flebitis dle Maddona? Tabulka 25 Klasifikace tíže flebitis dle Maddona dle prvního stupně Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) a)ve výskytu známek 2 2,5 krvácivých projevů, bolesti, otoku b) Ve výskytu známek bolesti, 23 28,8 zarudnutí, otoku c) Ve výskytu známek 2 2,5 neprůchodnosti kanyly d) Ve výskytu známek 47 58,7 bolesti, bez reakce okolí e) Žádná odpověď není 6 7,5 správná Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) odpovědělo správně, tedy za d (první stupeň klasifikace tíže flebitis dle Maddona spočívá ve výskytu známek bolesti bez reakce v okolí), 47 respondentů (58,7 %). Chybně odpovědělo 33 respondentů, tj. 41,3 %, kdy 23 respondentů (28,8 %) zvolilo odpověď b (ve výskytu známek bolesti, zarudnutí, otoku), 6 respondentů (7,5 %) zvolilo odpověď e (žádná odpověď není správná), dvě odpovědi (2,5 %) byly u možnosti c (ve výskytu známek neprůchodnosti kanyly) a stejně tak u a (ve výskytu známek krvácivých projevů, bolesti, otoku). 49
Otázka č. 22: Jaké hodnoty osmolality a ph musí roztok splňovat, aby mohl být podán do periferního žilního řečiště? Tabulka 26 Hodnota ph a osmolality roztoků do periferní žilní kanyly Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) a) Do 600-700 mosmol a ph 7 27 33,7 b) Do 800 mosmol a ph 7 15 18,8 c) Do 900 mosmol a ph 5-9 8 10,0 d) Do 800 mosmol a ph 7 6 7,5 e) Žádná odpověď není správná 24 30,0 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) vybralo 8 respondentů (10 %) správně možnost c (do 900 mosmol a ph 5-9). 72 respondentů odpovědělo tedy chybně (90 %), kdy 27 respondentů (33,7 %) vybralo možnost a (do 600-700 mosmol a ph 7), 24 respondentů (30 %) zvolilo e (žádná odpověď není správná), 15 respondentů (18,8 %) zvolilo odpověď b (do 800 mosmol a ph 7) a 6 respondentů (7,5 %) vybralo možnost d (do 800 mosmol a ph 7). Otázka č. 23: Co uděláte, nepovede-li se zavést periferní žilní kanylu napoprvé? Tabulka 27 Postup při nezdařené kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) a) Na další vpich použiji novou 35 43,7 periferní žilní kanylu, nový vpich vedu kdekoli na končetině b) Na další vpich není potřeba 0 0,0 použít novou kanylu (u téhož pacienta), vpich vedu distálně od původního místa vpichu c) Na další vpich použiji novou 42 52,5 periferní žilní kanylu, vpich vedu proximálním směrem od původního místa vpichu d) Na další vpich není třeba použít 0 0,0 novou kanylu, vpich vedu proximálním směrem od původního místa vpichu e) Žádná odpověď není správně 3 3,8 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) zvolilo správně, odpověď c (na další vpich použiji novou periferní žilní kanylu, vpich vedu proximálním směrem od původního místa vpichu) 42 respondentů (52,5 %). Špatně odpovědělo 38 respondentů 50
(47,5 %), kdy 35 respondentů (43,7 %) označilo možnost a (na další vpich použiji novou periferní žilní kanylu, nový vpich vedu kdekoli na končetině), možnost e (žádná odpověď není správně) zvolili 3 respondenti (3,8 %). Možnosti b (na další vpich není potřeba použít novou kanylu /u téhož pacienta/, vpich vedu distálně od původního místa vpichu) a d (na další vpich není třeba použít novou kanylu, vpich vedu proximálním směrem od původního místa vpichu), nezvolil žádná respondent. Otázka č. 24: Označte, která žíla je nejméně vhodná pro periferní žilní kanylaci? Tabulka 28 Žíly nevhodné žíly pro kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) a)vena basilica 3 3,7 b)vena radialis 3 3,7 c)vena brachialis 1 1,3 d)venae metacarpae 7 8,8 e)vena poplitea 66 82,5 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) odpovědělo správně, odpovědí e (vena poplitea), 6 respondentů (82,5 %). Špatně odpovědělo 14 respondentů (17,5 %), přičemž 7 respondentů označilo odpověď d venae metacarpae (8,8 %), možnost a vena basilica, označili 3 respondenti (3,7 %), stejně tak zvolili 3 respondenti (3,7 %) variantu b vena radialis. Odpověď c vena brachialis, označil jeden respondent (1,3 %). 51
Otázka č. 25: Jaké povinnosti (činnosti) musí sestra zajistit po zavedení periferní žilní kanyly? Tabulka 29 Postup po zavedení periferní žilní kanyly Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) a) Označit krytí datem zavedení, zkontrolovat stav pacienta i místo vpichu a následně pravidelně kontrolovat místo vpichu, celkový 2 2,5 stav pacienta, provést desinfekci a úklid pomůcek b) Označit krytí datem zavedení, provést záznam do dokumentace, desinfekce a úklid pomůcek, 39 48,8 provádět pravidelnou kontrolu místa vpichu i stavu pacienta c) Zkontrolovat stav pacienta a místo vpichu, provést desinfekci a úklid pomůcek, pravidelně 2 2,5 kontrolovat místo vpichu i pacienta d) Upozornit pacienta na nežádoucí projevy spojené s kanylací žíly, označit krytí datem zavedení, zkontrolovat stav pacienta a místo 30 37,5 vpichu, provést desinfekci a úklid pomůcek e) Žádná odpověď není správná 7 8,7 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) zvolilo správnou odpověď e (žádná odpověď není správná) 7 respondentů (8,7 %). Chybně tedy odpovědělo 73 respondentů (91,3 %), kdy 39 respondentů (48,8 %) zvolilo možnost b (označit krytí datem zavedení, provést záznam do dokumentace, desinfekce a úklid pomůcek, provádět pravidelnou kontrolu místa vpichu i stavu pacienta), 30 respondentů (37,5 %) zvolilo možnost d (upozornit pacienta na nežádoucí projevy spojené s kanylací žíly, označit krytí datem zavedení, zkontrolovat stav pacienta a místo vpichu, provést desinfekci a úklid pomůcek), dva respondenti (2,5 %) zvolili možnost a (označit krytí datem zavedení, zkontrolovat stav pacienta i místo vpichu a následně pravidelně kontroluje místo vpichu, celkový stav pacienta, provést desinfekci a úklid pomůcek), a stejný byl počet u odpovědi c (zkontrolovat stav pacienta a místo vpichu, provést desinfekci a úklid pomůcek, pravidelně kontrolovat místo vpichu i pacienta). 52
Otázka č. 26: Jaký je správný sled činností (ošetřovatelský postup) při zavedení periferní žilní kanyly? Tabulka 30 Ošetřovatelský postup při zavádění periferní žilní kanyly Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Správně 34 42,5 Chybně 46 57,5 Celkem 80 100,0 Komentář: Tato položka byla pro lepší vyhodnocení zpracována a následně kategorizována do dvou oblastí. Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) odpovědělo správně 34 respondentů (42,5 %), chybovalo 46 respondentů (57,5 %). 53
4.4 Doplňující část Na tuto oblast bylyy zaměřeny položky dotazníku č. 27, 28, 29 a 30. Položka č. 27 Máte zájem o znovu proškolení v problematice periferní žilní kanylace? Tabulka 31 Zájem o znovu proškolení v problematice periferní žilní kanylace Odpovědi Ano, mám zájem Ne, nemám zájem Nevím, nepřemýšlel(a) Celkem Absolutní četnost (N) 35 18 ) jsem o tom 27 80 Relativní četnost (%) 43,7 22,5 33,8 100,0 Zájem o proškolení 33,8 % 43,7 % Ano Nemámm zájem Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom 22,5 % Graf 4 Zájem o proškolení Komentář: Z celkovéhoo počtu 80 respondentů (100,0 %), odpovědělo 35 dotázaných (74,3 %) ano (nejvíce byl zaznamenán zájem o: druhy periferních žilních kanyl, komplikace periferních žilních kanyl, péči o zavedenou kanylu, postup při zavádění krytí periferních žilních kanyl, uzávěry periferních žilních kanyl). Možnost nemám zájem zvolilo 18 dotázaných (10,3 %). Nevědělo nebo o tom nepřemýšlelo 27 respondentů (15,4 %). 54
Položka č. 28 Jakou formou by proškolení o periferní žilní kanylaci mělo probíhat? Tabulka 32 Forma reedukace o periferní žilní kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Přednáška 48 29,3 Vysvětlování 10 6,1 Rozhovor 6 3,7 Názorná ukázka 49 29,9 Cvičení 26 15,8 Tištěné brožury 14 8,5 Nemám zájem 11 6,7 Jiné 0 0,0 Celkem odpovědí 164 100,0 Komentář: V této položce měli respondenti možnost volit více odpovědí. Celkem bylo uvedeno 164 odpovědí (100,0 %). Odpověď nemám zájem byla vybrána 11 krát (6,7 %), největší zájem byl o názornou ukázku 49 odpovědí (29,9 %), dále pak o přednášku 48 odpovědí (29,3 %). 26 odpovědí tvořila možnost cvičení (15,8 %), 14 odpovědí tvořil zájem o tištěné brožury (8,5 %), 10 krát byla zvolena možnost vysvětlování (6,1 %), možnost formy rozhovoru tvořilo 6 odpovědí (3,7 %). Možnost jiné, nevybral nikdo. Položka č. 29 Máte nějaké nápady, připomínky či názory k této problematice? Tabulka 33 Nápady a připomínky Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) Uvedlo 1 0,8 Neuvedlo 79 99,2 Celkem odpovědí 80 100,0 Komentář: Tato položka byla pro lepší přehlednost kategorizována. Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %), se k této položce se vyjádřil jeden respondent (0,8 %) slovy je to stále dokola. 79 respondentů (99,2 %) neodpovídalo. 55
Položka č. 30 Objektivní hodnocení respondentů Tato položka slouží jako shrnutí znalostní části dotazníku, tedy položek s č. 19-26. Objektivní výsledky znalostní části Tabulka 34 Objektivně zjištěné výsledky znalostního testu o periferní žilní kanylaci Odpovědi Absolutní četnost (N) Relativní četnost (%) 1 výborně 3 3,7 2 velmi dobře 43 53,8 3 dobře 30 37,5 4 dostatečně 1 1,3 5 nedostatečně 3 3,7 Celkem 80 100,0 Komentář: Z celkového počtu 80 respondentů (100,0 %) nejvíce dotázaných obdrželo známku 2 (43; 53,8 %), 30 respondentů získalo známku 3 (37,5 %), známku 1 získali pouze 3 respondenti (3,7 %), stejně tak známku 5 dostali 3 respondenti (3,7 %), nejméně respondentů získalo známku 4 (1; 1,3 %). Průměrná známka činí po zaokrouhlení 2,9. 56
4.5 Ověření očekávaných výsledků V následující kapitole budou na základě získaných dat ověřeny cíle a očekávané výsledky průzkumu. Cíl č. 1.:Zmapovat problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi. -Očekávaný výsledek č. 1: Očekáváme, že více než 50 % respondentů uvede, že na svém pracovišti zavádí periferní žilní kanyly denně. Hodnocení: očekávaný výsledek byl hodnocen položkou dotazníku č. 7 (analýza viz str. 39). Tento očekávaný výsledek byl potvrzen, 62,6 % respondentů uvedlo, že zavádí periferní žilní kanyly denně. -Očekávaný výsledek č. 2: Očekáváme, že více než 25 % odpovědí respondentů bude v podobě nejčastější komplikace periferní žilní kanylace flebitis. Hodnocení: Očekávaný výsledek byl hodnocen prostřednictvím položky č. 10 (viz str. 42). Tento očekávaný výsledek byl potvrzen. 32,45 % odpovědí tvořila flebitida. Cíl č. 2.: Zmapovat informovanost sester v problematice periferní žilní kanylace. -Očekávaný výsledek č. 3: Očekáváme, že více než 50 % respondentů bylo na svém pracovišti proškoleno o problematice periferní žilní kanylace. Hodnocení: Očekávaný výsledek byl ověřován položkou č. 11(viz str. 43). Tento očekávaný výsledek byl potvrzen. 51,3 % respondentů udalo, že na svém pracovišti byli proškoleni o periferní žilní kanylaci. -Očekávaný výsledek č. 4: Očekáváme, že více než 75 % respondentů se bude zajímat o problematiku periferní žilní kanylace. Hodnocení: Očekávaný výsledek hodnotila položka č. 17 (viz str. 46). Tento očekávaný výsledek byl potvrzen. 83,2 % respondentů uvedlo, že se zajímají o problematiku periferní žilní kanylace. 57
Cíl č. 3.: Zmapovat deklarované znalosti sester o periferní žilní kanylaci. -Očekávaný výsledek č. 5: Očekáváme, že více než 50 % respondentů bude subjektivně hodnotit své znalosti známkou lepší než 3,0. Hodnocení: Očekávaný výsledek byl hodnocen položkou č. 18 (viz str. 46). Tento očekávaný výsledek byl potvrzen. Známku lepší než 3,0 tzn. známkami 1 a 2 se subjektivně ohodnotilo 71,3 % respondentů. -Očekávaný výsledek č. 6: Očekáváme, že více než 50 % respondentů dosáhne ve znalostním testu známky lepší než 3,0. Hodnocení: Očekávaný výsledek byl ověřován položkou č. 30 (viz str. 55), která shrnuje výsledky položek c č. 19-26. Tento očekávaný výsledek byl potvrzen. Známky 1 a 2 (tedy lepší než 3) dosáhlo ve znalostním testu 57,5 % respondentů. 58
5 DISKUZE Cílem bakalářské práce bylo zmapovat problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi. Teoretická část je věnována problematice periferní žilní kanylace, její historii, pomůckám a způsobům ošetření. Empirická část se zabývá problematikou periferní žilní kanylace v klinické praxi, mapuje informovanost a znalosti sester v oblasti periferní žilní kanylace. Ke zjištění potřebných dat bylo zvoleno kvantitativního průzkumu pomocí originálního dotazníkového šetření. Dotazníky byly distribuovány na vybraná chirurgická pracoviště v souvislosti s vyšší frekvencí zavádění kanyl na těchto pracovištích. Dotazník byl tvořen čtyřmi částmi. Úvodní část obsahovala název, účel šetření a instrukce k vyplnění dotazníku. Další demografická, zjišťující a znalostní část, byly mapovány celkem 29 otázkami. Získaná data byla zpracována do tabulek a vyhodnocena v absolutní a relativní četnosti (zaokrouhleno na jedno desetinné místo). Výsledky průzkumu byly porovnány s diplomovou prací Mgr. Elišky Kerekové 70, která obhájila práci v roce 2012, na téma Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Dále s diplomovou prací Mgr. Lenky Šeflové 71, s tématem Komplikace periferních žilních kanyl, jež svou práci obhájila též roku 2012. Výsledky byly porovnány dále s odbornou literaturou a dále popřípadě doplněny vlastním komentářem. Celkem bylo kompletně zpracováno 80 dotazníkových formulářů. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 80 všeobecných sester z vybraných chirurgických pracovišť FN Brno. První položka mapovala věkovou skupinu respondentů. Nejčetnější věkovou skupinou byli respondenti ve věku do 30 let, kterou tvořilo 44 respondentů (55,0 %). Méně členů měla skupina 31-40 let, kterou tvořilo 31 respondentů (38,8 %). Ve věku 41-50 let byli pouze 3 respondenti (3,7 %) a pouze 2 respondenti udali, že patří do skupiny 51 a více let (2,5 %). Věkový průměr činí cca 35,1 let, nejmladšímu respondentovi bylo 22 let a nejstaršímu 54 let. Pro srovnání uvádíme data uvedená v publikaci Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví 72, kde je uvedeno, že věkovou skupinu do 30 let tvoří 19,8 % zkoumaného 70 Srov. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. 71 Srov. ŠEFLOVÁ, Lenka. Komplikace periferních žilních kanyl. Brno 2012. 72 Srov. VÉVODA, Jiří et al. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. str. 131 59
souboru jedinců, skupinu 31-45 let tvoří 41,3 %, méně poté skupina 46-60 let, která je zastoupena 34,5 % a skupina nad 60 let pouze 4,4 %. Přestože měl průzkum jiné dělení časové osy, je zřejmý výrazný rozdíl ve věkové skupině 20-30 let, která v našem průzkumu převažuje. Tento rozdíl je pravděpodobně dán velikostí sledovaného souboru jedinců, kdy oproti našemu průzkumu, jsou ve studii, která je uvedena výše, započteni všichni nelékařští zdravotničtí pracovníci z České republiky ze všech typů pracovišť. Druhá položka zjišťovala pohlaví respondentů. V naprosté většině, se dle předpokladu a zkušeností z praxe, jednalo o ženy, v počtu 75 respondentek (93,0 %), mužů bylo pouze 5 (6,3 %). Výsledky jsou srovnatelné s daty uvedenými v odborné literatuře Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví 73, kde je uvedeno, že 4 % sester jsou muži a zbytek (96 %) tvoří ženy. V otázce č. 3 byl zjišťován typ pracoviště respondenta. Nejvíce respondentů bylo z Chirurgické kliniky, v počtu 20 (25 %), další nejpočetnější skupinu tvořili respondenti z Kliniky úrazové chirurgie, v počtu 18 respondentů (22,5 %), dále bylo 17 respondentů (21,2 %) z Neurochirurgické kliniky, 13 dotazníků (16,3 %) pocházelo z Ortopedické kliniky, 12 respondentů (15,0 %) tvořila Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie. Toto rozložení odpovídá schválenému počtu respondentů, vyplývající ze Žádosti o sběr dat (viz příloha č. 5). V otázce č. 4: jsme se zaměřily na typ ošetřovací jednotky, kde jsou respondenti v současné době zaměstnáni. Největší zastoupení měli pracovníci jednotek intenzivní péče (54,0 %), 41,3 % respondentů tvořili pracovníci standardních oddělení, z jednotky intermediální péče pochází pouze 3 respondenti (3,7 %). Toto rozložení vychází distribuce dotazníkových formulářů vrchními sestrami, které neměly žádné omezení, týkající se typu pracoviště. Otázka č. 5: zjišťovala délku praxe na stávajícím pracovišti. Délku praxe do 5let uvedlo 45 respondentů (56,3 %), praxi 6-10 let udalo 20 dotázaných (25,0 %), praxi 11-15 let označilo 5 respondentů (6,3 %) a délku praxe 16-20 let uvedlo 8 respondentů (10,0 %). Po jednom respondentovi měly odpovědi s délkou praxe 21-25 let a 26 a více let (tj. 1,2 %). Analýza odpovídá také nejčetnější věkové skupině respondentů, tj. věk 20-30 let (viz položka č. 1), kdy respondenti nemohou mít nikterak dlouhou praxi vzhledem ke svému věku. Největší zastoupení měli tedy respondenti s délkou praxe do 5 let. Průměrná délka praxe činí 7,2 roku, nejkratší pak po zaokrouhlení 1 rok a nejdelší 30 let. Výsledky se také dají potvrdit na základě objektivního pozorování v praxi. 73 Srov. VÉVODA, Jiří et al. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. str. 131 60
V otázce č. 6: se zaměřujeme na nejvyšší dosažené vzdělání respondentů. Nejvíce respondentů uvedlo za své nejvyšší dosažené vzdělání střední zdravotnickou školu (45; 56,2 %). 21 dotázaných pak označilo vyšší odbornou školu (26,3 %), méně poté magisterské vzdělání (10; 12,5 %) a nejméně dotázaných uvedlo bakalářské vzdělání (4; 5,0 %). Výsledek analýzy je srovnatelný s výsledky uvedenými v publikaci Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví 74, kde největší část zkoumaného souboru jedinců tvoří sestry s nejvyšším dosaženým vzděláním na střední škole nebo na vyšší odborné škole. Oproti mému výsledku je mírný rozdíl v zastoupení sester s bakalářským a magisterským vzděláním, kdy je v publikaci uveden vyšší počet sester bakalářek než magister. O podobném výsledku se můžeme přesvědčit také například v dokumentech o počtu přijatých studentů na vyšší odborné školy a na vysoké školy. Pro příklad uvádím počet přijatých studentů na Masarykovu univerzitu: bakalářské studium Ošetřovatelství (87 přijatých studentů), navazující magisterské studium Specializace ve zdravotnictví (38 přijatých studentů). 75 Do studijního oboru Diplomovaná všeobecná sestra, bylo přijato na Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Brně 200 studentů. 76 Zde můžeme vidět podobný poměr v zastoupení jednotlivých typů vzdělání, jako v našem průzkumu. V této položce jsme se současně ptaly na případné stávající studium respondenta. Na tuto otázku odpovědělo 7 respondentů (8,7 %). Nejčastěji pak bylo uváděno bakalářské studium, magisterské studium a studium specializace v chirurgii nebo specializace v ARIP (anesteziologie-resuscitace a intenzivní péče). Jednotlivé obory odpovídají charakteristikám souboru respondentů, v neposlední řadě také počtu přijímaných studentů na vybrané obory, jak již bylo uvedeno výše. V položce bylo možno také doplnit specializaci v oboru. Celkem se k položce vyjádřilo 24 respondentů, tj. 30,0 %. Největší zastoupení pak měla specializace ARIP (anesteziologie -resuscitace a intenzivní péče), což odpovídá faktu, že nejvíce respondentů pracovalo na jednotkách intenzivní péče (viz položka č. 4). Dále specializace v chirurgii, překvapivě specializace ve stomatologii a pomaturitní specializační vzdělání ošetřovatelské péče. V položce č. 7 se zajímáme, jak často se respondenti setkávají se zaváděním periferní žilní kanyly. 50 respondentů (62,6 %) uvedlo, že kanyly zavádí denně, 19 dotázaných (23,8 %) uvedlo, že zavádí kanyly několikrát týdně, 8,6 % respondentů (7) zvolilo možnost 74 Srov. VÉVODA, Jiří et al. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. str. 131 75 Srov. Masarykova univerzita, Lékařské fakulta [online].[vid 4. Dubna 2014, 18:04 CET]. Dostupné z: http://www.med.muni.cz/dokumenty/pdf/informace_o_vysledku_prijimaciho_rizeni_2013_mgr_bc.pdf 76 Srov. Vyšší odborná škola zdravotnická v Brně [online].[vid 4. Dubna 2014, 18:08 CET]. Dostupné z: http://www.voszbrno.cz/otevirane-obory?idm=78 61
několikrát za měsíc a 5 % respondentů (4) označilo, že kanyly téměř nezavádí v souvislosti s dominantním využitím centrálních žilních vstupů na jejich pracovišti. Výsledky jsou podobné ve srovnání s diplomovou prací Mgr. Elišky Kerekové 77, která uvádí, že 88 % respondentů zavádí kanyly často, 8 % občas, 3 % vzácně a 1 % respondentů nikdy. V položce č. 8 se zaměřujeme na otázku, které věkové skupině pacientů jsou periferní žilní kanyly zaváděny nejčastěji. Nejvíce odpovědí tvořila možnost 45-59let (39; 23,6 %), další nejčetnější skupinou byla věková kategorie 30-44 let, která byla označena 67 krát (21,1 %), následně věková kategorie 60-74 let (66; 20,8 %). Kategorie 75-89 let se 47 odpověďmi tvořila 14,7 %, skupina 15-29 let pouhých 12,3 %, tj. 39 odpovědí. Věk 90 a více byl zastoupen nejméně, a to v 7,5 %, tedy 24 odpověďmi. Výsledky jsou mírně odlišné ve srovnání s prací Mgr. Lenky Šeflové 78, která uvádí, že nejčastější věkovou skupinou pacientů, jimž se zavádí periferní žilní kanyla je kategorie 65 a více let (40,76 %), dále kategorie 46-64 let (28,71 %), skupina 19-45 let (18,23 %), nejmenší zastoupení má skupina 0-18 let (12,3 %). V naši práci je sice odlišné členění časové osy, ale dá se říci, že stejně jako u Mgr. Šeflové má četnost respondentů tendenci růstu do věku 59 let, v našem průzkumu ale dochází ke zlomu a klesající tendenci od 60 let věku. Výsledek je pravděpodobně odlišný v souvislosti s úzkým profilem výběru respondentů, zaměřeným pouze na chirurgické obory, kde je obecně více pacientů nižších věkových kategorií než např. v interních oborech. Otázka č. 9 se zajímá nejčastějším důvodem zavádění periferních žilních kanyl. Nejčastější odpovědí byla aplikace intravenózních léků, která byla zvolena 77 krát (25,7 %), méně odpovědí tvořilo možnost přípravy pacienta na diagnostické či operační výkony (65; 21,7 %). Prevenci dehydratace zvolili respondenti 59 krát (19,8 %), aplikace transfuzních přípravků tvořila 38 odpovědí (12,7 %), aplikace parenterální výživy pak 36 odpovědí (12,0 %), zajištění neodkladné péče (24; 8 %), jiné hrazení iontů (1; 0,3 %). Výsledek můžeme srovnat s odbornou literaturou, kde v důvodech zavádění periferní žilní kanyly stojí většinou na prvním místě právě aplikace intravenózních léků, jak uvádí např. Kelnarová. 79 Zajímaly jsme se také, zdali nepřeváží indikace zavedení kanyly před diagnostickým či terapeutickým výkonem, jak bychom mohly v chirurgických oborech očekávat. Protože právě tato indikace tvoří poměrně velkou skupinu, mohly bychom se v dalším průzkumu zaměřit na fakt, zdali je lepší zavádět kanyly na standardním oddělení nebo až na specializovaném 77 Srov. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. 78 Srov. ŠEFLOVÁ, Lenka. Komplikace periferních žilních kanyl. Brno 2012. 79 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední školy 2. Ročník.. s 27. 62
pracovišti. Na specializovaném pracovišti by proškolená sestra přesně věděla, jakou kanylu, na jaké místo zavést, aby to co možná nejlépe vyhovovalo účelu. V otázce č. 10 mapujeme výskyt nejčastějších komplikací periferní žilní kanylace. Nejvíce odpovědí zahrnovala možnost paravenózního podání (66; 42,9 %), 50 odpovědí tvořilo možnost flebitidy (32,4 %). Uzávěr katetru byl označen 21 krát, tj. 13,7 %, extravazaci tvoří 7 odpovědí (4,6 %), oběhové přetížení 6 odpovědí (3,9 %), bakteriémie 2 odpovědi (1,3 %). V možnosti jiné se vyjádřili dva respondenti, a to odpověďmi tvorba hematomu a extrakce pacientem (1,2 %). V odborné literatuře můžeme najít různé spektrum komplikací periferní žilní kanylace, avšak ve většině případů vždy najdeme komplikaci infekční flebitidu, jako je tomu například v publikaci Kelnarové. 80 Paravenózní podání se uvádí již méně často a taktéž bývá opomíjená i možnost extrakce pacientem. Nejen že tato varianta často není uvedena v literatuře, ale v dotazníku ji doplnil pouze jeden respondent. Z vlastní praxe jsme očekávaly, že bude nejvíce zastoupena flebitida. Je škoda, že v dotazníku nebyla položka zaměřená na příznaky paravenózního podání, na kterou by bylo dobré se zaměřit v případném dalším průzkumu. Zajímaly bychom se, zdali respondenti dokážou rozpoznat a popsat příznaky paravenózního podání, případně jak by vzniklou situaci řešili. Položka č. 11 se zaměřuje na otázku, zda byli respondenti proškoleni na svém pracovišti o periferní žilní kanylaci. Z celkového počtu 80 dotazovaných u 41 respondentů (51,3 %) proškolení proběhlo. 24 respondentů (30,0 %) udalo, že neví, 15 respondentů nebylo proškoleno vůbec (18,7 %). Z 41 proškolených respondentů většina uvedla konkrétní osobu, nejčastěji proškolení proběhlo prostřednictvím sestry školitelky, kolegyně, staniční sestry. Dále firmou B-Braun, na specializovaném kurzu a nejmenší podíl mělo proškolení vrchní sestrou. Tvrzení, že proškolení proběhlo prostřednictvím sestry školitelky, odpovídá výsledkům položky č. 12, kdy byli respondenti proškoleni nejčastěji při nástupu na pracoviště. Zjištění, že u celých 18,7 % respondentů proškolení vůbec neproběhlo, je alarmující. Neméně znepokojující je údaj, kdy si 30,0 % respondentů nevzpomíná nebo o proškolení neví. U těchto pracovníků prakticky nemůžeme očekávat znalost standardního ošetřovatelského postupu při zavádění periferní žilní kanyly, čímž je potenciálně ohrožena bezpečnost pacienta. Položka č. 12 zkoumá, v jaké souvislosti proškolení o periferní žilní kanylaci proběhlo. Nejvíce odpovědí mělo školení v souvislosti s nástupem na pracoviště, které bylo zvoleno 26 krát (25,4 %). Ve 14 případech (13,8 %) proběhlo proškolení s úpravou standardu, 8 krát (7,8 %) bylo označeno proškolení v souvislosti se zavedením standardu. Proškolení v rámci 80 Srov. KELNAROVÁ, Jarmila et al. Ošetřovatelství pro střední školy 2. Ročník. S. 32 63
reedukace bylo zvoleno 13 krát (12,7 %). Možnost jiné, byla zvolena 10 krát (9,8 %), kdy respondenti doplnili specializovaný kurz, školení, nejvíce respondentů doplnilo nevím. Možnost, že proškolení neproběhlo, byla označena 31 krát (30,5 %). Odpovědi nevím a školení neproběhlo, vyplývající z položky č. 11, se početně shodují s tvrzením v této položce, kdy 31 dotázaných označilo, že proškoleni nebyli a 8 respondentů dopsalo nevím. Situace navazuje na předchozí položku, kdy jsou výsledky průzkumu velmi neuspokojivé. Opět si u 48,7 % respondentů nemůžeme být jisti validitou jejich znalostí v problematice periferní žilní kanylace. Lze usuzovat, že na pracovištích těchto respondentů nebylo vzdělávání o periferní žilní kanylaci dostatečně podporováno, anebo se nedostatky týkají pouze jednotlivců. V otázce č. 13 se ptáme, jakou formou proškolení proběhlo. Nejvíce odpovědí měla možnost proškolení ústním podáním, přednáškou či seminářem (30; 25,0 %), 20% zastoupení měla možnost studia standardů ošetřovatelské péče, která byla vybrána 24 krát, ve stejném počtu byla zastoupena také odpověď nevím. 20 odpovědí měla možnost praktické ukázky (16,7 %), z méně zastoupených pak studium učebnic a skript (4; 3,3 %), studium odborných časopisů (2; 1,7%). Překvapivě nikdo nezvolil odpověď studium z internetových zdrojů a taktéž se nikdo nevyjádřil v možnosti jiné. 16 respondentů (13,3 %) uvedlo, že proškoleni nebyli. Podobně jako u položek č. 11 a 12, se počet neproškolených shoduje s analýzou otázky č. 13. Ze získaných údajů lze usuzovat, že minimálně 24 respondentů četlo standard ošetřovatelské péče zaměřený na periferní žilní kanylaci a tudíž bude znát jeho název jak se dozvíme v položce č. 16. Faktu, že k nejvíce proškolení došlo ústní formou, odpovídá výsledek položky č. 11 a 12, kdy proškolení nejčastěji proběhlo při nástupu na pracoviště prostřednictvím sestry školitelky či kolegyně. Opět nám zůstává vysoké procento respondentů, kteří proškoleni nebyli. Otázka č. 14. Zde jsme se zajímaly, zdali respondenti pociťují potřebu získávat informace z jiných, dalších zdrojů, než získali doposud. Možnost nepociťuji tuto potřebu, tvoří se 14 odpověďmi 10,4 %. Nejvíce odpovědí pak měla možnost samostudia ze standardů ošetřovatelské péče (30; 22,2 %), diskuse s kolegy byla zvolena 27 krát, tj. 20,0 %, odborné semináře zaujímají 18,6 % se svými 25 odpověďmi. 24 odpovědí (17,7 %) bylo označeno u možnosti studia z tištěné literatury, 15 odpovědí (11,1 %) tvořilo samostudium z internetových zdrojů. Možnost jiné nevybral nikdo. Z analýzy vyplývá, že 64
respondentům pravděpodobně vyhovuje dosavadní vzdělávání formou samostudia standardů ošetřovatelské péče (viz položka dotazníku č. 13), avšak přednášky či semináře jsou až na 3. místě v žebříčku oblíbenosti. Za znepokojující považujeme fakt, že 10,4 % respondentů nepociťuje potřebu získávat nové informace, přičemž právě celoživotní vzdělávání je základním kmenem kvalitní péče o pacienta. Je zvláštní, že v subjektivním hodnocení (viz otázka č. 18), se respondenti hodnotili průměrnou známkou 2,1. Tudíž by se dala očekávat větší aktivita v dalším vzdělávání za účelem zlepšit své znalosti či dovednosti. Situace je tolik nepříznivá proto, že se nejedná jen o osobní růst, ale hlavně o rizika spojená s neznalostí, jež mohou mít nedozírné následky na zdraví pacienta. V budoucnosti bychom se mohly zaměřit, proč respondenti nemají zájem o další vzdělávání. Dále je zajímavé, že možnost samostudia standardů ošetřovatelské péče, jakož zdroj dalších informací, tvořilo 30 odpovědí a přitom standard četlo jen 24 respondentů. Dá se tedy očekávat, že se vyskytla nějaká externí překážka, která respondentům zabránila ve vzdělávání. V otázce č. 15 zjišťujeme, zdali existují překážky, které by bránily implementaci nových informací o periferní žilní kanylaci do praxe. Odpověď nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom, zaujímala 34,8 %, tj. 30 odpovědí. Odpověď nejsou překážky byla zastoupena nejvíce, a to 38 odpověďmi (44,2 %). Po pěti odpovědích (5,8 %) měly možnosti nedostatek času při práci a finanční stránka. Možnost nedostatek času na studium tvořila se 4 odpověďmi 4,7 %, nespolupráce kolektivu byla zvolena jednou 1,2 %, nedostatek informací byl vybrán 3 krát (3,5 %). Variantu jiné nezvolil nikdo. Dle předpokladu nad touto problematikou značný počet respondentů nepřemýšlel, ovšem velké procento dotázaných uvedlo, že žádné překážky neexistují, což považujeme za dobrý výsledek. Dále bychom se mohly zajímat, proč tak velký počet respondentů udává, že nemají zájem o problematiku. Jednou z možností je, že problematika periferní žilní kanylace není pro respondenty dostatečně atraktivní nebo se stala rutinou a respondenti ji považují za dokonale zvládnutou. V otázce č. 16 se zajímáme, zdali respondenti ví, že na jejich pracovišti existuje standard zaměřený na periferní žilní kanylaci. 65 respondentů (81,2 %) ví, že standard na pracovišti mají, většina však nedoplnila správný název Zajištění žilního řečiště kanylací periferní přístup, dále se často jednalo o nesprávné znění názvu (péče o zavedený periferní žilní katétr, standard o periferní žilní kanylaci, péče o i.v. katétry, kanylace periferní žíly). 18,8 % dotázaných udalo, že neví nebo si nevzpomněli. Nikdo z dotázaných nevybral variantu, že standard nemají. Podobné výsledky uvádí Kereková 81, která zjistila, že největší procento dotázaných označilo za hlavní zdroj dokumenty nemocnice, v níž jsou zaměstnaní. 81 Srov. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. 65
Výsledky jsou tedy podobné naší analýze. Ve srovnání s položkou č. 13, kdy 24 respondentů bylo na svém pracovišti proškoleno prostřednictvím standardů ošetřovatelské péče, hodnotíme výsledek kladně, protože 19 z nich si přesný název standardu pamatovalo. V případné další studii bychom se mohly zajímat otázkou, kde lze tento standard najít. Položka č. 17 mapuje, zdali se respondenti zajímají o problematiku periferní žilní kanylace a případně o jakou část. Odpověď nemám zájem, zvolilo 14 respondentů 6,9 %, 20 respondentů (9,9 %) udalo, že neví. Zbylých 46 (83,2 %) respondentů zájem o periferní žilní kanylaci mělo. Nejvíce se respondenti zajímali o postup při zavádění periferní žilní kanyly, následně o možnost krytí periferní žilní kanyly a komplikace kanylace. Odpověď druhy periferních žilních kanyl a uzávěry periferních žilních kanyl měly nejmenší zastoupení. Nikdo nevyplnil variantu jiné. Kereková 82 ve své práci uvádí, že až 18 % dotázaných nemělo zájem o problematiku periferní žilní kanylace, což je téměř 3x více než v mém průzkumu. Je zvláštní, že se rozdíl vyskytl i při podobném souboru respondentů (v případě Kerekové 90 respondentů). V této souvislosti lze na poměrně vysoké procento nezájmu v našem průzkumu pohlížet pozitivně, avšak by bylo dobré zjistit důvod nezájmu. Obdobně jako v položce č. 14 se může jednat o neatraktivnost problematiky nebo ji respondenti považují za rutinní natolik, že nevidí důvod dalšího vzdělávání. V položce č. 18 se zaměřujeme na subjektivní hodnocení teoretických znalostí respondentů v oblasti periferní žilní kanylace. Respondenti se měli ohodnotit na stupnici 1-5 jako ve škole. Nejvíce respondentů se ohodnotilo známkou 2 (40,0 %), 28,7 % dotazovaných (23) si dalo známku 3, známkou 1 se ohodnotilo pouze 17 dotázaných (21,3 %). Známku 4 a 5 si nedal nikdo. Průměrná známka je 2,1. Pro srovnání uvádím práci Mgr. Elišky Kerekové 83, která zjistila, že 70 % všeobecných sester hodnotilo své znalosti jako výborné nebo velmi dobré, 24 % jako dobré a 6 % jako dostatečné. Žádný z dotázaných své znalosti neohodnotil jako nedostatečné. Stejně jako v naší práci je hodnocení omezeno na známky 1-3, přičemž v práci Kerekové se vyskytuje více známek 1 (výborné) oproti známkám 2 (velmi dobré). 82 Srov. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. 83 Srov. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. 66
Následující položky, tedy s č. 19-26, se týkají znalostní části dotazníku. Položka č. 19 byla zaměřena na to: Jak dlouho je možno ponechat zavedenou periferní žilní kanylu, jestliže je kanyla průchodná a nejsou přítomny známky jiných nežádoucích projevů v okolí vpichu? Správně (72-96 hodin, na základě konzultace s lékařem a po jeho rozhodnutí i déle), odpovědělo 69 respondentů (86,3 %), 4 respondenti (5,0 %) zvolili možnost typu 24 hodin nebo do známek komplikací, další 3 respondenti (3,7 %) by ponechali průchodnou a bez známek infekce či jiných nežádoucích projevů zavedenou periferní žilní kanylu 7 dní nebo do známek komplikací, ovšem musí být častěji vedena klasifikace flebitis, stejný počet respondentů měla možnost ani jedna odpověď není správná. Odpověď dokud se neobjeví známky komplikací, zvolil pouze jeden respondent (1,3 %). Celkem tedy špatně odpovědělo 11 respondentů (13,7 %). Při tvorbě této otázky jsme vycházely ze standardu ošetřovatelské péče, který je součástí přílohy č. 7. Pro porovnání uvádíme práci Kerekové 84, která zjistila, že na stejný dotaz odpovědělo správně 59 % respondentů. Výsledek tedy hodnotíme kladně, protože v našem průzkumu byli respondenti výrazně úspěšnější. Položka č. 20 mapovala: V jakém časovém intervalu provedete převaz, je-li periferní žilní vstup kryt neokluzivním (neprůhledným) materiálem? Správnou odpověď, kdy krytí měníme minimálně jednou denně, zvolilo 54 dotázaných (67,5 %). Po 48 hod by krytí měnilo 9 dotázaných (11,3 %), po třech dnech 17 respondentů (21,2 %). Žádný respondent by neponechal krytí po celou dobu zavedení katétru a rovněž nebyla nikým vybrána možnost žádná odpověď není správná. Chybně tedy odpovědělo 26 dotázaných (32,5 %). Celkově je možno brát výsledek jako relativně uspokojivý, ovšem nelze opomenout, že se jedná o základní úkon v péči o periferní žilní kanylu. Je možné, že sestry na mnohých pracovištích používají jen transparentní krytí, a tak péče o netransparentní materiál přešla v zapomnění. To ale nikoho neomlouvá, protože otázka byla tvořena na základě standardu ošetřovatelské péče (viz příloha č. 7). Položka č. 21 zněla: V čem spočívá první stupeň klasifikace tíže flebitis dle Maddona? Správně odpovědělo 47 respondentů (58,7 %), kteří zvolili možnost, že první stupeň klasifikace tíže flebitis dle Maddona spočívá ve výskytu známek bolesti, bez reakce okolí, 23 dotázaných (28,8 %) zvolilo odpověď ve výskytu známek bolesti, zarudnutí, otoku, 6 respondentů (7,5 %) si myslelo, že žádná odpověď není správná, dvě odpovědi 84 Srov. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. 67
(2,5 %) označovaly možnost, kdy komplikace spočívají ve výskytu známek neprůchodnosti kanyly. Rovněž dva respondenti (2,5 %) si mysleli, že klasifikace spočívá ve výskytu známek krvácivých projevů, bolesti, otoku. Chybně odpovědělo 33 respondentů, tj. 41,3 %. Toto zjištění je alarmující, protože sestra by měla denně provádět hodnocení místa vpichu dle Maddona. Tabulka klasifikace tíže flebitis je dokonce přílohou standardu Zajištění žilního řečiště kanylací periferní přístup, který byl jedním z nejpoužívanějších edukační materiál při proškolení zdravotníků (viz položka č. 13). Položka č. 22 zjišťovala: Do jaké hodnoty osmolality a ph roztoku je možno podat roztok do periferního žilního řečiště? Správně odpovědělo pouhých 8 respondentů (10,0 %), kteří zvolili možnost aplikace roztoků do 900 mosmol a ph 5-9, 27 dotázaných (33,7 %) vybralo možnost do 600-700 mosmol a ph 7, 24 respondentů (30,0 %) zvolilo možnost, kdy žádná odpověď není správná), 15 respondentů (18,8 %) by podalo do periferie roztoky do 800 mosmol a ph 7 a 6 respondentů (7,5 %) označilo možnost do 800 mosmol a ph 7. 72 dotázaných odpovědělo chybně (90,0 %). Toto téma sice není součástí standardu týkajícího se periferní žilní kanylace, ale pro sestru je velmi důležité, aby věděla, zda lze daný roztok podat do periferního žilního systému, případně jakou rychlostí. Všechny uvedené možnosti byly v bezpečném rozmezí, z čehož plyne, že při podání roztoku o nižších hodnotách, než je uvedeno, pacienta nepoškodíme 85. Položka č. 23 byla zaměřena: Co uděláte, nepovede-li se Vám zavést periferní žilní kanyla na poprvé? Správně, že na další vpich použiji novou periferní žilní kanylu, vpich vedu proximálním směrem od původního místa vpichu, odpovědělo 42 respondentů (52,5 %), 35 respondentů (43,7 %) označilo možnost, kdy na další vpich použiji novou periferní žilní kanylu, nový vpich vedu kdekoli na končetině, možnost žádná odpověď není správně, zvolili 3 dotázaní (3,8 %). Možnosti typu: na další vpich není potřeba použít novou kanylu /u téhož pacienta/, vpich vedu distálně od původního místa vpichu nebo odpověď: na další vpich není třeba použít novou kanylu, vpich vedu proximálním směrem od původního místa vpichu, nezvolil žádný respondent. Špatně odpovědělo 38 dotázaných (47,5 %). 85 Srov. KŘEMEN, J., E. KOTRLÍKOVÁ, Š. SVAČINA, Enterální a parenterální výživa. S 53. 85 Srov. GEBAUER, Bernhard. Klinik für Strahlenheilkunde. [online]. [vid. 6. Říjne 2013, 18:31 CET]. Dostupné z: http://apps.drg.de/data/downloads/roeko2010/ws_101_1_gebauer.pdf 68
Výsledek hodnotím negativně, protože zavedení nové kanyly distálním směrem na končetině může poškodit pacienta extravazací. 86 Položka č. 24 zněla: Označte, která žíla je nejméně vhodná pro periferní žilní kanylaci. Správně, nejméně vhodná je vena poplitea, odpovědělo 66 dotázaných (82,5 %), 7 respondentů označilo jako nejméně vhodné venae metacarpae (8,8 %), možnost vena basilica označili 3 respondenti (3,7 %), stejně tak tři respondenti označili možnost vena radialis. Odpověď vena brachialis označil jeden respondent (1,3 %). Špatně tedy odpovědělo 14 dotázaných (17,5 %). 87 88 Překvapivě hodně respondentů chybovalo, což bychom přičítaly snad neznalosti anatomie, protože v praxi se opravdu nesetkáme se zavedením kanyly do vena poplitea. Položka č. 25 se zaměřovala na to: Jaké povinnosti (činnosti) musí sestra zajistit po zavedení periferní žilní kanyly? Správná byla možnost žádná odpověď není správná, kterou zvolilo 7 respondentů (8,7 %), 39 respondentů zvolilo následující postup označit krytí datem zavedení, provést záznam do dokumentace, desinfekce a úklid pomůcek, provádět pravidelnou kontrolu místa vpichu i stavu pacienta (48,8 %), 30 respondentů (37,5 %) zvolilo variantu postupu: upozornit pacienta na nežádoucí projevy spojené s kanylací žíly, označit krytí datem zavedení, zkontrolovat stav pacienta a místo vpichu, provést desinfekci a úklid pomůcek), dva respondenti (2,5 %) zvolili možnost typu: označit krytí datem zavedení, zkontrolovat stav pacienta i místo vpichu a následně pravidelně kontrolovat místo vpichu, celkový stav pacienta, provést desinfekci a úklid pomůcek, a stejný byl počet u odpovědi s postupem: zkontrolovat stav pacienta a místo vpichu, provést desinfekci a úklid pomůcek, pravidelně kontrolovat místo vpichu i pacienta. Chybně tedy odpovědělo 73 respondentů (91,3 %). Výsledek je velmi neuspokojivý. Doufejme, že se v některých případech jednalo o nepozornost při čtení otázky. Otázka byla tvořena za použití standardu, který je součástí 86 Srov. WEYRICH, P. et al. PeriphereVenenverweilkynüle. Universitäts Klinikum Tübingen. [online]. [vid. 26.července.2013, 16:28 CET]. Dostupné z: http://www.medizin.unituebingen.de/uktmedia/einrichtungen/kliniken/medizinische+klinik/innere+medi zin+iv/pdf_archiv/pvktippstricks.pdf 87 Srov. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena, BERÁNKOVÁ, Rastislav, MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [vid 11. října 2013, 17:30 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 88 Srov. KING, Christopher, Fred M. Henretig. Textbook of pediatric emergency procedures, sekond edition. 69
přílohy č. 7. V každé z možností byla vynechána podstatná část postupu. Nejblíže správné odpovědi byla odpověď d - upozornit pacienta na nežádoucí projevy spojené s kanylací žíly, označit krytí datem zavedení, zkontrolovat stav pacienta a místo vpichu, provést desinfekci a úklid pomůcek, pouze chyběl dodatek, že provádíme pravidelnou kontrolu místa vpichu i pacienta (nejméně jednou za směnu a vždy při aplikaci léčivých přípravků). Položka č. 26 zjišťovala: Jaký je správný sled činností (ošetřovatelský postup) při zavedení periferní žilní kanyly? Správně odpovědělo 42,5 % dotázaných (34), špatně poté 57,5 % respondentů (46). Značné procento respondentů chybovalo v poměrně velkém rozsahu, kdy se nejednalo o drobný překlep. Nejvíce chyb se vyskytovalo v následujícím algoritmu: navléknutí rukavic, volba místa vpichu, přiložení Esmarchova škrtidla, desinfekce místa vpichu. Výsledek je značně neuspokojivý, protože postup byl převzat opět ze standardů ošetřovatelské péče (viz příloha č. 7). Správné znění je tedy následující: navlékneme si rukavice zvolíme místo vpichu přiložíme Esmarchovo škrtidlo provedeme desinfekci kůže v místě vpichu, desinfikované místo již nepalpujeme lékař nebo nelékařský zdravotnický pracovník zavede kanylu do žíly vrací-li se krev, napojíme spojovací hadičku se stříkačkou a propláchneme fyziologickým roztokem přiložíme krytí a provedeme fixaci kanyly, uzavřeme mandrénem, zátkou nebo napojíme infuzi. Zbylé položky, 27, 28, 29 a 30 sloužily k dokreslení pohledu na problematiku periferní žilní kanylace a získávání informací o tomto problému. Položka č. 27 zjišťovala, zdali respondenti mají zájem o znovu proškolení v problematice periferní žilní kanylace. 35 respondentů (43,7 %) jevilo zájem o znovu proškolení. 18 respondentů (22,5 %) uvedlo, že nemají zájem a 27 dotázaných (33,8 %) nevědělo nebo o tom nepřemýšlelo. Nejvíce odpovědí pak měla možnost, kdy se respondenti zajímali o druhy periferních žilních kanyl, další možnost komplikace periferní žilní kanylace, uzávěry periferních žilních kanyl, péče o zavedenou kanylu, nejméně odpovědí měly možnosti postup při zavádění a krytí periferních žilních kanyl. Odpovědi jsou srovnatelné s položkou č. 17, kde respondenti odpovídali, zdali mají zájem o problematiku periferní žilní kanylace. U položky č. 27 je oproti položce č. 17 nepatrný vzrůst u odpovědí nemám zájem a nepřemýšlel/a jsem o tom což je ještě více alarmující. Položka č. 28 zjišťovala, jakou formou by respondenti chtěli, aby proškolení probíhalo. Nejvíce dotázaných mělo zájem o formu proškolení prostřednictvím názorné ukázky 70
(49; 29,9 %), hned další v pořadí byla forma přednášky se 48 odpověďmi (29,3 %), dále cvičení, kdy je možnost aktivní účasti (26; 15,8 %). Ostatní odpovědi byly voleny výrazně méně. Možnost tištěné brožury byla zvolena 14 krát (8,5 %), 10 odpovědí bylo u možnosti vysvětlování (6,1 %) a rozhovor získal 6 odpovědí (3,7 %). Možnost jiné nedoplnil nikdo, 11 respondentů (6,7 %) označilo, že nemá zájem o proškolení. Pro srovnání cituji práci Mgr. Elišky Kerekové 89, která uvádí, že 22 % všeobecných sester projevila zájem o instruktáž, 19 % o přednášku, 7 % o informační brožury, 3 % měla poté zájem o seminář. 18 % sester nemělo zájem o nové informace. Zbylých 31 % sester mělo zájem o kombinaci výše uvedených metod. Výsledky jsou tedy srovnatelné s mou prací, kdy nejvíce respondentů jevilo zájem o instruktáž, neboli názornou ukázku a o přednášku. Ostatní formy měly výrazně menší zastoupení. S podivem, oproti položce č. 27, kde tvořila možnost nemám zájem 10,3 %, zaujímala stejná možnost v položce č. 28 pouhých 6,7 %. Možnost názorné ukázky zde zaujímá první příčku s 29,9 %, oproti položce č. 13, kde proškolení pomocí praktické ukázky tvořilo pouze 16,7 %. V otevřené položce č. 29 se vyjádřil pouze jeden respondent (0,8 %) odpovědí je to stále dokola. 79 respondentů se k položce vůbec nevyjádřilo (99,2 %). Domníváme se, že nízká aktivita respondentů v této položce souvisí i s nízkým zájmem o problematiku periferní žilní kanylace. Položka č. 30 sloužila ke shrnutí dat, získaných ze znalostní části dotazníku, tedy položek s čísly 19-26. Ve znalostním testu získali 3 respondenti (3,7 %) známku 1, nejvíce respondentů obdrželo známku 2 (43; 53,8 %). 30 respondentů (37,5 %) obdrželo známku 3, 1 dotázaný měl známku 4 (1,3 %), 3 dotázaní (3,7 %) získali známku 5. Průměrná známka činí 2,9. Znalosti respondentů tedy hodnotíme kladně, vzhledem k převaze známky 2. Porovnání subjektivního a objektivního hodnocení respondentů viz příloha č. 8. 89 Srov. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. 71
NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ Na základě zjištěných výsledků průzkumu bychom mohli navrhnout několik návrhů: -vytvoření a rozmístění edukačních letáků či brožur na sesterny (obsahem letáků by měl být základní algoritmus zavádění periferních žilních kanyl a nejčastější chyby spojené s tímto výkonem). -vytvoření instruktážního videa se zobrazením postupu při zavádění periferní žilní kanyly -vytvoření e-learningového systému, který by managementu i sestrám umožňoval pravidelně ověřovat a případně doplňovat své znalosti. -doporučit sestrám vhodné edukační materiály, protože ne všechny současně dostupné materiály jsou v souladu s evidence based ošetřovatelskými postupy či lege artis a mohly by způsobit spíše dezinformaci, nežli kvalitní edukaci. Odkazy na vybrané stránky by bylo vhodné propagovat jednak v edukačních letácích nebo také prostřednictvím vrchních či staničních sester v rámci reedukace personálu. -více rozšířit povědomí o možnostech kurzů a seminářů, zaměřených na periferní žilní kanylaci, například dodatkem v edukačních letácích. Více sestry podporovat ve vzdělávání. Bylo by vhodné situaci monitorovat prostřednictvím edukačních protokolů, kde by byly zhodnoceny znalosti před proškolením a znalosti, případně nedostatky po proškolení. Tento postup je důležitý zejména proto, aby měla edukace efekt a mohla reagovat na aktuální potřeby edukantů. 72
ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá problematikou periferní žilní kanylace v klinické praxi. Práce je rozdělena do dvou částí. První (teoretická část), v obecné rovině popisuje problematiku periferní žilní kanylace (historii, indikace a kontraindikace, kompetence, pomůcky, postup, související intervence, komplikace a vedení ošetřovatelské dokumentace). Druhá (empirická část) má pomocí kvantitativního průzkumu metodou originálního dotazníkového šetření zmapovat problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi, informovanost a znalosti sester v této problematice. V empirické části byly stanoveny tři cíle: Cíl č. 1: Zmapovat problematiku periferní žilní kanylace. Cíl č. 2: Zmapovat informovanost sester v problematice periferní žilní kanylace. Cíl č. 3: Zmapovat deklarované znalosti sester o periferní žilní kanylaci. Všechny cíle bakalářské práce byly splněny a prověřeny za pomoci šesti očekávaných výsledků. Z výsledků šetření vyplynulo, že 62,6 % sester zavádí periferní žilní kanyly denně, a to hlavně skupině pacientů ve věku 45-59 let, z důvodu podání intravenózních léků. Jako nejčastější komplikace periferní žilní kanylace bylo zvoleno paravenózní podání. Dále bylo zjištěno, že u pouhých 51,3 % dotázaných proběhlo proškolení o periferní žilní kanylaci, u zbylé části respondentů proškolení neproběhlo nebo si nevzpomínají. Možná proto zjišťujeme ve znalostním testu určité nedostatky např. spojené s ošetřovatelským postupem zavedení periferní žilní kanyly nebo při hodnocení tíže flebitis. Nejčastější formou edukace bylo uváděno ústní proškolení (sestrou školitelkou při nástupu na pracoviště) a dále pomocí samostudia standardů ošetřovatelské péče. Je tedy s podivem, že přesné znění daného standardu znalo pouze 23,7 % dotázaných. Bylo by vhodné se zajímat, zda respondenti vědí, kde lze tento standard najít či co je jeho náplní. I přesto všechno 83,2 % dotázaných projevilo zájem o problematiku periferní žilní kanylace (nejvíce se jednalo o proškolení v oblasti: druhů periferních žilních kanyl, péči o zavedenou periferní žilní kanylu, postup při zavádění periferních žilních kanyl a uzávěry periferních žilních kanyl). 73
Proto, že se jedná o každodenní činnost sester, je důležité, aby sestry tuto činnost dokonale ovládaly nejen v praktické, ale i v teoretické rovině. Pokud tomu tak není, hrozí riziko poškození pacienta a následné postihy s možností soudní dohry. Tento výkon by neměl být bagatelizován a ani považován za zdánlivě neškodný. 74
ANOTACE Příjmení a jméno autora: Vašíčková Edita Instituce: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství Název práce: Periferní žilní kanylace v klinické praxi Vedoucí práce: PhDr. Michaela Schneiderová Počet stran: 124 Počet příloh: 8 Rok obhajoby: 2014 Klíčová slova: Periferní žilní kanyla, periferní žilní kanylace, intravenózní terapie. Souhrn: Bakalářská práce je zaměřena na problematiku periferní žilní kanylace v klinické praxi. Svým obsahem je dělena do dvou stěžejních částí. První (teoretická) část poskytuje komplexní pohled na periferní žilní kanylaci (historii, indikace a kontraindikace, kompetence, pomůcky, postup, související intervence, komplikace a vedení ošetřovatelské dokumentace). Cílem druhé (empirické) části, je pomocí kvantitativního průzkumu metodou originálního dotazníkového šetření u všeobecných sester na vybraných chirurgických pracovištích FN Brno, zmapovat problematiku periferní žilní kanylace, informovanost a znalosti sester v této oblasti. 75
ANNOTATION Surname and firstname: Vašíčková Edita Institution: Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursing Title of the work: Peripheral venous cannulation in clinical practice Supervisor of the work: PhDr. Michaela Schneiderová Number of pages: 124 Number of enclosures: 8 Yearof defense: 2014 Keywords: Peripheral venous catether, peripheral venous cannulation, intravenous therapy Summary: The bachelor thesis is focused on the problem of the peripheral venous cannulation in the clinical practice. Its content is divided in two fundamental parts. The first (theoretical) part provides a complex view of the peripheral venous cannulation (history, indication and contraindication, competence, aids, procedure, related interventions, complications and management of the nursing documentation). The target of the second (empirical) part is to map the problem of the peripheral venous cannulation, knowing and information of the nurses in this field with the help of the quantitative research by the method of the original questionnaire inquiry about the practice of general nurses in the selected surgical workplaces in FN Brno. 76
SEZNAM POUŽÍTÉ LITERATURY MONOGRAFIE 1. ČIHÁK, RADOMÍR. Anatomie 3: Druhé, upravené a doplněné vydání. 2. vydání. Praga: Grada Publishing, 2004. 80-247-1132-X. 692 s. 2. DOUGHTERY, Lisa, J. LAMB. Intravenous Therapy in Nursing Practise: Second edition. Oxford: Blackwell Publishing I.td.. 2008, ISBN 978-1-4051-4647-0. S. 3 3. DOYLE, James R., MICHAEL J.B., Surgical Anatomy ofthe Hand and Upper extremity. 1. Vydání. Honolulu: Lippincitt Williams and Wilkins,2002.ISBN 9780397517251. 721 s. 4. IVANOVÁ, Kateřina, Lubica JUŘÍČKOVÁ. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1. Vydání. Olomouc 2005. 80-244-0992-5 5. KAPUONOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. Vydání. Praha: GradaPublishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1830-9. 6. KELNAROVÁ, Jarmila., Martina, CAHOVÁ, Iva, KŘESŤANOVÁ, Zuzana, ČÍKOVÁ, et al. Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy-2. Ročník: 2. Díl. 2. Vydání. Praha: Garda Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-3106-3 7. KEREKOVÁ, Eliška. Periferní žilní vstupy v kontextu kvalitní a bezpečné péče. Olomouc 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd. 8. KING, Christopher, Fred M. Henretig. Textbook of pediatric emergency procedures, sekond edition. USA: Lippincott Williams and Wilkins, 2008. ISBN 978-0-7817-5386-9. 9. Komise pro kvalitu ošetřovatelské péče. Standardní ošetřovatelský postup, Zajištění žilního řečiště kanylací periferní přístup. 2. Vydání. Brno: 2013. R/D/00999/06/016 10. KŘEMEN, Jaromír, Eva KOTRLÍKOVÁ, Štěpán SVAČINA, et al. Enterální a parenterální výživa. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 078-80-204-2070-1. 11. KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. ISBN 978-80-247-2713-4. 77
12. MAĎAR, Rastislav, Renata PODSTATOVÁ, Jarmila ŘEHOŘOVÁ. Prevence nozokomiálních nákaz v klinické praxi. 1. Vydání. Praha: Grada Publishing, 2006. 80-247-1673-9. 168 s. 13. MÁDLOVÁ, Ivana, Světluše CHABROVÁ, Martina PÁTÁ, Nina MÜLLEROVÁ. Standard: Intravenózní aplikace roztoků a léků. Zavádění periferní žilní kanyly. Sestra. Praha: Mladá fronta. Příloha listopad 2004. Č. 11. s.5-12. ISSN 1210-0404 14. MIKŠOVÁ, Zdeňka, Marie, FROŇKOVÁ, Renáta HERNOVÁ, Marie ZAJÍČKOVÁ. Kapitoly z ošetřovatelské péče I: aktualizované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 80-247-1442-6 15. PLEVOVÁ, Ilona, Radka, BUŽGOVÁ, Eva JANÍKOVÁ, Alena, MACHOVÁ et al. Ošetřovatelství I. 1. Vydání. Praha: Grada Publishuing a.s., 2011. ISBN 978-80-246-3557-3 16. ŠEFLOVÁ, Lenka. Komplikace periferních žilních kanyl. Brno 2012. Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Lékařská fakulta. 17. VÉVODA, Jiří et al. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. První vydání. Praha: Grada Publishing, a.s. 2013. ISBN 978-80-247-4723-3 18. VORLÍČEK, Jiří, Jitka ABRAHÁMOVÁ, Hilda VORLÍČKOVÁ et al. Klinická onkologie pro sestry. Praha: Grada Publishing a.s., 2006. ISBN 80-247-1716-6. 328 s. 19. WORKMAN, Barbara A., CLARE, I., BENNETT. Klíčové dovednosti sester.1. Vydání, Praha: Grada Publishing, 2006, ISBN 80-247-1714-? 20. ZADÁK, Zdeněk. Výživa v intenzivní péči: 2., rozšířené a aktualizované vydání. 2. Vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN 978-08-247-2844-5 78
ONLINE ZDROJE 1. Active Forewer [online]. [místo nenalezeno]: Active Forever: Improving Outcomes, Improving Lives. 2013, [vid. 6. Prosince 2013, 19:35 CET]. Dostupné z: http://www.activeforever.com/becton-dickinson-co-nexiva-closediv-catheter-system 2. Apotek 1 [online]. [Lørenskog]: Apotek 1, 2014. [vid 3. Února 2014, 18:08 CET]. Dostupné z: http://www.apotek1.no/produkter/bd-butterfly-kanyle-23g- 06x19mm-100stk-864484p 3. BD Helpallpeople live healthylives [online]. [United States]: BD 2013. [vid. 6. Prosince 2013, 19:43 CET]. Dostupné z: http://bd.com/infusion/products/neonatal/fbinag.asp 4. Bezpečnostná i.v.canyla s PTFE/FEP/PUMEX Katétrom. T- injecta.sk.[online].[stará Turá]: Chirana T. Injecta, a.s., 2012 [vid 27. ledna 2014, 17:53 CET]. Dostupné z: http://www.t-injecta.sk/produkty/kanylychiraflex/ifu_for_iv_cannulla_sk.pdf 5. BIRD, Cheryl. Definitionof a Peripheral IV. About.com Breast Cancer [online]. [New York]: About.com, 2012. [vid 1. Února 2014, 17:15 CET]. Dostupné z: http://preemies.about.com/od/glossary/g/peripheraliv.htm 6. Braunaviny [online]. [Praha]: B. Braun medical, 2013 [vid 4. Února 2014, 10:35 CET]. Dostupné z: http://braunoviny.bbraun.cz/clanky/introcan-safetyz-3- uzavrena-intravenozni-bezpecnostni-kanyla/ 7. Clinical Excellence Commision. Peripheral Intravenous Cannula (PIVC) Insertion and Post Insertion Care in Adults Patients. NSW Government Health [online]. [Sydney]: Ministry of Health, NSW, 2013, [vid 3. Února 2014, 9:38 CET]. Dostupné z: http://www0.health.nsw.gov.au/policies/gl/2013/pdf/gl2013_013.pdf 8. Clinical Guidelines (Nursing) [online]. [Australia, Victoria]: The Royal Children shospital, 2012, [vid. 27. Listopadu, 2013, 18:43 CET]. Dostupné z: http://www.rch.org.au/rchcpg/hospital_clinical_guideline_index/peripheral_intra venous_iv_device_management/ 9. Česká asociace sester [online]. [Praha]: Česká asociace sester, 2008 [vid 3. Února, 2014, 10:07 CET]. Dostupné z: http://www.cnna.cz/vedeniosetrovatelske-dokumentace 79
10. Gama group [online]. [České Budějovice]: Gama Group a.s., 2007-2013. [vid. 26.července 2013, 17:29 CET]. Dostupné z: http://www.gama.cz/spolecnost. 11. GEBAUER, Bernhard. Klinik für Strahlenheilkunde [online]. [Berlin]: Deutsche Röntgengesellschaft. nezjištěno [vid. 6. Října 2013, 18:31 CET]. Dostupné z: http://apps.drg.de/data/downloads/roeko2010/ws_101_1_gebauer.pdf 12. Guideline: Peripheral Intravenouscatheter (PIVC) [online]. [Queensland]: Queensland Government, 2013 [ vid. 8.července 2013, 17:25 CET]. Dostupné z: http://www.health.qld.gov.au/qhpolicy/docs/gdl/qh-gdl-321-6-5.pdf 13. HINGELL, Patty. Peripheral Intravenous Initiation, Self Learning Module. Fraserhealth [online]. [Surrey]: Fraserhealth, 2012 [vid 27. Srpna, 16:59 CET]. Dostupné z: http://www.fraserhealth.ca/media/peripheralintravenousinitiationmodule.pdf 14. HUDÁČKOVÁ, Periferní žilní kanylace, porty, CVK [online]. [České Budějovice]: eamos, Jihočeská univerzita, 2002-2013. [vid. 26. listopadu, 2013]. Dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kos/modules/low/kurz_text.php?identifik=kos_392_t &id_kurz=&id_kap=15&id_teach=&kod_kurzu=kos_392&id_kap=15&id_set_te st=&search=&kat=&startpos=4 15. Interní propedeutika [online]. [Praha]: Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole, 2011 [vid. 22. Září 2013, 18:52 CET]. Dostupné z: http://www.propedeutika.cz/ 16. LA PIERRE, David. Peripheral Venous Access. Sharinginhealth.ca [online]. [Canada]: Sharinginhealth.ca, 2011, [vid. 26. listopadu, 2013, 15:30 CET]. Dostupné z: http://www.sharinginhealth.ca/treatments/peripheral_venous_access.html 17. MAŇÁSEK, Viktor. Co přinesl londýnský kongres o možnostech žilního přístupu. Medical Tribune [online]. [Praha]: Medical Tribune, 2010. [vid. 26.listopadu 2013, 12:57 CET], Dostupné z:http://www.tribune.cz/clanek/20066- co-prinesl-londynsky-kongres-o-moznostech-zilniho-pristupu 18. Masarykova univerzita, Lékařské fakulta [online]. [Brno]: Masarykova univerzita, 2013 [vid 4. Dubna 2014, 18:04 CET]. Dostupné z: http://www.med.muni.cz/dokumenty/pdf/informace_o_vysledku_prijimaciho_riz eni_2013_mgr_bc.pdf 19. Metodika bibliografických citací [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2011. [vid. 10. listopadu, 2013, 18:31 CET]. Dostupné z: 80
http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/prif/ps11/metodika/web/ebook_citace_2011.htm l 20. PODSTATOVÁ, Renata, Jarmila ŘEHOŘOVÁ, Irena BERÁNKOVÁ, Rastislav MAĎAR. Standardy péče o intravenózní vstupy [online]. [Olomouc]: FN Olomouc, 2005 [vid 27. Srpna 2013, 18:54 CET]. Dostupné z:http://www.lefa.sk/internet/nozokom/2005/2005-2/03.pdf 21. Peripheral venous cannulation [online]. [Lodz]: Medical Unoversity of Lodz, 2001-2013, [vid. 26. listopadu 2013, 13:13 CET]. Dostupné z: http://www.umed.pl/anestezja/dokumenty/injections.pdf 22. Policy for Peripheral Venous Cannulation [online]. [North Somerset]: NHS North Somerset, 2009 [vid. 12. července 2013, 16:45 CET]. Dostupné z: http://www.northsomerset.nhs.uk/publications/policies_and_guidelines/clinical_ policies/peripheral%20venous%20cannulation/policy%20for%20peripheral%20 Venous%20Cannulation.pdf 23. Portal.gov [online]. [Praha]: Ministerstvo vnitra, 2014. [vid. 9. Února 2014, 16:13 CET]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonpar.jsp?page=0&idbiblio=57523&recshow =4&fulltext=&nr=96~2F2004&part=&name=&rpp=15#parCnt 24. RICKARD, C.M., J. WEBSTER, M.C. WALLIS et al. Routine versus clinically indicated replacement of peripheral intravenous catheters: a randomised controlled equivalence trial. Lancet [online]. [Australia]: Griffifth Unversity. September 2012. Vol. 380 No. 9847. S. 1066-1074 [vid. 18. Července 2013, 15:04 CET]. ISSN 140-6736(12)61338-5. Dostupné z: http://www.thelancet.com/search/results?searchterm=routine%20versus%20clin ically%20indicated%20replacement%20of%20peripheral%20intravenous%20cat heters%3a%20a%20randomised%20controlled%20equivalence%20trial&fieldn ame=allfields&op=&searchterm2=&fieldname2=&year=&volume=&page=&jr nl=&artypes=&journalfromwhichsearchstarted=lancet&sort=date&order=asc& collectionname=lancet 25. RIVERA, A. M., et al. The History of peripheral intravenous catheters: How littleplastic tubes revolutionized medicine [online]. [Brusel]: Belgische Verenigingvoor Anesthesie en Reanimatie. 2005. [vid 3. Února, 2014, 17:06 CET]. Dostupné z: 81
http://www.sarb.be/fr/journal/artikels_acta_2005/artikels_acta_56_3/acta_56_3_r ivera.pdf 26. Russová Dana. Periferní žilní katétr. Seminární práce Russová Dana [online]. [Ústi nad Labem]: neuvedeno.[vid 27. Ledna 2014, 18:11 CET]. Dostupné z: http://russova.ic.cz/ 27. SKLENÁŘOVÁ, Irena. Infuze, periferní žilní kanylace. Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická České Budějovice [online]. [České Budějovice]: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická České Budějovice, 2012. [vid. 4. Února 2014, 17:21 CET]. Dostupné z: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická České Budějovice 28. STEPHAN, Pam. Butterfly Needles For Blood Draws and Simple IVs. About.com Breast Cancer [online]. [New York]: About.com, 2012. [vid 1. Února 2014, 16:55 CET]. Dostupné z: http://breastcancer.about.com/od/chemotherapydrugs/p/butterfly-needles.htm 29. SÚKL [online]. [Praha]: Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2010 [vid 4. Října 2013, 19:31 CET]. Dostupné z: www.sukl.cz 30. Tangent Medical [online]. [Michigan]: Tangent Medical Technologies. 2013. [vid. 6. Prosince 2013, 19:25 CET]. Dostupné z: http://tangentmedical.com/novacath/ 31. The Free Dictionary [online]. [Huntington Valley]: Farlex. 2013. [vid. 26. listopadu 2013, 17:15 CET]. Dostuné z: http://www.thefreedictionary.com/ 32. Velký lékařský slovník [online]. [Praha]: Maxdorf, 2008, [vid 26. Listopadu 2013, 12:44 CET], Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/pojem/kanyla 33. Viggo Medical Devices [online]. [Rodmarton]: VIGGO Medica ldevices UK, 2010. [vid. 7.prosince 2013, 16:27 CET]. Dostupné z: http://www.viggomedical.com/i-v-cannula.html 34. Vyšší odborná škola zdravotnická v Brně [online]. [Brno]: Vyšší odborná škola zdravotnická v Brně, 2014, [vid 4. Dubna 2014, 18:08 CET]. Dostupné z: http://www.voszbrno.cz/otevirane-obory?idm=78 35. VYTEJČKOVÁ, Renata. Periferní žilní kanylace [online]. [Praha]: Univerzita Karlova, nezjištěno [vid. 2. července 2013,17:52 CET]. Dostupné z: http://www.lf3.cuni.cz/opencms/export/sites/www.lf3.cuni.cz/cs/pracoviste/osetr ovatelstvi/vyuka/studijni-materialy/cnskzo2/studijnimaterialy/perifernx_xilnx_kanylace.pdf 82
36. WEYRICH, P. et al. Periphere Venenverweilkynüle. Universitäts Klinikum Tübingen. [online].[heidelberg]: Universitätsklinika Tübingen, nezjištěno [vid. 26.července.2013, 16:28 CET]. Dostupné z: http://www.medizin.unituebingen.de/uktmedia/einrichtungen/kliniken/medizinische+klinik/inner e+medizin+iv/pdf_archiv/pvktippstricks.pdf 37. ZOUBKOVÁ, Renáta. Zajištění vstupu do krevního oběhu. Projekty osu. [online]. [Ostrava]: Jesenius, 2012 [vid 28. Srpna 2013, 7:21 CET]. Dostupné z: projekty.osu.cz/jesenius/s_2_1.pdf 83
SEZNAM ZKRATEK NLZP Nelékařský zdravotnický personál ARIP Anesteziologie-resuscitace-intenzivní péče PSS Pomaturitní specializační studium FN Brno Fakultní nemocnice Brno i.v. intravenózní (nitrožilní) G Gauge (označení velikosti jehel) v. vena (lat. Žíla) psi pound per square inch = 1,724 bar mmhg milimetr rtuťového sloupce WHO World Health Organization 84
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 - Barevné označení periferních žilních kanyl... 14 Tabulka 2 - Klasifikace tíže flebitis dle Maddona... 27 Tabulka 3 - Věk... 35 Tabulka 4 - Pohlaví respondentů... 36 Tabulka 5 - Typ pracoviště... 36 Tabulka 6 - Typ ošetřovací jednotky... 37 Tabulka 7 - Délka praxe... 38 Tabulka 8 - Nejvyšší dosažené vzdělání... 38 Tabulka 9 - Stávající studium... 39 Tabulka 10 - Specializace v oboru... 39 Tabulka 11 - Frekvence aplikace periferních žilních kanyl... 40 Tabulka 12 - Nejčastější věková skupina pacientů s periferní žilní kanylou... 41 Tabulka 13 - Důvod zavádění periferních žilních kanyl... 42 Tabulka 14 - Komplikace spojené s periferní žilní kanylací... 43 Tabulka 15 - Proškolení o periferní žilní kanylaci... 44 Tabulka 16 - Příčinné souvislosti proškolení o periferní žilní kanylaci... 44 Tabulka 17 - Forma proškolení o periferní žilní kanylaci... 45 Tabulka 18 - Potřeba získávat nové informace ohledně periferní žilní kanylace... 45 Tabulka 19 - Bariéry v implementaci nových informací o periferní žilní kanylaci do klinické praxe... 46 Tabulka 20 - Existence standardu o periferní žilní kanylaci na pracovišti... 46 Tabulka 21 - Zájem o problematiku periferní žilní kanylace... 47 Tabulka 22 - Subjektivní hodnocení teoretických znalostí o periferní žilní kanylaci... 47 Tabulka 23 - Doba ponechání periferní žilní kanyly... 48 Tabulka 24 - Interval převazu periferní žilní kanyly... 49 Tabulka 25 - Klasifikace tíže flebitis dle Maddona dle prvního stupně... 49 Tabulka 26 - Hodnota ph a smolarita roztoků do periferní žilní kanyly... 50 Tabulka 27 - Postup při nezdařené kanylaci... 50 Tabulka 28 - Žíly nevhodné žíly pro kanylaci... 51 85
Tabulka 29 - Postup po zavedení periferní žilní kanyly... 52 Tabulka 30 - Ošetřovatelský postup při zavádění periferní žilní kanyly... 53 Tabulka 31 - Zájem o znovu proškolení v problematice periferní žilní kanylace... 54 Tabulka 32 - Forma reedukace o periferní žilní kanylaci... 55 Tabulka 33 - Nápady a připomínky... 55 Tabulka 34 - Objektivně zjištěné výsledky znalostního testu o periferní žilní kanylaci.. 56 Tabulka 35 - Koncentrace základních roztoků... 111 86
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 - Věk... 35 Graf 2 - Věková skupina pacientů... 41 Graf 3 - Komplikace periferní žilní kanylace... 43 Graf 4 - Zájem o proškolení... 54 Graf 5 - Subjektivní a objektivní hodnocení znalostí... 123 87
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: ANATOMIE A FYZIOLOGIE ŽILNÍHO SYSTÉMU... 89 Příloha č. 2:DRUHY PERIFERNÍCH ŽILNÍCH KANYL... 92 Příloha č. 3: KOMPLIKACE PERIFERNÍ ŽILNÍ KANYLACE... 104 Příloha č. 4: LÁTKY KONTRAINDIKOVANÉ K PODÁNÍ DO PERIFERIE... 110 Příloha č. 5: ŽÁDOST O SBĚR DAT... 112 Příloha č. 6: DOTAZNÍK... 114 Příloha č. 7: STANDARDNÍ OŠETŘOVATELSKÝ POSTUP... 120 Příloha č. 8: POROVNÁNÍ SUBJEKTIVNÍHO A OBJEKTIVNÍHO HODNOCENÍ ZNALOSTÍ RESPONDENTŮ... 123 88
PŘÍLOHY Příloha č. 1: ANATOMIE A FYZIOLOGIE ŽILNÍHO SYSTÉMU Žíly (venae) mají tenčí stěnu než tepny stejného kalibru. Krev v nich proudí pod malým tlakem, kolem 5-20 mmhg, a proto krev z otevřené žíly pouze vytéká, nestříká. Tlak v žilách klesá směrem k srdci, ve velkých žilách může být i nižší než je tlak atmosférický. Celkový objem žilního řečiště je asi trojnásobný oproti tepennému řečišti. Máme žilní systém povrchový a hluboký. Hluboké žíly často doprovázejí tepny i nervy. Stěny žil mají stejné tři vrstvy jako tepny, liší se však tloušťkou a zastoupením jednotlivých tkáňových složek. Valvulae venosae (žilní chlopně) jsou endotelem kryté výběžky intimy, vyztužené vazivem. Žilní chlopně mají poloměsíčitý tvar, jsou tvořeny jednou až třemi kapsami. Tyto chlopně pomáhají rozložením hydrostatického tlaku na menší celky transportovat krev do srdce. Cévy jsou všude provázeny vazivem, do kterého plynule přechází vazivo z tunica externa. Na končetinách jsou často tepna a žíla uzavřeny ve společném vazivovém obalu zvaném vagina vasorum. Tepová vlna artérie poté stlačí žíly a společně s chlopněmi se stává pohonným mechanismem žilního průtoku. 90 Žíly horní končetiny Žíly na horní končetině jsou rozděleny na povrchový a hluboký systém. Povrchový systém probíhá ve fascii v podkoží. Obě skupiny jsou velmi variabilní a nesoulad existuje i v popisu žil. Mnohé z povrchových žil zůstaly nepojmenovány. Hluboké žíly doprovází tepny a jsou často stejně pojmenovány. Povrchový a hluboký systém je propojen spojkami. Oba systémy mají chlopně, četněji se ale vyskytují v systému hlubokém. Povrchový systém zahrnuje žilní síť na dorsu ruky, povrchový palmární oblouk, venu cephalicu a venu cephalica accesorii. Dále vena basilica, mediální antebrachiiální a kubitální žíla a jejich připojené větve. Žilní síť na dorsu ruky vzniká z venul distálních prstů a dorsálních digitálních žilních oblouků. Dorsální digitální žíly probíhají po stranách prstů a napojují se na palmární oblouk. Zde existuje několik spojek mezi povrchovým a hlubokým systémem. Tyto žíly spolu 90 Srov. ČIHÁK, Radomír, Anatomie 3: Druhé, upravené a doplněné vydání. S. 74. 89
s interkapitulárními žilami tvoří tři dorsální metakarpální žíly. Tyto a další žíly formují vénu cephalicu. Na ulnární straně se obdobně rýsuje vena basilica. Povrchový žilní palmární oblouk je jemnější síť žil, kam odtéká krev z palmárních digitálních žil, z dlaně a zápěstí, následně tvoří střední antebrachiální žílu, venu basilicu a venu cephalicu. Vena cephalica je formována na radiální straně předloktí, ve svém průběhu komunikuje s mediální antebrachiální žílou a následně s basilicou. Vena cephalica accesoria je lokalizována na radiopalmární straně předloktí, nakonec ústí do vena cephalica. Vena basilica probíhá na ulnární straně předloktí, v jehož střední třetině se stáčí ke středu. 91 91 Srov. DOYLE, James.R., MICHAEL J.B., Surgical Anatomy ofthe Hand and Upper extremity, s. 270 90
Obrázek 1- Žíly horní a dolní končetiny 92 92 Srov. KING, Christopher, Fred M. Henretig. Textbook of pediatric emergency procedures, second edition. 91
Příloha č. 2:DRUHY PERIFERNÍCH ŽILNÍCH KANYL Obrázek 2 Periferní žilní kanyla Vasofixsafety 93 Obrázek 3 - Introcansafety 3 94 93 Archiv autorky 94 Srov. Braunoviny [online]. [vid 4. Února 2014, 10:35 CET]. Dostupné z: http://braunoviny.bbraun.cz/clanky/introcansafetyz-3-uzavrena-intravenozni-bezpecnostni-kanyla/ 92
Obrázek 4 - Butterfly kanyla 95 95 Archiv autorky 93
Obrázek 5 Popis částí kanyly 96 Obrázek 6 Bezpečnostní klip 97 96 Srov. Viggo Medical Devices [online]. [vid. 7.prosince 2013, 16:27 CET]. Dostupné z: http://www.viggomedical.com/i-vcannula.html 97 Archiv autorky 94
Obrázek 7Novacath 98 Obrázek 8BectonDickinson 99 Obrázek 9 BD Kanyla 100 98 Srov. Tangent Medical [online]. [vid. 6. Prosince 2013, 19:25 CET]. Dostupné z: http://tangentmedical.com/novacath/ 99 Srov. Active Forewer [online]. [vid. 6. Prosince 2013, 19:35 CET]. Dostupné z: http://www.activeforever.com/bectondickinson-co-nexiva-closed-iv-catheter-system 100 Srov. BD Help all people live healthy lives [online]. [vid. 6. Prosince 2013, 19:43 CET]. Dostupné z: http://bd.com/infusion/products/neonatal/fbinag.asp 95
Obrázek 10 - Pomůcky k periferní žilní kanylaci 101 K pomůckám dále patří dokumentace pacienta a buničitá vata na podložení končetiny. 101 Archiv autorky 96
PŘÍLOHA Č. 3 DRUHY KRYTÍ PERIFEERNÍCH ŽILNÍCH KANYL Obrázek 11- Curafixi.v. 102 Obrázek 12 - Curagard SP 103 102 Archiv autorky 103 Archiv autorky 97
Obrázek 13 - BD Veca-C 104 Obrázek 14 Curafix iv control 105 104 Srov. Apotek 1 [online]. [vid 4. Února 2014, 10:13 CET]. Dostupné z: http://www.apotek1.no/produkter/bd-veca-ckanylefiksering-m-vindu-50stk-953406p 105 Archiv autorky 98
Obrázek 15- Tegadermi.v. 106 106 Archiv autorky 99
PŘÍLOHA Č. 4 DRUHY UZÁVĚRŮ PERIFERNÍCH ŽINÍCH KANYL Obrázek 16Mandrén 107 Obrázek 17 Spojovací hadička 108 107 Archiv autorky 108 Archiv autorky 100
Obrázek 18Combi zátka 109 Obrázek 19 In zátka 110 Obrázek 20Bezjehlový vstup 111 109 Archiv autorky 110 Archiv autorky 111 Archiv autorky 101
Obrázek 21 - Posiflow 112 Obrázek 22- Vygon 113 112 Archiv autorky 113 Archiv autorky 102
Obrázek 23 Trojcestný kohoutek 114 Obrázek 24 - Přechodka pro odběr krve 115 114 Archiv autorky 115 Archiv autorky 103