Systémové modely Callista Roy Adaptační model Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové
Biografie *14.10.1939 Los Angeles Základní ošetřovatelské vzdělání Sestra, staniční sestra pediatrie 1963 bc., 1966 mgr., 1977 PhD. Odborná asistentka, ředitelka nemocnice a profesorka na Boston College of Nursing 1985 habilitace z klinické neurologie Členka Americké akademie věd, členka NANDA a Světové organizace žen
Vývoj modelu Během praxe registrovala schopnost dětí přizpůsobit se změnám Základ modelu tvořila během studií 1970 model využíván jako pilotní projekt mgr. studijního programu 1974 - The Roy Adaptation Model Další léta výzkumná pozorování a tvorba teoretické báze
Metaparadigma modelu 1 Osoba Bio-psycho-sociální tvor v interakci neustále měnícího se prostředí. Reaguje na podněty vnějšího i vnitřního prostředí Celek ze subsystémů Jedinec = adaptační systém s vnitřními procesy (4 adaptační oblasti) příjemce oš. péče Prostředí Tvoří podmínky, okolnosti, vlivy a situace působí na vývoj a chování jedince x skupiny
Metaparadigma modelu 2 Změna prostředí působí na schopnost adaptovat se Faktory prostředí velké, malé, negativní, pozitivní Změna prostředí více energie stran jedince pro adaptaci Podněty prostředí = stimuly (fokální, kontextuální, reziduální) jádro zacílení oš. péče Zdraví Výsledek úspěšné adaptace na stimuly z prostředí Nefunkčnost mechanismu adaptace nemoc
Metaparadigma modelu 3 Adaptace na stimuly = připravenost na reagování na další podstata zdraví a léčení Ošetřovatelství Věda o nemocničním ošetřování + praktická disciplína Klasifikuje a spojuje procesy, hledá cesty pozitivního ovlivnění zdr. stavu lidí Cílem je pomoc jedincům ve zdraví i nemoci k adaptivním odpovědím na stimuly
Koncepční model 1 Teoretická východiska: Humanistická filozofie Holismus Práce Maslowa Sociální interakční teorie Adaptační teorie Helsona Předpoklady Příjemce OŠE jedinec, skupina... je to holistický adaptivní systém Lidé živé systémy se stálou interakcí s prostředím
Koncepční model 2 Systém skupina jednotek spojených v celek Prostředí a lidé otevřené systémy, vyměňují energii, informace Stále se měnící prostředí jedinec se musí neustále přizpůsobovat podnětům Prostředí tvoří podmínky pro vývoj a chování. Změna prostředí = třeba energie pro adaptaci na změnu Hlavní jednotky: Cíl OŠE adaptace ve zdraví i nemoci v každé oblasti (4) N bio-psycho-sociální bytost v interakci s prostředím
Koncepční model 3 Role S podpora procesů adaptace a adaptivního chování Zdroj potíží neefektivní adaptace Ohnisko zásahu stimuly (fokální, kontextuální, reziduální) Způsob zásahu manipulace se stimuly, zvyšování, snižování, udržování Důsledky adaptivní odpověď
Koncepce modelu 1 Adaptace Proces přizpůsobení se změnám prostředí (vysílá stimuly) Pozitivní adaptace jedinec reaguje pozitivně na změny prostředí Pozitivní adaptace podporuje fyzickou, psychickou a sociální integritu Negativní adaptace neefektivní reakce na změny změna celistvosti jedince
Koncepce modelu 2 Stimuly Podněty z vnějšího i vnitřního prostředí adaptivní odpověď Důležité jsou druhy stimulů a adaptační úroveň Stimuly: Fokální (ohniskový, centrální) působí aktuálně v určitém momentu okamžitá reakce. Působí nejsilněji, urychluje adaptivní chování Kontextuální náhodně působící v době vlivu fokálního stimulu, má k němu vztah. Vztahuje se na okolnosti působení fokálního stimulu
Koncepce modelu 3 Reziduální z osobnostní oblasti jedince (postoje, vlastnosti, názory ) stálého charakteru Adaptační niveau (úroveň): Rozsah adaptivních reakcí, je individuální ( normální chování ) Stimuly překročí hranici adaptační zóny (individuální) neefektivní (neadaptivní) reakce porušená integrita Reakce na stimuly: Adaptivní nepřesáhne adaptační úroveň, podporuje jeho integritu, růst, vývoj Neefektivní přesáhne adaptační úroveň, vede k poruše integrity jedince
Koncepce modelu 4 Adaptační systém jedince: Primární subsystém: (kontrolní) Naučené + zděděné mechanismy kontroly, překonávání situace Regulátor reaguje na stimuly pomocí reakcí autonomních, chemických a endokrinních Kognátor reaguje na stimuly pomocí vyšší nervové činnosti (paměť, učení...), reakce emočního typu Efektorový subsystém: (sekundární) Převede reakce do 4 adaptačních oblastí (mody):
Koncepce modelu 5 Fyziologická oblast reakce spojené s tělem - dýchání, oběh, výživa, hydratace, vylučování, aktivita, odpočinek, spánek, FF, smysly, TT Sebepojetí fyzikální, osobnostní, interpersonální složka Rolová funkce identifikace a zvládání rolí Vzájemná závislost vzájemná závislost x nezávislost během interpersonálních vztahů 2 a více osob
Obsah modelu Jedinec = integrovaný celek ve stálé integraci s prostředím. Přizpůsobení se ovlivňuje síla podnětu, adaptační úroveň Stimul přesáhne adaptační úroveň neefektivní chování a maladaptace Neefektivní adaptace = maladaptace ve všech 4 modech Úloha S identifikace maladaptivního chování a stimuly k němu vedoucí následně N pomoci adekvátně reagovat
Adaptivní systém jedince (Pavlíková, 2005)
Rolový strom listy terciální role dočasná (např. člen komise, P/K) větve sekundární role relativně trvalá, vybraná role (např. lékař, sestra) kmen primární role souvisí s věkem a pohlavím (např. starý muž), relativně trvalá, daná role (Pavlíková, 2005)
Grafické znázornění modelu všechny ošetřovatelské činnosti jsou zaměřené na podporování v období zdraví adaptací jedince během choroby fyziologická oblast sebekoncepce sebepojetí rolová funkce vzájemná závislost
Zdroj Pavlíková, S. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada Publishing, 2005. 150s. ISBN 80-247-1211-3