1 GEOLOGIE Geologick podklad území je velmi dobfie odkryt v dnes jiï opu tûn ch lomech i v pfiirozen ch skalních v chozech. Je tvofien spodnodevonsk mi vápenci stupàû lochkov a prag. Hranice mezi obûma stupni je nejlépe odkryta v opu tûn ch lomech v severozápadní ãásti chránûného území. Zde byl také v roce 1958 stanoven pûvodní stratotyp této hranice. Studovan profil patfií mezi nejlépe zpracované referenãní geologické profily této hranice na svûtû a slouïí zároveà i jako stratotyp lochkovského a praïského souvrství. Star í stupeà lochkov je tvofien tmavû ed mi aï ãern mi, velmi jemnû zrnit mi vápenci s vloïkami tmav ch vápnit ch bfiidlic. Jedná se o radotínské vápence lochkovského souvrství. Stfiídání zrnitosti uprostfied vápencû i vloïky bfiidlic svûdãí o ãinnosti mofisk ch proudû, které stfiídavû, patrnû v závislosti na klimatick ch zmûnách, pfiiná ely hrub- í a jemnûj í materiál. Radotínské vápence obsahují hojné zkamenûliny. âást tvofií zejména ramenonoïci, velcí mlïi, plïi, rovní hlavonoïci a trilobiti. Ke vzácnûj ím patfií zbytky pancéfinat ch ryb a ãásti krun fiû aï pfies 1 m dlouh ch ãlenovcû. Na lochkovské souvrství souhlasnû nasedá praïské souvrství, které je zastoupeno facií vápencû dvorecko-prokopsk ch. Jedná se o svûtle edé kalové vápence s nápadnou hlíznatou stavbou. 1 Vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa) patfií k v raznû kalcifilním druhûm âeského krasu. 2 Celkov pohled na NPP âerná rokle v levé ãásti snímku, vpravo na protûj ím svahu PR Klapice. Pravidelné stfiídání vrstev s rûzn m podílem jílové sloïky snad i v tûchto pfiípadech odráïí periodické klimatické zmûny. Na hranici obou souvrství do lo ke globálnímu zmûlãení (poklesu mofiské hladiny), které je oznaãováno jako lochkovsko-praïsk hraniãní event. Vy í dvoreckoprokopské vápence se usazovaly jiï v klidném a patrnû hlub ím prostfiedí s omezenou ãinností proudû. Vystupují jak v opu tûn ch lomech, tak tvofií pfiirozené v chozy V Sudech v severozápadní ãásti âerné rokle pod prvními domky obce Kosofi. Tyto vápence jsou na zkamenûliny chud í, obsahují v ak pûknû zachované zbytky trilobitû, mlïe, ramenonoïce a velmi drobné jehliãkovité schránky tentakulitû. KVùTENA Na území pfievládají jiïnû uklonûné svahy spadající do Kosofiského údolí ( achetského), na kter ch pfievaïuje nelesní vegetace. V horní nejsu í ãásti svahû nalezneme xerotermní trávníky a v místû pfiirozen ch skalních v chozû spoleãenstva skalních stepí, které lokálnû pfiecházejí v plo nû velmi omezené porosty ipákové doubravy. Na styku lesních porostû s xerotermními trávníky a na dal ích pfiíhodn ch místech se vyvinula pfiírodovûdecky cenná lemová kfiovinná spoleãenstva s bohat m bylinn m patrem. Na tûchto biotopech byla zaznamenána fiada ohroïen ch druhû, zejména kru tík tmavoãerven (Epipactis atrorubens), Národní pfiírodní památka sasanka lesní (Anemone sylvestris) a jako asi nejvût í pozoruhodnost tfiezalka ozdobná (Hypericum elegans), která tu ale v posledních letech jiï nebyla potvrzena. Vzhledem k absenci pastvy v ak travinné porosty plo nû zarûstají druhovû chud mi teplomiln mi kfiovinami. Nejvût í naru ení vegetaãního pokryvu území pfiedstavují vysázené porosty nepûvodního akátu (Robinia pseudacacia) a borovice ãerné (Pinus nigra). Vût ina pfiirozen ch lesních porostû je omezena pfieváïnû na spodní vlhãí ãást údolí. V dolní ãásti svahû to je habrová doubrava âerná rokle StráÀ na levém svahu hluboko zafiíznutého údolí achetského potoka mezi Kosofií a Radotínem. Katastrální území: Kosofi (okres Praha-západ); Radotín (okres Praha-mûsto) Nadmofiská v ka: 230 345 m V mûra: 13,26 ha Vyhlá eno: 1970 (9,68 ha okres Praha-západ, 3,58 ha Praha) V minulosti zcela odlesnûné, nyní zarûstající stránû jsou pfiedev ím geologicky a paleontologicky mezinárodnû v znamn m územím se stratotypem hranice mezi stupni lochkov a prag. Na skalních stepích, stepních trávnících a v opu tûn ch lomech se vyskytuje v znaãná kvûtena, bryoflóra a mykoflóra i bohatá entomofauna. (Melampyro nemorosi-carpinetum) sdostichud mbylinn m patrem a v nivû potoka pak zlomky potoãního luhu. Velkou ãást plochy území pokr vají antropogenní stanovi tû opu tûn ch lomû, kde se v prûbûhu sukcese vyvinuly porosty xerotermních bylin a kfiovin, které odpovídají pfiirozen m podmínkám. Z hlediska v skytu mechorostû je rezervace velmi zajímavá, pfiedev ím co se t ká druhû, jeï se nacházejí na v slunn ch skalách nad roklí. Mezi tyto mechy patfií mnohé vzácné a ohroïené druhy, jak mi je napfi. tfiásnatka upinatá (Crossidium squa- 2 624 CHKO CK 20
CHKO âesk kras 5 3 4 miferum), pározub srdãit (Didymodon cordatus), tuãnolístek tuh (Aloina rigida) nebo bokoplodka kostrbatá(pleurochaete squarrosa) nebo ohroïen mech Pterygonerum sessile rostoucí na humusu ve tûrbinách v slunn ch vápencov ch skalek zvan ch V Sudech. Z vfieckov trusn ch hub zde byl zji tûn napfi. velmi vzácn chfiapáã StevensÛv (Helvella stevensii), ze stopkov trusn ch lupenat ch fiada vzácn ch mykorhizních pavuãincû jako p. hnûdoolivov (Cortinarius rufoolivaceus), p. olivov (C. infractus), p. bûlofialov (C. alboviolaceus), p. lepobarv (C. calochrous), p. ohromující (C. fulgens) a p. vlnat (C. cotoneus), z jin ch rodû piãka rohonohá (Marasmius ceratopus = M. cohaerens), trepkovitka Phillipsova (Melanotus phillipsii), helmovka odûná (Mycena amicta), h. raná (M. praecox) aj. a z bfiichatek napfi. nehojná hvûzdovka límeãková (Geastrum striatum), vzácná podzemka loupavka vápencová (Hysterangium calcareum) aj. ZVÍ ENA Bohatá je fauna bezobratl ch, z nichï byli systematicky studováni zejména mot li. Na otevfiené stepní biotopy jsou vázáni trávníãci Elachista heringi, E. dispunctella, E. spumella, pouzdrovníãci Coleophora conyzae, C. serpylletorum, C. directella, drsnohfibetka Oegoconia uralskeella, zavíjeã Eurhodope rosella, mûra Episema glaucina, otakárek fenyklov (Papilio machaon), nezvûstn okáã skalní (Chazara briseis), ustupující o. metlicov (Hipparchia semele), soumraãník Pyrgus carthami a dlouhozobka zimolezová (Hemaris fuciformis). Na úïivnûj í svefiepové porosty je vázána i plochu ka Agonopterix kaekeritziana a soumraãník Spialia sertorius. Na teplomilné kfioviny jsou vázáni pouzdrovníãci Coleophora albitarsella, C. adjectella, nesytka Pennisetia bohemica, obaleã Prochlidonia amiantana, píìalka Gnophos furvatus a otakárek ovocn (Iphiclides podalirius). Na lesní porosty je vázán vakono Narycia duplicella, moli Agnathosia mendicella a Neurothaumasia ankerella a pouzdrovníãek Coleophora kuehnella. Z dal ích nápadn ch druhû se tu vyskytuje baboãka jilmová (Nymphalis polychloros), velmi vzácnû b. osiková (N. antiopa), vfietenu ka ligrusová (Zygaena carniolica), nûkolikrát tu byl pozorován taïn ÏluÈásek ãilimníkov (Colias crocea). V údolí u potoka se vyskytuje batolec duhov (Apatura iris) ab. ãerven (A. ilia) a pomûrnû hojnû bûlopásek dvoufiad (Limenitis camilla). V znaãn m druhem skalních stepí je ploskoroh pestr (Libelloides macaronius). Na hnijících zbytcích rostlin zde Ïije vzácn vrubounovit brouk Diastictus vulneratus. Nûktefií zdej í plïi sv m v skytem indikují kvalitu pfiírodního prostfiedí (zejména lesní závornatky Clausilia pumila a Macrogastra ventricosa). Z plazû je pro stepní stanovi tû charakteristická uïovka hladká (Coronella austriaca). Z ornitologického hlediska stojí za zmínku pfiedev ím hnízdûní v ra velkého (Bubo bubo).ze savcû zde Ïije napfi. kuna skalní (Martes foina). VYUÎITÍ Je tfieba odstraàovat expandující kfioviny a postupnû nahradit kultury akátu a borovice ãerné pfiirozen mi lesními porosty. POZNÁMKA Za ochranu by stál i svah proti ikmé skále i pfiímo nad správní budovou cementárny. Skalnat svah modelovan star mi lomy hostí pûchavové trávníky, teplomilné lesy s plaménkem pfiím m a místy sfragmenty pûchavové skalní lipiny s hlad em irolist m (Laserpitium latifolium). BIBLIOGRAFIE 15, 144, 145, 309, 508, 511, 516, 519, 585, 625, 849, 866, 875, 937, 1049, 1086, 1107, 1109, 1141, 1357, 1423, 1470, 1580, 1639, 1727, 1810 MAPA ÚZEMÍ strana 680 3 V horní ãásti svahu âerné rokle vystupují spodnodevonské vápence v podobû strm ch stûn, které pfiipomínají vyvûtral mi lavicemi obruãe sudû. 4 Hranice devonsk ch stupàû lochkov a prag v NPP âerná rokle. 5 Spodnodevon tí trilobiti. 6 Dlouhozobka zimolezová (Hemaris fuciformis). 6 CHKO CK 21 625
1 4 2 3 1 Oman hnidák (Inula conyza) roste na geologickém profilu jako druh naru en ch stanovi È. 2 Silur tí hlavonoïci. 3 Ovsenka skalní (Chondrina avenacea), plï jiïního pûvodu pfiísnû vázan na vápencové skály, kde Ïije epiliticky na holém povrchu. Citliv na pra né spady. V âr Ïije pouze v âeském krasu. 4 Leteck pohled na PP HvíÏìalka v pravé ãásti snímku, vlevo stejnojmenn velkolom. 5 Geologick profil poïársk m souvrstvím. GEOLOGIE Souvisl geologick profil svrchní ãástí kopaninského souvrství (ludlow, silur) je tvofien hlavonoïcov mi vápenci a stfiídajícími se vápnit mi bfiidlicemi a vápenci poïárského souvrství (pfiídolí, silur). Souãástí je opûrn profil ke globálnímu stratotypu hranicí mezi oddûleními ludlow a pfiídolí (svrchní silur). Nachází se zde mezinárodnû v znamné Barrandovo typické nalezi tû zkamenûlin Kosofi ve svrchních polohách kopaninského souvrství (mlïi, hlavonoïci a trilobiti). KVùTENA Území nad lomovou stûnou je zarostlé druhotn mi stromov mi a kfiovinn mi porosty, v nichï je ãastá borovice ãerná (Pinus nigra), svída krvavá (Swida sanguinea), ptaãí zob obecn (Ligustrum vulgare), slivoà trnitá (Prunus spinosa), ostruïiníky (Rubus spp.), roztrou- enû dfiín jarní (Cornus mas). V podrostu se vyskytují nitrofilní byliny, napfi. kuklík mûstsk (Geum urbanum) i teplomilné druhy prorostlík srpovit (Bupleurum falcatum), na svûtlej ích místech s fiid ím zápojem stromového patra a lokálnû pfietrvávají druhy xerotermního bezlesí, napfi. oïanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), oman hnidák (Inula conyza) nebo krvavec men í (Sanguisorba minor). ZVÍ ENA Na zastínûn ch vápencov ch stûnách Ïije bohatá populace plïe ovsenky Chondrina avenacea. Z hmyzu zde byl nalezen napfi. vzácnûj í brouk Drilus concolor z pfiíbuzenstva pátefiíãkû. Pfiírodní památka HvíÏìalka Záfiez úãelové komunikace v délce asi 200 m na západ od provozních budov v lomu HvíÏìalka a ãást svahu jiïnû od tohoto záfiezu. Katastrální území: Radotín (Hl. m. Praha) VYUÎITÍ Geologické v chozy a lomy je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami a pfied ãern mi skládkami. Nadmofiská v ka: 270 295 m V mûra: 1,31 ha Vyhlá eno: 1988 Klasick geologick profil dokumentuje místní v voj prvohorní praïské pánve ve svrchním siluru a nejspodnûj ím devonu a v voj Ïivota v tomto období. Nejv znamnûj í je opûrn profil nále- Ïející ke globálnímu stratotypu hranice mezi oddûleními ludlow a pfiídolí (svrchní silur). Jde o mezinárodnû v znamné typické nalezi tû zkamenûlin ve svrchním ludlowu. BIBLIOGRAFIE 311, 744, 745, 1105, 1107, 1637, 1639, 1729 MAPA ÚZEMÍ trana 680 5 626 CHKO CK 22
CHKO âesk kras Pfiírodní rezervace Karlické údolí Zalesnûné svahy pfieváïnû na levém, men í ãást na pravém svahu hluboce zafiíznutého údolí Karlického potoka mezi Roblínem a Karlíkem (niva potoka je mimo rezervaci). Katastrální území: Mofiinka (okres Beroun); Dobfiichovice, Vonoklasy (okres Praha-západ) GEOLOGIE Z geologického hlediska leïí rezervace v jihov chodním kfiídle mohutné synklinály srbsko-mofiinské, jejíï geologická stavba je tvofiena sledem hornin od svrchního ordoviku pfies cel silur aï do stfiedního Nadmofiská v ka: 240 410 m V mûra: 214,1 ha Vyhlá eno: 1972 (120,00 okres Beroun a 94,1 okres Praha-západ) Pfiedmûtem ochrany je lesnatá ãást údolí Karlického potoka v jeho stfiední ãásti, jeï protíná krasové území. Jde o dobfie zachoval soubor pfiirozen ch lesních spoleãenstev a ostrûvkû xerotermního bezlesí, které se pestfie stfiídají podle ãlenitosti georeliéfu, a tomu odpovídajících pûd a místního klimatu. devonu. Nejstar í horniny leïí v jihov chodní ãásti chránûného území a smûrem k severozápadu je postupnû stfiídají mlad í. Cel geologick profil je nejlépe sledovateln v korytû potoka a na svazích Karlického údolí. Znaãné roz ífiení údolí nad obcí Karlík je zpûsobeno snaz ím naru ením a odplavením ed ch a zelen ch jílov ch bfiidlic králodvorského souvrství (svrchní ordovik). Na tyto vrstvy nasedá nejvy í ãlen ordoviku kosovské souvrství, tvofiené stfiídajícími se pevn mi kfiemenn mi pískovci, drobami, prachovci a jílovit mi bfiidlicemi, které tvofií pfiíkré stránû a zpûsobují náhlé zúïení údolí. NadloÏní spodnosilurská souvrství jsou vyvinuta ve facii ãern ch jílov ch bfiidlic s mnoïstvím graptolitû a ãetn mi loïními Ïilami bazaltû. Mírné sedlo pfied âabrakem (410 m n. m.) je jiï vytvofieno ve svrchnosilursk ch souvrstvích kopaninském (vápnité bfiidlice s tufitickou pfiímûsí) a v e pak poïárském ( edoãerné jemnozrnné vápence s vloïkami bfiidlic). Lochkovské souvrství (nejniï í devon) je ve své pfieváïné ãásti vyvinuto jako deskové tmavû edé vápence facie radotínsk ch vápencû. Na jiïních svazích âabraku je v tûchto vrstvách nalezi tû zkamenûlin. V první serpentinû silnice vedoucí údolím lze spatfiit vápence stupnû pragu ve v voji dvorecko-prokopsk ch ( edé hlíznaté, velmi jemnozrnné vápence). V dal í serpentinû je mal opu - tûn lom, ve kterém vystupují jiï vápence zlíchovského souvrství. Pfied osadou Dolní Roblín probíhá napfiíã údolím úzk pruh vápnit ch dalejsk ch bfiid- 1 Karlické údolí je témûfi souvisle zalesnûné, s v jimkou Pelunkové stránû na levém boku, kde vystupují holé skalky s xerotermní vegetací. 2 Zbûhovec lesní (Ajuga genevensis) je druhem svûtl ch lesû i teplomiln ch trávníkû. CHKO CK 23 627 1 2
V korytû potoka se na dvou místech vyskytují pozûstatky po holocenních pûnovcov ch kaskádách. Na vápencích jsou vyvinuta rûzná stadia rendzin, na bfiidlicích a vulkanitech mezobazické aï eubazické kambizemû aï rankery. 3 4 lic a pruh ãerven ch a hnûdav ch tfiebotovsk ch vápencû. Oba tyto pruhy náleïí k souvrství dalejsko-tfiebotovskému. V jejich nadloïí leïí edé choteãské vápence, které jiï patfií stfiednímu devonu. iroké údolí v místech Dolního Roblína je zaloïeno v poslední známé stratigrafické jednotce stfiedoãeského devonu, pfieváïnû v prachovcích srbského souvrství. 3 Orlíãek obecn (Aquilegia vulgaris) roste v Ïivinami bohat ch humózních svûtl ch buãinách i teplomiln ch doubravách a teplomiln ch lemech. 4 Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) je saprofytem bukov ch i dubohabrov ch lesû ve vápencov ch územích. 5 OstrÛvek skalní stepi na Pelunkové stráni je typickou ukázkou tzv. plo ky (patch), která se sv m charakterem vymyká z okolního prostfiedí, v na em pfiípadû ze souvisl ch lesû. 6 Hfiib FechtnerÛv (Boletus fechtneri), velmi vzácn nemodrající hfiib s ãervenav m páskem na Ïlutém tfieni a edav m kloboukem. KVùTENA Vzhledem k tomu, Ïe Karlické údolí probíhá pfieváïnû ve smûru SZ JV, mají protilehlé údolní svahy ostfie kontrastující ekologické podmínky, a tím i vegetaci. Severov chodnû aï severnû orientované svahy pokr vá kalcifilní okroticová buãina (Cephalanthero-Fagetum) s hojn m habrem (Carpinus betulus) avpodrostu se svízelem vonn m (Galium odoratum), kopytníkem evropsk m (Asarum europaeum), kru tíkem irolist m (Epipactis helleborine), hlístníkem hnízdákem (Neottia nidus-avis) ap. V hlubokém záfiezu s boãním potûãkem jsou tzv. stydlé vody, jedna z mála dosud Ïiv ch travertinov ch kaskád v âeském krasu. JiÏnû aï jihozápadnû orientované svahy hostí naopak teplomilná lesní spoleãenstva. V dolní ãásti svahû roste vût inou habrová javofiina (Aceri-Carpinetum) s pestrou skupinou dfievin: habr (Carpinus betulus), javor mléã (Acer platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus), j. babyka (A. campestre), líska (Corylus avellana), obû lípy (Tilia cordata, T. platyphyllos), dfiín (Cornus mas), brslen (Euonymus europaea), svída (Swida sanguinea), zimolez p fiit (Lonicera xylosteum) ibylin, mezi nimiï se uplatàují jednak hájové prvky jako hrachor jarní (Lathyrus vernus), jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis) nebo svízel lesní (Galium sylvaticum), jednak druhy nitrofilní jako ãesnáãek lékafisk (Alliaria petiolata) nebo kakost smrdut (Geranium robertianum). Horní v su né ãásti slunn ch svahû pokr vají velké porosty hrachorov ch doubrav (Lathyro versicoloris-quercetum pubescentis). Dub p fiit (Quercus pubescens) a d. zimní (Q. petraea) doplàuje dfiín jarní (Cornus mas), zejména na hlub í pûdû. V této poloze b vá hojná kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), kokofiík vonn (Polygonatum odoratum) s pfiímûsí nitrofilních druhû. V nejhofiej í ãásti svahu, kde vystupuje na povrch skalní podklad, pfieïívá hrachorová doubrava jako mezernat porost kefiov ch pokfiiven ch forem dubû, kde na svûtlinách vystupují rostliny xerotermního bezlesí jako ostfiice nízká (Carex humilis), bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum), penízek horsk (Thlaspi montanum) ãi vzácnûj í hrachor chlumní (Lathyrus lacteus), ãern hfiebenit (Melampyrum cristatum), hvûzdnice chlumní (Aster amellus) a sasanka lesní (Anemone sylvestris). Na skalních v stupech v komplexu PeluÀkové stránû rostou dal í vzácné druhy, zejména vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum). Pokud na horní hranu navazují plo iny s hlubokou jílovitou pûdou, dub p fiit je vystfiídán dubem zimním. Toto lesní spoleãenstvo (Potentillo albae-quercetum) tvofií druhy stfiídavû vysychajících stanovi È, napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis), mochna bílá (Potentilla alba), ostfiice horská (Carex montana) a srpice barvífiská (Serratula tinctoria) spolu s druhy acidofilními, jako je kostfiava ovãí (Festuca ovina) a kruãinka barvífiská (Genista tinctoria). Mírnû uklonûné svahy údolí na pûdách s vápencov m skeletem 5 6 628 CHKO CK 24
CHKO âesk kras 7 porûstají druhovû velmi bohaté habrové doubravy s prvosenkou jarní (Melampyro nemorosi- -Carpinetum primuletosum). Kefiové patro obohacuje svída krvavá (Swida sanguinea), ptaãí zob obecn (Ligustrum vulgare), javor babyka (Acer campestre) a v bylinném patru teplomilnûj í hájové prvky jako zvonek broskvoàolist (Campanula persicifolia), fiimbaba chocholiãnatá (Pyrethrum corymbosum) a klinopád obecn (Clinopodium vulgare). Na okrajov ch ãástech území pfiírodní rezervace na vápence navazují kyselé bfiidlice a kfiemence. Na to reaguje vegetace na slunn ch stráních roste bfieková doubrava (Sorbo torminalis-quercetum), na plo inách navazují bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum). Na zastínûn ch vápencov ch skalách v údolí se nacházejí vzácné a ohroïené druhy mechorostû. Jsou to napfi. játrovky k lnatka vápencová (Scapania calcicola), vápnomilka pfieru ovaná (Pedinophyllum interrup tum) amechy, napfi. klaminka tupolistá (Anomodon rugelii) a trnûnka aksamitová (Eurhynchium flotowianum). Pfiímo v potoce se potom jako souãást travertinov ch kaskád hojnû vyskytují mechorosty, jako je hruboïebrec promûnliv (Palustriella commutata), pobfieïnice Fabbroniova (Pellia endiviifolia), prutník hvûzdovit (Bryum pseudotriquetrum) nebo krasatka pfieslenitá (Eucladium verticillatum). V slunné skály nad údolím hostí fiadu druhû rodu dûrkavka (Grimmia) a jim pfiíbuznou sí- Èovenku podu kovitou (Coscinodon cribrosus). Ze stopkov trusn ch kornatcovit ch hub se zde vyskytuje napfi. velmi vzácn saprofytick kornatec francouzsk (Cristinia gallica), z hfiibovit ch vzácn mykorhizní hfiib FechtnerÛv (Boletus fechtneri) aj. ZVÍ ENA Z bezobratl ch je dobfie prozkoumána pfiedev ím fauna mûkk Û. V reliktních stepních spoleãenstvech tu Ïije vápnomiln druh Granaria frumentum, zemní slep druh Cecilioides acicula ãi na jediné lokalitû Pupilla sterri. Ve vlhãích inverzních polohách a v okolí pûnovcov ch prameni È se dafií lesním druhûm (Ena montana, Platyla polita a Sphyradium doliolum). Druhy luãních nivních spoleãenstev jsou v souãasnosti v území silnû na ústupu. U podrobnû sledovan ch listoroh ch broukû byl zji tûn v skyt rûznorod ch ekologick ch sku- pin. Îijí tu podhorské a horské druhy (roháãek Aesalus scarabaeoides, roháãek bukov, Sinodendron cylindricum, zdobenec zelenav, Gnorimus nobilis), polabské druhy (chroust mlynafiík Polyphylla fullo, listokaz kovov Anomala dubia, chroustek letní Miltotrogus aequinoctialis) a vedle toho ov em i xerotermní druhy krasov ch oblastí, jako je druh Trox hispidus, pravdûpodobnû vymizel chrobák peãliv (Copris lunaris) nebo chrobák vrubounovit (Sisyphus schaefferi). Z chránûn ch broukû zde byl zji tûn krajník hnûd (Calosoma inquisitor) a k. piïmov (C. sycophanta), tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo), roháã obecn (Lucanus cervus) a zlatohlávek skvostn (Cetonischema aeruginosa). Dále zde Ïije vzácn teplomiln krasec Anthaxia millefolii, vzácní tesafiíci Rhopalopus spinicornis a Tetrops starcki, z ãeledi mandelinkovit ch pak vzácní dfiepãíci Longitarsus languidus Ïijící na starãku pfiímûtníku, L. longiseta na rozrazilu lékafiském a L. minusculus vyvíjející se na ãistci pfiímém. Zmot lû je moïno uvést druhy, které jsou v souãasnosti z území âech známy pouze z této lokality, a to pupenovku Tetanocentria ochraceella azavíjeãe Pyrausta castalis. Z obojïivelníkû se zde dosti hojnû vyskytuje skokan hnûd (Rana temporaria) a s. tíhl (R. dalmatina), dfiíve se zde vyskytovala i rosniãka zelená (Hyla arborea). Z plazû bylo zji tûno 6 druhû. Kriticky ohroïená je - tûrka zelená (Lacerta viridis) má v Karlickém údolí dnes jedinou lokalitu v rámci CHKO. Bylo zde zaznamenáno hnízdûní 85 druhû ptákû. Nejv znamnûj í je zahnízdûní dudka chocholatého (Upupa epops) vroce 1994 a dfiívûj í hnízdûní ostfiíïe lesního (Falco subbuteo) a hnízdûní vãelojeda lesního (Pernis apivorus), sluky lesní (Scolopax rusticola), v ra velkého (Bubo bubo), pravdûpodobné je hnízdûní lelka lesního (Caprimulgus europeaus), datla ãerného (Dryocopus martius), strakapouda prostfiedního (Dendrocopos medius) a s. malého (D. minor), krutihlava obecného (Jynx torquilla), holuba doupàáka (Columba oenas), lejska edého (Muscicapa striata) a l. ãernohlavého (M. hypoleuca) a krkavce velkého (Corvus corax). Za zmínku stojí v skyt hrabo e mokfiadního (Microtus agrestis) v biotopu zamokfiené nekosené louky (jde o jedinou lokalitu v âeském krasu) a my ky drobné (Micromys minutus). V poslední dobû se v rezervaci vyskytují i nepûvodní druhy jako muflon (Ovis musimon) a psík m valovit (Nyctereutes procyonoides). BIBLIOGRAFIE 60, 128, 214, 250, 308, 309, 310, 477, 518, 625, 849, 870, 1018, 1049, 1107, 1155, 1168, 1338, 1342, 1361, 1418, 1470, 1504, 1546, 1727, 1810 MAPA ÚZEMÍ strana 676 7 Okraje skalních v chozû nad bukov mi a suèov mi lesy porûstá teplomilná doubrava s dubem ipákem (Quercus pubescens). 8 V slunné hfibety porûstá ipáková doubrava s teplomiln mi druhy jako je medovník velkokvût (Melittis melissophyllum). 9 Rozrazil rakousk (Veronica austriaca) je vzácn m druhem teplomiln ch lemû. 8 9 CHKO CK 25 629
1 GEOLOGIE Pfies území rezervace je moïno vést profil napfiíã cel m synklinoriem silurskodevonsk ch vrstev. Horninové soubory mají vrásovou stavbu a mûïeme sledovat stfiídání synklinálních a antiklinálních struktur. Na jihov chodním okraji rezervace zaãíná vrstevní sled hranicí mezi silursk m a devonsk m útvarem, která je nejlépe odkryta na BudÀanské skále v Karl tejnû. Smûrem k severozápadu následuje postupnû synklinála srbsko-mofiinská, antiklinála Amerik, synklinála Chlumu, antiklinála Doutnáãe, synklinála holyàsko-hostim- 1 Vrch Kvûtná nad údolím Kaãáku se skalními v chozy zlíchovsk ch a choteãsk ch vápencû je vynikající ukázkou vysoké geodiverzity krasové krajiny. V pozadí vlevo Skála nad Sv. Janem, vpravo obl vrch Vysoká stráà tvofiená nekrasov mi srbsk mi vrstvami stfiedního devonu. ská a severozápadní okrajov pruh. Vrezervaci je moïné sledovat profil geologick mi vrstvami od spodního siluru aï do stfiedního devonu. Jeden z velmi dûleïit ch odkryvû leïí v západní ãásti rezervace v údolí Berounky od Li tice po lom Alkazar. Jedná se o profil vulkanickou facií siluru v oblasti svatojanského vulkanického centra s nûkolika v znaãn mi paleontologick mi nalezi ti. Velmi dûleïité paleontologické lokality v silursk ch horninách jsou také v okolí Svatého Jana pod Skalou a v jádfie antiklinály Amerik Na Re né. Úpln profil devonem je názornû odkryt v údolí BudÀanského potoka mezi Karl tejnem a dubem Sedmi bratfií. Hranice mezi silurem a devonem je nejlépe studovatelná na BudÀanské skále v Karl tejnû. Tento odkryv je pomocn m stratotypem, kter doplàuje globální stratotyp hranice silur devon na Klonku u Suchomast. Na BudÀanské skále leïí hranice mezi hlavonoïcov mi vápenci a mocnûj í lavicí krinoidov ch vápencû, které tvofií vrásu ve tvaru písmene M. Stratotyp je oznaãen bronzov mi deskami s doprovodn m textem. Kromû mofisk ch silursk ch a devonsk ch vrstev jsou v krasov ch depresích na území rezervace Národní pfiírodní rezervace zachovány i stopy po dal í, mlad- í mofiské sedimentaci, která na tomto území probíhala ve svrchní ãásti druhohorního kfiídového Karl tejn âlenité území severnû od Berounky mezi Berounem, VráÏí, Mofiinou, Karl tejnem a Srbskem v Karl tejnské vrchovinû. Katastrální území: Bubovice, BudÀany, Hlásná TfiebaÀ, Hostim, Mofiina, Srbsko u Berouna, Svat Jan pod Skalou (okres Beroun) Nadmofiská v ka: 216 440 m V mûra: 1 547,0 ha Vyhlá eno: 1955 V pfiirozen ch i lomov ch odkryvech se nacházejí svûtovû proslulé paleozoické geologické profily a paleontologické lokality, krasové jevy povrchové i podzemní. Soubor ekosystémû podmínûn ch vápencov m podkladem a georeliéfovou pestrostí zahrnuje kálu od okroticov ch buãin pfies ãern ové dubohabfiiny a mochnové doubravy po hrachorové ipákové doubravy a kostfiavové a pûchavové skalní stepi. Jedná se o klasickou oblast mnoha terénních pfiírodovûdn ch oborû i o v znamnou archeologickou lokalitu. útvaru. Jedná se o rezavé písãité sedimenty s mofiskou faunou, zachované v geologick ch varhanách odkryt ch v b val ch 630 CHKO CK 26
CHKO âesk kras 2 lomech Na Stydl ch vodách. Z nejmlad í geologické doby, ãtvrtohor, jsou zachovány vûtrem pfiemístûné spra ové návûje a terasové stupnû, které uloïila fieka Berounka bûhem svého v voje. Tvofií je hrubozrnné písãité a tûrkovité sedimenty pleistocenního stáfií (star í ãtvrtohory). V teplej ích obdobích nejmlad- ích ãtvrtohor holocénu se pfied krasov mi prameny usazoval pûnovec, kter vytváfií kaskády. Ve Svatém Janu pod Skalou je odkryt profil pûnovcové kupy. Podle stfiídání rûzn ch typû pûnovcû a vloïek star ch pûdních horizontû lze usuzovat na klimatické zmûny v nejmlad- í geologické minulosti. V kupû vzniklo nûkolik men ích krasov ch dutin. V jedné z nich podle legendy byla poustevna svatého Ivana. V území nalezneme pestrou kálu pûd: na vápencích ve kerá v vojová stadia rendzin, v ploch ch úsecích aï terra fusca, na spra ích hnûdozemû, na terasov ch píscích arenické kambizemû, na diabasech eubazické kambizemû aï bazické rankery. Na bfiidlicích a pískovcích srbsk ch vrstev jsou vyvinuty stfiednû aï ménû úïivné kambizemû, ve vût ích údolích fluvizemû. Na území rezervace je evidováno pfies 100 jeskyní. Nejv znamnûj í krasové jevy jsou soustfiedûny v povodí Kaãáku (Lodûnice) a v údolí Berounky. Nûkteré jeskynû byly v minulosti periodicky vyuïívány lidmi, napfi. jeskynû Nad Kaãákem dokonce jiï ve stfiedním paleolitu pfied více neï 40 tisíci lety. KVùTENA Rozlehlé ãlenité území je z nejvût í ãásti pokryto ãern ov mi dubohabfiinami (Melampyro nemorosi-carpinetum). Ty byly po staletí obhospodafiovány jako pafieziny, coï podpofiilo pfievahu habru, ale umoïnilo zachování bohatého bylinného patra s jaterníkem trojlaloãn m (Hepatica nobilis), hrachorem jarním (Lathyrus vernus), prvosenkou jarní (Primula veris) ap. Na svûtl ch okrajích tûchto lesû se ojedinûle vyskytuje zvonovec liliolist (Adenophora liliifolia). V polohách s hlub ími jílovit mi, stfiídavû zamokfien mi pûdami rostou mochnové doubravy (Potentillo albae-quercetum) spfievahou dubu zimního a v podrostu s typick mi druhy, napfi. mochnou bílou (Potentilla alba), bukvicí lékafiskou (Betonica officinalis), srpicí barvífiskou (Serratula tinctoria) a svízelem severním (Galium boreale). Na jiïních a západních svazích kopcû se uplatàuje rozvolnûná hrachorová doubrava s dubem p fiit m (Lathyro versicoloris-quercetum pubescentis), vût inou v bizarních kefiov ch tvarech, kter je doprovázen fiadou kefiû, jako je dfiín jarní (Cornus mas), fie etlák poãistiv (Rhamnus cathartica), dfii Èál obecn (Berberis vulgaris), jefiáb muk (Sorbus aria) a skalník celokrajn (Cotoneaster integerrimus). V znaãn m druhem je hrachor chlumní (Lathyrus lacteus) a lemové druhy tfiemdava bílá (Dictamnus albus), jetel alpínsk (Trifolium alpestre), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii) a sasanka lesní (Anemone sylvestris). Ze vstavaãovit ch rostlin je nejpamátnûj ím druhem rudohlávek jehlancovit (Anacamptis pyramidalis), kter v âechách roste jenom tady. Vroce 1984 byl odtud popsán jefiáb krasov (Sorbus eximia), endemit âeského krasu. V urãit ch polohách jiïních svahû, napfi. na Doutnáãi a Velké hofie, kde tûsnû pod povrchem leïí uklonûné plotny vápencû, kter mi nemohou proniknout kofieny stromû, a kde je nejvy í oslunûní a nedostatek vláhy, se vytvofiila trvalá nelesní spoleãenstva s kostfiavou walliskou (Festuca valesiaca). Zde se uplatàuje velká skupina vzácn ch druhû se 3 2 Skalní kulisy v kaàonu Berounky nad Srbskem vynikají pestrostí flóry i bohatstvím jeskyní. V popfiedí opu tûn lom Akazar se postupnû zaãleàuje do skalního defilé Na Bfiíãi níïe po proudu. 3 Bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum) má vnitfiní okvûtní lístky zfietelnû ir í neï vnûj í, ãnûlka je rovná a del í neï okvûtí. U b. liliovité (A. liliago) je tomu naopak. CHKO CK 27 631
submediteránním nebo subkontinentálním roz ífiením kavyly (Stipa capillata, S. joannis), bûlozáfiky (Anthericum ramosum, A. liliago), vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum) a dal í. Severnû orientované svahy a skály roklí osídlují spoleãenstva s pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans), k níï se pfiidruïuje skupina druhû perialpinsk ch, napfi. lomikámen vïdyïiv (Saxifraga paniculata), penízek horsk (Thlaspi montanum). V podobn ch polohách rostou téï suèové lesy s lípou a javorem asnitrofilními druhy, k nimï pfiistupuje i vzácn omûj vlãí mor (Aconitum vulparia). V kolinní poloze âeského krasu mají na nûkter ch severních svazích své v kové minimum okroticové buãiny. V údolních polohách podél potokû rostou stfiemchové jaseniny s pfievaïujícím jasanem (Fraxinus excelsior), místy ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a vrbami (Salix). Vminulosti byly místy vysázeny nepûvodní dfieviny, zejména smrk v údolních polohách a na jiïních svazích akát (Robinia pseudacacia) a borovice ãerná (Pinus nigra). Tyto porosty budou postupnû pfiemûnûny na porosty pfiírodû blízké. ProtoÏe v nûkter ch smrkov ch monokulturách rostou vzácné houby, 4 4 Údolí Kaãáku mezi Sv. Janem a Hostimí je jedineãnou ukázkou krasové krajiny se skalními stûnami, stepními hranami a mozaikou rûzn ch lesních typû od buãin po ipákové doubravy s dfiínem. budou nûkteré jejich ãásti v rezervaci zachovány. Velké mnoïství rûznorod ch stanovi È je pfiíãinou znaãné druhové bohatosti mechorostû. Na v slunn ch skalních stepích se nacházejí submediteránní druhy, napfi. mozolka vonná (Mannia fragrans) nebo bokoplodka kostrbatá (Pleurochaete squarrosa), která patfií mezi ohroïené druhy. Pfiímo na v slunn ch skalách se pak vyskytují vzácné a ohroïené druhy jako dûrkavka tlustoïeberná (Grimmia teretinervis), d. istrijská (G. tergestina),rokyt VaucherÛv (Hypnum vaucheri), rourkatec chlumní (Syntrichia intermedia), pározub srdãit (Didymodon cordatus) azli ejníkû napfi. ohro- Ïen druh bl skavka Ïlutá (Fulgensia fulgens). Naopak na velmi vlhk ch, zastínûn ch skalách nad potoky se vyskytují ohro- Ïené druhy jako vápnomilka pfieru ovaná (Pedinophyllum interruptum), krondlovka nejmen í (Fissidens gracilifolius) nebo pározub zproh ban (Didymodon sinuosus) ave spárách kapav ch skal napfi. mech tíhlík kfiivozub (Hymenostylium recurvirostre). Na zastínûn ch aï polozastínûn ch skalách, sutích i na stûnách lesních lûmkû se nachází mnoho vzácn ch a ohroïen ch druhû mechorostû. Patfií mezi nû napfi. trnûnka aksamitová (Eurhynchium flotowianum), úzkolistec tíhl (Rhynchostegiella tenella), hájovka Vaucherova (Cirriphyllum tommasinii), trnûnka tlustoïeberná (Eurhynchium crassinervium) a klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius). Na diabasov ch skalách u Sv. Ivana roste cyanofilní li ejník Peccania cernohorskyi, kter dosud nebyl nalezen nikde jinde na svûtû. NPR Karl tejn je jedním z mykologicky nejprozkoumanûj ích a nejbohat ích území stfiedních âech, odkud bylo popsáno mnoho druhû hub. Z vfieckov trusn ch byla zji tûna napfi. velmi vzácná dfievní tvrdohouba káãovka ploská (Biscogniauxia simplicior), vzácná k. mistiãková (B. marginata), na broucích parazitující housenice stfievlíko- 632 CHKO CK 28
CHKO âesk kras 5 6 byly nalezeny vzácné teplomilné druhy, a to sklípkánci Atypus affinis a A. piceus (na Komárkovû lesostepi Ïijí tyto druhy spoleãnû), stepník rud (Eresus cinnaberinus), slíìáci Alopecosa sulzeri a Tricca lutetiana, nápadnû chlupat bûïník Herivá (Cordyceps entomorrhiza), z terãoplod ch hub velmi vzácná kosmatka zimní (Hiemsia pseudoampezzana), vzácné ou ko citrónové (Otidea concinna) a vzácn lan Ï letní (Tuber aestivum) a l. ry av (T. rufum), které tvofií plodnice pod zemí. Ze stopkov trusn ch kornatcovit ch to je napfi. vzácn dfievní struhák v znaãn (Hyphoradulum conspicuum) a kornatka Pilátova (Peniophora pilatiana), velmi vzácné pozemní kufiáteãko bílé (Clavulinopsis tenuicula), z choro Û vzácn parazitick rezavec dubomiln (Inonotus dryophilus) azlupenat ch velmi vzácn dfievní druh houïovec PilátÛv (Lentinellus pilati) a zde dosti ãast (jinak vzácn ) houïovec nevonn (L. inolens), dále vzácná pozemní muchomûrka Beckerova (Amanita beckeri), z mnoha mykorhizních pavuãincû napfi. pavuãinec hnûdoolivov (Cortinarius rufoolivaceus) a p. náramkovcov (C. praestans), z jin ch rodû hub vzácná líha popelavá (Lyophyllum infumatum), bedliãka Bucknallova (Cystolepiota bucknallii), prudce jedovatá mykorhizní ãirûvka tygrovaná (Tricholoma pardalotum), z fiady ryzcû napfi. nejedl ryzec MaireÛv (Lactarius mairei) a ryzec citrónov (L. citriolens), z hfiibovit ch ve stfiedních âechách vzácn mykorhizní hfiib bronzov (Boletus aereus), h. FechtnerÛv (B. fechtneri) a drobn h. pruïn (Aureoboletus gentilis), z podzemek vzácn ãernou ek BroomeÛv (Melanogaster broomeianus), hlíza vrásãitá (Hymenogaster verrucosus), h. brázditá (H. sulcatus), masovka jednov tru- sá (Octaviania monospora) azostatních bfiichatek na stepních lokalitách napfi. vzácná hvûzdovka bradavková (Geastrum corollinum), nehojná pra - natka kofiínkatá (Gastrosporium simplex), paleãka nazrzlá (Tulostoma melanocyclum) aj. Druhotné smrãiny hostí napfi. vzácn rudou ek tmav (Rhodocybe obscura) afiadu vzácn ch druhû peãárek, napfi. peãárku Karlovu (Agaricus caroli), p. snûhobílou (A. chionodermus) aj. ZVÍ ENA Na skalách Ïijí vzácní plïi Pyramidula pusilla a Chondrina avenacea, v okolí skal závornatky Clausilia dubia a Alinda biplicata bohemica a na skalních stepích vzácní drobní plïi Truncatellina claustralis, Pupilla triplicata a P. sterri. Typick m obyvatelem skalních stepí a skal je dále Ïitovka Granaria frumentum. V mokfiadech v okolí potokû se vyskytuje plï Eucobresia diaphana, endemitem údolí Berounky Ïijícím ve vlhk ch suèov ch lesích je Trichia unidentata bohemica. Dal ím ãesk m endemitem je závornatka Bulgarica nitidosa. Z pavoukû zde 5 Rozvolnûná ipáková doubrava na Velké hofie s kvetoucí tfiemdavou bílou (Dictamnus albus). V pozadí otevfiené bezlesí na kopci Doutnáã se spoleãenstvem kostfiavové stepi. 6 Zedníãek skalní (Tichodroma muraria) je vzácn druh hor a velehor. NejbliÏ í hnízdi tû má na Slovensku, v NPR Karl tejn raritnû zimuje v prostfiedí vápencov ch lomû. CHKO CK 29 633
7 aeus mellottei znám z âech pouze z Doutnáãe (432,8 m n. m.), skákavka Neon rayi, v kfiovinách na Komárkovû lesostepi byla nalezena vzácná pavuãenka Panamomops affinis, poprvé popsaná z borového lesa u Jindfiichova Hradce. Pozoruhodnou arachnofaunu hostí ikrasové podzemí, jak o tom svûdãí pfiekvapiv nález drobné témûfi slepé pavuãenky Pseudomaro aenigmaticus v jeskyni Arnoldka. Dal ím patrnû podzemním pavoukem Karl tejnska je vzácná plachetnatka Porrhomma cambridgei, která zde ná stejnû jako druh pfiede l 7 Vrokli pod Velkou horou pfiekonává Bubovick potok (Bfiesnice) pevné lavice spodnodevonsk ch vápencû celou kaskádou men ích vodopádû. zatím jedinou známou lokalitu v âeské republice. Na Doutnáãi byla podrobnû studována pûdní fauna. Bylo odtud popsáno nûkolik druhû chvostoskokû (Karlstejnia annae, Doutnacia xerophila a Mesaphorura tenuisensillata). SvÛj nejsevernûj í v skyt v Evropû má na Karl tejnsku mravkolev Formicaleo tetragrammicus. Vyskytuje se tu i vzácn ploskoroh pestr (Libelloides macaronius), jehoï larvy podobné larvám mravkolvû Ïijí volnû ve stepním porostu. Na svídû krvavé cizopasí vzácná bejlomorka Craneiobia corni a na lísce Contarinia cybelae. Z fytofágních broukû zde Ïije fiada v znamn ch i reliktních druhû. Mnozí jsou vázáni na xerotermní biotopy, napfi. mandelinkovití Labidostomis humeralis, Lachnaia sexpunctata, Smaragdina xanthaspis, Cheilotoma musciformis, Coptocephala unifasciata, C. rubicunda, Pachybrachis tessellatus, Cryptocephalus schaefferi, C. cordiger, C. primarius, C. sexpunctatus, C. elegantulus, Aphtona cyanella, A. herbigrada, Longitarsus foudrasi, L. helvolus, L. nanus, L. medvedevi, L. minusculus, Dibolia cynoglossi, D. rugulosa, D. depressiuscula, D. cryptocephala, Argopus ahrensi, Apteropeda orbiculata, Psylliodes illyrica, P. thlaspis, P. toelgi, P. instabilis, luskokazovití Bruchidius cisti a B. unicolor, nosatcovití Apion aciculare (na devaterníku velkokvûtém), A. oblivium, A. penetrans, A. austriacum, A. opeticum, Otiorhynchus fullo, Phyllobius incanus, Sitona inops, Smicronyx coecus, Tychius schneideri, T. crassirostris, Ceutorhynchus gallorhenanus, C. unguicularis (jde o jeden ze dvou dosavadních nálezû v âechách), C. lukesi, C. nanus, C. angustus, C. similis, C. interjectus, Mogulones austriacus, M. pallidicornis, Stenocarus cardui, Gymnaetron asellus, G. melas, Cionus leonhardi i stepní bezkfiídlí Peritelus leucogrammus, Omias rotundatus, Trachyphloeus alternans, T. spinimanus, T. angustisetulus, T. asperatus a Thylacites pilosus. Dal í v znamná a charakteristická skupina fytofágních broukû je vázána na vlhãí partie listnatého, ãasto i suèového lesa, napfi. mandelinkovití Oomorphus concolor a Crepidodera lamina a nosatcovití Otiorhynchus uncinatus, Brachysomus hirtus, B. echinatus, Rhinomias forticornis, Barynotus moerens, Trachodes hispidus, Leiosoma deflexum, L. cribrum i bezkfiídlí Acalles camelus, A. echinatus a Acalles boehmei, dokládající kontinuální trvání lesa. Ze stfievlíkovit ch broukû tu bylo nalezeno pfies 200 druhû vãetnû vzácn ch teplomiln ch stfievlíkû Notiophilus rufipes, Ophonus cordatus, Ophonus tenebrosus centralis a Harpalus xanthopus winkleri. Ve vlhãích lesích se dále vyskytují typiãtí Pterostichus burmeisteri, Abax ovalis, Molops elatus a M. piceus a na dubech loví housenky chránûn krajník hnûd (Calosoma inquisitor). Pod odumfielou kûrou stromû tu b vá nalézán potemník Platydema violaceum. Z broukû listoroh ch Ïije v lesích pfiedev ím chránûn roháã obecn (Lucanus cervus) a men í ãern roháãek kozlík (Dorcus parallelepipedus). Na stepích a pastvinách si své kuliãky z trusu valívá chrobák Sisyphus schaefferi. V odumfiel ch prutech lísky se tu 634 CHKO CK 30
CHKO âesk kras 9 10 11 8 v údolí Bubovického a BudÀanského potoka, ménû i podél Kaãáku (Lodûnice). NeuváÏenû zde byla vysazena je tûrka zelená vyvíjí vzácn kûrovec Lymantor coryli. V ulitách páskovek a suchomilek si staví hnízda vzácná vãela Hoplitis rufohirta. Na stepních biotopech s teplomiln mi kfiovinami Ïijí ãetné druhy mot lû, napfi. drobníãek Trifurcula headleyella, trávníãek Elachista steueri, vzpfiímenka Parornix szoecsi (jde o její jedin znám nález v âeské republice), na severnû exponovan ch svazích s lomikamenem vïdyïiv m dealpinní druh pfiedivky Kessleria alpicella a rovnûï dealpinní píìalka Entephria nobiliaria (opût se jedná o její jediné známé místo v skytu v âeské republice), pouzdrovníãek Coleophora squamosella, dále pupenovka Spuleria flavicaput, makadlovka Nothris lemniscella, stébelnatka Ochsenheimeria urella, zavíjeãi Myelois cirrigerella a Pyralis regalis, nesytka Pennisetia bohemica, zelenáãek Adscita geryon apíìalka Perizoma bifaciata. V prosvûtlen ch dubohabfiinách Ïije drobnokfiídlík Micropterix tunbergella, drobníãci Stigmella lonicerarum a S. eberhardi, adéla Cauchas leucocerella, skvrnovníãek Lampronia redimitella, klínûnky Phyllonorycter mannii a P. distentella, krásnûnka Fabiola pokornyi, trávníãek Stephensia abbreviatella, pouzdrovníãek Coleophora pulmonariella, obaleã Ancylis tineana, nesytky Synanthedon stomoxiformis a S. soffneri a píìalka Eupithecia egenaria. Z nápadn ch denních mot lû tu Ïijí oba batolci, bûlopásek dvoufiad (Limenitis camilla) i b. topolov (L. populi), otakárek fenyklov (Papilio machalon), ÏluÈásek jiïní (Colias affacariensis), otakárek ovocn (Iphiclides podalirius) a jiní. Na mochnû pûtilístek Ïije vzácn soumraãník podobn (Pyrgus armoricanus). Z kriticky ohroïen ch druhû obojïivelníkû tu Ïije ãolek velk (Triturus cristatus) v jezírku v lomu Paraple a podél fieky Berounky skokan skfiehotav (Rana ridibunda). Dále zde byl vzácnû zaznamenán ãolek horsk (Triturus alpestris) v lomu Paraple a v rybníãku na Bfiesnici. BûÏn mi druhy jsou ãolek obecn (Triturus vulgaris) a skokan tíhl (Rana dalmatina). Mlok skvrnit (Salamandra salamandra) je roz ífien zejména 8 Do NPR Karl tejn byla pojata i fiada b val ch jámov ch lomû, které vytvofiily nové krajinné prvky a náhradní stanovi tû jako Re na (Malá Amerika), která pfiipomíná velkou krasovou propast s jezerem. 9, 10 a 11 Na vápencov ch skalních stepích na Velké hofie a na Doutnáãi patfií k typick m druhûm (9) kosatec bezlist (Iris aphylla), (10) devaterníãek ed (Rhodax canus) nebo (11) kavyl IvanÛv (Stipa joannis). Jsou to druhy s rûzn mi typy subkontinentálního nebo submediteránního roz ífiení, jejichï západní hranice sahá nejv e k údolí R na. CHKO CK 31 635
(Lacerta viridis) a uïovka stromová (Elaphe longissima). Pomûrnû hojná je zde uïovka hladká (Coronella austriaca) vyskytující se pfiedev ím ve star ch lomech. UÏovka podplamatá (Natrix tessellata) je vázaná pfiedev ím na údolí Berounky mezi obcí Karl tejn a lomem Alkazar. Ornitologickou zvlá tností je kriticky ohroïen zedníãek skalní (Tichodroma muraria), kter kaïdoroãnû zimuje v okolí lomu Chlum. Na stepích podél Berounky se vyskytuje pûnice vla ská (Sylva nisoria), na Kaãáku (Lodûnici) ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis) a na stráni nad Hostimí lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Hnízdí tu kaïdoroãnû vãelojed lesní (Pernis apivorus) a jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), v lomech v r velk (Bubo bubo). Ze savcû jsou nejv znamnûj í letouni. Nejvût ími zimovi ti netop rû jsou toly na Re nách a na Alkazaru, jeskynû na Chlumu a jeskynû Arnoldka v lomu âefiinka. Zúzemí jsou známé i letní kolonie pfiedev ím netop ra velkého (Myotis myotis). V obci Karl tejn byla nedávno nalezena také letní kolonie netop ra severního (Eptesicus nilssonii). Z letní kolonie ve Svatém Janu pod Skalou je znám i kriticky ohroïen vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros). HISTORIE Jedineãn m archeologick m fenoménem jsou doklady osídlení v desítkách jeskyní, paleolitická stanice pod otevfien m nebem a dal í do- 12 Na skalních hfibetech a v spách roste borovice lesní (Pinus sylvestris), povaïovaná na tûchto místech za postglaciální relikt. 13 Okáã metlicov (Hipparchia semele) je vzácnûj ím druhem su - ích trávníkû. 14 Zlatohlávek Oxythyrea funesta byl pfied dvûma desetiletími povaïován v âechách za vyhynulého, v souãasnosti se v ak ve stfiedních âechách opût roz ifiuje. klady z tohoto období, pozdûji hradi tû. Pfiehled archeologick ch nálezû z nejv znamnûj ích lokalit: Srbsko areál jeskyní Na Bfiíãi: jeskynû Barrandova (lineární keramika LnK, vypíchaná keramika StK, neolit, knovíz, ran stfiedovûk, novovûk), Jezerní (neolit), Galerie (neolit, eneolit), Nad Galerií (neolit), My í díry (neolit), Malá (lengyel), Hlohová (LnK, StK), Nad Úzkou (stfiedovûk, novovûk), Patrová (eneolit, knovíz, latén), Nová neboli Hájkova (LnK, StK, fiivnáã, knovíz, ran stfiedovûk), Abri I (LnK, bronz). Hostim anûv kout se nachází na SZ svahu strïe v mírné depresi, ve v ce 40 45 m nad úrovní dne ní Berounky vzdálené cca 110 130 m se nalézá mladopaleolitické aï magdalénienské (absolutní stáfií nálezû 12 13 14 636 CHKO CK 32
CHKO âesk kras 15 16 17 10 470 ± 470 pfi. n. l.) tábofii tû pod ir m nebem s pûdorysem obydlí. Stanov pfiístfie ek byl obklopen nûkolika dílnami na v robu típané kamenné industrie. K nejv znamnûj ím nálezûm patfií rytiny na bfiidlicov ch destiãkách, z nichï nejzachovalej í je rytina konû. Hostim hradi tû Kozel je vysok vápencov v bûïek v 278 aï 304 m n. m. nad soutokem Berounky a jejího levobfieïního pfiítoku Kaãáku (Lodûnici). Vût- í ãást plochy leïí v poloze Na hradi ti. Vrcholová plo ina ze tfií stran jen velmi tûïko pfiístupná, skalní stûny na v chodû, jihu a jihozápadû jsou aï 65 m vysoké. Hradi tû vzniklo nûkolikanásobn m pfiepaïením ostrohu. Malá ãást vnûj ího opevnûní nad Berounkou byla zniãena lomem Alkazar a ãást plochy poru ena pfii stavbû opevnûní v roce 1937. Uveden prostor byl osídlen v eneolitu, pravdûpodobnû ve stfiední dobû bronzové, dále v mlad í dobû bronzové, pozdním hal tatu a mlad í dobû fiímské. Vnûj í opevnûní je z raného stfiedovûku. Hostim jeskynû Nad Kaãákem (paleolit, LnK, StK, eneolit, stfiední doba bronzová, knovíz, doba hal tatská, ran stfiedovûk). Svat Jan pod Skalou jeskynû Na prûchodû ve skalní kulise v úzkém údolí nad lev m bfiehem Kaãáku (Lodûnice) má vchod situovan na jiïní stranû ve v i 261 m n. m. Jeskynû je otevfiena k povrchu tfiemi vût ími otvory. Z jejího prostoru pocházejí nálezy pravdûpodobnû jiï ze stfiedního stfiedního paleolitu, dále z magdalenienu, kultury s lineární keramikou, kultury s vypíchanou keramikou, eneolitu, pozdní doby bronzové, doby hal tatské, raného stfiedovûku, vrcholného stfiedovûku i novovûku. Svat Jan pod Skalou hradi tû U kfiíïe se nalézá na vápencovém hfiebenu zvaném Skála nebo Svatojanská skála severov chodnû od kóty 396 m n. m. nad lev m bfiehem Kaãáku (Lodûnice). Úzk skalní hfibet je pfiepa- Ïen vysok m, krátk m pfiíãn m valem. Jeho stáfií není známo. Hradi tû Nad klá terem se rozkládá na hfibetu vápencového vrchu nûkdy zvaném Kvûtná nebo Kvûtnice, na svazích okolo 391 m n. m. nad lev m bfiehem Kaãáku (Lodûnice). JiÏní strana hradi tû je opevnûna tfiemi pásy valû umístûn ch v horní ãtvrtinû svahu. Vnûj í a stfiední pás mají dnes spí e charakter dvou, po vrstevnicích jdoucích, kamenn ch mezí. Vnitfiní val byl koncipován jako obvodov. Na v chodní stranû val vytváfií v mûlkém sedle malé pfiedhradí. Ze sedla smûfiuje val k severozápadu na skalní v bûïky nad jihov chodní stranou klá tera. Ve zbytcích je obvodové opevnûní patrné na severní stranû, kde stavitelé vyuïili skalek, které vzájemnû propojili. Vodorovná vrcholová plo ina je umûle vytvofiena a opírá se o skalní v choz, tvofiící její severní stranu. Získány nálezy z mlad í doby bronzové, doby hal tatské a raného stfiedovûku. Svat Jan pod Skalou Travertinová kupa; na jejím boku je odkryt nejmocnûj í profil holocénem v âesk ch zemích. V oddûlen ch vrstvách pfiedmûty pozdní doby bronzové a doby hal tatské. V znamnou lokalitou pro star í paleolit je poloha Altán (BudÀany, Karl tejn) a prostory kolem Chlumu u Srbska. K dodnes viditeln m zajímavostem také bezesporu patfií prakovi tû, vybudovaná praïsk mi husitsk mi vojsky pfii obléhání Karl tejna v roce 1422 na Javorce a KnûÏí hofie. POZNÁMKA Národní pfiírodní rezervace Karl tejn byla pro svûj celoevropsk v znam ocenûna v roce 2000 prestiïním Diplomem Rady Evropy. BIBLIOGRAFIE 31, 137, 162, 164, 166, 168, 169, 173, 209, 234, 262, 278, 283, 292, 308, 309, 329, 401, 477, 518, 562, 586, 599, 616, 617, 627, 684, 685, 686, 687, 688, 698, 699, 701, 731, 735, 744, 749, 763, 764, 770, 771, 773, 792, 798, 849, 870, 879, 902, 913, 939, 1011, 1012, 1019, 1049, 1079, 1107, 1126, 1150, 1167, 1222, 1287, 1307, 1316, 1342, 1361, 1415, 1418, 1419, 1444, 1469, 1470, 1516, 1517, 1518, 1532, 1546, 1555, 1576, 1595, 1637, 1640, 1727, 1739, 1766, 1782, 1795 MAPA ÚZEMÍ strana 674 18 15 Peãárka snûhobílá (Agaricus chionodermus), ãistû bíl druh typick pro vysázené smrãiny na vápencích, dnes silnû ohroïen. 16 Pavuãinec hnûdoolivov (Cortinarius rufoolivaceus), typická lupenatá houba listnat ch lesû na vápencích v tepl ch oblastech. 17 Krásnûnka Ïlutoãervená (Hypercallia citrinalis) je velmi dekorativní mot l, ze stfiedoãeského regionu znám pouze z oblasti âeského krasu, kde se vzácnû vyskytuje v okolí Svatého Jana pod Skalou. 18 Silurská lilijice. CHKO CK 33 637
1 2 GEOLOGIE V pfiírodní rezervaci je zastiïen ponûkud zakryt, ale nûkolika lomy otevfien geologick profil zaãínající spodními polohami kopaninského souvrství v nejjiïnûj í ãásti a pokraãující svrchním silurem (poïárské souvrství, pfiídolí) 1 Celkov pohled na lokalitu v sadba borovice ãerné rozdûluje dva cenné porosty ipákové a habrové doubravy. 2 Na vápencov ch skalních stepích na Klapici roste len Ïlut (Linum flavum). PÛvodnost jeho v skytu je sporná. v opu tûném lomu na chodníkovou dlaïbu v údolí achetského potoka v jihozápadní ãásti chránûného území. Dál pokraãuje profil hraniãními polohami lochkovského a praïského souvrství (lochkov, prag, spodní devon) v severní ãásti území. Klasická nalezi tû zkamenûlin jsou v po- Ïárském souvrství (zkamenûlí mlïi a nálezy cel ch eurypteridû) a v lochkovském souvrství (mlïi a trilobiti) v opu tûném lomu. KVùTENA Vegetace je silnû ovlivnûna georeliéfem. Na jiïnû a jihozápadnû orientovan ch svazích roste velice dobfie vyvinutá dfiínová doubrava (Corno-Quercetum) se zapojen m porostem dubu p fiitého (Quercus pubescens), kter dosahuje v ky 8 aï 10 m, coï je v âeském krasu vzácností. Hojn je dfiín jarní (Cornus mas), bylinné patro je velmi bohaté. Velmi strmé jiïní svahy jsou bezlesé s porostem spoleãenstva devaterníãku edého a ostfiice nízké (Helianthemo cani-caricetum humilis), v nûmï se hojnû vyskytuje len Ïlut (Linum flavum). PÛvodnost v skytu tohoto panonského druhu je zde sporná. Na severních svazích roste habrová javofiina (Aceri-Carpinetum) Pfiírodní rezervace Klapice Strm zalesnûn ostroh v jádru zaklesnutého meandru achetského potoka s nûkolika opu tûn mi stûnov mi lûmky ve vápencích, západnû od kóty Klapice (345,3 m n. m.), 600 m v chodnû od obce Kosofi. Katastrální území: Radotín (Hl. m. Praha) a ãern ová dubohabfiina (Melampyro nemorosi-carpinetum) s bohat m pfiirozen m bylinn m patrem. âást území na severním svahu je zalesnûna smrkem. ZVÍ ENA ZbroukÛ zde Ïije roháã obecn (Lucanus cervus), ze stfievlíkovit ch napfi. stfievlík koïit (Carabus coriaceus), dále Molops elatus a Amara communis, mandelinkovití Coptocephala rubicunda, Aphthona Nadmofiská v ka: 235 345 m V mûra: 16,2 ha Vyhlá eno: 1988 Pfiedmûtem ochrany jsou geologické profily svrchním silurem a spodním devonem a v znamné nalezi tû zkamenûlin v siluru. V znamné je i druhovû bohaté spoleãenstvo ipákové doubravy aotevfiené skalní stepi s bohatou faunou hmyzu. pygmaea, Longitarsus helvolus, v suèovém lese mandelinky Timarcha metallica, Longitarsus pulmonariae, z reliktních nosatcovit ch Otiorhynchus rugosostriatus, Phyllobius incanus, Polydrusus pterygomalis, Brachysomus echinatus, Leiosoma deflexum, Ceutorhynchus similis (na penízku chlumním), Mogulones larvatus (na plicníku tmavém) a Adexius scrobipennis. Nosatci Acalles suturatus, A. camelus, A. echina- 638 CHKO CK 34
CHKO âesk kras 3 4 tus, A. commutatus a A. hypocrita dokládají kontinuálnost zdej ího lesa. Na dno údolí achetského potoka jsou vázané nûkteré chladno- a vlhkomilné druhy (stfievlíãci Trechus obtusus, Badister lacertosus). Z hlediska mot lí fauny jde o velmi v znamnou lokalitu. Zastoupeny jsou pfiedev ím druhy teplomiln ch doubrav a skalních stepí. Zji tûni byli drobníãci Stigmella rhamnella, S. crataegella, S. oxyacanthella, S. pyri, S. mespilicola, S. carpinella, S. plagicolella, S. lemniscella, S. splendidissimella, S. incognitella, S. basiguttella, Ectoedemia louisella, E. longicaudella.na dubech Ïije kromû toho bronzovníãek Heliozela sericiella, na dfiínu H. treitsch- kiella. Na tfiemdavû bílé zde Ïije velmi nápadn druh plochu ky Agonopterix furvella. Mezi nápadn mi denními mot ly zasluhuje pozornost bûlopásek dvoufiad (Limenitis camilla), batolec ãerven (Apatura ilia) a ostruháãek kapinicov (Satyrium acaciae). Pozoruhodn je v skyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Z ptákû jmenujme datla ãerného (Dryocopus martius), jestfiába lesního (Accipiter gentilis) a krahujce obecného (A. nisus), dále pak strakapouda malého (Dendrocopos minor), lejska ãernohlavého (Ficedula hypoleuca) a mlynafiíka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus). Ze savcû zde Ïije napfi. pl ík lístkov (Muscardinus avellanarius) a jezevec lesní (Meles meles). Vhodná stanovi tû zde nachází i psík m valovit (Nyctereutes procyonoides), jak dokazuje nedávno nalezen pfiejet exempláfi. VYUÎITÍ Skalní v chozy a lomy je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami a pfied ãern mi skládkami. Je tfieba postupnû odstranit v sadbu borovice ãerné a smrku, jinak území ponechat samovolnému v voji a podporovat pfiirozenou obnovu. BIBLIOGRAFIE 585, 745, 753, 754, 760, 1105, 1107, 1472, 1549, 1551, 1639, 1650, 1729, 1746 MAPA ÚZEMÍ strana 680 5 3 Porost rozvolnûné ipákové doubravy. 4 Jasenina u Kosofiského potoka. 5 Kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) je druh typick pro ipákovou doubravu. CHKO CK 35 639
1 GEOLOGIE Ve stfiední ãásti skalnatého svahu údolí vystupují nad Suchomastsk m potokem tmavû edé jemnozrnné deskovité vápence s pravideln mi vloïkami vápnit ch bfiidlic. Jedná se o poïárské souvrství, nejvy í ãást vrstevního sledu siluru (oddûlení pfiídolí). Tyto vápence pfiecházejí bez jakékoli faciální zmûny do nadloïních, jiï devonsk ch vápencû lochkovského 1 Pohled shora ukazuje, Ïe Klonk tvofií okrajov sráz terénního stupnû nad Suchomastsk m potokem. Nad chránûnou plochou se rozkládají obdûlávaná pole. souvrství (stupeà lochkov), které tvofií horní ãást odkrytého geologického profilu. JiÏní ãást celého svahu je tvofiena vápnit mi a tufitick mi bfiidlicemi s vloïkami vápencû kopaninského souvrství silurského oddûlení ludlow. Jeho hranice s nadloïním, také silursk m souvrstvím poïársk m, je pfiekryta sutí a porostlá lesem ãern ch borovic. Hraniãní vrstvy silur devon jsou velmi peãlivû prostudovány a vrstvy jsou oãíslovány. Hranice mezi silurem a devonem prochází uprostfied vrstvy ãíslo 20 a je urãena na základû obsahu zkamenûlin. Jako vûdãí zde byli pouïiti hlavnû graptoliti, trilobiti, konodonti a chitinovci. NejdÛleÏitûj ím druhem pro Národní pfiírodní památka Klonk Skalnat svah na pravém bfiehu Suchomastského potoka, 200 800 m severnû od Suchomast. Katastrální území: Suchomasty (okres Beroun) Nadmofiská v ka: 322 418 m V mûra: 8,9 ha Vyhlá eno: 1977 Jedna z nejdûleïitûj ích lokalit stratigrafické geologie na svûtû pfiedstavuje první mezinárodnû stanoven stratotyp hranice dvou útvarû zde siluru a devonu. Od roku 1972 je standardem s celosvûtovou platností, podle kterého se urãuje prûbûh hranice mezi silurem a devonem. 640 CHKO CK 36
CHKO âesk kras 2 urãení hranice je graptolit Monograptus uniformis, kter tvofií nejspodnûj í devonskou zónu a jehoï nástupem zaãíná devon. Hranice mezi nimi je podle nejnovûj ích znalostí kladena pfiibliïnû do 410 418 miliónû let staré geologické historie. KVùTENA nûkter ch ãástí území je v raznû ruderalizována. V údolí Suchomastského potoka je vysazen bfiehov porost, kde pfievládají topoly kanadské (Populus canadensis), ol e lepkavá (Alnus glutinosa) ajasan ztepil (Fraxinus excelsior). V dolní ãásti svahû lze vysledovat zbytky suèového lesa s javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a lípou malolistou (Tilia cordata). PfieváÏná vût ina lesních porostû je v ak tvofiena nepûvodními dfievinami, tzn. borovicí ãernou (Pinus nigra), modfiínem opadav m (Larix decidua), trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia) a smrkem ztepil m (Picea abies). V horní ãásti svahû jsou pfiítomny fragmenty dubohabfiin s dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecn m (Carpinus betulus), javorem babykou (Acer campestre) a borovicí lesní (Pinus sylvestris). Nezalesnûné úboãí a pûvodnû travnaté ãásti v horní partii v sousedství pole zarûstají kfioviny, pfieváïnû rûïe ípková (Rosa canina), slivoà trnitá (Prunus spinosa) a svída krvavá (Swida sanguinea). V dolních partiích a v nepûvodních lesních porostech jsou roz ífieny ruderální nitrofilní druhy, zejména kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), vla toviãník vût í (Chelidonium majus) a br lice kozí noha (Aegopodium podagraria), na úboãích pak zbytky xerotermních kostfiavov ch trávníkû s vlnicí chlupatou (Oxytropis pilosa), chrpou por nskou (Acosta rhenana), oïankou kalamandrou (Teucrium chamaedrys) aj. V nejniï í ãásti údolí se vyskytují mokfiadní druhy jako rákos obecn (Phragmites australis), pcháã zelinn (Cirsi um oleraceum) a chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea). Na zastínûn ch vápencov ch skalách nad potokem se nacházejí kromû mnoha dal ích druhû mechorostû i druhy ohroïené, napfi. játrovka vápnomilka pfieru ovaná (Pedinophyllum in- terruptum) a mech trnûnka tlustoïeberná (Eurhynchium crassinervium). ZVÍ ENA Spoleãenstvo mûkk Û je zde oproti jin m lokalitám âeského krasu ponûkud ochuzeno. Z teplomiln ch druhû zde byly nalezeny Granaria frumentum, Cepaea vindobonensis a Pupilla muscorum. Na lísce se vyvíjí vzácná bejlomorka Contarinia cybelae. Z v znamn ch hnízdících ptákû uveìme konipasa horského (Motacilla cinerea), krahujce obecného (Accipiter nisus), jestfiába lesního (A. gentilis) a káni lesní (Buteo buteo). Podél potoka se vyskytuje ropucha obecná (Bufo bufo) auïovka obojková (Natrix natrix). Îije tu jezevec lesní (Meles meles), li ka obecná (Vulpes vulpes), my ice lesní (Apodemus flavicollis) a asi 15 druhû dal ích bûïn ch savcû. VYUÎITÍ Vúzemí národní pfiírodní památky probûhla náhrada nepûvodních porostû borovice ãerné a modfiínu stanovi tnû vhodn mi druhy dfievin (dub zimní, jefiáb bfiek, javor babyka). Likvidace akátin na svazích Klonku a jejich náhrada stanovi tnû vhodn mi druhy lesních dfievin umoïnila v oblasti geologického profilu odstra- Àovat v echny náletové dfieviny s cílem zajistit pfiístupnost profilu pro studium. Na úpatí Klonku je tfieba postupnû obmûnit v sadbu smrku ztepilého. Postupnû do lo k náhradû bfiehov ch porostû topolu kanadského pûvodními druhy dfievin (ol e, vrby, jasan ztepil ). BIBLIOGRAFIE 309, 501, 512, 514, 515, 518, 527, 742, 743, 744, 865, 1049, 1065, 1107, 1358, 1442, 1470, 1727 MAPA ÚZEMÍ strana 675 3 2 Prudk sráz Klonku pfiedstavuje zvlá tní pfiípad skalní stepi, kde trvale probíhá pûdní eroze podobnû jako na tzv. bíl ch stráních na kfiídov ch slínech. 3 Informaãní bronzová deska na obelisku, odkud se otvírá panorama Klonku. CHKO CK 37 641
1 2 GEOLOGIE Horninov podklad jiïní ãásti pfiírodní rezervace je tvofien svûtle ed mi akantopygov mi vápenci (stupeà eifel, stfiední devon), které leïí nad vrstevnat mi ed mi, místy naãervenal mi biodetritick mi vápenci suchomastsk mi (stupeà dalej, spodní devon). V této ãásti je skalní podloïí úplnû zakryto lesními pûdami. V severní ãásti chránûného území je hlubok opu tûn lom Na Kobyle. Vût ina odkryt ch hornin jsou masivní, svûtlé, místy narûïovûlé krinoidové vápence slivenecké (stupeà prag, spodní devon). Jedná se o facii, která laterálnû zastupuje konûpruské 1 âern rolní (Melampyrum arvense) roste na otevfien ch lomov ch teráskách. 2 Krasoãí ka Ïlutá (Caloscypha fulgens), velmi vzácná pozemní vfieckov trusná houba nápadná zlatoïlut m zbarvením miskovité plodnice. 3 Jámov lom Kobyla pfiedstavuje nejen v znamn geologick odkryv, ale i nov krajinn prvek sfiadou náhradních stanovi È nabízejících pfiíznivé podmínky jak pro obyvatele stinn ch tak slunn ch skal. V souãasnosti je vynikající ukázkou spontánní sukcese probíhající po fiadu desetiletí. vápence z oblasti Zlatého konû (viz NPP Zlat kûà). Na severním okraji lomu jsou tyto vápence tektonicky ohraniãeny vo kovsk m (oãkovsk m) pfiesmykem. Jedná se o smûrnou poruchu, podél které byly pfii procesech variského vrásnûní v mlad ích prvohorách od severu v podobû pfiekocené vrásy pfiesunuty star í vápence lochkovského souvrství i silurské vápence poïárského souvrství. Celková délka posunu se odhaduje na 1 km. TûÏbou v lomu byly odkryty i ãetné krasové jevy, které jsou v znamné z hlediska archeologie a ãtvrtohorní geologie. Nejv znamnûj í z nich je jeskynû Chlupáãova sluj s v znamn mi nálezy kostí savcû z poslední doby meziledové (napfi. jeskynní lev, hyena, medvûd, stepní kûà, dva druhy nosoroïcû). Archeologické nálezy dosvûdãují vyuïívání jeskynû lidmi v období star- í doby kamenné. KVùTENA Vegetace je v území tvofiena pfiedev ím porosty skalní stepi (Alysso alyssoidis- -Sedion albi), kostfiavov mi trávníky (Festucion valesiacae), teplomiln mi doubravami (Quercion pubescenti-petraeae), dubohabfiinami (Carpinion) a maloplo nû i buãinami (Fagion). Flóra lesostepní enklávy je nápadnû druhovû chud í neï podobné lokality v údolí Berounky apfievládají v ní druhy ífiené pastvou. To je typické pro konûpruskou ãást âeského krasu a je to dáno vy í nadmofiskou v kou této oblasti a absencí skalních biotopû, které by v lesnat ch ãástech poledové doby fungovaly jako útoãi tû nelesní flóry. Ze zvlá tû chránûn ch druhû se zde vyskytuje pfiedev ím silnû ohroïen koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), dále ohroïená chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), dub p fiit (Quercus pubescens), dfiín jarní (Cornus mas). Z pozoruhodn ch stepních a lesostepních druhû tu rostou napfi. trávy jako kostfiava walliská (Festuca valesiaca) a smûlek tíhl (Koeleria macrantha), z drobn ch kefiíãkû devaterník velkokvût tmav (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum) a tafiinka horská (Alyssum montanum), zdfievin jefiáb bfiek (Sorbus torminalis), j. muk (S. aria). Pfií- Pfiírodní rezervace Kobyla Opu tûn lom v severním úboãí a zalesnûné v chodní úboãí vrchu Kobyla (472 m n. m.), 1,5 km jihov chodnû od Konûprus. Katastrální území: Konûprusy, MûÀany, Suchomasty (okres Beroun) rodovûdecky zajímav je ov em i samotn lom Na Kobyle, opu - tûn nûkdy ve 30. letech 20. století. Bûhem zarûstání v nûm vznikla pestrá mozaika vegetace od spoleãenstev li ejníkû na skalách po mladá stadia lesa. Na malém slatinném mokfiadu v lomu roste mokfiadní pampeli ka vybraná (Taraxacum quaesitum) a p. bavorská (T. bavaricum). Na v slunn ch aï polozastínûn ch stûnách vápencového lomu Nadmofiská v ka: 403 470 m V mûra: 20,5 ha Vyhlá eno: 1999 V území se nachází geologicky v znamn odkryv vo kovského (oãkovského) pfiesmyku, tektonické poruchy z doby variského vrásnûní. V jeskyních byly uãinûny pozoruhodné paleontologické a archeologické nálezy. Pfiedev ím v jihov chodní ãásti území jsou vyvinuta xerotermní stepní a lesostepní spoleãenstva s bohatou kvûtenou a zvífienou. se ve spoleãenstvu s dominancí mechu fietízkovce tíhlého (Pseudoleskeella catenulata) vyskytuje ohroïen druh mechu prutník zdobn (Bryum elegans). Z vfieckov trusn ch hub je odtud znám napfi. velmi vzácn ohnivec ãern (Plectania melastoma), krasoãí ka Ïlutá (Caloscypha fulgens) a ze stopkov trusn ch lupenat ch napfi. velmi vzácná teplomilná pozemní náramkovitka Ïlutozelená (Floccularia straminea) aj. 3 642 CHKO CK 38
CHKO âesk kras 4 5 6 ZVÍ ENA Bohatá je fauna bezobratl ch. Nûktefií její zástupci, jako napfi. bachrat mandelinkovit brouk Timarcha goettingensis nebo záfiivû zelenû upinat nosatec Sciaphobus scitulus svou pfiítomností dokazují pûvodnost zdej ího stepního ekosystému. V zachoval ch lesních porostech se zase vyskytují nûkteré reliktní druhy ÏivoãichÛ, které svûdãí o kontinuálním trvání lesa (zejména bezkfiídlí nosatcovití brouci Acalles hypocrita, A. commutatus a Barypeithes mollicomus). Na dfieviny jsou sv m v vojem vázány i dal í druhy broukû, napfi. nosatec Rhamphus oxyacanthae, bázlivec Luperus xanthopoda nebo druh Choragus sheppardi z ãeledi Anthribidae. Na brukvovit ch rostlinách ve stepní ãásti Ïije krytonosec Ceutorhynchus unguicularis, kter se zde vyskytuje na jedné ze dvou dosud znám ch lokalit v âeském krasu i v cel ch âechách. Mezi jiné oligofágní stepní druhy broukû patfií bronzovû lesklí dfiepãíci Dibolia rugulosa a D. schillingi nebo nosatec Gymnetron melas. Na devaterníku velkokvûtém Ïije reliktní zrnokazovit brouk Bruchidius cisti. Pod kameny zde Ïije vzácn stepní mravenec Myrmica deplanata. Hlavnû na chrpách zde zastihneme vzácnûj ího ãmeláka sorejského (Bombus soroensis).na svídu krvavou je potravnû vázána vzácná bejlomorka Craneiobia corni. Na skalních stûnách v lomu Ïije teplomilná snovaãka Theridion betteni, v sekundárním lese byli nalezeni vzácní pavouci jako zápfiedka Phrurolithus minimus a pavuãenka Panamomops affinis, na druhotn ch xerotermních stanovi - tích v lomu teplomilná skákavka Phlegra festiva a slíìák Tricca lutetiana. Na lesostepi v jiïní ãásti území se vyskytuje velk slíìák Alopecosa sulzeri. V prostoru lomu zde rovnûï Ïije vzácn litobiontní plï Chondrina avenacea a teplomilná páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis). V jezírku v lomu lze pozorovat ãolka obecného (Triturus vulgaris), z Ïab tu Ïije ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnûd (Rana temporaria). Z ptákû, kter ch zde hnízdí okolo 60 druhû, je v znamn datel ãern (Dryocopus martius), strakapoud velk (Dendrocopos major), pu tík obecn (Strix aluco) ãi sedmihlásek hajní (Hippolais icterina). Na stepi kaïdoroãnû hnízdí skfiivan lesní (Lullula arborea). Ze savcû se zde vyskytuje plch velk (Glis glis) a jezevec lesní (Meles meles). HISTORIE U paty stûny lomu je známá Chlupáãova sluj s nálezy stfiedního a mlad ího paleolitu. POZNÁMKA Území PR Kobyla v sobû zahrnulo území b valé pfiírodní památky Lom Na Kobyle (ta byla zru ena v roce 1999 souãasnû s vyhlá ením PR Kobyla). Území zaãlenûné do pfiírodní rezervace je v plánovaném dob vacím prostoru Velkolom âertovy schody. Kromû zachování dûleïité lokality z hlediska ochrany pfiírody a krajiny se vyhlá ením pfiírodní rezervace sleduje i cíl vytvofiit kolem dob vacího prostoru Velkolomu âertovy schody pfiírodní refugia, tj. ostrûvky pûvodní pfiírody, odkud po ukonãení tûïby vápence bude za pfiispûní nároãn ch rekultivací moïná migrace Ïivé pfiírody zpût do opu tûn ch lomû. BIBLIOGRAFIE 142, 309, 514, 515, 518, 527, 625, 715, 798, 849, 888, 997, 998, 1049, 1055, 1068, 1106, 1107, 1293, 1418, 1470, 1475, 1640, 1727 MAPA ÚZEMÍ strana 674 4 Na severním okraji lomu Kobyla vystupují masivní devonské vápence v podloïí star ích deskovit ch vápencû silursk ch tektonicky pfiesunut ch podél oãkovského pfiesmyku. 5 Zlomená jeskynû je zkrasovûlá puklina v severní stûnû Kobyly, která byla odkryta lomovou ãinností. 6 Ohnivec ãern (Plectania melastoma), velmi vzácná vfieckov trusná jarní houba s ãern m vnitfikem plodnice a rezavohnûdou vnûj í ãástí, rostoucí na dfievu. 7 Skalnice k lnatá (Helicigona lapicida). 8 Reliktní nosatec (Sciaphobus scitulus) Ïije v zachoval ch stepních trávnících. 7 8 CHKO CK 39 643
1 2 GEOLOGIE âást Karl tejnské vrchoviny se zachovan mi plo inami zarovnaného povrchu je rozfiezána hlubok mi údolími Berounky a jejích pfiítokû (místnû zvan mi rokle). Horninov podklad tvofií hlavnû devonské usazeniny (vápence avmen í mífie bfiidlice). Svrchnosilurské vápence poïárského souvrství vystupují pouze v Kod- 1 V hled podél skalních stupàû Kodsk ch skal k v chodu do údolí Berounky s kulisou skalních stûn Na Vanovicích. Na obzoru lesní hradba HfiebenÛ pfieru en ch V enorskou branou. 2 Vzácná muchomûrka Beckerova (Amanita beckeri), teplomiln druh vyskytující se v hradnû v tepl ch dubohabrov ch lesích na vápencích. ské rokli ( Údolí dûsû ) u Srbska podél smûrného tektonického zlomu kodského pfiesmyku. Západní hranici území vymezuje rovnûï v znamn, tentokrát v ak pfiíãn severojiïní tobolsk zlom. Vrásová stavba prvohorních usazenin do území pfiesahuje z NPR Karl tejn. Mezi v znamné stratigrafické a paleontologické lokality patfií Císafiská rokle, Kodská rokle a západní svah Tobolského vrchu. V jiïní ãásti území nedaleko obce Tobolka byl v letech 1975 76 vyhlouben opûrn strukturní vrt Tobolka 1, kter dosáhl koneãné hloubky 2 712,4 m. Je to nejhlub í vrt v oblasti âeského krasu a zastihl devonské a svrchnosilurské vápence, spodnosilurské vulkanity a graptolitové bfiidlice a ordovické sedimenty (jílovce, prachovce a pískovce) aï po letenské souvrství. V období mlad ích tfietihor (v neogénu) tekla nad územím iroká fieka, která zanechala na temenech návr í Koda (389,9 m n. m.) a Tobolského vrchu (466,7 m n. m.) písãité a tûrkové uloïeniny. Ze ãtvrtohorních sedimentû jsou pozoruhodné soustavy pûnovcov ch kaskád, které se vytvofiily pod vyvûraãkami v Císafiské rokli a Údolí dûsû. Jedná se o v znamné lokality sledování zmûn Národní pfiírodní rezervace Koda âlenité zalesnûné území na jih a západ od Berounky mezi Tetínem, Tobolkou a Srbskem v Karl tejnské vrchovinû. Katastrální území: Korno, Srbsko u Karl tejna, Tetín, Tobolka (okres Beroun) Nadmofiská v ka: 220 467 m V mûra: 463,6 ha Vyhlá eno: 1952 V rozsáhlém území je v souladu s ãlenit m georeliéfem a klimatem vyvinut soubor vápnomiln ch ekosystémû zahrnující v echny hlavní biotopy âeského krasu. Nalezneme zde luïní a na svazích suèové lesy s údolními pûnovcov mi prameni ti, dubohabfiiny, kyselé doubravy, okroticové buãiny, ipákové doubravy a lesostepi spolu s xerotermními trávníky a více typû skalních stepí. Nacházejí se tu v znamné stratigrafické, paleontologické a archeologické lokality. v pfiírodû od posledního glaciálu po dne ek. V území nalezneme pestrou kálu pûd: na vápencích ve kerá v vojová stadia rendzin, v ploch ch úsecích aï terra fusca, na spra ích hnûdozemû, na terasov ch píscích arenické kambizemû, na bfiidlicích a pískovcích srbsk ch vrstev jsou vyvinuty stfiednû aï ménû úïivné kambizemû. Na území rezervace je evidováno témûfi 50 jeskyní, z nichï nûkteré mají díky své sedimentární v plni znaãn v znam pro kvartérní stratigrafii. Jeskynû Koda (správnûji Capu ) byla vyuïívána ãlovûkem jiï v období 644 CHKO CK 40
CHKO âesk kras 3 pleistocénu ve star í dobû kamenné. KVùTENA V údolích potokû jsou maloplo nû zastoupeny porosty luïního lesa (Alnenion glutinoso-incanae) a strmé stinné svahy kryje suèov les (Tilio- -Acerion) s charakteristick m v skytem omûje vlãího moru (Aconitum vulparia). Ve vy - ích polohách a na povlovnûj ích svazích tyto lesy pak pfiecházejí v dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) s bohat m bylinn m patrem, zvlá tû patrn m v jarním aspektu. Místy na hfibetech a plo inách tyto lesy pfiecházejí v druhovû chud í acidofilní doubravy, které jsou vyvinuty na odvápnûn ch pûdách a tûrkov ch náplavech star ch fiíãních teras. Na nûkter ch místech jsou tyto porosty necitlivû nahrazeny kulturami nepûvodních dfievin, zejména smrku (Picea abies). Lokálnû vúzemí nalezneme vápnomilné buãiny (Cephalanthero-Fagenion) s v skytem okrotice ãervené (Cephalanthera rubra) asdobfie zmlazujícím bukem (Fagus sylvatica). Nejlépe vyvinut porost tohoto typu se nachází na v chodních a severov chodních svazích nad Srbskem. Pro mûlké pûdy a v hfievné horní ãásti pfieváïnû jiïních a jihozápadních svahû jsou charakteristické teplomilné doubravy (Lathyro-Quercetum pubescentis) s dubem zimním (Quercus petraea) ad. p fiit m (Quercus pubescens), dfiínem (Cornus mas), jefiábem mukem (Sorbus aria) a jefiábem krasov m (Sorbus eximia), v bylinném patfie s kamejkou modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum), hrachorem chlumním (Lathyrus lacteus), vstavaãem nachov m (Orchis purpurea) a dal ími druhy. Tyto porosty plynule pfiecházejí do lesostepí a skalních stepí, které na území rezervace pfiedstavují primární bezlesí. Vdruhovû bohat ch kostfiavov ch xerotermních trávnících (Festucion valesiacae) dominuje z trav kostfiava walliská (Festuca valesiaca) a k. Ïlábkatá (F. rupicola), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), smûlek tíhl (Koeleria macrantha) az irokolist ch bylin charakteristick ch pro âesk kras se tu vyskytuje napfi. Ïlu- Èucha smrdutá (Thalictrum foetidum). Na svazích na mûlãích pûdách v rozvolnûn ch porostech svazu Helianthemo cani-festucion pallentis roste v Kodské acísafiské rokli kriticky ohroïen vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum). Na nejmûlãích pûdách skalních hran nalezneme pion rská spoleãenstva svazu Alysso-Sedion spfievahou drobn ch jarních jednoletek. Sekundárním bezlesím jsou kosené louky na svazích v dolních ãástech svahû a v údolí na okraji rezervace. Vedle irokolist ch xerotermních trávníkû (Bromion erecti) s v skytem napfi. nápadné alvûje hajní (Salvia nemorosa) a hlaváãe Ïlutavého (Scabiosa ochroleuca) tu nalezneme i mezofilní ovsíkové louky (Arrhenatherion). Na jiïnû orientovan ch vápencov ch skalních stepích a v slunn ch skalách se mezi ãetn mi submediteránními druhy mechorostû vyskytují i ohroïené druhy jako bokoplodka kostrbatá (Pleurochaete squarrosa) a dûrkavka istrijská (Grimmia tergestina). Na vlhk ch a stinn ch skalách a sutích v lesích avroklích rostou dal í ohroïené a zde celkem ãasté druhy hájovka Vaucherova (Cirriphyllum tommasinii), trnûnka tlustoïeberná (Eurhynchium crassinervium), klaminka dlouholistá (Anomodon longifolius), vzácnûji pározub zproh ban (Didymodon sinuosus) azcela ojedinûle i játrovka podhofianka lesklá (Porella arborisvitae). V údolích potokû se mezi jin mi na stavbû travertinov ch kaskád podílí ohroïen druh mechu krasatka pfieslenitá (Eucladium verticillatum). Zvfieckov trusn ch tvrdohub je odtud známa z Císafiské rokle napfi. velmi vzácná dfievní káãovka ploská (Biscogniauxia simplicior) a bolinka ploská (Camarops plana), ze stopkov trusn ch lupenat ch velmi vzácná pozemní mykorhizní muchomûrka Beckerova (Amanita beckeri), z bfiichatek zde byla nalezena vzácná hvûzdovka bradavková (Geastrum corollinum), z podzemních bfiichatkovit ch hub napfi. velmi vzácná hlíza vrásãitá (Hymenogaster verrucosus), h. Vackova (Wakefieldia macrospora = H. vacekii) aj. ZVÍ ENA Zvífiena bezobratl ch NPR Koda je velice pestrá. Je moïné tu rozli it dvû hlavní ekologické skupiny. ada druhû se zde zachovala z teplého poledového období jako zbytky zvífieny stepní a lesostepní. Druhou ekologickou skupinou bezobratl ch jsou druhy pfiirozen ch a pûvodních lesních porostû. Mezi zdej ími plïi zasluhují pozornost citlivé lesní závornatky Ruthenica filograna a Cochlodina orthostoma, vzácní litofilní plïi Pyramidula pusilla a Chondrina avenacea a pro povodí dolní Berounky endemická vfietenka Bulgarica nitidosa. Dále se tu vyskytují vzácní drobní teplomilní plïi Pupilla triplicata, P. sterri, P. muscorum a Truncatellina claustralis. V mraveni tích zde Ïijí roztoãi Trachyuropoda excavata a Oplitis alophora. Vyskytuje se tu mnoïství teplomiln ch pavoukû, z nejv znamnûj ích sklípkánek ãern (Atypus piceus) a s. hnûd (A. affinis), slíìáci Alopecosa sulzeri a Tricca lutetiana, skákavka Philaeus chrysops, bûïník Xysticus ninnii a skálovka Callilepis schusteri. Lokalita je unikátní syntopick m 3 Skalní hrana na levém boku Císafiské rokle s kvetoucí tafiicí (Aurinia saxatilis). 4 a 5 V dubohabrov ch lesích je hojn (4) pryskyfiník zlatoïlut (Ranunculus auricomus agg.), vzácnûji se vyskytuje (5) okrotice ãervená (Cephalanthera rubra). 4 5 CHKO CK 41 645
6 7 8 v skytem dvou stfiedoevropsk ch stepníkû na okraj ãeského termofytika sem zasahuje stepník rud (Eresus cinnaberinus) azkfiivoklátska stepník E. sandaliatus. Koda je klasickou entomologickou lokalitou, a proto fauna hmyzu tu je mimofiádnû dobfie prozkoumaná. Z vysokého poãtu druhû mot lû je moïno uvést pouze nejv znamnûj í z nich. Na skalních stepích Ïije drobníãek Parafomoria helianthemella, v jimeãn je nález stepníãka Brachodes appendiculatus, dále zde Ïije pouzdrovníãek Coleophora linosyris, adéla Adela mazzolella, vakono i Eumasia parietariella, Bijugis pectinella, klínûnka Phyllonorycter helianthemellus, obaleã Eana derivana, zavíjeãi Trachonitis 6 Pavuãinec náramkovcov (Cortinarius praestans), velká lupenatá houba typická pro karl tejnské listnaté lesy. 7 Hrachor chlumní (Lathyrus lacteus) je charakteristick m druhem spoleãenstva Lathyro versicoloris-quercetum pubescentis. Jedná se o spoleãenstvo endemické pro stfiední a severní âechy. 8 Císafiská rokle je jedním z nejv znamnûj ích krajinn ch prvkû âeského krasu. cristella a Anania verbascalis, drvopleà Dyspessa ulula, zelenáãek Adscita geryon, píìalka Chesias rufata, pabourovec Lemonia taraxaci, mûry Euxoa vitta, Actaebia praecox, Epipsilia latens, Xestia ashworthii, Heliophobus kitti, Polia serratilinea, Hadena irregularis, Cucullia fraudatrix, Luperina nickerlii, Staurophora celsia a Catephia alchymista (nûkteré druhy byly právû tady poprvé nalezeny na území celé âeské republiky). V dubohabfiinách Ïije chrostíkovník Micropterix tunbergella, drobníãek Stigmella lonicerarum, mosazníãek Roesslerstammia pronubella, plochu ka Agonopterix astrantiae, trávníãek Stephensia abbreviatella, pouzdrovníãek Coleophora pulmonariella, obaleã Cydia amplana, hfibetozubec Harpyia milhauseri, píìalky Horisme vitalbata a Artiora evonymaria. Ve vlhk ch údolích Ïije vzácná mûra Hydraecia petasitis. Z vfietenu ek tu byla nalezena Zygaena ephialtes, z dal ích mot lû napfi. stuïkonoska dubová (Catocala sponsa) ãi otakárek ovocn (Iphiclides podalirius). Z broukû skalních stepí a lesostepí lze uvést napfi. teplomilné druhy z ãeledi stfievlíkovit ch Harpalus caspius roubali a Poecilus sericeus. V kvûtnu a ãervnu se zde na zdej ích kfiovinách objevuje vzácn brouk Conopalpus testaceus z ãeledi Melandryidae. Z fytofágních broukû zde Ïijí v znamné druhy mandelinkovit ch Cryptocephalus schaefferi, C. cordiger, Timarcha goettingensis a nosatcovit ch Otiorhynchus fullo, Ceutorhynchus similis, C. angustus, Rhamphus subaeneus. Na lesostepi na Kodské stûnû byl zaznamenán velice vzácn brouk Choragus horni z ãeledi Anthribidae, jehoï populace v oblasti Karl tejnska je asi jediná rozsáhlej í v cel ch âechách. Z dal- ích ãeledí zasluhují zmínku kovafiíci Calambus bipustulatus a Agriotes gallicus akvû- tomil Hymenalia rufipes. Pátefiíãkovit brouk Malthinus seriepunctatus se tu vyskytuje na jediné dosud známé lokalitû v celé âeské republice. V znamné ireliktní druhy fytofágních broukû Ïijí i ve vlhãích partiích pfiirozeného listnatého lesa. Z mandelinkovit ch je to napfi. Mniophila muscorum, z nosatcovit ch Brachysomus echinatus, Rhinomias forticornis, Leiosoma deflexum, Mogulones pallidicornis, M. larvatus, kontinuálnost lesa dokladuje napfi. Acalles echinatus a Acalles boehmei. Pod kûrou padl ch i stojících stromû Ïijí vzácné druhy pralesních broukû, jako napfiíklad lesák Laemophloeus monilis v znaãn svou pohlavní dvoutvárností nebo druh Bothrideres contractus z ãeledi Bothrideridae. Velice osobit biotop pfiedstavují houby, na kter ch se vyvíjí celá fiada druhû broukû. Ze vzácnûj ích jsou to z ãeledi p chavkovníkovit ch napfi. druhy Lycoperdina bovistae nebo Dapsa denticollis, z ãeledi Liodidae 19 druhû rodu Liodes azãeledi Colonidae dva druhy rodu Colon (velmi vzácn C. rufescens Ïije v pûdû na houbov ch myceliích). Ze v eobecnû ohroïené ãeledi majkovit ch Ïije na xerotermních trávnících druh Meloe rugosus. Z primitivního bezkfiídlého hmyzu zde v detritu Ïijí napfi. chvostnatka temná (Machilis helleri), ch. panenská (Dilta hibernica) a ch. písmooká (Lepismachilis y-signata). Z fiádu síèokfiídl ch je pro zdej í stepní trávníky v znamn kriticky ohroïen ploskoroh pestr (Libelloides macaronius). Na kozinec sladkolist je vázána vzácná bejlomorka Dasineura glycyphylli. Nalezneme tu také vzácné teplomilné vãely Andrena synadelpha a A. fulvicornis. Vreliktních biotopech pfietrvávají vzácné lesostepní druhy kfiísû Ledra aurita, Circulifer fenestratus, C. guttulatus a Dryodurgates sinuatus. Na Tobolském vrchu bylo nalezeno 17 druhû rovnokfiídlého hmyzu, vãetnû vzácn ch saranãat Chorthippus vagans a Gomphocerippus rufus. Z kriticky ohroïen ch obojïivelníkû se v území národní pfiírodní rezervace vzácnû vyskytuje ãolek velk (Triturus cristatus) a hojnû u Berounky skokan skfiehotav (Rana ridibunda). VCí- safiské a Kodské rokli Ïije mlok skvrnit (Salamandra salamandra). Na skalních stepích se nehojnû vyskytuje uïovka hladká 646 CHKO CK 42
CHKO âesk kras 9 10 11 (Coronella austriaca). Jedinci zmije obecné (Vipera berus) ojedinûle nacházení v okolí fieky byli pravdûpodobnû splaveni zkfiivoklátska. Z kriticky ohro- Ïen ch druhû ptákû zde zahnízdil luàák hnûd (Milvus migrans). Ojedinûle zde hnízdí holub doupàák (Columba oenas), roztrou enû se zde vyskytuje krahujec obecn (Accipiter nisus), na stepních porostech byla zaznamenána kfiepelka polní (Coturnix coturnix), ostfiíï lesní (Falco subbuteo) hnízdí pravdûpodobnû na Domá ovû a zaznamenáno bylo i hnízdûní vãelojeda lesního (Pernis apivo- rus). V jeskyni pfiíleïitostnû zimují netop fii (zejména n. velk Myotis myotis), z drobn ch zemních savcû byl v rezervaci mimo jiné zaznamenán i rejsek mal (Sorex minutus). HISTORIE Rezervace zahrnuje fiadu jeskyní s archeologick mi nálezy. Jeskynû Martina v Kodském polesí jihov chodnû od obce: jeskynû byla osídlena v pravûku (mladopaleolitické kultury, mezolit, sezónní osídlení v mlad í fázi lineární keramiky, stfiední stupeà kultury s vypíchanou keramikou, nálezy staré fáze eneolitu, kultura schussenriedská, osídlení ze stfiední doby bronzové) inovovûku (spadá do pfielomu 16. a 17. století). Sisyfova propast na severov chodním úpatí Tobolského vrchu: byly nalezeny lidské pozûstatky z mlad í doby bronzové. Dal í lidské pozûstatky ze stejného období pocházejí z jeskynû Uzávûrové. Jeskynû Koda (Capu ): nálezy se datují z období aurignacienu, magdalenienu, kultury lineární keramiky, StK, neolit eneolit, kultury jordanovská, fiivnáãská a knovízská, latén, novovûk. Jeskynû Ve stráni: jako jediná byla celá zkoumána archeologicky. Ve vrstvách nalezeny doklady o pobytu ãlovûka v období LnK, StK, lengyel, eneolit bronz, stfiední doba bronzová, knovízská, novovûk. Na Tobolském vrchu (466,7 m n. m.) je uvádûno hradi tû v sedle mezi Tobolsk m vrchem a kótou 390 m n. m. Oppidum u Srbska : na v chodní okraj Císafiské rokle je pfii kótû 341 m n. m. na Korenském vrchu umisèováno hradi tû naz vané nûkdy také Nad Císafiskou roklí, Hradi tû u Srbska, Hradi tû Koda nebo Nad Kodou. Na západû je chránûno Císafiskou roklí, na severu svahy údolí Berounky, na v chodû dal í roklí. Otevfiená je plocha smûrem k jihu. Udávala se rozloha okolo 25 ha a dûlení na ãtyfii ãásti. Jeho lokalizace ani existence v tûchto místech nebyla v souãasné dobû prokázána. POZNÁMKA Pfiipravuje se roz ífiení chránûného území otzv. Vanovické skály a Tomá - kûv lom, pfiiléhající ke Kodû z v chodu. Jedná se o botanicky azoologicky pozoruhodné území zahrnující pfiedev ím skalní stûny a skalní stepi (Helianthemo cani-festucion pallentis, Seslerio-Festucion) na skalách zafiíznutého údolí Berounky s v skytem napfi. vãelníku rakouského (Dracocephalum austriacum), hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus) a silenky hajní (Silene nemoralis). Byl tu pozorován sokol stûhovav (Falco peregrinus) a obãas zde zimuje i zedníãek skalní (Tichodroma muraria). V Tomá - kovû lomu hnízdí kavka obecná (Corvus monedula), na Vanovicích vzácnû hnízdí pûnice vla ská (Sylvia nisoria). V Tomá kovû propasti zimuje vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros) ave tolách u trati na Vanovicích netop r ãern (Barbastella barbastellus) a n. velk (Myotis myotis). BIBLIOGRAFIE 62, 164, 278, 309, 445, 514, 518, 532, 541, 543, 667, 668, 686, 735, 849, 865, 875, 879, 904, 921, 933, 943, 956, 1001, 1006, 1020, 1049, 1080, 1107, 1150, 1167, 1342, 1361, 1371, 1373, 1374, 1415, 1418, 1432, 1470, 1471, 1518, 1546, 1560, 1595, 1637, 1640, 1643, 1676, 1678, 1727 MAPA ÚZEMÍ strana 672 9 Stfiední ãást NPR Koda se starobyl m ml nem zaloïen m na travertinovém stupni pod krasovou vyvûraãkou. V pozadí skalnaté údolí Berounky. 10 Na Kodském potoce v Údolí DûsÛ se i dnes tvofií travertinové hrázky kryté sytû zelen mi mechy, které se postupnû inkrustují a mûní na pûnovec. 11 K nejvzácnûj ím rostlinám celého âeského krasu patfií vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum), kter roste na vápencov ch v chozech s pfiímûsí rohovcû. Jedná se o druh kontinentálního roz ífiení, kter v Evropû roste velmi fiídce v niï ích polohách Alp ve vfiesovcov ch borech a v Mecklenburgu v bazick ch písãit ch borech. CHKO CK 43 647
1 GEOLOGIE Chránûné území tvofií skalní ostroh nad Suchomastsk m potokem. Na jiïním a západním okraji je ostroh ohraniãen skalními stûnami, které vytváfiejí v raznou skalní dominantu. Stûny tvofií vrstevnaté, svûtle edé biodetritické vápence s charakteristickou uzlovitou texturou. Jedná se o facii kot zsk ch vápencû lochkovského souvrství (spodní devon), která vznikala v mûlkém mofii, silnû ovlivnûném proudûním. Kot zské stûny jsou rovnûï stratotypovou lokalitou kot zsk ch vápencû. Na temeni ostrohu vycházejí nadloïní konûpruské vápence praïského souvrství. Ve vápencích se vytvofiily ãetné krasové jevy. Nejznámûj í je Axamitova brána na severním okraji chránûného území. Vznikla patrnû prolomením stropu velké jeskynû. Na jiïní stranû nad skalní stûnou vznikl krasov m roz ífiením pfiíãné poruchy skalní most nazvan JelínkÛv most. Nûkteré men í jeskynû byly v prûbûhu 1 Pravûké hradi tû Kot z lemuje z jihu impozantní bariéra skalních stûn spodnodevonsk ch vápencû. star í doby kamenné vyuïívány ãlovûkem. V území jsou vyvinuta vesmûs rûzná stadia rendzin. KVùTENA Botanicky v znamná je pfiedev ím nelesní vegetace vázaná na jihozápadnû orientované svahy a stûny skalního defilé nad Suchomastsk m potokem. Na svisl ch skalních stûnách roste tafiice skalní (Aurinia saxatilis). Na skalních v chozech na nejmûlãí pûdû je vyvinuta pion rská vegetace svazu Alysso-Sedion s tafiinkou horskou (Alyssum montanum), rozchodníky (Sedum spp.) a jednoletkami, na hlub í pûdû okolo horních hran svahû pak druhovû bohatá spoleãenstva skalní stepi (Helianthemo cani-festucion pallentis) s charakteristick m devaterníãkem ed m (Rhodax canus). Na nûkter ch místech nalezneme xerotermní kostfiavové trávníky (Festucion valesiacae) a irokolisté xerotermní trávníky (Bromion erecti), které na severov chodním okraji chránûného území sousedí se sekundárními travinn mi porosty. Pro sutû pod skalními stûnami je charakteristická oïanka hroznatá (Teucrium botrys) a konopiãka úzkolistá (Dalanum angustifolium). Lesní porosty jsou zpravidla málo zachovalé. Fragmenty luïního lesa s ol í lepkavou (Alnus glutinosa) pfiecházejí do svahov ch suèov ch lesû s jasanem Národní pfiírodní památka (Fraxinus excelsior), kde je roz- ífien i akát (Robinia pseudacacia). Na xerotermních lokalitách je ãastá také nepûvodní borovice ãerná (Pinus nigra), na plo- inû nad skalami i vysazen modfiín (Larix decidua). Otevfiená stanovi tû zarûstají hlohy (Crataegus), svídou krvavou (Swida sanguinea), slivoní trnitou (Prunus spinosa), rûïí ípkovou (Rosa canina) a dal ími kfiovinami. Severozápadní stráà pod Kot zem je tvofiena extenzivnû jednoseãnû vyuïívan mi Kot z Plo ina a ostroh se zalesnûn m západním svahem, z jihu omezená svisl mi stûnami údolí Suchomastského potoka. Katastrální území: Konûprusy, TmaÀ (okres Beroun) Nadmofiská v ka: 380 430 m V mûra: 31,0 ha Vyhlá eno: 1986 Pfiedmûtem ochrany je území s ãetn mi krasov mi jevy vytvofien mi ve vápencích devonského stáfií. V oblasti skalního defilé jsou dobfie vyvinuty ekosystémy xerotermního bezlesí v sukcesní fiadû sledující postupné osídlování vápencového substrátu Ïiv mi organismy. Mimofiádnû pestrá a zajímavá je zdej í fauna xerotermních bezobratl ch. âetné archeologické nálezy dokládají osídlení ãlovûkem jiï od paleolitu. pastvinami s v skytem mezofilních aï xerofilních druhû trav a bylin spolu s rozpt lenou mimolesní zelení, pfiedev ím kfiovinami podél mezí a cest. Pomûrnû zachovalé jsou dubohabfiiny v severozápadní ãásti území nad Havlíãkov m ml nem. Ze vzácnûj ích bylinn ch druhû tu byl nedávno zaznamenán kfiivatec nejmen í (Gagea minima). Na zastínûn ch vápencov ch skalách Aksamitovy brány se vyskytuje ohroïen druh mechu trnûnka tlustoïeberná (Eurhyn- 648 CHKO CK 44
CHKO âesk kras 2 3 Stigmella crataegella, S. mespilicola, pouzdrovníãek Coleophora anatipennella, obaleã Pammene spiniana a otakárek ovocn (Iphiclides podalirius). Na kostfiavov ch a skalních stepích Ïijí plochu ky Agonopterix hippomarathri, A. kaekeritziana, pouzdrovníãek Coleophora pennella, smutníãci Scythris scopolella, S. dissimilella, makadlovka Teleiodes sequax, obaleãi Eana canescana, Epiblema graphanum, zavíjeãi Khorassania compositella, Atralata albofascialis, mûra kovolesklec Euchalcia consona, otakárek fenyklov (Papilio machaon) a perleèovec mal (Issoria lathochium crassinervium). Mnoho zajímav ch, vzácn ch a ohroïen ch druhû mechorostû hostí v slunné skály a skalní stepi v okolí Jelínkova mostu. Patfií mezi nû napfi. rokyt VaucherÛv (Hypnum vaucheri), dûrkavka istrijská (Grimmia tergestina) a d. chluponosná (G. trichophylla), lupenitka pfiisedlá (Pterygoneurum subsessile) nebo bokoplodka kostrbatá (Pleurochaete squarrosa). ZVÍ ENA Bohatá, leã málo prozkoumaná je fauna bez- obratl ch, a z nich pfiedev ím hmyz. Typick m obyvatelem zdej- ích stepních stanovi È je ploskoroh pestr (Libelloides macaronius). V minulosti byl z území publikován myln údaj o v skytu ploskoroha Ïlutého (Libelloides coccajus); jednalo se o zámûnu s p. pestr m (L. macaronius). Pod pfievisy na místech chránûn ch pfied de tûm pod hranou srázu Ïijí larvy mravkolva bûïného (Myrmeleon formicarius). Kromû mnoha stfievlíkovit ch, drabãíkovit ch a kovafiíkovit ch broukû tu byl sbírán napfi. kyjoroïec narudl (Claviger testaceus), svûtlu ka vût í (Lampyris noctiluca), potemník hladk (Crypticus quisquilius), dfiepãíci Dibolia timida a D. rugulosa a nosatci Trachyphloeus alternans, Foucartia squamulata, Lixus elongatus, Hypera fuscocinerea ãi Ceutorhynchus lukesi. Na stepních biotopech je hojn mravenec Formica gagates. V roce 1966 byl odtud popsán nov druh vidliãnatky Campodea chionea. Pomûrnû nejlépe jsou prozkoumáni mot li. Na úïivnûj ích svefiepov ch stepích Ïije molík Digitivalva granitella a pouzdrovníãek Coleophora gallipennella. V tepl ch kefinat ch stepích Ïijí drobníãci 2 Svislé stûny Kot zu patfií mezi nejv znamnûj í skalní útvary âeského krasu, kde lze sledovat protiklad ploch ch temen a kolmo spadajících stûn. 3 Jarní aspekt skalní stepi s kvetoucí mochnou píseãnou (Potentilla arenaria) a dfiínem jarním (Cornus mas). CHKO CK 45 649
4 nia). V lesních okrajích charakteru ipákov ch doubrav Ïije drobníãek Ectoedemia heringi, minovníãek Tischeria decidua a klínûnky Phyllonorycter cydoniellus a P. heegeriellus. Îijí tu také v znaãní plïi v dubohabrov ch porostech Bulgarica nitidosa a Isognomostoma isognomostoma, na skalní stepi Granaria frumentum, Pupilla sterri a pfiímo na skalách Chondrina avenacea a Pyramidula pusilla. V nivû u Havlíãkova ml na byla zaznamenána páskovka Cepaea hortensis. Mezi zdej í vzácné druhy pavoukû patfií estioãka Segestria bavarica Ïijící na skalnat ch stanovi tích, skákavka rudopásá Philaeus chrysops, nápadnû veliká ãerná skálovka Gnaphosa lucifuga Ïijící pod kameny, slíìáci Alopecosa sulzeri, Tricca lutetiana, nenápadnû zbarvení bûïníci Ozyptila scabricula, Xysticus ninnii, na konci léta zde lze spatfiit sameãky stepníka rudého (Eresus cinnaberi- 4 KuÏelovka skalní (Pyramidula pusilla), epilitick druh vápencov ch skal Ïijící od pahorkatin aï do alpinského stupnû. V ãesk ch zemích Ïije pouze v krasov ch okrscích. 5 Aksamitova brána není jen pozoruhodn m geomorfologick m útvarem, ale i bohat m nalezi tûm ãtvrtohorní fauny i archeologick ch památek. 6 JelínkÛv most pfii hranû Kot zu je torzo okrajové puklinové jeskynû. nus) pátrající po norách ob van ch samiãkami. Ze skupiny mnohonoïek tu byly zaznamenány druhy Leptophyllum nanum, Chromatoiulus unilineatus, Proteroiulus fuscus a Glomerulus hexasticha. Z plazû je v znamn v skyt uïovky hladké (Coronella austriaca). Z ptákû zde bylo zji tûno 68 hnízdících druhû. V znamné je hnízdûní kavky obecné (Corvus monedula) a v ra velkého (Bubo bubo) ve skalách. Pozoruhodné je dále hnízdûní pûnice vla ské (Sylvia nisoria) spolu s Èuh kem obecn m (Lanius collurio) na stepi. Z lesních ptákû zde hnízdí datel ãern (Dryocopus martius), strakapoud mal (Dendrocopos minor), králíãek obecn (Regulus regulus) a krkavec velk (Corvus corax). Ze savcû se zde vyskytuje napfi. veverka obecná (Sciurus vulgaris), kuna lesní a skalní (Martes martes a M. foina), hranostaj (Mustela erminea), jezevec lesní (Meles meles) a li ka obecná (Vulpes vulpes). HISTORIE Pod jménem Kot z je známo v literatufie hradi tû v nadmofiské v ce 380 403 m na vápencové vrcholové planinû Kot zu v západní polovinû hfibetu Zlatého konû. Nese traèov název Na hradû. Severní valové opevnûní podél hfibetu a v chodní pfiíãn val vydûluje celou plochu o rozloze okolo 5 ha. JiÏní a západní ãást je chránûna témûfi kolm mi vápencov mi stûnami vytvofien mi erozí Suchomastského potoka. Vnitfiní ãást je sklonûna k jihu. Valy jsou v souãasné dobû tvofieny kamenn m jádrem. Nálezy dokazují pfiítomnost ãlovûka v pozdní dobû bronzové, dobû hal tatské a v raném stfiedovûku. Pod jiïní aï západní hranou hfibetu je fiada v znamn ch jeskynních nalezi È. Dûravá jeskynû má vchod ve 375 m n. m. pfii horní hranû na jiïní stranû Kot zu. Vnitfiní prostor jeskynû je s povrchem spojen velk m vchodem, pfied kter m je nevelká plo inka uzavfiená skalní stûnou a krátk m komínem ve stropû. Stopy ukazují na lidskou pfiítomnost v magdalenienu (mj. nálezy bfiidlicov ch destiãek s rytinami zvífiat), v neolitu (kultura s vypíchanou keramikou), pozdní dobû bronzové, dobû hal tatské. Jeskynû Ve vratech (Axamitova brána) se nachází na severozápadním konci vápencové vrcholové planiny Kot zu ve 377 m n. m. Vchod je tvofien skalní bránou, za ní je propasèovit prostor otevfien k povrchu. Archeologické nálezy pocházejí ze stfiedního paleolitu, doby kultury s vypíchanou keramikou, pozdní doby bronzové, doby hal- tatské a raného stfiedovûku. Dal í archeologické nálezy pocházejí z jeskynû Tfií volû (mezolit, StK, pozdní bronz, hal- tat) a jeskynû Dolní (pozdní paleolit, StK, jordanovská, latén, novovûk). VYUÎITÍ Je tfieba kontrolovat zarûstání stepních trávníkû náletov mi a klonálními dfievinami. Území okolo Havlíãkova ml na je v souãasnosti prakticky neobhospodafiováno, ãemuï odpovídají pomûrnû zachovalá mokfiadní spoleãenstva. BIBLIOGRAFIE 180, 1107 MAPA ÚZEMÍ strana 673 5 6 650 CHKO CK 46
CHKO âesk kras 2 1 Pfiírodní památka Krásná stráà Zalesnûné jihov chodní úboãí kóty 347 m, které sousedí s v chodním okraje obce Karlík, asi 500 m JZ od obce Vonoklasy. Katastrální území: Karlík (okres Praha-Západ) Nadmofiská v ka: 215 347 m V mûra: 20,2 ha Vyhlá eno: 2003 Jihov chodní lesnaté úboãí porostlé pfieváïnû acidofilní zakrslou doubravou s fragmenty vegetace dfiínov ch doubrav, skalních stepí a kysel ch pohybliv ch sutí s v skytem je tûrky zelené. GEOLOGIE Geologick podklad chránûného území tvofií jv. kfiídlo ordovik-devonského synklinoria. Vrstvy horniny jsou na lokalitû uloïeny ve smûru SV JZ a monoklinálnû upadají pod úhlem 45 70 k severozápadu. Jihozápadní ãást Krásné stránû je budována králodvorsk m souvrstvím, které je na této lokalitû zastiïeno ve svém úplném profilu. Jedná se o edé a zeleno edé bfiidlice místy s mnoïstvím karbonátov ch konkrecí. V nadloïí králodvorsk ch bfiidlic leïí nejvy í ordovické souvrství kosovské, tvofiené stfiídáním kfiemenn ch pískovcû, drob, prachovcû a jílovit ch bfiidlic. Na bázi souvrství jsou lavice hrubozrnného pískovce s valouny, které ostfie nasedají na podloïí. Místy má souvrství fly oidní ráz. V polohách kfiemit ch pískovcû je hojné proudové zvrstvení. PfiibliÏnû uprostfied je území proèato nûkolika mûlk mi erozními r hami. Ve svazích tûchto depresí jsou obnaïeny vrstevní plochy pískovcû se zachoval mi ãefiinami. PÛdní pokryv tvofií kambizemû aï rankery oligo- aï mezobazické. KVùTENA Acidofilní rostlinstvo tohoto území kontrastuje s typickou vápnomilnou kvûtenou âeského krasu. Vût inu plochy chránûného území pokr vá dubohabfiina s dominujícími duby z okruhu dubu zimního (Quercus petraea agg.), s habrem (Carpinus betulus) asaci- dofilní kvûtenou v podrostu, kde pfievládá kostfiava ovãí (Festuca ovina), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa) a lipnice hajní (Poa nemoralis); z dal ích by- linn ch druhû je hojn ãern luãní (Melampyrum pratense). Na su ích kamenit ch srázech dubohabfiina pfiechází v acidofilní zakrslou doubravu s chud m kefiov m patrem (napfi. skalník celokrajn, Cotoneaster integerrimus).v bylinném patfie roste kokofiík vonn (Polygonatum odoratum) a ojedinûle se tu vyskytuje zvonek boloàsk (Campanula bononiensis). Na baziãtûj ích místech se vzácnû objevuje dfiín jarní (Cornus mas) s tfiemdavou bílou (Dictamnus albus). Lesní a lesostepní pokryv zpestfiují skalní stepi s oïankou kalamandrou (Teucrium chamaedrys), mochnou píseãnou (Potentilla arenaria), kostfiavou sivou (Festuca pallens), strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica) amatefiídou kou vejãitou (Thymus pulegioides). Témûfi bez vegetace jsou nevelké plochy kysel ch pohybliv ch skalních sutí s v skytem chmerku vytrvalého (Scleranthus perennis), rozchodníku skalního (Petrosedum reflexum) a rozchodníku bílého (Oreosedum album). Okolo pû inky na úpatí svahu a v okolí zahrádek na okraji obce Karlík do území proniká nitrofilní a synantropní kvûtena. ZVÍ ENA Ve zdej ích dubech se vyvíjí ná nejvût í brouk roháã obecn (Lucanus cervus). V hnízdech mravencû Ïije myrmekofilní mr ník Hetaerius ferrugineus. Podrobnûji tu byla dosud prozkoumána zejména fauna mot lû. Pfii prûzkumech v letech 1998 a 1999 tu byly nalezeny druhy pupenovka Tetanocentria ochraceella a makadlovka Bryotropha domestica jako nové pro území âech a makadlovka Syncopacma wormiella jako nová pro celou âeskou republiku. Mezi dal ími pozoruhodn mi mot ly tu byl potvrzen i zavíjeã Pyrausta castalis, kter v âechách dosahuje severní hranice svého celkového roz- ífiení a kter byl v âechách ve druhé polovinû 20. století dokonce povaïován za nezvûstného, resp. vymfielého. Na jednom ze dvou míst v âeském krasu zde do souãasnosti pfieïívá je - tûrka zelená (Lacerta viridis). Na ni je potravnû vázána uïovka hladká (Coronella austriaca). PÉâE A VYUÎITÍ Lesnaté stránû a skalní stepi v nûkter ch místech zarûstá trnovník akát (Robinia pseudacacia), kter je na vybran ch lokalitách odstra- Àován. Z lesních porostû by mûla b t postupnû eliminována borovice lesní (Pinus nigra), která se vyskytuje zejména v dolní ãásti stránû. BIBLIOGRAFIE 825 MAPA ÚZEMÍ strana 676 1 Zakrslá teplomilná doubrava ve vrcholové ãásti Krásné stránû na surov ch pûdách tvofien ch stfiípkovitou drtí ordovick ch bfiidlic. 2 Nápadná plo tice klopu ka velká (Miris striatus) Ïije na kfiovinách v tepl ch oblastech na eho území. CHKO CK 47 651
1 GEOLOGIE Geologická stavba území pfiírodní rezervace pfiesahuje sv m v znamem hranice CHKO. Tektonicky náleïí k jihov chodnímu kfiídlu synklinály srbsko-mofiinské. Stáfií sedimentû postupnû klesá severozápadním smûrem. V údolí varcavy, která tvofií jiïní hranici rezervace, je sledovateln témûfi úpln profil spodním devonem od lochkovského po zaãátek dalejsko-tfiebotovského souvrství. Mohutn skalní v choz ve vrcholové partii Kulivé hory je tvofien disharmonicky zvrásnûn mi vápenci lochkovského souvrství (nejniï í devon), ve facii deskovit ch, tmavû ed ch jemnozrnn ch vápencû radotínsk ch. Nad ústím levostranného pfiítoku varcavy vystupují vápence dvorecko-prokopské, které náleïí jiï stupni pragu. Zde rovnûï zaãíná opûrn profil spodním devonem, kter zahrnuje názornû odkryté zlíchovské souvrství s jemnû zrnit mi ed mi vápenci, které obsahují hojné vloïky a shluky tmav ch rohovcû. Ve svrchní ãásti souvrství pfiib vá vloïek vápnit ch bfiidlic, které postupnû pfievládnou apfiejdou do dalejsk ch bfiidlic. Ty ve své nejniï í ãásti patfií je - tû ke stupni zlíchov. Pfiechod 1 Teplomilná a dravá zákefinice ãervená (Rhinocoris iracundus) z fiádu plo tic právû vysává svou obûè, brouka krytohlava dvouteãného (Cryptocephalus bipunctatus) na kvûtech rozchodníku bílého (Oreosedum album). 2 V PR Kulivá hora chráníme xerotermní porosty kfiovin, zakrsl ch doubrav a skalních stepí ve stfiední ãásti údolí varcavy. z karbonátové sedimentace do sedimentace bfiidlic je názornû odkryt v lûmku severov chodnû od rybníka u b valého Pekárkova ml na. Tato lokalita byla známa jiï Joachimu Barrandovi a z hlediska paleontologie a stratigrafie má mezinárodní v znam. Názornû dokumentuje projevy globálního, tzv. dalejského eventu, kter patrnû odráïí svûtov vzestup (eustatick zdvih) hladiny mofií v pozdním spodním devonu. PÛdní pokryv tvofií rûzná v vojová stadia rendzin. KVùTENA Nejcennûj í jsou spoleãenstva stepních trávníkû a skalních stepí na jihozápadnû uklonûn ch svazích, kde se vyskytuje napfi. fiebfiíãek panonsk (Achillea pannonica), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), locika vytrvalá (Lactuca perennis), vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), hlaváã edav (Scabiosa canescens), z jednolet ch druhû huseník ou kat (Arabis auriculata) arozrazil ãasn (Veronica praecox) nebo oïanka hroznatá (Teucrium botrys). Tato spoleãenstva pfiecházejí nad skalními ostrohy v jiïní ãásti území do lesostepní ipákové doubravy s hrachorem chlumním (Lathyrus lacteus). Stfiední ãást území je porostlá dubohabrov m lesem s bohat m bylinn m podrostem. Byla tu zaznamenána mimo jiné okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), tomkovice jiïní (Hierochloë Pfiírodní rezervace Kulivá hora Zalesnûn západní svah kóty Kulivá hora (385,4 m n. m.) a pfiilehlé údolí potoka varcavy, rozdûlen dvûma jeho lev mi pfiítoky, 700 m západnû od Solopysk. Katastrální území: Tfiebotov (okres Praha-západ) Nadmofiská v ka: 270 358 m V mûra: 22,2 ha Vyhlá eno: 1972 Skalní v chozy jsou paleontologickou a stratigrafickou lokalitou mezinárodního v znamu. Ve stepních trávnících a na skalních stepích se vyskytují vzácné a ohroïené druhy rostlin a bezobratl ch. V dubohabrov ch lesích s bohat m bylinn m patrem rostou teplomilné druhy hub. australis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a vstavaã nachov (Orchis purpurea). Potok varcavu doprovázejí fragmenty luïního lesa v podrostu s orsejem jarním (Ficaria bulbifera), plicníkem tmav m (Pulmonaria obscura) nebo sasankou pryskyfiníkovitou (Anemonoides ranunculoides). Pfii hraniãních cestách a podél potoka pronikají do území nitrofilní a ruderální vlhkomilné druhy rostlin. Z mechorostû se na v slunn ch místech mûïeme ãasto setkat s druhy, jako je ãefiitka statná (Rhytidium rugosum), bûlozubka ocáskovitá (Leucodon sciuroides) nebo fietízkovec tíhl (Pseudoleskeella catenulata), na polozastínûn ch skalách se mezi mnoha dal ími druhy nachází játrovka seãovka vousatá (Lophozia barbata). Chránûné území je lokalitou teplomiln ch hub listnat ch lesû, jako napfi. z lupenat ch dnes velmi vzácné mykorhizní muchomûrky císafiské (Amanita caesarea) a vzácné vláknice tmavonohé (Inocybe atripes). Z fiady vzácn ch mykorhizních hfiibovit ch je odtud znám napfi. hfiib FechtnerÛv (Boletus fechtneri), h. bronzov (B. aereus), h. medotrpk (B. radicans), drobn hfiib pruïn (Aureoboletus gentilis) aj. 2 652 CHKO CK 48
CHKO âesk kras 3 4 ZVÍ ENA Z mûkk Û se zde vyskytuje pro âechy endemická závornatka Bulgarica nitidosa. V teplomiln ch doubravách arozvolnûn ch lesních porostech Ïije mnoho druhû mot lû, napfi. chrostíkovník Micropterix tunbergella, drobníãci Stigmella eberhardi (je zde jedna z mála ãesk ch lokalit jejich v skytu), S. roborella, S. samiatella, Ectoedemia heringi, bronzovníãci Antispila metallella, A. treitschkiella, vakono Dahlica nickerlii, klínûnky Phyllonorycter mannii, P. scitulellus, P. saportellus, P. nigrescentellus, vzpfiímenka Acrocercops brongniardellus, pouzdrovníãci Coleophora kuehnella, C. ibipennella, C. currucipennella, zavíjeãi Acrobasis consociella, Ecpyrrhorrhoe rubiginalis, mûry Paracolax tristalis, Xanthia citrago a ostruháãek Neozephyros quercus. V porostech stepí Ïije drobníãek Ectoedemia agrimoniae, li ejníkovec Miltochrista miniata a ostruháãek Satyrium pruni. Z chránûn ch druhû tu byl nalezen otakárek fenyklov (Papilio machalon) ao. ovocn (Iphiclides podalirius). Z nûkolika zdej ích zástupcû vfietenu kovit ch je zajímavá vfietenu ka ãiãoreãková (Zygaena ephialtes), která se tu vyskytuje ve dvou barevn ch formách. Z dal ích stepních a lesostepních druhû lze jmeno- vat saranãata Stenobothrus crassipes a Chorthippus vagans, z mandelinkovit ch broukû Timarcha goettingensis, Labidostomis humeralis a L. lucida. Îije zde sedm druhû obojïivelníkû, z nichï nejv znamnûj í je mlok skvrnit (Salamandra salamandra) v pfiítoku varcavy a skokan tíhl (Rana dalmatina). Z plazû se zde vyskytuje je tûrka obecná (Lacerta agilis), slep kfiehk (Anguis fragilis), uïovka obojková (Natrix natrix) a u. hladká (Coronella austriaca). Bylo zde zaznamenáno nejménû 77 hnízdících druhû ptákû, kromû jin ch je to ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis) na varcavû, v r velk (Bubo bubo), konipas horsk (Motacilla cinerea) a k. bíl (M. alba), datel ãern (Dryocopus martius), krutihlav obecn (Jynx torquilla), strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius) a s. mal (D. minor). Ze savcû jmenujme pfiedev ím jezevce lesního (Meles meles) v území jsou dva jeho velké hrady hojnou kunu lesní (Martes martes) ãi tchofie tmavého (Mustela putorius). Ve stromov ch dutinách u nedalekého rybníka Trousílek Ïije nûkolik druhû netop rû. VYUÎITÍ V plánu je postupnû nahradit zbytky smrkov ch kultur pfiirozen mi spoleãenstvy. Je zapotfiebí bránit zarûstání cenn ch pfiirozen ch spoleãenstev, zvlá tû stepí a skalních spoleãenstev, a odstraàovat invazní druhy dfievin. Pfii vyfiezávání kfiovin je tfieba dát pozor na odli ení plevelné slivonû trnité (Prunus spinosa) od podobné kriticky ohroïené tfie nû kfiovité (Cerasus fruticosa), která tu také roste. Îádoucí je zachování svûtlin v lesních porostech, zejména v místû v skytu hrachoru chlumního severozápadnû od skalních ostrohû v jiïní ãásti rezervace. Dále je tfieba postupnû eliminovat smeti tû pfii severov chodním okraji rezervace a zabránit ífiení zplanûl ch zahradních druhû v této ãásti. BIBLIOGRAFIE 307, 518, 519, 625, 849, 1021, 1049, 1063, 1107, 1470, 1580, 1727, 1805, 1809, 1810 MAPA ÚZEMÍ strana 672 5 3 JiÏní sráz Kulivé hory je názornou ukázkou mozaiky xerotermních stanovi È âeského krasu i zvrásnûn ch skalních v chozû spodnodevonsk ch vápencû. 4 V chozy zvrásnûn ch vápencû ve vrcholovém pásmu Kulivé hory charakterizuje v skyt reliktní borovice lesní. 5 Vzácná stepní saranãe Chorthippus vagans. CHKO CK 49 653
1 GEOLOGIE Vlomu je odkryt souvisl geologick profil kopaninsk m (ludlow) a poïársk m souvrstvím (pfiídolí) velmi bohat na zkamenûliny, které se pfiedev ím vyskytují na asi padesáti vrstevních plochách vápencû pfiístupn ch v jiïní ãásti lomu. Mûlkovodní spoleãenstva korálû a ramenonoïcû se na kaïdé svrchní vrstevní plo e masivních hrubozrnn ch vápencû vyvíjela vïdy jen do té doby, neï byla pohfibena sopeãn m popelem, kter do této ãásti praïské pánve pfiiná ely mofiské proudy z oblasti blízké svatojanské podmofiské sopky, v té dobû aktivní. VzrÛstající druhové bohatství a sloïení po sobû následujících spoleãenstev dokládá, Ïe se zde mofiské dno postupnû zmûlãovalo. Území pfiírodní památky je mezinárodnû v znamn m typick m nalezi tûm nûkolika druhû ramenonoïcû popsan ch odtud v druhé polovinû 20. století. KVùTENA Prostor opu tûného jámového lomu je zarostl sekundární travinnou a kfiovinnou vegetací. Skupinky kefiû tvofií nejãastûji rûïe ípková (Rosa canina), svída krvavá (Swida sanguinea), bfiíza (Betula pendula), líska (Corylus avellana) a na vlhãích a stinnûj ích mís- 1 Stopy po lezení bezobratl ch ÏivoãichÛ na dnû silurského mofie, dnes kopaninské souvrství. 2 PÛvodnû byl lom u Kozolup zaváïen odpadem, dnes se úspû nû rozvíjí pfiirozená revitalizace v podobû zarûstání dfievinami, které v ak zastírají geologické odkryvy. 3 Na skalkách, které lemují lomové stûny, kvete ãasnû zjara mochna píseãná (Potentilla arenaria). tech bez ãern (Sambucus nigra) a vrba jíva (Salix caprea). V nejhlub í zastínûné jiïní ãásti se objevují i jednotlivé vzrostlé stromy (dub zimní Quercus petraea, lípa velkolistá Tilia platyphyllos). Vtravinné vegetaci na dnû lomu dominuje pfiedev ím ovsík vyv en (Arrhenatherum elatius) a bûlotrn kulatohlav (Echinops sphaerocephalus). Vyskytuje se zde pestrá smûs bylinn ch druhû charakteristick ch pro su í ruderální stanovi tû (hofiãík jestfiábníkovit Picris hieracioides, ãekanka obecná Cichorium intybus, hulevník LoeselÛv Sisymbrium loeselii), skalní stepi (rozchodník bíl Oreosedum album), xerotermní trávníky (srpek obecn Falcaria vulgaris, chrpa ãekánek Colymbada scabiosa), mezofilní ovsíkové trávníky (tfiezalka teãkovaná Hypericum perforatum, pastinák set Pastinaca sativa), zatravnûné úhory (ãern rolní Melampyrum arvense, turan ostr Erigeron acris) i lesní porosty (jestfiábník savojsk Hieracium sabaudum). Do budoucna lze oãekávat dal í ífiení nûkter ch zdej ích druhû, zejména tfitiny kfiovi tní (Calamagrostis epigejos) a celíku kanadského (Solidago canadensis). Na horním okraji lomové stûny nalezneme fragmenty porostû skalních stepí s devaterníkem velkokvût m tmav m (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), oïankou kalaman- Pfiírodní památka Lom u Kozolup Opu tûn jámov lom severozápadnû od lomu Velká Amerika, 1,5 km jiïnû od Kozolup, 1,5 km severozápadnû od Mofiiny. Katastrální území: Kozolupy (okres Beroun) Nadmofiská v ka: 405 412 m V mûra: 2,00 ha Vyhlá eno: 1981 Lom u Kozolup je v znamn m geologick m odkryvem umoïàujícím studovat uloïeniny siluru ve stfiední ãásti praïské pánve v antiklinální struktufie Ameriky uvnitfi devonského synklinoria. Geologick profil pfiiná í pfiedev ím poznatky o v voji usazenin a spoleãenstev organismû na mofiském dnû ovlivàovaném vulkanickou ãinností v pánvi bûhem oddûlení ludlowu. Je mezinárodnû v znamn m typick m nalezi tûm fiady druhû zkamenûlin. 2 3 654 CHKO CK 50
CHKO âesk kras 4 drou (Teucrium chamaedrys), rozrazilem oïankolist m (Veronica teucrium), strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica), mafiinkou psí (Asperula cynanchica), mochnou jarní (Potentilla tabernaemontani) a pry cem chvojkou (Tithymalus cyparissias). Na lomov ch stûnách rozlehlého a otevfieného lomu se nacházejí typická stanovi tû, kde probíhá opakovaná sukcese. Jedním z pion rsk ch druhû mechorostû je na nich i ohroïen druh tuãnolístek tuh (Aloina rigida). ZVÍ ENA Podrobn zoologick prûzkum lokality nebyl dosud proveden. Îijí zde bûïné lesní druhy ptákû jako s kory (Parus spp.), brhlík lesní (Sitta europaea) a strnad obecn (Emberiza citrinella). Ze savcû zde lze spatfiit li ku obecnou (Vulpes vulpes) apfiedev ím jezevce lesního (Meles meles), pfii okrajích území sousedících s okolními poli pak srnce obecného (Capreolus capreolus) a zajíce polního (Lepus europaeus). VYUÎITÍ Stûny v lomu je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami a zasutím. Sbûr zkamenûlin je moïn pouze v suti pod stûnami, protoïe jednotlivé vrstevní plochy a spoleãenstva zkamenûlin na nich zachovaná jsou dûleïit mi doklady o v voji Ïivota v praïské pánvi. POZNÁMKA V roce 1992 pfiírodní památku bûhem svého praïského zasedání nav tívila Mezinárodní subkomise pro stratigrafii siluru I. U. G. S. (UNESCO). BIBLIOGRAFIE 34, 446, 743, 744, 1107, 1727 MAPA ÚZEMÍ strana 676 4 Lom u Kozolup je pfiíkladem drobného jámového lomu, kter odkryl v znamnou geologickou strukturu v choz svrchnosilursk ch vápencû s bohatou faunou a tufitickou pfiímûsí. CHKO CK 51 655
1 2 GEOLOGIE Témûfi souvisl geologick profil v podobû skalních v chozû a stûn opu tûn ch lomû zaãíná u Zadní Kopaniny tufitick mi bfiidlicemi spodních poloh kopaninského souvrství (ludlow, silur) a pokraãuje k jihu pfieváïnû hlavonoïcov mi vápenci kopaninského souvrství a po- 1 Pohled ze skalní skupiny Na Vûjífii pfies ústí Kopaninské rokle na lev bok Radotínského údolí s plochami skalních stepí, které zãásti pokr vají v chozy slinit ch dalejsk ch bfiidlic. 2 Na vápencovém hfibetu s vloïkami rohovcû najdeme vzácn vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum). Ïársk m souvrstvím (pfiídolí, silur). V jejich nadloïí vycházejí na nûkolika místech v pfiírodní rezervaci vápence lochkovského souvrství (lochkov, spodní devon) a praïského souvrství (prag, spodní devon). Spodní ãást praïského souvrství je vyvinuta ve facii narûïovûl ch sliveneck ch vápencû, které zde byly v minulosti v fiadû lomû tûïeny pro potfieby praïského stavebnictví. Nejmlad í jsou vápence zlíchovského souvrství s rohovci (zlíchov, spodní ems, spodní devon) a s nadloïními dalejsk mi bfiidlicemi v pfiekocené synklinále severnû od Rutického (Taslarova) ml na. Geologick profil zasahuje typická nalezi tû zkamenûlin (zejména mlïû, gastropodû, hlavonoïcû, graptolitû, eurypter a lilijic) v kopaninském a poïárském souvrství jiïnû od Zadní Kopaniny a v jejím nejbliï ím okolí. Nalezi tû byla známa jiï Joachimu Barrandovi, stejnû jako v znamná nalezi tû v praïském souvrství (zejména trilobiti) na nûkolika místech v území pfiírodní rezervace a na rozhraní svrchní ãásti zlíchovského souvrství a dalejsk ch bfiidlic u Rutického ml na v centrální ãásti rezervace. Vúzemí je vyvinuta pestrá kála rendzin, lokálnû hnûdozemû na spra i, na dalejsk ch bfiidlicích pararendziny. V nivû potoka jsou vápnité fluvizemû. Pfiírodní rezervace Radotínské údolí âlenit lesní a skalnat komplex v okolí soutoku Radotínského a Ml nského potoka mezi Zadní Kopaninou na severu, osadou Cikánka na v chodû a Kosofií na jihu aï témûfi k Chotãi na západû. Katastrální území: Zadní Kopanina, Radotín (Hl. m. Praha); Kosofi (okres Praha-západ) Nadmofiská v ka: 250 350 m V mûra: 130,2 ha Vyhlá eno: 1975 Pfiírodní rezervace je klasick m územím pro v zkum ãeského devonu jiï od dob Joachima Barranda. Mezinárodnû v znamn geologick profil údolím Radotínského potoka patfií k nejdûleïitûj ím ve v chodní ãásti praïské pánve a opírá se o nûj fiada geologick ch studií. Na území je nûkolik klasick ch a typick ch nalezi È zkamenûlin a ãást stratotypu oblastní litostratigrafické jednotky kopaninské souvrství (ludlow, silur). Vût í ãást území pokr vají pfiirozená lesní spoleãenstva doubrav a suèov ch lesû, na otevfien ch skalních v chozech rostou druhovû bohaté xerotermní trávníky. Jde o nalezi tû mnoha skupin teplomilného hmyzu, pfiiãemï u fiady druhû jde o extrazonální v skyty nebo o hranice areálû. 656 CHKO CK 52
CHKO âesk kras 3 KVùTENA Na plo inách na pískovcích v severní ãásti území uzadní Kopaniny se setkáme s bikovou doubravou (Luzulo albidae-quercetum), v jejíï ãásti je vysazena borovice lesní (Pinus sylvestris), coï je tû více umocàuje druhovou chudost podrostu, tvofieného pfieváïnû lipnicí hajní (Poa nemoralis). Na tepl ch, jiïnû orientovan ch vápencov ch svazích roste rozvolnûná hrachorová doubrava (Lathyro versicoloris-quercetum pubescentis) s hojn m dfiínem jarním (Cornus mas), tfiemdavou bílou (Dictamnus albus), rozrazilem oïankovit m (Veronica teucrium) atd. Dub p fiit (Quercus pubescens) je vzácn a nahrazuje jej d. zimní (Q. petraea). Na mírnû uklonûn ch jiïních i severních svazích na vápencích roste ãern ová dubohabfiina prvosenková (Melampyro nemorosi-carpinetum primuletosum), kterou na hrubozrnné suti na pravém bfiehu Radotínského potoka mezi Ma kov m a Rutick m ml nem stfiídá typicky vyvinutá habrová javofiina (Aceri-Carpinetum) s lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), rybízem alpínsk m (Ribes alpinum) a omûjem vlãím morem (Aconitum vulparia). V poloze habrové javofiiny v údolí Kopaninského potoka byl ve 30. letech 20. století vysazen smrk omorika (Picea omorica), kter zde úspû nû roste. Na plo inách nad údolím, v místech s hor ím odvodnûním a tendencí ke stagnaci sráïkové vody se vytvofiily odvápnûné pûdy typu terra fusca a zachovaly se zbytky terciérních zvûtralin. Na tûchto místech roste mochnová doubrava (Potentillo albae-quercetum) s mochnou bílou (Potentilla alba), bukvicí lékafiskou (Betonica officinalis), srpicí barvífiskou (Serratula tinctoria) a acidofilní kostfiavou ovãí (Festuca ovina). Na jiïnû orientovan ch skalnat ch svazích se prostírá iroká kála travních spoleãenstev kostfiavov ch a kavylov ch (ze svazû Helianthemo cani-festucion pallentis a Festucion valesiacae), pûchavov ch (ze svazu Seslerio-Festucion) aváleãkov ch (Bromion erecti). Nacházíme zde mnoho vzácn ch a pozoruhodn ch druhû, napfi. vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa), sesel fenyklov (Seseli hippomarathrum) nebo modfienec tenkokvût (Muscari tenuiflorum). Nûkteré z tûchto travních stepí se v minulosti více roz ífiily díky kluãení lesa a pastvû domácích zvífiat. Tyto polohy v souãasné dobû zarûstají kfiovinami, ale fiada lokalit na v chozech vápencû a na velmi mûlké pûdû je stabilnû bezles ch. Vût ina ze zji tûn ch asi 30 ohro- Ïen ch druhû roste v tûchto xerotermních trávnících, napfi. kriticky ohroïen vãelník rakousk (Dracocephalum austriacum). V údolní nivû vznikly ovsíkové louky (Arrhenatheretum elatioris) a pcháãové louky (Angelico-Cirsietum oleracei). V souãasné dobû jsou koseny jen obãas a rychle zarûstají ruderálními druhy, zejména kopfiivou dvoudomou (Urtica dioica). Ve v ech rezervacích v údolí Radotínského potoka bylo zji tûno asi 800 druhû vy ích rostlin; území tak pfiedstavuje nejcennûj í ãást praïské pfiírody. Na zastínûn ch a polozastínûn ch místech v údolí se setkáme 3 VRadotínském údolí se setkáme s komplexem geologick ch profilû v devonu, s xerotermní skalní stepí a se zachoval mi doubravami a su- Èov mi lesy. Pohled na Skály nad Cikánkou ze západu. 4 Jedním z mnoha druhû samotáfisk ch vãel je pískorypka Andrena potentillae. Dospûlci opylují ãasnû zjara kvûty stepních mochen (Potentilla spp.), jejichï pyl sbírají jako potravu pro své larvy. Délka 6 mm. 4 CHKO CK 53 657
5 s mnoha druhy vlhkomiln ch mechorostû. Z ohroïen ch druhû se zde vyskytuje napfi. krondlovka nejmen í (Fissidens gracilifolius), krasatka pfieslenitá (Eucladium verticillatum), úzkolistec tíhl (Rhynchostegiella tenella), z játrovek k lnatka drsná (Scapania aspera), vápnomilka pfieru ovaná (Pedinophyllum interruptum). Naposledy na konci 19. století zde byla nalezena vzácná a ohroïená podhofianka lesklá (Porella arboris-vitae). Z této doby dále existuje údaj o v skytu efemerního mechu bezprutky tupé (Acaulon muticum), kter také patfií mezi na e ohroïené druhy. V slunné vápencové skály nad údolím osídlují teplomilné mechorosty, mezi nimi i ohroïená lupenitka pfiisedlá (Pterygoneurum subsessile) a dûrkavka istrijská (Grimmia tergestina). Jde o bohatou lokalitu mnoha zejména teplomiln ch druhû hub. Z vfieckov trusn ch tam byla zji tûna napfi. vzácná dfievní káãovka mistiãková (Biscogniauxia marginata), k. ploská (B. simplicior), k. zarûïovûlá (B. cinereolilacina), bolinka ploská (Camarops plana) a v okolí Prahy vzácná krajovka olivová (Catinella olivacea), pozemní ou ko citronové (Otidea concinna), kosmatka zimní (Hiemsia pseudoampezzana), kali ník bûlonoh (Helvella leucomelaena) azpodzemek lan Ï letní 5 K vzácn m druhûm patfií zvonek boloàsk (Campanula bononiensis), rostoucí v teplomilné doubravû. 6 Na jiïních svazích vykvétá kavyl IvanÛv (Stipa joannis). (Tuber aestivum). Z hfiibovit ch stopkov trusn ch to je vzácn mykorhizní hfiib satan (Boletus satanas), h. medotrpk (B. radicans), h. FechtnerÛv (B. fechtneri) adrobn, velmi vzácn h. pruïn (Aureoboletus gentilis), z lupenat ch velmi vzácná penízovka jarní (Collybia verna), která je známá v âechách pouze z této lokality, nehojná, na spadan ch dubov ch listech rostoucí piãka dubomilná (Marasmius quercophilus), pozemní rudou ek tmav (Rhodocybe obscura) a velmi vzácná bûloãechratka stepní (Leucopaxillus lepistoides), z nelupenat ch teplomilná kornatka Pilátova (Peniophora pilatiana), z bfiichatek nehojná prá ivka Ïaludicovitá (Bovista tomentosa), Ïaludice tuhá (Disciseda bovista), paleãka nazrzlá (Tulostoma melanocyclum), z hvûzdovek vzácná hvûzdovka kvítkovitá (Geastrum floriforme) a nehojná h. trojitá (G. triplex) a z podzemek velmi vzácn ãernou ek lan Ïovit (Melanogaster tuberiformis), hlíza Ïlutá (Hymenogaster luteus), h. vrásãitá (H. verrucosus) aj. ZVÍ ENA Území pfiírodní rezervace je v znamnou lokalitou bezobratl ch ÏivoãichÛ, z hlediska v skytu reliktních druhû hmyzu dokonce nejbohat í známou lokalitou v âeském krasu. Z plo tic tu Ïije napfi. stepní knû- Ïice Odontotarsus purpureolineatus ãi Antheminia lunulata, hladûnka Elatophilus stigmatellus a klopu ka Placochilus seladonicus byly odtud zji tûny poprvé pro území âech. Z dvoukfiídlého hmyzu zde byly mimo jiné sbírány vzácné teplomilné druhy Microphor holosericeus (Microphoridae) a Xylophagus ater (Xylophagidae). Ze síèokfiídlého hmyzu tu u potoka Ïije strumiãík zlatook (Osmylus fulvicephalus) a na stepích ploskoroh pestr (Libelloides macaronius).vúzemí se nachází jediná ãeská lokalita cikády Cicadivetta tibialis. Z broukû tu byli nalezeni stepní stfievlíci Dyschirius bonelli, Licinus depressus, L. cassideus, Cryptophonus sabulicola, Harpalus caspius roubali, H. politus, Ophonus tenebrosus centralis a Bradycellus verbasci. V skyt fytofágních reliktních broukû je vázán na skalní stepi a lesostepi (mandelinkovití Labidostomis lucida, Lachnaia sexpunctata, Clytra appendicina, Coptocephala unifasciata, C. rubicunda, Cryptocephalus schaefferi, C. sexpunctatus, C. primarius, C. signatifrons, C. vittula, C. connexus, Timarcha goettingensis, Galeruca pomonae, Luperus xanthopoda, Aphthona atrocaerulea, A. herbigrada, A. atrovirens, Longitarsus foudrasi, L. helvolus, L. celticus, L. cerinthes, L. minusculus, Argopus ahrensi, Psylliodes illyricus, P. instabilis, Cassida pannonica, luskokazovití Bruchidius cisti, B. unicolor, nosatcovití Rhynchites aethiops, Apion penetrans, A. cineraceum, A. elongatulum, A. ruficrus, A. interjectum, A. aciculare, Sitona inops, Cycloderes pilosus, Tychius schneideri, Sibinia phalerata, Ceutorhynchus carinatus, C. lukesi, C. similis, Gymnaetron plantaginis, Rhamphus subaeneus i stepní bezkfiídlí terikolní Otiorhynchus ligustici, Peritelus leucogrammus, Omias rotundatus, Trachyphloeus alternans, T. spinimanus a T. asperatus), teplomilné háje, které hostí z mandelinkovit ch Cryptocephalus pusillus, z nosatcovit ch Coenorhinus interpunctatus, Phyllobius incanus, Polydrusus pterygomalis, Brachysomus echinatus, Leiosoma deflexum, Mogulones larvatus i Acalles echinatus, A. commutatus a A. hypocrita, ktefií dokládají kontinuálnost lesa. V chladnûj ích suèov ch lesích s pfieváïnû severní expozicí Ïijí z mandelinkovit ch Oomorphus concolor, z nosatcovit ch Otiorhynchus uncinatus, Adexius scrobipennis, Acalles camelus a vlhké biotopy v nivû potoka hostí z mandelinkovit ch Smaragdina flavicollis, Chrysolina rufa staphylaeoides, z nosatcovit ch Tropiphorus terricola, Pelenomus quadrituberculatus). V odumfiel ch prutech lísky se vyvíjí kûrovec Lymantor coryli a v ãistci pfiímém zase drobn stepní krasec Trachys problematicus popsan i podle materiálu z Prahy. Îije tu drobná paliãatka Corynis obscura, vázaná na kakost krvav. Bohatá je fauna blanokfiídl ch. Byly tu zaznamenány vzácné paraziticky Ïijící zlatûnky, ze- 6 658 CHKO CK 54
CHKO âesk kras jména Chrysis fasciata a Chrysis trimaculata. U hojnûj ího druhu Chrysis dichroa je dobfie znám jeho v voj cizopasí u vãely Osmia aurulenta, která se vyvíjí v prázdn ch ulitách velk ch druhû plïû. Stepní biotopy jsou útoãi tûm mnoha druhû samotáfisk ch vãel, z nichï k nejvzácnûj ím patfií submediteránní Anthidium septemdentatum nebo jin bfiichosbûrn druh, Chalicodoma parietina, kter svá hnízda nalepuje na skalní stûny. Pro nûkteré druhy, jako je napfi. Megachile melanopyga, pfiedstavuje Radotínské údolí zfiejmû nejsevernûj í známou lokalitu jejich areálu vevropû. Za reliktní tu lze povaïovat v skyt kodulky obecné (Myrmilla calva). Památn m druhem Radotínského údolí je bylinná vosa zubatka Megalodontes plagiocephalus, obecnû velmi vzácn, ale zde se kaïdoroãnû hojnû vyskytující druh. Pozoruhodná je fauna mot lû (bylo jich tu nalezeno pfies 600 druhû). Ve svûtl ch dubohabfiinách Ïije drobnokfiídlík Mictopterix tunbergella, drobníãek Stigmella lonicerarum, kovovníãek Lampronia luzella, plochu ka Luquetia lobella, krásnûnka Fabiola pokornyi, trávníãci Perritia herrichiella, Stephensia brunnichella, obaleã Pammene trauniana, pernatûnka Pterotopteryx dodecadactyla, perleèovec velk (Argynnis aglaja), hnûdásek jitrocelov (Melitaea athalia), mûra stuïkonoska Catocala promissa. V teplomiln ch doubravách Ïije pouzdrovníãek Coleophora vibicella a zavíjeã Evergestis aenealis (jediná známá lokalita vâeském krasu i v cel ch âechách). V teplomiln ch kfiovinách Ïije nesytka Pennisetia bohemica a obaleã Pammene spiniana. Na skalních stepích Ïijí drobníãci Stigmella freyella, Trifurcula thymi, Parafomoria helianthemella, klínûnka Phyllonorycter helianthemella, pouzdrovníãci Coleophora thymi, C. silenella, drsnohfibetka Oegoconia uralskella, pernatûnka Alucita grammodactyla, perleèovec mal (Issoria lathonia), p. nejmen- í (Boloria dia) a perleèovci B. selene a B. euphrosyne, v souãasnosti nezvûstn okáã skalní (Chazara briseis), píìalky Antonechloris smaragdaria, Euphyia frustata, Charissa pullata, pfiástevník Tyria jacobaeae, bûloskvrnáã pampeli kov (Amata phegea) a mûry Euchalcia consona, Chersotis multangula, Ch. margaritacea, Euxoa vitta. V úïivn ch svefiepov ch stepích Ïije zelenáãek Adscita subsolana, vfietenu ka ligrusová (Zygaena carniolica) a vfietenu ka Z. ephialtes, modrásek vikvicov (Polyommatus coridon) a modrásek P. daphnis. Ve vlhãích údolích Ïije chránûn batolec duhov (Apatura iris) ab. ãerven (A. ilia), chránûn bûlopásek topolov (Limenitis populi), perleèovec stfiíbropásek (Argynnis paphia) a mûra Polychrysia moneta. Fauna mûkk Û odráïí sv m slo- Ïením stanovi tní pestrost území. Nalezneme zde zejména cenné druhy xerotermních skal a skalních stepí a druhy pfiirozen ch lesû i vodní a ruderální druhy. Z plïû byly nalezeny xerotermní druhy Granaria frumentum, Pupilla sterri, Bulgarica nitidosa a na skalách Ïijící Chondrina avenacea. Jedinou lokalitu v Praze zde má vzácn plï vápencov ch skal Truncatellina claustralis a vlhkomiln plï Aegopinella nitens. Z plïû nároãnûj ích na vlhkost se v údolí vyskytuje kefiovka Fruticicola fruticum, závornatka Clausilia dubia, která zde pfiedstavuje perialpinsk prvek, citliv lesní plï Sphyradium doliolum a v suèov ch hájích plï Oxychilus depressus. Nevhodné v sadby smrku jsou silnû napadeny m icemi korovnicemi Sacchiphantes viridis a Adelges laricis. Radotínské údolí je jednou z mála praïsk ch lokalit mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Z plazû stojí za zmínku pfiedev ím v skyt uïovky hladké (Coronella austriaca). Z ptákû lze vyzdvihnout hnízdûní skorce vodního (Cinclus cinclus), konipasa horského (Motacilla cinerea) a k. bílého (M. alba), pravdûpodobné hnízdûní ãírky modré (Anas querquedula) u rybníkû pod Chotãí, hnízdûní v ra velkého (Bubo bubo), datla ãerného (Dryocopus martius) a ostfiíïe lesního (Falco subbuteo). Fauna savcû se nijak neodli uje od pomûrû v jin ch ãástech CHKO âesk kras, nûkdej í v skyt sysla obecného (Spermophilus citellus) zanikl bûhem 60. let 20. stol. Nacházelo se zde také malé zi- movi tû netop ra velkého (Myotis myotis) a n. vodního (M. daubentonii), které v ak bylo zniãeno tûïbou vápence. VYUÎITÍ V pfiírodû blízk ch porostech je tfieba podporovat pfiirozenou obnovu a omezit kácení domácích dfievin. Malé porosty stanovi tnû nepûvodních dfievin je nutno nahradit, etfiit lze pouze v sadbu smrku omoriky. Dále je tfieba sledovat v voj na skalních stepích a pfiípadnû odstraàovat nárûst kfiovin. Skalní v chozy a lomy je nutno chránit pfied zarûstáním dfievinami apfied ãern mi skládkami. POZNÁMKA Vzhledem k vysoké pfiírodovûdné hodnotû by si území plnû zaslouïilo pfiefiadit do kategorie národní pfiírodní rezervace. BIBLIOGRAFIE 135, 144, 145, 254, 278, 302, 511, 513, 518, 585, 597, 634, 654, 665, 744, 745, 751, 757, 760, 849, 864, 866, 875, 876, 881, 995, 1049, 1105, 1107, 1141, 1142, 1307, 1415, 1418, 1419, 1440, 1470, 1472, 1513, 1546, 1549, 1551, 1579, 1580, 1595, 1639, 1727, 1729, 1746, 1810 MAPA ÚZEMÍ strana 680 7 7 Hfiib medotrpk (Boletus radicans), vzácn druh hfiibu vázan hlavnû na teplé oblasti, kde roste jak v lesích, tak nûkdy i v parcích a zahradách. 8 Penízovka jarní (Collybia verna), velmi vzácná ãasnû jarní lupenatá houba známá z této jediné lokality v âechách. 9 Doposud hojn teplomiln modrásek vikvicov (Polyommatus coridon) má rozpûtí kfiídel 30 mm vázan na otevfiená bezlesá stanovi tû je typick pfiedev ím pro vápencové oblasti ir ího okolí Prahy. 8 9 CHKO CK 55 659
1 2 1 Pohled do bfiekové doubravy na chud ch ordovick ch bfiidlicích. 2 Tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria) oïivuje druhovû chudé teplomilné doubravy na kysel ch horninách. 3 Sítovka men í (Aegopinella minor), v znaãn druh tepl ch hájû pronikající i na polootevfiená stanovi tû a sná ející i ménû úïivné prostfiedí. GEOLOGIE Mírnû zakryt geologick profil zaãíná ve v chodní ãásti pfiírodní rezervace v dolní ãásti levého svahu údolí Berounky blízko Ïelezniãního pfiejezdu prachovit mi bfiidlicemi záhofianského souvrství (ordovik). Z tûchto bfiidlic byla vroce 1900 popsána v znaãná a bohatá fauna zkamenûl ch trilobitû a ramenonoïcû. NadloÏí tvofií jílovité bfiidlice bohdaleckého souvrství (ordovik) asi 150 m mocné. V e na svahu vycházejí je tû mlad í jílovité bfiidlice králodvorského souvrství (ordovik). V hluboké erozní r ze je zastiïena jejich hranice vûãi nadloïnímu kosovskému souvrství (ordovik) tvofienému na bázi masivním drobnozrnn m slepencem s valounky kfiemene, kter dokumentuje usazování v prostfiedí ovlivnûném jiïním zalednûním v dobû svrchního ordoviku. PÛdní pokryv tvofií pfieváïnû mezobazické kambizemû, místnû plo - ky rankerû kambizemních. KVùTENA Zalesnûné svahy se skládají z nûkolika pfiirozen ch typû teplomiln ch doubrav. Nejvût í rozlohu ve stfiední ãásti svahu zaujímá bfieková doubrava (Sorbo torminalis- -Quercetum), které udává tón dub zimní (Quercus petraea), Pfiírodní rezervace StaÀkovka Strm zalesnûn lev svah údolí Berounky na okraji Tfiebotovské plo iny mezi Radotínem, kótou Sulava (341,6 m n. m.) a âerno icemi v délce asi 1 km nad Ïelezniãní tratí Praha Beroun. Katastrální území: Radotín (Hl. m. Praha) Nadmofiská v ka: 202 360 m V mûra: 44,5 ha Vyhlá eno: 1988 V znamn geologick profil svrchním ordovikem dokumentuje v voj sedimentace a Ïivota v této ãásti praïské pánve. Typické nalezi tû zkamenûlin v nûkolika stratigrafick ch úrovních. Stanovi tû nûkolika typû teplomiln ch doubrav, zejména bfiekové doubravy, ob vá bohatá fauna bezobratl ch ÏivoãichÛ. 3 660 CHKO CK 56
CHKO âesk kras ãasto v bizarnû pokfiiven ch tvarech. Pro bfiekovou doubravu je typická kombinace druhû indikujících nedostatek vláhy, napfi. tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria) nebo vikev ka- ubská (Vicia cassubica), druhû bohat ích hájû, napfi. ptaãinec velkokvût (Stellaria holostea), a lipnice hajní (Poa nemoralis), a druhû indikujících kyselou pûdní reakci, napfi. kostfiava ovãí (Festuca ovina) arozrazil lékafisk (Veronica officinalis). Vysychavou horní hranu s mûlkou kamenitou pûdou ochuzenou o Ïiviny porûstá smolniãková doubrava (Viscario-Quercetum), které dala jméno roztrou- ená smolniãka obecná (Steris viscaria). Mimo ni zde rostou hlavnû acidofilní trávy jako kostfiava ovãí a metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa) i ostfiice nízká (Carex humilis) a vfies obecn (Calluna vulgaris). Velice hojné jsou mechy a li ejníky. V niï í stfiední ãásti území se na pûdû obohacené Ïivinami rozkládá druhovû bohatá dfiínová doubrava (Corno-Quercetum), nápadná hojn m v skytem dfiínu jarního (Cornus mas) akamejky modronachové (Lithospermum purpurocaeruleum) s nitrofilními druhy, tofiicí japonskou (Torilis japonica) nebo ãesnáãkem lékafisk m (Alliaria petiolata). Zajímav je v skyt jilmové doubravy (Querco-Ulmetum) na náplavovém kuïeli drobného potoka. UplatÀuje se habr, dub letní (Quercus robur), jasan ztepil (Fraxinus excelsior), javor babyka (Acer campestre), jilm habrolist (Ulmus minor). Nápadn je jarní aspekt geofytû, jako je orsej jarní (Ficaria bulbifera), dymnivka dutá (Corydalis cava), sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides) a kfiivatec Ïlut (Gagea lutea). V pramenném vhloubení potoka najdeme mal porost ostfiicové jaseniny (Carici remotae-fraxinetum) s hojnou ol í lepkavou (Alnus glutinosa) a ostfiicí fiídkoklasou (Carex remota). Plo iny nad horní hranou údolí porûstá lipová doubrava (Tilio-Betuletum) s ménû nároãn mi hájov mi druhy a silnû expandující net kavkou malokvûtou (Impatiens parviflora). Vegetaãní obraz chránûného území doplàují nevelké porosty bikov ch doubrav (Luzulo albidae-quercetum) na ochuzen ch pûdách v horní ãásti svahu, ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) na úpatí svahu a fragment habrové javofiiny (Aceri-Carpinetum) na suti v západní ãásti území. ZVÍ ENA Typická je fauna bezobratl ch tepl ch listnat ch lesû. Z broukû tu Ïijí chránûní roháã obecn (Lucanus cervus) a krajník hnûd (Calosoma inquisitor), dále z reliktních mandelinkovit ch Oomorphus concolor, dfiepãíci Aphthona atrocaerulea, Longitarsus helvolus, Psylliodes instabilis, znosatcovit ch zobonoska Coenorhinus interpunctatus,krytonosec Mogulones larvatus a bezkfiídl Brachysomus echinatus, dále bezkfiídlí nosatci Acalles suturatus, A. echinatus, A. commutatus a A. hypocrita dokládající kontinuálnost lesa. Ze stfievlíkovit ch zde Ïijí typicky lesní druhy Molops elatus, stfievlík zahradní (Carabus hortensis) a s. hajní (C. nemoralis). Podrobnûji byla prozkoumána skupina mot lû. Z adél zde Ïije Nematopogon swammerdamellus, Adela reamurella, teplomiln kovovníãek Incurvaria koerneriella, minovníãek Tischeria marginea, lokální vakono i Narycia duplicella a Dahlica nickerlii, molovka Argyresthia retinella, krásnûnky Metalampra cinnamomea a Cephalispheira ferrugella, makadlovka Dichomeris derasella, obaleãi Olethreutes arcuellus, Ancylis mitterbacheriana, ÏluÈásek fie etlákov (Gonepteryx rhamni), píìalky Cyclophora punctaria, Idaea emarginata, I. aversata, Xanthorhoe ferrugata, Epirrhoe molluginata,philereme vetulata, P. transversata, Ennomos autumnarius, E. quercinarius, Selenia tetralunaria, Colotois pennaria, Hypomecis roboraria, Aethalura punctulata, hfibetozubci Phalera bucephala, Peridea anceps a mûry Paracolax tristalis, Hypena crassalis, Nola confusalis, Acronicta leporina, Cryphia algae, Mesapamea secalis, Orthosia gracilis. Z nápadn ch druhû tu byl zastiïen chránûn otakárek fenyklov (Papilio machaon), vfietenu ka ligrusová (Zygaena carniolica), v lesním porostu se zejména na svûtlinách vyskytují perleèovec stfiíbropásek (Argynnis paphia) a okáã prosíãkov (Aphantopus hyperantus), o. strdivkov (Coenonympha arcania) a o. p rov (Pararge aegeria). V korunách dubû je ãast ostruháãek dubov (Neozephyrus quercus). Na dub je potravnû vázána stuïkonoska dubová (Catocala sponsa). V nûkter ch letech se zde pfiemnoïuje obaleã dubov (Tortrix viridana). Fauna lesních plïû je chudá, z citlivûj ích druhû tu Ïije pouze Acanthinula aculeata. Obratlovci nebyli zatím podrobnû zkoumáni. Z ptákû tu najdeme pfiedev ím bûïné lesní druhy pûvcû, napfi. mlynafiíka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus) ãi brhlíka lesního (Sitta europaea). Vzácnû zde hnízdí datel ãern (Dryocopus martius) a ãastûji strakapoud velk (Dendrocopos major). PoblíÏ rezervace se nachází pískovna svelkou kolonií bfiehule fiíãní (Riparia riparia). V poslední dobû se zde vyskytuje stádo asi 15 kusû muflonû (Ovis musimon), které pfiebíhá na Kulivou horu. VYUÎITÍ Skalní v chozy verozní r ze je tfieba chránit pfied naru ováním náletov mi dfievinami a v lesních porostech podporovat pfiirozenou obnovu. BIBLIOGRAFIE 129, 585, 586, 745, 753, 755, 1105, 1107, 1472, 1551, 1637, 1639, 1729, 1746 MAPA ÚZEMÍ strana 681 4 Rokle pod prameni tûm v horní ãásti svahu. 5 Zobonoska lísková (Apoderus coryli) z ãeledi nosatcovit ch broukû se vyznaãuje nápadn m tvarem hlavy (délka tûla 7 mm), která je za oãima zúïená a protaïená. Její larvy se vyvíjejí ve stoãen ch lískov ch (a fiidãeji i jin ch) listech. 4 5 CHKO CK 57 661
1 2 GEOLOGIE Na piãatém vrchu vychází nebo je mûlce zakryt souvisl profil silursk m motolsk m souvrstvím (wenlock) a nejspodnûj í ãástí kopaninského souvrství (ludlow). Od jihozápadu k severov chodu probíhá sledem vápnit ch bfiidlic, bazaltov ch Ïil a vápencû v znamn smûrn tektonick zlom oznaãovan jako tachlovick. Tachlovick pfiesmyk vznikl bû- 1 Záfiez silnice na jihozápadním úboãí piãatého vrchu názornû odkr vá motolské souvrství siluru tvofiené vápenci, bfiidlicemi a tufity vãetnû bazaltov ch tûles. 2 Trilobit Miraspis mira mira ze silursk ch miraspisov ch bfiidlic motolského souvrství. Pfiírodní památka piãat vrch- -Barrandovy jámy Zalesnûná jihozápadní ãást kopce piãat vrch (414 m n. m.) v Karl tejnské vrchovinû 1 km jiïnû od nádraïí Lodûnice, oznaãovaná rovnûï Na âernidlech, v zatáãce silnice Lodûnice Bubovice. Katastrální území: Lodûnice u Berouna (okres Beroun) Nadmofiská v ka: 368 414 m V mûra: 2,80 ha Vyhlá eno: 1970 V severozápadní ãásti území jsou zachovány dvû fiady star ch sbûratelsk ch jam, ve kter ch Joachim Barrande a jeho následovníci získávali témûfi po dvû století zkamenûliny ze silursk ch bfiidlic a vápencû. Záfiez silnice z Lodûnic do Bubovic z roku 1939 je jedním z prvních podrobnû stratigraficky a paleontologicky zhodnocen ch dûleïit ch geologick ch profilû vulkanick m v vojem siluru v severní ãásti praïské pánve. Profil a sbûratelské jámy jsou mezinárodnû v znamn m typick m nalezi tûm fiady druhû zkamenûlin. hem variského vrásnûní zhruba v místû hlubinného zlomu, kter byl ãinn v dobû usazování silursk ch hornin. Podél tohoto zlomu do lo ke vzniku nûkolika vulkanick ch center v praïské pánvi (novoveského, fieporyjského a svatojanského), a v nich k v stupu bazaltov ch láv k povrchu. Podle dvou ploch tohoto zlomu jsou dnes pfies sebe nasunuty a silnû sblíïeny zhruba stejnû staré vrstvy hornin usazené v rûzn ch hloubkách pánve. Aulakopleurové (dfiíve arethusinové) bfiidlice (svrchní wenlock), naz vané podle velmi hojn ch, ãasto úpln ch nálezû trilobita Aulacopleura konincki, vycházejí v severozápadní ãásti chránûného území v záfiezu silnice a ve star ch sbûratelsk ch jamách, které se táhnou od severozápadního okraje lesa v pruhu k jihozápadu aï na svah pod silnicí. Tyto bfiidlice jsou nasunuty podél tachlovického pfiesmyku na mlad í silurské vápence (ludlow), kdysi vycházející v místû dne ní silnice. V zatáãce na západním okraji území pfiírodní památky jsou na aulakopleurové bfiidlice nasunuty podél jiïní vûtve tachlovického pfiesmyku o nûco star í a mûlkovodnûj í wenlocké bazaltové tufy, tufitické bfiidlice a vápence a bazaltová Ïíla. Vápence se oznaãují jako miraspisové podle hojn ch, vzácnû i úpln ch nálezû trilobita Miraspis mira. Ve spodní ãásti tûchto vápencû je záfiezem silnice odkryta stará sbûratelská jáma, jedna z dal ího pruhu jam, kter probíhá rovnobûïnû s pruhem jam v aulakopleurov ch bfiidlicích. Nejlépe jsou tyto jámy zachovány mimo území pfiírodní památky na zalesnûném svahu pod zatáãkou silnice. V nadloïí miraspisov ch vápencû vycházejí v normálním vrstevním sledu bfiidlice a vápence s trilobitem Aulacopleura konincki, ale jsou usazené v je - tû mûlãích ãástech pánve na svahu svatojanského vulkanického 662 CHKO CK 58
CHKO âesk kras centra více ovlivnûného vulkanickou ãinností. V dal í zatáãce silnice k v chodu je odkryt v choz ãerného bazaltu, kter je interpretován jako Ïíla vzniklá v suchozemsk ch podmínkách. Obsahuje vyrostlice zelen ch olivínû avelké vyrostlice nepfiemûnûn ch plagioklasû (ÏivcÛ), které jsou koncentrovány hlavnû ve svrchní ãásti Ïíly, kde je vyvinuta aï mandlovcová textura. V skyt tûchto hornin potvrzuje, Ïe zde v dobû vrcholného silurského vulkanismu, pfied asi 423 milióny let, dosahovala akumulace usazenin a vulkanick ch produktû aï nad mofiskou hladinu a vytváfiela ostrov svatojanského vulkanického centra. Ve svahu nad zatáãkou byla dal í v znamná sbûratelská jáma Joachima Barranda, kde byly tûïeny ischaditové vápence, pojmenované podle hojné kulovité fiasy Ischadites. Odtud pochází bohaté spoleãenstvo ramenonoïcû a gastropodû. Staré sbûratelské jámy a v znamn geologick profil v záfiezu jsou mezinárodnû v znamn m typov m nalezi tûm fiady druhû zkamenûlin, zejména trilobitû, ramenonoïcû, gastropodû, graptolitû a fias popsan ch odtud od dob Joachima Barranda. PÛdní pokryv tvofií eubazické kambizemû a bazické rankery. KVùTENA Lesní porost chránûného území tvofií pfieváïnû borovice lesní (Pinus sylvestris) ab. ãerná (P. nigra). Mezi tyto cizorodé dfieviny jsou vtrou eny pûvodní listnáãe dub zimní (Quercus petraea), jefiáb muk (Sorbus aria) a j. ptaãí (S. aucuparia), babyka (Acer campestre), habr (Carpinus betulus) a ojedinûle buk (Fagus sylvatica). Pomûrnû velk podíl v poslední dobû zaãíná tvofiit jasan (Fraxinus excelsior). V kefiovém patfie se objevuje líska obecná (Corylus avellana), rû- Ïe ípková (Rosa canina), hlohy (Crataegus sp.), svída krvavá (Swida sanguinea), zimolez p fiit (Lonicera xylosteum) a mladé dfieviny stromového patra. V podrostu roztrou enû nalezneme druhy dubohabfiin (hrachor jarní Lathyrus vernus, jaterník trojlaloãn Hepatica nobilis, ãern hajní Melampyrum nemorosum) stejnû jako teplomiln ch doubrav (fiimbaba chocholiãnatá Pyrethrum corymbosum, jetel chlumní Trifolium alpestre, prorostlík srpovit Bupleurum falcatum). Z nepûvodních bylinn ch druhû tu je roz ífiena zejména net kavka malokvûtá (Impatiens parviflora). Mezi nenároãné a v tomto území nejvíce roz ífiené byliny patfií pry ec chvojka (Tithymalus cyparissias), váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), rozchodníkovec velk (Hylotelephium maximum), zvonek broskvoàolist (Campanula persicifolia) nebo divizna Verbascum densiflorum. Zpestfiením vegetaãních pomûrû jsou maloplo né zbytky xerotermních trávníkû s devaterníkem velkokvût m tmav m (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica), chrpou por nskou (Acosta rhenana), oïankou kalamandrou (Teucrium chamaedrys) nebo omanem hnidákem (Inula conyza). Do míst s hlub í pûdou a s hust ím zápojem bylinného patra s bûlozáfikou vûtvitou (Anthericum ramosum), hlaváãem Ïlutav m (Scabiosa ochroleuca) ãi alvûjí luãní (Salvia pratensis) se ífií ovsík vyv en (Arrhenatherum elatius). Pro vápencovou suè v prostoru sbûratelsk ch jam je charakteristická oïanka hroznatá (Teucrium botrys). ZVÍ ENA Dosud je tû nebyl proveden podrobn zoologick prûzkum lokality. Z ptákû se zde vyskytují bûïné lesní druhy, jako je s kora koàadra (Parus major), s. modfiinka (P. caeruleus), mlynafiík dlouhoocas (Aegithalos caudalus), brhlík lesní (Sitta europaea) atd. Za zmínku stojí v skyt pûvodní populace sysla obecného (Spermophilus citellus) vblízkosti rezervace na loukách nad Lodûnicemi, kde se téï nachází ob vaná nora jezevce lesního (Meles meles) a li ky obecné (Vulpes vulpes). Na tûchto loukách je poãetn Èuh k obecn (Lanius collurio) a strnad obecn (Emberiza citrinella). Na vápnit ch mokfiadech v rokli âernidla pod piãat m vrchem Ïije poãetná populace vzácného plïe Perforatella bidentata. VYUÎITÍ Stûny záfiezu silnice a staré sbûratelské jámy je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami a zasutím. Do budoucna by bylo vhodné obnovit pfiirozenou druhovou skladbu porostû. Je nutno kontrolovat aomezovat vliv chatové kolonie uvnitfi území. BIBLIOGRAFIE 30, 144, 145, 446, 449, 502, 503, 511, 516, 625, 743, 744, 785, 1049, 1096, 1107, 1727 MAPA ÚZEMÍ strana 677 3 V lese na severozápadním boku piãatého vrchu se nacházejí mûlké jámy, které od Barrandov ch dob poskytují bohaté nálezy mofiské fauny. 4 Jaterník trojlaloãn (Hepatica nobilis) roste v habrov ch doubravách v okolí profilu. 5 Trilobit Aulacopleura konincki ze silursk ch aulakopleurov ch bfiidlic motolského souvrství. 3 4 5 CHKO CK 59 663
GEOLOGIE Pfiírodní rezervace je tvofiena Tetínskou roklí a skalními stûnami v hluboce zafiíznutém údolí Berounky pod Tetínem. V ãetn ch pfiirozen ch i umûl ch v chozech mûïeme sledovat profil horninami od silurského motolského souvrství po vápence spodního devonu praïského souvrství. Vrstevní sled je na nûkolika místech tektonicky poru en smûrn m zlomem tetínsk m nasunutím a pfiíãn mi zlomy. Nejzápadnûj í ãást chránûného území je tvofiena silursk mi tufitick mi vápenci motolského souvrství (oddûlení wenlock) s tûlesy bazaltov ch vyvfiel ch hornin, diabasû a jejich tufity. V chodnûji na tyto vrstvy nasedá nejsvrchnûj í ãást siluru po- Ïárské souvrství v podobû ed ch vápencû a nad ní leïí spodnodevonské kot zské vápence lochkovského souvrství. Tyto horniny tvofií mohutné skalní stûny nad Berounkou pod Tetínem. V chodním smûrem, v Tetínské rokli, vycházejí je tû nadloïní vápence praïského souvrství a za pfiíãn m zlomem v ústí Tetínské rokle se opût v záfiezu trati objevují horniny motolského souvrství (diabasy, tufy, tufitické bfiidlice a vápence) a na nû nasedající nejvy í silurské poïárské souvrství s nejspodnûj ím devonsk m lochkovsk m souvrstvím. Souvrství jsou ve stejném v voji jako pod Tetínem a podle tetínského nasunutí byly nasunuty na vápence praïského souvrství, tûïené v dnes jiï opu - tûném Kavãím lomu. VTetínské rokli byla koncem 19. století odtûïena podstatná ãást jeskynû Turské ma tale. Ve v plni jejího zbytku byly nalezeny dûkazy o jejím vyuïívá- 1 Panorama Tetínsk ch skal od západního konce anova kouta. Na vrcholu skal památn Tetín, v pozadí Kodská planina a vrch Damil. 2 Vápencové skály nad Berounkou hostí populaci vzácného lomikamenu trsnatého (Saxifraga rosacea), druhu s arkticko-prealpidsk m roz- ífiením. ní ãlovûkem jiï v paleolitu. Na území rezervace je evidováno témûfi 50 krasov ch jeskyní. Z nich nejrozsáhlej í Terasová jeskynû v Kavãím lomu má délku pfies 240 m. PÛdy jsou pfieváïnû tvofieny iniciálními stadii rendzin a okrajovû kambizemûmi arenick mi na terasov ch tûrkopíscích. U paty skalní stûny pod Tetínem je periodick krasov v vûr Tetínská vyvûraãka. Jeskynní prostory, kter mi voda do v vûru proudí, nebyly zatím objeveny. KVùTENA Skalní stûny asvahy se severní a severov chodní expozicí hostí cenná nelesní spoleãenstva vápnomiln ch rostlin. Na mûlk ch kamenit ch pûdách nalezneme pion rská spoleãenstva svazu Alysso-Sedion s ãesnekem chlumním (Allium senescens) nebo lomikamenem trojprst m (Saxifraga tridactylites). Na severnû uklonûn ch svazích a skalních stûnách, tûrbinách a teráskách se vyvinuly pûchavové trávníky (Seslerio-Festucion) s perialpinsk mi druhy, napfi. lomikamenem trsnat m (Saxifraga rosacea), l. vïdyïiv m (S. paniculata) ahvozdíkem siv m (Dianthus gratianopolitanus), téï s v skytem tafiice skalní (Aurinia saxatilis). Mírnûj í svahy s hlub í pûdou pokr vají kostfiavové trávníky svazu Festucion valesiacae s kavylem Ivanov m (Stipa joannis) a chrpou chlumní (Cyanus triumfettii), na ponûkud vlhãích místech pak svefiepové aváleãkové trávníky (Bromion erecti) sdruhy jako úroãník Pfiírodní rezervace Tetínské skály Opu tûn stûnov lom a strmé stûny Ïelezniãního záfiezu v údolí Berounky v délce 2 km severnû od obce Tetín vkarl tejnské vrchovinû. Katastrální území: Tetín u Berouna (okres Beroun) bolhoj (Anthyllis vulneraria), pcháã bezlodyïn (Cirsium acaulon), oïanka kalamandra (Teucrium chamaedrys) ãi mochna sedmilistá (Potentilla Nadmofiská v ka: 221 278 m V mûra: 18,1 ha Vyhlá eno: 1974 Pfiedmûtem ochrany je území s pestr m horninov m podkladem, kde se plnû projevil fiíãní i krasov fenomén. Na severnû a severov chodnû orientovan ch svazích a skalních stûnách nad údolím Berounky se vyvinula nelesní spoleãenstva perialpinsk ch a perialpinsk ch rostlin a bezobratl ch ÏivoãichÛ. Jeskynû Turské ma tale je v znamnou archeologickou lokalitou. heptaphylla). Roztrou enû zde roste téï plamének pfiím (Clematis recta). Na suèov ch svazích nad Ïelezniãní tratí se setkáváme s fragmenty lesních 1 2 664 CHKO CK 60
CHKO âesk kras 4 3 5 porostû Tilio-Acerion, tj. s jasanem (Fraxinus excelsior), lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), javorem mléãem (Acer platanoides), habrem (Carpinus betulus) a dubem (Quercus) a s bohat m bylinn m patrem, v kterém roste napfi. dymnivka dutá (Corydalis cava), pomnûnka lesní (Myosotis sylvatica), ãesnáãek lékafisk (Alliaria petiolata) ãi matefika trojïilná (Moehringia trinervia). Znaãnou ãást plochy území pokr vají také teplomilné kfioviny a lemová spoleãenstva s pestr m bylinn m podrostem, kter je ovlivàován hloubkou pûdy. âast je napfi. prorostlík srpovit (Bupleurum falcatum). Smûrem k obci Tetín tvofií okraj území polokulturní su í trávník s ovocn m sadem a ruderální lesíky s v skytem synantropních a nitrofilních druhû. Bohatá je bryoflóra. Na v slunn ch skalkách okolo hradi tû se kromû jin ch vyskytují i ohroïené druhy mechû, napfi. dûrkavka istrijská (Grimmia tergestina) nebo druhy rodu vlasoústka (Trichostomum). Zastínûná aï polozastínûná stanovi tû v rokli a na skalách osídluje mnoho druhû mechû a játrovek, mezi nimi i vzácné a ohroïené druhy, jak mi jsou játrovky (k lnatka vápencová Scapania calcicola, vápnomilka pfieru ovaná Pedinophyllum interruptum) a mechy (úzkolistec tíhl Rhynchostegiella tenella, zobanitka smûstnaná Rhynchostegium confertum nebo trnûnka aksamitová Eurhynchium flotowianum). ZVÍ ENA Vúzemí pfiírodní rezervace Ïijí vzácní stepní plïi Granaria frumentum a Pupilla sterri, na stinn ch severních svazích jsou vyvinuty perialpinské formace s plïi Vertigo alpestris, Pyramidula pusilla a Clausilia dubia a na vápencov ch skalách je pfiítomen vzácn plï Chondrina avenacea. Bohatá je fauna mot lû. Na stepní porosty se severní expozicí s pûchavou vápnomilnou alomikamenem vïdyïiv m je vázána perialpinská pfiedivka Kessleria alpicella. Na temena svahû s teplomilnou stepní vegetací a kfiovinami je vázán drobníãek Trifurcula thymi, obaleã Pelochrista infidana, pernatu - ka Capperia celeusi, zavíjeãi Aphomia sociella, Nephopterix angustella, Atralata albofascialis, Pyrausta nigrata, píìalky Catarhoe cuculata, Epirrhoe galiata, Eupithecia innotata, Lomographa distinctata, Theria rupicapraria, Gnophos obscuratus, Charissa pullata, mûra Auchmis detersa, Xestia ditrapezium, otakárek ovocn (Iphiclides podalirius) a modrásek nejmen í (Cupido minimus). Z plazû se tu vyskytuje je tûrka obecná (Lacerta agilis), slep kfiehk (Anguis tragilis) auïovka hladká (Coronella austriaca). Obãasnû zde zahnízdí bûlofiit ed (Oenanthe oenanthe). U vtoku Tetínského potoka do Berounky hnízdí cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis) a slavík obecn (Luscinia megarhynchos), na skalních stepích a skalách pak pûnice vla ská (Sylvia nisoria), po tolka obecná (Falco tinunculus), krkavec velk (Corvus corax), ojedinûle i kavka obecná (Corvus monedula). Nachází se zde také pravidelné hnízdi tû v ra velkého (Bubo bubo). Pozoruhodn je v skyt 6 druhû lasicovit ch elem (napfi. kuna skalní Martes foina, k. lesní M. martes a tchofi tmav Mustela putorius. HISTORIE Ve stûnách je mnoho jeskyní s archeologick mi nálezy. Nejslavnûj í z nich, Turské ma tale (nálezy aurignacien, magdalenien, LnK, StK, neolit/eneolit, eneolit, knovíz, hal tat, fiím, ran stfiedovûk, stfiedovûk), byla ãásteãnû zniãena lomem, ãásteãnû pfii stavbû dráhy. Hlavní areál jeskyní je na hranû vytûïeného prostoru jihov chodnû od hradu: jeskynû Javorová (ran stfiedovûk, novovûk), Schovaná (ran stfiedovûk), achovnice (doba bronzová), a dále v poãátku Tetínské rokle: Bi ilu (kultury lineární, únûtická, knovízská, ran stfiedovûk). Lomy zniãily také ãást vrcholové partie vápencového v bûïku mezi prav m bfiehem Berounky a ústím Tetínského potoka modelujícího Tetínskou rokli, kde se rozkládaly zfiíceniny stfiedovûkého hradu. Na vrcholu skal ve v ce mezi 293 a 280 m n. m. bylo vybudováno hradi tû Tetín. Zhruba trojúhelníkovitá plo ina se svaïuje k severov chodu. Rozloha hradi tû je 9,9 ha. Obvodovû opevnûná plocha byla pûvodnû uvnitfi ãlenûna dvûma pfiíãn mi hradbami. Hradba má ãelní kamennou zeì a vnitfiní, blíïe neurãenou dfievohlinitou konstrukci. âást fortifikaãního systému vnitfiní plochy pravdûpodobnû pochází z pozdní doby bronzové. Vnitfiní plocha hradi tû je v souãasné dobû zcela pohlcena obcí. Z vnitfiní plochy pocházejí nálezy od neolitu po stfiedovûk, opevnûní bylo budováno pravdûpodobnû v pozdní dobû bronzové a v raném stfiedovûku (konec 9. a poãátek 10. století). BIBLIOGRAFIE 309, 518, 625, 744, 747, 849, 1022, 1049, 1107, 1167, 1471, 1727 MAPA ÚZEMÍ strana 672 3 Tetínská rokle je dnes znaãnû zarostlá, skr vá v ak pozoruhodné krasové jevy, jako jsou jeskynû Sedmisálová nebo Tetínská chodba. 4 Charakteristick m druhem skalních srázû s kostfiavou sivou je hvozdík siv (Dianthus gratianopolitanus). 5 Tmavoretka bûlavá (Monacha cartusiana), jihoevropsk druh pronikající v souãasné dobû do nejteplej ích oblastí âech. Men í populace se nedávno objevila nedaleko hranice Tetínsk ch skal, jiná v PR Prokopské údolí. CHKO CK 61 665
1 GEOLOGIE Geologick podklad tvofií horniny kosovského souvrství (nejvy í ordovik) a Ïelkovického souvrství (nejniï í silur). Jejich sled se nûkolikrát opakuje následkem tektonick ch pohybû podél nûkolika vûtví smûrného zlomu vo kovského pfiesmyku (ãasto nesprávnû naz vaného oãkovsk pfiesmyk, podle nesprávného názvu kopce Vo kov uvedeného na mapách z 50. let 20. století Oãíkov ). Nejmlad í ordovické souvrství, kosovské, je zastoupeno sedimenty fly oidního charakteru, které tvofií stfiídání kfiemenn ch 1 Panorama Vo kova zahrnuje nárazov svah údolí Berounky v meandru pod Karl tejnem budovan bfiidlicemi, pískovci a diabasy nejvy ího ordoviku a spodního siluru; kryjí ho suèové lesy s plo kami skalních v chozû. Obzor vlevo tvofií lesní pás HfiebenÛ, vpravo v pozadí vystupuje Bacín, nejvy í vrch âeského krasu. pískovcû, prachovcû a jílovit ch bfiidlic. Tyto vrstvy rovnûï obsahují ãetné znaky proudového zvrstvení (ãefiiny, kfiíïové zvrstvení), skluzové textury i stopy po pohybu mofisk ch ÏivoãichÛ (ichnofosílie). Spodní silur je zastoupen jílovit mi a prachovit mi tmav mi aï ãern mi bfiidlicemi Ïelkovického souvrství, místy silicifikovan mi, s velmi hojn mi graptolity. Na nûkolika místech jsou zde odkryty bazální silurské graptolitové zóny. Tyto bfiidlice obsahují velké mnoïství tûles bazaltû (diabasû) tvofiících loïní Ïíly a na kontaktech pfiemûàujících bfiidlice v pevné rohovce. V úsecích s ménû stabilními, tektonicky poru en mi silursk mi horninami dochází k drobn m sesuvn m pohybûm ãi skalnímu fiícení. PÛdní podklad tvofií v vojová kála kambizemí mezo- aï eubazick ch, na skalních v chozech vût inou bazické rankery. Pfiírodní rezervace Vo kov Prav nárazov zalesnûn svah údolí Berounky, v délce 2 km v zaklesnutém meandru údolí jihozápadnû od Hlásné Tfiebanû, tvofiící v chodní a severov chodní svah k. Vo kov (368,9 m n. m.). Katastrální území: Bûleã, Karl tejn-pouãník (okres Beroun) KVùTENA Na místech skalních v chozû a v jejich okolí s nejmûlãí pûdou je vyvinuto primární bezlesí pion rská vegetace skalních stepí, sutí a lesostepí. Na silikátov ch horninách zde rostou napfi. celík zlatob l (Solidago virgaurea), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a kyselka obecná (Acetosella multifida), kdeïto na bohat ích bazaltech se vyskytuje Nadmofiská v ka: 213 369 m V mûra: 29,9 ha Vyhlá eno: 1972 PfieváÏnû severov chodnû exponované svahy jsou pfieváïnû pokryty zachoval mi dubohabrov mi, suèov mi a bukov mi lesy s odpovídající kvûtenou a zvífienou. Pfiedev ím v jihov chodní ãásti území nalezneme také ekosystémy skalních stepí. Vzhledem k pestrému geologickému podkladu se v území vyskytuje jak bazifilní, tak acidofilní kvûtena. bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum), b. liliovitá (A. liliago), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), smûlek tíhl (Koeleria macrantha) nebo devaterník velkokvût tmav (Helianthemum grandiflorum 666 CHKO CK 62
CHKO âesk kras 2 3 subsp. obscurum). Nalezneme tu i tfii druhy lomikamenû lomikámen trsnat (Saxifraga rosacea), l. vïdyïiv (S. paniculata) a l. trojprst (S. tridactylites). Vût ina území je ov em porostlá lesem. Na pfiíkr ch svazích nacházíme suèové javofiiny (Aceri- -Carpinetum), na povlovnûj ích svazích rovnûï buãiny (Fagion) a dubohabfiiny (svaz Carpinion). Jejich bylinn podrost je bohat, druhová diverzita je nápadná zejména v jarním aspektu s v znaãnou pfiítomností efemér (rozrazil laloãnat Veronica sublobata, pomnûnka fiídkokvûtá Myosotis sparsiflora), efemeroidû (napfi. zapalice ÏluÈuchovitá Isopyrum thalictroides, kyãelnice devítilistá Dentaria enneaphyllos) a geofytû (zejména dymnivka dutá Corydalis cava a d. bobovitá C. intermedia a kfiivatec Ïlut Gagea lutea). Na pfiíkr ch such ch svazích se vyskytují zakrslé doubravy vzácnû s dubem p fiit m (Quercus pubescens), v podrostu s kamejkou modronachovou (Lithospermum purpurocaeruleum) ãi hrachorem ãern m (Lathyrus niger). Na horní hranû údolí, kde pfiírodní rezervace sousedí s polní kulturou a ãásteãnû i s karl tejnsk m golfov m hfii - tûm, jsou vyvinuta lemová spoleãenstva kfiovin, napfi. trnky (Prunus spinosa), slivonû obecné (Prunus insititia) a dfii Èálu (Berberis vulgaris) s chud m podrostem. Nûkteré ãásti chránûného území jsou naru eny v sadbou smrku. Pfiedev ím v západní ãásti na such ch místech v horní ãásti skalnatého svahu jsou pfiítomny akátové porosty. Z dal ích zvlá tû chránûn ch druhû se tu vyskytuje chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), plamének pfiím (Clematis recta), dfiín jarní (Cornus mas), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a rûïe keltská (Rosa gallica). ZVÍ ENA Z mûkk Û je v znamn pfiedev ím v skyt nûkter ch závornatek. Pfiedev ím jde o vzácn druh suèov ch lesû Ruthenica filograna, ãesk endemit Bulgarica nitidosa a citliv lesní druh Macrogastra plicatula. Prozkoumanost lokality po entomologické stránce je nedostateãná. Îije zde mande- linka Oomorphus concolor, typická pro suèové lesy. Pfiinejmen ím nûkteré listnaté lesní porosty jsou zfiejmû pûvodní a kontinuálnû trvající, coï lze doloïit v skytem bezkfiídl ch nosatcovit ch broukû (Acalles echinatus, A. commutatus, A. hypocrita, Acalles boehmei). Na skalních stepích se dfiíve vyskytovala kriticky ohroïená je tûrka zelená (Lacerta viridis), v souãasné dobû v ak nebyl její v skyt v pfiírodní rezervaci potvrzen. Dodnes se zde v ak vyskytují tfii druhy uïovek, a to na horní hranû skal uïovka hladká (Coronella austriaca), u fieky u. podplamatá (Natrix tessellata) a u. obojková (N. natrix), které k zimování vyuïívají pfiedev ím kamenné terásky nad Ïeleznicí a pfiírodní skalní dutiny. V území a v nejbliï ím okolí bylo zaznamenáno hnízdûní více neï 65 ptaãích druhû, z nichï nejv znamnûj í jsou dutinoví pûvci a krutihlav obecn (Jynx torquilla). Je zde známo téï jedno z posledních hnízdi È s ãka obecného (Athene noctua) v oblasti. Na skále tûsnû mimo PR hnízdí v r velk (Bubo bubo). Vúzemí se nacházejí dva jezevãí hrady. Ze savcû se zde dále vyskytuje kuna lesní (Martes martes) ãi veverka obecná (Sciutus vulgaris). BIBLIOGRAFIE 41, 309, 625, 849, 1023, 1049, 1107, 1155, 1471, 1637, 1727 MAPA ÚZEMÍ strana 679 4 2 Na ménû extrémních svazích roste habrová doubrava s typick m ãern em hajním (Melampyrum nemorosum). 3 âmelák lesní (Bombus sylvarum) je vzácnûj ím druhem vlhãích a stinn ch lesních okrajû. 4 Zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides) se vyskytuje ve stfiedních âechách v suèov ch lesích v údolí Berounky na Kfiivoklátsku a do âeského krasu zasahuje pouze na Vo kovû. CHKO CK 63 667
1 2 GEOLOGIE Obl vrchol irokého strukturního hfibetu má ploch povrch a pfiíkré svahy. Souvislost vrcholové ãásti poru- ují staré vápencové lomy s ãetn mi povrchov mi a podzemními krasov mi jevy. Geologick podklad území tvofií devonské vápence s asymetrickou synklinální stavbou s jádrem v oblasti Zlatého konû. Tuto strukturu omezuje na severu smûrná porucha vo kovsk pfiesmyk (ãasto nesprávnû naz van oãkovsk pfiesmyk podle nesprávného názvu kopce Vo kov, uvedeného na mapách z 50. let 20. století jako Oãíkov ). Následkem pohybu kontinentû se dostal âesk masiv v dobû 1 Devonsk trilobit. 2 Devon tí hlavonoïci. 3 Zlat kûà od jihozápadu. Vlevo vysoká stûna b valého Císafiského lomu tvofiená útesov mi vápenci s neptunick mi Ïilami, vpravo opu tûné, dnes znaãnû revitalizované lomy na jiïním svahu, mezi lomy a na vrcholu b valé pastviny, mající dnes ráz krasov ch stepí. V levém rohu dole pravidelné stupnû velkolomu âertovy schody v rûzném stupni pfiirozené sukcese. spodního devonu do rovníkové zóny. Bûhem stupnû prag se v oblasti dne ních Konûprus vyvíjel na zvedajícím se dnû pánve vápencov útesov komplex dosahující aï k mofiské hladinû. Byl tvofien vápnit mi fiasami, stromatoporami, lilijicemi a ménû korály. Kolem biogenní ãásti útesu se vytváfiely osypové svahy z úlomkû a odumfiel ch koster a schránek ÏivoãichÛ, pfieváïnû lilijic. Z tûchto osypû pozdûji vznikly biodetritické vápence. Bûhem rûstu útesu a pozdûji docházelo ke gravitaãnímu rozlámání útesu, pfii kterém vznikaly opakovanû hluboké rozsedliny, pozdûji vyplnûné mlad ími sedimenty. Po ukonãení útesového v voje praïského souvrství (stupeà prag), které je pfiedev ím v okolí Zlatého konû zastoupeno konûprusk mi vápenci, nastala pfiestávka v sedimentaci, takïe zde chybí usazeniny skoro celého stupnû zlíchov. Po zdvihu mofiské hladiny se zaãaly ukládat edé vrstevnaté vápence suchomastské. Vrchol Zlatého konû (475 m n. m.) tvofií narûïovûlé bioklastické vápence akantopygové stfiedního devonu. V Hergetovû lomu, ve v chodní ãásti chránûného území, nasedají po opûtovné pfiestávce v sedimentaci, bûhem které do lo k erozi podloïních vápencû, na suchomastské vápence roblínské vrstvy srbského souvrství (stupeà givet), zastoupené hnûd mi vápnit mi pískovci a prachovci. Jedná se o poslední ãást dochovaného vrstevního sledu v oblasti konûpruského devonu. Národní pfiírodní památka Zlat kûà Kóta Zlat kûà (475,3 m n. m.) s nûkolika opu tûn mi lomy na jiïním svahu a zalesnûném severním úboãí, 500 m jiïnû od Konûprus. Katastrální území: Konûprusy (okres Beroun) Nadmofiská v ka: 395 475 m V mûra: 37,1 ha Vyhlá eno: 1972 Devonské vápence poskytují doklady o existenci korálového útesu s dobfie zachoval mi fosilními pozûstatky nesmírnû bohaté tropické mofiské fauny, coï ãiní území Zlatého konû mezinárodnû známou paleontologickou lokalitou. V území je vyvinuta plynulá sukcesní fiada xerotermních spoleãenstev od pion rské vegetace skalních tûrbin pfies druhovû bohaté kostfiavové trávníky aï k irokolist m svefiepov m trávníkûm na hlub í pûdû. Zãásti zpfiístupnûné Konûpruské jeskynû jsou v znamn m zimovi tûm netop rû. Devon konûpruské oblasti je pro svou velmi bohatou faunu svûtovû známou lokalitou. Konûpruské vápence obsahují více neï 500 znám ch druhû zkamenûlin. Mezi nejhojnûj í patfií zkamenûlé lilijice, ramenonoïci, mechovky, koráli, stromatopory, plïi, mlïi, hlavonoïci a ãasté jsou i zbytky vápnit ch fias. Trilobiti jsou vzácnûj í. Ve vápencích Zlatého konû vznikl bûhem tfietihor a ãtvrtohor nejvût í znám jeskynní systém v âeském krasu Konûpruské jeskynû. Je vyvinut ve tfiech úrovních, s v kov m rozsahem 70 m, z nichï stfiední a svrchní patro je zpfiístupnûno vefiejnosti. Morfologie jeskyní je závislá na stavbû vápencû, ve kter ch vznikly. Stfiední patro vzniklo pfii hranici konûprusk ch a suchomastsk ch vápencû a tvofií jej iroké tunelovité chodby. Spodní patro vzniklo pouze v homogenních konûprusk ch vápencích a jsou pro nû charakteristické úzké a vysoké kaàonovité chodby. PÛdní po- 3 668 CHKO CK 64
CHKO âesk kras 4 namenán zde byl napfi. stepník rud (Eresus cinnaberinus). ZplazÛ zde byla zji tûna je tûrka obecná (Lacerta agilis), slep kfiehk (Anguis fragilis) auïovka hladká (Coronella austriaca). Z ptákû jsou nejv znamûj í druhy bezlesé krajiny, jako je pûnice vla ská (Sylvia nisoria), Èuh k obecn (Lanius collurio) a ojedinûle tu zahnízdí i Èuh k ed (Lanius arborea) askfiivan lesní (Lullula arborea). Na skalách zde hnízdí po tolka obecná (Falco tinunculus). Zlat kûà je v znamnou lokalitou netop rû. Z tohoto hlediska jsou nejv znamnûj í Konûpruské jeskynû a jeskynû Nová propast, které jsou jako zimovi tû vyuïívány vrápencem mal m (Rhinolophus hipposideros). V letech 1989 1990 byl na této lokalitû uãinûn neúspû n pokus o vytvofiení kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus). 5 kryv tvofií pfieváïnû rûzná v vojová stadia rendzin, velmi omezenû hnûdozemû na spra ích a spra ov ch hlínách. KVùTENA Vût inu území pokr vá nelesní xerotermní vegetace. Nalezneme zde plynulou v vojovou fiadu xerotermních spoleãenstev od vegetace skal a pion rsk ch spoleãenstev nejmûlãích pûd (Alysso-Sedion) s lomikamenem trojprst m (Saxifraga tridactylites) pfies druhovû bohaté skalní stepi jiïních svahû (Helianthemo-Festucion) a kostfiavové xerotermní trávníky jiïních expozic (Festucion valesiacae) aï k irokolist m trávníkûm na hlub í pûdû (Bromion erecti) s invadujícím ovsíkem vyv en m. Zejména do posledního typu porostû bûhem postupující sukcese pronikají teplomilné kefie a stromy. âastá je tu borovice ãerná (Pinus nigra), která dominuje ve zdej ích pfieváïnû sekundárních lesních porostech. Nalezneme tu i fragmenty teplomiln ch doubrav a dubohabfiin. Zvlá tní biotopy pfiedstavují zdej í pfieváïnû opu - tûné lomy rûzného stáfií, které jsou dobr m studijním objektem prûbûhu primární antropogenní sukcese. V opu tûném lomu pod Konûprusk mi jeskynûmi se mûïeme setkat s mnoha druhy mechorostû a li ejníkû. Mezi nimi jsou idruhy ohroïené. Ve tûrbinách na v slunn ch stûnách lomu jsou to mechy tuãnolístek tuh (Aloina rigida) a prutník zdobn (Bryum elegans), na dnû lomu na slabé vrstvû humusu napfi. v raznû ÏlutooranÏovohnûdû zbarven li ejník bl skavka Ïlutá (Fulgensia fulgens). ZVÍ ENA Z mûkk Û zde Ïije v âeské republice vzácn, ale na vápencov ch skalách v CHKO âesk kras pomûrnû bûïn litobiontní plï Chondrina avenacea a dále vfietenka Bulgarica nitidosa (endemit âeského krasu a Kfiivoklátska). PÛvodnost zdej ího stepního ekosystému dokazují svou pfiítomností napfi. brouci z ãeledi mandelinkovit ch: krytohlavové Cryptocephalus cordiger a C. nitidus, velká bachratá mandelinka Timarcha goettingensis, bázlivec Luperus xanthopoda adfiepãíci Aphtona herbigrada, Longitarsus noricus a Psylliodes instabilis, z nosatcovit ch Tychius schneideri. Na brukvovit ch rostlinách se vyvíjí vzácn krytonosec Ceutorhynchus coerulescens. Na okraji xerotermního trávníku nedaleko vchodu do jeskyní byl zaznamenán bezkfiídl listopas angre tov (Barypeithes mollicomus). Z denních mot lû jsou nejvíce zastoupeny ãeledi okáãovit ch a baboãkovit ch, z noãních píìalkovití a mûrovití. Bohatá je i arachnofauna. Zaz- VYUÎITÍ Území je dotãeno dosud probíhající tûïbou vápence v západní ãásti Velkolomu âertovy schody. V rámci regionálního biocentra Zlat kûà by kromû zachování dûleïit ch lokalit z hlediska ochrany pfiírody akrajiny mûla b t kolem dob vacího prostoru velkolomu vytvofiena pfiírodní refugia, tj. ostrûvky divoké pfiírody, odkud po ukonãení tûïby vápence bude umoïnûna migrace Ïivé pfiírody zpût do opu tûn ch lomû za pfiispûní nároãn ch rekultivací. Je zapotfiebí dûslednû chránit v echny podzemní prostory jakoïto zimovi tû netop rû. Do budoucna je Ïádoucí postupná náhrada nepûvodních druhû dfievin (borovice ãerná, akát) druhy pûvodními (duby, habr obecn, jefiáby, javory apod.). âást chránûného území je dotãena turistick m ruchem (Konûpruské jeskynû a jejich provozní zázemí). HISTORIE Ve svrchním patfie Konûprusk ch jeskyní byla v 15. století tajná penûzokazecká dílna. BIBLIOGRAFIE 88, 141, 144, 145, 172, 180, 182, 302, 309, 437, 439, 440, 463, 464, 466, 510, 511, 516, 518, 529, 530, 536, 542, 587, 667, 671, 672, 681, 765, 776, 849, 873, 896, 911, 912, 915, 916, 922, 923, 924, 939, 957, 1017, 1049, 1064, 1070, 1107, 1134, 1140, 1247, 1285, 1418, 1470, 1476, 1530, 1533, 1640, 1686, 1727, 1782, 1783, 1825 MAPA ÚZEMÍ strana 678 6 4 Lomy na jiïním svahu Zlatého konû vykazují jiï pokroãilou spontánní revitalizaci, na níï se podílí i solitéry borovice ãerné, která v tomto prostfiedí nepûsobí ru ivû. V levém horním rohu skalní stûny se nachází vchod do Konûprusk ch jeskyní. 5 Vrápenec mal (Rhinolophus hipposideros) nachází stejnû jako fiada dal ích jeskynních a sezónnû jeskynních druhû netop rû v krasov ch podzemních prostorách ideální podmínky k pfiezimování. 6 Vápencov vrchol Zlatého konû je se lapávan vyhlídkov bod pro náv tûvníky Konûprusk ch jeskyà, proto zde nalézáme fiadu vzácn ch drobn ch ãasnû jarních jednolet ch rostlin jako je osívka kulatoplodá (Erophila spathulata), kontinentálnû-submediteránní druh (viz obr), a rozrazil ãasn (Veronica praecox), kter roste pfieváïnû na vápnit ch horninách. CHKO CK 65 669
1 2 GEOLOGIE Neúplnû odkryt geologick profil má podobu skalních v chozû a stûn opu tûn ch lomû. Dokumentuje v voj pfiíslu né ãásti praïské prvohorní pánve ve svrchním siluru aï devonu a v voj Ïivota v tomto období. Stratotypov profil zastihuje pfiedev ím oblastní litostratigrafickou jednotku kopaninské souvrství (ludlow, silur) a nadloïní poïárské souvrství (pfiídolí, silur). Na nûkolika místech pfiírodní památ- ky (Zmrzlík, JirasÛv lom v Zadní Kopaninû a Draská rokle) jsou typická nalezi tû zkamenûlin (pfiedev ím ramenonoïcû, mlïû, gastropodû, hlavonoïcû a trilobitû) známá jiï Joachimu Barrandovi. V Jirasovû lomu se do 40. let 20. století tûïily hlavonoïcové vápence, v pfiilehlé kamenické dílnû firmy A. Jiras a synové zpracovávané spolu s hlavonoïcov mi vápenci z Mramorového lomu u Lochkova na kdysi proslulé obkladové desky Kopaninského mramoru. Jihov chodnû od Zmrzlíku a jiïnû od Zadní Kopaniny vystupují na povrch i vápence lochkovského souvrství (lochkov, spodní devon). V nárazovém bfiehu Ml nského potoka jihov chodnû od Zadní Kopaniny je v ochranném pásmu bohaté nalezi tû zkamenûlin (trilobitû) v praïském souvrství (prag, spodní devon). PÛdní pokryv tvofií rendziny a na spra i hnûdozemû. Pfiírodní památka Zmrzlík Tfii plochy spojené ochrann m pásmem pfieváïnû na levém svahu Ml nského potoka s pfiilehlou Draskou roklí mezi Zmrzlíkem a Zadní Kopaninou. Men í ãást území leïí v CHKO âesk kras. Katastrální území: Radotín, Zadní Kopanina (Hl. m. Praha) Nadmofiská v ka: 277 344 m V mûra: 16,4 ha Vyhlá eno: 1988 Pastevní zvlnûná krajina s teplomiln mi trávníky, loukami a prameni ti navazuje na osídlení Zadní Kopaniny. Pfiedmûtem ochrany je v znamn geologick profil silurem s fiadou typick ch nalezi È zkamenûlin a vût í ãást stratotypového území oblastní litostratigrafické jednotky kopaninského souvrství (ludlow, silur). 1 Mírnû zvlnûná pastevní krajina, kde byly na nûkolika místech otevfieny men í lomy v silursk ch vápencích, které poskytly fiadu zkamenûlin a umoïnily vyli it statigrafick profil v siluru. 2 Mouchy dlouhososky (Bombylius sp.) pfiipomínají sv m ochlupením ãmeláky. Délka tûla 12 mm. 3 Pcháã bûlohlav (Cirsium eriophorum). KVùTENA Vápencové hfibety porûstají teplomilné trávníky pfieváïnû spoleãenstva hlaváãe Ïlutavého a váleãky prapofiité (Scabioso ochroleucae-brachypodietum pinnati) adruhovû bohaté kostfiavové xerotermní trávníky (Festucion valesiacae) s v skytem kavylu Ivanova (Stipa joannis), smûlku tíhlého (Koeleria macrantha), alvûje hajní (Salvia nemorosa), zvonku klubkatého (Campanula 3 670 CHKO CK 66
CHKO âesk kras 4 glomerata), zlatovlásku obecného (Linosyris vulgaris), bûlozáfiky liliovité (Anthericum liliago) a vlnice chlupaté (Oxytropis pilosa). Mozaikovitû jsou v území roztrou eny porosty teplomiln ch kfiovin (Berberidion). Z dal ích v znaãn ch druhû byl vúzemí mimo jiné zaznamenán zvonek boloàsk (Campanula bononiensis). Maloplo nû je tu na severním svahu vyvinut i pûchavov trávník (Helianthemo cani-seslerietum calcariae). V údolíãkách jsou pcháãové louky (Angelico-Cirsietum oleracei), které od konce 80. let 20. století zarûstají po skonãení pastvy ovcí nitrofilními druhy. Mal rybník je obklopen bûïnou mokfiadní vegetací. 6 ZVÍ ENA Z mûkk Û zde Ïijí mimo jiné plïi, napfi. páskovka Ïíhaná (Cepaea vindobonensis) a Ïitovka obilná (Granaria frumentum). Z pavoukû se tu vyskytují vzácní teplomilní bûïníci Ozyptila nigrita a Xysticus robustus Ïijící v detritu. Zji tûni byli ireliktní fytofágní brouci stepních a lesostepních stanovi È. Z mandelinkovit ch to byl druh Coptocephala rubicunda, dále krytohlav Cryptocephalus primarius, bázlivec Luperus xanthopoda, dfiepãíci Aphthona atrocaerulea, A. herbigrada, A. atrovirens, Longitarsus helvolus, L. medvedevi (monofág na rozrazilu oïankovitém), L. minusculus, títono Cassida pannonica (na chrpû por nské), z luskokazovit ch Bruchidius cisti. Z nosatcovit ch tu byli zaznamenáni nosatãíci Apion penetrans, A. elongatulum, A. interjectum, lalokonosec Otiorhynchus fullo, listopasové Sitona longulus, S. inops, druh Cycloderes pilosus, kvûtopas Tychius schneideri, krytonosec Ceutorhynchus similis (na penízku chlumním), Gymnaetron plantaginis i bezkfiídlí stepní nosatci lalokonosec libeãkov (Otiorhynchus ligustici), Trachyphloeus alternans, T. spinimanus, T. angustisetulus, T. asperatus. Z mot lû zde byly napfi. zaznamenány oba druhy otakárkû o. fenyklov (Papilio machaon) ao. ovocn (Iphiclides podalirius). VYUÎITÍ Je tfieba zachovat, resp. obnovit pastvu na svazích a kosení údolních luk. Skalní v chozy a lomy je tfieba chránit pfied zarûstáním dfievinami apfied ãern mi skládkami. BIBLIOGRAFIE 28, 585, 744, 745, 756, 760, 1105, 1107, 1472, 1551, 1639, 1729, 1746 MAPA ÚZEMÍ strana 682 5 4 Na táhlém vápencovém hfibetu je na severním svahu vyvinuto spoleãenstvo s prvosenkou jarní (Primula veris). 5 Na jiïním svahu je vyvinuto spoleãenstvo s váleãkou prapofiitou, ve kterém najdeme napfi. alvûj luãní (Salvia pratensis). 6 V bohatém teplomilném trávníku roste i zvonek klubkat (Campanula glomerata). CHKO CK 67 671
KODA (1) STR. 644 TETÍNSKÉ SKÁLY (2) STR. 664 KARL TEJN (3) STR. 674 KULIVÁ HORA STR. 652 672 CHKO CK 68
CHKO âesk kras KOT Z STR. 648 CHKO CK 69 673
KARL TEJN (1) STR. 630 BRANÎOVY (2) VIZ MAPA STR. 158 KODA (3) VIZ MAPA STR. 672 LOM U KOZOLUP (4) VIZ MAPA STR. 676 PIâAT VRCH-BARRANDOVY JÁMY (5) VIZ MAPA STR. 677 TETÍNSKÉ SKÁLY (6) VIZ MAPA STR. 672 KOBYLA STR. 642 674 CHKO CK 70
CHKO âesk kras KLONK STR. 640 CHKO CK 71 675
KARLICKÉ ÚDOLÍ (1) STR. 627 KRÁSNÁ STRÁ (2) STR. 651 KULIVÁ HORA (3) VIZ MAPA STR. 672 LOM U KOZOLUP STR. 654 676 CHKO CK 72
CHKO âesk kras PIâAT VRCH-BARRANDOVY JÁMY STR. 662 CHKO CK 73 677
LOCHKOVSK PROFIL (1) VIZ PRAHA ORTHOCEROV LÒMEK (2) VIZ PRAHA RADOTÍNSKÉ SKÁLY (3) VIZ PRAHA SLAVIâÍ ÚDOLÍ (4) VIZ PRAHA CIKÁNKA I (5) VIZ PRAHA âerná ROKLE (6) STR. 680 HVÍÎëALKA (7) STR. 626 KLAPICE (8) STR. 638 ZLAT KÒ STR. 668 678 CHKO CK 74
CHKO âesk kras VO KOV STR. 666 CHKO CK 75 679
HVÍÎëALKA (1) STR. 626 RADOTÍNSKÉ ÚDOLÍ (2) STR. 656 CIKÁNKA I (3) VIZ PRAHA CIKÁNKA II (4) VIZ PRAHA LOCHKOVSK PROFIL (5) VIZ PRAHA ZMRZLÍK (6) VIZ MAPA STR. 682 âerná ROKLE (1) STR. 624 KLAPICE (2) STR. 638 RADOTÍNSKÉ SKÁLY (3) VIZ PRAHA 680 CHKO CK 76
CHKO âesk kras STA KOVKA STR. 660 CHKO CK 77 681
CIKÁNKA I (1) VIZ PRAHA CIKÁNKA II (2) VIZ PRAHA ZMRZLÍK (3) STR. 670 LOCHKOVSK PROFIL (4) VIZ PRAHA RADOTÍNSKÉ ÚDOLÍ (5) VIZ MAPA STR. 680 682 CHKO CK 78
CHKO âesk kras 1 Památné stromy 1. Dub letní, k. ú. Bubovice, okres Beroun, p. ã. 80/2, u plotu b valého statku u silnice do Lodûnice. O: 366 cm, Vs: 20 m, S: 220 let. 2. Dub letní, Dub dvou bratfií i Dub sedmi bratfií, k. ú. Bud- Àany, okres Beroun, p. ã. 291/1, u turistické stezky z Karl tejna, za hájovnou. Vznikl srûstem dvou kmenû. O: 490 cm, Vs: 16 m, S: 350 let. 3. Lípa malolistá, k. ú. BudÀany, okres Beroun, p. ã. 456, u kapliãky u polní cesty z Karl tejna do Hlásné Tfiebanû, na hranici katastru s Hlásnou Tfiebaní. Strom je v znamnou krajinnou dominantou. O: 230 cm, Vs: 12 m, S: 100 let. 4. Dub letní, k. ú. MûÀany, okres Beroun, p. ã. 866, hráz rybníka ub valého ml na, severozápadnû obce, vpravo od silnice do Konûprus. O: 371 cm, Vs: 20 m, S: 250 let. 5. Lípa malolistá, skupina tfií stromû, k. ú. Mofiina, okres Beroun, p. ã. 943/7, u kostela. Kmen tfietí lípy se zfiítil pfii boufii v roce 1983, na zbylém torzu se vytvofiila nová koruna. Torzo v ak zvelké ãásti padlo v srpnu 2001 a zbytek kmene byl v roce 2005 odstranûn. O: 466, 231, 416 cm, Vs: 20, 16, 7 m, S: 220, 100, 220 let. 6. Dub letní, k. ú. Suchomasty, okres Beroun, p. ã. 91/1, u cesty v dubohabrovém lese nad rybníkem, cca 300 m jiïnû obce. Koruna stromu je znaãnû proschlá. O: 420 cm, Vs: 20 m, S: 260 let. 7. Dub letní, k. ú. Vonoklasy, okres Praha-západ, p. ã. 390/1, okraj lesního porostu Na VráÏi u silnice z Vonoklas do âerno ic-vrá- Ïe. Zfiejmû jde o nejstar í strom v âeském krasu, v minulosti plnil funkci hraniãního stromu mezi dvûma panstvími. Podle povûsti pr v jeho vûtvích odpoãíval karl tejnsk havran, kter nosil zprávy z Karl tejna na královsk hrad v Praze. O: 524 cm, Vs: 14 m, S: 400 let. 2 1 2 Dub letní u statku v Bubovicích. Dub letní u turistické stezky z Karl tejna, tzv. Dub sedmi bratfií. CHKO CK 79 683
3 3 Dub letní u Vonoklas. 684 CHKO CK 80