MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY TEORIE INTERAKTIVNÍCH MÉDIÍ Eva Jurčíková Milan Knížák - Akce Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: prof. ak. soch. Tomáš Ruller 2011
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu jsem řádně citovala.... Eva Jurčíková
Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat prof. ak. soch. Tomáši Rullerovi za pomoc a užitečné rady při psaní bakalářské práce. Eva Jurčíková
OBSAH 1 ÚVOD... 6 2 AKČNÍ UMĚNÍ... 8 2.1 Charakteristika akčního umění... 8 2.2 Vznik a počátky světového akčního umění... 9 2.3 Čeští předchůdci akčního umění... 11 2.4 Akční umění podle Milana Knížáka... 12 3 ŽIVOTOPIS... 15 3.1 Aktual... 17 4 VYBRANÉ KNÍŽÁKOVY AKCE... 21 4.1 Šedesátá léta... 21 4.1.1 Krátkodobé výstavy (1962 1964)... 21 4.1.2 Demonstrace jednoho (1964)... 22 4.1.3 Procházka po Novém Světe (1964)... 23 4.1.4 Druhá manifestace Aktuálního umění (1965)... 25 4.1.5 Procházka Prahou (1965)... 27 4.1.6 Další akce v roce 1965... 28 4.1.7 Událost pro poštu, Veřejnou bezpečnost, obyvatele domu č. 26, jejich sousedy příbuzné a přátele (1966)... 30 4.1.8 Kalendář (1966) a Týden (1966)... 31 4.1.9 Manifestace pospolitosti (1967)... 31 4.2 Akce v Americe... 33 4.2.1 Ležící obřad (1968)... 33 4.2.2 Obtížný obřad (1969)... 34 4.3 První polovina sedmdesátých let... 36 4.3.1 Stopa (1971)... 36 4.3.2 Kamenný Obřad (1971)... 36 4.3.3 Tajný obřad (1972)... 37 4.3.4 Pochod (1973)... 37 4.4 Druhá polovina sedmdesátých let... 39 4.4.1 Burning Mind Ceremony (1975)... 39 4.3.2 Bílý proces (1977)... 39 4.4.3 Přátelství se stromem (1977-1980)... 40 4.5 Ukončení Knížákovy akční éry v jeho tvorbě... 42
5 ZÁVĚR... 44 6 RESUMÉ... 49 6.1 Summary... 49 7 POUŽITÁ LITERATURA... 51 7.1 Internetové zdroje... 51 8 PŘÍLOHY... 53 8.1 Obrázkové přílohy... 53 8.2 Seznam příloh... 60
1 ÚVOD Milan Knížák se stal díky svým akcím jednou z hlavních a nevýraznějších postav českého akčního umění. Budil pozornost zejména kvůli svým neobvyklým uměleckým a životním postojům. Pokoušel se přiblížit umění životu a dodat tak oběma sférám nový rozměr. Chtěl, aby umění již nebylo něčím, co je schováno v muzeích a galeriích a je poznáváno pouze elitní skupinou lidí, ale aby bylo dostupné všem a stalo se jakýmsi návodem pro život. Tím se odvrátil od oficiálních uměleckých konvencí a vytvořil svoji podobu akčního umění. Svou akční tvorbou přecházel hranice umění, a tím je rozšiřoval. Nechával umění vstupovat do života a ozvláštňovat ho. Tuto tvorbu vystihuje Knížákovo heslo žít jinak, jelikož se pomocí ní pokoušel, aby lidé vystoupili z monotónnosti běžného dne a po setkání se s jeho akcemi začali žít trochu jinak. V bakalářské práci s názvem Milan Knížák Akce se zabývám, jak už název napovídá, akcemi Milana Knížáka, které se v jeho tvorbě objevily v první polovině šedesátých let a hojně se v ní vyskytovaly až do konce let sedmdesátých. Za cíl práce si kladu reflektovat akční tvorbu Milana Knížáka. Vybrané Knížákovy akce popisuji a násadně analyzuji. Zjišťuji, jakou metodou Milan Knížák dostával umění do obyčejného života a jakým způsobem působil na účastníka akce, jaké pomůcky a postupy k tomu byly použity a popřípadě jak se ono ovlivňování účastníka dařilo a jak na tyto akce reagoval. V závěru práce se pokusím na základě zjištěných skutečností zhodnotit vývoj a posuny jeho akční tvorby a následně najít propojení některých jeho akcí s určitými akcemi českých a světových umělců. Práce je složena ze tří kapitol. První je úvodem do problematiky světového i českého akčního umění společně s vysvětlením Knížákova pojetí tohoto umění. Druhá kapitola zobrazuje život Milana Knížáka a vývoj skupiny Aktual. Nejobsáhlejší a nejpodstatnější je kapitola třetí, která představuje souhrn vybraných Knížákových akcí, jež jsou řazeny podle období jejich realizace, popřípadě vzniku. Při popisu těchto akcí vycházím zejména ze dvou Knížkových publikací, které se nazývají Akce, po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace a Milan Knížák: Nový ráj: výběr prací z let 1952-1995. Obě tyto knihy obsahují koncepty akcí napsané Knížákem, přičemž druhá zmíněná se navíc zabývá dalšími jeho uměleckými aktivitami. Při následné analýze akcí využívám několik zdrojů. Nejčastěji je to kniha od Pavlíny Morganové Akční umění, která je 6
jednou z nejvýznamnějších publikací věnujících se českému akčnímu umění u nás, dále kniha Na hranicích umění, jejímž autorem je Jindřich Chalupecký, významný český výtvarný teoretik a kritik, a internetová databáze součastného umění Artlist, jež obsahuje široké spektrum českých umělců včetně Milana Knížáka. Další zdroje, se kterými pracuji, pocházejí obzvláště od českých autorů, což je však vzhledem k tomu, že je Knížák českým umělcem, logické. Knížákova akční tvorba se prolíná také s jeho dalšími uměleckými aktivitami. Je častokrát propojena například s hudbou či módou. Avšak rozsah bakalářské práce mi bohužel nedovolil se těmto blízkým tématům, kromě stručného popisu skupiny Aktual, věnovat. Téma zabývající se akcemi Milana Knížáka jsem si vybrala nejen z důvodu, že Milan Knížák patří mezi přední umělce českého akčního umění, a tudíž jsou jeho akce významným a zejména zajímavým zdrojem informací o tehdejší podobě tohoto umění, ale také proto, že mě osobně jeho tvorba velice zaujala a chtěla jsem ji poznat hlouběji. 7
2 AKČNÍ UMĚNÍ 2.1 Charakteristika akčního umění Pojem akční umění je v českém prostředí označován umělecký proud, který se zformuloval v různých částech světa na konci 50. let 1 Hlavní roli v tomto umění hraje kreativita, čas a zejména nové postavení umělce a diváka. Zrod akčního umění v podstatě ukončil éru moderny a byla jím počata postmoderna. Toto umění v tak velké míře jako první přesahovalo hranice jednotlivých uměleckých oblastí, čerpalo zároveň z výtvarného umění, divadla, hudby či tance. Pracovalo s novými způsoby projevu a s materiály, které se umělecké oblasti doposud vyhýbaly. Akční umělci se pokusili spojit umění s reálným životem. Snažili se hledat inspiraci v každodenním životě a v běžných životních situacích. V akčním umění již není důležité, z jakých materiálů a jakým způsobem je dílo vyrobeno, ale jakou má v sobě myšlenku. Díky tomu se umělecká díla, která spadají pod tuto kategorii umění, stávají neuchopitelnými, pomíjivými, a přesto věčnými. Na rozdíl od veškerého do té doby známého umění se toto umění nedalo vystavovat, prodávat ani nijak ukládat. Akce nahradila proces tvorby uměleckého díla. Nejpodstatnějším se stal neopakovatelný zážitek každého účastníka akce a jeho působení na účastníkovu mysl. 2 Akční umělci se pokoušeli rušit hranici mezi uměním a životem tím, že ho z muzeí, galerií a divadel přenášeli přímo do ulic. Zde mohlo toto umění působit na náhodného kolemjdoucího a nikoli pouze na člověka, který se rozhodl účelně za uměním přít do nějakého umění vyhrazeného prostoru. Pokoušelo se tím, že bylo umístěno na běžných místech, ozvláštnit všední život náhodných účastníků. Snažilo se zrušit rozdíl mezi činným umělcem a nečinným divákem. Chtělo dát každému šanci obohatit jeho obyčejný život. V akčním umění se vytvořily dvě možné cesty. Ta živější cesta byla jakousi demonstrací, která byla vytvářena v prostředí mezi lidmi a pokoušela se o osobní angažovanost diváků. Diváci v ní mohli mít buď postoj neutrálního pozorovatele, nebo se mohli aktivně zapojit, což z nich dělalo spoluúčastníky. Druhá cesta akčního umění 1 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. 2. dopl. vyd. Olomouc: Nakladatelství J. Vacl, 2009. s. 7. 2 Op. cit., s. 8. 8
se odehrávala v prostoru myšlenek. Takovéto akce pak měnily život tím, že obohacovaly účastníkovo myšlení, které pak následně ovlivňovalo jeho život. 3 2.2 Vznik a počátky světového akčního umění Akční umění se však na světě nevytvořilo jen tak z ničeho, ale jeho vzniku předcházely různé umělecké směry z první poloviny dvacátého století. Jedním z těchto směrů byl futurismus, jenž přišel s novými divadelními formami. Futuristé provokovali různými způsoby diváky, zapojovali je do děje, umisťovali herce do hlediště a celkově experimentovali s divadlem. Stejně jako futurismus, následně i dadaismus porušoval zavedené umělecké konvence a stal se tím dalším předchůdcem akčního umění. Dadaismus se rozšířil téměř do celého světa, což se stalo hlavně díky Marcelu Duchampovi a jeho ready - made, při kterých udělal z obyčejného předmětu umělecké dílo. Duchampovy myšlenky následně vyvrcholily v surrealismu, od kterého pak byl už jen kousek k akční malbě, charakteristické pro Američana Jaksona Pollocka. Ten považoval výsledný artefakt a zároveň jeho proces tvorby za stejně důležité. Onen postoj byl příznačný i pro akční umění. Podobný styl malby se objevil i v Evropě. Takzvanou gestickou malbu zde vytvářeli Hans Hartung a Georges Mathieu. 4 Celkově se pak z této akční malby vyvinulo akční umění. Akční umění bylo ve světě děleno do několika skupin, z nichž nejznámější se stal happening. Za otce happeningu můžeme považovat Johna Cage, který v roce 1952 uspořádal v Blackmountain College něco jako první happening. Zorganizoval představení, ve kterém se pojil tanec, recitovaná báseň a klavír, přičemž diváci byli umístěni uprostřed těchto aktivit. John Cage byl učitelem Allana Kaprova, jenž je považován za jednoto z prvních tvůrců happeningu. Allan Kaprow by první, kdo použil pojem happening, který následně vysvětlil ve své publikaci Assemblage, Enviroment and Happenings, jenž byla vydána roku 1966. Podle něj se happening může konat kdekoliv, nemá žádný předem určený scénář, ale pouze navrhnutý koncept, ve kterém jsou pouze základní pokyny. Účastní se ho organizátoři, diváci seznámení s jeho 3 HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1999. s. 23. 4 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 8-11. 9
námětem i náhodní kolemjdoucí. 5 Od té doby jsou za happening označovány nejrůznější aktivity, které jsou pouze směrovány podle určitého konceptu a na nichž se spolupodílí i obecenstvo. Za první zrealizovaný happening za účelem happeningu bývá považována akce 18 Happenings in 6 Parts, která se konala v New Yorku v Reuben Gallery v roce 1959 a jehož organizátorem byl právě Allan Kaprow. Mezi další happeningové tvůrce v USA pak patřili například Carolee Schneemann, Red Grooms, Jim Dine, Claes Oldenburg či Robert Rauschenberg. 6 Mezi důležité americké akční tvůrce se řadí také umělkyně Yoko Ono 7, která však nevytvářela happeningy ale spíše eventy 8, další formu světového akčního umění. V Evropě se stal výrazným akčním umělcem například Francouz Yves Klein, který v roce 1960 zorganizoval akci Anthropométrie de l'époque Bleue, v níž byly místo štětců používané nahé ženské těla, čímž navazoval na akční malbu. V Itálii můžeme zmínit jako zástupce akčního umění Piera Manzoniho, který v roce 1961 nechal své exkrementy balit do plechovek a následně je s náležitým označením prodával. V Německu to byl třeba Hermann Nitsch, který se věnoval další formě světového akčního umění, body artu. 9 Jednou z nejznámějších organizaci, která sdružovala akční umělce po celém světě, do které následně patřil i Milan Knížák, byla skupina Fluxus. Byla založena Georgem Maciunasem v roce 1960 a patřilo do ní spousta žáku Johna Cageho včetně Allana Kaprova, ale také například Volf Vostel, Yoko Ono, Joseph Beuys, Nam June Paik a spoustu dalších významných akčních umělců. Georgie Maciunas se stal významnou osobností světového akčního umění nejen proto, že byl zakladatel Fluxu, ale také proto, že vytvořil nový statut pro umělce. Propagoval, že umění nemá být pro umělce povoláním, že nemá vychovávat, ale má být zábavou a hlavně, že má být neomezené, všem přístupné a každému má být umožněno jeho vytváření. Tvrdil, že uměním je 5 BURDA Vladimír, et al. Slovo, písmo, akce, hlas: k estetice kultury technického věku: výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1967. s. 191-192. 6 HLAVÁČEK, Ludvík. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha, c2006-2011 [cit. 2011-05-08]. Happening. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/?id=107. 7 Yoko ono byla důležitou osobností konceptuálního umění. 8 Eventy se od happeningů liší tím, že již nevyžadují publikum. Mají většinou písemný návod, který nabádá k jednoduché činnosti anebo upozorňuje člověka na běžné děje a přírodu. 9 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 13-14. 10
všechno a všichni toto umění mohou dělat. 10 Tímto se definitivně přiblížil běžnému člověku a jeho životu. Akční umění se v šedesátých a sedmdesátých letech stalo důležitou součástí mnoha světových avantgard včetně naší české. V této oblasti byl jeden z nejvýraznějších umělců právě Milan Knížák. 2.3 Čeští předchůdci akčního umění Milan Knížák nepřisel s myšlenkou akčního umění na českém území jako první, ale navázal na jeho letitý vývoj. Ten však nevycházel z futurismu a dadaismu, ale ze surrealismu a z činnosti umělecké Skupiny Ra. Mezi bezprostřední předchůdce českého akčního umění patřili Václav Zykmund, Miloš Koreček, Jiří Toman a Vladimír Boudík. Ve čtyřicátých letech Václav Zykmund vytvářel fotomontáže fotografováním živých i neživých objektů ze všech možných uhlů, přičemž se sám při této aktivitě nechal fotografovat Milošem Korečkem. 11 Tím vznikaly jakési zvláštní akce, které v sobě nesly i určité prvky hry, čímž jistým způsobem předjímaly akce ze šedesátých let. V letech padesátých pak Jiří Toman pořádal různé akce a přátelská setkání, které se konaly většinou na konci roku. Toman a jeho přátelé se se starým rokem loučili tím způsobem, že jeho letopočet psali různými předměty do různých podkladů a následně vše vyfotili, čímž vlastně Toman s přáteli vytvářel jakési instalace a hravé akce. Vladimír Boudík se mezi předchůdce českého akčního umění dostal díky jeho malbám, které vytvářel v první polovině padesátých let přímo na ulici a to tím, že překresloval na plátno to, co viděl v polorozpadlé omítce zdí. Následně pak překreslené obrazy úplně vynechal a přinesl pouze rám, který přikládal na opadané zdi, čím vytvářel chvilkový obraz. Boudík byl důležitým předchůdcem akčního umění zejména proto, že své umění přenášel přímo do ulic a nechal ho konfrontovat s náhodnými kolemjdoucími. Za akčního umělce však ještě považován nebyl, jelikož jeho prioritou nebylo vytváření akčního umění, ale prosazování svého vlastního uměleckého směru, explosionalismu. 12 10 BURDA Vladimír, et al. Slovo, písmo, akce, hlas: k estetice kultury technického věku : výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století. Op. cit., s. 197-198. 11 Oba zmínění patřili do skupiny Ra. 12 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 16-17. 11
Na tyto předchůdce pak v šedesátých letech a sedmdesátých letech navázala řada českých umělců. Mezi výrazné patřili například Eugen Brikcius, Vladimír Havlík, Svatopluk Klimeš, Jiří Kovanda, Milan Kozelka, Milan Maur, Jan Mlčoch a mnoho dalších. Mezi nejznámější české akční umělce patřil bez pochyby i Milan Knížák. 2.4 Akční umění podle Milana Knížáka Milan Knížák se ve svých akcích pokoušel dostat umění do obyčejného života. Snažil se, aby se umění stalo jakýmsi návodem pro život. Přirozenost a obyčejnost Knížákových akcí byla úmyslná. Umění je něčím zvláštním, výjimečným, ale on chtěl přinést nové podněty do obyčejného života. 13 Chtěl, aby lidé žili tak trochu jinak. Knížák trval na tom, že umělec nemá působit pouze nějakými kousky, ale celým svým životem. Má působit svým vyjadřováním, svými činy, svým vzhledem, svým oblečením, svou mluvou, svými gesty. V akcích propagoval použití principu hry, tudíž něčeho, co se nepokouší vytvářet materiální hodnoty ani nekončí nabytím nějakého zisku. Je to něco, co funguje pouze pro sebe sama, pro potěšení ze sebe. Hrou podle Knížáka mohlo být cokoli, co nás těší, třeba i chytání mouchy do ruky nebo šklebení se do zrcadla. Účel hry byl takový, aby nás vyvedla ze stereotypu života. Důležité pro něj také bylo, aby do průběhu akce zasahoval jak účastník tak organizátor. A čím měně těchto organizátorských zásahů bylo a čím měně rekvizit a pomůcek bylo použito, tím lépe. To, jak akce probíhala, určovaly reakce účastníků, na které pak zase reagovali organizátoři. Samotná akce měla dvě rovnocenné části, které se skládaly z akcí předem určených, které připravili organizátoři, a z akcí předem neurčených, které vznikaly buď reakcí na určené akce, nebo jen tak samovolně. Častokrát byly dokonce důležitější části akce, které předem plánované nebyly. Nejdůležitějším prvkem akce byli samozřejmě sami účastníci, jelikož bez nich by byla nemyslitelná. 14 Zejména v tomto bodě Knížák kritizoval americké a další západní tvůrce tamějších akcí neboli happeningů. Allan Kaprow totiž happeningy popsal několika větami, které se s Knížákovymi představami o těchto aktivitách úplně neshodovaly. Kaprow propagoval, 13 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Praha: Prostor, 1990. s. 92. 14 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Praha: Gallery, 2000. s. 7. 12
že charakteristickými vlastnostmi happeningů jsou: 1. sled událostí, jejichž osnova je předem známá, ale jejichž detaily jsou improvizovány; 2. happening se může konat kdekoli, jen zřídka se koná na divadelním jevišti; 3. má výrazné rysy amatérské a slabě profesionální; 4. je silně vizuální a váže se tedy k malířství; 5. určitá účast obecenstva na akci. 15 První čtyři body se s principem Knížákových akcí v podstatě nerozcházely, i když i zde by bylo možno odchylky najít. Sporným bodem byl zejména bod pátý. Knížák vyčítal Kaprowovi a ostatním západním happeningovým umělcům, že jejich akce mohly být a byly prováděny bez účastníků, že jejich umění je děláno pouze pro umělce, protože na mnoha takových akcích byli pouze organizátoři a jejich přátelé. A když už se účastnící na happeningu vyskytovali, byli bráni více jako diváci než jako účastníci. Rozpuštění impulzu do každodenního života, nezachytitelné, nezmapovatelné, nehodnotitelé burcování (k životu, k jeho zapomínanému nebo dosud neobjevenému smyslu) mi připadalo daleko důležitější než fascinující představení dokonale opuncována cejchem umění. 16 Pro Knížáka byla přítomnost účastníků zcela zásadní. Jejich zaktivizování rozdělil do dvou základních způsobů. V prvním, méně kvalitním, byla účastníkova reakce vynucená. Účastník byl nějakým způsobem omezen, třeba tím, že byl zavřen do sklepa, a jeho aktivizací byla snaha dostat se zpět do původního stavu. V druhém způsobu, který byl podle Knížáka kvalitnější, byla účastníkova reakce dobrovolná. Účastník se bez donucení fyzicky i duševně zapojoval, což vystihovalo princip hry. Často také docházelo k vzájemné kombinaci obou způsobů. Například když byl účastník ze začátku násilně vtažen do dění, ale později se již sám zapojoval, nebo když se na jedné akci potkávali pasivní i aktivní účastníci a aktivní účastníci donucovali ty pasivní k aktivitě. 17 Další Knížkovou zásadou v akčním umění bylo, že akce nesmí být fiktivní. Nesměli v ní účinkovat žádní herci. Když bylo v osnově akce například rozšlapání brýlí, účastník nebyl hercem, který by hrál, že rozšlapává brýle, ale byl konajícím, který ony brýle rozšlapává proto, aby byly rozšlapané. 18 Akce musela být pouze tím, čím bezprostředně byla, nikoli jen nějakým předváděním skutečnosti. Tady Knížák kritizoval Wolfa Vostela. Knížákovi se nelíbilo, že Vostel i přes své tvrzení, že skutečnost je zajímavější 15 BURDA Vladimír. Slovo, písmo, akce, hlas: k estetice kultury technického věku: výběr z esejů, manifestů a uměleckých programů druhé poloviny XX. století. Op. cit., s. 192. 16 KNÍŽÁK, Milan. Jeden z možných postojů jak být s uměním. Praha: Votobia, 1998. s. 125. 17 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 7. 18 KNÍŽÁK, Milan. Jeden z možných postojů jak být s uměním. Op. cit., s. 126. 13
než fikce, nechal pouze přihlížet diváky na to, jak se sráží lokomotiva s autem. Podle Knížáka to bylo pouze jakési představení, které předvádělo neštěstí. Hlavním cílem Milana Knížka bylo, aby se účastnící, kteří se účastnili jeho akcí, na svět dívali trochu jinýma očima, aby díky jeho akcím, které se snažily přiblížit každodennímu životu, byl jejich každodenní život ozvláštněn. Chtěl, aby se umění stalo jakýmsi návodem pro život. 14
3 ŽIVOTOPIS Milan Knížák se narodil v Plzni v roce 1940, protože v Blovicích, kde rodina v té době žila, nebyla porodnice. Jeho otec, Karel Knížák, byl v tomto městě učitelem. Mimo jiné předměty vyučoval na škole také kreslení. Matka Milana Knížáka byla úřednicí. V roce 1945 se celá rodina odstěhovala do Mariánských Lázní. Zde Milan Knížák začal chodit do školy. V roce 1954 složil zkoušky na střední školu v Plané, na které o tři roky později v roce 1957 úspěšně odmaturoval. Na základní i na střední škole patřil Milan Knížák k dobrým a aktivním žákům. Asi ve třinácti letech se začal zajímat o hudbu a poezii, měl malý orchestr a psal básně. V době, když se jeho rodiče rozcházeli, často zůstával sám. Začal malovat. V šestnácti letech namaloval své první profesionálnější dílo, olejový obraz. Jeho touha malovat dospěla až k tomu, že po maturitě v roce 1957 odjel do Prahy, kde se pokoušel o přijetí na Akademii výtvarných umění (AVU). Zkoušky ovšem složil neúspěšně, a proto se ovlivněn rodiči rozhodl přihlásit na pedagogickou fakultu, obor výtvarná výchova ruština. Tato škola však pro něj nebyla vyhovující, jelikož zde byla přemíra ruštiny a minimum výtvarné výchovy. Milan Knížák nebyl zrovna milovníkem ruského jazyka, a proto na hodiny ruštiny ani nechodil, tudíž z ní na konci semestru nedostal ani jeden zápočet a byl nucen po půl roce školu opustit. Rozhodl se, že opět zkusí přijímačky na AVU. Ty dopadly dobře jen z poloviny. Na akademii sice přijat nebyl, ale mohl nastoupit do přípravky, která byla zřízena pro žáky, jež měli talent, ale na úroveň přijímacích zkoušek ještě nestačili. Knížák na přípravce strávil tři čtvrtě roku, ale do prvního ročníku se nakonec stejně nedostal. 19 Kvůli nedostatku peněz začal pracovat na stavbě. V roce 1959 byl povolán do základní vojenské služby. Armáda z něj dvakrát nadšená nebyla. Nejen, že svým pohledem údajně provokoval své nadřízené, ale také jeho střelecké dovednosti nepatřily k těm nejlepším. Na druhé straně byl velice ceněným vojákem v kulturním oddělení armády, kterému pomohl získat několik kulturních úspěchů. Ocenění dosáhl za některé své obrazy, kapelu, ve které hrál, a zejména za divadlo. 20 Znovu se z vojny pokoušel o přijetí na AVU, ovšem opět neúspěšně. 19 KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. 1. vyd. Praha: Litera, 1996. s. 14-16. 20 Op. cit., s. 29-30. 15
Po skončení základní vojenské služby v roce 1961 začal Knížák bydlet na Novém Světě v Praze. Nový Svět byl jakousi Mekkou spousty mladých lidí, kteří tam neustále přicházeli a přijížděli. Pořád tam někdo byl, spal, něco se tam dělo. 21 Tenkrát neměl mnoho peněz, a proto sháněl jakoukoliv práci, která by ho ovšem moc časově nezatěžovala, aby se mohl ve svém volném čase věnovat výtvarné práci. V roce 1963 začaly na Novém Světě vznikat jeho první akce. O rok později založil skupinu Aktuální umění, se kterou organizoval řadu akcí. V tom samém roce, díky několika studentům AVU, kteří znali jeho práci, byl na Akademii výtvarných umění konečně přijat. Ovšem neudržel se zde moc dlouho. Jeho představa o umění a jeho výuce se neshodovala s představami pedagogů, kteří podle něj nebyli schopni přijímat žádný nový způsob pohledu. V roce 1964 byl vyloučen. Za krátkou dobu po vyloučení z AVU byl Knížák v roce 1965 přijat do Svazu československých výtvarných umělců. Paradoxně ho do svazu přijal i ze školy vyloučil ten samý člověk, Jiří Kotalík. V roce 1965 také navázal Knížák první kontakt s některými zahraničními umělci. Patřil mezi ně George Maciunas, Allan Kaprow, Wolf Vostell a Benjamin Vautier. Tento kontakt byl navázán díky aktivitě Jindřicha Chalupeckého, který poslal dopis Allanu Kaprowovi. Tento dopis společně s přiloženou dokumentací popisoval Knížákovu práci. Nedlouho po tom George Maucianus pozval Knížáka do USA a jmenoval ho ředitelem východního Fluxu. 22 Knížák do Spojených státu odjel však až v roce 1968 díky sovětské okupaci, jelikož předtím neměl pas a úřady mu ho samozřejmě vydat nechtěly. V té době měl již za sebou několik důležitých akcí. V Americe pak zorganizoval několik dalších a také přednášel přednášky na vybraných amerických univerzitách. Z USA se vrátil v roce 1970. V roce 1974 získal stipendium nadace DAAD 23 v Západním Berlíně. Odjel však na rok až v roce 1978. V roce 1976 začal studovat matematickou analýzu na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Tuto školu však po roce opustil. 21 KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. Op. cit., s. 36. 22 Pro Milana Knížáka bylo spojení s hnutím Fluxus velice důležité, jelikož díky němu byla jeho tvorba uznána na mezinárodní úrovni. Toto uznání znamenalo zejména to, že se Knížák mohl aspoň v rámci tehdejších možností aktivně zapojit do světového kontextu akčního umění. 23 Německá akademická výměnná služba. 16
Během osmdesátých let a na začátku let devadesátých pak ještě několikrát vycestoval na různé stipendijní pobyly do Německa. Roku 1989 se stal vedoucím atelieru intermediální tvorby na AVU. O rok později v roce 1990 byl zvolen rektorem AVU, jímž byl až do roku 1997. V následujících dvou letech úspěšně prošel na AVU doktorandským studiem. Od roku 1999 až dodnes je ředitelem Národní Galerie v Praze. Milan Knížák byl za svého života v totalitním režimu nesčetněkrát zadržen a krátkodobě vězněn policí. Podle něho to mohlo být až třistakrát. Několikrát byl také zavřený na delší dobu. Odsouzený byl například v roce 1966 za to, že nepřekazil zběhnutí jednomu slovenskému vojákovi. Ten mohl utéct díky tomu, že v Knížákově bytě dostal od francouzského umělce Sergeho Oldenbourga cestovní pas. Dále pak v roce 1968, před odjezdem do Ameriky, byl vězněn několik měsíců ve Vídni, protože napadl tamějšího policistu. Odsouzen byl také například pro poškozování republiky v zahraničí. Jako nepřítel státu byl evidován již od roku 1966. 24 3.1 Aktual V roce 1963 se Milan Knížák seznámil se Soňou Švecovou, Janem Trtílkem, Vítem Machem a Janem Mariou Machem. Dohromady pak uspořádali v jeho bytě několik seancí, při kterých instalovali prostředí z nejrůznějších předmětů a přitom vedli různé diskuze, které byly na pokraji výtvarného umění a hudby. Tehdy se společně rozhodli, že založí skupinu Aktuální umění. Tak také v roce 1964 učinili. Již od počátku se skupina zaměřovala na práci s netradičními prostředky, které se záměrně odlišovaly od prostředků používaných v tehdejší oficiální umělecké sféře. Příslušníci Aktuálního umění byli tímto oficiálním uměním znechucení, a proto se rozhodli, že se pokusí všemi různými prostředky o jeho proměnu. 25 Tato skupina se však nechtěla řadit ani k tehdejší české avantgardě, která prosazovala strukturální abstrakci, ale hlásila se k umění akce, pokoušela se působit přímo na člověka. 26 Členové skupiny sice realizovali i své vlastní projekty, ale zároveň také organizovali společné akce či se podíleli na Knížákových. První jejich větší společnou aktivitou byla 24 MILAN, Knížák. Milan Knížák [online]. c2007-2011 [cit. 2011-05-07]. Životopis. Dostupné z WWW: http://www.milanknizak.com/zivotopis/. 25 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 27. 26 KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. Op. cit., s. 53. 17
v říjnu roku 1964 První Manifestace Aktuálního umění, jež měla za úkol sdělit okolnímu světu tehdejší postoje této skupiny. Opuštění všech statických forem projevu. Žádné obrazy, objekty, sochy, žádné definitivní, pro koncertní síně skládané skladby, žádná literatura, jen a jen akce. Z této obrovské říše proměnlivosti jsme začali čerpat vyjadřovací prostředky. A rychle následovala řada demonstrací, v kterých záměrně útočíme na více smyslů. 27 Zároveň s touto manifestací vyšel 18. října 1964 i 1. Manifest Aktuálního umění. V něm byly zaznamenány základní principy Aktuálního umění: Vycházíme ze základního pocitu jedince angažovaného vším, co ho obklopuje. Naším východiskem je angažovanost, naším cílem je angažovanost. TOTÁLNÍ ANGAŽOVANOST! 28 Členové skupiny Aktuální umění se snažili o vysvobození člověka od všech zbytečných produktů dvacátého století. Propagovali, že již není potřeba dalších obrazů, soch a klasických koncertů. Chtěli, aby si člověk uvědomil, že tyto produkty by měly sloužit jemu, nikoli aby on sloužil jim. Nezajímaly je estetické normy jako měřítko dokonalosti, ale zajímal je člověk. Avšak aby překonali tehdejší lidskou citovou lhostejnost, která vznikla právě kvůli přesycení světa produkty, museli používat maximálně působící formy. Museli šokovat a fascinovat. 29 Jejich program byl radikální a nezávislý na zahraničí. Skupina v letech 1964 a 1965 vydávala neperiodický samizdatový časopis, který po ní nesl jméno. Vyšla pouze tři čísla, přičemž to třetí již mělo název Nutná činnost a bylo jakýmsi sborníkem činností na rok 1965. V roce 1966 se skupina Aktuální umění transformovala na Klub Aktual později na pouhý Aktual. Tehdy Aktual opustili, až Jana Macha a samozřejmě Milana Knížáka, všichni prvotní členové Aktuálního umění, ovšem přidal se k němu Robert Wittmann 30 a mnoho dalších. V té době byl už Aktual ve spojení s hnutím Fluxus. Mnoho akcí pořádaných Aktualem bylo narušováno tehdejší policií. Některé z nich byly buď sledovány nebo dokonce úplně rušeny. 27 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 28. 28 Op. cit., s. 30. 29 Op. cit., s. 30. 30 Robert Wittmann na sebe upozornil zvláštním environmentem, který uskutečnil v roce 1966. Do postranní uličky v Praze umístil prázdné rámy, obrazy v nich se stávali náhodní kolemjdoucí. 18
Postupem času se toto hnutí začalo čím dál více radikalizovat. Jeho členové se snažili všemi různými způsoby přimět člověka, aby žil trochu jinak. Aktual se stával jakýmsi společenstvím, čímž do něj začaly pronikat i prvky společenské utopie. Vyvrcholilo to až pokusem o založení nové komunity, jež by se pokoušela co nejvíce přiblížit umění k životu. Tehdy Knížák přišel dokonce i s myšlenkou obydlení opuštěné vesnice v pohraničí, kde chtěl vybudovat samostatně hospodařící celek, v němž by žili myšlenkově spříznění lidé. Avšak tento projekt nebyl uskutečněn nejen kvůli nedostatku peněz a nedovolení podnikat, ale také kvůli tomu, že si Knížák uvědomil nemožnost úplného nahrazení umění životem. K uskutečnění této takzvané ideální vesnice by totiž nestačilo pouze její založení, nýbrž by se jí stále musel vymýšlet nějaký program. Nikdy by nefungovala samostatně, neustále by musela být někým vedena. 31 Činnost Aktualu definitivně končí v roce 1973. Konec je způsoben zejména společenskou situací, jež v Československu nastala po roce 1968. Vliv Aktualu nebyl omezen jen na československé prostředí, ale projevil se i ve Spojených státech. Tam zásluhou Kena Friedmana vznikla roku 1967 americká odnož Aktualu, která se příznačně jmenovala Aktual USA. V tom samém roce Jeff Berner uspořádal výstavu s názvem Aktual Art International, na níž představil tvorbu Milana Knížáka ve světovém kontextu. 32 Zvláštní kapitolu Aktualu tvořila hudební skupina Aktual, která vznikla na konci roku 1967. Ze začátku nesla jiné názvy, prvně Apoštolové a následně Děti bolševismu. Skupina Aktual zpívala zásadně česky a skládala si vlastní písně. Kvůli jejich provokativním textům však nesměla skoro nikde vystupovat. Měla jen velmi málo koncertů, které navíc skoro pravidelně končily skandálem. Některé byly společně se skupinou The Plastic People Of the Universe, jimž pak byly častokrát mylně připisovány písně Aktualu. Mimo Milana Knížáka a Jana Macha byli členy kapely Aktual Pavel Tichý, Ivan Čori, Zdeněk Vokatý-Londýn a několik dalších. Skupina při hraní používala i mnoho netradičních nástrojů, např.: vrtačku, sirénu, zvony, plechovky naplněné sklem a další. Podle zahraničních odborníků patřila k prvním punkovým kapelám na světě. Na české hudební scéně měla své jedinečné místo, velký vliv měla především na již zmiňovanou kapelu The Plastic People Of the Universe a také na 31 HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Op. cit., s. 329-330. 32 Op. cit., s. 330. 19
kapelu DG 307 33. Činnost skupiny Aktual skončila ve stejném roce a kvůli stejným důvodům jako hnutí Aktual. 34 33 DG 307 byla česká undergroundová hudební skupina. 34 KNÍŽÁK, Milan. Bez důvodu. Op. cit., s. 54-55. 20
4 VYBRANÉ KNÍŽÁKOVY AKCE 4.1 Šedesátá léta 4.1.1 Krátkodobé výstavy (1962 1964) Prvními aktivitami, kterými se Milan Knížák přiblížil principům akčního umění, byly Krátkodobé výstavy, označované někdy také jako Prostředí na ulici nebo Demonstrace předmětů. Knížákovi již přestal velikostně vyhovovat jeho malý byt na Novém Světě, a tak se začal se svými pracemi přemisťovat na ulici, před dům. Zpočátku maloval obrazy a oblékal se při tom takovým způsobem, že jeho oblečení bylo jakýmsi pokračováním jeho malby. Když jsem maloval špinavé tlusté obrazy, chodil jsem děsně špinavej, černej a zarostlej. Potom jsem dělal bílé struktury a to jsem nosil bílé zvonové kalhoty a vestu. 35 Knížák však dlouho u obrazů nezůstal, postupně k nim začal přikládat nejrůznější předměty, až obrazy ve smyslu klasické umělecké konvence zmizely z jeho tvorby úplně. 36 Objevovaly se zde jak předměty, které byly obecně považované za esteticky hodnotné, např. housle nebo květina, tak i předměty, které sloužily k denním potřebám, např. židle, stůl, konvice na čaj, část záchodu, malířská štětka, klobouk, kus drátu, smeták atd. Prostředí na ulici nebyly svým způsobem ještě akce, ale spíše instalace, které se však svým složením a umístěním přibližovaly obyčejnému člověku, čím předcházely Knížkovým pozdějším akcím. Už v Prostředích na ulici se někdy objevila lidská postava, ta ovšem setrváváním v určité pozici byla pouze jednou složkou celého díla, stala se jakoby pouze dalším předmětem. Člověk se stal hlavním elementem až v Knížákových akcích. Některé Krátkodobé výstavy byly zdokumentovány fotografiemi, což byla také jedna z nejčastější forem dokumentace i jeho akcí. Jedna z nich například zobrazuje záchod s houslemi, volně ležící torzo figuríny, položenou malířskou štětku, kusy plechu, převrácenou židli, špinavou košili pověšenou na dřevěné tyči, která se opírá o stěnu, na niž visí rám obrazu, ve kterém je žárovka. Spousty předmětů, které Knížák používal, se v jeho instalacích objevovaly opakovaně. Následně byly některé z nich použity v jeho akcích. 35 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 92. 36 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 26. 21
Krátkodobé výstavy se vždy nevyskytovaly pouze v Praze. Jedna z nich byla také v Mariánských Lázních. Zde vzniklo Prostředí vytvořené na dvoře činžáku. Skládalo se z drátů, převrácené lavičky, smetáků, pověšených kufrů atd. Předměty zde byly ponechány, dokud si je sami obyvatelé okolních domů nerozebrali. Knížákova Prostředí na ulici byla jedna z prvních, která se v poválečném českém umění pokoušela odstranit domněnku, že umělecké dílo je uzavřený a pevně sestavený celek. Svou proměnlivostí a volným uspořádáním nejrůznějších předmětů ukazovala, že umělecké dílo může mít libovolnou podobu, čím také překračovala tehdejší zavedené představy o výtvarném umění. 37 Knížák zde poprvé ve své tvorbě ovlivňoval zcela náhodného diváka. Umění do života se pokoušel dostávat tím, že své instalace umísťoval do běžného veřejného prostoru, kde se obyčejný člověk každodenně pohyboval. Náhodný kolemjdoucí se tak setkal s něčím nečekaným, aniž by sám o toto setkání usiloval. Neobvyklost této situace navíc umocňovalo to, že Knížákovy instalace byly sestaveny z předmětů denní potřeby. Tato konfrontace s něčím neobvyklým mohla ozvláštnit běžné prostředí člověka a tím ho vymanit z každodennosti. Většina neinformovaných kolemjdoucích se však k těmto instalacím stavěla s rozhořčením. 38 Oficiální umělecká sféra Knížákovy Krátkodobé výstavy nebrala vážně, i tehdejší česká avantgarda se na ně dívala spíše se smíchem. 39 4.1.2 Demonstrace jednoho (1964) Demonstrace jednoho byla jedna z prvních Knížákových akcí. I když již tehdy existovala skupina Aktuální umění, Knížák tuto akci zrealizoval sám. Uskutečnila se 16. prosince 1964 na ulici 17. listopadu v Praze. Zde si Milan Knížák lehl na zem na rozvinuty papír a v neobvyklém oblečení, které bylo ozdobeno nejrůznějšími předměty denní potřeby, četl knihu. Každou stránku po přečtení z knihy vytrhl a následně všechny dohromady spálil. Nakonec vše uklidil a po převlečení se do normálního oblečení 37 HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Op. cit., s. 28. 38 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 92-93. 39 Op. cit., s. 90-91. 22
odešel. Celou dobu vedle něj na zemi stál přeložený papír s nápisem Prosím kolemjdoucí, aby, pokud možno, při procházení kolem tohoto místa kokrhali. 40 Knížák se v této své demonstraci proměňoval v jakéhosi šamana, který ve svém podivném oděvu 41 předváděl jistou rituální činnost, která měla svůj skrytý, diváky jen předpokládaný smysl. 42 Provokativním exponováním sama sebe zaútočil na nic nečekající kolemjdoucí. Svým výstředním chováním přiváděl náhodné diváky do neobvyklé situace, se kterou se sami museli nějak vyrovnat, čímž, aniž by sami chtěli, zažívali něco neobvyklého a nového. Knížák vlastně tím, že předem neinformované osoby přiváděl do nevšedních situací, aniž by jim dal jakýkoliv náznak, jak se mají chovat, podněcoval vznik úplně nové situace. Tito lidé se pak díky tomuto neobvyklému momentálnímu stavu mohli aspoň na chvíli dostat do trochu jiné podoby života, než na jakou byli zvyklí. Byli vytrženi z každodenní monotónnosti. Tím se Knížák pokoušel aspoň trochu proměnit jejich život. Reakce diváků na tuto akci se různily. Někteří se rozčilovali a jiní se zase smáli. 43 Důležité však bylo, že k této akci nebyli lhostejní a odnášeli si z ní nějaké pocity, z čehož vyplývá, že akce byla do jisté míry úspěšná. 4.1.3 Procházka po Novém Světe (1964) Akci nazvanou Procházka po Novém Světě společně s Knížákem zorganizovali Vít Mach, Soňa Švecová a Jan Trtílek. Byla také označována jako Demonstrace na všechny smysly. Uskutečnila se 13. prosince 1964 a byli do ní zapojeni nejen organizátoři a jejich přátelé, ale i náhodní kolemjdoucí. Na účastníky akce čekalo mnoho nečekaných situací. Byli nahnáni do malé místnosti, kde bylo vylito mnoho voňavky, na ulici míjeli části bytového zařízení, viděli ležícího hudebníka hrajícího na kontrabas, byli vyzváni, aby několikrát po sobě na zemi srovnali předměty denní potřeby, které jim byly přiděleny na začátku akce, byli vyděšeni organizátory, kteří kolem nich kroužili na motorkách a v autech a při tom křičeli a vydávali hluk atd. Po celou dobu akce měli 40 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 36. 41 Jeho kostým, který byl ověšeny různými předměty, nebyl pouze ojedinělou výstředností, ale byl začátkem série zvláštních oděvů, které Knížák během řady dalších let vytvořil. 42 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 29. 43 HARÁTEK, Vít, et al. Akce, slovo, pohyb, prostor: experimenty v umění šedesátých let. Op. cit., s. 33. 23
organizátoři na sobě neobvyklé oblečení, skládající se z různých šperků a pestrých látek. Akce však neskončila odchodem účastníků domu, ale pokračovala dalších čtrnáct dní po skončení její první části. Druhá část demonstrace probíhala u každého jedince zvlášť. Vše, s čím se během těch dvou týdnů účastník setkal, bylo součástí druhé části demonstrace. 44 Knížákovi a jeho spolutvůrcům se tak povedlo proniknout do každodenního života účastníků a ozvláštnit jej. Procházka po Novém Světe se tak stala jedním z prvních happeningů u nás. 45 V první části demonstrace se účastnící dostávali do situací, které byly organizátory do jisté míry naplánované. Avšak tento plán nebyl nijak striktní, záleželo jen na účastníkovi samotném, jakým způsobem ho uskuteční. Proto více než plán to bylo spíše jakési vodítko. Záviselo pouze na účastníkově reakci, jakým směrem se bude akce ubírat. Přijatelné a dokonce vítané by bylo i to, kdyby se účastník tohoto plánu nedržel vůbec a provedl by vlastní akci. Tento princip osobní akce se pak objevil v druhé častí demonstrace, kdy účastník už nedostával žádné nápomocné instrukce. Jeho plánem byl jeho život, který by se díky akci vyvedl z každodennosti. Na dobu čtrnácti dní se účastníkův život stal akcí a akce se stala jeho životem. Velmi podobnou akcí byla následujícího roku Demonstrace pro J. M. Uskutečnila se 9. května 1965. Účastníci se zde stejně jako v Procházce po Novém Světě setkávali s něčím neobvyklým a museli na to nějak reagovat. Zajímavá byla třeba část, když účastnící byli pobídnuti, aby různé předměty z místnosti přesunuli na ulici před domem. Aby se jim to povedlo, museli některé přemety destruovat či k sobě svazovat a tím vznikaly jedinečné skulptury. 46 Při obou těchto akcích Knížák na účastníka působil tak, že ho přiváděl do neobvyklé situace, v níž se běžné předměty dostávaly do nezvyklých kontextů. Účastník se mohl buď sám do akce aktivně zapojit, nebo jí jen nečinně přihlížet. Každý takovýto člověk však byl, ať už chtěl nebo nechtěl, s akcí konfrontován a tím nějak ovlivněn, což, podle míry působení, splňovalo účel akcí. Jelikož měly obě akce v sobě prvky hry, bylo dosti pravděpodobné, že následné reakce aktivních účastníků byly příznivé. 44 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 42-43. 45 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 28. 46 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 75. 24
4.1.4 Druhá manifestace Aktuálního umění (1965) S Milanem Knížákem tuto akci stejně jako Procházku po Novém Světě spoluorganizovali Vít Mach, Soňa Švecová a Jan Trtílek. Akce začala v deset hodin dopoledne 23. května 1965 na Novém Světe Knížákovou přednáškou, při níž byly ničeny obrazy a knihy, které byly následně naházeny do jedné přeplněné místnosti. Poté byli účastnící akce přivedeni k vysoké zdi, na které byly pověšené části bytového zařízení, jenž postupně padaly a s rachotem se tříštily o zem. Účastníci byli vyzváni, aby popadané předměty uklidili do již zmíněné místnosti. Tak také učinili. Dále byli zavedeni do ulice, která byla poseta několika tisíci listy papíru. Aktivnější účastníci akce dělali z papírů kuličky a házeli je po sobě, ti méně aktivní se jen kryli. O nějakou chvíli později, po uklizení všech papírů z ulice, byli účastníci odvedeni do již několikrát zmiňované místnosti. Po namačkání asi sedmdesáti účastníků do místnosti začala hrát podivná hudba, která se více než standardní hudbě podobala nahodilým zvukům. Sami účastnící začali tuto hudbu doplňovat škrábáním a boucháním do okolních přemetů. Po vyhnání účastníků z místnosti bylo společnými silami všech zúčastněných napsáno třetí číslo časopisu Aktuální umění. Poté, co účastníci ještě navštívili sklepení a snědli horký brambor místo nedělního oběda, odešli do blízkého parku, kde rozdělali velký oheň. Po chvíli k ohni přišla Soňa Švecová a začala se pomalu svlékat. Šaty postupně házela do ohně. Aby nedocházelo k nějakému špatnému vyložení této činnosti, nechal Knížák účastníky kolem zpívat banální národní písně. Když už Soňa Švecová zůstala jen v dlouhém trikotu, utekla pryč. Účastníci byli vyzváni aby ji pálením svých osobních věcí následovali. Provedl to jen málokdo. Akce měla následně pokračovat o několik hodin později na jiném smluveném místě. Většina účastníků však na místo dorazila pozdě. 47 Když ze sebe Knížák dělal blázna a vystavoval se veřejnému zesměšnění a hanbě, začal se objasňovat osobní význam jeho provokativních výstupů. Vedlo ho k tomu temné nutkání sebeobětování. Potřeba tohoto obětování sama sebe povětšinou, v rámci racionálního myšlení moderního člověka, zůstala nepochopena, nepřijata a byla považována za nenormální. Avšak z hlediska moderního umění to bylo chápáno jako jistý umělecký projev. 48 47 KNÍŽÁK, Milan. Milan Knížák: Nový ráj: výběr prací z let 1952-1995. Praha: Galerie Mánes, 1996. (stránky neuvedeny). 48 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 94. 25
Druhá manifestace Aktuálního umění je jednou z nejznámějších Knížákových akcí v šedesátých letech. Tuto akci navštívil také Jindřich Chalupecký 49, který se k ní a ke Knížákovi vyjádřil následně: Vodil nás sem a tam opět po Novém Světě a vybízel nás k bezúčelným a velmi prostým činnostem Nikdo z nás nebyl na tyto akce nijak připraven mnozí z nás čekali nějaké senzační zážitky, a byli tu také lidé, kteří se přimísili, jen jak šli po ulici. 50 Na Chalupeckého nejvíce zapůsobila jednoduchost s jakou akce probíhala. Knížákovo počínání bylo prosto uměleckých ambicí. Jenom osvobozovalo lidi od naučeného života, vedlo je k zasunutým vrstvám vědomí, zapomínaným možnostem existence. Hráli jsme si. 51 Chalupecký také podotkl, že Knížák se během akce držel spíše v pozadí, pokoušel se o co největší anonymitu, neboť jen tak mohl účastník doopravdy najít v sobě něco nového, něco, co bylo kdysi zapomenuto hluboko v něm. Pro Chalupeckého byla také pozoruhodná poslední část Druhé manifestace Aktuálního umění, kdy si Soňa Švecová postupně sundávala své oblečení a házela je do velkého ohně. Účastníci a zejména Chalupecký si totiž při hořícím ohni postupně uvědomovali, že v takovém fádním a sychravém poledni, jen pár metrů od hlavní třídy, se stali svědky symbolického rituálu upálení panny. 52 Na první pohled by se mohlo zdát, že cílem této akce bylo zviditelnění určitých Knížákových činností. Objevily se zde totiž skoro všechny aktivity, které Knížák v té době provozoval, od destruované hudby až po publikace časopisu Aktuální umění. Knížák při této akci však nechtěl propagovat své zájmy, ale ukázat snadnost přechodu mezi uměním a životem, mezi hrou a rituálem. Jak už i Chalupeckého slova napovídají, celá akce byla jakási jedna velká hra. Knížák se svými společníky se pokusil skrz hru ukázat účastníkovi možnost vystoupení ze stereotypu všedního života. Díky otevřenosti, kterou hra poskytovala a poskytuje, mohli v sobě zúčastnění najít novou schopnost ocenit i obyčejné životní okamžiky. Problém byl ovšem někdy v tom, že stereotypní chování nešlo vždy jen tak lehce z lidského jednání odstranit a účastnící měli stále jisté tendence se k němu vracet. Proto nesnadnost této akce a samozřejmě dalších Knížkových akcí byla v tom, že účastník, vystaven 49 Jindřich Chalupecký byl český literární a výtvarný teoretik a kritik, esejista a historik umění. 50 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění : Několik příběhů. Op. cit., s. 90. 51 Op. cit., s. 90. 52 Op. cit., s. 93-94. 26
působení nových a nečekaných podnětů, byl nucen dlouhodobě udržet onen otevřený postoj. 53 Podobu Druhé manifestace Aktuálního umění pomohla dotvořit i tehdejší policie, která párkrát zasáhla do průběhu manifestace. Příslušníci Veřejné bezpečnosti byli přítomni již od počátku celé akce. Poprvé zasáhli a chtěli akci zakázat, když byla ulice poseta množstvím papíru a účastníci jimi sobě házeli ve formě kuliček. Knížák však, pod záminkou nutnosti uklizení celé ulice, akci zachránil, a tak se horečné uklízení tisíců papírů stalo její neoddělitelnou součástí. Podruhé pak Veřejná bezpečnost zasáhla do průběhu akce, aniž by o tom nejspíš sama věděla. Organizátoři a účastnící již nechtěli být vystaveni neustálému sledování, a tak se jakoby rozešli a o nějakou chvíli se zase potkali na předem smluveném místě, kde už je policie nešpehovala. A tak tehdejší policie zapříčinila chvilkovou změnu místa akce. Akce na účastníka znovu působila pomocí neobvyklých situací. Toto působení se celkem dařilo, neboť si účastník, zejména díky hře, aspoň na chvíli ozvláštnil svůj všední život. Reakce aktivně zapojených byly povětšinou, jak už i Chalupeckého slova napovídají, příznivé. 4.1.5 Procházka Prahou (1965) Osnova této akce se skládala z devíti bodů, přičemž každý bod, kromě prvního, byl charakterizován nějakým místem v Praze, na které se měli účastnící během akce přemisťovat. Všechny body dále obsahovaly stručné návody, co by se mělo na daných místech vykonat. Například v bodě, jehož místem bylo hlavní nádraží v Praze, měli účastníci za úkol vypít co nejrychleji pivo, pak si koupit jízdenku, nastoupit do vlaku a jet jednu nebo dvě stanice dále. V dalších bodech měli třeba na chodník křídou kreslit kruhy a pak chodit po jejich obvodu nebo za sebou táhnout předmět připevněný na provaze. 54 Takže účastnící se během akce měli nejen přesouvat z jedné části Prahy do druhé, ale také na každém novém místě provést určitý úkon. To vše mělo být provedeno bez komunikace s ostatními a za úplného mlčení. Tato akce se měla uskutečnit v neděli 53 NÁBĚLEK, Kamil. Artlist: databáze současného umění [online]. Praha: Centrum pro současné umění Praha. c2006-2011 [cit. 2011-04-01]. 2. manifestace aktuálního umění. Dostupné z WWW: http://artlist.cz/index.php?id=2694. 54 KNÍŽÁK, Milan. Akce: po kterých zbyla alespoň nějaká dokumentace 1962-1995. Op. cit., s. 108-109. 27
5. prosince 1965, avšak ztroskotala hned na prvním uvedeném místě, na Národní třídě, tím, že zasáhla policie a akci přerušila. 55 Na Procházce Prahou bylo možno vidět změnu v Knížákově myšlení a jeho přesun jakoby zpět k Demonstraci jednoho. Účastníci by sice tuto akci neprováděli sami, ale mlčením by byli v jistém smyslu separováni jeden od druhého a museli by tak sami prožívat vlastní jednání. Tím, že by účastníci prováděli nejrůznější činnosti, které nespadaly do počínání v běžném životě, a opakovali je, by dodávalo akci rituální ráz. Nejpodstatnější na celé akci pak měl být její závěr, kdy účastnící měli osamoceně v tichosti odejít, úplně stejně jako přišli. Tím by se prováděné úkony staly ještě více posvátnými a tajuplnými a zvláštní společenství, jenž by vzniklo při této akci, by bylo ještě více magické. 56 4.1.6 Další akce v roce 1965 Mimo již zmíněné akce se Knížák a jeho společníci během roku 1965 věnovali nejen vymýšlení dalších nejrůznějších akcí a her, ale také tvoření výzev, které následně psali jak do dopisů a na papírové vlaštovky, tak například na zdi domů. Všechny tyto aktivity měly v sobě prvky prostoty a měly podněcovat k neobvyklým činům a jinému myšlení. Znovu se v nich jejich organizátoři snažili najít umění v životě a pokoušeli se pomocí nich učinit život uměním. 57 Knížák například sepsal návod k akci, která nesla název Výstava mnou nevytvořených objektů, při níž měli její případní účastníci navštěvovat jednotlivé exponáty. Objekty, jež měly být prohlíženy, byly předem dané a patřily mezi ně takové originality, jako například roh jisté ulice nebo konečná stanice určité tramvaje. Dále bylo v návodu napsáno, že za jeden den musí být navštíveny minimálně tři exponáty. Další akcí byly Dopisy obyvatelstvu, kdy Knížák rozeslal kolem tisícovky dopisů náhodně určeným lidem. Každý dopis byl stejný a obsahoval několik výzev k určitým činnostem, mezi něž patřily i takové, které byly neslušné nebo skoro neproveditelné. Například výzva adresátovi, aby po dobu jednoho týdne vypil každý den dva litry rumu. 55 CHALUPECKÝ, Jindřich. Na hranicích umění: Několik příběhů. Op. cit., s. 95. 56 MORGANOVÁ, Pavlína. Akční umění. Op. cit., s. 31. 57 Op. cit., s. 31. 28