UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních teritoriálních studií Bakalářská práce 2016 Tereza Chábová

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních teritoriálních studií Tereza Chábová Vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možnost sjednocení ostrova Bakalářská práce Praha 2016

Autor práce: Tereza Chábová Vedoucí práce: Mgr. Jan Váška Rok obhajoby: 2016

Bibliografický záznam CHÁBOVÁ, Tereza. Vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možnost sjednocení ostrova. Praha, 2016. 44 s. Bakalářská práce (Bc.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jan Váška. Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá vstupem Kypru do Evropské unie a zaměřuje se na to, jak tento vstup ovlivnil možnost vyřešení kyperského problému. Cílem práce je zodpovědět otázku, jestli a jak vstup Kypru do EU ovlivnil možnost sjednocení ostrova a jakou roli hrála samotná Evropská unie při řešení kyperské otázky. Práce se zaměřuje na vývoj sjednocovacího procesu před samotným vstupem Kypru do EU, na Annanův plán sjednocení a následné referendum, ve kterém jej kyperští Řekové odmítli. Práce analyzuje vývoj na Kypru po kyperské integraci do EU bez severní tureckokyperské části ostrova, kde se Evropská unie po řadu let snaží postupně odstranit mezinárodní izolaci tureckokyperské komunity. Práce neopomíjí ani analýzu vztahů Turecka a Kypru, které mají velký vliv na politiku Evropské unie a na samotné vyřešení kyperského problému. Práce došla k závěru, že vstup Kypru do Evropské unie spíše pozdržel sjednocovací proces, a to i přes snahy Evropské unie postupně odbourat izolaci severního Kypru a připravit ho tak na integraci do Evropské unie. Fakt, že Kypr je v roce 2016 nejblíže svému sjednocení od dob referenda o Annanově plánu, není bezprostředně dán členstvím Kypru v Evropské unii či snahou EU, ale spíše momentální vnitropolitickou situací na Kypru.

Abstract This bachelor thesis examines the Cyprus' accession to the European Union and focuses on how this accession influenced a possible solution of the Cyprus question. The objective is to find an answer to the question how the accession influenced a possible reunification of the island, and what the significance of the European Union in the prospects on solving the Cyprus issue was. The thesis focuses on the development of the reunification process before the accession, on the Annan plan and on the following referendum, in which Greek Cypriots voted against the reunification of Cyprus. The thesis analyzes the development after the Cyprus' integration into the EU without the northern part of the island, where the European Union has been trying for many years to end the international isolation of the Turkish Cypriot community. This paper also analyzes the relations between Turkey and Cyprus, which significantly affect the European politics and the Cyprus issue itself. The thesis concludes that the Cyprus' accession set back the reunification process despite the efforts made by European Union to end the isolation of Turkish Cypriots, and to prepare the northern part of Cyprus for future integration into the EU. The fact that in 2016 Cyprus has again a good chance at uniting northern and southern part of the island is due to changes Cyprus' domestic politics, rather than due to the EU membership or the efforts made by the EU to reunite the island. Klíčová slova Kypr, Severokyperská turecká republika, Evropská unie, sjednocení, evropská integrace, referendum Keywords Cyprus, Turkish Republic of Northern Cyprus, European Union, reunification, European integration, referendum Rozsah práce: 57 701 znaků

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely. V Praze dne Tereza Chábová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Janu Váškovi za čas věnovaný konzultacím, při kterých mi bylo poskytnuto mnoho cenných rad a nápadů ke zpracování této práce.

Institut mezinárodních studií Teze bakalářské práce TEZE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Jméno: Tereza Chábová E-mail: tereza.cha@centrum.cz Studijní obor: Mezinárodní teritoriální studia Semestr a školní rok zahájení práce: ZS, 2015/2016 Semestr a školní rok ukončení práce: LS, 2015/2016 Vedoucí bakalářského semináře: doc. PhDr. Michal Kubát, Ph.D. Vedoucí práce: Mgr. Jan Váška Název práce: Vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možnost sjednocení ostrova Charakteristika tématu práce (max. 10 řádek): Práce se zabývá vstupem Kypru do Evropské unie a vlivem tohoto vstupu na možné sjednocení ostrova, stejně tak rolí Evropské unie při pokusech o vyřešení kyperského problému, který na ostrově trvá již přes 40 let. Práce se zaměřuje na vývoj událostí před samotným vstupem Kypru do EU, na Annanův plán na sjednocení ostrova a na referendum, při kterém obyvatelé řecké části ostrova odmítli znovusjednocení se severní tureckou částí. Problematika Kypru je specifická tím, že celý ostrov se stal v roce 2004 de iure členem Evropské unie, avšak jelikož oficiální kyperská vláda nemá nad severem ostrova reálnou kontrolu, není na této části aplikován acquis communautaire. Práce analyzuje vývoj po kyperském vstupu do EU, kdy se EU zavázala poskytnout finanční pomoc Severokyperské turecké republice a kdy vztahy s Tureckem, vzhledem k turecké žádosti o vstup do EU, sehrály též velkou roli. Zdůvodnění úprav a změn tématu od zadání projektu do odevzdání práce (max. 10 řádek): Práce se do odevzdání změnila nepatrně v tématu, kdy předmětem zkoumání byla nejdříve pouze role Evropské unie při pokusech o sjednocení Kypru, avšak po prozkoumání většího množství sekundární literatury jsem dospěla k názoru, že vhodnější formulací pro název a i cílovou otázku mé práce bude vliv vstupu Kypru do Evropské unie na možné sjednocení ostrova.

Struktura práce (hlavní kapitoly obsahu): Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol, kdy první kapitola nastiňuje vývoj událostí před vstupem Kypru do Evropské unie, společně s Annanovým plánem na sjednocení ostrova. Druhá kapitola se zabývá referendem na Kypru o přijetí Ananova plánu a reakcemi na řeckokyperské odmítnutí sjednocení se severem ostrova. Evropská unie byla stejně jako Turecko důležitým aktérem při pokusu o sjednocení v roce 2004, o čemž blíže pojednává třetí kapitola. Ve čtvrté kapitole se práce zaměřuje na severní část ostrova neboli na "Severokyperskou tureckou republiku", které Evropská unie slíbila ukončení mezinárodní izolace a poskytla jí finanční pomoc. V poslední kapitole se práce zabývá vývojem na Kypru po jeho vstupu do EU včetně aktuálního vývoje ve sjednocovacích rozhovorech, které přibližují ostrov sjednocení nejvíce od roku 2004. Prameny a literatura (výběrová bibliografie, max. 30 hlavních titulů): - Frank Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession (Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2006), 304 s. - George Kyris, The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus, Eastern Journal of European Studies 3, č. 1 (2012): 87-99, http://www.ebscohost.com (staženo 3. 3. 2016). - James Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus (New York: Palgrave Macmillan, 2005) 214 s. - James Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus" in The European Union as a global conflict manager., ed. Richard Whitman and Stefan Wolff (London: Routledge, 2012), 53-65. - James Ker-Lindsay, Hubert Faustmann a Fiona Mullen, An island in Europe: the EU and the transformation of Cyprus (London: I. B. Tauris, 2011), 196 s. - Michael Stephen, The Cyprus question: a concise guide to the history, politics, and law of the Cyprus Question (London: Northgate Publications, 2001), 154 s. - Nathalie Tocci, The missed opportunity to promote reunification in Cyprus, in The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard ed. Nathalie Tocci. (London: Routledge, 2007), 202 s. - Secretary-General s video message to the People of Cyprus, Permanent Mission of the Republic of Cyprus to the United Nations, http://www.cyprusun.org/?p=1677 (staženo 3. 4. 2016). - Pavel Hradečný, Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci? (Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000), 226 s. - Pericleous Chrysostomos, The Cyprus referendum: a divided island and the challenge of the Annan Plan (London: I.B. Tauris, 2009), 430 s. Podpis studenta a datum Schváleno Datum Podpis Vedoucí práce Vedoucí bakalářského semináře Garant oboru

1 Obsah ÚVOD... 2 1. CESTA KYPRU KE VSTUPU DO EU A ANNANŮV PLÁN... 6 1.1 KYPERSKÁ ŽÁDOST O VSTUP DO EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ... 6 1.2 CESTA K PŘIJETÍ KYPRU DO EVROPSKÉ UNIE... 7 1.3 ANNANŮV PLÁN A NÁSLEDNÉ REFERENDUM... 9 2. REFERENDUM O SJEDNOCENÍ KYPRU... 11 2.1 PŘÍSTUP KYPERSKÝCH ŘEKŮ A TURKŮ K REFERENDU O SJEDNOCENÍ OSTROVA... 11 2.2 REAKCE NA ŘECKOKYPERSKÉ ODMÍTNUTÍ ANNANOVA PLÁNU... 13 2.3 HISTORICKÉ TRAUMA JAKO JEDNA Z PŘÍČIN NEÚSPĚCHU ANNANOVA PLÁNU... 14 3. ROLE EVROPSKÉ UNIE A TURECKA V OTÁZCE SJEDNOCENÍ OSTROVA... 16 3.1 VÝHODY VSTUPU DO EVROPSKÉ UNIE... 16 3.2 VLIV EVROPSKÉ UNIE NA SJEDNOCOVACÍ PROCES V ROCE 2004... 17 3.3 TURECKO JAKO DŮLEŽITÝ AKTÉR V KYPERSKÉ OTÁZCE V ROCE 2004... 18 4. EVROPSKÁ UNIE A SEVEROKYPERSKÁ TURECKÁ REPUBLIKA.. 20 4.1 SEVEROKYPERSKÁ TURECKÁ REPUBLIKA V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE... 20 4.2 POMOC EVROPSKÉ UNIE SEVERNÍ ČÁSTI KYPRU... 20 4.3 POSTOJ KYPERSKÝCH TURKŮ K EVROPSKÉ UNII... 22 5. VÝVOJ V REGIONU PO ROCE 2004... 24 5.1 POLITIKA KYPERSKÉ REPUBLIKY VŮČI KYPERSKÝM TURKŮM V LETECH PO VSTUPU DO EU... 24 5.2 PŘÍSTUP KYPERSKÉ REPUBLIKY JAKO ČLENSKÉHO STÁTU EU K TURECKU... 25 5.3 NOVÉ NADĚJE NA SJEDNOCENÍ OSTROVA... 26 ZÁVĚR... 29 SUMMARY... 31 POUŽITÁ LITERATURA... 33

2 Úvod Kypr jako samostatný stát figuruje na mezinárodní scéně teprve něco málo přes půl století. Před tím, než byla v roce 1960 oficiálně vyhlášena nezávislost Kyperské republiky, byl ostrov od roku 1878 pod vládou Britské koruny, která na základě obranné aliance převzala moc nad tímto ostrovem od Osmanské říše. Pouhé čtyři roky od vzniku samostatnosti propukly na ostrově mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky 1 etnické války a o deset let později zde došlo k řecké invazi následované invazí tureckou, jež zapříčinila rozdělení ostrova na severní a jižní část. Demarkační linie, která označuje nejzazší postup tureckých vojsk v roce 1974, dodnes rozděluje ostrov na dvě části, přičemž severní je obývána kyperskými Turky a jižní kyperskými Řeky. Demarkační, neboli zelená linie, jež měla za cíl oddělovat obě znepřátelené komunity, byla svěřena pod kontrolu OSN, která je v důsledku vývoje kyperského problému přítomna na ostrově dodnes. V severní části ostrova byla v roce 1983 vyhlášena nezávislá Severokyperská turecká republika (SKTR) 2, jejíž suverenita je však uznávána pouze Tureckem. Kyperský problém, který na ostrově trvá už přes 40 let, ustrnul na dlouhá léta na mrtvém bodě a jeho řešení bylo v nedohlednu. Velkou změnu v otázce rozdělení ostrova znamenala až žádost o vstup Kypru do Evropské unie v roce 1990. Zpočátku Evropská unie v rámci přijímacích rozhovorů s Kyprem požadovala vyřešení kyperské otázky sjednocením ostrova, postupně však od tohoto požadavku začala odstupovat. Annanův plán na sjednocení ostrova byl předložen obyvatelům Kypru pouhý měsíc před vstupem Kypru do EU, tento plán byl však většinou kyperských Řeků odmítnut. V roce 2004 byla kyperská otázka díky Annanově plánu nejblíže svému vyřešení od dob rozdělení ostrova. Otázka sjednocení Kypru je především od roku 2015 velmi diskutovaným a aktuálním tématem; ostrov se momentálně zdá být od roku 2004 nejblíže svému sjednocení. Vyřešení kyperské otázky 1 V mé bakalářské práci budu pro obyvatele severní části Kypru používat označení kyperští Turci a pro obyvatele jižní části ostrova kyperští Řekové. V anglickém jazyce se používá označení pro obyvatele Kypru Turkish Cypriots a Greek Cypriots, stejně tak v řečtině Έλληνες Κύπριοι a Τουρκοκύπριοι, neboli řečtí Kypřané a turečtí Kypřané. V českém jazyce jsou však obyvatelé Kypru označováni jako kyperští Řekové a Turci, proto jsem se rozhodla i přes jeho nepřesnost použít toto označení. 2 Oficiálním názvem severního Kypru vyhlášeným tamní vládou je Severokyperská turecká republika ; jelikož však mezinárodní společenství uznává vládu Kyperské republiky jako jedinou legitimní vládu na ostrově a neuznává nezávislost tureckokyperského státu, není tento název oficiálně přijímán. OSN oficiálně uznává severní Kypr jako území Kyperské republiky pod tureckou okupací ( territory of the

3 je pro Evropskou unii důležité z mnoha ohledů. Sjednocení ostrova by jednak zvýšilo stabilitu ve východním Středomoří, jednak zlepšilo spolupráci mezi Evropskou unií a NATO. Ta je poznamenána složitými vztahy mezi Tureckem a Kyprem, kdy Turecko jako člen NATO odmítá rozšíření spolupráce s EU, jejímž je Kypr členským státem, a Kypr na druhou stranu jako člen Evropské unie blokuje zapojení Turecka do Společné bezpečnostní a obranné politiky EU. Sjednocení řeckokyperské a tureckokyperské části Kypru by zajistilo zlepšení vztahů s Tureckem a otevřelo nové možnosti spolupráce EU a NATO. Cílem této bakalářské práce bude odpovědět na výzkumnou otázku, jakým způsobem ovlivnil vstup Kypru do Evropské unie v roce 2004 vyhlídky na sjednocení ostrova. Dále se pokusí najít odpověď na s tím související otázku, a to, jakou roli, co se týče snah o dosažení sjednocení ostrova, sehrála sama Evropská unie. Práce pracuje s tezí, že i přes počáteční podnět ze strany Evropské unie a její pozitivní přístup k integraci celého Kypru do EU, nakonec možnost sjednocení ostrova Evropská unie svojí politikou spíše oddálila; vliv vstupu Kypru do EU na možnost sjednocení ostrova byl tedy významný, avšak vyhlídky na jeho sjednocení ovlivnil spíše negativně. Z metodologického hlediska se jedná o případovou studii, kdy práce zpracovává téma jako historickou analýzu vývoje Kypru s ohledem na možné sjednocení ostrova v souvislosti se vstupem do EU a to v chronologickém pořadí, kdy práce nejdříve analyzuje události do roku 2004, a to zejména referendum o sjednocení Kypru, a následně postupně analyzuje vývoj obou komunit na Kypru z pohledu členství v Evropské unii. Téma práce je časově vymezeno od podání žádosti o vstup Kypru do Evropského společenství v roce 1990 až po současnost. Práce je členěna do pěti hlavních kapitol. První kapitola se věnuje událostem, které předcházely vstupu Kypru do Evropské unie včetně plánu na sjednocení ostrova, jež byl předložen obyvatelům Kypru v referendu v roce 2004. Podrobnější náhled na referendum a přístup k Annanově plánu ze strany obou etnických komunit na Kypru nastiňuje druhá kapitola, která se zároveň pokouší zaměřit na důvody neúspěchu tohoto plánu na sjednocení ostrova. Třetí kapitola analyzuje roli Evropské unie při pokusech o sjednocení v roce 2004, kdy byla důležitým aktérem, který ovlivnil výsledek referenda v mnoha ohledech. Na konci třetí kapitoly se práce podrobněji věnuje i roli Turecka v kyperské otázce v období vstupu Kypru do EU. Čtvrtá kapitola se zabývá severním Republic of Cyprus under Turkish occupation ). V práci budu pro okupované území severního Kypru používat označení Severokyperská turecká republika, neboli zkráceně SKTR.

4 Kyprem jako mezinárodně izolovaným územím, které bylo významně ovlivněno vstupem Kypru do EU. Podrobněji je zde popsán přístup Evropské unie vůči SKTR po roce 2004, ale také změna postoje kyperských Turků vůči EU v průběhu let následujících. Poslední kapitola se zabývá politikou oficiální řeckokyperské vlády ostrova vůči tureckokyperské komunitě, ale také vůči Turecku, které v celé kyperské otázce hraje významnou roli jakožto stát ucházející se o členství v EU a stát okupující severní část Kypru. Poslední část páté kapitoly se zaměřuje na aktuální vývoj jednání o sjednocení ostrova. V závěru práce odpoví na položené otázky a pokusí se shrnout vývoj kyperské otázky v posledních 20-ti letech především z hlediska členství Kypru v Evropské unii. Tématu kyperského problému nebyla doposud v české literatuře věnována velká pozornost; jedinou výjimkou je autor Pavel Hradečný, který se podílel na publikaci Dějiny Řecka a je autorem knihy Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci?; tyto publikace jsem použila ke zpracování první části své bakalářské práce, která se zabývá událostmi před vstupem Kypru do EU. Obě díla však pojednávají o probírané problematice pouze do konce 20. století; novodobá problematika kyperského problému není v české literatuře zpracována. Zdroje k mé práci jsou tvořeny jednak primárními prameny, kdy jsem čerpala například ze zprávy Evropské komise Closer to the European Union, EU assistance to the Turkish Cypriot community či z oficiální prezentace publikované vládou Kyperské republiky The Alleged Isolation of Turkish Cypriots; myth and reality; k takovému pramenu je však potřeba přistupovat obezřetně z důvodu možného jednostranného přístupu k problému. Co se týče další sekundární literatury, patrně nevýznamnějším autorem, který se věnuje kyperské otázce, je James Ker-Lindsay. Tento autor působí v Evropském institutu na London School of Economics a také v Centru pro mezinárodní studia na Oxfordské univerzitě; jeho výzkum se zaměřuje především na otázky týkající se konfliktů a bezpečnosti ve východním Středomoří a na Balkáně. Jeho specializací je mimo jiné právě kyperské otázka. Stěžejním zdrojem pro podstatnou část této práce byly tedy publikace tohoto autora; jeho kniha EU accession and UN peacemaking in Cyprus byla přínosná především v kapitolách o vstupu Kypru do EU. James Ker- Lindsay je také autorem kapitoly The role of the EU as a conflict manager in Cyprus" v knize The European Union as a global conflict manager, kde zajímavě nastiňuje problematiku přístupu Evropské unie ke kyperskému konfliktu. Podstatnou sekundární literaturou byl pro moji práci titul An island in Europe: the EU and the transformation

5 of Cyprus, na které se James Ker-Lindsay také spolupodílel. Přínosné byly zejména kapitola The EU and the Turkish Cypriots od autorky Derya Beyath či kapitola The Cyprus issue after accession od Huberta Faustmanna. Kyperskou otázkou ve vztahu k Evropské unii se dále také zabývá například George Kyris, který je autorem článku The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus, který byl publikován v Eastern Journal of European Studies v roce 2012. Dalším textem důležitým pro porozumění kyperskému problému je kapitola The missed opportunity to promote reunification in Cyprus v knize The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard z roku 2007, kde Nathalie Tocci podrobněji analyzuje vstup Kypru do Evropské unie a dopady tohoto vstupu na Kypr. Pro poslední část mé práce jsem jako sekundární zdroje použila též články o aktuálním vývoji vyjednávání o sjednocení Kypru, a to především z britského časopisu The Economist či z amerického zpravodajství Stratfor. Tyto články jsou částečně také analýzou událostí souvisejících s možným sjednocením a vztahují se k aktuálnímu dění na Kypru až do dubna 2016.

6 1. Cesta Kypru ke vstupu do EU a Annanův plán 1.1 Kyperská žádost o vstup do Evropského společenství Kyperská republika podala žádost o vstup do Evropského společenství 3. července 1990. Toto rozhodnutí kyperské vlády však jen vyostřilo vztahy mezi tureckou a řeckou stranou na Kypru, neboť kyperští Turci označili uvedenou žádost o vstup do ES za ilegální, protože tento krok nebyl konzultován s tureckokyperskou stranou. Podle nich řeckokyperská vláda neměla právo reprezentovat tímto rozhodnutím kyperské Turky a porušila tím londýnsko-curyšskou smlouvu z roku 1960. 3 Argument, podle kterého bylo podání žádosti o vstup do ES ilegální, byl založen na článku 1 výše uvedené smlouvy, kde se obě strany ostrova zavazují, že se Kypr nebude podílet na politické či ekonomické unii s žádným státem. Zmiňovaná část článku je následujícího znění: Zavazuje se, že se zdrží účasti v jakémkoli politickém nebo ekonomickém svazku, úplném nebo částečném, s jakýmkoli jiným státem. 4 Podle autora knihy The Cyprus Question Michaela Stephana není Evropská unie de facto stát, avšak země, které do této Unie vstoupí, se podílí na spojenectví s každým členským státem. 5 Prezident Severokyperské turecké republiky prohlásil, že podáním žádosti o vstup do ES se kyperský problém jen prohloubil a že bude o to těžší dosáhnout kompromisu. Podle průzkumu veřejného mínění však bylo roku 1991 76 % kyperských obyvatel toho mínění, že vstup Kypru do ES napomůže vyřešit otázku rozděleného Kypru. 6 Po podepsání Maastrichtské smlouvy roku 1992 se zástupci Komise vydali na ostrov, aby zhodnotili podmínky a celkovou situaci na Kypru; vláda Severokyperské turecké republiky odmítla jakoukoli spolupráci. Evropská komise neměla žádné námitky proti faktu, že řeckokyperská vláda podala žádost o vstup do ES za celek bez souhlasu severní části ostrova. 7 3 Frank Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession (Leiden: Martinus Nijhoff Publishers, 2006), 86. 4 Why Cyprus entry into the European Union would be illegal: proceedings of a panel discussion held at the Turkish Embassy in London, 8 november 2001. London: Turkish Embassy, 2001, 47. 5 Michael Stephen, The Cyprus question: a concise guide to the history, politics, and law of the Cyprus Question (London: Northgate Publications, 2001), 130. 6 Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession, 85. 7 Ibid., 87.

7 1.2 Cesta k přijetí Kypru do Evropské unie Evropská komise dospěla k názoru, že integrační proces Kypru do EU je z ekonomického a sociálního hlediska možný, avšak Kypr musí dospět k uspokojivému řešení kyperské otázky. Postupem času však začala od svého požadavku ustupovat, protože podle Evropské komise nebyla řeckokyperská vláda zodpovědná za selhání hovorů pod patronací OSN, které v té době probíhaly. 8 Proto roku 1994 Evropská rada na svém vrcholném zasedání na Korfu prohlásila, že příští fáze rozšiřování Evropské unie bude zahrnovat mimo jiné i Kypr. To znamenalo, že Kyperská republika v čele s řeckokyperskou vládou vstoupí do Evropské unie, kdežto tureckokyperský vstup do EU závisel na dohodě s Kyperskou republikou na vytvoření společné konfederace, která by se poté stala jako celek součástí integračních procesů spojených se vstupem do EU. 9 Vnitropolitická situace na ostrově se poté začala opět horšit, což bylo dáno také změnou struktury obyvatelstva na severní části Kypru, kde se začalo usazovat velké množství osadníků z Turecka. Vláda Kyperské republiky uváděla, že na Kypr přišlo až 100 000 tureckých přistěhovalců, naproti tomu turecká vláda tvrdila, že nově příchozích z Turecka je pouze 30 000. Řecká strana to viděla jako násilný pokus o změnu demografické struktury obyvatelstva ostrova a požadovala jejich návrat zpět do Turecka. Dalším důvodem zhoršování vnitropolitických vztahů byla přetrvávající přítomnost početné turecké armády na severní části ostrova. 10 V prosinci roku 1997 byla zahájena přístupová jednání s Polskem, Českou republikou, Maďarskem, Estonskem, Slovinskem a Kyprem. Co se týče Kypru, Evropská rada prohlásila, že přístupová jednání pozitivně přispějí k dosažení řešení kyperské otázky díky jednáním pod patronací OSN. Tato jednání musejí podle Evropské rady pokračovat a postupně dospět až k vytvoření kyperské federace. 11 Zahájení přístupových jednání s řeckokyperskou vládou opět vyvolalo pobouření jak v turecké části ostrova, tak v samotném Turecku. Turecká vláda prohlásila, že se jedná o způsob, jakým chtějí kyperští Řekové dosáhnout enosis, neboli sjednocení Kypru s Řeckem. Turecký ministr zahraničních věcí dokonce varoval Evropskou unii, že evropské jednání 8 Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession, 89. 9 George Kyris, The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus, Eastern Journal of European Studies 3, č. 1 (2012): 89, http://www.ebscohost.com (staženo 3. 3. 2016). 10 Pavel Hradečný, Řekové a Turci: nepřátelé nebo spojenci? (Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000), 162. 11 Hoffmeister, Legal aspects of the Cyprus problem: Annan plan and EU Accession, 90.

8 s Kyperskou republikou jako s reprezentantem celého ostrova, tedy i turecké severní části, může způsobit nebezpečné napětí ve východním Středomoří. 12 Pod tlakem EU byla kyperským Turkům ze strany řeckokyperské vlády nabídnuta možnost reprezentovat severní část ostrova na jednáních o vstupu Kypru do EU. Vláda Severokyperské turecké republiky tuto nabídku opět odmítla s tím, že žádost o vstup do EU je ilegální, protože porušuje podepsané londýnsko-curyšské dohody z roku 1960. Prezident kyperských Turků Denktaş následně odmítl federální model sjednocení ostrova a navrhl vytvoření Kyperské konfederace, která však byla zcela nepřijatelná pro řeckokyperskou stranu. 13 Prezident kyperských Turků Denktaş posléze vyzval kyperského prezidenta Kleridise, aby spolu prodiskutovali možné dopady vstupu Kypru do Evropské unie. Tato jednání započala na začátku roku 2002 a k přijatelným řešením kyperské otázky měli představitelé dospět podle svých prohlášení ještě téhož roku. Počáteční nadšení však postupně opadlo, když vyšlo najevo, že jednání jsou zčásti pouze pokusem o zpomalení vstupu Kypru do EU ze strany Denktaşe. Situaci na Kypru značně ovlivnily turecké volby, které proběhly v listopadu roku 2002 a které s přehledem vyhrála Strana spravedlnosti a rozvoje v čele s Recepem Erdoğanem. Ten oznámil, že jeho zahraniční politika se bude mimo jiné řídit cílem vyřešení kyperské otázky. V reakci na to generální tajemník OSN Kofi Annan přišel s plánem sjednocení ostrova, ke kterému mělo dojít ještě před zasedáním Evropské rady v Kodani v prosinci 2002, kde se mělo definitivně rozhodnout o vstupu Kypru do EU. 14 Po zveřejnění plánu na sjednocení ostrova se k němu Kofi Annan poprvé veřejně vyjádřil a prohlásil, že bude to těžké rozhodnutí, které bude vyžadovat odvahu, moudrost a vizi, avšak jsem si jistý, že jsou [představitelé řeckokyperské a tureckokyperské vlády] toho schopni. Myslím si, že si uvědomují, že příležitost, která se nám naskýtá při našem postupu vpřed, je omezena, a že načasování, pokud jde o to umožnit vstup sjednoceného Kypru do Evropské unie, je jedinečné; a doufám, že této možnosti využijí. 15 12 Derya Beyath, The EU and the Turkish Cypriots, in An island in Europe: the EU and the transformation of Cyprus (London: I. B. Tauris, 2011), 136. 13 James Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus" in The European Union as a global conflict manager., ed. Richard Whitman and Stefan Wolff (London: Routledge, 2012), 57-58. 14 Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 58-59. 15 James Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus (New York: Palgrave Macmillan, 2005), 38.

9 1.3 Annanův plán a následné referendum Tzv. Annanův plán navrhoval vytvoření volné konfederace, která by se skládala ze dvou rovnocenných států. Co se týče území, plán počítal se snížením tureckého území na ostrově z 36% na 28,5% rozlohy ostrova. Tato změna by umožnila velké části řeckých uprchlíků vrátit se do svých domovů pod vládou řecké Kyperské republiky. Vojenskou bezpečnost ostrova by podle Annanova plánu zajišťoval stejný počet řeckých a tureckých vojáků na ostrově, s tím že by dlouhodobým cílem řecké a turecké vlády byla demilitarizace ostrova. Na ostrově by též zůstaly v omezené míře síly OSN, které by zde udržovaly mír. Avšak obě strany nedošly ani přes přijaté i požadované změny v roce 2002 ke shodě; to bylo dáno především negativním přístupem ze strany kyperských Turků, kteří zatvrzele odmítali Annanův plán. 16 Sjednocený ostrov by se podepsáním Annanova plánu zavazoval k dodržení smlouvy z roku 1960, podle které se Kypr nesmí podílet na unii s žádným jiným státem. Podle požadavku EU by se sjednocený Kypr vyjadřoval v evropských institucích jedním hlasem, a to za obě části ostrova. Přestože k dohodě o sjednocení ostrova před zasedáním Evropské rady nedošlo, bylo v Kodani na konci roku 2002 definitivně rozhodnuto, že Kypr vstoupí do Evropské unie 1. května 2004 spolu s dalšími státy. Ani přes četná jednání během následujícího roku, která se konala z iniciativy OSN, nedošli představitelé obou částí ostrova k žádným výsledkům. 17 Na začátku roku 2004 generální tajemník OSN Kofi Annan znovu zahájil jednání o sjednocení ostrova a pozval kyperského prezidenta Papadopulose a prezidenta kyperských Turků Denktaşe na jednání do New Yorku. Během jednání se však ukázalo, že ani jeden z představitelů nemá na sjednocení veliký zájem a ani ve druhé fázi jednání, která se konala ve Švýcarsku, nedošlo mezi řeckou a tureckou stranou ke shodě. Evropská unie však byla mnohem více nakloněna přijetí Kypru jako sjednoceného celku, než přijetí Kypru jako rozpolceného ostrova, který byl rozdělen demarkační linií; ta by ostatně představovala de facto vnější hranici Evropské unie. Proto generální tajemník OSN Kofi Annan předložil oběma stranám 31. března 2004, 16 Nathalie Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard (London: Routledge, 2007), 36. 17 Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 59.

10 v podstatě jen měsíc před plánovým vstupem Kypru do Evropské unie, hotový plán na sjednocení ostrova, tzv. Annan V. 18 Tři dny před referendem generální tajemník OSN pronesl prohlášení k obyvatelům Kypru, ve kerém ujišťuje Kypřany, že svět je připraven pomoci při implementaci Annanova plánu v případě schválení v nacházejícím referendu. Zdůrazňuje, že nejen Evropská unie, ale i Rada bezpečnosti OSN je připravena zajistit, že plán bude plně implementován. Kofi Annan zakončuje svůj proslov větou Vize tohoto plánu je jasná: sjednocení a usmíření, v bezpečí a zabezpečení, v rámci Evropské unie. 19 24. dubna 2004 proběhlo zmíněné referendum o přijetí Annanova plánu o sjednocení ostrova, ve kterém však návrh na vyřešení kyperského problému neprošel. 65 % kyperských Turků hlasovalo pro, avšak 76 % kyperských Řeků se vyslovilo proti a Kyperská republika se tak stala 1. května 2004 členem Evropské unie de facto bez severní části ostrova. 20 18 Ibid., 60. 19 Secretary-General s video message to the People of Cyprus, Permanent Mission of the Republic of Cyprus to the United Nations, http://www.cyprusun.org/?p=1677 (staženo 3. 4. 2016). 20 Pericleous Chrysostomos, The Cyprus referendum: a divided island and the challenge of the Annan Plan (London: I.B. Tauris, 2009), 273.

11 2. Referendum o sjednocení Kypru 2.1 Přístup kyperských Řeků a Turků k referendu o sjednocení ostrova Plán sjednocení ostrova a vytvoření the United Cyprus Republic, byl přijat každou stranou velmi rozdílně a jejich přístupy se během času podstatně měnily. Co se týče kyperských Řeků, byl plán z jejich strany zprvu vítán jako uspokojivé řešení kyperského problému. Na začátku roku 2003 se však prezidentem Kyperské republiky stal Tassos Papadopulos, který byl silně proti myšlence sjednocení s tureckou částí ostrova. 21 Přístup kyperských Turků byl po většinu jednání spíše negativní; jednání v roce 2002 a v březnu 2003 ztroskotala především kvůli nesouhlasu tureckokyperského představitele. Velký obrat nastal na konci roku 2003, kdy v parlamentních volbách zvítězila umírněná tureckokyperská strana (Cumhuriyetçi Türk Partisi, CTP) a premiérem se stal Mehmed Ali Talat, který Annanův plán na sjednocení podporoval. 22 Myšlenku sjednocení ostrova začala vláda kyperských Turků (spíše než široká populace na turecké straně ostrova) podporovat v posledním roce před vstupem Kypru do Evropské unie také proto, že turecká vláda si dala za cíl vyřešení kyperské otázky, a to především z toho důvodu, že Kyperská republika bez severní části ostrova by mohla použít právo veta při přijímacích rozhovorech EU s Tureckem. Pro kyperské Turky to však byla také myšlenka ukončení izolace, která je vedla k podporování sjednocovacích procesů. Kdyby byli jako součást Kyperské republiky přijati do Evropské unie, neznamenalo by to jen získání velké finanční podpory a konec mezinárodní izolace, ale především by to otevíralo obrovské možnosti pro tureckokyperskou komunitu do budoucna. Z toho důvodu to byla právě tureckokyperská strana, která v roce 2004 podporovala obnovu jednání o sjednocení na základě obdobného plánu, který rok předtím odmítala. 23 Jak jsem již zmínila, ochota ke smíření s jižní řeckou částí ostrova byla zčásti dána velkou podporou ze strany nové turecké vlády v čele s Erdoğanem, a to i přes to, že tureckokyperský prezident Denktaş stále zaujímal ke sjednocení negativní postoj. Ten zůstal v úřadě i poté, co ve volbách v prosinci 2003 zvítězila umírněná strana CTP, 21 Kyris, The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus, 91. 22 Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 37. 23 Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 64.

12 a nadále se sjednocením za daných podmínek nesouhlasil. 24 Denktaş se mimo jiné snažil mařit jednání o sjednocení ostrova například častým svoláváním tiskových konferencí, na kterých prozrazoval obsah a podrobnosti jednání o Annanově plánu. 25 Když byl 31. března představen finální plán na sjednocení tzv. Annan V., představitelé kyperských Turků tento plán velmi kladně přijali; to se projevilo také v tom, že tureckokyperský premiér silně podporoval myšlenku sjednocení. Na rozdíl od premiéra kyperských Turků konzervativní prezident Denktaş prohlásil, že bude v referendu hlasovat proti sjednocení ostrova. Prezident Kyperské republiky Papadopulos byl stejně jako prezident Denktaş silně proti sjednocení Kypru a s nadcházejícím referendem přímo vyzval řecké obyvatele Kypru, aby hlasovali pro odmítnutí Annanova plánu. Učinil tak v televizním vysílání, kde prohlásil: Vyzývám vás, abyste odmítli Annanův plán. Vyzývám vás, abyste řekli 24. dubna hlasité ne. Vyzývám vás, abyste bránili svou čest, historii a to, co je správné. 26 Řeckokyperský prezident měl, co se týče postoje k Annanově plánu, plnou podporu své politické strany DIKO (Dimokratiko Komma), ale také jiných politických stran, jako například socialistické strany EDEK (Eniea Dimokratiki Enosis Kyprou) nebo levicové strany AKEL (Anorthotiko Komma Ergazomenou Laou). Na jeho straně stála také média či pravoslavná církev, a také proto byla jeho kampaň nakonec velmi úspěšná - v den referenda se vyslovilo 76% kyperských Řeků proti sjednocení jižní a severní části Kypru. Naopak dvě třetiny kyperských Turků nakonec hlasovalo pro sjednocení ostrova. 27 24 Kyris, The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus, 91. 25 Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 119. 26 Address to Cypriots by President Papadopoulos, Cyprus News Agency: News in English, 04-04-08, http://www.hri.org/news/cyprus/cna/2004/04-04-08.cna.html. (staženo 21. 3. 2016). 27 Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 37.

13 2.2 Reakce na řeckokyperské odmítnutí Annanova plánu Konečné odmítnutí Annanova plánu většinou kyperských Řeků bylo nepochybně z velké části ovlivněno politickými aktéry na jižní části ostrova, kteří v době referenda vedli de facto kampaň proti sjednocení. Názor prezidenta Kyperské republiky Papadopulose byl veřejnosti známý, avšak očekávalo se, že ve svém finálním proslovu občanům řecké části ostrova označí klady i zápory plánu sjednocení a buď vyzve občany, ať hlasují dle svého uvážení a svědomí, anebo se mírně přikloní k odmítnutí Annanova plánu. Místo toho ale zkritizoval všechny aspekty tohoto plánu a jasně vyzval občany ke zvučnému NE v nadcházejícím referendu. Jako jeden z důvodů pro odmítnutí Annanova plánu Papadopulos uvedl, že Kypr může docílit výhodnější dohody pro kyperské Řeky po vstupu Kypru do Evropské unie. Ve svém projevu například také zmínil, jak ostrov trpěl pod koloniální nadvládou Britské říše, či jak Řekové na ostrově museli bojovat proti turecké invazi v roce 1974. Část obyvatel na jižní části ostrova tak nakonec mohla odmítnout sjednocení z bezpečnostních důvodů a z obavy z politických rizik, která by ostrovu mohlo sjednocení s kyperskými Turky přinést. Nepochybně v tom hrál roli i fakt, že mnoho kyperských Řeků vidělo kyperské Turky spíše jako soupeře než jako spojence, se kterými by měli sdílet společný stát. 28 Prohlášení prezidenta Kyperské republiky bylo zveřejněno jen pár dní před vyjádřením komisaře pro rozšíření EU Günthera Verheugena, který vyzval řecké a turecké představitele na ostrově, aby ukázali svoji silnou politickou vůli a oficiálně podpořili Annanův plán na sjednocení ostrova; rázné odmítnutí prezidentem Papadopulosem bylo pro evropské představitele velkým zklamáním. Evropská komise ale nebyla jediná, která se snažila řeckou a tureckou stranu ostrova přesvědčit o sjednocení. Další členské státy Evropské unie, jako například Velká Británie, ale i země mimo EU, jako Spojené státy, se snažily přesvědčit vlády obou částí ostrova, aby podpořily referendum, a slibovaly finanční podporu, pokud by byl plán přijat. Tato finanční podpora by byla poskytnuta navíc k již přislíbeným 300 milionům dolarům od Evropské unie. 29 Evropská komise se dokonce jednu chvíli snažila najít způsob, jak přijetí Kypru do EU odložit, popřípadě zpomalit, aby bylo nejdříve dosaženo vyřešení kyperské otázky. To však nebylo možné kvůli již podepsané Smlouvě o přistoupení k EU; buď by přistoupilo společně všech deset zemí, které podepsaly tuto smlouvu, anebo 28 Niels Kadritzke, Cyprus: Saying no to the future Le monde diplomatique, květen 2004, https://mondediplo.com/2004/05/07cyprus (staženo 14. 3. 2016). 29 Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 103-107.

14 žádná. Dalším důvodem, proč by zpomalení vstupního procesu Kyperské republiky do EU nebylo možné, by bylo řecké veto, které by Řecko jako člen EU mohlo použít proti rozšíření EU o další státy, pokud by Kypr nebyl v tomto rozšíření zahrnut. 30 Výsledek referenda na řeckokyperské straně, kde sjednocení odmítlo 76% obyvatel, se na mezinárodní scéně nesetkal s nadšením. Komisař pro rozšíření EU v reakci na odmítnutí sjednocení prohlásil, že kyperští Řekové si tímto rozhodnutím politicky uškodili a že padl stín na kyperské přistoupení do EU. V reakci na výsledek referenda Evropská unie prohlásila, že po vstupu Kyperské republiky do Evropské unie budou následovat opatření, která budou postupně ukončovat izolaci turecké části ostrova. To se týkalo především obchodu, který by se na Kypru otevřel - například produkty z turecké části ostrova by se směly bezcelně dovážet na celé území ostrova. Nová opatření se podle Evropské unie měla také týkat volného pohybu na ostrově. 31 Opatřeními Evropské unie, která následovala po vstupu Kyperské republiky bez severní turecké části ostrova do EU, se budu podrobněji zabývat v následující kapitole. 2.3 Historické trauma jako jedna z příčin neúspěchu Annanova plánu Historické události ze 70. let 20. století jistě též sehrály svoji roli v odmítnutí Annanova plánu kyperskými Řeky. V roce 1974 se řecká vláda rozhodla, že svrhne tamního představitele vlády Makariose III. a sjednotí Kypr s Řeckem. V reakci na to se turecká armáda vylodila na severovýchodním pobřeží ostrova a začala obsazovat kyperské území. Turecká vláda se snažila vzbudit dojem, že cílem této mírové operace je nejen ochránit kyperské Turky, ale především hájit suverenitu Kyperské republiky, a odvolávala se přitom na texty dokumentů o vzniku Kyperské republiky z roku 1960, v souladu se kterými se Turecko podle svého názoru snažilo o obnovení příměří. 32 Měsíc po turecké invazi bylo 36% kyperského území pod tureckou kontrolou; během tohoto období byly tisíce kyperských Řeků a Turků zabity či zraněny, přes dva tisíce kyperských obyvatel bylo nezvěstných a 200 000 kyperských obyvatel bylo 30 Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 61. 31 Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 113. 32 Pavel Hradečný et al., Dějiny Řecka (Praha: Lidové noviny, 1998), 518-519.

15 donuceno uprchnout ze svých domovů. Konkrétně pro kyperské Řeky byly ekonomické dopady konfliktu zničující, neboť velký počet úrodných oblastí byl obsazen tureckým vojskem. Stejně tak bylo obsazeno důležité přístavní město Famagusta, které bylo původně obýváno kyperskými Řeky. Od roku 1974 je tak Kypr rozdělen linií nejzazšího postupu tureckých vojsk, která rozděluje Kypr na severní a jižní část. 33 Po rozdělení ostrova následovaly nucené přesuny obyvatelstva, aby bylo docíleno homogenizace obou částí ostrova. Na základě tohoto rozhodnutí bylo nuceno (často nedobrovolně) opustit své domovy okolo 150 000 kyperských Řeků a zhruba 60 000 kyperských Turků. Turecká vláda pak také dále podporovala imigraci tureckých obyvatel na severní část ostrova. Vznik kyperského problému v této podobě, ztráty na životech a nucené přesuny obyvatel byly řeckými obyvateli ostrova (a také Řeckem) prezentovány jako výsledek turecké invaze. Kyperská vláda neopomněla tyto historické události řeckokyperským obyvatelům připomenout a v souvislosti s nadcházejícím referendem upozorňovala na to, že souhlas s Annanovým plánem by se rovnal legalizaci turecké invaze. Trauma z událostí 70. let je stále v povědomí obyvatel Kypru a fakt, že plán na sjednocení ostrova byl pár let před vstupem do EU silně podporován tureckou vládou v čele s Erdoğanem, stejně jako vládou kyperských Turků, mohl taktéž zapříčinit nechuť k vyslovení souhlasu s Annanovým plánem. 34 33 Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 55. 34 Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 32.

16 3. Role Evropské unie a Turecka v otázce sjednocení ostrova 3.1 Výhody vstupu do Evropské unie Pro kyperské Řeky budoucí vstup do Evropské unie znamenal mnoho výhod; tyto výhody byly přislíbeny Evropskou unií nezávisle na tom, jestli vstoupí Kyperská republika do EU sjednocená či ne. Šlo především o výhody spojené s bezpečností země, kdy by Kyperská republika byla chráněna členstvím v Evropské unii proti svému potencionálnímu nepříteli Turecku, který by tak na Kypr nezaútočil, neboť by se v takovém případě dostal do konfliktu s celou Unií. Tlak na Turecko ze strany Kypru jako členského státu EU byl dalším z velkých výhod vstupu Kypru do EU, protože takto by měla Kyperská republika páku vůči Turecku jakožto člen EU, který může vetovat jakákoli rozhodnutí ohledně turecké žádosti o členství v EU. 35 Kyperským Turkům by se vstupem do Evropské unie v rámci sjednoceného Kyperského státu konečně dostalo mezinárodního uznání jejich státu, a to právě ve společné federaci. Severokyperská turecká republika není mezinárodně uznána jako stát od roku 1983 (jedinou výjimkou je Turecko), kdy došlo k jejímu vzniku na severní části ostrova. Další velkou výhodou sjednocení s kyperskými Řeky a vstupu do EU by bylo nevyhnutelné odpoutání od Turecka. Kvůli mezinárodní izolaci byli kyperští Turkové čím dál tím více odkázáni na Turecko a jejich závislost na Turecku neklesala; členství v EU byla jasná možnost, jak se oprostit od vlivu Ankary. Co se týče ekonomiky severní části Kypru, budoucnost v rámci Evropské unie by zajišťovala obrovský ekonomický rozvoj. Pro kyperské Turky byly ekonomické výhody spojené se členstvím v EU důležité o to více po roce 2001, kdy došlo k výraznému zhoršení ekonomické situace v severní části Kypru. 36 35 Christalla Yakinthou, The EU's Role in the Cyprus Conflict: System Failure or Structural Metamorphosis? Ethnopolitics 8, č. 3 4 (listopad 2009): 313, http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/17449050903086922 (staženo 23. 4. 2016). 36 Kadritzke, Cyprus: Saying no to the future, 2004.

17 3.2 Vliv Evropské unie na sjednocovací proces v roce 2004 Kyperský problém se významně týká Evropské unie, neboť neschopnost členského státu vyřešit svoji vnitropolitickou otázku negativně ovlivňuje celkový pohled na EU. Zájem Evropské unie na nalezení řešení kyperské otázky také souvisí se snahou EU o udržení míru a stability ve východním Středomoří, které se nachází v bezprostřední blízkosti hranic vnějších Evropské unie, ale také v blízkosti neklidného Blízkého Východu. Dalším důvodem, proč EU měla velký zájem na vyřešení kyperské otázky, bylo urovnání vztahů mezi Řeckem a Tureckem. Pokud by byl kyperský konflikt jednou provždy sjednocením vyřešen, promítlo by se to jistě pozitivně ve vztazích mezi členskou zemí Řeckem a kandidátskou zemí Tureckem, které jsou mimochodem také společně členy Severoatlantické aliance. 37 Evropská unie zásadně ovlivnila sjednocovací proces jižní a severní části ostrova právě svým slibem Kyperské republice daným v roce 1994 na vrcholném zasedání na Korfu, že se Kyperská republika stane členem Evropské unie nezávisle na tom, jestli se vlády obou stran dohodnou na uspokojivém řešení kyperské otázky. Kyperští Řekové tak nemuseli vynaložit úsilí na dosažení dohody o vytvoření společného státu s kyperskými Turky, a přesto získali to, po čem nejvíce toužili, totiž členství v EU. Kyperští Řekové pak mnohdy zastávali názor, že z pozice Kyperské republiky jako člena Evropské unie dosáhnou lepšího kompromisu a budou moci docílit daleko výhodnější smlouvy o sjednocení, než jim byla nabízena před vstupem do EU v rámci Annanova plánu. 38 V zájmu Evropské unie tedy bylo přijetí Kypru jako celku společně se severní tureckou částí ostrova, avšak svým postojem dosáhla ve skutečnosti přesného opaku. Kyperští Řekové navíc viděli členství v Evropské unii jako upevnění svého diplomatického postavení vůči Turecku i kyperským Turkům, se kterými Kyperská republika odmítla v referendu vytvořit společnou konfederaci. Na druhou stranu Evropská unie dosáhla úspěchu, pokud jde o přístup kyperských Turků, který se vůči myšlence sjednocení poprvé v historii pozitivně změnil Severokyperská turecká republika byla nyní ochotna přistoupit ke kompromisu s kyperskými Řeky. Tato změna byla dána především četnými výhodami, které Evropská unie může nabídnout svým 37 Tocci, The EU and Conflict Resolutions: Promoting Peace in the Backyard, 29. 38 Ibid., 43.

18 členským státům, a Severokyperská turecká republika by těchto výhod mohla dosáhnout jen v rámci společného státu s Kyperskou republikou. 39 James Ker-Lindsay ve knize The European Union as a global conflict manager uvádí, že Evropská unie neudělala chybu v tom, že souhlasila se vstupem Kypru do EU bez ohledu na to, jestli bude Kyperská republika sjednocená s kypersko-tureckou částí či ne. Chybou byl podle autora spíše fakt, že Evropská unie nedokázala motivovat stejnou měrou ke sjednocení ostrova řeckou i tureckou část Kypru. Motivace k dosažení dohody ohledně sjednocení Kypru byla pro tureckokyperskou část podstatně větší, protože jak jsem již zmínila, v jejich případě šlo o samotný vstup do EU. Evropská unie však nedokázala učinit potřebná opatření, aby řeckokyperská strana chtěla spolupracovat na sjednocovacím procesu a dosáhnout tak vyřešení kyperské otázky. Co se týče finanční motivace, Evropská unie hrála důležitou roli, vzhledem k tomu, že oběma stranám nabídla v případě sjednocení podstatnou finanční pomoc; suma však podle některých mohla být ještě daleko vyšší. To se týkalo především kyperských Turků, kterým byla sice přislíbena velká finanční pomoc, avšak výsledná suma by byla menší než ta, kterou dostávali kyperští Turkové od Turecka každý rok. 40 Je důležité zmínit, že Evropská unie oficiálně nevedla vyjednávací procesy mezi řeckou a tureckou částí ostrova; ve skutečnosti byla role Evropské unie při samotných rozhovorech poměrně omezená: nebyla to EU, kdo vedl sjednocovací procesy a přicházel postupně s plány sjednocení, ale OSN. Evropská unie byla spíše vnějším aktérem, což může být dalším důvodem, proč Evropská unie nakonec neuspěla ve svých snahách přijmout Kypr sjednocený. 41 3.3 Turecko jako důležitý aktér v kyperské otázce v roce 2004 Je zjevné, že kyperský problém se úzce týká Turecka, a o to více je pro Turecko důležitý od doby, kdy samo začalo usilovat o vstup do Evropské unie. Turecko se v posledních dvou letech vyjednávání o Annanově plánu před konečným referendem a následným vstupem Kypru do EU snažilo podporovat sjednocení turecké a řecké části ostrova. Pro Turecko by bylo velmi nevýhodné, kdyby Evropská unie přijala Kyperskou 39 Kyris, The European Union and the Cyprus problem: a story of limited impetus, 92. 40 Ker-Lindsay, The role of the EU as a conflict manager in Cyprus", 63-64. 41 Ibid., 53.

19 republiku jako nesjednocený stát, protože by se tak dostalo do situace, kdy by neuznávalo jeden ze států Evropské unie; unie, ke které se už několik desítek let snaží připojit. V tom případě by Turecko nemohlo být přijato do EU, neboť neuznáním jednoho ze členů EU by bylo v rozporu s acquis communautaire, neboli s právním řádem Evropské unie. Druhým problémem by byl fakt, že Turecko by de facto okupovalo část území členského státu Evropské unie, vzhledem k tomu, že na ostrově má stále své vojáky, které tam umístilo z důvodu ochrany tureckého obyvatelstva na Kypru. 42 Především však byla otázka sjednocení Kypru pro Turecko důležitá z toho důvodu, že Kyperská republika (bez turecké části ostrova) by jako člen Evropské unie měla právo veta ohledně rozhodnutí, zda zahájit přijímací rozhovory s Tureckem. Tento fakt také zdůraznil tehdejší řecký premiér Kostas Simitis, který prohlásil, že bez nalezení řešení kyperského problému Turecko nemůže očekávat přijetí do Evropské unie. Prezident Erdoğan dal jasně najevo, že jeho cílem, co se týče kyperské otázky, je urovnání vztahů a nalezení řešení. V souvislosti s tím Erdoğan přišel s návrhem konference, která by projednávala kyperskou otázku a které by se účastnily tři garanční mocnosti, Velká Británie, Řecko a Turecko, a představitelé obou kyperských komunit. Podle Turkish Daily News (10.duben, 2003) však tento návrh řecký premiér Simitis odmítl, neboť by se podle něj mohlo zdát, že je tureckokyperský stát rovnocenný s Kyperskou republikou. 43 42 Ker-Lindsay, EU accession and UN peacemaking in Cyprus, 121. 43 Ibid., 58.