1 JEDNADVACÍTKA KRAJSKÝM ÚŘADEM Dne 11. 02. 2003 proběhla v prostorách Nadace Tomáše Bati tisková konference přinášející informace k průběhu organizačních a projektových příprav rekonstrukce správní budovy Baťova koncernu pro nový způsob využití, sídlo správy Zlínského kraje a Finanční úřad ve Zlíně. Přítomni byli zástupci obou budoucích uživatelů, zástupci investora - ministerstva vnitra a projektanta stavby. Konference proběhla bez účasti garantů metodického a věcného přístupu k pojetí rekonstrukce národní kulturní památky. Pro samotný Krajský Úřad je budova příliš velká. Po mnoha peripetiích, jednáních v otázkách investiční míry a budoucího obsazení budovy se našla ještě jiná správní složka, ochotná zaujmout pracoviště ve slavné jedenadvacítce jednoho z protagonistů meziválečné éry funkcionalizmu architekta Vladimíra Karfíka. Výšková budova byla postavena roku 1938 jako symbol svobodného ducha a hospodářské prosperity. Nyní se má státi symbolem strávy kraje v podmínkách nově nabyté svobody. Rekonstrukce budovy s přilehlým okolím však může změnit i řadu městských souvislostí (obr. 1). Budova je totiž faktickou součástí náměstí Práce, součástí prvních sledů někdejších továrních budov, ze kterých výrobní činnost již dříve ustoupila, a které jsou živelně adaptovány pro obchod, správu, stravování, kulturu, školství, služby apod. Krátce jsou postupně zachvacovány městem, i když původní striktní rozhraničení závodu od okolní zástavby je posud zřetelné. (Obr. 1) Situace centrální části města s vyznačením 21. a 11. budovy bývalého Baťova obuvnického závodu.
2 Bylo by vhodné podrobit toto území regulaci, která by zahrnula zásady stavění v hranicích Městské památkové zóny, zásady adaptace původních skeletových budov na nové funkce, upravila živelnou funkční skladbu, odstranila dnes již anachronické překážky z předpolí bývalé fabriky, napojila tuto východní část továrny nově na městskou pěší a silniční síť a nově koncipovala hlavní proudy nákladové dopravy do areálu závodu. Může tak vzniknout unikátní plán městské čtvrti nacházející se v těsném sousedství náměstí, parku, nádraží i továrny. Z tohoto pohledu se návrh umístění nových parkovacích garáží na místě snesené původní budovy 11, tedy uprostřed náměstí v předchozím slova smyslu, jeví jako ukvapený. Vlastně způsob využití pozemku před východním štítem budovy 21 je pro její vpojení do nového městského kontextu rozhodující. Postavit mezi pěší návštěvníky úřadů a cíl jejich cesty patrovou budovu garáží není tím nejlepším začátkem revitalizace celého území (obr. 2). Vhodnější by bylo sdružit nároky na parkování pro budovy 11,21,31 a s využitím terénní hrany v jižním předpolí je zapustit pod povrch. (Obr. 2) Správní budova v první řadě továrních budov mezi objekty 11 a 31. V popředí dům sociální péče z roku 1925, který byl snesen roku 1970. Místní tisk přinesl řadu údajů a srovnání z období výstavby a uvedení budovy do provozu. Nejčastěji se uvádí rychlost a současně preciznost stavebních prací, nové organizační a prostorové schéma budovy, parametry výtahů, nové technické prostředky zajištění mikroklimatu, údržby budovy apod. Ostatně autor stavby zahájil svou profesní dráhu praktikami u několika věhlasných architektů včetně F. L. Wrighta, snad nejvýznamnějšího amerického architekta, který postavil první velkoprostorovou kancelář firmy Larkin Company již na počátku století (obr. 3). Autor uvádí: Všechno je jednou poprvé: skleněné dveře, dvojitá okna, kompletní klimatizace, speciální kovové kartotéky, psací stoly, pracovní židle atd.
3 (Obr. 3) Historický snímek vnitřního prostoru administrativní budovy Larkin Compeny Buffalo, F. L. Wright 1904 Ve své knize Administrativní budovy (ALFA, Bratislava 1971) Vladimír Karfík píše: U průmyslových staveb jsme již dávno akceptovali jednotný velký pracovní prostor se souvislými výrobními linkami. V administrativě se ještě v současnosti smiřujeme s malými, navzájem izolovanými kancelářemi tak, jak se vyvinuly v 18. a 19. století. První halové kanceláře se objevily koncem minulého století. Už v roce 1904 navrhl F. L. Wright administrativní budovu pro Larkin Co. V Buffalo s volnou halou bez příček s pracovními galeriemi, neotevíratelnými okny, plně klimatizovanou. První velkoprostorové řešení u nás se realizovalo v třicátých letech (obr. 4). Je to administrativní budova n.p. Svit v Gottwaldově, jedna z prvních v Evropě, kde byl úspěšně aplikován ve velkém měřítku velkoprostorový princip s vysokým technickým vybavením, klimatizací atd. (Obr. 4) Půdorys typické etáže 21 budovy s vyznačením vnitřního zařízení.
4 Tradičně bývá u stavebních památek předmětem největšího zájmu vnější vzhled stavby. U 21 budovy se rozvinula diskuse o způsobu rekonstrukce ploch zasklených sdruženými ocelovými dvojitými okny s ventilačními křídly ovládanými pákovým mechanismem, s plátěnými roletami chránícími před přehříváním a s vnitřními, pro čištění a údržbu, otvíravými okny (obr. 5). Z důvodu nápodoby původního vzhledu a dosažení soudobého tepelně-technického standartu je rozhodnuto ponechat u méně exponovaných partií jako jsou chodby, vertikální komunikace apod. původní repasovaná okna, u ostatních prostor nahradit původní okna replikou. Baťova pojízdná kancelář a otevřená střešní terasa budou kvůli turistickému ruchu uvedeny, až na novou střešní nástavbu, téměř do původního stavu. Tam, kde to nevadí, budou zachovány a repasovány další části interiéru stavby jako zábradlí, fragmenty podlah, některá svítidla apod. Rekonstrukce 21. budovy by však mohla být i příležitostí k soustředění, repasi původního kovového kancelářského zařízení a vybavení z meziválečného období, jako jsou lehké prosklené příčky a kovový nábytek, jehož zbytky jsou roztroušeny po území závodu. Tento spartánský mobiliář pocházející většinou ze zámečnické dílny koncernu je spolu s prostorovým účinem nositelem genia loci, dokladem pracovní atmosféry 30. let. Mohl by být v omezeném rozsahu použit ve svém autentickém prostředí (obr. 6). (Obr. 5) Severozápadní nároží na dobové fotografii
5 Těžištěm návrhu na nový způsob využití budovy je adaptace prázdných prostor jednotlivých etáží o rozměrech 80x18.5 m na nová organizační schémata obou institucí. Nová koncepce je však velkým zklamáním, neboť se nevrací k původnímu pojetí velkoprostoru, nýbrž adaptuje stavbu na systém buňkových kanceláří, i když stavební substance má veškeré předpoklady pro obnovení prostorového řešení. Vnitřek stavby bude zaplněn ohromnou výměrou plných nebo nahoře zasklených montovaných příček, které rozhraničí jednotlivé etáže na chodbové prostory určené k pobytu veřejnosti a přilehlé trakty malých kanceláří určených pro jednoho, dva nebo více pracovníků. Jestliže konstrukční výška etáže činí 4.8 m, pak si můžeme představit její vnitřek jako řadu malých prostor komínového charakteru, působícím již v okamžiku uvedení do provozu dojmem provizoria, nebo adaptace prostor na přechodný způsob využití. Pro veřejnou správu je však určující styk s lidmi a již jen představa užití výhradně buňkového systému k tomuto účelu v současné době vzbuzuje velmi neblahé asociace s někdejším pojetím služby veřejnosti. (Obr. 6) Pohled do prostoru Stavebního oddělení firmy. Zajisté nelze všechny články organizačního schématu úřadu převést do systému velkoprostorové kanceláře. Lze však jeho provoz rozdělit na interní, vyžadující klasické uspořádání a provoz určený veřejnosti, umožňující naopak sociální kontrolu a transparentnost. Jestliže přiřadíme k předloženému řešení budovy hlavní aktuální trendy ve státní správě jakými jsou úspornost, zvýšení pracovního výkonu a kvality práce, boj s arogancí a korupcí, při vědomí, že vložené státní prostředky jsou omezené, pak je původní systém volné prostorové organizace správní činnosti s využitím soudobých technických a komunikačních prostředků levnější, efektivnější, vstřícnější, otevřenější. Systém buňkových kanceláří přináší značné výhody, ne však uživatelům instituce, nýbrž pouze jejím zaměstnancům. Prostorově-provozní koncept nového úřadu nemůže stát ani mimo zájem památkové péče. Adaptace stavebních památek pro aktuální potřeby není žádoucí kvůli rozvoji turistického ruchu, nýbrž je zejména zdrojem kulturního, duchovního, etického povznesení svých uživatel, veřejnosti. Budova představuje symbol vnitřní svobody a osobní odpovědnosti. Není důvodu slevovat z těchto hodnot. Naopak, nabízí se příležitost využít státní prostředky k vyjádření rozchodu s nedávnou minulostí a návratu k obecným Evropským hodnotám, tradicím. V současném pojetí vnitřního uspořádání však působí budova jako labyrint, pevnost úřední moci. Měla by sloužit zevnitř i zvenčí dál jako upomínka doby, ve které vznikla a nikoliv pouze jako turistická atrakce, rozhledna táhnoucí za sebou dlouhý stín. Zdeněk Chládek architekt