PhDr. Ilona Špaòhelová KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3691. publikaci Odpovìdný redaktor Mgr. Martin Hrdina Sazba a zlom Radek Vokál Návrh a realizace obálky Martina Bártová Poèet stran 104 Vydání 1., 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo profimedia.cz ISBN 978-80-247-2698-4
KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Obsah ÚVOD... 7 ZÁSADY KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM... 9 Tøi pøíklady komunikace...9 Èas...11 Klid...11 Jáaty...12 Konkrétnost...13 Vzájemnost...14 Naslouchání...15 Omluva...16 Komunikace verbální a neverbální...17 Sdìlování pocitù...18 CO POUŽÍVAT V KOMUNIKACI MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM... 21 Kladné sdìlení, pochvala... 21 Povzbuzení...22 Zaèít znovu...22 Upozornìní...23 Otevøenost v komunikaci...25 Použití kritiky ve vzájemné komunikaci...26 Uzavøení komunikace...28 CO NEPOUŽÍVAT V KOMUNIKACI MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM... 31 Vyhrožování...31 Manipulace...34 Mlèení...35 Nadøazenost, ponižování... 36 Samochvála smrdí...38 Zamlèování...38 Nedùvìra v komunikaci a v chování...39 5
edice PRO RODIÈE STYLY KOMUNIKACE... 41 Pasivní styl komunikace...41 Agresivní styl komunikace...44 Asertivní styl komunikace...48 JEDNOTLIVÉ TECHNIKY KOMUNIKACE... 51 Kompliment...51 Žádost...53 Ne, odmítnutí žádosti... 57 Podávání kritiky...59 Pøijímání kritiky...60 VZTAH MATKA OTEC A JEJICH KOMUNIKACE VE VZTAHU K DÍTÌTI... 63 PRAVIDLA KOMUNIKACE V JEDNOTLIVÝCH VÝVOJOVÝCH OBDOBÍCH DÍTÌTE... 65 Prenatální období...65 Novorozenecké období (první mìsíc života dítìte)...66 Kojenecké období (1 12 mìsícù)... 70 Období batolete (1 3 roky)...73 Vìk pøedškoláka (3 6 let)... 75 Mladší školní vìk (od vstupu do školy v 6 letech do páté tøídy 11 let)...78 Období dospívání (11 20 let)...83 KOMUNIKACE V RÙZNÝCH NÁROÈNÝCH SITUACÍCH... 91 Obecná pravidla...91 Možné situace...91 SPECIÁLNÍ SITUACE V KOMUNIKACI... 97 Nìkdo nìco øíkal...97 V televizi øíkali...98 No poèkej, to na tebe øeknu tatínkovi...98 POUŽITÁ LITERATURA... 101 6
KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Úvod Asi to každý rodiè zná. Komunikace znamená pro rodièe radost, prožitek spoleènì stráveného èasu, vìtší poznání svého dítìte. Je to chvíle a pøíležitost k vysvìtlení, objasnìní vìcí a nedorozumìní. Díky vzájemné komunikaci se lépe chápeme navzájem. Je však zapotøebí, aby mìla komunikace urèitá pravidla, kterých se budeme snažit my rodièe držet. Také pro dítì je komunikace chvílí radosti, spoleènì stráveného èasu, znamená poznání rodièe a v mnoha pøípadech také objasnìní toho, co není dítìti jasné, èemu dobøe nerozumí. Také ze strany dítìte je zapotøebí, aby i ono zastávalo urèitá pravidla v komunikaci, která se bude snažit dodržovat. Jak na to? Popíšu vám komunikaci mezi rodièem a dítìtem, její pravidla a zákonitosti, jak je vidím já. Dejte mi pak vìdìt, jestli se nìkteré z tìchto pravidel zdá být dùležité i pro váš život. Dìkuji svým dìtem Týnì, Dominice a Jankovi, které doplnily knížku svými kresbami. Ilona Špaòhelová 7
KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Zásady komunikace mezi rodièem a dítìtem 1 Tøi pøíklady komunikace Ukažme si tøi pøíklady komunikace, která není dobrá (vhodná) pro vztah rodièe a dítìte. Ráno jedu autobusem do práce. Nastupuje se mnou maminka se dvìma dìtmi školkového vìku. Zøejmì už pospíchají, protože je po osmé hodinì a maminka je trochu neklidná, takže se z jejích úst ozývá: Dìlej, nastupuj, no to není možné, zase se ti rozvázala tkanièka. Co s tìma botama poøád dìláš? No ty jsi nemožný Zase pøijdu pozdì. Pak následuje lepanec jednomu dítìti. Maminka byla pod tlakem, mìla zøejmì obavu, že pøijde pozdì do práce. Bylo by vhodnìjší øíct dìtem pøímo, že je v presu, neklidná, a povzbudit dìti, aby jí v tom pomohly a byly rychlejší. Nejprve by tedy mìla dìtem sdìlit svùj pocit, to co si prožívá. Èasto totiž nesdìlený prožitek ( pres, napìtí, nazlobení aj.) zpùsobuje u èlovìka to, že se zaène chovat daleko agresivnìji, nervóznìji. V nìkterých okamžicích naopak sdìlený prožitek pomùže dítìti v pochopení situace a ve vstøícnosti nabídnout pomoc svému rodièi. Dítì z uvedeného pøíkladu si pospíší, bude se pohybovat rychleji, protože bude dobøe vnímat, že je to prožitek rodièe. Tento prožitek ale nesouvisí s dítìtem, dítì tedy za nic nemùže, není vinno. Jsem krátkou dobu na pískovišti. Asi tøíletá usmìvavá holèièka právì vstupuje na pískovištì s maminkou. S úsmìvem bìží na písek a hned se chce s ostatními seznamovat. Øíká jim své jméno a ptá se: Budeme si spolu hrát? Já budu tøeba paní prodavaèka a ty budeš paní, co pøijde do obchodu nakupovat. Jo? Další holèièka se na ni otoèí a øekne: Bìž! Podobnou zkoušku udìlá holèièka ještì u dalších dvou dìtí. Maminka si toho zøejmì moc nevšímá, protože se sešla s kamarádkou 9
edice PRO RODIÈE a povídají si, co je nového. Holèièka pak jde smutnì do koutu pískovištì a hraje si tam sama. Dùležité v životì dítìte je všímat si jeho chování, reakcí druhých dìtí na jeho chování. Dùležité je o prožitcích s dítìtem mluvit a vnímat, jak to ono samo vnímá. Holèièce z druhého pøíkladu je tøeba vysvìtlit, že si s ní asi druhé dítì nechce hrát. Druhé dítì má právo se tak rozhodnout. Neznamená to vždy, že není jeho kamarád nebo se nechce tímto kamarádem stát. Prostì si teï s dítìtem nebude hrát. V mnoha pøípadech je také vhodné zeptat se dítìte, jak se cítí. Zda je mu to líto, zlobí se proto na druhé dítì, je smutné Pokud rodiè mùže, je v danou chvíli vhodné, aby si sám šel s dítìtem hrát. Možná, že vymyslí takový zpùsob hry, který pøitáhne i jiné dìti a budou si s nimi chtít hrát dohromady. V obchodì s odìvy si maminka spolu s dcerou vybírají ze zlevnìného zboží nákup. Vybírá si spíše dcera a maminka asistuje. Dcera na sebe navleèe první triko. Maminka se dá do rozhovoru tedy spíš monologu: No to je hrozné. Nevidíš, jak jsi v tom upnutá? Rýsují se ti špeky. A taky ti to dìlá vìtší prsa. Hrozné, dej to dolù... Následuje: Ježíši Kriste, mami, ty jsi hrozná, nic si s tebou zkoušet nebudu, shazuješ mì, jdu domù! Pak odcházím z vedlejší kabinky a další odezvu už neslyším. Období puberty je velmi citlivým obdobím pozor tedy na komunikaci. Uvedená slova, která použila maminka, jsou spíše ve stylu shazování sebevìdomí dcery. Možná si to maminka neuvìdomuje, ale mùže to být tak vnímáno ze strany dcery. Dùležitým pozitivním faktem je, že vùbec jde nakupovat matka s dcerou. Mohlo by se totiž stát, že dítì již nechce, aby mu rodiè zasahoval do tìchto otázek (co si koupí a co ne), a proto by ani jeho pøítomnost nechtìlo. Rodiè by v tomto pøípadì mìl øíct svùj názor na trièko, pozitivní i negativní, a pak ponechat rozhodnutí o nákupu na dceøi. Zásadním pravidlem pro vzájemnou komunikaci je to, aby rostl vztah mezi dítìtem a rodièem. O co bychom se tedy mìli ve vzájemné komunikaci snažit? 10
KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Èas Je dùležité vìnovat vzájemné komunikaci èas. Tento èas se samozøejmì bìhem života dítìte i bìhem rùzných okolností v životì rodièe (nástup do pracovního procesu, narození dalšího dítìte do rodiny atd.) mìní. Dítì také jinak vnímá èas strávený spolu s rodièem v období, kdy je mu rok, 5 nebo 15 let. Je dùležité, aby rodiè využil èas pøirozenì, tak jak se mu zdá, že je to vhodné. Rodiè je navigátor, který urèuje hlavnì v prvních letech života to, jak se bude v rodinì spoleènì komunikovat. Rodiè má využít chvíli, kdy se napøíklad vrátí z práce, k tomu aby si spolu s dítìtem sedl a øekli si navzájem, co prožili. Pokud to nedovoluje èas a dítì už zase pospíchá na kroužek nebo s kamarády ven, má k tomu rodiè využít dobu veèeøe, okamžik ukládání dítìte ke spánku apod. Rodiè mùže vzít s sebou jen jedno dítì na procházku do lesa, na nákup apod. Tak mùže více vnímat jen prožitky jednoho dítìte. I dítì je rádo, že tento èas vìnuje rodiè jen jemu. Má prostor k rozhovoru o tom, na co jindy není èas. Není také rušeno svým sourozencem nebo druhým rodièem. Dùležité je, aby tento èas byl v rodinì vybudován. Aby byl vybudován podle vzájemné situace, jak to vyhovuje rodièùm i dìtem. Má to být èas, kdy jsou všichni èlenové rodiny pohromadì. Klid Na vzájemnou komunikaci je zapotøebí mít klid. Jistì to každý rodiè zná není vhodné, prospìšné, není to èasto k nièemu mluvit s dítìtem ve chvíli, kdy rodiè nebo dítì pospíchá. Kdy víme, že se dítì vìnuje èetbì knížky nebo sleduje dobrodružný film. Není dobré komunikovat, když dospìlý vykonává nìjakou èinnost, která mu nedovolí, aby se na komunikaci plnì soustøedil. V takových chvílích si navzájem øeknìme, že teï o dané vìci mluvit nebudeme, budeme o ní mluvit za chvíli, až nìco jeden nebo druhý dokonèí, nebo až skonèí film. 11
edice PRO RODIÈE Urèitì ale o dané vìci mluvme! Nedopusťme, aby se stávalo, že nìco jen tak necháme být a to, co jsme chtìli øíct, neøekneme. Bylo by to na škodu. Pro náš vzájemný vztah, pro poznání, jak jeden nebo druhý vìc vnímáme. Tím, že si to øekneme, se obohatíme. Jáaty Mluvme ve formì já a ty. To znamená: Používejme ve vzájemné komunikaci naprosto konkrétní obsah a formu. Napø. Já jsem øekla, že nechci, abys plival na Kaèku na pískovišti, a to platí. Nelíbí se mi to, podle mého názoru tím Kaèku shazuješ. Prosím, neplivej na ni. Víš, co je to druhého shazovat? Následuje vysvìtlení daného slova. Dùležitost tohoto doporuèení spoèívá v tom, aby rodiè mluvil vždy ve formì první osoby jednotného èísla tedy já : Moc se mi to líbilo, mám z toho vel- 12
KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM kou radost, moc mì to potìšilo, já to nechci, nelíbí se mi to, nechci, abys v tom pokraèoval, nechci, abys kouøil, vadí mi, když Nepoužívejme mnohdy zažité vìty typu: No, je to pìkné, èlovìka to potìší, to se nedìlá, jestli v tom budeš pokraèovat, uvidíš, co se stane! No, to je nemožné, že máš cigáro, kdes ho vzal, jak si to pøedstavuješ, okamžitì Pokud rodiè nastaví vzájemnou komunikaci ve vztahu já a ty, mnohdy to znamená, že: Rodièi opravdu o danou vìc jde, záleží mu na ní osobnì (neodvolává se tedy na to, co se obecnì nedìlá, nezáleží mu prvotnì na konvencích). Rodiè je do této vìci osobnì zainteresován, jemu záleží na dítìti. Utvrzuje se vztah mezi rodièem a dítìtem, je to patrné i z komunikace. V mnoha pøípadech je pro dítì dùležité, že je tato komunikace krátká. Rodiè øekne, jak si danou vìc pøedstavuje, co se mu líbí a co chce jinak. Dítì si to pak snáze zapamatuje. Pochvala ve formì já a ty je pochvala, kterou dítì více vnímá, je mu pøíjemná. Je to pochvala konkrétní, která jako by smìøovala pøímo do srdce dítìte. Také kritiku si dítì v pøípadì formy já a ty více uvìdomuje. Mùže ji pak chtít spíše pøijmout a zmìnit danou vìc. Kritikou mu dává rodiè najevo, že se o nìj zajímá, všímá si ho, záleží mu na nìm. Konkrétnost Pokud mluví rodiè s dítìtem, je dùležité, aby to byla komunikace konkrétní. Komunikace ve smyslu co se stalo, jaký byl dìj, jak to zapùsobilo na samotné dítì. Pokud je z dané situace ještì možné øíct nìjaký závìr napø. jaké ponauèení z dané situace, z daného pøíbìhu vyplývá urèitì je vhodné to øíct. Je také dùležité myslet na to, co je pro druhého dùležité a o èem chce druhý mluvit. Pokud jde napø. rodiè s dítìtem domù ze školky, není 13
edice PRO RODIÈE vhodné se ptát, co mìli dobrého k obìdu. Dítì si to ve vìtšinì pøípadù nepamatuje, protože prožilo daleko dùležitìjší a zajímavìjší vìci. Je dobré se tedy zeptat, jak se mìlo, co dìlalo, co dìlali jeho kamarádi, zda se stalo nìco zvláštního apod. Na konkrétnost je zapotøebí se zamìøit i ve smyslu použití konkrétních slov, kterým dítì rozumí. Pokud máme malé, napø. tøíleté dítì, nerozumí tomu, co znamená, že veèerníèek bude za chvilku. Že maminka pøijde zpátky domù za chvilku, že bude dítì u babièky týden apod. Tìmto slovùm rozumí rodiè, ne dítì. Konkrétnímu sdìlení (týden, rok, den) rozumí dítì v mladším školním vìku, nìkdy na konci pøedškolního vìku tam ale èasto potøebuje pomùcku, napø. zaškrtávací kalendáø. Pojem chvilka mùže mít pro každého èlovìka jinou vypovídací hodnotu. Pro dítì je dùležité konkretizovat sdìlení na nìèem, èemu rozumí, co vidí, co slyší. Napø. Až dohraje tato písnièka, tak Až budou po pohádce v televizi písmenka, tak Až bude ruèièka u nás v kuchyni na hodinách na této èíslici (a dáme k èíslici barevnou nálepku), tak Pro dítì tato konkretizace pøináší vìtší jistotu, je mu více jasné, co bude a jak. Vzájemnost Je to možná zvláštní slovo, které jsem použila, nicménì chci vysvìtlit, co jsem tím myslela. Mám na mysli uèit se vzájemné komunikaci. Nejen té, kdy rodiè bude naslouchat svému dítìti, ale kdy dá pøíležitost i rodiè dítìti, aby naslouchalo jemu. Kdy mu bude rodiè vyprávìt o svém prožitku dne, o tom, co ho potìšilo a co mu dìlá starost. Samozøejmì pøimìøenì vìku a pøimìøenì tomu, co je dítì schopno pochopit. U dìtí, které jsou spíše uzavøenìjší, je tento zpùsob velmi vhodný, protože na základì toho, že je pøed ním rodiè otevøený, vypráví mu, se rozpovídá i dítì. 14
KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Co tato vzájemnost pøináší pro spoleèný vztah mezi rodièem a dítìtem: silnìjší vytváøení vztahu, vìtší dùvìrnost vztahu, vìtší otevøenost ve vztahu, vìtší semknutost, vìtší oboustrannou spolehlivost. Kdy s tím vším zaèít? Co nejdøíve. Hned jak se dítì narodí, mu rodiè má sdìlovat, jak se má, co prožívá. (Více v kapitole o komunikaci v jednotlivých vývojových obdobích dítìte.) Obecnì bych mohla øíct, že není nikdy pozdì. Pokud rodiè ète tuto knihu v devíti letech svého dítìte nebo i ve tøinácti, mùže s tím vždycky zaèít. Naslouchání Dùležité pro vzájemný vztah je naslouchání v komunikaci. Naslouchání ze strany dítìte, když hovoøí rodiè, i naslouchání ze strany rodièe, pokud hovoøí dítì. K naslouchání je zapotøebí pøestat si hrát, pøestat vaøit, èíst noviny, dívat se na televizi apod., otoèit se k dítìti, pøikleknout k dítìti, otoèit se k rodièi. Nebo øíct jednoduše: Prosím, poèkej, dopíšu, zamíchám apod. Pokud to rodiè považuje za dùležité, je vhodné také dítìti øíct nìjaký sumáø z toho, co si z komunikace zapamatoval, co po nìm dítì napø. chce. Navzájem se tak shodnou, zda to, o èem dítì mluví, je dobøe pochopeno, zda je jeho komunikace konkrétní a jasná. 15
edice PRO RODIÈE Omluva Ze strany dìtí a dospívajících vím, jak je pro nì dùležitá omluva ze strany rodièe. Pokud se tedy rodiè nìkdy splete, nìco udìlá špatnì, zakøièí, bouchne dítì a pøitom to nevyžaduje daná situace, je naprosto samozøejmé, že by mìla následovat omluva dítìti: Promiò, zakøièela jsem na tebe, bylo to proto, že jsem nervózní, nezasloužil sis to, omlouvám se ti. Pokud rodiè takto zaène ve vzájemné komunikaci hned od útlého dìtství, dítì velmi dobøe pochopí princip omluvy a umí se pak samo také dobøe omluvit rodièi, když nìco provede. Omluva rodièe za to, že nìco neudìlal dobøe, je tedy adekvátní. Rodiè se neomlouvá za to, že na dítì zvýšil hlas, pokud to situace nebo èin dítìte vyžadovaly. Dítì se chovalo nevhodnì, dìlalo nìco, co mu rodiè nedovolil apod. Pak k tomuto chování jistì patøí i napomenutí ze strany rodièe. Pokud rodiè vnímá, že nìkterý èin dítìte nebyl správný, nebyl adekvátní, mìl by po dítìti omluvu vyžadovat. Mìl by mu jasnì øíct, co taková omluva znamená. Znamená to, že si ten, kdo udìlal vìc špatnì, uvìdomuje tuto špatnost. Uvìdomuje si také, že pro druhého je to špatnì a proè to tak je. Proto se druhému omlouvá. Mnohdy vyžaduje pochopení principu omluvy dùkladné vysvìtlení dítìti. Dítì v nìkterých okamžicích operuje tím, že pro nì samotné to není špatné, tak proè by se omlouvalo. Je zapotøebí dát nahlédnout dítìti do vnímání skuteènosti druhým èlovìkem. Omluva nemá padat ze strany dítìte automaticky. Má to být skuteènì rozvážený a vìdomý èin. A tomu je zapotøebí dítì uèit. 16
KOMUNIKACE MEZI RODIÈEM A DÍTÌTEM Komunikace verbální a neverbální Komunikace verbální znamená komunikace vyjadøovaná slovem. Komunikace neverbální znamená komunikaci vyjadøovanou pomocí gest, postoje, mimiky atd. Komunikace neverbální je starší ve své historii. Mnohdy se odhaduje, že pøi prvním dojmu z komunikace pùsobí až 80 % právì tato komunikace neverbální na druhého èlovìka. I na dítì nebo rodièe tedy nejprve èasto pùsobí úsmìv, zvednuté oboèí, ruce v bok atd. Dítì nebo rodiè si pod tìmito gesty mùže nìco pøedstavovat. Mùže si pøedstavovat, že se druhý raduje, zlobí se, chce nìkoho kritizovat. Komunikace neverbální však nemusí být pro druhého srozumitelná. Mùže si pod daným gestem pøedstavovat více významù. Je proto vždy zapotøebí, aby byla tato komunikace doplnìna verbálním projevem. Dùležité také je, aby pøedevším rodiè neudìlal chybu pøi spojení verbální a neverbální komunikace. Tato chyba je nazvána dvojí vazba. Znamená to, že komunikace verbální a neverbální není ve shodì, není v jednotì. Napøíklad øekneme: No to je výborné! Tento slovní komentáø znamená pro dítì kladné ohodnocení. Pokud si však rodiè pøi tomto komentáøi stoupne s rukama v bok, zvedne oboèí a øekne celou vìtu ironickým zpùsobem, má v tom dítì zmatek. Neví, zda je to tedy vìta pozitivní, nebo negativní. Protože na nì více pùsobí neverbální komunikace, zdá se mu, že je mu spíše vyèítáno nìco, co udìlalo špatnì. Celé sdìlení pùsobí na dítì negativnì. Dvojí vazbu nepoužívejme. Buïme v komunikaci jednoznaèní. Pokud vnímáme nìco dobøe, sdìlujme to pochvalou, pokud vnímáme nìco špatnì, sdìlujme to kritikou. 17
edice PRO RODIÈE Sdìlování pocitù Ve vzájemné komunikaci mezi rodièem a dítìtem je dùležité nauèit se sdìlovat si navzájem své pocity. Mnohdy se totiž stává, že je napø. rodiè plný emocí, ale nesdìlí je. Protože je jich plný, reaguje podráždìnì, nepøimìøenì, neadekvátnì. Odborníci Holmes a Rahe odhadují, že se v èlovìku skrývají jeho pocity až 12 hodin, pokud je nìjakým zpùsobem ze sebe nevydá. Mají tím na mysli, že pokud je u èlovìka napø. nìjakou situací vzbuzen smutek, zlost, vztek, úžas, velká radost jsou to všechno pocity, které jsou na vyšší úrovni než pocity, které èlovìk normálnì prožívá v bìžném dnu. Pokud se u èlovìka objeví, mùže se stát, že na situaci reaguje s vìtším citovým vypìtím nebo nábojem, než je bìžné. Je tedy zapotøebí, aby tyto pocity ze sebe vydal urèitým zpùsobem, aby je nepøenášel do komunikace s jiným èlovìkem. Tato komunikace se totiž mùže týkat již úplnì jiné problematiky, ale rodiè nebo dítì na ni nereaguje adekvátnì jsou stále zaujati nìèím, co se jim pøed danou chvílí stalo. V danou chvíli tedy nejsou dva komunikující lidé na stejné vlnové délce. Toto odreagování nebo uvolnìní pocitù se dìje u èlovìka rùzným zpùsobem. Mùže to být formou pláèe, vyprávìní o situaci jinému èlovìku, štípáním døeva, rychlou chùzí z práce domù, chvílí, kdy èlovìk potøebuje být o samotì, cvièením, boucháním do bubínku, tancem Pokud se rodièi stane nìco, co nijak nesouvisí s dítìtem, má to rodiè dítìti sdìlit. Napø. Jsem teï podráždìná, protože jsem mìla nepøíjemný rozhovor. Netýká se to tebe, ale potøebuji si na chvíli sednout a pøemýšlet o tom, co mi ten èlovìk øekl, nech mì prosím chvíli. Podle mých zkušeností by toto sdìlení mìlo již tøíleté dítì vnímat, pochopit a nechat rodièi chvíli, aby se uklidnil a vše si uspoøádal. Dùležité pro dítì je, aby vìdìlo, že ono není vinno tím, že je teï rodiè nìjakým zpùsobem rozrušen. Rodiè má svùj pocit sdìlit, má dítì informovat o tom, co se stalo, nemá na nì pøenášet svou náladu. Týká se to i pláèe rodièe. V nìkterých situacích se mì rodièe ptají, zda se mohou pøed dítìtem rozplakat. Moje doporuèení je urèitì. Pokud se rodiè roz- 18