PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. KRAVSKO samostatná část Odůvodnění územního plánu Kravsko

PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. KRAVSKO samostatná část Odůvodnění územního plánu Pořizovatel: Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, Na svahu 18, 669 02 Znojmo Datum: říjen 2011

strana 2 z 34 OBSAH: strana 1. Textová část... 3 1.1. Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF... 4 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES... 4 1.2. Přírodní podmínky... 4 1.2.1. Klimatologie... 4 1.2.2. Geologie a geomorfologie... 5 1.2.3. Pedologie... 6 1.2.4. Hydrologie... 7 1.3. Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů... 9 1.3.1. Charakteristika biochory -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s.... 9 1.3.2. Charakteristika biochory -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s.... 10 1.3.3. Charakteristika biochory -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s.... 11 1.3.4. Charakteristika biochory 3Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 3. v.s.... 13 1.3.5. Stručná charakteristika na ZPF... 14 1.4. Popis a analýza aktuálního stavu krajiny,... 15 1.4.1. Lesní porosty... 15 1.4.2. Trvalé travní porosty... 16 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch... 16 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací... 16 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace... 16 1.4.6. Zahrady, sady, vinice... 16 1.5. Kostra ekologické stability... 17 1.6. Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES.... 18 1.6.1. Nadregionální ÚSES... 18 1.6.2. Regionální ÚSES... 18 1.6.3. Místní územní systém ekologické stability... 18 1.6.4. Biocentra a biokoridory... 18 1.6.5. Interakční prvky... 18 1.6.6. Parametry ÚSES... 19 1.7. Skladba dřevin podle (podle Buček, Lacina, doplněno Tichá)... 20 1.8. Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby... 21 1.9. Významné krajinné prvky a ZCHÚ... 22 1.10. Zvláště chráněná území ( 14) zákona č. 114/1992 Sb... 22 1.10.1. Ptačí oblasti... 22 1.11. Evropsky významná lokalita CZ0624106 - Tvořihrázský les... 22 1.12. Provázanost ÚSES a ÚPD... 22 1.13. Vymezení používaných pojmů.... 23 1.14. Zajištění plné funkce ÚSES... 24 1.14.1. Obecně... 24 1.14.2. Změna kultur pozemků zahrnutých do ÚSES... 25 1.14.3. Zajištění realizace ÚSES včetně dopěstování a údržby porostů... 25 2. Tabulková část... 26 2.1. Vysvětlivky k tabulkové části:... 27 2.2. Biocentra... 29 2.3. Biokoridory... 30 2.4. Interakční prvky... 32 2.5. Zábor prvků MÚSES na ZPF... 34

strana 3 z 34 1. TETOVÁ ČÁST Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515225127, email: jarkrejci@volny.cz, Autorizovaný projektant: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515 225127, e mail:jarkrejci@volny.cz, pořadové číslo autorizace České komory architektů: 02 947, IČO: 64437175 Zpracoval: Ing. Jaroslav Krejčí Spolupráce: Ing. arch. Jaroslav Poláček, Pražská 1743/44, Znojmo Pořizovatel a uživatel: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Obecní úřad s rozšířenou působností: Znojmo Pořizující orgán: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování

strana 4 z 34 1.1. POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRUKTURA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území ležící ve střední části okresu Znojmo, S od města Znojma. Celková plocha řešeného území je 826,4 ha. Nadmořská výška osciluje v rozpětí od 310 m.n.m.(u hranice k.ú. při vyústění Plenkovického potoka) až po nejvyšší kótu u Kravecké cesty (381 m.n.m.) v SZ části katastru. Struktura půdního fondu (stav k roku 1998) výměra celk. (ha) zem. půda (ha) les.půda (ha) vodní.pl.. (ha) zastav.pl. (ha) ostatní pl. (ha) 826,4 343,5 421,5 10,4 10,0 41,0 % 41,6 51,0 1,2 1,2 5,0 0Zemědělský půdní fond zem. půda orná půda vinice zahrady (ha) sady louky pastviny. (ha) (ha) (ha) (ha) (ha) (ha) 343,5 312,6-10,8 6,8 12,7 0,7 % 91,0-3,2 1,9 3,7 0.2 Z tabulek je patrno, že převládajícím krajinným elementem je v řešeném území lesní půda (cca 2/3 území), která kruhově uzavírá typicky zemědělsky využívanou krajinu. Ze zem. půdy dominuje orná půda, méně se uplatňují kulturní louky a zbytky pastvin. Zastoupení jednotlivých kultur zcela neodpovídá zdejšímu charakteru a morfologii krajiny. Nízký podíl rozptýlené zeleně a absence liniových porostů podél několika málo polních cest agrární část území značně destabilizuje a je navíc jednou z hlavních příčin zrychlené vodní eroze. Krajina je v části rozsáhlých agrocenóz nedostatečně propojena sítí polních cest, které by plošně rozsáhlé bloky členily a působí tak monotónním dojmem. 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2010 byly vypracovány tyto dokumentace : 1. Plán místního ÚSES k. ú., Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo, září 1999 Hlavní účel plánu lokálního systému ekologické stability pro k.ú. : > Vymezení a návaznost prvků ÚSES na vyšší hierarchický stupeň > Zapracování dokumentace do územního plánu obce > opatření k ochraně a tvorbě ŽP, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability, podpora biodiverzity krajiny) > zachování a tvorba krajinného rázu (podpora strukturálních prvků krajiny a estetických hodnot, jedinečnosti a mnohotvárnosti krajiny 1.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 1.2.1. Klimatologie Zájmové území z hlediska charakteru podnebí leží v přechodném typu mezi aridní oblastí Znojemskou a humidní oblastí Českomoravské vrchoviny. Podnebí je mírně teplé, celé zájmové území spadá do mírně teplé klimatické oblasti MT2. Klimaticky se v bioregionu se projevuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny, který graduje směrem k východu. Při častém jihovýchodním proudění se v regionu projevují vnější vlivy mediteránního klimatu přívalovými dešti při častějším JV proudění. Zimy jsou však relativně suché a relativně chladné. Říční údolí charakterizují teplotní inverze, střídající se s extrémně teplými a suchými polohami na jižních svazích.

strana 5 z 34 Území náleží do klimatického regionu mírně teplého, mírně vlhkého s následujícími. klimatickými charakteristikami: průměrná roční teplota: 8,0 oc průměrná teplota vegetačního období: 14,6 oc suma teplot nad 10 oc: 2200-2500 průměrná. roční úhrn srážek (mm): 582 průměrné srážky na vegetační období: 378 mm pravděpodobnost suchých vegetačních období: 15-30 vláhová jistota: 4-10 Teplota vzduchu Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje nad 8,0 oc, přičemž nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším červenec. Průměrná denní maxima teploty vzduchu v létě se pohybují kolem hodnoty 23 oc, průměrná denní minima teploty vzduchu v zimě klesají na 5 až 5,5 oc. V létě se průměrná denní minima pohybují mezi 11 až 12 oc. Vlhkost vzduchu Průměrná roční relativní vlhkost vzduchu se pohybuje kolem 76%, přičemž nejvyšších hodnot dosahuje v prosinci, nejnižších v dubnu. Vítr Průměrná četnost jednotlivých směrů větrů pro stanici Znojmo Kuchařovice v %. S SV V JV J JZ Z SZ calm 10,2 7,7 7,5 11,6 8,5 5,3 25,0 21,1 3,1 1.2.2. Geologie a geomorfologie Geomorfologie Mírně zvlněné území katastru orograficky přísluší Znojemské kotlině, která tvoří na jihovýchodě samotný okraj Českomoravské soustavy. V morfologii terénu se uplatňují tři elevace tvořící při západním okraji území nevýrazný zalesněný hřbítek porušený zářezy dvou vodotečí přitékajících ze západu od Olbramkostela a od rybníka Vlašnov. Nejvyšší bod území leží na severozápadě (kóta 381), kóta Vápenice dosahuje nadmořské výšky 376 m a Horka na jihozápadě rovněž 376 m n.m. Směrem k východu klesá nadmořská výška až na hodnotu 320 m v místě ústí Plenkovického potoka do Plenkovického rybníka. Geologická stavba a vývoj V geologické stavbě území má dominantní postavení těleso bítešské ortoruly vystupující v jeho centrální části, a další redukované jednotky dyjské klenby moravika (vranovské a šafovské jednotky na severu a severozápadě), které v rámci geologické stavby Českého masívu patří k jeho nejstarší části. Ortoruly vznikly jako porfyrická granitoidní intruze do vulkanosedimentárního komplexu, jenž byl následně tektonizován. Hlavní tektonometamorfní vývoj proběhl již v proterozoiku (cca 800 mil. let), kdy vznikla šupinovitá stavba a břidličnatost hornin. Převládající směr zbřidličnění hornin (metamorfní foliace) je SV-JZ a její sklon k SZ. Hlavní horninovou náplní tělesa bítešské ortoruly jsou světlé dvojslídné ruly, biotitické a sericitické ruly. Při západním okraji jednotky u rybníka Vlašnov byl zjištěn amfibolit, který indikuje blízkost styku s vranovsko-šafovskou jednotkou. Tyto jednotky reprezentují svory, granátické svory a jz. od Kocandy šedočerné grafitické kvarcity s polohami grafitu (až 10% v hornině). Další součástí jednotky jsou krystalické vápence s tremolitem, vystupující západně od Kocandy (U špalíru,

strana 6 z 34 Vápenice). Jih a jihovýchod území je tvořený fosilními kaolínovými zvětralinami rulového podloží. Je překryt terciérními a kvartérními sedimenty. Kaolinické zvětraliny vystupují k povrchu např. v trati Mastník. V nadloží krystalinika existují až 30 m hluboké deprese (erozní rýhy) vyplněné přeplavenými kaolinickými zvětralinami a brakickými až sladkovodními písky a štěrky eggenburgu až ottnangu. Také zóna kaolinického zvětrávání dosahuje hloubky několik desítek metrů. Kvartérní uloženiny (spraše, sprašové hlíny) jsou rozšířeny především na svazích s východní orientací (okolí Plenkovického rybníka, Horka), údolí kolem vodotečí vyplňují štěrky, písky a povodňové hlíny s mocností až několik metrů (údolí nad Zámeckým rybníkem - 3m). Horninová eluvia vystupují na řadě odlesněných míst až k povrchu, což svědčí spíš o obecně menším rozsahu pokryvu.v okolí vodních ploch (Zámecký rybník, Pilský rybník, příp. vypuštěný rybník u kóty Tvarůžek) jsou akumulace slabě humózních sedimentů o mocnosti 1-2 m. Hydrogeologické faktory Klimaticky spadá území do oblasti teplé a suché s mírnou zimou. Z hlediska zásob podzemní vody patří území k deficitním, přestože se zde Hydrogeologické vlastnosti petrograficky pestrého komplexu metamorfitů moravika jsou poměrně jednoduché. Propustnost ve všech jednotkách je puklinová, pouze v přípovrchové zóně zvětralin a druhotně rozpojených puklin se uplatňuje i propustnost průlinová. Mocnost zvodnělých kolektorů v zářezech kolem vodotečí nepřesahuje zpravidla 5 m. V zónách vyplněných kaolinickými zvětralinami může dosáhnout až několika desítek metrů. Vodní a větrná eroze Vodní plošná i ronová eroze je stálým nebezpečím pro svažité terény s narušeným rostlinným krytem. Sesuvy a skalní řícení Vzhledem k malému převýšení lze v katastru počítat jen s velmi malým nebezpečí vzniku uvedených jevů. Pouze v souvislosti s extrémními srážkami je možné uvažovat o svahových pohybech na svazích v okolí Zámeckého rybníka, případně na terasovaných pozemcích nad levým břehem potoka přímo v obci. Nerostné suroviny Výskyty využitelných surovinových zdrojů jsou vázány na území budované bítešskou ortorulou. U Žerůtek, jižně od hranice zájmového katastru, probíhala v minulosti těžba stavebního kamene. Před zrušením kamenolomu byla vybrána náhradní lokalita se zásobami suroviny v okolí kóty 372 - Horka, k přesunu těžby však již nedošlo. Perspektivní surovinou mohou být kaolínové jíly zjištěné v jihovýchodním okolí obce. Kaolínové jíly jsou vázány na hlubší kořenové zóny zvětrávání bítešské ortoruly. Jsou rozšířeny při jihovýchodním okraji katastru (Mastník, západní okraj Plenkovického rybníka aj., kde vystupují až k povrchu). 1.2.3. Pedologie Převážnou část půd představují hnědozemě a hnědé půdy zastoupené zhruba stejným dílem. Zbytek ploch tvoří z části půdy oglejené a půdy ilimerizované, zčásti různé typy půd hydromorfních (nivní půdy glejové, nivní půdy karbonátové a drnogleje). Nejlepšími půdami katastru jsou hnědozemě na spraši, které místy překrývají jiné horniny. Nejhoršími půdami jsou mělké půdy hnědé, které se vytvořili na pararulách a na stejném substrátu vznikly nevyvinuté půdy (rankery). Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky :

strana 7 z 34 Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: HPJ 15 Ilimerizované půdy, hnědozemě ilimerizované, hnědé půdy a hnědé půdy ilimerizované, včetně slabě oglejených forem na svahovinách se sprašovou příměsí, středně těžké až těžké s příznivým vodním režimem. HPJ 29 Hnědé půdy a hnědé půdy kyselé a jejich slabě oglejené formy, převážně na rulách,žulách a svorech a na výlevných kyselých horninách, středně těžké, až lehčí, mírně štěrkovité, většinou s dobrými vláhovými poměry. HPJ 32 Hnědé půdy, hnědé půdy kyselé, převážně na rulách,žulách a svorech a jim podobných horninách a výlevných kyselých horninách, slabě až středně těžké štěrkovité s vyšším obsahem hrubšího písku, značně vodopropustné, vláhové poměry závisí na vodních srážkách. HPJ 37 Mělké hnědé půdy na všech horninách, lehké v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3m silně kamenité až pevná hornina, výsušné púdy. HPJ 46 Hnědozemě ilimerizované oglejené a ilimerizované půdy oglejené na svahových hlínách se sprašovou příměsí; středně těžké, až středně štěrkovité nebo slabě kamenité náchylné k dočasnému zamokření. HPJ 40 Sažité půdy (nad 12o) na všech horninách, lehké až lehčí středně těžké, s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich, jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách.. HPJ 47 Oglejené půdy na svahových hlínách, středně těžké až středně skeletovité nebo slabě kamenité, náchylné k dočasnému zamokření. HPJ 50 Hnědé půdy oglejené a oglejené půdy na různých horninách (hlavně žulách, rulách) s vyjímkou hornin v HPJ 48, 49, zpravidla středně těžké, slabě až středně štěrkovité až kamenité, dočasně zamokřené. HPJ 56 Nivní půdy na nivních uloženinách, velmi lehké, zpravidla písčité. 1.2.4. Hydrologie Řešené území je odvodňováno do povodí řeky Jevišovky - č.h.p. 4-14-03-001 (IV), severní a střední část území do Plenkovického potoka (č.h.p. 4-14-03-026), jižní část, cca 2/10 území, do Mramotického potok. Plocha povodí Plenkovického potoka je 74,19 km2, plocha povodí Jevišovky nad Plenkovickým potokem je 290,26 km2, pod Plenkovickým potokem 364,45 km2. Dílčí charakteristiky místních toků: Průtok Plenkovického potoka ústí je 0,11 m3/s. Jevišovka nad Pl. potokem je 0,41 m3/s. Specifický odtok - Plenovický potok 1,48 l/s * km2 Specifický odtok - Jevišovka 1,40 l/s * km2 Hlavní charakteristika toku Jevišovka č.h.p. 4-14-03-001 (IV), pramení u Komárovic ve výčce 560 m.n.m., ústí zprava do Dyje u Jevišovky v 171 m.n.m., plocha povodí 782,5 km2, délka toku 79,9 km, prům. průtok u ústí 1,0 m3.s-1. Hydrologické stanice: Jevišovice, Plaveč, Výrovice, Božice. Vodohospodářsky významný tok, mimopstruhová vodapo celém toku. Vodácky využívaný úsek od Jevišovic do Tvořihráze 21 km, obtížnost WW II, od Tvořihráze po ústí 30. km, obtížnost ZWC. Vodní nádrže Jevišovice a Výrovice. Retenční schopnost povodí je dobrá, hlavně z důvodu souvislých komplexů lesních porostů, nedotčených luk v údolní nivě Plenkovického potoka v prostoru Zámeckého parku, západně od intravilánu obce.

strana 8 z 34 V obci jsou dva funkční rybníky Zámecký a Pilský rybník. Zámecký rybník na okraji intravilánu slouží sportovnímu rybářství místnímu ČRS. Rybník má při ústí vyvinuté litorální ochranné pásmo a je velmi cennou lokalitou pro drobné obojživelníky, plazy i hmyz při samém okraji obce. Druhým rybníkem je Pilský rybník situovaný na Mramotickém potoce a jeho levostranném přítoku. V severní části k.ú., při okraji lesního komplexu se nachází několik vhodných profilů pro výstavbu menších vodních nádrží. Velmi vhodnou lokalitou pro výstavbu malé vodní nádrže je lokalita na levém přítoku Plenkovického potoka od rybníku Vlašňov. Další vhodnou lokalitou je levostranný přítok Plenkovického potoka v trati pod kopcem Tvarůžkem. Jedná se o dva profily nad sebou, situované v lesním porostu, dolní nádrž je po dokončené rekonstrukci hráze ve funkčním stavu. Všechny tyto záměry byly již v minulosti podrobněji zpracovány ve studii Ing. Štítarského z r.1978, (viz příloha). Vybudování těchto dvou, případně pouze jedné, nádrže by znamenalo nadlepšení rovnoměrnosti průtoku a v rámci soustavy nádrží, umožnění lokálního odběru vody, zlepšení sedimentace kalů a druhotné biologické dočistění Plenkovického potoka. Plenkovický potok je ve správě Oblastní správy toků - Lesy ČR Brno, Mramotický potok ve správě SMS Znojmo. Škody na zemědělských pozemcích z důvodu velkých vod vlivem vylití potoků nedochází. Pouze místně z důvodu vodní eroze dochází ke škodám na zemědělských pozemcích. Odpadní vody - zatím není kanalizace s ČOV. Pitná voda je pro obyvatele dostupná z vodovodu, který vede z vodojemu v k.ú. Plenkovice kolem silnice III. třídy 40831. Všechny drobné toky mimo les (v obvodu KPÚ) byly upraveny napřímeny, zahloubeny, případně zatrubněny a začleněny jako odpady do melioračních soustav. Na jejich březích většinou chybí doprovodné porosty.

strana 9 z 34 1.3. BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SKUPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor.a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v Jevišovického biogeografickém regionu č. 1.23 a 4.1 Lechovickém bioregionu, který leží v severopanonské biogeograt1cké podprovincii. Bioregiony jsou reprezentovány třemi biochorami : 1.3.1. Charakteristika biochory -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.2, 1.5, 1.7, 1.23, 4.1. Tento typ je zastoupen 49 středně velkými až velkými segmenty v nížinách západního Polabí hercynské a při západním okraji severopanonské podprovincie. Průměrná velikost segmentů je 26,1 km2 a celková plocha v roce 1996 byla 1280 km2. V Mosteckém bioregionu (1.1) biochor tohoto typu neustále ubývá s postupující velkoplošnou povrchovou těžbou hnědého uhlí a na jeho místě vzniká typ -2AN.. Sprašové plošiny tvoří velmi monotónní reliéf, nepatrně zpestřený mělkými dlouhými úpady a ojedinělými malými nivami zpravidla autochtonních toků. Substrát tvoří vápnité spraše; okrajově sem zasahují z podloží křídové sedimenty. V nivách jsou splachové hlinité sedimenty. V teplejších a sušších územích dominují karbonátové černozemě, v mírně vyšších polohách přecházející do hnědozemních černozemí. V Jevišovickém bioregionu (1.23) převažují hnědozemě s ostrovy hnědozemních černozemí. Půdy mají převážně tmavě šedou barvu. Klima je relativně teplé a srážkově podprůměrné (T2). Na plošinách jsou podmínky pro rozvoj větrné eroze, ale teplotní přízemní inverze jsou pouze středně silné, významné jsou však regionální inverze v nížinách. Vegetace: Varianta hercynská (1.1. 1.2, 1.5, 1.7, 1.23): Základní typ potenciální přirozené vegetace tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na lokálně teplejších polohách mohou doprovázet středoevropské mochnové doubravy (Potentillo albae- Quercetum). V potočních nivách lze předpokládat olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných plochách se mohou objevit teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nivách vegetace svazu Calthion. Typ homogenní. D: *2BD3x (98). K: 2C5a (2). Současné využití krajiny: Lesy 1,5 %, travní p. 1 %, vodní pl. 1 %, pole 85 %, sady 3,5 %, sídla 4 %, ostatní 4 %. Pole dominují a jejich zastoupení v tomto typu biochory je blízko absolutních maxim. Jsou velká, pokrývají rozsáhlá souvislá území. Jednotlivá pole jsou oddělena přímými dlouhými cestami a okresními silnicemi s doprovodem ovocných dřevin. Lesy jsou velmi vzácné, zpravidla je tvoří pouze nepatrné a navzájem oddálené segmenty. Nacházejí se na ojedinělých vyšších strmých svazích, nebo v místech, kde dříve byly těženy nerostné suroviny, případně tvoří doprovod vodotečí. Značná část lesíků je bažantnicemi. Jejich dřevinná skladba je většinou silně pozměněna s hojným akátem, borovicí, jasanem, topoly a lipami. Pouze nivní lesíky mají dřevinnou skladbu bližší přirozené, neboť v nich dominují topoly a vrby, místy olše. Další relativně přirozené lesy jsou PR Údolí Oslavy a Chvojnice v 1.23.

strana 10 z 34 Travní porosty téměř chybějí, pokud se vyskytují, jsou většinou mokré a opuštěné, vázané především na nivy ojedinělých potoků. Vodní plochy jsou velmi vzácné, tvoří je jednak zaplevelené příkopy v polích, jednak kratší úseky větších alochtonních potoků, ale též drobné rybníky v nivách některých segmentů. Rybníky jsou situovány hlavně po okrajích vesnic a mají malou ekologickou hodnotu.. Sady pokrývají asi 3 % plochy, jejich větší zastoupení proti ostatním typům plošin je dáno výskytem zahrádek a ojedinělých větších sadů na okrajích měst. Převažují zahrádky u vesnických stavení. Sídla jsou tvořena kdysi bohatými vesnicemi. V bioregionu Mosteckém jsou vsi po vysídlení německého obyvatelstva malé a zpustošené, navíc velmi daleko od sebe. V ostatních bioregionech jsou vsi velké a poměrně blízko sebe. V blízkosti velkých měst mají velké vsi částečně funkci sídlišť pro zaměstnance podniků ve městech. Náhradní typy: 1RE, -2BE, -2RB, v 1.7 2RB. Cílové ekosystémy: Přirozené: HDH, DS; náhradní: - 1.3.2. Charakteristika biochory -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.5, 1.13, 1.23. Typ se nachází při okrajích vrchovin sklánějících se do nížin Polabí a severopanonské podprovincie. Menší, středně velké i velké segmenty tohoto typu jsou soustředěny především do východní části Jevišovického bioregionu (1.23), kde je 144 km2; několik menších segmentů se nachází ve střední části Českobrodského bioregionu (1.5), minimální plochy leží na východním okraji bioregionu Doupovského (1.13). Celkem je typ tvořen 20 segmenty s průměrnou plochou 8,2 km2 a celkovou plochou 163 km2. Plošinaté pahorkatiny tohoto typu jsou v terénu výrazněji vymezeny pouze proti údolním zářezům, jinde jsou vůči okolním typům ohraničeny pouze změnou substrátu nebo vegetačního stupně bez nápadnější změny reliéfu. Představují dominantní reliéfový typ ve východní části Jevišovického bioregionu (1.23). V terénu se střídají měkce modelované úseky plošin, časti izolovaných, táhlých mírných svahů zvlněných úpady s pestřejšími segmenty s kratšími strmými svahy. Ty pak bývají členěny stržemi a splachovými rýhami, pahorky a zahlubujícími se vodními toky. V Českobrodském bioregionu (1.5) jsou segmenty typu naopak nápadně odlišeny od okolního terénu jako vyvýšeniny, často izolovaně se zdvíhající a zakončené kupovitou až kuželovitou vrcholovou částí, či jako mírně zahloubená údolí s krátkými a místy příkrými a skalnatými údolními svahy. Typické jsou malé opuštěné kamenolomy. Substrát tvoří pestrá mozaika hornin sestávající z ortorul, pararul, migmatitů, svorů, granulitů a granulitových rul s ojedinělými vložkami amfibolitů a hadců (1.23). Četné jsou pokryvy deluviálních a deluviofluviálních hlinitopísčitých až hlinitokamenitých sedimentů ve splachových depresích. Vyskytují se i ostrůvky spraší, sprašových hlín a miocénních sedimentů. V půdním pokryvu se střídají kambizemě (vesměs typické) na skalních horninách a na hlinitých pokryvech typické i hnědozemní černozemě (zejm. v 1.5.) nebo hnědozemě (zejm. v 1.23). Časté jsou i přechody mezi půdami. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), suché (1.13) až mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2700 C. Vyvýšené části jsou nadprůměrně exponovány účinkům větru, v údolích lze předpokládat sklony k častější tvorbě lokálních inverzí, na strmějších svazích (Radim, Vinný vrch) se slabě projevuje i expoziční klima. Vegetace: Potenciální vegetaci tvoří bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum), na malých konvexních plochách lze předpokládat i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Humóznější úpatí hostí hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). V malých potočních nivách se vyskytují nejčastěji

strana 11 z 34 bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Na extrémních odlesněných stanovištích lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. Druh similární. D: *2AB-B2 (4), *2AB3x (50), *2B3x (38), 3AB3x (5). K: 2BC5a (3). Současné využití krajiny: Lesy 27 %, travní p. 5 %, vodní pl. 1 %, pole 57,5 %, sady 4 %, sídla 2,5 %, ostatní 3 %. Pole převažují a jsou většinou velká. Omezená jsou hlavně komunikacemi vesměs s dřevinným doprovodem, polními cestami s větrolamy nebo vrstevnicovými mezemi na hranách plošin. Občas jsou na plošinách ohraničena malými vodními toky a strouhami, v členitějším reliéfu poblíž údolí i lesními okraji. Méně se vyskytují středně velká pole, omezená členitějšími lesními okraji nebo představující enklávy uprostřed větších lesních celků. Na údolních svazích v Českobrodském bioregionu (1.5.) jsou pole často střední i malá, dělená vrstevnicovými mezemi se zarůstajícími ovocnými stromořadími a porosty křovin a strmějšími údolními svahy se sady a lesy na kamenitých a skalnatých stráních. Rozptýlených dřevin je s výjimkou výše popsaných okrajových území málo. Lesy jsou součástí údolních komplexů a velkých lesních celků sousedních biochor, odkud přesahují do popisovaného typu. Menší plochy patří četným menším celkům a fragmentům na izolovaných prudších svazích, vlhkých dnech a chudších a mělčích půdách svahových a kulminačních partií vyvýšených segmentů. Patrné je šíření lesa na plochy nevhodné pro intenzivní zemědělskou velkovýrobu. Vedle převažující borovice jsou hlavními dřevinami dub, smrk, modřín a akát, v údolních dnech pak jasan a olše. Travní porosty mají často ráz xerotermních travnatobylinných společenstev na výslunných svazích s vysýchavými mělkými půdami (Rudlické a Vevčické kopce v údolí Jevišovky v 1.23) s výskytem cenných a chráněných druhů (PR Stráň u Chroustova, PR Stráně u splavu, obě v 1.5). Často se jedná o opuštěné pastviny, jako u PR Biskoupský kopec (s koniklecem velkokvětým) a PP Kozének - obě s jalovci (1.23). Vodní plochy jsou reprezentovány většinou malými rybníky rozptýlenými v krajině. Větší vodní plochu představuje ještě tok Ohře nadržený jezy, zbytek připadá na malé potoky. Vodní toky jsou místy doprovázeny břehovými porosty. V údolních segmentech se občas nacházejí malé až středně velké rybníky. Sady jsou soustředěny v menších plochách kolem sídel, ve volné krajině se místy vyskytují maloplošné sady na údolních svazích. Nečetné, avšak v celkovém plošném úhrnu významné, jsou větší sady a vinohrady ve volné krajině soustředěné na jihovýchodním okraji Jevišovického bioregionu (1.23). V celku se na výměře této kategorie podílejí vinice především díky zmíněným plochám deseti až dvaceti procenty. Území leží na rozhraní starosídelní a mladosídelní oblasti Sídla jsou vesměs středně velká, doplňovaná sídly menšími i velkými. Venkovský ráz mají i malá města (Jevišovice, Višňové), městský a industriální ráz mají pouze významná historická města a Kolín a Kadaň, v nichž jsou soustředěny cenné památky našeho středověkého a ranně novověkého stavitelství. Náhradní typy: -2BQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: HDH, DA; náhradní: T. 1.3.3. Charakteristika biochory -3BS Erodované plošiny na kyselých metamorf. v suché oblasti 3. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.21, 1.23, 1.30. Typ je vázán na jižní Čechy a jihozápadní Moravu. Tvoří jádro Jevišovického bioregionu (1.23), kde se nacházejí i velmi velké segmenty, zatímco jinde jsou malé, maximálně středně velké. Celkem

strana 12 z 34 je typ tvořen 54 segmenty s průměrnou plochou 9,3 km2 a celkovou plochou 500 km2. Nejvíce je zastoupen v Jevišovickém bioregionu, kde leží 341 km2, neméně v bioregionu Bechyňském (1.21), kde se nachází pouze 70 km2. Reliéf je velmi plochý, převažují rozsáhlé zcela mírně zvlněné plošiny, které pouze u okrajů jsou rozčleněny zařezávajícími se toky. Plošiny jsou zpravidla bez nápadnějších pahorků, jediné zpestření reliéfu tvoří malá údolí. Výrazná údolí v typu prakticky chybí, jejich hloubka dosahuje zpravidla pouze do 40 m a jen výjimečně jsou se skalami (např. v údolí Gránického potoka a Jevišovky v Jevišovickém bioregionu). Výrazná údolí řek, na jejichž horní hraně se segmenty nacházejí (Vltava, Lužnice, Otava, Dyje, Jihlava, Oslava), jsou samostatnými typy biochor. I tato údolí jsou však pozoruhodně úzká a nepříliš hluboká (s výjimkou údolí Dyje a Jihlavy). V Českobudějovickém bioregionu se nacházejí štoly, šachty a odvaly po hlubinné těžbě stříbra a zlata, ve všech bioregionech jsou ojedinělé menší lomy. Substrát je velmi monotónní, tvoří jej velké celky ortorul, pararul, žulorul a migmatitů, které se od sebe navzájem liší jen málo. Ojedinělé bazičtější vložky tvoří amfibolity a erlány, ale ty se na povrchu prakticky neprojevují, neboť jsou překryty zvětralinami okolních hornin. Pouze u Lukova, Podmolí a Citonic na okraji NP Podyjí se nacházejí svory. Všechny tyto horniny se rozpadají na ostrohranné kameny a hlinitokamenité zvětraliny. Místy se na povrchu plošin zachovaly fragmenty neogenních písků a na závětrných východních svazích malé závěje sprašových hlín až spraší. Převážná část povrchu je však tvořena hlinitokamenitými zvětralinami skalního podloží, které ale na den vystupuje pouze ojediněle. Půdy jsou též poměrně monotónní. Zcela dominují mírně kyselé kambizemě, v plochých sníženinách na plošinách přecházející v kambizemě pseudoglejové a lokálně i v gleje, ty se nacházejí i podél malých potoků. Na úpatích svahů, hlubších zvětralinách a sprašových závějích jsou udávány luvizemě, pod jehličnatými kulturami na plošinách kambizemě podzolované. Zcela vzácně se na svazích vyskytují rankery a litozemě jsou výjimečnými unikáty. Podél větších toků jsou vyvinuty glejové fluvizemě. Půdy mají světle hnědou barvu. Klima je mírně teplé (MT11, MT9) a srážkově podprůměrné, zvláště v zimě, kdy zde přitom panují poměrně silné mrazy (Jevišovický bioregion - lidový název moravská Sibiř ). Tento stav je do určité míry dán i plochým reliéfem s možností tvorby plošně rozsáhlých přízemních teplotních inverzí v noci a v zimě, v Českobudějovickém bioregionu navíc vlivem silnějších regionálních teplotních inverzí. Všechny segmenty jsou pak mírně ovlivněny főhnovým prouděním za Alpami, které podporuje rozkolísanost teplot a suchost klimatu. Na odlesněných plošinách jsou podmínky pro vznik silného přízemního větru. Expoziční klima se projevuje pouze na vzácných strmějších svazích - nejteplejší jsou pak jihozápadní, nejchladnější severovýchodní svahy. Varianta jevišovická (1.23): Hercynské dubobřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum) s jedlí zde výrazně dominují, místy je vegetace na jižních svazích doplněná i o teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Podél větších potoků se vyskytují olšové luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), na prameništích jasanové luhy (Carici remotae-fraxinetum), na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Mimo les na prudších svazích jsou i acidofilní trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Druh similární, v 1.23 kontrastně-similární. D: 2AB2x (3), *3AB1-2 (1), *3AB3 (55), *3B3 (30). K: 3A1 (+) - jen v některých bioregionech, 3BC3 (2), 3B4 (6), 3BC5a (3). Pozn.: 3. hydrické řady mají v 1.30 a lokálně i v 1.23 kontinentální ráz (x). Současné využití krajiny: Lesy 41 %, travní p. 7 %, vodní pl. 1 %, pole 45 %, sady 2,5 %, sídla 2 %, ostatní 1,5 %. Náhradní typy: -3BQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUKD, BUAD (v 1.30 BUKD chybí a BUAD je nahrazeno ADJs), AD- jižní svahy, HDH - v 1.30 nahrazeno HDL; náhradní: -

strana 13 z 34 1.3.4. Charakteristika biochory 3Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 3. v.s. Vyskytují se v bioregionech: 1.2, 1.5, 1.12, 1.18, 1.20, 1.22, 1.23, 1.28, 1.44, 1.48, 1.49, 1.55. Tento typ je vázán na chladnější vyšší okraje nížin, níže ležící kotliny a na plošiny při okrajích pahorkatin svažujících se do nížin. Segmenty typu jsou koncentrovány do středních Čech s menšími přesahy do západních a východních Čech; na Moravě se nacházejí při východním okraji Hercynika. Celkem je typ tvořen 44 segmenty s průměrnou velikostí 4,6 km2 a celkovou plochou 201 km2.. Reliéf je tvořen plochými depresemi většinou v rámci plošin, nebo výraznějšími konkávně prohnutými depresemi na úpatí vrchovin. V ose deprese se nachází zpravidla malá niva potoka, leží zde však části niv i větších toků (např. Radbuzy). Cizorodou, leč neoddělitelnou, součástí depresí jsou i vystupující hřbítky a elevace. Zpravidla jsou ploché, nízké a jejich výška nepřekračuje 20 m. Z antropogenních tvarů se zde vyskytují hráze rybníků, náspy komunikací a četné odvodňovací příkopy. Substrát je tvořen kyselými, většinou skalními horninami s pokryvem hlinitokamenitých deluviálních sedimentů z těchže hornin. Často zde však bývá i příměs sprašové hlíny (na rozdíl od situace ve 4. vegetačním stupni). Půdy jsou převážně primární pseudogleje, směrem k jádru deprese přecházející do maloplošně zastoupených glejů a glejových fluvizemí v nivách. Na vystupujících svazích a hřbítcích jsou většinou pseudoglejové kyselé kambizemě až slabě kyselé kambizemě. Půdy jsou většinou písčitohlinité s jemným skeletem. Větší kameny se zde nevyskytují. Klima je mírně teplé a zpravidla v rámci 3. vegetačního stupně relativně suché (MT11, MT10, MT9, v 1.2 dokonce i T2) výjimečně až srážkově průměrné (MT9, MT7 - v Litovelském (1.12), Železnohorském (1.49) a Krnovském bioregionu). V depresích jsou dobré podmínky pro vývoj silných přízemních teplotních inverzí, vyšší vzdušnou vlhkost a četné mlhy. Převážná část segmentů navíc leží v oblasti s výskytem regionálních teplotních inverzí. Vegetace: Varianta hercynská základní (1.20, 1.22, 1.23, 1.28, 1.44, 1.48, 1.49): Potenciální vegetaci tvoří jedlová doubrava (Abieti-Quercetum), na sušších místech kyselejší křídla hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), na prameništích na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. Podél potoků se vyskytují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech jsou nejčastější luční porosty svazu Arrhenatherion, v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion. Varianta středočeská (1.2, 1.5, 1.18): V kostře potenciální přirozené vegetace jsou bezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-quercetum), na sušších místech přecházející do lipových doubrav (Tilio-Betuletum). Náhradní vegetaci na odlesněných místech tvoří též bezkolencové louky svazu Molinion. Varianta podpolonská (1.12, 1.55): Základním typem potenciální přirozené vegetace je mozaika vlhčího křídla polonských lipových dubohabřin (Tilio-Carpinetum) a acidofilních bikových bučin (Luzulo-Fagetum). Druh similární. D: 3AB3 (15), *3AB-B4 (64), *3BC5a (6), *3BC5b (15). Pozn.: V 1.2, 1.5, 1.18, 1.23 a 1.28 má 3AB3 asi převážně kontinentální ráz (x). Současné využití krajiny: Lesy 16 %, travní p. 16 %, vodní pl. 5 %, pole 50,5 %, sady 4,5 %, sídla 5 %, ostatní 3 %. V tomto typu ještě převažují pole. Jsou zpravidla velká, v segmentech s větším zastoupením rybníků a lesů středně velká. Spoře se vyskytující rozptýlené dřeviny jsou podél příkopů, vodních toků nebo po obvodu rybníků. Pole jsou ohraničena především vodními toky, loukami a komunikacemi, místy též sídly. Lesy jsou zastoupeny velmi nepravidelně, v jednotlivých segmentech mají 2 % - 95 % přičemž velké rozdíly jsou i v rámci jednotlivých bioregionů. Je zřejmé, že dominantní roli zde hrála historie osídlení a záměry středověkých majitelů. Častěji se vyskytují i okraje středně velkých a velkých lesů,

strana 14 z 34 při obvodu Brdského bioregionu i lesních komplexů. Lesy v netypických silně zalesněných segmentech jsou součástí velkých lesů a lesních komplexů. Lesy jsou tvořeny převážně smrkovými kulturami, často s příměsí borovice lesní, dubu, při okrajích osik, olší a pod. Je signifikantní, že přes značnou rozlohu lesů zde v r. 2001 nebylo vyhlášeno jediné chráněné území. Travní porosty se nacházejí zpravidla v nejvlhčích částech depresí podél vodních toků, u rybníků a často se nacházejí při okrajích lesů. Většinou tvoří malé segmenty, dnes často nekosené a měnící se v ruderalizované mokřady. Navržena k ochraně byla loučka s rybníčkem u obce Uherčice v Jevišovickém bioregionu (1.23) - s předběžným názvem Uherčická louka. Vodní plochy jsou velmi charakteristickým využitím tohoto typu, přesto jejich zastoupení velmi kolísá (v rozmezí 2 % - 55 %) v jednotlivých segmentech; v mnoha z nich se vyskytují pouze drobné vodní toky a ojedinělé malé rybníčky nebo nádržky. Velmi typické jsou však středně velké rybníky. Nejméně jsou vodní plochy zastoupeny v tomto typu v nížinách a plochých kotlinách Sady se v tomto typu vyskytují jen po obvodu sídel a to především vesnic. Jsou malé, soukromé a převažují v nich odolnější druhy ovocných dřevin. Sídla se vyskytují zpravidla při okrajích segmentů nebo na vyvýšeninách. V Čechách jsou zde typické malé vesnice a jen vzácně se vyskytují středně velké a velké. V moravských segmentech jsou vesnice středně velké a velké, v Krnovském bioregionu typicky rozvolněné a protáhlé podél potoka.. Náhradní typy: 3To. Cílové ekosystémy: Přirozené: ADJ (nahrazeno v 1.2, 1.5, 1.18, 1.12 a 1.55 ADBR), LOMO, LONJ, v 1.12 a 1.55 i HDJ; náhradní: MTH, VOVS, VOLS. 1.3.5. Stručná charakteristika na ZPF Vegetační stupeň : 1. místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS Legenda ke kódu : Trofická řada : 2. místo kódu A - oligotrofní (chudé živinami) AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem) Hydrická řada : 3. místo kódu 1 - půdy suché 2 - půdy omezené řady 3 - půdy normální řady 4 - půdy zamokření řady 5 - půdy mokré řady

strana 15 z 34 1.4. POPIS A ANALÝZA AKTUÁLNÍHO STAVU KRAJINY, Krajinný ráz je dán existencí souvislých ploch polí na návrších kolem obce, dříve dělených cestami vroubenými alejemi ovocných stromů a se zachovanými zbytky polních sadů, v kontrastu s hradbou souvislého lesního komplexu na severu katastru a ploch kolem odlesněné jižní části. Dominantou je pro okolí barokní Zámek s jeho staletým parkem anglického stylu. Na severu určuje krajinný ráz členitost okrajů souvislých lesů podmíněná reliéfem terénu na nevelkém přítoku Pl.. Kulturní hodnotu území zvyšuje velký podíl zahrad a sadů. Lesy chybí na jižním okraji k.ú., především v trati Mastník. Protože podíl dochovaných pozitivních hodnot kulturní krajiny a ekologicky cenných krajinných struktur je v tomto území nadprůměrný, je téměř celé k..ú. součástí Přírodního parku Jevišovka. Hrubým zásahem do krajiny bylo vybudování střediska živočišné výroby bez výsadeb ochranné clony trvalých porostů dřevin.v odlesněném území, v agrární části území chybí především alejové výsadby u polních cest, místy i louky kolem přítoků Plenkovického potoka, případně meze na erozí ohrožených plochách. Ve vztahu k ekologické stabilitě krajiny mají zásadní význam pouze trvalé vegetační formace. Dělíme je na: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice, 7. veřejnou a vyhrazenou zeleň. 1.4.1. Lesní porosty Lesy oklopují zastavěné a odlesněné území ze tří světových stran. Celkově se tak lesní porosty podílejí 51,0 % na celkové rozloze řešeného území, což je celorepublikově i v rámci okresu nadprůměrná hodnota. Z hlediska lesního hospodářství patří území do správy LZ Znojmo, polesí. Vyskytují se převážně smíšené lesy, které mají pro dané povodí dobrou retenční a akumulační schopnost. Přirozená druhová dřevinná skladba se nachází pouze v některých lesních porostech v údolních nivách podél nivy Plenkovického potoka a kolem kopce Tvarůžek a jeho přilehlých zářezech. Přirozené druhové dřevinné skladbě jsou blízké zejména dubohabrové porosty s příměsí bo, lp, md na hřbetnici Dolní obory a Petrmanky. V průměru je zdravotní stav lesů dobrý, bez napadení škůdců. Poškození imisemi a projevy eroze na lesní půdě nebyly zjištěny. Ekologicky jsou rovněž významné meandry přítok Plenkovického potoka s menšími doprovodnými porosty v zámeckém parku, které spolu liniovými břehovými společenstvy vhodně navazují na lesní celek Z hlediska typologické klasifikace spadá převážná většina lesních společenstev do 2. bukodubového stupně a 3. dubobukového, Lesní společenstva lze zhruba ze 70-80 % hodnotit stupněm ekologické stability 3 (střední stupeň ekologické stability), ekologickým stupněm 4 (velmi stabilní) lze hodnotit přibližně 10-20 % lesních porostů. Nejvyšší stupeň ekologické stability 5 vykazují pouze fragmenty lesních společenstev v trati Tvarůžek s horizontálně i vertikálně členitými porosty a s dřevinnou skladbou blízkou přirozené skladbě (podchyceno v Rozborové mapě KES).

strana 16 z 34 1.4.2. Trvalé travní porosty Vzhledem k relativní morfologické členitosti a filtrační funkci luk a TTP v údolí Plenkovického potoka lze doporučit poloextenzivní způsob obhospodařování trvalých travních porostů a luk v území. Ten je žádoucí zejména k zachování jejich druhové diversity travinnobylinných společenstev, neboť většinu luk a TTP kolem tohoto toku lze označit jako kulturní s nepůvodními travinobylinnými společenstvy. Plošně se tyto ekosystémy nevýrazně podílejí na celkové ploše řešeného území, přesto představují část ekol. relativně stabilnějších krajinných elementů s průměrným stupněm ekol. stability 3. 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Dominantní, z hlediska hydrologického je v řešeném území na Plenkovický potok. Svým charakterem spolu s břehovými a doprovodnými porosty se řadí mezi ekologicky významná liniová společenstva. V kontextu systému ekologické stability se vždy jedná o významné trasy migrace a příp. dalších pohybů (v rámci denní aktivity) živočišných i rostlinných organismů. Na levostranném přítoku Mramotického potoka se nachází jedna z cenných lokalit území Pilský rybník, s dochovaným širokým litorálním pásmem rákosin a vyvinutými břehovými a doprovodnými porosty. Eekologickou hodnotu má také Zámecký rybník, využívaný ke sportovnímu rybářství. Stupeň ekologické stability se v závislosti na míře denaturalizace pohybuje mezi 2-4. 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme vegetační pásy liniového charakteru, lemující v řešeném území silnice a polní cesty. Jejich ekologický význam bývá rozličný, podstatná je u nich zejména krajinotvorná hodnota. Někdy mohou mít i důležitou funkci v protierozní ochraně. Z hlediska ÚSES jsou použitelné zejména jako interakční prvky. Doprovodná vegetace polních cest v katastru je tvořena převážně ruderalizovanými travobylinnými pásy, místy se zbytky ovocných dřevin, které již dožívají a je nutné je začít postupně nahrazovat. 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace Jedná se zejména o dřevinná doprovodné a liniové porosty podél polních cest, o relativně malých výměrách, situovaných převážně na kultuře ostatní plochy. V druhově často velmi pestré dřevinné skladbě dominují ovocné stromy (jabloně, třešně) s příměsí druhově chudého keřového patra. 1.4.6. Zahrady, sady, vinice Vzhledem k celému řešenému území tvoří rel. nepodstatnou složku krajiny. Významným prvkem z hlediska ekologického a urbanistického se stávají ve vztahu k urbanizovaným plochám jako ekologicky relativně stabilnější součást zástavby. Ekologický význam závisí podstatně od jejich využívání - jejich využitelnost pro ÚSES je minimální, vyjímečně se uplatňují extenzivní sady, zejména svoji krajinotvornou funkcí nebo slouží jako místní refugia pro drobné obratlovce a ptáky (např. zpustlý vysokokmenný sad V od silnice -Mramotice).

strana 17 z 34 1.5. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Stupeň ekologické stability Typická společenstva, ekosystémy kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, přiroz. ekolog. vazeb odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté 1 velmi málo ekologicky stabilní orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné 2 málo ekologicky stabilní intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná 3 středně ekologicky stabilní louky, pastviny polokultutní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová 4 ekologicky velmi stabilní 5 ekologicky nejstabilnější společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené Velká část území je zalesněna. V souvislých lesích je vysoký podíl smíšených a převážně listnatých porostů. Okraj lesního komplexu na S území je členitý s podílem okrajových porostů s velkou biodiversitou. V odlesněné části území na sever a jih od obce převažují agrocenózy monokulturních porostů náročných zemědělských plodin na velkých scelených honech bez drobných struktur alejí a mezí. V členitém území kolem obce se dochovalo drobnější členění ploch, záhumenky s liniovými výsadbami ovocných stromů meze. Významnou součástí kostry ES jsou přirozeně se vyvíjející společenstva v nivě Plenkovického potoka zejména na lučních porostech podél potoka (mimo intenzívně kultivované části nivy na V obce). V části agrární krajiny je kostra ES nedostačující. Možnost zvýšení ES je dána mimo jiné nutností ochrany půdy proti erozi a potřebou zpřístupnění pozemků novými (obnovenými) polními cestami. Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky vzato) zejména Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena (plošně a ekologicky vzato) zejména : 1. lesním celkem na S území (Dolní obora, Petrmanky, Tvarůžek) 2. lesním celkem na Z území (tratí Opatovec, Za kouty) 3. údolní nivou Plenkovického potoka (v bývalém zámeckém parku) 4. nivou přítoku Mramotického potoka 5. Pilským rybníkem 6. Zámeckým rybníkem 7. lesíkem u kóty 342 (u myslivecké střelnice) 8. lokalitou kopce Tvarůžek včetně rybníčku a lemujících lučních porostů 9. extenzivním vysokokmenným sadem pod kótou 342

strana 18 z 34 1.6. NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRHU MÚSES. 1.6.1. NADREGIONÁLNÍ ÚSES Nadregionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (vypracoval: Atelier T-plan, s.r.o.). V k.ú. je zastoupen částí prvku - nadregionální biocentrum 29 Jankovec (NRBC06). 1.6.2. REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje (vypracoval: Atelier T-plan, s.r.o.) a není v k.ú. zastoupen žádným prvkem. 1.6.3. MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY 1.6.4. Biocentra a biokoridory Místní územní systém ekologické stability byl v území zpracován již jako plán v roce 1999 (Plán místního ÚSES k. ú., Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo, září 1999). Plán MÚSES navazuje na sousední generely MÚSES v okrese Znojmo k.ú. Plenkovice,. k.ú. Mramotice, k.ú. Mramotice, k.ú. Žerůtky, k.ú. Olbramkostel, k.ú. Pavlice, k.ú. Bojanovice. Návrh plánu MÚSES bude součástí závazné části územního plánu k.ú.. Místní systém ekologické stability navržený pro řešené území na ZPF a LPF sestává celkem z 22 prvků, podrobněji popsaných v tabulkové části plánu. MÚSES je v řešeném území reprezentován čtyřmi souvislými větvemi biokoridorů. První větev přichází od severu od NRBC 29 Jankovec až k biocentru C02 Horky.. Druhá větev prochází po jižní straně katastru K 02 K05 k lokálnímu biocentru C03 Pilský rybník. Západní část procháí v suché řadě, ostatní část reprezentují společenstva vlhké řady. 1.6.5. Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze, větrolamy a další přírodě blízké formace. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav. K zabezpečení dalších důležitých funkcí v krajině (např. funkce protierozní, vodohospodářské, estetické apod.) je tato síť doplněna o interakční prvky. Mezi významné interakční prvky zde patří travnaté sady, břehové porosty a křovinatá společenstva na mezích. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES. Předpokládaný zábor zemědělské půdy pro realizaci biocenter a biokoridorů a interakčních prvků je vyčíslen v rámci tabulky Zábor prvků MÚSES na ZPF.

strana 19 z 34 1.6.6. PARAMETRY ÚSES Územní systém ekologické stability je na rozdíl od kostry tvořen jak v současnosti existujícími, tak i navrhovanými částmi. ÚSES je tvořen sítí ekologicky významných segmentů krajiny, účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií. Minimální nutné prostorové parametry jsou stanoveny takto: Minimální nutné plochy biocenter: TYP SPOLEČENSTVA BIOCENTRUM LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ lesní vegetační stupeň: 1. dubový a luhy 3 ha 50 ha 2. bukodubový, 7. smrkový, 8. klečový 3 ha 40 ha 3. dubobukový a smrkojedlobukový 3 ha 30 ha 4. bukový, 5. jedlobukový 3 ha 20 ha vodní společenstva: vod běhutých více než 100 m 1-20 km vod stojatých 1 ha 100 ha mokřady v nivách: v 1. - 4. veg. stupni 3 ha 10 ha v 5. veg. stupni 3 ha 20 ha v 6. veg. stupni 3 ha 30 ha v 7. - 8. veg. stupni 3 ha 50 ha luční společenstva: v nivách 3 ha 50 ha ostatní 3 ha 30 ha společenstva stepních lad: 3 ha 20 ha skalní společenstva: 0,5 ha 10 ha Maximální přípustné délky jednoduchého koridoru: TYP SPOLEČENSTVA BIOKOROR LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ lesní společenstva: 2000 m 700 m mokřady: 2000 m 1000 m luční společenstva v nivách: v 5. - 8. veg. stupni 2000 m 700 m v 1. - 4. veg. stupni 1000 m 400 m stepní lada: v 1. - 2. veg. stupni 2000 m 400 m v 3. - 4. veg. stupni 2000 m 700 m U regionálních biokoridorů používáme tzv. složený biokoridor : po 400-1000 m podle přípustné délky jednoduchého koridoru vkládáme biocentra lokálního významu. Tím se může délka funkčně způsobilého regionálního biokoridoru podstatně prodloužit na 5-8 km. Minimální nutná šířka jednoduchého biokoridoru: TYP SPOLEČENSTVA BIOKOROR LOKÁLNÍ REGIONÁLNÍ lesní společenstva: 15 m 40 m mokřady: 20 m 40 m luční společenstva: 20 m 50 m stepní lada: 10 m 20 m