KULTURNÍ GEOGRAFIE Úvod
Co to je? / O čem to bude? obyvatelstvo můžeme členit podle řady znaků: Biologických Ekonomických Kulturních Kulturní geografie vznikla jako dílčí vědecká disciplína, která zkoumá interakci lidské kultury (jak materiální, tak nemateriální) ve vztahu k přírodnímu prostředí. V současnosti je rozpětí studií, které se označují jako kulturněgeografické mnohem širší, přesto mají své kořeny právě ve výše popsaném přístupu (paradigmatické vlivy)
Carl Sauer (1889 1975) Americký geograf z univerzity v Berkeley, který je pokládán za zakladatele disciplíny Všestranný geograf se znalostmi fyzické geografie, antropologie, historie i sociologie upřednostňoval nesložkový přístup ke geografii (vazby společnost příroda) Zabýval se hlavně kulturními a ekonomickými charakteristikami amerických Indiánů a dopady těchto znaků na přírodní prostředí Základní teoretické dílo je kniha The Morphology of Landscape (1925) ve které definuje kulturní krajinu jako prostorový odraz vývoje kultury v konkrétním místě, druh projekce kultury na přírodní krajiny. Byl ovlivněn Ratzlem (ekologický koncept kultury), ale odmítal tehdy převažující geografický determinismus Jeho následovníci ( Berkeley school ) později zformovali kulturní ekologii Známá je hlavně jeho teorie šíření zemědělství (ne z nížin, ne v obdobích nedostatku )
Nová kulturní geografie Zatímco klasická ( sauerovská ) kulturní geografie vycházela z ekologického přístupu, nová kulturní geografie je spjata úžeji se sociální teorií než s biologií a historií (kultura je podle tohoto přístupu odvozena hlavně ze sociálních vztahů výroby a reprodukce) klasická kulturní geografie je tak více fyzická, nová k. geografie je pak více sociální
Typická témata klasická kulturní geografie: Vliv člověka na krajinu v historii Způsob kultivace krajiny Difúze domestikace, apod. nová kulturní geografie Kulturní identita, zejména marginalizovaných skupin (kolonizované národy, ženy, chudí, menšiny) Etnická a územní identita Nová kulturní geografie má díky tomu i značné styčné plochy s geografií politickou Situaci navíc komplikuje, že kulturní témata posilují svoji pozici v geografii jako takové stále více se o ně zajímají i tradičnější části geografie
Definice? Problém je v definici kultury jako takové, i proto se také značně liší pojetí kulturní geografie podle různých škol: Široké pojetí někdy zahrnuje prakticky celou humánní geografii (většina lidských aktivit je ovlivněna kulturně) Užší pojetí se zaměřuje na sledování diferenciace kulturních znaků Nebo vliv kultury na prostředí (a naopak) Kulturní geografie je tak v podstatě dána okruhem odborných zájmů samotných kulturních geografů
Jisté ale je že se pozornost soustředí na základní ( typické ) kulturní projevy, jako jsou: Jazyk Náboženství Územní a národní identita Způsob nakládání s prostorem (hl. sídelní tvary např. stavební sloh, a ekonomické projevy např. forma obdělávání půdy) někteří autoři pak zahrnují i kulturně podmíněné procesy šíření rostlin a živočichů (domestikace) Otázky morálky a práva
Předmět zájmu kulturní geografie SPOLEČNOST ČLOVĚK (kultura) KULTURNÍ GEOGRAFIE PROSTOR ČAS Podle: Heřmonová, Chromý (2009), str. 16
Podle: Heřmonová, Chromý (2009), str. 16, upraveno Kulturní geografie x geografie kultury Systematická geografie (g. zemědělství, sídel, průmyslu, obyvatelstva, voleb, geografie kultury) Regionální geografie (podrobný výzkum výskytu jevů v konkrétních regionech, např. kulturní reálie města) GEOGRAFIE Kulturní geografie Teoretická geografie (teorie regionu, regionálního rozvoje, historie geografie, difúze kulturních prvků v prostoru) Metodologie geografie (metody geografické analýzy a syntézy)
Kulturní geografie v ČR Do tohoto okruhu se řadí zejména práce Tomáše Havlíčka (religiózní geografie), Pavla Chromého, ad. Ze složek kultury se nejčastěji zkoumá míra vzdělání, religiozita, rodáctví, národnostní a regionální identita, volební chování
Literatura Heřmanová, E. Chromý, P. a kol. (2009): Kulturní regiony a geografie kultury. Praha : ASPI. 348 s. ISBN 978-80-7357-339-3. Crang, M. (1998): Cultural Geography. London; New York : Routledge. 215 s. ISBN 0-415-14083-8. Anderson, K. Domosh, M. Pile, S. Thrift, N. eds. (): Handbook of cultural geography. London; Thousand Oaks; New Delhi : SAGE Publications. 580 s. ISBN 0-7619-6925-X.
Kultura a prostor Kultura je společenský jev / proces, který je specificky lidským výtvorem a který slouží k mnohostranné kultivaci jedinců a sociálních skupin Kromě kultivace zajišťuje kultura soudržnost společenství a regulaci sociálního života společenství Jde o soubor materiálních i duchovních hodnot, norem a vzorců chování, znalostí a dovedností, který se šíří v prostoru a čase a je předáván mezigeneračně
Kultura a prostor Pojem kultura je používán řadou vědních disciplin, někdy ve značně úzkém vymezení (archeologie: souhrn všech nálezů z určité doby a prostředí ( kultura lidu popelnicových polí ), etnografie: materiální i duchovní výtvory prostých lidí ) Významově lze pojem kultura rozdělit do 4 oblastí: Lidské aktivity, které ekonomicky organizují využití přírodního bohatství (využití pozemků to se dodnes v katastru uvádí jako kultura pozemku )
Kultura a prostor Proces kultivace člověka (blízké socializaci člověk se vždy socializuje do určité konkrétní kultury) Úroveň vztahu mezi lidmi (ve smyslu jejich zdokonalování, zjemňování, zlepšování kultura jednání, politická kultura, kultura spotřeby) Vztah k duchovní kultuře (vč. náboženství a ideologií všeho druhu) Kultura jako univerzální atribut lidské společnosti (to co člověka vyčleňuje z přírodně-biologického pojetí evoluce)
Užší pojetí kultury V jednotlivých vědních disciplinách se takto široký pojem zpravidla zužuje: Archeologie: kultura je souhrn všech nálezů z určité doby a prostředí ( kultura lidu popelnicových polí ) Etnografie: kultura jsou materiální i duchovní výtvory prostých lidí Biologie
Kultura a prostor Kultura má několik forem / aspektů: Výtvory lidské činnosti (artefakty) Sociokulturní regulativy (normy, hodnoty, vzory chování) Ideje Instituce organizující lidské chování První skupinu lze označit i jako hmotnou kulturu, druhá je pak nehmotná kultura a pamatuj si, Alžběto, pokud je nemůžeš porazit, tak je upal!
Hmotná kultura V nejširším možném pojetí jde o všechny lidské výtvory, především: Architektonické objekty Urbanistické soubory Kulturní krajina Umělecká díla Předměty denní potřeby Oděv, atd.
Nehmotná (duchovní) kultura Souhrn výsledků lidské činnosti v umění, vědě a společenském životě vůbec, především: Jazyk Písmo Náboženství Filozofie Hudební a taneční projevy Lidové zvyky a tradice, obřady, ad.
Kultura x civilizace V současnosti je běžnější chápání kultury (pouze) jako duchovních aktivit a myšlenkových útvarů (etika, estetika, politika, náboženství, nehmotný odkaz), zatímco pro hmotnou organizaci společnosti, její hospodářství, výrobní způsob a používané techniky je používán pojem civilizace.
Kulturní identita Vědomí vlastní příslušnosti k určité kulturní a jazykové oblasti či skupině Vždy spojena s vědomím určité kulturní odlišnosti od jiných kultur a svébytnosti a hodnoty vlastní kultury
(ne)možnost hodnotit kultury Evropocentrismus hodnocení způsobu života jiných národů / skupin / kultur na základě srovnání s hodnotami evropské kultury tendence vyjadřovat se k vyspělosti kultury Kulturní relativismus představa, že jednotlivé kultury mohou být poznány a pochopeny jen v kontextu jejich vlastních hodnot, norem a idejí (ne srovnáním s jinou kulturou) o míře vyspělosti kultury nemůžeme rozhodnout jen na základě srovnání s jinými
Subkultura Souhrn specifických hodnot, norem, vzorců chování, životního stylu, který je typický pro určitou skupinu existující v rámci odlišné většinové společnosti s dominantní kulturou Základní znak subkultury je zpravidla od většiny odlišná etnická příslušnost, náboženská příslušnost, odlišné ekonomické chování (subkultura bezdomovců) nebo deviantní chování Subkultury nicméně většinu hodnot sdílí s dominantní kulturou, jsou jakýmisi jejími variantami Subkultury, které se odlišují od většinové kultury výrazně a dominantní kulturu záměrně odmítají, se označují jako kontrakultury
Kulturní šok Psychický nebo sociální otřes, vyvolaný neočekávaným nebo překvapivým kontaktem jednotlivce, skupiny nebo celé společnosti s cizí dosud neinteriorizovanou (vnitřně nepřijatou) kulturou
z výzdoby Národního paláce v Mexiku, Diego Rivera, 1942-1951
Enkulturace Proces, v němž si jedinec během života osvojuje kulturu vlastní společnosti Patří tam především naučené chování, získávání znalostí a dovedností Enkulturace nikdy není úplná (každý zná jen jistý výsek kultury) Na enkulturaci se podílí jak rodina, tak instituce a sociální skupiny Jde o proces vědomý (výchova, vzdělání) i nevědomý (percepce, nápodoba)
Akulturace Proces změn vznikajících v důsledku kontaktu různých kultur Původní pojetí (30. léta) zdůrazňovalo chápání akulturace jako postupné difúze prvků silnější a dominantnější kultury do kultury slabší které vede k postupnému převzetí silnější kultury (např. kolonialisté domorodci) Dnes se chápe akulturace spíše jako proces vedoucí ke změně obou kultur, které jsou v kontaktu např. kontakt Holanďanů a JV Asie ovlivnil nejen JV Asii, ale i evropskou kulturu
malajské vlivy v češtině: orang = člověk orang Ceko = Čech orang orang = lidé orang utan = orangutan ( lesní člověk )