1.3. Indikátory a jejich vývoj Hrubý domácí produkt Indikátor Hrubý domácí produkt na obyvatele v tis. Kč Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR 2004, SZ 2005, SZ 2006, OSUR 2007, SZ 2009, SRUR 2010 Český statistický úřad ročně Popis Hrubý domácí produkt (HDP) je peněžním vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území. Obecně může být definován třemi způsoby: produkční metodou, výdajovou metodou a důchodovou metodou. Pro regionalizaci vytvořeného HDP byla použita metoda pseudo-bottom-up. V podstatě to znamená, že za organizace uni-regionálního charakteru v sektorech nefinančních podniků a domácností byly údaje přímo agregovány a_za organizace multi-regionálního charakteru byly údaje odhadnuty přímo za místní jednotky podle regionální struktury vyplacených mzdových prostředků. Pro absolutní vyjádření (v relaci se středním stavem obyvatelstva) je HDP počítán v běžných cenách. K vyjádření vývoje HDP byly použity meziroční indexy. Pro očištění od cenových vlivů je ukazatel počítán ve srovnatelných cenách. Na regionální úrovni představuje hrubý domácí produkt (HDP) základní ukazatel produkčního výkonu ekonomiky (ukazatel výroby). Přepočet HDP na bydlícího obyvatele sice v sobě obsahuje určité metodologické problémy, ale je nutný pro souměření různě velkých regionů. Tab. 1.1.1 Hrubý domácí produkt na obyvatele v tis. Kč 1995 142,0 242,2 122,5 132,9 137,2 132,7 134,6 128,7 132,4 127,5 121,4 136,0 118,3 127,2 124,3 1996 163,2 278,1 140,6 154,7 160,6 147,6 153,5 146,6 152,4 143,8 140,0 156,6 139,7 139,7 145,8 1997 175,8 313,3 153,4 165,6 169,8 153,2 156,8 159,8 168,3 154,5 145,0 166,0 146,9 157,2 152,6 1998 193,9 366,9 175,3 183,0 181,2 164,6 168,8 170,6 181,2 171,2 158,1 183,2 154,6 168,5 160,6 1999 202,4 395,4 189,1 188,5 188,3 168,7 171,6 180,5 188,8 173,1 168,8 187,5 160,8 170,5 162,5 2000 213,1 425,3 200,5 195,9 199,9 178,5 173,8 190,6 201,7 182,0 178,5 196,8 169,6 178,1 166,9 2001 230,1 475,7 213,7 207,7 216,6 183,1 182,6 201,9 212,6 193,6 203,3 213,0 179,1 190,6 179,7 2002 241,6 506,1 230,4 217,5 221,9 196,2 191,8 211,4 219,0 202,5 209,3 222,5 186,3 199,5 186,1 2003 252,6 530,3 238,3 225,6 235,9 202,3 208,1 204,5 226,6 214,7 217,1 234,5 193,8 206,8 195,9 2004 275,8 567,9 262,2 246,5 265,7 214,2 227,0 221,6 247,6 231,3 235,3 251,8 216,0 219,5 226,1 2005 291,6 609,0 268,4 262,6 275,2 219,6 236,8 244,4 255,5 240,2 247,1 265,3 221,0 235,3 246,8 2006 313,9 659,8 296,6 281,7 296,5 225,3 255,1 255,1 266,3 263,4 264,4 287,5 232,6 255,7 261,3 2007 342,5 736,2 321,6 294,1 314,8 244,2 271,6 264,0 291,1 286,2 288,7 314,8 253,3 280,0 288,2 2008 353,7 762,4 325,0 307,5 317,4 254,0 284,6 261,9 294,0 295,2 295,8 326,6 269,7 286,2 297,9 HDP na obyvatele je při mezikrajském srovnání značně diferencovaný: Z průměru jednoznačně vybočuje Hl. město Praha, kde tento indikátor dosahuje více než dvojnásobek republikové průměrné hodnoty a odstup od ostatních krajů se stále zvětšuje. Všechny ostatní zůstávají trvale pod průměrnou republikovou úrovní. Pokud z celorepublikového průměru vyloučíme Hlavní město Prahu, pak se nad tímto průměrem dlouhodobě pohybují,,, a. Mění se pořadí ostatních krajů. Zatímco do roku 2003 dosahoval nejnižší úrovně některý z moravských krajů (nejčastěji kraj ), patří nejnižší příčka v posledních 5 letech kraji Karlovarskému v roce 1995 přitom vykazoval 6. nejvyšší HDP na obyvatele. K obdobnému zhoršení došlo v kraji Ústeckém (ze 4. pozice v roce 1995 na 11. v roce 2008) a kraji Libereckém (z 8. příčky na 13.). Naopak opačný posun zaznamenaly (z 11. na 6. místo), kraj (z 13. na 7. místo) a především kraj, který se posunul z 12. místa v roce 1995 na 3. nejvyšší hodnotu v roce 2008, hned za Hl. město Prahu a kraj. Spolu s růstem absolutní hodnoty HDP (v b. c.) na obyvatele se v celém sledovaném období zvyšuje variabilita mezi kraji. Variační koeficient je v roce 2008 v porovnání s rokem 1995 více než 1,7násobný. Tento trend platí i po vyloučení výsledků za Hl. město Praha (variační koeficient se zvýšil rovněž 1,7krát). 14 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
Graf 1.1.1 Hrubý domácí produkt na obyvatele 900 800 700 ČR bez Prahy kraj s minimem v daném roce tis. Kč (běžné ceny) 600 500 400 300 200 100 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Hrubý domácí produkt v běžných cenách rostl každoročně jak v celorepublikovém průměru, tak i ve všech krajích. Za celé analyzované období (od roku 1995) došlo pouze ve dvou letech (2003 a 2008) a jen v Libereckém kraji k meziročnímu poklesu. Tato zcela výjimečná situace (meziroční pokles) se nikde jinde a jindy již neopakovala. Zcela jiná je situace po vyloučení cenových vlivů. Graf 1.1.2 Meziroční změny HDP ve srovnatelných cenách 8 6 celkem bez Prahy 4 % 2 0-2 -4 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Přestože v dynamice HDP ve srovnatelných cenách převládal po celé sledované období růstový trend, nebyl vývoj zcela rovnoměrný. Po propadu ekonomiky (i když relativně nízkém) v letech 1997 a 1998 dochází k trvalému růstu, který dosahuje vysokých temp zejména v letech 2005 až 2007. V posledním sledovaném roce je již patrný vliv celosvětové ekonomické krize a tempo růstu proti předchozím rokům výrazně zpomaluje. VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 15
Tab. 1.1.2 Vývoj HDP ve srovnatelných cenách (předchozí rok = 100) 1996 104,0 104,3 103,0 105,4 105,9 100,8 103,9 102,7 103,9 101,7 105,1 103,6 107,6 97,9 106,4 1997 99,3 103,3 100,9 98,8 97,6 94,8 94,2 100,6 102,0 98,9 95,5 97,4 97,2 103,9 96,6 1998 99,2 104,6 103,4 99,2 95,8 96,4 96,6 96,0 96,8 99,7 98,0 99,7 95,0 96,0 94,9 1999 101,3 103,1 105,9 100,6 101,1 98,9 98,5 102,9 101,6 99,0 105,3 99,3 101,5 98,8 98,2 2000 103,6 104,3 105,1 103,0 104,7 104,3 100,8 104,0 105,3 104,0 105,0 103,2 103,4 103,1 101,5 2001 102,5 105,9 102,9 100,1 102,9 97,4 98,3 100,7 100,1 100,8 106,7 102,5 100,4 101,6 101,5 2002 101,9 100,6 106,3 102,3 100,2 104,7 101,9 102,7 100,7 102,5 102,0 101,3 101,8 102,8 100,6 2003 103,6 103,8 103,1 102,9 105,3 102,1 107,2 95,7 102,3 105,6 102,9 104,4 103,1 103,0 104,0 2004 104,5 103,8 106,4 105,3 108,8 100,8 101,6 105,3 105,1 103,7 103,7 103,3 107,4 103,2 104,8 2005 106,3 106,7 105,9 107,5 104,5 101,8 105,3 112,3 105,0 105,5 106,9 105,8 102,8 108,8 107,6 2006 106,8 106,7 113,0 106,0 107,7 100,4 106,2 105,1 103,7 107,2 106,6 108,1 104,2 108,8 103,6 2007 106,1 109,7 108,0 100,7 102,9 103,8 102,2 101,3 105,9 107,0 105,3 106,4 104,7 106,7 104,9 2008 102,5 102,4 104,8 103,2 100,4 99,7 103,2 101,3 100,9 105,2 102,9 102,0 104,2 101,7 100,6 Mezi kraji se projevují určité rozdíly jak ve vývojových trendech, tak zejména v tempech růstu. Průměrné republikové tendence HDP ve srovnatelných cenách však potvrzuje většina krajů: V Hl. městě Praze a Středočeském kraji rostl HDP ve srovnatelných cenách po celé období pokles se zde neprojevil ani v jednom roce. Na celkovém meziročním propadu v roce 1998 se mimo dva výše uvedené regiony podílelo ostatních 12 krajů, v roce 1997 se jednalo o 9 krajů. Nejčastěji se meziroční pokles HDP projevoval v Karlovarském a Ústeckém kraji. Nerovnoměrnost vývoje (jak v čase, tak mezi jednotlivými regiony) dokládá také přepočet na průměrná roční tempa růstu: Tab. 1.1.3 Průměrná meziroční změna HDP v % 1996-1998 0,8 4,1 2,4 1,1-0,3-2,7-1,9-0,3 0,9 0,1-0,5 0,2-0,2-0,8-0,8 1999-2002 2,3 3,4 5,0 1,5 2,2 1,3-0,1 2,6 1,9 1,5 4,8 1,6 1,8 1,6 0,4 2003-2007 5,5 6,1 7,2 4,4 5,8 1,8 4,5 3,8 4,4 5,8 5,0 5,6 4,4 6,1 5,0 2008 2,5 2,4 4,8 3,2 0,4-0,3 3,2 1,3 0,9 5,2 2,9 2,0 4,2 1,7 0,6 1996-2008 3,2 4,5 5,3 2,7 2,8 0,4 1,5 2,3 2,5 3,1 3,5 2,8 2,5 2,7 1,9 Na růstu HDP se v celorepublikovém měřítku nejvýznamněji podílela produktivita práce (zejména v letech 2003 až 2007). V době celosvětové konjunktury však také významně působila otevřenost naší ekonomiky a poměrně rychlé uplatňování technologického pokroku. Přírůstek HDP byl rovněž velmi pozitivně ovlivněn produktivitou kapitálu. Intenzifikační faktory tak byly přínosnější než extenzivní zdroje. Od roku 2004 však přírůstek produktu rostoucí měrou ovlivňovalo zvyšování zaměstnanosti. Přestože vliv intenzifikačních faktorů na růst HDP postupně klesal, připadala na ně v samotném roce 2008 stále více než polovina. Na regionální úrovni nelze vzhledem k datovým zdrojům vliv intenzivních a extenzivních zdrojů na přírůstek HDP analyzovat. Můžeme pouze souměřit vývojové trendy v dynamice produktu a produktivity práce, která je vyjádřena jako podíl HDP na jednoho zaměstnaného. Z tohoto srovnání vyplývá, že v rámci celé republiky byla ve čtyřech letech dynamika produktivity rychlejší než dynamika HDP. Rychlejší růst produktivity práce než HDP se projevil také u všech krajů, samozřejmě s různou četností, a to jak v rámci jednoho regionu, tak v mezikrajském srovnání v rámci konkrétního roku. 16 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
Pro posilování konkurenceschopnosti je důležité s jakými dalšími vstupy jsou ekonomické výsledky dosahovány. Možnosti regionálního hodnocení jsou však značně omezené. Materiálovou náročnost nelze vzhledem k absenci dat hodnotit vůbec. Poněkud lepší je situace v energetické náročnosti. Dlouhodobější data jsou v regionálním členění dostupná pouze podle podnikové metody, tj. podle sídla podniku. Tato skutečnost v některých krajích může být příčinou významné odchylky od reality. Druhá metoda, tj. data podle místa spotřeby, uvedený nedostatek dostatečně eliminuje, ale tyto údaje jsou k dispozici pouze od roku 2002. Informace jsou však jen za vybrané druhy paliv a pouze za podnikatelskou sféru (podniky nad 20 zaměstnanců) není uvažována konečná spotřeba v domácnostech a rafinérské zpracování ropy. Spotřeba vybraných druhů paliv v přepočtu na HDP ve srovnatelných cenách jednoznačně dokumentuje především odvětvovou rozdílnost mezi kraji: Za pevná paliva (výběr jen černé a hnědé uhlí), na které připadají více než dvě třetiny spotřeby primárních paliv: Nejvyšší měrnou spotřebu uvádí kraj (122 kg na tis. Kč HDP v roce 2008) následovaný m m (98 kg). Proti celorepublikovému průměru 17 kg pak dále výrazněji vybočuje kraj (37 kg) a také (27 kg). Souvislost se zaměřením těchto regionů na výrobu a rovněž spotřebu energií, danou historickými souvislostmi i přírodními zdroji surovin, je zde zřejmá. Vyjádříme-li spotřebu v přepočtu podle výhřevnosti (tj. v GJ), pořadí se nemění. Podle druhu paliva je v Ústeckém, Karlovarském a Pardubickém kraji spotřeba téměř plně závislá na hnědém uhlí. Naproti tomu černé uhlí je základní komponentou ve spotřebě pevných paliv v kraji Moravskoslezském. Ve střednědobém vývoji energetická náročnost na pevná paliva klesá. Tento trend potvrzuje kraj s poklesem ve fyzických jednotkách proti roku 2002 cca o 30 %. Obdobný vývoj byl i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém. V Karlovarském kraji se měrná spotřeba od roku 2002 téměř nemění. Graf 1.1.3 Měrná spotřeba základních druhů pevných paliv v t na mil. Kč HDP (s.c.) 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 černé uhlí 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 v t na mil. Kč HDP (s.c.) 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 hnědé uhlí a lignit 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 ČR celkem ČR celkem kraj kraj kraj kraj Ve spotřebě kapalných paliv (reprezentovaných motorovým benzínem a motorovou naftou) se většina krajů pohybuje kolem celorepublikového průměru s měrnou spotřebou okolo 0,7 tuny na mil. Kč HDP. Ani vývojové trendy nejsou mezi kraji příliš rozdílné a znamenají převážně stagnaci. Ve spotřebě zemního plynu představuje měrná spotřeba 1,7 m 3 na tis. Kč HDP, aniž by byly markantní rozdíly mezi jednotlivými regiony (snad s výjimkou Ústeckého se spotřebou 3,8 m 3 a Karlovarského 2,7 m 3 ). Ve střednědobém vývoji měrná spotřeba převážně klesá. Ve spotřebě tepelné energie (kde již nejde o primární zdroj) jsou mezi kraji pochopitelné rozdíly. Přitom velmi významná je spotřeba tepla včetně páry pro výrobu elektřiny. Nejvyšší relativní spotřeba je v krajích s tepelnými a jadernými elektrárnami Karlovarském, Ústeckém a také kraji ve všech případech více než 1 000 GJ na mil. Kč HDP. K uvedeným regionům patří i kraj (téměř 900 GJ). Ve střednědobém vývoji spotřeba tepla ve fyzických jednotkách kolísá, v souměření s produktem klesá. Energetická náročnost na elektřinu je opět nejvyšší v krajích Ústeckém a Karlovarském, které spotřebou přes 30 kwh na tis. Kč produktu dvojnásobně překračují celorepublikový průměr. S uvedenými kraji má vzhledem k charakteru průmyslu ještě srovnatelnou relativní spotřebu kraj. Vývojové trendy v relativní spotřebě jsou u největších spotřebitelů nerovnoměrné, v souhrnu za všechny ale převažuje klesající trend. VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 17
Produktivita práce Indikátor Hrubý domácí produkt na zaměstnaného v Kč stálé ceny Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR 2004, SZ 2005, SZ 2006, OSUR 2007, SZ 2009, SRUR 2010 Český statistický úřad ročně Popis Produktivita práce je počítána jako podíl hrubého domácího produktu (ve srovnatelných cenách) a počtu zaměstnaných na sledovaném území. Ten vychází z údajů o zaměstnanosti z Výběrového šetření pracovních sil, které se provádí v_domácnostech a vychází z mezinárodních definic a doporučení Mezinárodní organizace práce (ILO). Tab. 1.2.1 Vývoj HDP ve srovnatelných cenách na zaměstnaného (předchozí rok = 100) 1996 103,1 103,8 101,2 105,6 102,5 100,0 106,7 103,4 102,9 103,2 103,6 102,9 104,8 95,3 104,0 1997 99,1 102,8 98,7 97,6 99,2 94,5 94,4 100,9 100,0 99,4 94,9 97,2 98,1 102,5 98,6 1998 100,8 102,6 106,1 100,8 98,1 99,7 99,3 100,6 101,0 100,0 98,9 100,1 96,1 98,5 97,7 1999 104,9 104,1 112,1 103,4 103,7 100,6 104,6 105,0 103,6 102,1 112,7 102,2 103,1 102,9 104,7 2000 103,8 105,2 102,4 102,6 103,4 102,1 101,9 103,6 104,4 106,7 100,0 104,0 109,5 102,3 103,1 2001 102,0 106,3 99,8 100,6 102,5 97,6 95,6 99,3 100,5 99,1 105,5 104,0 99,2 102,0 101,6 2002 101,3 99,9 102,8 102,5 99,1 107,8 101,2 102,8 99,4 102,7 103,6 102,4 99,7 103,8 99,2 2003 105,0 103,5 107,0 103,9 108,4 101,1 109,5 97,5 105,5 105,1 106,3 103,9 103,3 103,0 107,4 2004 104,1 103,4 103,2 104,9 106,0 103,1 100,1 103,3 109,3 102,9 100,7 103,5 110,8 103,6 105,6 2005 105,2 103,1 107,7 106,9 101,8 99,3 106,4 113,5 101,5 104,9 108,7 104,5 100,6 111,8 104,9 2006 104,8 102,3 108,3 104,6 107,8 101,9 104,9 105,0 102,7 106,7 104,1 107,0 100,8 106,0 103,2 2007 103,4 109,4 102,2 97,3 101,9 104,3 101,9 100,1 105,0 102,8 100,5 102,6 101,7 101,4 101,2 2008 101,2 99,2 104,2 103,2 97,4 99,1 99,5 103,7 101,1 104,0 103,0 100,5 106,1 101,5 98,9 Dynamika produktivity práce byla po celé sledované období s výjimkou roku 1997 růstová a přispěla tak ke zvyšování HDP ve srovnatelných cenách. Přitom rychlejší růst produktivity práce se projevil v letech 2003 až 2007, kdy průměrné roční tempo (4,5 %) bylo víc než 2 krát rychlejší než v období předcházejícím. Rok 2008 pak znamená zpomalení dynamiky produktivity práce proti období konjunktury zhruba na čtvrtinu. Celkové trendy mají opět určité regionální rozdíly: V období 1996 až 2002 byla nejnižší dynamika produktivity v Karlovarském a Ústeckém kraji, kde průměrné roční tempo znamená v podstatě stagnaci. Naproti tomu v Hl. městě Praze a Středočeském kraji byly přírůstky nadprůměrné a překračovaly 3 %. K uvedeným krajům můžeme přiřadit i kraj, kde průměrný roční nárůst dosahoval 2,6 %. V letech 2003 až 2007 si udržely, resp. zrychlily dynamiku produktivity práce Hl. město Praha a kraj. Více než o 5 % rostla průměrně ročně produktivita v Plzeňském a Zlínském kraji. Protipólem je kraj se zvyšováním produktivity zhruba jen na poloviční republikové úrovni. kraj ale již dosáhl na průměrné celorepublikové tempo. Rok 2008 znamená pro 5 regionů meziroční pokles produktivity; v Plzeňském kraji o 2,6 %. Naproti tomu v řadě krajů uvedený ukazatel nadále rostl. Zvlášť výrazný nárůst je v Olomouckém kraji. Vysoké přírůstky jsou i v kraji Středočeském, Pardubickém a Libereckém. Vedle rozdílné dynamiky produktivity práce jsou mezi kraji určité rozdíly i v její absolutní výši: Republikový průměr 698 tisíc Kč na zaměstnaného (z HDP v běžných cenách) v roce 2008 převyšuje zásadně Hl. město Praha, a to téměř o polovinu. Nadprůměrný je také kraj, ve kterém produktivita přesahuje o více než desetinu střední hodnotu ostatních krajů po vyloučení Hl. města Prahy. Protipólem je kraj s nižší produktivitou cca o 17 % a o 10 % ve srovnání s ostatními regiony bez Hl. města Prahy. 18 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
K 1 Produktivita práce v roce 2008 a vývoj úplných nákladů práce podle krajů v letech 2001 až 2008 Produktivita práce rostla v letech 2001 až 2008 pomaleji než úplné náklady práce. Za uvedené období (kdy máme k dispozici relevantní data) náklady práce vzrostly průměrně ročně o 6 %, což je o 0,3 procentního bodu více než průměrný roční nárůst produktivity práce (v běžných cenách). Zaostávání dynamiky produktivity za zvyšováním ceny práce se projevilo ve většině krajů: Pouze ve třech krajích byl vývoj opačný, když rozdíl v dynamice představoval v kraji Ústeckém 1,5 procentního bodu; v Hl. městě Praze a Moravskoslezském kraji 0,2 procentního bodu. Nejrychleji rostly úplné náklady práce v kraji s průměrným meziročním nárůstem o 7,2 %. Naopak nejpomaleji v Ústeckém kraji s dynamikou 4,6 % v průměru za rok. Nejvyšší úplné náklady práce jsou v Hl. městě Praze (v roce 2008 zhruba 39 tisíc Kč na zaměstnance a měsíc). Odstup ostatních krajů dokládají a kraj s cca 31 100 Kč na druhém a třetím místě. Nejlevnější ocenění pracovní síly je naopak v kraji Karlovarském (mírně přes 28 tisíc Kč na zaměstnance za měsíc) a také v Olomouckém kraji (zhruba 28 300 Kč). Struktura úplných nákladů práce se příliš nemění, a to ani mezi regiony ani v čase v rámci jednotlivých krajů: Tab. 1.2.2 Struktura úplných nákladů práce v roce 2001 a 2008 v % Mzdy a náhrady 2001 70,5 69,8 70,9 71,6 70,7 71,8 70,4 70,6 70,9 71,0 71,0 70,7 70,9 70,5 70,7 2008 71,5 70,7 71,3 72,2 71,3 72,5 72,1 72,0 71,7 72,1 72,1 72,5 72,3 72,3 71,6 Sociální náklady a výdaje 2001 26,4 26,3 26,6 26,2 26,7 25,6 26,2 26,4 26,5 26,3 26,8 26,6 26,7 26,7 26,6 2008 25,8 25,4 26,0 25,9 26,5 25,8 25,7 26,1 26,2 25,8 26,0 25,6 25,9 25,9 26,3 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 19
Hrubá přidaná hodnota podle hlavních ekonomických sektorů Indikátor Podíl terciárního sektoru na hrubé přidané hodnotě v % Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR 2004, SZ 2009 Český statistický úřad ročně Popis Hrubá přidaná hodnota představuje nově vytvořenou hodnotu, kterou získávají institucionální jednotky z používání svých výrobních kapacit. Je stanovena jako rozdíl mezi celkovou produkcí, oceněnou v základních cenách a mezispotřebou, oceněnou v kupních cenách. Na regionální úrovni se počítá za odvětví a za sektory. Primární sektor zahrnuje: zemědělství, myslivost, lesní hospodářství, rybolov; sekundární sektor: průmysl celkem (vč. dobývání nerostných surovin) a stavebnictví; terciární sektor: ostatní odvětví. K 2 Hrubý domácí produkt a struktura hrubé přidané hodnoty podle krajů v roce 2008 V sektorové skladbě ekonomiky dlouhodobě klesá podíl primárního sektoru. V průběhu let 1995 až 2008 se podíl zemědělství, myslivosti, lesnictví a rybolovu snížil na 2,5 %, tj. na polovinu výchozího stavu. Snížení podílu zaznamenaly všechny (mimo Hl. město Prahu) - nejvýrazněji kraj, který i přesto při poklesu o 5,2 procentního bodu zůstává regionem s nejvyšším zastoupením v tomto sektoru (7,3 %). Přes 4 procentní body poklesly podíly zemědělství v Jihočeském kraji (na 5,1 %) a v Olomouckém kraji (na 4,2 %). Podíl sekundárního sektoru se změnil jen nepatrně. Podíl průmyslu a stavebnictví se snížil o 0,7 procentního bodu a připadá na něj 37,6 % z hrubé přidané hodnoty. Pokles podílu sekundárního sektoru se projevil pouze ve třech krajích. Jak v Hl. městě Praze (pokles o 4,8 procentního bodu), Středočeském kraji (- 2,7 procentního bodu), tak v Jihomoravském kraji (- 2,3 procentního bodu) šlo snížení podílu průmyslu a stavebnictví ve prospěch terciární sféry. Nejvýraznější zvýšení podílu sekundárního sektoru zaznamenaly (o 9,1 procentního bodu) a (o 8,6 procentního bodu). V obou jmenovaných (ale i v některých dalších) krajích souvisí zvýraznění role průmyslu a stavebnictví jednak s utlumením primárního sektoru, ale také významně s poklesem podílu sektoru služeb. Mění se i vnitřní struktura sekundárního sektoru. Jak se změnil podíl jednotlivých odvětví tohoto sektoru na hrubé přidané hodnotě přibližuje následující graf. 20 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
Graf 1.3.1 Změna struktury odvětví sekundárního sektoru v krajích mezi roky 1995 a 2008 procentní body 10 8 6 4 2 0-2 -4-6 PHA STC JHC PLK KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK Stavebnictví Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody Zpracovatelský průmysl Těžba nerostných surovin Tab. 1.3.1 Podíl terciárního sektoru na hrubé přidané hodnotě v % 1995 56,7 76,6 48,6 51,4 55,6 56,5 48,0 53,9 54,7 51,1 45,3 57,0 54,7 53,9 47,0 1996 53,5 73,8 44,4 47,1 51,1 54,2 47,8 50,6 50,4 46,9 41,5 55,2 52,1 46,0 44,5 1997 55,2 76,6 47,5 49,4 53,5 53,5 47,5 49,9 51,8 47,4 42,7 55,1 52,0 49,2 46,2 1998 56,6 77,5 49,3 49,7 53,1 54,0 49,0 50,8 51,3 48,9 42,5 57,3 52,9 49,0 48,3 1999 57,4 79,0 49,4 50,4 52,4 52,8 48,7 50,9 51,7 49,3 44,4 57,6 53,2 49,5 49,6 2000 58,0 80,3 50,3 49,9 52,4 52,8 49,3 48,9 51,1 51,1 42,8 58,3 54,5 49,0 51,2 2001 58,3 80,4 50,6 50,9 53,3 53,0 49,7 47,1 51,3 50,5 43,8 58,5 52,7 48,6 51,6 2002 60,0 81,6 52,3 52,1 54,3 55,3 51,7 48,7 53,7 51,7 44,7 60,5 54,3 50,3 53,7 2003 61,0 83,5 54,1 54,6 55,5 56,1 51,2 50,8 54,5 51,3 45,2 61,0 56,0 49,3 53,7 2004 58,1 81,8 50,7 51,7 51,1 53,1 46,8 48,6 52,5 50,9 42,1 59,5 52,4 47,1 48,2 2005 59,1 81,8 52,0 51,0 52,8 57,4 48,5 47,6 52,1 52,5 42,7 61,6 54,9 48,8 48,5 2006 59,2 81,0 51,1 51,4 52,6 57,9 48,0 49,5 52,2 52,7 42,4 62,6 55,7 48,7 49,8 2007 59,1 81,8 51,4 51,4 53,8 54,4 48,2 49,7 50,1 51,9 40,7 61,4 54,9 47,3 48,4 2008 59,9 81,5 54,2 52,1 54,5 54,2 47,0 52,5 51,4 52,2 41,5 62,1 56,7 48,6 48,5 Zastoupení terciárního sektoru stále nedosahuje úrovně vyspělých zemí. Podíl sektoru služeb činil v roce 2008 v průměru za všechny 59,9 %, zatímco ve vyspělých ekonomikách se pohybuje na úrovni 70 % a stále vzrůstá. Zcela výjimečné postavení zaujímá Hlavní město Praha, kde podíl terciárního sektoru překračuje 80 % a strukturální změny byly z dlouhodobějšího pohledu směřovány právě do posílení sektoru služeb. Nadprůměrné zastoupení terciárního sektoru dosahuje také kraj (62,1 %). Spolu s Hlavním městem Praha jsou tyto současně také regiony, které zaznamenaly nejvýraznější změnu ve struktuře hrubé přidané hodnoty ve prospěch sektoru služeb. Nejnižší podíl ve struktuře hrubé přidané hodnoty připadá na kraj (41,5 %). Za ním s podílem 47,0 % následuje kraj, dále kraj (48,5 %) a (48,6 %). Strukturální změny v ekonomice se projevily v každoročním růstu podílu sektoru služeb až do roku 2003, vývoj od tohoto roku je již značně nerovnoměrný. V polovině krajů se podíl terciárního sektoru v roce 2008 proti výchozímu roku snížil, nejvýrazněji ve Zlínském kraji (o 5,4 procentního bodu). K výraznějšímu poklesu došlo také v kraji (o 3,8 procentního bodu) a kraji Královéhradeckém (o 3,3 procentního bodu). Podle odvětvového členění souviselo zvýšení podílu sektoru služeb (v těch krajích, kde k němu došlo) s posílením tržních služeb, většinou obchodu. VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 21
Míra investic Indikátor Míra investic v % Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR ČR 2004, SZ 2009 Český statistický úřad ročně Popis Poměr tvorby hrubého fixního kapitálu (v běžných cenách) k hrubému domácímu produktu (v běžných cenách). Tvorba hrubého fixního kapitálu (THFK) představuje jednak nové investice, rekonstrukce, modernizace, nákupy a bezplatné nabytí dlouhodobého majetku po odpočtu jejich prodeje a bezplatných předání, jednak pořízení nehmotných fixních aktiv a dále zvýšení hodnoty nevyráběných nefinančních aktiv. Do tvorby se nepočítají fixní aktiva s hodnotou nižší než 20 tisíc Kč, předměty dlouhodobé spotřeby nakoupené domácnostmi (např. automobily apod.), ale zahrnuje se pořízení obydlí. Dále se nezahrnují předměty pro vojenské účely, výdaje na výzkum a vývoj atd. Regionalizace THFK se provádí podle místa realizace investice. Data vycházejí ze Systému národního účetnictví podle mezinárodního standardu ESA 1995. Tab. 1.4.1 Míra investic v % 1995 31,5 28,4 32,7 56,9 36,0 31,6 31,9 27,5 27,4 29,2 25,6 30,8 25,4 25,7 33,2 1996 32,1 28,8 37,0 40,7 43,3 38,2 31,5 22,7 31,7 28,0 29,0 32,5 29,9 26,7 32,4 1997 29,9 30,6 30,7 32,3 35,8 26,4 32,3 23,0 25,9 27,8 28,8 30,4 23,2 26,2 33,4 1998 28,2 27,1 34,2 32,1 37,4 23,9 29,7 23,1 23,1 25,2 27,4 28,7 28,1 22,8 26,0 1999 27,0 28,9 29,6 32,2 25,2 22,0 24,4 24,1 21,9 21,0 22,5 29,3 25,5 24,7 28,9 2000 28,0 29,2 29,7 31,2 36,3 20,4 24,8 27,8 27,3 23,7 30,7 26,8 26,9 24,6 25,7 2001 28,0 28,2 31,0 33,4 25,4 33,8 29,9 22,3 20,2 26,2 26,0 23,6 37,8 25,3 29,2 2002 27,5 31,1 24,6 25,4 25,9 28,8 26,7 26,1 28,8 26,2 23,8 24,3 27,0 30,6 28,3 2003 26,7 26,8 27,2 30,5 24,6 31,1 30,3 30,5 22,6 23,5 23,0 31,9 24,0 24,2 21,9 2004 25,8 30,9 27,5 26,1 25,4 26,4 22,4 28,6 21,9 24,3 22,7 24,5 25,0 23,3 20,3 2005 24,9 28,5 28,6 28,3 21,0 26,3 20,5 23,2 18,2 18,7 24,2 30,3 21,1 19,2 20,3 2006 24,7 30,9 25,3 21,5 33,0 22,2 21,1 19,5 16,8 16,0 19,2 26,5 20,1 20,3 23,3 2007 25,2 34,0 22,1 20,3 26,8 20,6 27,0 20,2 16,5 18,8 22,5 26,7 19,8 19,0 21,3 2008 23,9.............. V roce 2007 představovala v České republice tvorba hrubého fixního kapitálu 890 mld. Kč. Na této hodnotě se jednotlivé podílely značně rozdílně: Graf 1.4.1 Regionální struktura THFK v roce 2007 9,5% Hl. město Praha 33,6% 4,2% 8,6% 3,5% 5,3% 1,7% 6,8% 3,6% 10,7% 3,7% 3,1% 3,0% 2,6% 22 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
V roce 2007 připadala z celkové THFK v republice třetina na Hl. město Prahu, kolem 10 % na a kraj a jen o málo nižší byl podíl Moravskoslezského. S výjimkou Ústeckého a Plzeňského je podíl ostatních regionů již podstatně nižší a přestavuje maximálně 3 až 4 %. Nejnižší podíl připadá na kraj s 1,7 %. V relativním vyjádření při přepočtu na HDP se pořadí krajů v roce 2007 poněkud mění: Potvrzuje se dominantní postavení Hl. města Prahy. Také a kraj se drží na předních příčkách, resp. posunují se na druhé a třetí místo. Naopak, a kraj své pozice poněkud ztrácejí; u Jihomoravského to však není tolik výrazné. kraj se dostává do středu pomyslného pořadí, poslední příčky pak patří krajům Královéhradeckému, Pardubickému a Zlínskému. Přestože výsledky jednoho roku nemusí být typické, uvedené skutečnosti potvrzuje i dlouhodobější pohled: Graf 1.4.2 Průměrná míra investic v krajích v letech 1995 až 2007 35 30 25 20 % 15 10 5 0 JHC PHA PLK STC JHM ČR KVK ULK MSK OLK VYS LBK ZLK PAK HKK Vysoká průměrná míra investic v Jihočeském kraji vychází z výsledků na počátku sledovaného období a souvisí s dostavbou Jaderné elektrárny Temelín. V celorepublikovém průměru a ve většině regionů převládá při značné nerovnoměrnosti ve vývoji pozvolné snižování míry investic. Investiční aktivita byla v posledních letech doprovázena růstem přímých zahraničních investic do ČR. V regionálním členění nejsou k dispozici údaje o jejich přílivu, ale pouze data o stavu přímých zahraničních investic ke konci sledovaného roku. Ta vypovídají o tom, že: Více než polovina přímých zahraničních investic je směřována do Hl. města Prahy. Vyšší podíly připadaly (v roce 2007) na kraj (11 %) a (8 %). Naopak nižší podíly (jen 1 %) byly směřovány především do menších krajů. V letech 2000 až 2007 se stav přímých zahraničních investic ke konci roku v souhrnu zvýšil 2,5 násobně. Nárůst zaznamenaly všechny : Nejvyšší růst (více než čtyřnásobek) uvádí a. Zejména u je vývoj částečně ovlivněn nízkou výchozí základnou roku 2000. Nejnižší stav přímých zahraničních investic (17 mld. Kč) je v Karlovarském kraji a rovněž dynamika v jejich zvyšování zde patří k nejpomalejším (nárůst o 70 %). Obdobná situace je v Olomouckém kraji, kde 27 mld. Kč investic ke konci roku 2007 znamenalo nárůst proti výchozímu roku jen o polovinu. VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 23
Čistý disponibilní důchod domácností Indikátor Čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele v tis. Kč Návaznost na strategické dokumenty ČR neobsažen Český statistický úřad ročně Popis Čistý disponibilní důchod domácností je částka, kterou mohou domácnosti věnovat na konečnou spotřebu, na úspory finančních aktiv a na akumulaci hmotných i nehmotných aktiv. Ukazuje, jak se saldo prvotních důchodů umísťuje znovurozdělením: běžnými daněmi, sociálními příspěvky a dávkami a ostatními běžnými transfery. Indikátor do značné míry zachycuje úroveň materiálního bohatství domácností trvale bydlících v jednotlivých regionech. Data vycházejí ze Systému národního účetnictví podle mezinárodního standardu ESA 1995. Přepočet je prováděn na střední stav obyvatelstva. Tab. 1.5.1 Čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele v tis. Kč Čistý disponibilní důchod domácností přepočítaný na obyvatele je v regionálním srovnání značně diferencovaný: Nejvyšší úrovně dosahuje Hl. město Praha, následovaná m m. Protipólem jsou oba regionu soudržnosti NUTS2 Severozápad ( a ), kde je relativní důchod na obyvatele nejnižší, a to i v dlouhodobějším pohledu. Struktura důchodů není homogenní ani v rámci jednotlivých regionů, jak zprostředkovaně dokládají výsledky výběrového šetření EU-SILC: Tab. 1.5.2 Struktura domácností podle výše průměrného měsíčního příjmu v roce 2007 Zdroj: ČSÚ - Příjmy a životní podmínky domácností v roce 2008 1995 78,6 97,2 80,7 77,4 79,4 75,6 75,3 74,6 79,0 73,5 71,8 76,6 72,2 74,3 75,3 1996 88,4 110,6 90,6 87,1 89,8 85,0 84,0 82,5 88,3 81,7 80,9 85,8 81,8 82,5 85,1 1997 98,5 124,7 100,7 96,9 99,7 96,5 92,9 93,9 99,2 93,4 89,5 94,9 91,6 93,0 92,6 1998 104,3 135,7 109,3 101,7 103,5 100,8 96,3 98,5 104,9 97,9 94,8 100,6 95,9 99,4 96,4 1999 108,8 144,6 115,2 104,9 109,3 103,7 99,9 102,6 108,1 100,8 99,4 104,7 99,0 102,7 99,5 2000 113,4 151,0 118,7 110,5 113,4 110,7 103,7 108,8 113,9 104,3 103,4 109,5 103,6 106,4 103,0 2001 119,8 162,3 123,8 115,7 121,7 112,1 108,7 114,9 119,6 109,7 110,4 116,1 109,5 112,2 108,9 2002 125,3 170,6 133,4 119,1 126,2 116,2 111,1 119,7 124,4 115,8 118,6 119,4 115,7 117,1 113,2 2003 130,9 181,3 140,9 127,0 131,0 121,4 116,4 123,0 125,8 120,2 123,8 124,4 120,2 122,4 116,8 2004 136,8 187,1 147,5 132,1 138,0 124,1 120,6 128,9 131,4 128,2 130,3 132,7 124,6 126,2 121,9 2005 143,8 194,3 152,8 139,1 144,3 129,0 126,8 135,0 140,1 136,6 134,9 140,4 130,3 134,4 130,9 2006 155,2 212,8 165,9 151,5 153,7 138,2 137,9 144,7 150,5 146,1 146,5 147,9 141,9 149,0 138,3 2007 169,2 228,9 181,3 163,0 168,7 149,8 146,9 156,4 163,1 159,5 161,1 165,2 155,2 162,1 152,1 2008 181,7 243,5 193,8 175,6 181,8 159,9 158,7 167,1 175,1 172,0 171,5 177,2 166,0 173,3 165,8 Čisté roční peněžní příjmy na osobu v tis. Kč Celkem 128,0 171,2 137,5 124,4 131,1 117,3 121,9 121,2 122,2 118,2 121,4 118,5 116,1 118,9 114,7 Podíl domácností s měsíčním příjmem v % do 10 000 Kč 51,5 28,9 49,5 53,2 41,8 58,8 56,7 53,4 53,8 57,6 56,0 57,4 60,8 56,6 58,4 10 001-20 000 Kč 41,6 52,2 42,5 42,6 52,8 35,7 37,2 42,2 40,6 38,7 38,2 39,0 36,0 39,0 36,9 20 001-30 000 Kč 5,2 13,3 5,6 3,3 5,1 4,4 4,2 3,3 4,4 3,2 4,4 2,4 2,5 3,6 4,1 30 001 a více Kč 1,8 5,7 2,5 0,9 0,3 1,0 1,8 1,1 1,2 0,5 1,4 1,2 0,7 0,8 0,5 24 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
Výjimečné postavení Hl. města Prahy je z tabulky zcela zřejmé, a to jak v absolutní výši příjmů tak zejména v relativně velmi nízkém podílu domácností s příjmem do 10 tisíc Kč na osobu měsíčně. U ostatních krajů jsou pak rozdíly především v podílu domácností v nejnižším příjmovém pásmu a v pásmu od 10 do 20 tisíc Kč. Čistý disponibilní důchod domácností má růstovou dynamiku. Jeden z vlivů, který nesporně toto hodnocení ovlivňuje, je to, že ukazatel vyjadřujeme v běžných cenách a není tak zohledňován vliv rostoucí cenové hladiny. Ta se v průměru podle indexu spotřebitelských cen za sledované období zvyšovala o 4,3 % ročně. Zhodnocení reálného disponibilního důchodu promítnutím cenových indexů však naráží na základní problém, kterým je to, že cenové indexy nemají vesměs regionální dimenzi. Graf 1.5.1 Čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele v krajích (průměrné roční tempo růstu v letech 1995 až 2008) 8 7 6 5 % 4 3 2 1 0 PHA STC VYS PAK ZLK JHM ČR OLK PLK JHC LBK HKK MSK KVK ULK Růst disponibilních důchodů je doprovázen i změnou struktury spotřeby. Přestože regionální data v této oblasti chybí, budou základní změny ve struktuře spotřeby pro většinu krajů společné. Graf 1.5.2 Struktura spotřeby domácností v letech 2000 a 2008 Rekreace, kultura 10% 16% Ostatní zboží a služby Doprava, telekomunikace 16% 14% 11% 15% 2008 2% 2000 Zdraví 3% 7% 26% 23% Bytové vybavení; opravy 7% 18% 7% Potraviny a nápoje Bydlení, energie 20% 5% Odívání a obuv VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 25
Deficit/přebytek veřejných rozpočtů Indikátor Saldo příjmů a výdajů veřejných rozpočtů na celkových výdajích těchto rozpočtů v % Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR ČR 2004, SZ 2009 Ministerstvo financí ČR ročně Popis Rozdíl mezi příjmy a výdaji rozpočtů, obcí a dobrovolných svazků obcí v daném kraji v příslušném roce, který je vztažen k celkovým výdajům těchto rozpočtů (v běžných cenách). Záporná hodnota indikátoru představuje deficit a jeho výše podíl výdajů veřejných rozpočtů, které nebyly kryty příjmy veřejných rozpočtů v daném roce. Kladná hodnota indikátoru představuje přebytek a jeho výše podíl výdajů, o které mohly být celkové výdaje v daném roce navýšeny, aniž by došlo ke zvýšení zadlužení nebo čerpání rezerv. Data vycházejí ze skutečně realizovaných (nikoliv rozpočtovaných) příjmů a výdajů veřejných rozpočtů. Jak příjmy, tak výdaje jsou uváděny po konsolidaci. Tab. 1.6.1 Saldo příjmů a výdajů veřejných rozpočtů na celkových výdajích těchto rozpočtů v % 2003-0,90-6,95 0,54-1,39-0,26 1,52 0,06-1,09 1,94-0,12 1,34-1,09 0,36 2,73 0,22 2004-2,50-9,48-0,75-1,61-0,39 1,51 0,00-0,22 0,82-0,79 0,43-5,00 0,92-2,19-2,27 2005 2,32 4,00 1,49 1,29 4,35 1,55 6,30-0,21 1,59-0,03 3,69 1,85 1,10 1,15 1,11 2006-1,08 2,48-1,20-2,18 2,33-0,23 1,90 1,40-0,09-2,83-0,92-2,64-4,32-7,35-3,08 2007 2,55 3,46 3,91 2,83 4,67 6,95 1,19 3,03-0,73-1,92 1,10 1,52 0,66 3,03 4,27 2008 3,76 12,07 2,41 2,94 2,27 3,46 1,35-1,41 0,10 3,94 7,18 3,83 0,37 1,47 1,48 Veřejná ekonomika je z regionálního pohledu vsazena do širšího celorepublikového rámce a některé limity tím vytvořené nelze překročit. Hodnocení vývoje je omezeno na hospodaření územních samosprávných celků a jen na časové období od roku 2003. Důvodem je jednak dostupnost relevantních údajů a (především) to, že územní rozpočty prošly v roce 2003 podstatnou změnou, která navazovala na reformu veřejné správy. Zrušením okresních úřadů došlo k převedení agend a prostředků zčásti na kraj a zčásti na pověřené obce. Územní rozpočty v našem pojetí zahrnují rozpočty krajů (nejen krajských úřadů), rozpočty obcí a rozpočty dobrovolných sdružení obcí (DSO). Graf 1.6.1 Struktura příjmů územních rozpočtů v krajích v roce 2008 60 tis. Kč na obyvatele 50 40 30 20 10 0 daňové nedaňové kapitálové dotace PHA STC JHC PLK KVK ULK LBK HKK PAK VYS JHM OLK ZLK MSK Příjmová stránka územních rozpočtů je diferencovaná jak z pohledu absolutní výše, tak i z pohledu struktury. Největší objem veřejných prostředků je směřován do rozpočtu Hl. města Prahy. V absolutní výši zde představují příjmy 16 % ze souhrnu za všechny, v přepočtu na obyvatele pak celkové příjmy v Hl. městě Praze převyšují republikový průměr o 40 %. Naproti tomu nejnižší celkové příjmy v relaci na obyvatele jsou v kraji Středočeském a Zlínském v obou případech o více než desetinu pod průměrnou republikovou úrovní. Ve struktuře příjmů převažují ve všech regionech příjmy daňové, tedy složka, která je do územních rozpočtů přerozdělována převážně za státního rozpočtu. Obdobná je situace u přijatých dotací, které tvoří druhou nejvýznamnější položku. V porovnání s rokem 2003 se struktura příjmů změnila ve prospěch daňových příjmů na úkor dotací. Tento posun znamenal ve většině krajů zhruba pětinu celkových příjmů; v Hl. městě Praze jen 5 %. 26 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
K 3 Výdaje veřejných rozpočtů v roce 2008 a saldo příjmů a výdajů podle krajů v letech 2003 až 2008 Základní struktura výdajů je ve všech regionech relativně stejná. Běžné výdaje tvoří od 67 % v Hl. městě Praze po 78 % v krajích Středočeském, Jihočeském, Ústeckém a Pardubickém. Kapitálové výdaje pak představují pětinu až čtvrtinu celkových (v Hl. městě Praze třetinu, v Plzeňském kraji 29 %). Rozdíly se ale již projevují ve věcné skladbě realizovaných výdajů: Tab. 1.6.2 Věcné členění výdajů územních rozpočtů v roce 2008 - vybrané položky (v %) Všeobecná veřejná správa 14,9 14,8 16,2 14,7 15,1 17,0 13,8 14,9 15,0 16,2 14,6 14,7 15,8 15,3 13,4 Doprava 19,0 34,8 18,3 18,8 18,6 13,7 17,9 15,3 15,2 13,3 15,8 15,6 17,6 11,2 14,5 Kultura, tělovýchova a zájm. činnost 7,2 4,7 5,6 7,2 7,5 12,2 7,1 11,4 8,1 7,4 7,0 8,3 7,4 8,3 7,5 Bydlení a komunální služby 8,6 7,2 8,1 8,1 9,2 9,4 8,7 9,5 9,4 8,9 8,2 8,3 6,2 9,4 11,1 Vzdělávání 27,8 22,2 27,7 28,5 25,0 27,5 29,6 29,4 29,9 31,2 28,7 28,3 30,0 30,7 29,6 Sociální věci 8,8 5,6 7,7 8,6 7,0 7,9 11,0 8,6 9,6 9,9 9,9 9,3 9,5 10,8 10,9 Celková struktura výdajů je dána především běžnými výdaji. Kapitálové výdaje jsou mezi kraji ve své strukturální skladbě poněkud odlišné. Nejvyšší podíl připadá na dopravu (31 %), když nejvíce (53 %) tvořily v Hl. městě Praze a nejméně v Karlovarském, Libereckém a Zlínském kraji (18 až 19 %). Druhá nejvýznamnější položka (17 %) jsou náklady na bydlení a komunální služby. Při srovnání s běžnými výdaji je význam této kategorie v kapitálových výdajích dvojnásobný. Velké regionální diference dokládá na jedné straně kraj (s podílem 9 %) a na straně druhé kraj (25 % z kapitálových výdajů). Ještě významnější zastoupení má v porovnání s běžnými výdaji (kde dosahují pouze 1 %) skupina nákladů směřovaných do oblasti vodního hospodářství. V rámci kapitálových výdajů na ně připadá v průměru za všechny územní rozpočty 14 %, když nejvyšší podíl dosáhly ve Středočeském kraji (30 % kapitálových výdajů) a v kraji Plzeňském (27 %). Mnohem větší variabilita mezi kraji (a ještě více v rámci krajů v čase) vyplývá z přímého porovnání příjmů s výdaji územních rozpočtů (tj. deficity, resp. přebytky). Přitom za vysloveně negativní vývoj nelze určit dynamiku územních rozpočtů v žádném kraji jako celku. VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 27
Malé a střední podnikání Indikátor Podíl malých a středních podniků na celkové zaměstnanosti v % Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR ČR 2004 Český statistický úřad nepravidelná Popis Podíl zaměstnanců v malých a středních podnicích na celkovém počtu zaměstnaných na daném území, zjištěných podle Výběrového šetření pracovních sil. Zaměstnanost v malých a středních podnicích je zkonstruována jako součet počtu zaměstnanců v podnicích, které mají podle Registru ekonomických subjektů od 1 do 249 zaměstnanců (podle stavu k_31._12.) a osob pracující na vlastní účet (tzn. bez zaměstnanců) podle výsledků Výběrového šetření pracovních sil. Malé a střední podniky (MSP) jsou významným segmentem tržní ekonomiky. Jejich předností (jako celku) je rychlejší přizpůsobivost na měnící se požadavky trhu, relativně vysoká schopnost absorpce pracovní síly díky pružnosti a schopnost vyplnit mezeru ve struktuře obchodních vztahů mezi velkými podniky. Naopak nevýhodou je menší schopnost eliminovat důsledky výkyvů vnějších vlivů v počátečním stadiu jejich vývoje a obtížnější přístup ke kapitálu, informacím a znalostem. Proto vlády volí různé formy veřejné podpory MSP, které by snižovaly jejich zranitelnost (vliv uvedených nevýhod). Přímé indikátory, které by charakterizovaly význam (podíl) MSP v národním hospodářství v regionálním pohledu k dispozici nemáme. Určitou alternativou je posouzení důležitosti MSP na základě zaměstnanosti. Také zde však nejde o přímé statistické zjišťování, ale o konstrukci, která je kombinací několika faktorů viz popis indikátoru. Tab. 1.7.1 Podíl malých a středních podniků na celkové zaměstnanosti v % 2003 67,3 74,4 68,0 64,0 70,5 63,6 63,4 66,4 70,4 68,5 67,4 70,8 61,6 68,7 56,5 2006 65,8 72,4 64,9 64,0 62,3 61,7 60,2 65,0 65,1 64,0 65,0 71,5 63,2 71,4 58,1 2007 65,6 75,1 62,5 63,5 60,8 63,3 60,7 63,9 65,9 62,9 62,5 70,5 63,5 70,5 58,0 2008 65,7 74,9 64,5 62,9 60,2 63,1 59,9 66,5 65,0 61,7 62,7 70,6 64,7 70,8 56,8 Podíl MSP na celkové zaměstnanosti je regionálně značně diferencovaný: Ekonomické prostředí charakterizované vysokou koncentrací obyvatelstva, velkou kupní silou a také rozmanitostí podnikatelských aktivit (včetně silného terciárního sektoru) vede k tomu, že v Hl. městě Praze je podíl MSP silně nadprůměrný. Téměř tři čtvrtiny z celkové zaměstnanosti v Hl. městě Praze připadají na MSP i přesto, že je sem zahrnuta část malých podniků (i se svými zaměstnanci), které zde mají pouze své sídlo a jejichž ekonomické aktivity probíhají do značné míry (někde i převážně) v jiných regionech. Obdobná situace jako v Hl. městě Praze je v Jihomoravském kraji, kde je podíl MSP na celkové zaměstnanosti rovněž nadprůměrný. Stejně jako v Hl. městě Praze to zde souvisí především s vyšším podílem malých a středních podniků. Relativní počty osob pracujících na vlastní účet v obou regionech jen mírně převyšují celorepublikový průměr (12 % z celkové zaměstnanosti). Na rozdíl od 2 předchozích případů je ve třetím regionu s nadprůměrnou zaměstnaností v MSP kraji Zlínském významnější vliv individuálních podnikatelů. Také zde je však vyššího než celorepublikového průměru dosahováno u malých podniků se zaměstnanci. Protipólem výše uvedených tří oblastí je kraj, který má dlouhodobě zaměstnanost v MSP relativně nejnižší. Je to dáno strukturou ekonomiky, ve které stále setrvává značný počet velkých podniků. Ke konci roku 2008 působilo v tomto regionu 47 firem, každá s počtem zaměstnanců více než tisíc osob. Uvedený počet velkých firem je z mimopražských krajů jednoznačně nejvyšší a například ve srovnání s m m je to téměř o polovinu více. Současně má kraj jednu z nejnižších úrovní v relativním počtu pracujících na vlastní účet. Také ve střednědobém vývoji se mezi regiony projevují určité rozdíly. Celkově se ale podíl zaměstnanců v MSP ve vztahu k celkové zaměstnanosti příliš nemění a průměrná republiková hodnota 28 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
stále osciluje mírně pod 66 %. To plně platilo i v roce 2008, kdy zejména v malých podnicích se v závěru roku již významně začaly projevovat dopady celosvětové ekonomické krize: V polovině krajů se proti roku 2007 zaměstnanost v MSP snížila, naopak v polovině byla meziročně vyšší. Nejvýraznější pokles podílu zaznamenal a kraj shodně o 1,2 procentního bodu. Naopak vyšší podíl proti roku 2007 se projevil v kraji Libereckém (o 2,7 procentního bodu) a kraji Středočeském (o 2 procentní body). V obou regionech vzrostl podíl na celkové zaměstnanosti jak v počtu zaměstnanců malých a středních firem, tak u soukromých podnikatelů bez zaměstnanců. K 4 Zaměstnanost v malých a středních podnicích podle krajů v roce 2008 Z hlediska sektorové skladby jsou malé a střední podniky orientovány především do oblasti služeb. Téměř dvě třetiny (přesně 62 %) všech zaměstnanců malých a středních podniků (zde již neuvažujeme s osobami podnikajících na vlastní účet, neboť nám chybí relevantní údaje) se zaměřují právě do terciárního sektoru. Třetina zaměstnanců působí v sekundárním sektoru a na primární sektor připadá necelých 5 %. Mezi kraji je však patrná značná rozdílnost v odvětvové struktuře zaměstnanosti malých a středních podniků: Na primární sektor připadají nejnižší podíly (s pochopitelnou výjimkou v Hl. městě Praha) v severozápadní části Čech a na severovýchodě Moravy. Naproti tomu v Jihočeském kraji (s podílem 9 %) a především v kraji (12 %) je zaměstnanost nejvyšší. V sekundárním sektoru je nejnižší podíl zaměstnanosti (necelých 20 %) v Hl. městě Praze. Druhý nejnižší podíl ve Středočeském kraji ale již představuje třetinu z celkové zaměstnanosti. Na opačném pólu stojí, a ve všech je podíl zaměstnanců tohoto sektoru vyšší než 40 % z celkových počtů osob zaměstnaných v malých a středních podnicích. V terciárním sektoru je nejsilnější zastoupení podle počtu zaměstnanců v Hl. městě Praze s podílem 80 %. Na druhém místě je pak kraj s nejnižším relativním počtem zaměstnanců v malých a středních podnicích, tedy kraj. Na oblast služeb jsou zde orientovány téměř dvě třetiny zaměstnanců. Naproti tomu jen necelou polovinu zaměstnanosti zajišťuje terciární sektor v kraji a jen nepatrně více (53 %) na něj připadá v Pardubickém kraji. VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 29
Hustota dopravní infrastruktury Indikátor Hustota dálnic, silnic I. třídy Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR 2004 Ředitelství silnic a dálnic ČR ročně Popis Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k využití silničními vozidly. Člení se na dálnice a silnice I. až III. třídy. Silnice I. třídy vystavěná jako rychlostní komunikace a dálnice jsou určeny pro rychlou dopravu a přístupné pouze motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší než stanovuje zvláštní předpis. Silnice I. třídy je určena zejména pro dálkovou a mezinárodní dopravu. Indikátor vyjadřuje poměr celkové délky dálnic a silnic I. třídy (včetně rychlostních) k rozloze území. Indikátor Hustota železničních tratí Návaznost na strategické dokumenty ČR SUR 2004 Ministerstvo dopravy ČR ročně Popis Provozní délka železničních tratí je délka průběžných tratí v kilometrech. Indikátor vyjadřuje poměr celkové délky železničních tratí k rozloze území. Tab. 1.8.1 Hustota dálnic a silnic I. třídy v km/100 km 2 2000 8,3 7,2 8,6 6,6 6,6 6,7 9,8 10,5 9,0 9,9 6,5 7,8 7,8 8,1 12,7 2006 8,6 8,5 8,8 6,7 7,0 6,7 10,2 10,4 9,5 10,2 7,5 8,1 8,4 8,6 13,0 2008 8,7 8,6 9,0 6,7 7,0 6,8 10,2 10,5 9,5 10,3 7,6 8,1 8,8 8,7 13,5 Hustota dopravní infrastruktury je jedním z rozhodujících, někdy i limitujících faktorů pro rozvoj regionů a obcí. Do následujícího hodnocení nejsou zahrnuty místní komunikace. Délka silnic a dálnic představuje v celé České republice téměř 56 tis. km. V přepočtu k rozloze území: Nejvyšší hustotu má kraj, kde na 100 km 2 území délka komunikací představuje 87 km. Naopak nejnižší hustota (po vyloučení Hl. města Prahy) je v kraji Zlínském (54 km). Ve struktuře komunikací: Převažují ve všech krajích s výjimkou Hl. města Prahy silnice 3. třídy, na které připadá více než polovina (v krajích Středočeském, Karlovarském, Ústeckém. Libereckém a Královéhradeckém dvě třetiny) z celkové délky silnic a dálnic. Silnice nejvyšších tříd představují 12 % z celkové délky. Přitom v Hl. městě Praze na ně připadá 58 % délky silnic a dálnic. Z dalších krajů má nejvyšší podíl nejkvalitnějších komunikací kraj, kde podíl 22 % je téměř dvojnásobný proti ostatním mimopražským regionům. Dálniční síť zůstává stále velmi krátká a ve většině krajů se její délka dá počítat v řádu kilometrů, maximálně desítek km. Dálniční síť o mnoho nevylepšují rychlostní silnice, jejich délka v republice v roce 2008 dosahovala 360 km. Přestože hustota silniční dopravní sítě roste, zvyšuje se počet motorových vozidel podstatně rychlejším tempem: Tab. 1.8.2 Vývoj počtu vybraných druhů vozidel v tisících Osobní automobily 2000 3 432 534 410 228 209 95 255 141 191 164 165 352 175 167 345 2008 4 423 634 562 290 267 126 343 183 242 214 210 456 233 218 445 Motocykly 2000 737 50 97 58 52 14 58 26 58 56 57 82 47 41 41 2008 893 72 121 67 57 17 67 35 61 59 57 104 56 46 73 30 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010
K 5 Hustota dálnic a silnic I. třídy podle okresů v roce 2008 Tab. 1.8.3 Hustota železničních tratí v km/100 km 2 2003 12,2 48,6 11,3 9,5 9,4 14,9 19,1 17,5 15,0 12,1 10,1 11,2 11,9 9,0 11,6 2006 12,2 49,4 11,6 9,5 9,4 14,9 19,1 17,5 15,0 12,0 9,6 11,2 11,4 9,0 12,4 2008 12,2 49,6 11,6 9,8 9,4 14,9 19,1 17,5 15,0 12,0 9,1 11,1 11,4 9,0 12,4 Provozní délka železničních tratí dosahuje v celé republice téměř 10 tis. km. Regionální rozdíly dokumentuje: Nejvyšší hustota v Hl. městě Praze, která převyšuje celorepublikový průměr čtyřnásobně. Značné rozdíly i mezi mimopražskými kraji. Relativně vysoká hustota je zejména v krajích Ústeckém a Libereckém. Naopak nižší hustotu zaznamenáváme v krajích Zlínském,, Plzeňském a Jihočeském. Ve střednědobém vývoji se provozní délka železničních tratí nemění: V souvislosti s novou výstavbou a zejména s modernizací železničního svršku se provozní délka tratí v některých krajích zvyšuje. Jedná se zejména o, a. Naopak v některých krajích (, ) se železniční síť zkracuje. VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010 31
Přepravní náročnost v dopravě Indikátor Celková přeprava zboží silniční, železniční a vnitrozemskou vodní dopravou (bez tranzitu) v tunách na tis. Kč HDP Návaznost na strategické dokumenty ČR SZ 2009, SRUR 2010 Ministerstvo dopravy ČR ročně Popis Přeprava zboží je uváděna za silniční, železniční a vnitrozemskou vodní dopravu; ostatní formy dopravy (např. letecká) nejsou uvažovány. Ukazatel je zkonstruován jakou souhrn přepravy zboží v rámci, dovozu zboží do a_ vývozu zboží z. Přepočet je proveden na HDP ve srovnatelných cenách. Indikátor Přeprava cestujících v rámci veřejnou silniční a železniční dopravou na tis. obyvatel Návaznost na strategické dokumenty ČR SZ 2009, SRUR 2010 Ministerstvo dopravy ČR ročně Popis Přeprava cestujících udává počet přepravovaných osob ve veřejné silniční a železniční dopravě. Veřejnou silniční dopravou se pro účely výpočtu indikátoru rozumí veřejná autobusová doprava. V obou typech dopravy jsou uváděny pouze počty přepravených osob v rámci. Přepočet je proveden na střední stav obyvatelstva. Tab. 1.9.1 Přeprava nákladu (bez tranzitu) silniční, železniční a vodní dopravou na tis. Kč HDP 2000 x 64,7 293,2 306,5 357,5 428,9 507,3 230,3 222,5 243,8 303,7 153,5 338,6 197,6 305,1 2001 x 91,3 369,6 297,0 324,8 402,0 426,0 262,7 243,2 272,3 257,9 174,3 378,0 205,7 280,9 2002 x 85,4 399,1 270,6 358,0 383,1 372,0 205,5 272,0 319,3 259,1 217,0 303,5 243,8 353,6 2003 x 87,3 324,2 250,0 285,6 349,6 364,0 187,2 203,0 280,8 212,9 224,2 293,0 200,7 318,5 2004 x 83,4 332,6 215,7 333,1 289,0 418,6 234,5 220,4 244,2 210,6 186,5 342,1 197,7 287,1 2005 x 77,0 287,2 193,9 250,7 347,7 457,0 164,1 215,0 272,8 207,4 188,6 247,1 147,7 291,6 2006 x 62,7 252,2 200,4 241,4 354,7 347,3 167,7 201,9 226,5 239,7 169,9 311,3 162,5 250,6 2007 x 61,6 238,2 228,5 205,0 358,9 339,8 157,0 194,7 259,0 185,3 153,7 295,7 146,8 260,7 2008 x 58,8 214,3 165,2 216,9 333,9 323,7 169,1 175,2 224,3 188,7 156,4 226,8 124,5 237,3 Pro posouzení efektivnosti nákladní dopravy jsou nezbytné údaje o dopravních výkonech. Tyto údaje však na regionální úrovni nebylo možné zjistit. Proto byl použit náhradní ukazatel přeprava věcí (zboží). Ale ani v tomto případě nemáme ideální podklady pro úplnou představu o přepravě, neboť zcela chybí data za tranzit. Přeprava nákladů za všechny tři uvedené způsoby dopravy se v souhrnu za všechny pohybuje ve sledovaném období od roku 2000 mezi 520 až 590 mil. tun. V 5 krajích přepravené objemy celkově vzrostly v Jihomoravském o 40 %, Hl. městě Praze a Pardubickém kraji o třetinu. Naproti tomu kraj zaznamenal pokles téměř o 30 % a kraj zhruba o 20 %. V přepočtu na tis. Kč HDP se přeprava ve všech krajích snižuje s výjimkou Jihomoravského, kde objem přepraveného zboží v roce 2008 mírně převýšil hodnotu z roku 2000. Zvlášť výrazný pokles zaznamenaly (relativně zhruba na polovinu), a (přibližně o 40 %). Ve struktuře podle forem dopravy: Jednoznačně převažuje přeprava nákladu po silnici, na kterou připadá v průměru 86 % z celku. Podíl vodní dopravy je minimální a je realizován jen v Hl. městě Praze, Středočeském, Ústeckém a Pardubickém kraji. Ani v těchto krajích není jeho podíl významnější (maximálně 0,3 %). Železniční doprava tvoří významnější typ přepravy v krajích Ústeckém a Karlovarském (téměř třetina přepraveného zboží) a v krajích Pardubickém a Moravskoslezském (zhruba pětina z celkové přepravy). Proti roku 2000 se posílila role silniční dopravy v Libereckém kraji se zvýšil její podíl o 17 procentních bodů, v Královéhradeckém o 9 procentních bodů. 32 VYBRANÉ OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY 2010