Sborník z vědeckého semináře pedagogické kinantropologie Svatoňova Stráž 2005 konaného 23. 25. září 2005 v Daňkovicích Editoři: Vladimír Süss Vladislav Mužík Zdenka Marvanová Sborník vychází s podporou výzkumného záměru Škola a Zdraví pro 21. století (evid. č. MSM0021622421) a Programu dalšího profesního vzdělávání učitelů na Univerzitě Karlově grant MŠMT - 349.
Obsah Výzkumný záměr Škola a Zdraví 21 - dílčí projekt tělesné výchovy Vladislav Mužík, Hana Šeráková, Marek Trávníček, Jaroslav Vrbas...3 Pedagogicko kinantropologický výzkum z aspektu výzkumných záměrů Karel Frömel et al./*...10 Dualismus, psychofyzická jednota a holismus v tělesné výchově Irena Martínková...15 K pojetí tělesné výchovy Vladislav Mužík, Tomáš Janík, Marek Trávníček...20 Sportovní a pohybové hry, pojmy a třídění Vladimír Süss...27 Abstrakty z vybraných statí zabývajících se tělesnou aktivností v primární a sekundární prevenci Lubomír Dobrý...33 Informace o BMI pro děti a dospívající Lubomír Dobrý...37 Tchoukball to je to pravé na písek Ladislav Bláha...39 Mezipředmětová integrace tělesné výchovy a cizích jazyků F. Chmelík, K. Frömel, Z. Vašíčková...45 Kinestetický učební styl Daniela Jonášová, Vladislav Mužík...51 Pohybová aktivita v životním stylu vysokoškoláků M. Kudláček, K. Frömel, V. Kudláček, J. Mitáš, D. Sigmundová et al...53 Lyžování handicapovaných lyžařů skupiny LW2 Petra Matošková, Vladimír Süss, František Zahálka...62 Fyzioterapeutická diagnostika jako součást diagnostiky ve školní TV Tereza Řeřichová, Dagmar Sigmundová...66
Výzkumný záměr Škola a Zdraví 21 - dílčí projekt tělesné výchovy Vladislav Mužík, Hana Šeráková, Marek Trávníček, Jaroslav Vrbas Pedagogická fakulta MU v Brně Podpoře zdraví jako nejvyšší hodnotě lidského bytí je v současné době věnována zvýšená pozornost. Zdraví přitom nelze vnímat jako kategorii výlučně medicínskou. Zdraví se utváří a podporuje společným úsilím rodiny, školy a dalších součástí života. Usnesení Vlády ČR č. 1046 ze dne 30. října 2002 k Dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro všechny v 21. století (dále jen program Zdraví 21) ukládá příslušným orgánům realizaci tohoto programu (Úřad vlády ČR, 2002). Úkol č. 11.1 požaduje rozšířit zdravé chování ve výživě a zvýšit tělesnou aktivitu. Dílčí úkoly konkretizují jednotlivé záměry programu mj. úkolem 11.1.3 Zvýšit úroveň všestranné pohybové aktivity obyvatelstva. Součástí tohoto požadavku je sledování tělesné zdatnosti mládeže a výskytu onemocnění pohybového aparátu (SZÚ, 2002). Program Zdraví 21 se promítá do nově přijatých rámcových vzdělávacích programů, v případě základní školy do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, kde je obor Tělesná výchova přiřazen k novému oboru Výchova ke zdraví (VÚP, 2004). Dle rámcových programů by si žáci měli mj. osvojit sebehodnocení a interpretaci výsledků tělesné zdatnosti, naučit se sestavovat plán osobního kondičního programu a motivovat sebe sama k udržení vlastní pohybové aktivity. Zásadní postoj k pohybové aktivitě se přitom utváří, jak známo, v období mladšího školního věku. Na základě těchto proklamativních poznatků byl koncipován dílčí výzkumný záměr Katedry tělesné výchovy Pedagogické fakulty MU v Brně (dále jen projekt TV) jako součást výzkumného záměru Škola a Zdraví pro 21. století, evid. č. MSM0021622421 (dále jen Škola a Zdraví 21). Výzkumné téma Výzkumný záměr Škola a Zdraví 21 představuje široký multidisciplinární projekt, na jehož řešení se podílejí odborníci společenských a přírodních věd orientující se zejména na vzdělávání učitelů - pedagogové, psychologové, lékaři a další odborníci, s cílem rozpracovat paradigma moderní světové zdravotní politiky a filozofie do života současné školy. Projekt se zabývá problematikou zdravého životního stylu a zdraví podporujícího chování, které škola může a má ovlivňovat. Chce dát škole informace, které by umožnily zefektivnit výchovu ke zdraví zejména u mladé generace. Hlavním cílem projektu je komplexní pohled na zabudování problematiky zdraví v jeho složce fyzické, psychické a sociální do základního školního vzdělání, řešení metodologických a metodických otázek v koncepci výchovy ke zdraví a ověření evaluačních nástrojů pro zjišťování efektivity utváření zdravotní uvědomělosti a odpovědnosti (dovedností, vědomostí, postojů, percepčních a hodnotících schémat, chování atd.) žáka a školy jako instituce. Prostředí školy je zásadní determinantou zdraví, která se realizuje v životním období, kdy se formují celoživotní sociální a zdravotní návyky. Cíle a úkoly projektu výzkumného záměru vycházejí z materiálů Světové zdravotnické organizace (WHO) Zdraví 21 - zdraví pro všechny v 21. století, z navazujícího národního programu Zdraví 21 (SZÚ, 2002) a z rozpracování těchto závěrů do školských dokumentů. Jsou inspirovány zejména myšlenkami Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, kap. 6.8 Člověk a zdraví (VÚP, 2004).
Projekt TV se orientuje na nové přístupy ke sledování a hodnocení tzv. zdravotně orientované zdatnosti žáků na 1. stupni základní školy (dále jen ZŠ) a na základě výzkumného ověřování si klade za cíl navrhnout model výchovy žáků ke zdravotně orientované pohybové aktivitě. Ve spolupráci s Pedagogickou fakultou TU v Liberci (případně dalšími institucemi) hodlají řešitelé rozšířit model na celou ZŠ. Podnětem k aktuálnímu vymezení tématu je zejména informace Suchomela (2003), koncepce tzv. zdravotně orientované tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ (Mužík, Krejčí, 1997, Mužík, 1999 aj.) a Program zdravotně orientované zdatnosti (Svatoň, Tupý, 1997), na něž projekt navazuje. Základní pojmy a východiska Ústředním pojmem projektu TV je zdatnost. Tzv. obecná zdatnost je nezbytným předpokladem pro efektivní fungování lidského organismu s optimální účinností a hospodárností a je podmíněna zejména fyziologickými funkcemi organismu (Kovář, 2001). Součástí obecné zdatnosti je nespecifická potenciální adaptace na pohybovou zátěž, která je označována jako tělesná zdatnost (dále jen TZ). Podle Bunce (1995, 1998) vyjadřuje stupeň rozvoje adaptačních potenciálů a v důsledku toho značí optimalizaci funkcí organismu při řešení vnějších úkolů spojených s pohybovým úkolem, zvládnutí vnějších požadavků na jedince s menšími nároky na organismus. Za nejdůležitější přínos tělesné výchovy je dnes považováno dosažení optimální úrovně TZ, která by byla dostatečnou prevencí civilizačních chorob. Z tohoto důvodu TZ v dnešním pojetí není chápana jako kategorie odrážející výkon - tzv. výkonově orientovaná zdatnost (dále jen VOZ), ale jako zdatnost ovlivňující zdravotní stav a působící preventivně na problémy spojené s hypokinézou (nízkou pohybovou aktivitou). Ve světové i domácí literatuře je označována pojmem health-related fitness - zdravotně orientovaná zdatnost (dále jen ZOZ). Takto pojatá TZ vytváří nezbytné předpoklady pro účelné fungování lidského organismu, a tedy i předpoklad pro dostatečnou pohybovou aktivitu (dále jen PA) i dobrou pracovní výkonnost (Dobrý, 1993, Bunc, 1998). Během posledních let se změnil přístup k hodnocení TZ u dětí a mládeže. Východiskem, jak upozorňuje Suchomel (2003), je koncepce Boucharda a Sheparda (1994), kteří na základě vztahu mezi kategoriemi PA, TZ a zdraví vydělili výše uvedené pojmy VOZ a ZOZ. Podklady k hodnocení ZOZ u dětí a mládeže je možné nalézt v testovém programu Fitnessgram (dále jen program FG) (Cooper Institute, 1999, 2003). Sedmá webová verze FG je výsledkem více než dvacetiletého výzkumu. Hodnocení ZOZ bylo propojeno s modelem dotazníkového hodnocení úrovně pohybové aktivity pod názvem Activitygram (dále jen program AG). V současné době je již dostupná osmá webová verze Fitnessgram/Activitygram (dále jen program FG/AG). (Fitnessgram, 2003) Lze konstatovat, že poslední dvě verze testové baterie FG představují velmi dobře propracovaný systém hodnocení ZOZ u dětí a mládeže, který přináší řadu podnětů pro změny v koncepci testování a hodnocení ZOZ na našich školách. V rámci testové baterie FG je celkové zaměření shrnuto do tzv. HELP koncepce: cílem je podpora zdraví (Health) pro každého (Everyone) bez ohledu na věk, pohlaví a pohybové předpoklady, s důrazem na celoživotní (Lifetime) pravidelnou PA uspokojující osobní (Personal) potřeby a zájmy (Suchomel, 2003). Takovou PA můžeme označit jako zdravotně orientovanou pohybovou aktivitu (dále jen ZOPA).
Motorické testy jako součást prakticky použitelných nástrojů k hodnocení TZ musí představovat vědecky zdůvodněné standardizované postupy s poměrně jednoduchou realizací a se srozumitelným popisem bez velkých časových, finančních, prostorových a materiálních nároků. Při jejich výběru musí být brán zřetel k hledisku bezpečnosti testovaných jedinců. Testové baterie by měly nabízet možnost výběru testů v jednotlivých aspektech, aby bylo dosaženo maxima možností pro splnění cílů testování všemi žáky. Testová baterie programu FG obsahuje testové položky rozdělené podle složek ZOZ do tří skupin: aerobní zdatnost (aerobní kapacita), svalová zdatnost (svalová síla, vytrvalost a flexibilita) a složení těla. Uvedené komponenty byly identifikovány jako významné z hlediska jejich vztahu k celkovému zdraví a optimálním funkcím organismu (Suchomel 2003). Výzkumné otázky Po ukončení rešeršní práce budou výzkumné otázky upřesněny, doplněny a rozpracovány do hypotéz. Výchozí okruhy otázek jsou: 1. Jaká pojetí tělesné výchovy realizují současné školy, resp. současní učitelé? 2. Souvisí úroveň ZOZ a PA žáků s realizací tělesné výchovy na škole? 3. Závisí úroveň ZOZ žáků na objemu a intenzitě jejich PA mimo školu? 4. Změní se úroveň ZOZ a PA žáků pod vlivem sebehodnocení žáků? 5. Změní se úroveň ZOZ a PA žáků pod vlivem změny učitelova pojetí vyučování? Výzkumný soubor a metody Sledovaným souborem bude tzv. dostupný výběr žáků a učitelů základních škol, které spolupracují s PdF MU v Brně. Sledované soubory budou vymezeny po splnění formálních náležitostí (souhlasu zúčastněných škol, učitelů i rodičů sledovaných žáků). Předpokládáme rozšíření sledovaného souboru po navázání spolupráce s dalšími institucemi. Výběr výzkumných metod vychází z programů FG a AG (Cooper Institute, 1999, Suchomel, 2003) a je doplněn dalšími metodami: Testy ZOZ Testování aerobní zdatnosti Alternativní testy (volba jednoho testu): a)vytrvalostní člunkový běh (v originále pod zkratkou PACER ) preferovaný test b)běh na 1 míli Poznámka: V české verzi testové baterie je možné vedle vytrvalostního člunkového běhu využít pro děti a mládež od 6 do 18 let testy běh/chůze na 1500 m (do 12let) a běh/chůze na 2000 m, které ověřil Bunc (2002). Autor u nich stanovil normy kardiovaskulární zdatnosti (VO 2max ) a tělesné výkonnosti (průměrná rychlost pohybu). Testování svalové zdatnosti Silová vytrvalost břišních svalů: Test: Hrudní předklony v lehu pokrčmo (v originále Curl-up ). Test nebyl v naší literatuře podrobně popsán. V zahraničí byl ověřen řadou studií, jak upozorňuje Suchomel (2003), včetně elektromyografické a biomechanické analýzy pohybu (Massicote, 1990, Plowman, 1992, Axler a Mc Gill, 1997). Síla a pohyblivost extenzorů trupu: Test: Záklon v lehu na břiše (v originále Trunk Lift ). Test nebyl v naší literatuře podrobně popsán. Záklony se provádějí pomalým pohybem z lehu na břiše s dlaněmi pod stehny, testovaný se při pohybu dívá n značku na úrovni očí. Provádí se 2 pokusy a započítává se lepší výkon
měřený pravítkem mezi zemí a bradou. Maximální skóre je 30,5 cm. Vyšší hodnoty nejsou podporovány z důvodu nepříznivé hyperextenze spojené s nadměrnou kompresí meziobratlových plotének. Síla a vytrvalost svalů horní části trupu: Alternativní testy (volba jednoho testu): a) 90 kliky preferovaný test. V naší literatuře byly popsány odlišné varianty testu. Tuto variantu ověřil Massicote (1990). b) Shyby Test se provádí držením nadhmatem a jeho popis je shodný s Unifittestem (6-60). Test se nedoporučuje pro všechny jedince vzhledem k vysokému výskytu nulových skóre. Pro zdatnější jedince představuje dobrou kondiční a sebehodnotící aktivitu (Měkota, Kovář, 1996). c) Výdrž ve shybu Test se provádí držením nadhmatem a jeho popis je shodný s Unifittestem (6-60). d) Shyby ve svisu ležmo Tato varianta testu představuje tzv. Vermontskou modifikaci shybů, kterou ověřil Pate et al. (1987). Podobná varianta byla u nás popsána Měkotou a Blahušem (1983). Pro realizaci testu je nutná nastavitelná hrazda. Rozsah pohybu je vymezen pohybem brady nad nataženou pásku umístěnou přibližně 18 cm pod hrazdou. Flexibilita Alternativní testy (volba jednoho testu): a) Předklon v sedu pokrčmo přednožném pravou nebo levou (v originále Back Saver Sit and Reach ) preferovaný test. Varianta s pokrčením střídavě pravé a levé dolní končetiny na úroveň kolena nebyla v naší literatuře podrobně popsána. Tato varianta testu představuje validní měření flexibility harmstringů a má oproti původní variantě s nepokrčenou dolní končetinou výhodu v tom, že díky výhodnějšímu postavení pánve zabraňuje nadměrné flexi lumbosakrální páteře a velké kompresi disků. Navíc dovoluje určení asymetrie ve flexibilitě harmstringů a eliminuje možnost hyperextenze obou kolen. b) Dotyk prstů za zády (v originále Shoulder Stretch ) Jednoduchý test pohyblivosti horní části trupu prováděný na pravou i levou stranu byl u nás popsán v publikaci Měkota, Blahuš (1983, s. 227) se stabilitou r stab = 0,96. V rámci FG se hodnotí binárně dotyk prstů (ano-ne). Testování složení těla Alternativní somatická měření (volba jednoho postupu): a) Měření kožních řas preferovaný postup (Slaughter et al.,1998). b) Index tělesné hmotnosti BMI c) Bioelektrická impedance nebo automatizovaný kaliper V rámci FG je možné použít bioelektrickou impedanci nebo automatizovaný kaliper (např. digitální kaliper Skyndex I) a vložit do výsledků přímo zjištěné procento tělesného tuku. Testování držení těla Testování svalových funkcí bude upřesněno na základě prováděné literární rešerše. Dotazníkové metody Vztahové hodnocení tělesné zdatnosti a pohybové aktivity
Celková úroveň PA je v rámci testových baterií zjišťována většinou jednoduchým dotazníkovým šetřením. V rámci programu FG/AG 7.0 je hodnocena dvěma způsoby: V modulu FG má minimální podobu tvořenou 3 otázkami a v samostatném modulu AG má podobu třídenního dotazníku PA (2 školní dny a 1 víkendový den). Tyto dotazníky bude třeba standardizovat v češtině a ověřit v podmínkách ČR. Dotazníky postojů žáků ke koncepci tělesné výchovy Dotazníky postojů učitelů ke koncepci tělesné výchovy Dotazníky budou vytvořeny řešiteli a standardizovány v předvýzkumu. Metody pozorování činnosti učitele Metody Analýza didaktické interakce (ADI) nebo Systematické pozorování interakce (SPIN), popřípadě jiná metoda postihující řídící činnost učitele (Dobrý et al., 1997). Pedagogický experiment Zavedením pedagogického experimentu bude sledována možnost ovlivnění činnosti učitele i PA žáků s cílem zvýšit ZOZ žáků. Statistické metody Výběr statistických metod bude proveden po zpřesnění výzkumných otázek a hypotéz. Předpokládáme metody testující statistickou významnost, závislost proměnných aj. Organizace výzkumu Výzkum bude organizován v souladu s následujícím rámcovým harmonogramem: - Rešerše teoretických východisek, teoretická příprava výzkumu: r. 2005. - Modifikace testové baterie programu FG pro uplatnění na 1. stupni ZŠ: r. 2006. - Zajištění výzkumných souborů žáků a učitelů: r. 2006. - Vymezení metod statistického zpracování dat: r. 2006. - Vstupní monitoring ZOZ a PA sledovaných souborů žáků a učitelů: r. 2006. - Pedagogický experiment s cílem ovlivnit postoje žáků i učitelů k ZOZ a PA: r. 2007-2009. - Zpracování získaných výsledků: r. 2010. - Zpracování výsledků výzkumu; stanovení závěrů pro teorii a praxi: r. 2010. Očekávané výsledky a výstupy Vedle příspěvku k očekávanému komplexnímu přínosu výzkumného záměru si dílčí projekt TV klade za cíl: 1. Přispět k podpoře zdraví populace: - sledováním úrovně ZOZ a PA žáků na ZŠ, - ověřením nových přístupů k hodnocení ZOZ a ZOPA u žáků ZŠ v tuzemských podmínkách, - zavedením sebehodnocení ZOZ a ZOPA do modelu výchovy ke zdraví na ZŠ, - charakteristikou efektivní vyučovací činnosti učitele ve vztahu k ZOZ a ZOPA žáků. 2. Promítnout realizaci projektu do hodnotných výstupů: - získáním nových výzkumných poznatků týkajících se ZOZ a ZOPA žáků ZŠ, - vytvořením manuálu pro učitele a žáky ZŠ, - charakteristikou činnosti učitele vedoucí k žádoucím výsledkům v ZOZ a ZOPA žáků, - průběžnými prezentacemi výsledků projektu v odborné i popularizující podobě, - zvýšením odborné kvalifikace řešitelů (PhDr., Ph.D., příprava habilitace aj.). Výše zmíněný model by měl být konkrétním návodem ke sledování a ovlivňování ZOZ a ZOPA žáků na ZŠ.
Výzva ke spolupráci Představený projekt TV naznačuje, jakou cestou se řešitelé hodlají ubírat. Uvítáme spolupráci dalších odborníků i kritické připomínky, které pomohou zvýšit přínos projektu a jeho dopad na školní praxi. Tato stať je příspěvkem k řešení výzkumného záměru Škola a Zdraví pro 21. století (evid. č. MSM0021622421). Soupis bibliografických citací AXLER, C. T., McGILL, S. M. Low back loads over a variety of abdominal exercises. Searching for the safest challenge. Med. Sci. Sports Exerc., 29, 1997, p. 801-810. BOUCHARD, C., SHEPARD, R. J. Physical activity, fitness and health: The model and key concepts. In BOUCHARD, C., SHEPARD, R.J., STEPHENS, T. (Eds.). Physical activity, fitness and health. Champaign, IL : Human Kinetics, 1994, p. 77-88. BUNC, V. Pojetí tělesné zdatnosti a jejích složek. Těl. Vých. Sport. Mlád., 1995, č.5, s. 6-9. BUNC, V. Role pohybových aktivit v životě dětí a mládeže. Závěrečná zpráva o řešení výzkumného záměru MSM 115100001. Praha : FTVS UK, 2005. BUNC, V. Zdravotně orientovaná zdatnost a možnosti její kultivace na základní škole. Těl. Vých. Sport. Mlád., 1998, č.4, s. 2-10. BUNC,V. Včasné objevování sportovně talentovaných jedinců. Těl. Vých. Sport Mlád., roč. 68, 2002, č. 3, s. 37-46. COOPER INSTITUTE. FITNESSGRAM: Test administration manual. 2nd revised ed. Champaign, IL : Human Kinetics, 1999. ISBN 0736001123. DOBRÝ, L. Zdravotně orientovaná zdatnost. Těl. Vých. Sport. Mlád., 1993, č.4, s. 1-11. DOBRÝ, L., et al. Analýza didaktické interakce v tělesné výchově. Praha : Karolinum, 1997. FITNESSGRAM/ACTIVITYGRAM 8.0: activity and fitness assessment and personal physical activity management [online]. Human Kinetics Publisher, c2003 [cit. 20. září 2005]. Dostupný z WWW: <http://www.fitnessgram.net/>. KOVÁŘ, R. Tělesná aktivita, tělesná zdatnost a zdraví. Česká kinantropologie, 2001, č.1, s. 49-57. KUČERA, M. et al. Pohybový systém a zátěž. Praha : Grada Publishing, 1997, 1. vydání, 260 s. ISBN 80-7196-258-1. MASSSICOTE, D. Partial curl-ups, push-ups, and lutistage 20 meter shuttle run, national norms for 6 to 17 year old. Montreal : University of Quebec, CAHPER, 1990. MĚKOTA, K. KOVÁŘ, R. et.al. UNIFITTEST (6-60). Praha : Ostravská univerzita, 1996. MĚKOTA, K., BLAHUŠ, P. Motorické testy v tělesné výchově. Praha : SPN, 1983. MUŽÍK, V. Zdravotně orientovaná tělesná výchova pro 1. stupeň ZŠ. Výzkumný projekt, evid. č. RS 99003. Brno : PdF MU, 1999. MUŽÍK, V., KREJČÍ, M. Tělesná výchova a zdraví. Olomouc : Hanex, 1997. ISBN 80-85783-
17-7. PATE, R. R. et al. The modified pull-up test. JOPERD, 58, 1987,9, p. 71-73. PLOWMAN, S. A. Criterion referenced standards for neuromuscular physical fitness tests: An analysis. Ped. Exerc. Sci., 4, 1992, p. 10-19. SLAUGHTER, M. H. et al. Skinfold equations for estimation of body fatness in children and youth. Hum. Biol., 60, 1998, p. 709-723. SUCHOMEL, A.: Současné přístupy k hodnocení zdatnosti u dětí a mládeže. Česká kinantropologie, 2003, č. 1. s. 83-100. SVATOŃ, V., TUPÝ, J. Program zdravotně orientované zdatnosti. Praha : Svoboda, 1997. ISBN 80-205-0541-5. SZÚ. Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století. Praha : MZ ČR, 2002. ÚŘAD VLÁDY ČR. Usnesení Vlády ČR č. 1046 ze dne 30. října 2002 k Dlouhodobému programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro všechny v 21. století. Dostupné z: <http://www.vlada.cz/vlada/cinnostvlady_usneseni.htm> VÚP Praha. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : Infra, s.r.o., 2004.
Pedagogicko kinantropologický výzkum z aspektu výzkumných záměrů Karel Frömel et al./* /* Ladislav Bláha, Dana Feltlová, Igor Fojtík, Jeroným Hájek, Svatopluk Horák, Tomáš Klobouk, Vlastimil Kudláček, Pavel Ludva, Marie Lukavská, Josef Mitáš, Filip Neuls, Jiří Nykodým, Jana Pelclová, Jiří Ryba, Emil Řepka, Erik Sigmund, Dagmar Sigmundová, Aleš Suchomel, Zdeněk Ševele Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého, Olomouc Kinantropologie jako vědní obor je vědeckým základem pro široce chápanou oblast tělesné kultury. Pedagogická kinantropologie vytváří vědecké zázemí pro didakticky a výchovně zaměřené vyučovací předměty na vysokých školách rozvíjejících obor kinantropologie. Dále pak je vědeckým základem pro pedagogickou činnost učitelů tělesné výchovy, trenérů, cvičitelů, rekreologů, ale i dalších pracovníků. Předpokladem kvalitního vědeckého zázemí je systematický, ucelený a promyšlený systém vědeckého výzkum, který je mimo jiné podmíněn fungujícím a efektivním grantovým systémem. Stávající systém výzkumné podpory prostřednictvím výzkumných center, výzkumných záměrů a dalších druhů výzkumné podpory splňuje z hlediska středoevropské úrovně tyto požadavky. Na této úrovni je dokonce finanční podporou nadprůměrný. Pro obor kinantroplogie je však méně příznivá situace ve vymezování priorit vědeckého výzkumu v České republice. Problematika kinantropologického výzkumu není mezi prioritami a ani interdicsiplinární problematika směrem k zdravému a aktivnímu životnímu stylu není v popředí výzkumného zájmu. Také současné zavádění rámcového vzdělávacího programu do škol není výzkumně dostatečně zabezpečeno a tento stav může nepříznivě ovlivnit i reformu školní tělesné výchovy. Podceněna je i celá oblast zdravotní i psychosociální prevence. V oboru kinantropologie máme jediný výzkumný záměr (VZ) Pohybová aktivita (PA) a inaktivita (PI) obyvatel České republiky v kontextu behaviorálních změn (Frömel, 2005). Pro pozici oboru je to neodpovídající stav a pro budoucnost a rozvoj oboru neúnosná situace. Rozdíly mezi obory s VZ a výzkumnými centry (VC), oproti oborům bez této výzkumné podpory, se budou zvyšovat. Také zaostávání za světovou vědou se bude za této situace dále prohlubovat. Optimální by bylo řešení alespoň tří VZ v oboru kinantropologie, z toho alespoň jeden převážně řešící problematiku pedagogické kinantropologie. Intenzivnější rozvoj oboru je podmíněn vznikem VC. Význam VZ a VC pro obor kinantropologie spočívá zejména: - v nárůstu vědeckých pracovníků (především mladších pracovníků), - v dlouhodoběji vymezené doméně kinantropologického výzkumu, - v solidním ekonomickém zajištění, - ve změně myšlení a zlepšování vědeckého zázemí, - ve vstupu do tvrdší vědecké konkurence atd. Stručná charakteristika VZ Pohybová aktivita a inaktivita obyvatel České republiky v kontextu behaviorálních změn Hlavním cílem VZ je analyzovat stav, charakter, strukturu a vývojové trendy v PA a PI obyvatel České republiky a poskytovat podklady pro tvorbu strategie státní zdravotní, sociální a školské politiky. Řešit problematiku PA a PI systémově (zaměření na hlavní činitele a jejich vzájemné interakce), mnohaúrovňově (celostátní, regionální, institucionální apod.) a komplexně (zejména z aspektu zdravotního, edukačního, motorického, psychosociálního, filozoficko-
kulturního, socioekonomického, environmentálního a demografického) v mezinárodním kontextu. V kontinuitě se zahraničními výzkumy usilovat o verifikaci a falzifikaci dosud potvrzených či nově objevených zákonitosti (kauzálních vztahů) v PA a PI dětí, mládeže i dospělé populace a tím přispět ke zvýšení vědecké úrovně kinantropologických výzkumů. Vybrané dílčí cíle VZ z pedagogicko kinantropologiceké oblasti: Rozšířit a prohloubit semilongitudinální monitorování PA a PI dětí a mládeže (základní školy, gymnázia, střední odborná učiliště, speciální školy). Realizovat experimenty, založené na efektivní zpětné informaci o PA, s využitím pedometrů v celoročním pohybovém režimu žáků základních a středních škol. Průběžně analyzovat preference jednotlivých druhů PA a zkonstruovat a standardizovat nový mezinárodně využitelný preferenční dotazník. Analyzovat vztahy mezi preferencemi různých druhů PA, organizovanou PA a podmínkami pro PA (materiální, legislativní, sociální, bezpečnostní, ekonomické apod.). Objasnit rozdíly ve vztahu koedukované a nekoedukované tělesné výchovy k volnočasovým celoživotním PA. Experimentálně ověřit možnosti využití technologií (monitoring PA zejména pedometry a akcelerometry, internet, počítače k evidenci PA) v edukačním procesu na školách. Zefektivnit poskytování individuálních zpětnovazebních informací o PA v životním stylu a návrhy na preventivní kondiční programy prostřednictvím intermediálních forem (výsledky, přehledy a doporučení na internetových stránkách). Komplexně analyzovat různé typy hodin tělesné výchovy (z hlediska obsahu, zaměření, míry tělesného zatížení) a jejich roli v týdenní PA. Ověřit míru transferu mezi PA v hodinách tělesné výchovy a PA ve volném čase na základních a středních školách. Vytvořit kompendium průměrného energetického výdeje v obsahově různých hodinách tělesné výchovy (METs). Pokračovat ve falzifikaci synergetického vztahu mezi zvyšováním tělesného zatížení v hodinách tělesné výchovy a pozitivním hodnocením těchto hodin u chlapců a opačného vztahu u děvčat. Hlavní strategie VZ Hlavní strategie VZ je založena na vazbě a účasti v celosvětovém výzkumu IPAQ, navazujícím výzkumu International Physical Activity and the Environment Network (IPEN, 2005) a vazbě na progresivní trendy preventivní medicíny v zahraničí (např. v současné době zahajované výzkumné projekty v rámci programu Mechanisms of physical activity behavior change ). Strategickým záměrem také je upřednostňovat kombinaci kvantitativních a kvalitativních výzkumných metod, kompatibilitu výzkumných přístupů, metod a technik se zahraničím a aplikovat interdisciplinární a komparativní pojetí výzkumu. Komplexní monitorování týdenní PA a PI bude každoročně aplikováno v dílčích experimentech u několika stovek probandů vybraných skupin populace v souladu s cíli výzkumného záměru. Experimenty s krátkodobými a dlouhodobějšími intervencemi do pohybového chování budou realizovány formou pretestů a posttestů (retestů), zahrnujících opakovaný týdenní monitoring PA a PI. Komparativní výzkum hodin tělesné výchovy bude především využívat opakovaných experimentů, dále opakovaných hodin (se stejnými studenty) s intervencemi jako jsou zvyšování tělesného zatížení, změna v pohybovém chování, změna
role studenta v edukačním procesu, zvyšování odpovědnosti studentů za účast v PA apod. Předpokládané výsledky řešení VZ - Přehled o stavu a trendech v PA a PI obyvatel České republiky v mezinárodní komparaci do roku 2010. Každoročně budou k dispozici hlavní celostátní i regionální charakteristiky PA a PI v demografických souvislostech. - Podklady pro tvorbu státní zdravotně preventivní, školské a sociální politiky. Fakta budou zahrnovat charakteristiky trendu v PA a PI a z nich vyplývající návrhy na zkvalitnění zdravotní prevence, edukačního procesu i pro řešení nežádoucích sociálních jevů. - Podklady pro projektování školských kurikul. Přehled o struktuře, preferencích a účasti v PA. Návrhy na kurikulární obsahové změny a změny pojetí školní tělesné výchovy v kontextu s primárním cílem tělesné výchovy, tj. připravit a získat žáky pro celoživotně provozovanou PA. - Podklady pro tvorbu a upřesňování školských standard. Na základě analýz školských systému v zahraničí a výsledků výzkumů budou školským orgánům předloženy návrhy standard, které budou navozovat nové pojetí školní tělesné výchovy a sjednocovat cíle různorodých školských programů. - Vytvoření internetové zpětnovazební sítě k individuální diagnostice, volbě optimálních individuálních kondičních programů a s nimi souvisejících doporučení ke zkvalitnění životního stylu. Podklady pro tvorbu a upřesňování celostátně použitelných zdravotně kondičních ukazatelů v různých ontogenetických periodách (v kategoriích PA silné, střední a nízké intenzity, chůze a celoživotních PA, organizované PA apod.). - Hlubší objasnění determinant, korelátů i časově podmíněných zákonitostí mezi druhem pohybové aktivity a faktory jako jsou tělesné zatížení, úroveň tělesné kondice, BMI, pohlavní rozdíly, somatometrické charakteristiky, výše vzdělání, druh bydlení, demografické proměnné, osobnostní charakteristiky, zájmové preference a další. - Podklady pro úpravy profesních kurikul kinantropologických studijních oborů a kurikul celoživotního vzdělávání absolventů oborů s kinantropologickým zaměřením. Výsledky výzkumu umožní zkvalitnit kurikula, zkvalitnit pedagogické praxe a přispět ke změně pojetí profesní přípravy v souladu s vývojovými sociálními trendy a změnami edukačního systému. - Zkvalitnění edukačního procesu na školách nižších stupňů, pozitivní změny v pojetí školní tělesné výchovy a vytvoření podmínek pro účinnější kontinuitu tělesné výchovy s volnočasovými aktivitami. - Návrhy pro úspěšnější integraci oslabených žáků do tělesné výchovy a na komplexní řešení integrace v tělesné výchově (účast všech žáků v tělesné výchově, řešení problémů koedukované tělesné výchovy apod.). Personální zabezpečení 1. Frömel Karel - Koordinační a řídící, PA a PI školní mládeže 50% 2. Janura Miroslav - Zástupce hlavního řešitele. Koordinační a řídící, biomechanické a motorické aspekty stěžejních druhů PA - 50% 3. Elfmark Milan - Metodologie výzkumu v oblasti kinantropologie. Aplikace statistických metod při řešení experimentu kvantitativní a kvalitativní metody 50% 4. Hobza Vladimír - Ekonomické aspekty PA a PI 50% 5. Jakubec Aleš - Fyziologické aspekty PA. Testování vybraných kondičních a zdravotních parametrů 50% 6. Jirásek Ivo - Filosofické aspekty PA a zážitková pedagogika ve vztahu k PA a PI - 50%
7. Kolisko Petr - PA a rekonvalescence 50% 8. Kudláček Martin - PA jako prostředek integrace specifických skupin populace 50% 9. Mitáš Josef - PA a PI vysokoškoláků. PA a profesní příprava v kinantropologických oborech 100% 10. Neuls Filip - PA a PI obyvatel ČR mezinárodní výzkum 50% 11. Pelclová Jana - PA školní mládeže 100% 12. Přidalová Miroslava - Somatometrické aspekty PA a PI 50% 13. Sigmund Erik - Odpovědnost za veškerý monitoring PA a PI 100% 14. Smékal David - Kineziologické aspekty chůze a celoživotních druhů PA 50% 15. Stejskal Pavel - Koordinační a řídící, fyziologické a zdravotně preventivní aspekty PA a PI 50% 16. Šlachta Radim - Komplexní pohybová intervence z pohledu změn vybraných kondičních a zejména zdravotních parametrů. SA HRV. Podpora zdraví na pracovišti 50% 17. Štěrbová Dana - PA jako specifický prostředek zvládání rodinného stresu u rodin s postiženým členem 50% 18. Vašíčková Jana - PA a PI obyvatel ČR mezinárodní výzkum 100%. Zahraniční spolupracovníci, se kterými již spolupracujeme při řešení problematiky PA a kteří vyslovili souhlas se spoluprací a spoluúčastí na řešení dílčích problémů VZ (u většiny navržených již byla ověřena jejich efektivní spolupráce společné publikace, spoluúčast při řešení výzkumných grantů, výměnné výzkumné pobyty apod.): Prof. Dr. Joao Abrantes, Technical University, Lisabon, Portugalsko (spolupráce v oblasti analýzy chůze) Prof. Dr. Barbara Ainsworth, Departments of Epidemiology/Biostatistics and Exercise Science, University of South Carolina, USA (spolupráce v rámci IPAQ a tvorby kompendia energetického výdeje různých druhů hodin tělesné výchovy) Prof. Dr. Adrian Bauman, NSW Centre for Physical Activity and Health, University of NSW, Sydney, Australie (spolupráce v rámci IPAQ a tvorby internetové verze výzkumných technik) Dr. Ryszard Bartoszewicz, AWF, Wroclaw, Polsko (spolupráce v oblasti PA mládeže) Doc. Dr. Viera Bebčáková, CSc., Fakulta športu, PU, Prešov, Slovensko (spolupráce v rámci PA mládeže, preferenční a postojová sféra, komparativní studie) Dr. Wieslaw Garbaciak, AWF, Katowice, Polsko (spolupráce při výzkumu PA a PI vysokoškolské mládeže) Dr. hab. Krystyna Górna, prof. AWF, Katowice, Polsko (spolupráce při výzkumu PA a PI školní mládeže) Dr. Dorota Groffik, AWF, Katowice, Polsko (komparativní výzkum PA a PI dětí na I. stupni základní školy) Prof. PhDr. Jozef Hrčka, DrSc., PdF Univerzity Mateje Bela, Banská Bystrica, Slovensko (koordinace komparativních výzkumů) Dr. Wolf Kirsten, International Health Consulting, Berlin, Německo (metodologická spolupráce) Prof. Dr. hab. Tadeusz Koszczyc, AWF, Wroclaw, Polsko (spolupráce při prosazování změn v profesní přípravě a v pojetí školní tělesné výchovy) Prof. Dr. Thomas L. McKenzie, San Diego State University, USA (metodologická spolupráce při výzkumu hodin tělesné výchovy) Prof. Dr. hab. Wladyslaw Mynarski, AWF, Katowice, Polsko (komparativní výzkum tělesného zatížení žáků v různých typech hodin tělesné výchovy) Prof. Dr. Robert P. Pangrazi, Arizona State University, USA (metodická spolupráce při
konstrukci a standardizaci nového dotazníku preferenci v druzích PA) Ass. prof. Peter Rehor, Ph.D. University of Tasmania, Australie (komparativní výzkum PA s využitím dotazníků) Dr. Krysztof Skalik, AWF, Katowice, Polsko (komparativní výzkumy intervenčního charakteru v oblasti celoživotních PA tanec a aerobik) Prof. Dr. James F. Sallis, San Diego State University, USA (strategická, koncepční a metodologická spolupráce s konvergentními výzkumnými cíli) Prof. Dr. Hans-Jürgen Schaller, Universität Bonn, Německo (metodologická spolupráce při monitoringu PA starší populace) Ass. prof. Jiri Stelzer, Ph.D. Valdosta State University, USA (komparativní výzkumy v PA a PI vysokoškolských studentů a žáků základních škol) Ass. prof. Gareth Stratton, Ph.D. Liverpool John Moores University, Velká Británie (spolupráce v monitoringu PA školní mládeže, IPAQ u universitních studentů, vztahy mezi prostředím a PA) Dr. Eva Wirdheim, University Halmstad, Švédsko (komparativní studie v PA adolescentů) Celorepubliková výzkumná kompetence bude zajišťována participací zástupců všech univerzit, které mají pracoviště připravující odborníky v kinantropologických oborech. Celostátní výzkumný tým: 1. PaedDr. Ladislav Bláha, Ph.D., Pedagogická fakulta, UJEP, Ústí nad Labem 2. Doc. PhDr. Hana Dvořáková, CSc., Pedagogická fakulta, UK, Praha 3. Mgr. Dana Feltlová, Pedagogická fakulta, UHK, Hradec Králové 4. Doc. PaeDr. Ludmila Fialová, Ph.D., Fakulta tělesné výchovy a sportu, UK, Praha 5. Mgr. Igor Fojtík, Ph.D., Pedagogická fakulta, OU, Ostrava 6. PaedDr. Jeroným Hájek, Pedagogická fakulta, UK, Praha 7. PaedDr. Tomáš Klobouk, CSc., Pedagogická fakulta, ZU, Plzeň 8. PaedDr. Pavel Ludva, Pedagogická fakulta, OU, Ostrava 9. Mgr. Marie Lukavská, CSc., Pedagogická fakulta, ZU, Plzeň 10. PaedDr. Miloš Lákášek, Ph.D., Fakulta sportovních studií, MU, Brno 11. Mgr. Jiří Nykodým, Ph.D., Fakulta sportovních studií, MU, Brno 12. PaedDr. Jiří Ryba, CSc., Pedagogická fakulta, UHK, Hradec Králové 13. PaedDr. Emil Řepka, CSc., Pedagogická fakulta, JU, České Budějovice 14. PaedDr. Aleš Suchomel, Ph.D., Pedagogická fakulta, TU, Liberec 15. Doc. PaedDr. Zdeněk Šebrle, CSc., Pedagogická fakulta, JU, České Budějovice Další informace o řešení VZ bude možné průběžně získávat na internetové adrese:http://vzpa.upol.cz Soupis bibliografických citací FRÖMEL, K. (2005). Pohybová aktivita a inaktivita obyvatel České republiky v kontextu behaviorálních změn (Výzkumný záměr Fakulty tělesné kultury). Olomouc: Univerzita Palackého. Intrenational Physical Activity and the evironment Network (2005). Retrived 20. 9. 2005 from the World Wide Web: http://www.ipenproject.org
Dualismus, psychofyzická jednota a holismus v tělesné výchově Irena Martínková Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze Výchova vždy vychází z určitého pojetí člověka. Po tomto pojetí se člověk už většinou neptá, ale přebírá ho skrze tradici. Ve chvíli, kdy se výchovou zabýváme a snažíme se ji zlepšit, je problematika pojetí člověka jedním z témat, ke kterým bychom se měli obrátit a které bychom měli prozkoumat. Každé pojetí člověka ovlivní výchovu jiným způsobem, a to se týká i školní tělesné výchovy. Pojetí člověka v tělesné výchově neodlučitelně souvisí s pojetím lidského těla, pohybu, zdraví a péče o ně. V tomto příspěvku uvedeme tři různá pojetí člověka dualistické, psychofyzické a holistické, každé se svými důsledky pro tělesnou výchovu. Tato tři různá pojetí se snaží ukázat, co to je člověk. Víme-li, co je člověk, můžeme ho potom záměrně ovlivňovat. Výchova bude kvalitnější, čím víc se bude naše pojetí člověka slučovat s tím, co člověk opravdu je. Bude-li naše pojetí nevhodné, naše praxe člověka stejně nějakým způsobem ovlivní, ale více či méně jinak, než jak bychom si možná přáli. Mluvíme zde o různých teoretických pojetí člověka a jejich důsledcích pro praxi a je vždy na nás, které pojetí a jaké důsledky vybereme jako nejadekvátnější. V tělesné výchově nezáleží však jen na teoretických znalostech pojetí člověka, ale především na tom, zda-li je daná teorie zabudovaná v praxi. Domníváme se, že praxe má na studenty větší vliv než teorie, protože prožití pohybu má na studenty mnohem silnější účinek než mluvení o něm. Například dnes už je málo těch, kteří uznávají dualismus, ale dualismus je stále vidět v tělovýchovné praxi. Ačkoli tedy nesouhlasíme s teorií, v praxi je stále využívána. S příchodem holismu se vlastně téměř nic nestalo, tak žijeme s mnoha pozůstatky dualismu ve světě, který hlásá, že věří v celistvého člověka (Kretchmar, 1994: 69). V následujícím textu uvádíme tři různé teorie: dualismus, psychofyzickou jednotu a holistický pohled na člověka. Dualismus a psychofyzické pojetí člověka jsme vybrali proto, že jsou v našem světě stále zastoupeny a je třeba pochopit, v čem spočívají jejich problémy. Holistické pojetí nastiňuje alternativní pohled na člověka. Všechny tři jsou teorie a je třeba je stále testovat, stejně tak jako samotnou tělovýchovnou praxi. Nyní se zkusíme dívat na tyto teorie a jejich důsledky pro praxi jako na možnou cestu k pochopení toho, co děláme a co bychom mohli zlepšit. V rámci terminologie je nutné zmínit problém slov duše a mysl. Někteří lidé považují mysl a duši za totéž. Někteří se domnívají, že mezi myslí a duší je rozdíl, je tedy třeba zachovat obojí. V tomto textu se budeme držet Reného Descarta a jeho Meditací o první filosofii, kde je člověk identifikován s res cogitans (věc myslící), tedy myšlením, ke kterému je slovo mysl blíže. Tento překlad také odpovídá anglickému jazyku, kde se v kontextu dualismu využívá především slovo mind. Dualismus
V dualismu je člověk chápán jako složenina těla a mysli. Dualismus tedy nevychází z celku člověka, ale člověk je složen ze dvou substancí: materiálního těla a nemateriální mysli. Tyto dvě substance nejsou části celku člověka, ale samostatné celky. Dualismus značně podpořila filosofie Reného Descarta, který chápe obě substance jako odlišné a na sobě nezávislé. Mysl je pro něj tím, čím jsem: Ale co tedy jsem? Věc myslící. Co to je? Inu, věc pochybující, chápající, tvrdící, popírající, chtějící, nechtějící, něco si představující a smyslově vnímající (Descartes, 2001: 43). Člověk je tedy res cogitans, věc myslící. Tělo je podle Descarta res extensa, věc rozprostraněná. S tělem nesouvisí žádné myšlení, je to tupá hmota. Tělo a mysl jsou rozdílné, oddělené a vzájemně nezávislé substance. Problém tohoto pojetí je očividný: jak tyto dvě nezávislé, odlišné substance spojit? Další problém spočívá v tom, že je zde opomíjena souvislost člověka s okolím a společností; člověk tak existuje sám o sobě. Není zde ani zasazenost člověka do celku jeho života. Toto pojetí obsahuje závažné nedostatky a obvykle je odmítáno. Ale i přes tyto problémy je dualismus v naší společnosti stále velmi patrný. Jedním z důvodů, proč se dualismus tak obtížně překonává, je náš jazyk, který na nás má pronikavý, avšak téměř nepostřehnutelný vliv. V této souvislosti Bertrand Russell varuje, že jazyk nás mate, protože předpokládáme přímočarou korespondenci mezi konstituentami jazyka a konstituentami světa, avšak ta ne vždy skutečně existuje (Peregrin, 2003: 31-32). Tento vliv jazyka nás svádí k předpokladu, že tělo a mysl jsou dvě různé věci. Pro tělesnou výchovu je důležitá ještě jedna z forem dualismu, tzv. hodnotový dualismus (value dualism) (viz. Kretchmar, 1994: 42-47), kde tělo znamená méně než mysl. I když se tělo v dnešní době dostává stále více do popředí, přece jen není na úrovni mysli. Například matematika je stále považována za důležitější než tělesná výchova. To je dobře vidět i v celkovém přístupu školy, kde se většina předmětů věnuje naší mysli, zatímco pro tělo je určen jen jediný předmět, který je navíc často považován za druhořadý (Hardman & Marshall, 2000: 222-223). Důsledky dualismu pro tělesnou výchovu V dualismu je tělesná výchova zaměřená pouze na tělo. Tělo je neinteligentní, nemyslící hmota, proto je třeba jej ovlivňovat zvenčí, kontrolovat ho, nutit ho a říkat mu, co má dělat. Tělo lze rozvíjet a starat se o něj různými způsoby, například stravou, podnebím, hygienou, pohybem. Protože je tělo neinteligentní, musíme mu předepsat, co má dělat. Potom se předem daným způsobem rozvíjejí jeho schopnosti a dovednosti, zdokonaluje se technika. Způsob, jakým se tento pohybový rozvoj těla má dít, určuje biomechanika, která jde ruku v ruce s anatomií a fyziologií, tedy obory, které se zabývají tělem coby bezduchým předmětem. Tělesná výchova se jmenuje tělesná, protože to, co se zde ovlivňuje, je právě tělo. V jiných předmětech než je tělesná výchova se vzdělává mysl, tělo je opomíjeno, jako by vůbec neexistovalo. Faktu, že ve škole se studenti hrbí v lavicích, že povrchně dýchají a kazí si oči, si všímá jen málokdo. Opomíjení návaznosti obsahu tělesné výchovy na celek života člověka se v dnešní době postupně odstraňuje, ale stále je patrná diskrepance mezi pohybovými aktivitami studentů a dospělých lidí. Na převládající stres, únavu a nedostatek času dnešního dospělého člověka je třeba také jiných technik než soutěžních sportů.
Uvádíme-li, že z dualismu vycházející tělesná výchova nemá vliv na mysl, tak to platí v případě, že dualismus je reálným výkladem toho, co to je člověk. Vystihuje-li tato teorie plně člověka, pak tělo s myslí není propojeno a nespolupracuje a působení na tělo ovlivňuje jen tělo; i kdybychom tedy se domnívali, že na mysl skrze tělo působíme, bylo by toto působení nemožné. Není-li tato teorie adekvátní a platí-li psychosomatická teorie, potom je skrze tělo vždy ovlivňována i mysl, i kdybychom si to nepřáli. Neptáme-li se však na to, co je to mysl, a jakým způsobem je ovlivňována, potom ani nevíme, co toto ovlivňování způsobuje, a zda je vhodné. Takové ovlivňování mysli vychází pouze z povahy těla a je tudíž založeno v dualismu. Ačkoliv mnoho učitelů v dnešní době dualismus odmítá, považuje ho za nevhodný a upřednostňuje psychofyzickou či holistickou teorii před dualistickou, učitelé tělesné výchovy se většinou neptají po tom, CO to je mysl a JAK by tělesná výchova měla ovlivňovat a ovlivňuje mysl studentů, ale zajímá je především rozvoj těla. Nicméně obvykle předpokládají, že tělesná výchova nějak mysl člověka ovlivňuje. Toto ovlivnění však většinou není záměrné, je to vedlejší produkt ovlivňování těla. Hlavní důraz je kladen stále především na tělo, ne rovnocenně na obojí, cílená výchova celku mysli v tělesné výchově chybí. Dnešní tělesná výchova tak není cílenou výchovou psychofyzicky či holisticky chápaného člověka, ale stále v sobě podržuje dualismus. Psychofyzická jednota Psychofyzická jednota vychází z dualistických kategorií, ale snaží se odstranit největší problém dualismu, tj. oddělenost těla a mysli. Již sám Descartes se snažil najít způsob, jak spolu tělo a mysl souvisí. V psychofyzickém postoji se vychází z předpokladu, že člověk je tělo a mysl a že obojí je propojené a spolupracuje. Je zde ovšem problém, že je zachován dualistický pohled na ony dvě části, a ty se přes svou nespojitelnost spojují. Problém je následující: člověk nemůže sestávat ze dvou odlišných a nezávislých substancí, které najednou mají být na sobě závislé. Aby mohly vzájemně spolupracovat, nemohly by být nezávislé. Jestliže se mají k sobě vzájemně vztahovat, nemohou být celky o sobě, ale částmi. Pak je ale třeba nově definovat, co to je tělo a co to je mysl, protože dále nemohou být materiální (tělo) a nemateriální (mysl) substance, protože tyto substance jsou nespojitelné. Tento krok už většina neudělá a vystačí si se spojením nespojitelného. Problém oddělenosti člověka od okolí a opomíjení celistvosti jeho života zůstává v kontextu tohoto pojetí stejný jako u dualismu. Přesto může být psychofyzická jednota považována za snahu přiblížit se celistvosti člověka. Důsledky psychofyzického pojetí pro tělesnou výchovu Pojetí člověka jakožto psychofyzické jednoty rozšiřuje rámec dosahu působení tělesné výchovy. Mysl i tělo jsou propojené (odhlédneme-li od výše uvedených problémů) a pro tělesnou výchovu se stává důležité i ovlivňování mysli. Protože tělo a mysl zůstávají pochopené jako v dualismu, tak k anatomi, fyziologii a biomechanice přistupuje ještě psychologie. Tělesná výchova pak není složená pouze z aktivit vytvořených pro tělesný rozvoj, ale také podporuje a využívá schopnosti mysli. Zde je ale důležité, jak je mysl jako celek chápána, což je podmínkou výběru metod k jejímu ovlivnění. Do této oblasti patří v dnešní době například ideomotorický trénink, relaxace, zdůrazňování prožitku a přítomnosti mysli v rámci sportu
v přítomném okamžiku, práce s pozitivním myšlením u pohybových aktivit, práce s nemocnými částmi těla skrze myšlení. Tyto přístupy se však dostávají spíše než do hodin školní tělesné výchovy do výkonnostního a vrcholového sportu, protože v rámci jejich snahy po lepším výkonu a vítězství už pouhé zdokonalování fyzického nestačí. Holismus Řecké slovo holos znamená celek, který předchází částem. Všechny části jsou zde vzájemně závislé a tak vše, co se zdá být oddělené a bezvztažné, není reálná oddělenost, ale zdání způsobené způsobem našeho vidění, vědění a myšlení. Člověk tedy nemůže být složenina materiálního těla a nemateriální mysli, ani psychofyzická jednota odtržená od svého okolí, ale člověk je chápán jako bytí ve světě, které je konečné. Svět, člověka a jeho život od sebe nelze oddělit; řekneme-li člověk, je tím míněn celek konečného člověka ve světě. Holismus tedy není ani psychofyzická jednota člověka ve společnosti, protože holos není složeninou těchto jednotlivin, které mají svůj počátek v dualismu, ale to, z čeho je třeba začít je právě onen původní celek. Vyjdeme-li ovšem z celistvosti, je velice nepravděpodobné, že dojdeme k člověku coby psycho-fyzikální-sociální jednotě. Tento výsledek vzniká spíše seskládáním a propojením toho, co vzniklo v dualismu. Už výše jsme uváděli, že ve snaze získat holistické pojetí bychom museli všechny tyto části nejdříve přehodnotit co do jejich podstaty. V antickém Řecku měli pro celek dvě slova: to holon a to pan (např. Aristotelés, Met V 26, Pol I 2). Celek jako to holon je celkem, který předchází částem. Nejdříve existuje celek, v němž lze vymezit určité části. Části jsou závislé na celku, který je zakládá. Části se k sobě v rámci celku vztahují. Části tedy nikdy nemohou existovat samy o sobě, nezávisle, odděleně. V protikladu k tomuto pojetí je to pan celkem, který vzniká složením jednotlivin; je tedy sumou menších celků. Tyto menší celky existují samy o sobě a jsou bezvztažné. V rámci psychofyzické jednoty nebo psycho-fyzikální-sociální jednoty je nebezpečí, že bude chápána jako celek to pan a ne jako celek to holon. Důvodem je naše výchozí pozice, kdy si myslíme, že můžeme spojit to, co již známe, tj. dualisticky pojímané materiální tělo s nemateriální myslí, i s od nich odděleným okolím a dalšími jedinci. Pro celek jako to holon je ale třeba přehodnotit to, co je to tělo, mysl a jiný člověk, tak, že vyjdeme z původní celistvosti. V holismu neexistuje oddělenost ani v rámci člověka, ani v rámci vztahu člověk a jiné jsoucno, ani v rámci mezilidském, tj. nelze chápat sebe odděleně od ostatních. Holismus tak například mění naší snahu být lepší než ostatní a stále se s někým srovnávat, která vede k soutěžení a porovnávání sebe s ideálem či s druhými. Pochopením celistvosti vystoupí do popředí jiné priority, jiná praxe; ukazuje se zde například důležitost spolupráce, porozumění a respektu. Je-li holismus tím správným pojetím člověka, pak samozřejmě i výchova v dualistickém duchu působí na celek, ale pro většinu celku je toto působení jen vedlejším účinkem jednostranně zaměřeného působení. Rozdíl s holistickou výchovou pak spočívá v tom, že holistická výchova záměrně ovlivňuje celek, všechny jeho aspekty. Například v článku Kalokagathia harmonie duše a těla, nebo harmonie člověka? (Martínková, 2003) jsme uváděli možnost práce s celkem, kde se nerozlišuje, zda se zabýváme tělem, myslí, mezilidskými vztahy či okolními vlivy na člověka, ale to, čemu je třeba se věnovat, jsou problematické části v rámci člověka ve světě bez
ohledu na toto dělení. Nakonec stejně nelze říci, zdali je příčina nějakého problému tělesná, psychická či způsobená mezilidskými vztahy nebo okolím. Důsledky holismu pro tělesnou výchovu Je-li všechno na sobě závislé a vycházející z původního celku, v rámci tělesné výchovy můžeme vidět, že není vhodné se zaměřovat výkonově, na stálou snahu své výkony zlepšit a být lepší než ostatní či než já sám původně. Podíváme-li se jen na fakt, kolik je vítězů a kolik poražených, nevede to k lepšímu celku. Přílišná zaměřenost na výkon se ukazuje i ve školní tělesné výchově. Týká se nejen známkování studentů za výkony, ale i prestiže v rámci mezitřídních a meziškolních soutěží. Místo výkonu se v holismu ukazuje důležitost vzájemnosti, komunikace, spolupráce, přátelských vzájemných vztahů, kladných vztahů k sobě, radostného prožívání a pozitivního myšlení. V holismu se do popředí dostává také snaha více propojit školu s mimoškolním životem u současných studentů i u studentů jakožto budoucích dospělých lidí (např. Masurier & Corbin, 2002: 9), a to platí především v dnešní době, která je plná stresu, únavy a stálého přetížení. Je zde také třeba brát ohled na problematiku smrti, stárnutí a péči o zdraví. Soupis bibliografických citací ARISTOTELÉS. Metafyzika. Praha: Rezek, 2003. ARISTOTELÉS. Politika I. Praha : Oikoymenh, 1999. DESCARTES, R. Meditace o první filosofii. Praha : Oikoymenh, 2001. HARDMAN, K.& MARSHALL, J. The state and status of physical education in schools in international context. In European Physical Education Review 2000, vol. 6, 3, p. 203-229. KRETCHMAR, S. Practical Philosophy of Sport. Champaign : Human Kinetics, 1994. MARTÍNKOVÁ, I. Kalokagathia harmonie duše a těla, nebo harmonie člověka? In Česká kinantropologie, 2003, roč. 7, č.1, s. 75-81. MASURIER G.L. & CORBIN, C. Health-Based Physical Education. In International Journal of Physical Education, 2002, vol. 39, č. 2, p. 4-13. PEREGRIN, J. Filosofie a jazyk. Praha : Triton, 2003.
K pojetí tělesné výchovy Trávníček Pedagogická fakulta MU v Brně Vladislav Mužík, Tomáš Janík, Marek V souvislosti se zaváděním nových rámcových vzdělávacích programů do školské praxe se opět diskutují otázky vztahující se k aktuální koncepci tělesné výchovy na školách, studijní programy učitelství či nové požadavky na přípravu učitelů tělesné výchovy. Odvozujeme-li odpovědi na tyto otázky od poslání tělesné výchovy, měli bychom vzít v úvahu zejména úlohu pohybu v životě člověka, koncepci tělesné výchovy danou vzdělávacími dokumenty a realizaci této koncepce na školách. Předpokládáme, že v odborných kruzích není třeba diskutovat o významu pohybové činnosti pro zdraví člověka. Rovněž se domníváme, že tělesná výchova je zřetelně a jednoznačně vymezena v základních vzdělávacích dokumentech jako součást výchovy žáka k péči o své zdraví. Položme si ale otázku, jak se tato koncepce tělesné výchovy realizuje na školách, resp. jak pojímají tělesnou výchovu učitelé a žáci. K výrazu pojetí Co znamená výraz pojetí? Pedagogický slovník výraz pojetí ve spojení s jiným pedagogickým termínem nedefinuje. Pomocí výrazu pojetí však vymezuje jiné slovní obraty, např. koncepci vzdělávání jako pojetí podstaty vzdělání, jeho hlavních principů a hodnot, cílů a funkcí vzdělání ve společnosti. (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 105) Naskýtá se otázka, zda je tato koncepce vnímána shodně zúčastněnými činiteli - tvůrci koncepce, učiteli, žáky, rodiči aj. Přitom je vhodné rozlišit pojetí z hlediska subjektu (např. žákovo pojetí, učitelovo pojetí), z hlediska objektu (např. pojetí cílů, pojetí učiva, pojetí žáků aj.), z hlediska kvality (např. naivní pojetí, formální pojetí, věcné pojetí aj.), popřípadě dle zaměření (rekreační pojetí, zdravotní pojetí aj.). Co obvykle rozumíme pod pojmem pojetí tělesné výchovy? Zřejmě zorný úhel, pod nímž je vyučovací předmět tělesná výchova jednotlivými subjekty vnímán a interpretován. Existuje soulad v pojetí tělesné výchovy mezi jednotlivými subjekty, a to zejména tvůrci vzdělávacích programů, akademickými pracovníky připravujícími učitele tělesné výchovy, studenty, učiteli, žáky, rodiči? Domníváme se, že tomu tak není. Praxe i četné výzkumy ukazují, že rozhodující vliv na realizaci vyučovacího předmětu a jeho podobě, která je koncepčně deklarována vzdělávacími dokumenty, má učitel. Mareš a kol. (1996) vymezují učitelovo pojetí výuky, resp. učitelovo pojetí vyučování, jako obecnou strategii pro učitelovo pedagogické myšlení a jednání. Podle autorů je základem pro učitelovo plánování vyučování, pro skutečné jednání ve vyučovací hodině, ale i pro učitelovo vnímání kurikula, cílů, učiva, žáků, kritérií jejich hodnocení aj. Odráží se ve vnímání a posuzování pedagogické skutečnosti, sebe sama, kolegů, nadřízených, rodičů aj. Učitelovo pojetí vyučování bývá podle autorů implicitní, individuálně odlišné, relativně stabilní, emocionálně orientované, regulující učitelovu činnost, ale není plně uvědomované.