UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SLAVISTIKY SEKCE UKRAJINISTIKY Komentovaný překlad díla italského spisovatele Umberta Eca do ukrajinštiny Коментований переклад оригіналу роботи італійського письменника Умберта Ека українською мовою Commented translation of the italian novelist Umberto Eco into the ukrainian language Bakalářská práce Vypracovala: Anna Dostálová Vedoucí práce: Mgr. Radana Merzová Olomouc 2011
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a všechny pouţité prameny a literaturu jsem uvedla v seznamu bibliografie. V Olomouci dne 18.5.2011 2
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat především Mgr. Radaně Merzové za podporu, vstřícnost a odbornou pomoc, která mi byla poskytnuta po dobu naší spolupráce, a Mgr. Uljaně Kholod, Ph.D. za její odbornou pomoc při korekturách ukrajinských překladů. 3
Obsah Úvod... 6 1. Teorie překladu... 8 1.1. Translatologie... 8 1.2. Translát... 9 1.3 Historický profil překladatele a tlumočníka... 10 1.4. Překladatel dnes... 10 1.5. Překladatelská etika... 11 1.6. Překladatelské kompetence... 12 2. Překladatelské postupy... 13 2.1. Pochopení předlohy... 13 2.2. Interpretace předlohy... 14 2.3. Přestylizování předlohy... 15 3. Umberto Eco a Jméno růže... 18 3.1 Život Umberta Eca... 18 3.2. Umberto Eco a semiotika... 18 3.3. Interpretace a nadinterpretace... 19 3.4. Jméno růže... 19 4. Překlad... 22 5. Komentáře k překladu... 27 5.1. Rozbor překladu... 27 5.2. Latinské výrazy... 29 5.3. Jména vlastní... 30 5.4. Srovnání lexika... 31 5.5. Jmenné rody... 37 5.6. Shoda dvou ukrajinských překladů... 38 4
5.7. Český překlad... 38 5.7.1. Komentář k překladu... 42 Závěr... 43 Резюме... 47 Anotace... 51 Seznam bibliografie... 52 Seznam příloh... 54 Příloha č. 1... 55 Příloha č. 2... 59 Příloha č.3... 64 5
Úvod Práce překladatelů hrála důleţitou roli v lidském společenství jiţ od dávných dob, umoţňovala šíření literárních děl mezi národy navzájem. Nebýt právě překladů, umoţňujících tento koloběh, byli bychom ochuzeni o významnou část světového literárního dědictví. Sloţitost práce překladatele je moţné pochopit teprve aţ samotným čtením děl v originálním jazyce a následným srovnáním s jazykem cílovým. Tato disciplína pro mě proto byla vţdy fascinující, zvláště pak srovnávání překladů či podrobná analýza textů. Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila komentovaný umělecký překlad italského originálu Umberta Eca do ukrajinštiny. Cílem práce je přeloţit část originálu díla významného italského postmoderního spisovatele Umberta Eca do ukrajinštiny a doplnit vhodným komentářem, analyzovat lexikální a syntaktickou stránku ukrajinského jazyka. První kapitola pojednává o teorii překladu a translatologii, velmi mladém vědeckém oboru, dříve chápaném jako součást aplikované lingvistiky, dnes jiţ stojícím samostatně. V podkapitolách Тranslatologie, Translát, Historický profil překladatele a tlumočníka a Překladatelské kompetence teoreticky nastiňuji problematiku překladatelské činnosti, historický profil překladatele a úskalí jeho práce. Tato kapitola dovoluje nahlédnout do samého nitra teorie překladu a čtenáři tak napomáhá přiblíţit se k samotné podstatě interpretace. Dále se pak věnuji problematice překladatelských postupů, interpretaci a analýze literárního díla. Na základě příkladů různých interpretací literárních děl ukazuji, jak velké odchylky mohou nastat ve volném překladu uměleckého díla, coţ pak následně ukazuje i moje studie v poslední kapitole. Třetí kapitola dává prostor k představení autora originálu, italského sémiotika, filozofa, historika a v neposlední řadě spisovatele, představitele postmoderny a avantgardy - Umberta Eca. Je zde uvedena jeho biografie, ţivotní filosofie a krátká část je věnována sémiotice, vědě, jíţ se Eco celý ţivot zabýval a zmíněna je také interpretace a nad interpretace díla. Je zde uveden samotný román Jméno růže, doplněn komentáři Umberta Eca, autor zdůvodňuje výběr názvu a rozebírá také některé pasáţe. 6
Samotný překlad do ukrajinštiny slouţí především jako výchozí materiál pro následné rozbory. Jedná se o překlad lingvistický, důraz je kladen na přesnost interpretace originálního znakového materiálu. Přeloţila jsem část první kapitoly jiţ výše zmiňované knihy Jméno růţe, a to převáţně za pouţití italsko ukrajinského slovníku. Snaţila jsem se tak zamezit vlivu češtiny jako třetího jazyka, aby lingvistický rozbor byl přesný a následné srovnávání jazykových prostředků mohlo být vyhodnoceno s minimální odchylkou. Poslední kapitola je ryze praktického charakteru. Cílem je srovnání italského originálu, ukrajinského překladu (Прокопович / Prokopovyč), mého vlastního překladu a překladu českého (Frýbort). Největší pozornost je věnována právě těmto výše zmíněným, dvěma ukrajinským překladům, a to s důrazem na stránku lexikologickou a stránku syntaktickou. Mimo jiné se budu se zabývat uţitými latinskými výrazy, či problematice překladu vlastních jmen, zvláště pak jejich fonetickým přepisem do ukrajinštiny. Mojí snahou bude procentuelně vyjádřit absolutní shodu uţitého lexika v případě ukrajinských interpretací, či jmenných rodů v různých překladech. Dále provedu lexikální překlad originálního díla do češtiny, který bude slouţit jako materiál k dalším rozborům a porovnáním. 7
1. Teorie překladu Poznat všechny teoretické stránky překladu je velmi důleţité pro následné správné zhodnocení díla, a provedení plnohodnotné překladatelské práce. Teoretici do hloubky rozebírají všechny náleţitosti týkající se překladu děl, správné interpretace a mnoho dalších faktorů, jeţ ovlivňují správný převod textu z jazyka výchozího do jazyka cílového. Jedním významných českých teoretiků překladu byl bezesporu Jiří Levý (1926-1967), který publikoval několik děl věnovaných právě problematice překladu. 1.1. Translatologie Překladatelství je starodávné umění. Velice známé je prvotní provedení řeckého překladu hebrejské bible vzniklé v období 285 aţ 244 př. n. l. v Alexandrii. Jedná se o nejstarší zachovalý překlad Starého zákona do řečtiny, známý jako Septuaginta, pojmenovaný podle sedmdesáti muţů, kteří na něm pracovali. Světově známý literární překlad je latinská verze Homéra, ztvárněná Luciem Liviem Andronikem, dokončená okolo 250 př. n. l. Později dochází k překladům řeckých her do latiny, coţ také dalo základ uţívání hexametrického verše v Římě. Většina římských spisovatelů, jako byl například Cicero či Catullus, byli častými překladateli z řečtiny. Ačkoli mnoho vzdělaných Římanů, obyvatel římského impéria, znalo řecký jazyk, díla řeckých spisovatelů byla překládána do latiny, méně častěji pak latinská do řečtiny (Friedberg, 1997). Historie teoretických spisů, týkajících se problematice překladu, se datuje aţ do raných dob naší historie. Zde je moţné vyzdvihnou především Cicera, Horatia či Svatého Jeronýma, všichni se do velké míry zabývali právě teoriemi překladu a jejich díla si udrţela velký vliv aţ do začátku dvacátého století (Munday, 2001). Ačkoli překladatelství jako činnost i předmět teoretického zkoumání je uţ dlouho zavedená, o mnoho staletí později se rodí úplně nová disciplína, translatologie. Historie translatologie jako akademické discipliny se chronologicky neshoduje s ţádnou jinou historii různých překladatelských tradic nebo se samotným aktem překládání, který je starý jako lidstvo samo. Translatologie je velmi mladý vědní obor, jehoţ počátky můţeme sledovatt od začátku sedmdesátých let dvacátého století. Dříve v padesátých a 8
šedesátých letech se translatologie jako taková běţně definovala jako část aplikované lingvistiky (Baker, 2004). Translatologie je pomezní disciplína mezi literární vědou a vědou lingvistickou, převáţně je ale povaţována za vědu lingvistickou. Základem kaţdého překladu je převod díla z jazyku originálního do jazyku překladu. Důleţité je uvědomit si, ţe překládaný text je nejenom nositelem informaci estetických, ale současně i informací věcných. Při analýze se potom rozebírá nakolik je zachována hodnota přeloţeného díla, i věcná informace originálu. (Petrů, 2000: 38) 1.2. Translát Fišer (2009) definuje translát takto: Translát (produkt překládání), je cílový text vytvořený překladatelem (autorem překladu) v jazyce cílovém nebo-li přijímacím, který je odlišný od jazyka originálu, ve kterém byl výchozí text napsán. Kaţdý text, výchozí i překlad, je nositelem určitého druhu informací, určitého významu. Čtenář, který přijímá přeloţený text, očekává, ţe suma informaci obsaţená v translátu, bude shodná se sumou informací ve výchozím textu. Je zřejmé, ţe z hlediska translatologického není moţné dosáhnout absolutní shody, snahou překladatele je převod co největšího mnoţství informací z textu výchozího do textu cílového. (Fišer, 2009) Mezi translátem a originálem dochází ke změnám jak v obsahu textu, tak i v jazykovém ztvárnění. Překladatelskou snahou bývá zpravidla minimalizovat zřetelnost obsahověsémantických odlišností. (Hrbáček, 1994) Nutností kaţdého překladatele je dbát na to, aby čtenář porozuměl kompletně celému překladu, tím zvláště, jedná li se o text odborný obsahující definice či zkratky v cílovém jazyce neznámé nebo pouţívané jiným způsobem. U překladu odborných textů jsou častým jevem komentáře či vysvětlivky, které ozřejmují čtenáři terminologické rozdíly pojmů autora originálu. V tomto případě by samotný překlad byl naprosto nepostačující. (Fišer, 2009) 9
1.3 Historický profil překladatele a tlumočníka Zdálo se, ţe překladatelé a tlumočníci celkově historicky patřili k menšinovým skupinám. Například mnoho tlumočníků v Novém světě, v období prvních expedic byli původní obyvatelé (Indiáni), často také sluhové a podobně. V tomto případě se nejedná o menšinové skupiny z hlediska kvantity, ale z hlediska politické a ekonomické moci. První generace tlumočníků v Novém světě byli převáţně původní obyvatelé trénování v umění tlumočnickém objevitely jako byl například Kryštof Kolumbus v Latinské Americe či Jacques Cartier v Kanadě. Co se Evropy a dalších neevropských zemí týče, existoval zde podobný vzor. V Turecku během 16. a 17. století byli mezi překladateli Řekové, Italové, Němci a Holanďané, kteří konvertovali k islámu. V Egyptě na počátku 19. století byli nejznámější literární překladatelé křesťané, často také libanonského či syrského původu. V Československé republice v letech 1940 aţ 1950 simultánní tlumočnictví bylo prováděno válečnými emigranty (anglický jazyk), Ţidy, kteří přeţili koncentrační tábory (německý jazyk) a Ruskými emigranty druhé generace (ruský jazyk). To byly menšinové skupiny obyvatel a emigranti. Je moţné, ţe i dnes existují podobné profily ve společenství a na soudních dvorech jako třeba ve Velké Británii, Švédsku, Spojených státech amerických či Austrálii. (Baker, Saldanha 2009) 1.4. Překladatel dnes Fišer ve své knize (Překlad jako kreativní proces, 2009: 28) definuje překladatele jako člověka způsobilého k překladatelské činnosti buď institucionálně vysokoškolským studiem překladatelství (a tlumočnictví) nebo jako autodidakta. Překladem odborných textů se zabývají hlavně specialisté daných oborů, kteří však nejsou profesionálními překladateli, překladatelské a stylizační problémy tak musejí konzultovat ještě s jazykovými odborníky. Umělecký překlad je většinou prácí básníků, kteří jsou často i překladateli. Jelikoţ je jejich specializací právě básnictví, je nutná navíc konzultace lingvisty. Básníci provádějí tzv. interlineární překlad a přebásnění. Snaţí se zachovat původní estetický účinek výchozího textu a jeho vliv na čtenáře. (Fišer, 2009) 10
Levý (1998) zdůrazňuje, ţe někdy právě dochází k rozrušení uměleckého díla tím, ţe například nadměrně pečlivý filolog překládá příliš doslovně, čímţ mu unikne celková hodnota dané pasáţe. Překladatelé dnešní doby jsou většinou lidé s příslušným vzděláním, nebo jedinci ovládající daný jazyk na vysoké úrovni. Překladatel by měl být schopen přeloţit výchozí, originální text do jazyka přijímací kultury, a to dle svých nejlepších schopností, s velkou dávkou svědomitosti a zodpovědnosti za výsledek svojí práce. Levý (1998:83) specifikoval typ talentu vhodný právě pro překladatelské umění. Jsou to: představivost, schopnost objektivace a stylistické nadání. V současnosti existují mnohé překladatelské spolky, které ve svém středu soustřeďují překladatele a dbají o povznesení společenské prestiţe profese i kvality překladu. Pořádají různé akce, semináře či vydávají periodika zabývající se překladatelskou praxí či její blízkou problematikou. 1.5. Překladatelská etika V dnešní době jsou překladatelé a především tlumočníci vázáni překladatelskou etikou. Stejně tak, jako u mnoha jiných profesí je překladatel vázán pravidly a předpisy, které by měl dodrţovat. Veškeré písemné překlady obsahující důvěrné informace by měl překladatel zachovat v diskrétnosti. Při soudních či policejních překladech je překladatel vţdy vyzván k podpisu formuláře, kde stvrzuje pravdivost, objektivnost a absolutní nezaujatost ke konkrétnímu případu. V případě porušení některých stanovených pravidel nebo by došlo dokonce k poopravení původního znění za účelem maření policejního či soudního vyšetřování, můţe dojít i k trestnímu stíhání překladatele. Existuje mnoho případů, kdy byl překladatel vyzván ke zkreslení významu původního textu. Jedná se zde o přizpůsobení překladu pro televizi, dětské kníţky či reklamní kampaň. Z překladatelova úhlu pohledu je překladatelská etika stále více komplikovaná. Jsou to případy, kdy je překladatel vyzván k přeloţení textu, jeţ se mu jeví uráţlivý nebo nastane-li situace, při níţ se překladatelská etika dostává do konfliktu s etikou osobní (Robinson,1998). 11
1.6. Překladatelské kompetence Překládaný text nám můţe ukázat řadu problémových situací, které můţe úspěšně definovat pouze osoba s určitými znalostmi a dovednostmi, dosti se uplatňuje i myšlenkové tvoření, jehoţ míra se můţe dle různých situací lišit. Jako stěţejní kompetenci Fišer (2009) zmiňuje kompetenci jazykovou, dále pak kompetenci analyticko interpretační a textovou. Textová kompetence je překladatelova schopnost porozumět sémantickému sdělení výchozího textu tak, ţe je schopen ho převést do jazyka cílového bez sémantických chyb a tlumočit ho jako funkčně adekvátní sdělení v cílovém textu. (Fišer 2009). 12
2. Překladatelské postupy Překladatelské postupy jsou důleţitým nástrojem překladatelské činnosti a proto neţ se dostanu k vlastnímu obsahu této práce, jiţ je srovnáni překladů, je třeba se nejprve zaměřit na teoretická východiska. Existují tři fáze překladatelovy práce, které definoval Jiří Levý (Teorie překladu, 1998). Tato teorie vychází z toho, ţe předloha je pro překladatele umělecky zpracovatelný materiál. 2.1. Pochopení předlohy Podle autora je pochopení předlohy jedním ze základních předpokladů dobrého překladu, neboť není moţné překládat dílo, do jehoţ konkrétního smyslu překladatel nepronikne, tudíţ není moţné správně interpretovat skutečnost zobrazovanou autorem, původním umělcem. Celý proces pochopení předlohy, či pronikání do smyslu díla probíhá, jak uvádí Levý (1998), ve třech rovinách coţ ovšem neznamená, ţe jednotlivé etapy probíhají odděleně či vědomě: K tomu, aby byl text pochopen z hlediska filologického není potřeba ţádného zvláštního nadání, jedná se čistě o mechanický proces, nejdůleţitější je odborná příprava a léta praxe. Vyskytují se omyly, jakých se překladatel dopustí z důvodů chybných asociací či nepochopení slov originálu, které mají více významů. Jiří Levý (1998) upozorňuje na klasický případ filologického neporozumění verše z Jelínkova překladu Audenovy básně, kde překladatel vůbec nepochopil autorem uţité metafory a dopustil se chybného překladu díla. Po překladateli se vyţaduje především uvědomělejší a zevrubnější poznání díla, neboť musí čtenáři správně zprostředkovat náladu díla, ironii či tragický podtext, zda je dílo útočné, ţivé, či naopak jde o suché konstatovaní atd., (Levý, 1998). Levý (1998: 54) zde uvádí názorný příklad, který ukazuje, k jakým odlišnostem můţe vést nesprávné pochopení předlohy, v tomto případě jde o nepochopení z hlediska lexikálního. Autor porovnal 4 dosavadní české překlady Macbetha, ke své analýze si vybral ukázku čarodějnické scény ze IV. jednání. 13
Shakespeare: Thrice the brindled cat was mewed. Thrice and once the hedge-pig whined. O. Fišer jako jediný přeloţil úryvek správně: Třikrát pestrý kocour mňouk. Jeţek třikrát a jednou kvik. J. J Kolár znásobil jeţky, z jednoho udělal celé jeţčí kvarteto a dokonavá slovesa zaměnil za nedokonavá. : Třikrát pestrý kocour vzlykal. Tři a jeden jeţek kvikal. J. V. Sládek zřejmě zmaten špatnou interpunkcí v některém z vydání Shakespeara, mylně vztahuje číslovku thrice k předcházejícímu verši. : Třikrát strakáč kocour mňouk třikrát, - a jednou jeţek kvik. O. E. Babler spočítal jeţkovo zakvikání matematicky správně, po slovové stránce avšak došlo k pochybení : Třikrát mourek zamňoukal. Jeţek zaškvik čtyřikrát. Po pochopeni jazykových prostředků, dílčích motivů a estetických hodnot, nastává fáze pochopení uměleckých celků, coţ znamená psychologii postav, jejich vztahy, prostředí děje a ideový záměr autorův. Můţeme rozlišit mezi překladatelem tvůrčím a mechanickým. Překladatel tvůrčí dokáţe proniknout do prostředí, v němţ se děj překládaného díla odehrává, zná zvyklosti doby, proniká k postavám, situacím a idejím, zatímco překladatel mechanický vnímá jen text a mechanicky překládá slova bez toho, aniţ by blíţe porozuměl myšlence celého díla (Levý, 1998). 2.2. Interpretace předlohy Interpretace je nutná z hlediska nesouměřitelnosti jazykových materiálů - jazyka originálního překládaného textu (předlohy) a jazyk překladu, v obou jazycích totiţ není moţná absolutní významová shoda. V případech, kdy jazyk překládaného není schopen pojmout tak široké či mnohoznačné lexikum jako jazyk, do něhoţ se překládá, nastává situace, kdy se překladatel musí rozhodnout, jaký ekvivalentní výraz zvolit, aby skutečnost popsaná předlohou, byla zobrazena co nejvěrněji (Levý, 1998). 14
Ve své knize Interpretace a analýza literárního díla Pechar (2002: 247) poukazuje na různé interpretace například srovnáním dvou překladů Hamleta. Originální znění: To-morrow is Saint Valentine s day All in the morning betime, And I a maid at your window To be your Valentine. Saudek zdůrazňuje motiv osudovosti a pouţívá silnější emotivní prvky: Zítra je Jana Křtitele, A raníčko, hned zrána Jeníčku spíš? já přišla jiţ, Tvá souzená ti Jana. Urbánkův překlad je daleko střízlivější a nedochází tam k podobnému posunu jako u Saudka. Zítra je svátek milenců, Hned brzy ráno vstanu, Spatříš mě u okna, Tím, co sis přál, se stanu. 2.3. Přestylizování předlohy V tomto posledním bodě se Levý (1998) zabývá jazykovou stylizací a problematikou překladu zvláště v otázkách poměru dvou jazykových systému, stop jazyka originálu ve 15
stylizaci překladu a napětí ve stylu překladu, vznikající převodem myšlenky do jazyka, v němţ nebyla vytvořena. Dále autor (Levý, 1998:67) tvrdí: Jazyk předlohy a jazyk překladu nejsou přímočarě souměřitelné. Jazykové prostředky dvou jazyků nejsou ekvivalentní, a proto je nelze převádět mechanicky. Nekryjí se přesně významy a jejich estetické hodnoty. Proto je překlad tím obtíţnější, čím větší je úloha jazyka v umělecké výstavbě textu, proto je u překladu poezie zapotřebí větší pruţnosti i větší celkové volnosti. Dále pak je velice důleţité zmínit nesouměrnost jazyků po stránce sémiotické. Skutečnost, která je všude kolem nás, kterou jsme neustále obklopováni, je kontinuum, jeţ mluvčí daného jazyka rozděluje na segmenty, které pojmenovává. Běţné a zřetelné rozdíly je moţno sledovat například u struktury domu. Všechny domy jsou si svojí strukturou více či méně podobné. Pro jejich části, jako je například střecha, dveře, okno, schodiště, atd. máme v různých jazycích pojmenovány totoţným ekvivalentem. Jsou zde ale případy, kdy nastává nesouměrnost. Jako přiklad slouţí definice poschodí (podlaţí). V Americe či Rusku platí, ţe podlaţí se počítá jiţ od povrchu země, zatímco u nás a v některých jiných zemích se nepočítá přízemí a první poschodí se počítá aţ od následujícího podlaţí. (Levý, 1998) Pokud překladatel podcení tyto skutečnosti, dochází ke špatné interpretaci výchozího textu a přeloţený text ztrácí na kvalitě. Zvláště pak, pokud mylně přeloţený výraz mění celkový význam dané pasáţe. Dále jsou nápadné rozdíly u rozdělení denních období, světelného spektra či příbuzenských vztahů, coţ Levý ( 1998: 70 ) ukazuje na následujících příkladech : noc ráno dopoledne odpoledne večer noc Př. 1 : 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 night morning afternoon night 16
Př.:2 maďarsky anglicky česky indonésky starší bratr batya brother bratr sudara mladší bratr öccs brother bratr sudara starší sestra nene sister sestra sudara mladší sestra nug sister sestra sudara Z tabulky je zřejmé, ţe maďarština rozděluje sourozence dle věku a přisuzuje jim vlastní název. Angličtina a čeština jsou v tomto ohledu na stejné úrovni, mají vyraz pro sourozence rozlišený jen dle pohlaví. Indonézština disponuje pouze jedním výrazem, společným jak pro bratra, tak sestru. 17
3. Umberto Eco a Jméno růže Jméno růţe je kniha známá po celém světě, obestřena mnohými tajemstvími a několikerými hypotézami. Mnoho spisovatelů publikovalo několik děl zabývající se právě analýzou Jména růže, jeho symbolikou a uţitými jazykovými prostředky. Vţdyť sám Eco v několikastránkovém doslovu detailně rozebírá určité pasáţe a polemizuje co ho vedlo k tomu, jak dílo nakonec pojmenoval. Jelikoţ Eco byl nejenom spisovatel a literární kritik, ale hlavně uznávaný sémiotik, několik řádků je v této kapitole věnováno i této nauce o znacích, sémiotice. 3.1 Život Umberta Eca Umberto Eco se narodil roku 1932 v Piemontu, studoval filosofii na univerzitě v Turíně. Jeho disertační práce pojednávala o estetice sv. Tomáše Akvinského. Působil na univerzitách v Turíně, Miláně a Florencii. Připravoval kulturní programy pro státní televizi, souběţně pracoval jako editor milánského nakladatelství Bompiani, ve kterém vyšla naprostá většina jeho děl, Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo, Pražský hřbitov, Baudolino, Ostrov včerejšího dne, a další. Publikoval přes 12 knih, velice přínosných v oblastech sémiotiky, estetiky i kulturní kritiky. Většina z nich byla přeloţena do angličtiny. Eco jako jazykovědec napsal i několik děl v angličtině, ty potom musely být přeloţeny do italštiny (Collini, 1995). 3.2. Umberto Eco a semiotika Umberto Eco byl respektovaný italský historik a literární kritik a v neposlední řadě expert ve vědním oboru zvaném sémiotika. Mezi jeho hlavní díla, zabývající se tímto oborem, patří například La struttura assente, Le forme del contenuto a v angličtině dostupné A theory of semiotics. Sémiotika je vědou o znacích. Základní problematikou sémiotika je interpretovat kulturu jako systém znaků. Ačkoli se historie sémiotických myšlenek datuje přes středověk aţ k Platónovi či Aristotelovi, moderní sémiotika 18
začíná prací Charlese S. Pierce a Ferdinanda de Saussura. ( Adele J. Haft, Jane G. White, Robert J. White, 1999) 3.3. Interpretace a nadinterpretace V této kapitole se budu věnovat interpretaci textů, coţ je hlavní činnost humanitních a společenských věd. Jedná se o otázky hranic významu textu a jak jsou tyto hranice autorem stanoveny, převáţně se zde jedná o otázku relevantnosti a zda-li pak takové výklady neměly být vyloučeny jako nadinterpretace (Collini, 1995). Interpretace spolu s formalizací a jazykovým rozborem tvoří tři základní sémiotické metody. Je to metoda velice stará., jiţ v dávných dobách interpretaci podléhaly jak přírodní, tak i lidské výtvory. Jde o to, ţe interpretace má jednotící interdisciplinární povahu, coţ znamená, ţe ji můţeme aplikovat nejen ve vědě, ale i v praktických odvětví. Hrozí zde však nebezpečí, ţe by interpretace byla předloţena nesprávně. Vrátíme-li se do minulosti, klasický přiklad je nesprávné vysvětlování přírodních úkazů, například blesky, bouře, zatmění slunce, apod. To vše ve starých civilizacích bylo chápáno jako nepřízeň bohů (Černý, 2004). 3.4. Jméno růže Eco v roce 1980 publikuje své otevřené dílo Jméno růže. Tento strhující román o mniších, metafyzice a vraţdě, vše zasazené do tajemného prostředí středověku, mu přináší celosvětovou slávu a popularitu. Bylo prodáno více neţ půl milionu výtisků v Itálii a od roku 1980 byla také velkým bestsellerem ve Francii. Získala hned několik velmi prestiţních ocenění v literárním světě, ve Francii Prix Medici a v Itálii Premio strega či Premio Viareggio. Ve spojených státech se prodalo přes milión výtisků tohoto románu a okolo osmi set tisíců výtisků v deskách měkkých. V kaţdém případě Jméno růže je přesně ten typ románu, jaký společnost mohla očekávat právě od muţe takové intelektu a rozmanitých zájmů jakým bezesporu byl Umberto Eco. Na otázku týkající se výběru názvu Jméno růţe sám Eco (1996: 508) odpovídá: Růţe je symbolická figura, tak nabytá významy, aţ nemá skoro ţádný: mystická růţe, válka růţí, růţe je růţe je 19
růţe, rytíři růţového kříţe, díky za překrásné růţe, ó, svěţí růţe voňavá. Podle Eca (1996: 509) by autor neměl dílo interpretovat, ale můţe říci, jak a proč dílo napsal. Uvádí zde autora E. A. Poa a jeho Filosofii kompozice (The filosophy of composition). Ta pojednává o tom, jak je napsán Havran. Neříká nám, jak bychom měli knihu číst, ale ukazuje problematiku a dává prostor pro uskutečnění poetického efektu. Příběh samotný je zasazen do středověku a odehrává se během jednoho listopadového týdne roku 1327. Autor pouţívá nesčetné citace z originálních děl spisovatelů jako je Alanus ab Insolis nebo Isidor Sevillský, čímţ je podtrţena autentičnost celému románu. Hlavními představiteli jsou františkánský mnich Vilém Baskervillský a jeho ţák Adso z Melku. Přijíţdějí do opatství, které je jedinečné pro svůj spletitý labyrint, ukrývající v nejvyšším patře největší knihovnu tehdejšího křesťanského světa. Vilém přichází s posláním vyjednat půdu pro následné jednáni s delegací avignonského papeţe Jana XXII s františkány. Po příjezdu se dozvídá o smrti Adelma z Otranta a jako bývalý inkvizitor je poţádán, aby se ujal vyšetření případu. Během následujících dní dochází k několika dalším úmrtím. Vilém se během pátrání zabýval debatami filosofického rázu, jeţ vedl se slepým Jorgem z Burghosu, druhým nejstarším obyvatelem opatství. Všechny zavraţděné spojovala jedna věc - ona tajemná knihovna. Vilém se snaţí rozluštit tajemství knihovny, jeţ zná pouze knihovník Malachiáš a jeho pomocník Berengar, současně dochází k dalšímu úmrtí a obětí se stává právě Berengar. Vilém objevuje zazděnou místnost, obsahující zakázané knihy. Zazděný byl původně i druhý díl Aristotelovy Poetiky, který někdo z knihovny odnesl. Tato kniha byla pokládána za ztracenou, nebo nikdy nesepsanou. Přijíţdí delegace a začne probíhat jednání, které vede Bernardo Gui (historické postava, autor Practica inquisitionis vydaného 1323-1324), jsou zavraţděni další lidé, je zatčen podezřelý místní celarius (správce). Vilémovi kniha neustále uniká, umírá i knihovník Malachiáš, kterému kniha byla naposledy předána. Po neustálém zkoumání se vyšetřovatel dostává aţ k Jorgemu, ten povaţoval lidský smích, který kniha ospravedlňovala za nástroj ďáblův, a proto ji napustil jedem. Jorge nakonec sám, v obraně své víry, celou knihovnu zapálí a Vilém s Adsonem opouštějí opatství. Příčinou vraţd byl Berengar, jehoţ spalovala láska k chlapcům, knihu dal Adelmovi výměnou za pohlavní styk. Adelmo se následně vyzpovídá Jorgemu, který se tak dozvídá o tom, ţe jím tak nenáviděná kniha opustila zdi knihovny. Adelmo spáchá sebevraţdu. Kniha se pak dostává do rukou, které neznají 20
její smrtelné tajemství a umírají další lidé. Vilém nakonec odhaluje tajemství chodby nesoucí název Finis africae, tam se dostává k Jorgemu, kde se celý případ vyjasňuje. 21
4. Překlad Ім я рози Першого дня час першій, де подорожні прибувають під обитель, а Вільям подає доказ великої дотепності. Був один прекрасний ранок на кінці листопада. Вночі трішки ішов сніг, але земля була покрита свіжою сніговою верствою не більше, ніж на три пальці. Ще перед світанком, одразу після Утрені ми слухали месу в одному селі у долині. І потім, із сходом сонця, ми вирушили в дорогу у гори. Коли ми піднімалися стрімкою стежиною, яка оточувала гору, мені відкривався вид на абатство. Хоч я вже багато пізнав з християнського світу і мене також не дивували стіни абатства, які були схожі на інші, але я був вражений розміром цих стін, котрі, як я пізніше дізнався, були складовою частиною цілої Будови. Це була восьмикутна Споруда, яка на відстані здавалася чотирикутною ( це найдосконаліша фігура, яка виражає міцність та неприступність Міста Божого), та її Південні боки стриміли над платом абатства, тоді як боки північні, здавалося, зростали з того самого підніжжя гори, на якому вони стрімко здіймалися. Кажу вам, що дивлячись знизу, я бачив картину ніби скеля продовжувалася вгору, незалежно від кольору чи матеріалу, і перетворювалася у певній точці на башту (робота велетнів, які дуже добре зналися із землею та небом ). Три ряди вікон указували на триєдний ритм цієї надвисокої конструкції так, вона була фізично чотирикутна на землі, а духовно трикутна у небі. Коли ми наблизилися ще більше, можна було сказати, що форма чотирикутника зросталася з кожним із його кутів, в одну семикутну вежу, п ять боків котрої розтягувалися за її межі - а далі із чотирьох кутів головного восьмикутника виростали чотири менші семикутники, які за їх межами виглядали як п'ятикутники. І мабуть не існує жодної людини, яка вже колись бачила таку упорядкованість стількох чисел святих, де кожен розкриває нам певний духовний сенс. Вісім- це число досконалості всіх чотирикутників, чотири- число Євангелій, п ять - число районів світу, сім- число дарунків святого Духа. 22
За розміром і формою Будова мені була схожа на ті, що я пізніше бачив у на Півдні італійського півострова замок Урсі - но чи, наприклад, даль Монте, але через недоступне положення належала до тих, які були дуже жахливі і викликали страх у мандрівника, наближався до неї. На щастя, був дуже ясний зимовий ранок а тому мені Будова не здалася такою жахливою, як під час бурі. Але також не можна сказати щоб її вигляд викликав почуття радості. Коли я її бачив, мене охоплювало почуття страху та тривоги. І Богу відомо, що це не були то примари моєї незрілої душі, але що я чесно передававав безсумнівно погане передчуття, вписане у це каміня, від того самого дня, коли гіганти приклали до нього свої руки, тобто ще раніше, ніж ченці наважилися його посвятити як храм слова Божого. Тим часом, як наші мули намагалися дісталися до останнього крутого повороту гори, там де головний шлях розходився на три боки, де з головної дороги відділилися ще дві бічні. Мій учитель зупинився на декілька хвилин, дивлячись обабіч шляху, на сам шлях та до далини перед собою, де виднівся гай вічнозелених піній, які створювали на короткому відрізку дороги природний дах, укритий снігом. «Багате абатство,- сказав він. «Абату подобається добре виглядати перед людьми». Було звичним чути від нього завжди багато найдивніших зауважень, тому я нічого не запитав. Також через те, що ми почули шум і бачили, як за поворотом з'явилося декілька ченців та конюхів. Один з них прийшов нам на зустріч і з великою повагою промовив: «Ласкаво просимо, пане» сказав, «і не дивуйтеся, що я знаю хто ви, тому що ми вже були попереджені про ваш візит Я, Реміґій з Вараґіни, келар монастиря. І ви, я впевнений, монах Ґульєльмо з Баскавілли, Абата необхідно попередити. Ти, «диктував, звертаючись до одного з решти, «повертайся, щоб попередити про те, що наш гість уже перед ворітьми. «Дякую Вам, пане келарю»,- сердечно відповів мій учитель,- «я тим більше ціную вашу охоту привітати мене, коли знаю про те, що Вам через нас треба було перервати переслідування, але не хвилюйтеся, кінь пострибав звідси і попрямував шляхом праворуч. Не міг зайти дуже далеко, тому що, наближаючись 23
до сміттєзвалища, він зупиниться. Кінь надто розумний, щоби йти горбистою місцевістю. довго «Коли ви його бачили?»- запитався келар. «Ми його дійсно не бачили, правда?» сказав, жартівливо звертаючись до мене. «Але якщо ви шукаєте Брунелла, то ця тварина не може бути в іншому місці, ніж в якому я вам сказав». Келар вагав. Глянув на Ґульєльма, потім на дорогу, і, нарешті, запитався: «Брунелло? Як ви знаєте?» «Ну»,- сказав Гугліелмо, «це зрозуміло, що ви шукаєте Брунелла, це найулюбленійший кіиь Абата, найкращий із цілої вашої конюшні, чорний, висотою 5 футів, має чудовий хвіст, копита малі та круглі але дуже регулярний галоп. У нього мала голова, тонкі вуха, але великі очі. Він попрямував праворуч, кажу вам, одним словом - поспішайте.» Келар хвилину вагався, потім він дав знак своїм, щоб вони рушили вниз по шляху праворуч, і наші мули почали знову підніматися вгору. Я вже хотів запитатися про це, Ґульєльмо, тому що я помирав з цікавості, але він дав мені зрозуміти щоб я зачекав. І, дійсно, через декілька хвилин ми почули крики радості, а за поворотом на дорозі з'являлися ченці і конюхи, ведучи коня за вуздечку. Вони пройшли коло нас із досить розгубленим виглядом і швидко попрямували до абатства. Гугліельм напевно сповільнив крок для того, щоб дати їм можливість розказати про все, що сталося. Проте, я вже мав багато нагод помітити те, що мій учитель за всіма ознаками найпорядніший чоловік, піддається марнославству завжди, коли є можливість проявити свою дотепність. Я вже оцінив його здатність до дипломатії, бо зрозумів, що він хотів прийти до абатства вже маючи тут репутацією мудрого чоловіка. «І зараз скажіть мені», - я вже не міг опанувати свою цікавість. «Як ви могли це знати?» «Мій хороший Адсо»,- мовив вчитель. «Усю дорогу я тебе 24
навчаю прикметам, якими світ говорить з нами як велика книга. Алан Лільський казав, що. Omnis mundo creatura Quasi liber et pictura Nobis est in speculum. І думав про невичерпні резерви символів, якими Бог, через свої створіння, розказує нам про вічне життя. Але Всесвіт, він ще більше говіркий, ніж Алано думав і просто не говорив про останні речі (у цьому випадку робив це завжди таємничо ) але також про речі майбутні, які були абсолютно зрозумілими. Мені цілком соромно повторювати тобі те, що ти би мав давно знати. На перехресті трьох доріг, на ще свіжому снігу, з великою ясністю було видно сліди одного коня, які вели на шлях ліворуч від нас. Сліди мали гарну форму й однакову відстань, вони інформували нас про те, що копито було мале та кругле, а галоп дуже регулярний - отже можна було визначити характер коня і той факт, що він не бігав безладно, як дика тварина. Там, де пінії створювали наче природне сховище, деякі галузки були недавно зламані на висоті точно відміряних п яти футів. На колючках однієї з ожин, повз яку тварина повернула праворуч, трясучи своїм хвостом, затримався жмуток довгого чорного кінського волосся. Так тепер ти мені не навіть не кажи, що начебто не знав про те, що ця дорога закінчувалася на смітнику. Тому що, вже піднімаючись угору, ми бачили залишки сміття, які забруднювали сніг. Це було там, де знаходилося перехрестя і тому дорога не могла іти в іншому напрямку. «Так»,- сказав я, «але мала голова, тонкі вуха, очі великі,...» «Я не знаю, чи він їх має, але ченці цьому звісно повірили. Ісидор з Севільї казав, що краса коня вимагає - ut sit exiguum caput et siccum proper pelle adheаrente, aures breves et argutae, oculi magni, nares patu-lae, erecta cervix, coma densa et cauda, ungularum soliditate fixa rotunditas. Якщо б цей кінь, дорогу якого я визначив, не був би найкращим в конюшні, ти не міг би пояснити, чому його не переслідували тілки конюхи але турбувався про 25
нього навіть келар. Коли чернець уважає коня чудовим, він не може, не дивлячись на його природні форми, бачити його інакше, ніж як у описі Авторитети. Особливо, якщо,» і враз посміхнувся до мене, «це сказав один учений бенедиктинець...» «Гаразд», - мовив я, «але чому Брунелло?» «Хай Св ятий Дух дав би тобі до голови більш розуму до голови, сину мій!» вигукнув учитель. «Яке би ти йому дав інше ім я, якщо навіть великий Буридан, можливо майбутній ректор у Парижі, говорячи про одного гарного коня, не найшов ім я більш вдале?» Таким був мій учитель. Він умів не тільки читати і розуміти велику Книгу Природи, але також читати книгу Письма, яку читають ченці та досконало сприймати її.ця здатність, як ми побачимо, буде йому дуже корисною під час наступних днів. Його пояснення, крім того, здавалося мені досить ясним, і приниження, що я про це не здогадався сам, перемагала гордість від того, що я був частиною цього, тому я майже привітав себе із чудовим умінням проникливості. Ось яка ця сила правди, яка, як і добро, поширюється сама по собі. І нехай буде благословенне святе ім я нашого пана Ісуса Христа за таке гарне відкриття. 26
5. Komentáře k překladu Zde se věnuji kompletnímu rozboru přeloţeného textu Umberta Eca, části první kapitoly historického románu Jméno růţe z italského originálu do ukrajinštiny. Zaměřuji se především na lexikální stránku, podobnost a odlišnost jazyků a dalších různých zajímavostí, metodou srovnávání jednotlivých slov či slovních spojení. 5.1. Rozbor překladu V této kapitole bych ráda podrobně rozebrala překlad samotný, srovnala originál s ukrajinským překladem a překladem českým, následně porovnala můj vlastní ukrajinský překlad s výše zmíněnými překlady. Především se soustředím na stránku lexikologickou a stránku syntaktickou. Мар'яна Прокопович ve svém překladu pouţívá bohatý jazyk, plný přechodníků přítomných či minulých, které hojně uţívá i sám Umberto Eco ve svém italském originálu, zatímco v české verzi se tento jazykový prostředek vyskytuje pouze sporadicky. Příběh samotný se odehrává během jednoho listopadového týdne roku 1327, děj je zasazen do středověku a autor se snaţí autentičnost prostředí podpořit častými citacemi z existujících historických děl, uţ v první kapitole můţeme zaznamenat citace Alana z Lile či Isidora Sevillského. Jelikoţ se vše odehrává na opatství a hlavními představiteli jsou františkánský mnich Vilém Baskervilský a jeho ţák Adso, častým zdrojem citací se stává v neposlední řadě Bible. Vzhledem ke starému lexiku, které autor v hojné míře pouţívá, překlady mohou obsahovat různé odchylky, dle toho jak se tyto výrazy překladatel rozhodne převést. Například hned v prvním odstavci první kapitoly si můţeme povšimnout italského slova pro bohosluţbu laudi, které v ukrajinském překladu je nahrazeno slovem хвалитна a v českém znění je zachován latinský ekvivalent laudes. Já jsem uţila slovo Утреня, jenţ označuje motlitby před ranní mší ranní mši. O několik vět později jsem si povšimla výrazu pro l Edificio či Budovu, jemuţ jsem ve svém překladu 27
zachovala stejnou formu, tedy Будова. Прокопович zde uţila výraz Вежа stejně jako pozměnila i znění Città di Dio ( doslova Město Boţí ) na Божий Град. Samotný popis Budovy je na překlad velice náročný, neboť Eco zde podtrhl její velikost, dokonalost a důmyslnost obsáhlým popisem, který mistrně zobrazil uţitím nesčetného mnoţství geometrických tvarů. Architektonické prvky jsou v interpretacích pojaty různými způsoby. Zaujal mne ukrajinský výraz pro věţ s cimbuřím - донжон, z původně anglického donjon. Já ve svém překladu pouţila prostý výraz pro věţ - башта, který se mi zdál k původnímu torrione adekvátní. Kdyţ Vilém poprvé spatřil opatství, je v češtině zachován styl originálního znění: Abazia ricca, jeţ jsem i já se snaţila zachovat ve svém překladu pouţitím slova Абатьство, zatímco ukrajinské znění pouţívá synonymum Oбитель. Stejně tak jako i zesiluje část věty piace apparire bene nahrazením za sloveso попишати (pyšnit se), jeţ je významově silnější neţ české líbit se, vypadat dobře. Sama ve svém překladu jsem se drţela originálu a zvolila - подобається, добре виглядати. Při překladu slova cellario jsem chvíli váhala. Frýbort v českém překladu zachoval latinský ekvivalent cellarius, jenţ se mi zdál pro ukrajinštinu nevhodný. Rozhodla jsem se proto uţít ukrajinské slovo келар, stejně tak jako Prokopovyč, coţ jsem se dozvěděla při pozdějším srovnání. Při přímém oslovení cellaria Vilémem jedině Prokopovyč uţívá na místo pane výraz otče - ten jí pravděpodobně přijde vhodnější, hovoří-li se o církevním činiteli. Při popisu koně, kterého hledají opatovi muţi, jsem se rozhodla ponechat originální italskou míru stopy. Kůň je tedy vysoký pět stop nebo-li п ять футів. Ukrajinský ekvivalent je pak два аршини з трьома вершками. Dále pak bych se ráda zastavila v místě, kdy Adso naléhá na svého učitele. Eco uţil sloveso trattenere (zadrţet) ve smyslu: nemohl jsem se zadrţet, Frýbort podobně uţil nedokázal jsem se udrţet. Bohatší ukrajinský překlad nabízí verzi мене пекла цікавість, můj vlastní překlad nabízi ustálené slovní spojení помирати від цікавості. Вселенна volně překládá původní l universo vesmír. Zajímavý je zde českým překladatelem uţitý výraz Všehomír, já se spíše drţela originálu a rozhodla se pro Всесвіт. 28
5.2. Latinské výrazy Jelikoţ kniha Jméno růţe je zasazeno do středověku, autor latinskými slovy, či dokonce celými latinskými textovými celky rozhodně nešetří, coţ podtrhuje jiţ výše zmíněnou autentičnost celého díla. Na překladateli pak zůstává, rozhodne-li se latinská slova přeloţit do daného jazyka, nebo slova ponechá v originálním znění pouze s vysvětlivkami či překladem pod čarou. Zde na konkrétním úryvku se nacházejí dva kratší úryvky z děl latinských spisovatelů. Konkrétně Alana z Lile a Isidora Sevillského. Ukrajinský překlad Prokopovy ponechává v textu latinské originální věty, doplněné ukrajinským překladem pod čarou. Český překladatel Frýbort naopak latinské celky nepřekládá vůbec. Já ve svém vlastní interpretaci díla jsem se stejně tak jako Frýbort, latinská výrazy nechala nepřeloţeny. Umberto Eco do svého díla vloţil originální latinské texty jiţ zmíněných autorů, Prokopovyč texty nepřeváděla do ukrajinštiny, vloţila do svého překladu totoţné úryvky z knih jiţ do ukrajinštiny přeloţených, čímţ zachovala originalitu díla. Ukázky latinských úryvků: Omnis mundi creatura quasi liber at pictura nobis est speculum. Alan z Lile. Всяке створіння на світі, немов зображення або книга, править нам за дзеркало. Ut sit exiguum caput et siccum proper pelle adheаrente, aures breves et argutae, oculi magni, nares patu-lae, erecta cervix, coma densa et cauda, ungularum soliditate fixa rotunditas. Isidor ze Sevilli...щоб голова була мала і міцно посаджена, шкіра тісно прилягала до кісток, вуха щоб були короткі і загострені, очі - великі, ніздрі широкі, шия випростувана, грива і хвіст густі, копита тверді і круглі. - Tyto citáty byly vzaty z «Етимологій» Ісидора з Севіль'ї (див. Глосарій). Prokopovyč 29
5.3. Jména vlastní Převod jmen vlastních do ukrajinského jazyka byl a vţdy bude velkým oříškem. V této sekci jsem se rozhodla vytvořit názornou tabulku jmen vlastních ve třech jazycích (italština, čeština, ukrajinština), která poslouţí k přehlednému srovnání rozdílů u jmen vzniklých překladem. Tabulka 1: Umberto Eco Мар'яна Zdeněk Frýbort Anna Dostálová Прокопович Guglielmo da Ґульєльмо з Vilém z Baskervillu Ґульєльмо з Bascavilla Баскавілли Адсо Баскавілли Castel Ursino замок Урсі-но Castel Ursino замок Урсі-но Castel dal Monte замок даль Монте Castel dal Monte замок даль Монте Adso Адсо Adso Адсо Remigio da Varagine Ремиґій з Вараґіни Remigius z Varigine Реміґій з Вараґіни Brunello Гнідий Brunello Брунеллo Alano della Isole Алан Нільський Alanus ab Insulis Алан Нільський Buridano Буридан Buridan Буридан Gesù Cristo Ісус Христoc Jeţíš Kristus Ісус Христoc Isidoro di Seviglia Ісидор з Севільї Isidor ze Sevilly Ісидор з Севільї U vlastních jmen osob se ukrajinština drţí jak přesné transkripce, tak se zde objevují i výjimky, kdy je vytvořeno nové slovo. 30
Příklad: Alano delle Isole Алан Нільський, zde je zajímavé, ţe Frýbort dokonce uţil latinský originál Alanus ab Insulis. U jména koně Brunello, kdy český překlad zanechává tutéţ originální verzi, ukrajinský překlad naopak slovo překládá dle jeho významu, jeţ vyjadřuje hnědé zbarvení a uţívá výraz Гнідий. Jména hradů a zámků jsou zde ponechána, pouze transkripčně převedena do ukrajinského jazyka. Překládá se avšak slovo castel hrad, ukrajinsky pak замок. 5.4. Srovnání lexika Tato podkapitola ukazuje podobnost jazyků a jejich slovní zásoby. Jelikoţ čeština i ukrajinština jsou jazyky slovanské, patřící do stejné rodiny, je zřejmé, ţe jejich podobnost bude vyšší neţ podobnost s italštinou, patřící do románské jazykové rodiny. Tabulka 2: Umberto Eco Мар'яна Zdeněk Anna Dostálová Прокопович Frýbort il nome iм я jméno iм я la rosa роза růţe Роза Primo перший první Перший il giorno день den день la mattina ранок ráno ранок aveva nevicato --- sněţit --- l'abazia aбатьство opatství абатьство il mondo світ svět світ 31
Cristiano христ янськйи křesťanský христ янськйи l'edificio вежа budova будова Figura фігура tvar фігура meridionale півдеь jih півдеь settentrionale північ sever північ il gigante гігант obr велетень la terra земла země земла il cielo небо nebe небо Tre три tři три la finestra вікно okno вікно fisicamente матеріальний hmotně фізічно spiritualmente духовно duchovně духовно il torrione башта věţ башта il numero число číslo число Otto вісім osm вісім Quattro чотири čtyři чотири Settе сім sedm сім il dono дар dar подарунок Spirito Santo св ятий Дух Duch Svatý св ятий Дух la fortuna щастя štěstí щастя il sentimento почуття ---- почуття Cinque п ять pět п ять 32
la pietra kамінь kámen камінь la giocondità радість radost радість il fantasmo привод strašidlo причина Immaturo незрілий nedozrálý незрілий l'animo душа duše душа Mio мий moje мий il mano рука ruka рука la parola словo slovo словo il sentiero стежка stezka дорога qualche tempo якась мить chvíle декілька хилин l abate aбат opat aбат Ricca богатий bohatý богатий l'affermazione твердхення tvrzení зауваження Entrare вступати blíţit se --- il cellario келар cellarius келар rispondere відповисти odpovědět відповісти Vostro ваш svůj ваш l inseguimento пошук pátrání переслідування il cavallo кінь kůň кінь Destra праворуч napravo праворуч Lontano далеко daleko далеко Perchè бо ---- тому що 33
intelligente розумний chytrý розумний Quando коли kdy коли Vedere бачити vidět бачити Cercare шукати hledat шукати l animale тварина --- тварина domandere спитати zeptat se запитатися Suvvia ну як же to by přece ну Preferito улюблентй --- найулюбленійший Miglior найкращий nejlepší найкращий il galoppatore румак klusák --- la scuderia стайня stáj конюшня Nero темний vraný чорний lo zoccolo копито kopyto копитo Piccolo малий malý мал Rotondo круглий kulatý круглий il galoppo чвал klus галоп Regolare рівномірний pravidelný регулярний l orecchio вухо ucho вухо l occhio око oko око il momento мить okamţik хвилинa Mentre тим часом zatímco --- il minuto хвилина minuta хвилина 34
il maestro учитель mistr учитель di virtù чеснотливий ctnostný найпорядніший la vanità марнославcтвo marnivost марнославствo l acume доказ důkaz --- diplomatico дипломат diplomatický дипломація la fama слава sláva слава l uomo людина muţ чоловік Sapiente мудрий moudrý мудрий Buono любий výtečný хороший Grande великий veliký великий il libro книга kniha книга la creatura створіння výtvor створіння Eterno вічний věčný вічний l universo вселенна všehomír Всесвіт Solo лише jen просто Parlare говорити promlouvat говорити Ancora --- ještě ще Sapere зрозуміти vědět знати Anche але й ale i але vergognare соромний stydět se соромний imbizzarrito --- splašený дикий 35
la coda хвост ohon хвост lo spino шпичка trn колючок il tornante закрут --- --- la belezza краса krása краса Dotto вчений sečtělý учений il benedettino бенедиктинець benediktýn бенедиктинець Seguito наступний --- наступний la spiegazione пояснення vysvětlení пояснення l orgoglio гордість pýcha гордість l acutezza проникливість bystrost проникливість la forza сила síla сила il vero істина pravda правда il bene добро dobro добро Lodare --- pochválit благослов la rivelazione одкровення poznání відкриття il monaco чернець mnich чернець considerare вважати uvaţovat вважати Eccelente чудовий výborný чудовий il rettore ректор rektor ректор Quelle як інакше jak jinak яке Naturale --- přirozenější вдалий 36
5.5. Jmenné rody Z tabulky č. 3 je moţné vyhodnotit procentuelní zastoupení jmenných rodů. Jedná se pouze o ilustrativní příklad, jelikoţ slova byla vybrána náhodně a na celkovou analýzu je kvantitativní zastoupení slov opravdu nedostačující. Tedy pouze pro zajímavost: Tabulka č. 3 maskulinum femininum neutrum Italština 59,6 % 40,4 % 0 % ukrajinština 37,9 % 37,9 % 24,2 % Čeština 39,6 % 32,8 % 27,6 % Italština, jako většina novolatinských jazyků, nemá rod střední, nebo-li neutrum. Jeho funkci přisuzuje převáţně rodu muţskému, v několika případech pak rodu ţenskému. Indoevropské antické jazyky, jako je například latina či starořečtina rod střední mají. Stejně tak i některé moderní jazyky, jako jsou čeština, ruština, ukrajinština, němčina apod. (Wotkeová, 2005). 37
5.6. Shoda dvou ukrajinských překladů Z tabulky číslo 2 můţeme získat mnoho informací o lexikální povaze daných jazyků. Ve svém výzkumu, jak jsem jiţ zmínila, se zaměřím na lexikální shodu mezi italštinou, ukrajinštinou a češtinou. Zde jsem chtěla názorně ukázat, jak moc dochází ke změně překládaného textu, a jelikoţ se jedná o překlad uměleckého díla, v němţ dochází k větším či menším odchylkám v důsledku toho, jak moc se překladatel drţí originální předlohy, rozhodla jsem se procentuelně porovnat shodu dvou na sobě nezávislých překladů. Mého vlastního a ukrajinského překladu Prokopovyč. Náhodně jsem vybrala a do tabulky zařadila 117 slov italských s jejich dvěma ukrajinskými ekvivalenty. Po provedení analýzy jsem zjistila, ţe absolutní shoda nastala v případě 78 slov, coţ je 66, 7 %. 5.7. Český překlad Jméno růţe Den první Dorazíme k opatství, kde Vilém podá důkaz veliké bystrosti. Bylo krásné ráno na konci listopadu. V noci trošku sněţilo, ale povrch země nebyl pokryt popraškem čerstvého sněhu víc jak tři palce. Ještě před svítáním, hned po bohosluţbě, jsme byli na mši v jedné vesničce v údolí. Potom, při východu slunce, jsme se vydali na cestu do hor. Jak jsme postupovali strmou stezkou, která se vinula kolem hory, uviděl jsem Opatství. Neudivily mě stěny, které ho obklopovaly, podobné jiným, jaké jsem jiţ viděl v celém křesťanském světě, ale rozměr toho co se ukázalo být Budovou. Byla to stavba dokonalá, jaká se z dálky jevila jako čtyřhran (tvar nejdokonalejší, protoţe vyjadřuje nedostupnost Města Boţího), jehoţ jiţní stěny se tyčily nad náhorní plání, zatímco severní, jakoby vyrůstaly ze samých úpatí hor. Říkám, ţe v určitých 38