EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI DOSAŽENÉHO VZDĚLÁNÍ V ČR A V ZAHRANIČÍ

EKONOMICKÉ SOUVISLOSTI DOSAŽENÉHO VZDĚLÁNÍ V ČR A V ZAHRANIČÍ Economic context of educational attainment in the Czech Republic and abroad Pavlína Šťastnová Abstract In the yearbook education Education at Glance published by the Organization for Economic Cooperation and Development (OECD) annually considerable attention is the recently devoted to economic indicators which are associated with the level of educational attainment. These indicators allow comparisons to OECD countries in terms of both economic profits from achieving the level of education, as well as in terms of economic cost which are associated with educational achievement. Selected indicators from the yearbook were used for the project RELIK (Reproduction of Human Capital) whereas we focused on the influence of education on the employment and unemployment rate, the amount of earnings benefits arising from the achievement of tertiary education and the labour costs for workers with tertiary education and the labour costs to experienced and inexperienced workers. At the same time there are differences in the supply of tertiary-educated workers and in recognition of their skills among the OECD countries. Keywords OECD, the level of educational attainment, gender inequality, employment and unemployment, earnings differentials, the rearning benefit for investing in tertiary education, the annual labour costs for workers, supply of tertiary-educated individuals and the skills premium; Klíčová slova OECD, výše dosaţeného vzdělání, genderové nerovnosti, zaměstnanost a nezaměstnanost, rozdíly v příjmech, příjmové benefity z investování do terciárního vzdělání, roční mzdové náklady na pracovníky, ocenění pracovníků s terciárním vzděláním; Úvod Vysoce vzdělaná populace je základním nezbytným předpokladem pro sociální a ekonomický růst dané společnosti, kdy vzdělání hraje klíčovou roli při vybavování jednotlivců znalostmi a dovednostmi nutnými pro úspěšné zapojení se do společenského a ekonomického ţivota. Jestliţe povaţujeme vzdělanostní úroveň obyvatelstva za významný atribut objemu lidského kapitálu, pak vzdělanostní úroveň a struktura populace ukazuje moţnosti rozvoje a potenciál, jaký jednotlivé země mají pro svůj další růst. Vzdělanostní struktura společnosti významně ovlivňuje kvalitu lidských zdrojů, která v poslední době hraje stále větší roli při dosahování úspěchu, a to nejen v ekonomické oblasti. Vyšší kvalita lidských zdrojů poskytuje zisky (nejen finanční) na všech úrovních stratifikace společnosti od jednotlivce přes firmy, instituce, kraje aţ po stát a nadnárodní seskupení. Vyšší vzdělanost obyvatelstva tak představuje hybnou sílu rozvoje potenciálu celé společnosti. Jak se sluţby a výroba stávají stále sloţitějšími, stává se vyšší vzdělání, nejčastěji terciární vzdělání, často 1

předpokladem pro vstup do nových oblastí a pro zavádění nových technologií. Vysoce kvalifikovaná pracovní síla je tak důleţitá nejen pro práci v oblasti nejvyšších dovedností (tedy dovedností pro výkon vysoce kvalifikovaných pracovních pozic), ale je také stále více důleţitá pro udrţení výhodných celkových nákladů i v těch oblastech ekonomiky, které vyţadují niţší úroveň dovedností. V tomto příspěvku se soustředíme na ekonomické souvislosti, které jsou spojeny s úrovní dosaţeného vzdělání, kterým jedinec disponuje. Zejména nás zajímá, jak dosaţené vzdělání ovlivňuje postavení na pracovním trhu, moţnosti uplatnění, příjmy a benefity, které jedinec získává, a to ve vztahu k jeho nejvyššímu dosaţenému vzdělání. Současně se také zaměřujeme i na druhou stranu pracovního vztahu, a to na náklady, které zaměstnavatel na pracovníka vynaloţí. V příspěvku vycházíme z dat, která Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (dále OECD) pro oblast vzdělávání zveřejňuje kaţdým rokem (od roku 1996) v publikaci Education at a Glance (dále EaG). Tato ročenka, která se zabývá různými aspekty vzdělávání v členských zemích OECD, vzniká na základě spolupráce expertů a institucí zapojených do programu INES (Indicators of Education Systems Systém ukazatelů školských systémů) a sekretariátu OECD. Ročenka Education at Glance je určena širokému spektru uţivatelů, a to jak pracovníkům ve vzdělávání, politické reprezentaci tak i laické veřejnosti. Indikátory uvedené v této publikaci charakterizují jak kvalitu výstupů ze vzdělávání, tak moţné politické, ekonomické a společenské vlivy související s výstupy ze vzdělávání. Vzhledem k tomu, ţe jednotlivé země realizují sběr statistických dat různými způsoby a v různých časových horizontech, jsou informace v Education at Glance zveřejňovány zpravidla s dvouletým zpoţděním. Údaje publikované v září 2010 (tedy ty, které jsou prezentovány na konferenci RELIK II. v prosinci 2010), pokud není uvedeno jinak, vypovídají o situaci za rok 2008 (školní rok 2007/2008, kalendářní rok 2008), údaje o finančních výdajích jsou za rok 2007. Veškeré údaje jsou uváděny v členění podle klasifikace vzdělání ISCED97. Výsledné hodnoty indikátorů zpracovaných z dat, které dodaly jednotlivými členské a přidruţené země, jsou dostupné na adrese www.oecd.org/edu/eag2010. Na této webové adrese je moţné nalézt i další informace týkající se zveřejněných údajů, a to např. metodologie výpočtu indikátorů, jejich interpretace v národní kontextu, výčet datových zdrojů či vysvětlení pouţité terminologie. Údaje vyuţívané v tomto příspěvku, pro výpočet vycházejí ze standardního sběru statistických dat prostřednictvím dotazníků UOE (jednotné dotazníky UNESCO, OECD, EUROSTAT), které země kaţdoročně vyplňují a zasílají OECD v rámci projektu INES. Dále jsou vyuţívána data OECD- INES LSO Network Economic Working Group special data collection. Zaměstnanost a nezaměstnanost V úvodu pohledu na ekonomické souvislosti dosaţeného vzdělání se budeme zabývat spojitostí dosaţeného vzdělání a měr zaměstnanosti a nezaměstnanosti. 1 Míry zaměstnanosti podle nejvyššího dosaţeného vzdělání udávají míru vlivu dosaţeného vzdělání na uplatnění 1 Míry zaměstnanosti vycházejí z počtu zaměstnaných osob v dané věkové skupině jako procento z celkové odpovídající věkové skupiny. Míry nezaměstnanosti pak jako podíl nezaměstnaných osob na pracovní síle v dané věkové skupině. Úroveň vzdělání je uváděna podle klasifikace ISCED97. U klasifikace vzdělání je nutné upozornit na to, ţe ne všechny země OECD ve svých výběrových šetřeních pracovních sil pouţívají přímo klasifikaci ISCED97, ale značná část zemí pouţívá vlastní národní klasifikace dosaţeného vzdělání, které jsou následně převáděny na mezinárodní klasifikaci ISCED97. Zde můţe nastat základní problém v porovnatelnosti dat definice dosaţeného vzdělání v jednotlivých zemích se značně liší. Některé země vycházejí ze skutečně absolvovaného programu (stejně jako Česká republika), jiné vycházejí z vykonávané pozice v zaměstnání a z kvalifikačních poţadavků na tuto pozici. Výjimkou není ani určitá kombinace obou metod. Údaje o účasti na trhu práce klasifikace zaměstnaných a nezaměstnaných osob vychází z direktivy International Labour Organisation (ILO); 2

na trhu práce, tedy jak daná úroveň vzdělání napomáhá svému nositeli při uplatnění na trhu práce a současně, jak dosaţená úroveň vzdělání motivuje jedince k pracovnímu uplatnění. Míry nezaměstnanosti podle nejvyššího dosaţeného vzdělání se naopak zaměřují, z hlediska uplatnění získaných znalostí a dovedností, na méně úspěšnou část populace, tedy na ty, kterým se nepodařilo najít pracovní uplatnění. Z hlediska uplatnění na trhu práce se jako nejvýhodnější jeví absolvování terciárního vzdělání. Ve všech zemích OECD mají ti, kteří dosáhli terciárního vzdělání, větší šanci najít zaměstnání neţ ti, jejichţ vzdělání je niţší úrovně. V průměru zemí OECD se dá říci, ţe 85 % populace s terciárním vzděláním je zaměstnáno. V některých zemích ( na Islandu, v Norsku a ve Švýcarsku) převyšuje podíl zaměstnaných mezi lidmi s terciárním vzděláním 90 %. V České republice dosahuje podíl zaměstnaných mezi lidmi s dosaženým terciárním vzděláním 85 %. Dosaţení vyšší vzdělávací úrovně hraje významnou roli i na úrovních niţší, kdy opět ve všech zemích OECD platí, ţe osoby s dosaţeným vyšším sekundárním a postsekundárním neterciárním vzděláním jsou mnohem častěji zaměstnané neţ ty, jejichţ vzdělání je niţší. Graf 1: Pozitivní vztah mezi dosaţeným vzděláním a zaměstnaností (2008) (Graf ukazuje procento zaměstnaných ve věkové skupině 25 64 let podle výše dosaženého vzdělání.) Země jsou seřazeny sestupně podle míry zaměstnanosti lidí s dosaženým terciárním vzděláním ve věku 25 64 let. Zdroj: OECD. Tab. A6.3a., Annex 3 (www.oecd.org/edu/eag2010). U nás a dále také v Belgii, Maďarsku, Polsku, na Slovensku, v Turecku a v partnerské zemi Izraeli dokonce více než polovina těch, kteří mají vzdělání nižší než vyšší sekundární, není vůbec zaměstnaná. Celkově v průměru zemí OECD platí, ţe míry zaměstnanosti lidí s terciárním vzděláním jsou o více neţ 25 procentních bodů vyšší neţ u těch, kteří nemají ukončené vyšší sekundární vzdělání. Rozdíl v míře zaměstnanosti mezi lidmi s dosaţeným vyšším sekundárním a postsekundárním neterciárním a těmi, kteří dosáhli pouze niţšího sekundárního vzdělání činí v průměru zemí OECD 14 procentních bodů. V České republice činí rozdíl v míře zaměstnanosti mezi těmito dvěmi vzdělávacími úrovněmi necelých 30 procentních bodů. Rozdíl mezi mírou zaměstnanosti u lidí s terciárním a nižším sekundárním vzděláním pak dosahuje takřka 38 procentních bodů. 3

Pokud se na míru zaměstnanosti podíváme z genderového pohledu, pak v průměru zemí OECD je míra zaměstnanosti muţů vyšší neţ míra zaměstnanosti ţen, a to na všech vzdělanostních úrovních. V České republice je míra zaměstnanosti mužů s niţším sekundárním vzděláním 71,3 % a u muţů s vyšším sekundárním vzděláním typu 3A dosáhla 90 %, coţ představuje rozdíl 18,7 procentního bodu. U muţů s terciární úrovní dosaţeného vzdělání činila míra zaměstnanosti 93,6 %. V průměru všech úrovní vzdělání dosahuje míra zaměstnanosti muţů 87,7 %. Míra zaměstnanosti žen v České republice je niţší neţ míra zaměstnanosti muţů u ţen s niţším sekundárním vzděláním v roce 2008 činila 50,4 %. U ţen s vyšším sekundárním vzděláním typu 3A šlo o 72,9 %, coţ představuje rozdíl 22,5 procentního bodu. Na terciární úrovni vzdělání dosáhla míra zaměstnanosti ţen hodnoty 78,5 %. V průměru všech úrovní vzdělání byla míra zaměstnanosti českých ţen 68,6 %. Míra zaměstnanosti ţen tak celkově byla niţší o 17,1 procentního bodu neţ míra zaměstnanosti muţů. Druhý indikátor vypovídající o vlivu vzdělání na uplatnění na trhu práce míra nezaměstnanosti nabývá nejvyšších hodnot u osob s dosaţeným niţším sekundárním vzděláním a vzděláním niţším. Dosaţení vyššího vzdělání obvykle vede k vyšší míře zaměstnanosti. To je zásadní pro získání více konkurenční pozice na trhu práce, ale také proto, aby byly do rozvoje lidského kapitálu investovány značné prostředky, neboť více vzdělaní lidé zajistí, ţe tyto investice budou do systému navráceny zpět. Míry nezaměstnanosti jsou obecně nižší u více vzdělaných osob, neboť dosažení vyššího vzdělání dělá lidi atraktivnějšími pro trh práce. Míry nezaměstnanosti tudíţ ukazují na vztah mezi touhou lidí pracovat a jejich atraktivností pro potenciální zaměstnavatele. Míry nezaměstnanosti se liší jak podle výše dosaţeného vzdělání, tak z genderového pohledu. V průměru zemí OECD platí, ţe se míry nezaměstnanosti sniţují se zvyšující se úrovní dosaţeného vzdělání, a to jak u muţů tak u ţen. Dosažení vyššího sekundárního vzdělání představuje typickou minimální úroveň pro získání uspokojivé pozice na trhu práce. V průměru je míra nezaměstnanosti u lidí s dokončeným vyšším sekundárním vzděláním o 4 procentní body niţší, neţ u lidí, kteří nemají ukončené vyšší sekundární vzdělání. Riziko nezaměstnanosti je spojeno především s nedosaţením vyšší sekundární úrovně vzdělání. Míra nezaměstnanosti lidí s niţším sekundárním vzděláním tak v roce 2008 vyskočila u muţů na průměrných 8,5 % a u ţen na 10 %. Naopak míra nezaměstnanosti lidí s dosaţeným terciárním vzděláním typu 5A je ve většině zemí OECD niţší neţ 4 % (v průměru 2,9 % u muţů a 3,6 % u ţen). V České republice činila v roce 2008 míra nezaměstnanosti muţů s niţším sekundárním vzděláním 17,3 % (V absolutních číslech jde o však malý počet lidí. Jak muţů, tak ţen, kteří dosáhli pouze niţšího sekundárního vzdělání, je u nás velmi málo. Ačkoliv jsou tedy jejich míry nezaměstnanosti vysoké, jde o velmi malý vzorek populace). U muţů s vyšším sekundárním vzděláním typu 3A (střední vzdělání s maturitní zkouškou) dosáhla míra nezaměstnanosti jiţ pouhých 1,7 %. U ţen je nejvyšší míra nezaměstnanosti také na úrovni niţšího sekundárního vzdělání, a to také 17,3 %. U ţen s vyšším sekundárním vzděláním typu 3A šlo jiţ pouze o 3,2%. Ţeny s terciárním vzděláním mají nejniţší míru nezaměstnanosti 1,6 %. Pro Českou republiku platí, ţe riziko nezaměstnanosti je u nás velmi vysoké zejména pro ty, kteří nemají vyšší sekundární vzdělání, coţ platí i v dalších zejména evropských zemích a ve Spojených státech. 4

Graf 2: Rozdíly v míře nezaměstnanosti mužů a žen podle nejvyššího dosaženého vzdělání (2008) Země jsou seřazeny sestupně podle rozdílu v míře nezaměstnanosti mužů a žen se vzděláním nižším než vyšší sekundární. Zdroj: OECD. Tab. A6.4b a A6.4c. Annex 3 (www.oecd.org/edu/eag2010). V průměru v zemích OECD platí, ţe ekonomicky aktivní muţi ve věku 25 64 let se vzděláním niţším neţ vyšší sekundární jsou nezaměstnaní více neţ dvakrát častěji neţ ti, kteří mají ukončené vyšší sekundární vzdělání, a třikrát častěji neţ muţi s terciárním vzděláním. Obdobná spojitost mezi mírou nezaměstnanosti a nedostatečnou výší dosaţeného vzdělání platí také u ţen, i kdyţ zde není rozdíl mezi jednotlivými vzdělanostními úrovněmi tak vysoký (viz graf 2). Genderové rozdíly v mírách nezaměstnanosti jsou nejnižší na úrovni terciárního vzdělání. U ţen s dosaţeným terciárním vzděláním je míra nezaměstnanosti v průměru vyšší o necelé dva procentní body. Ţeny s vyšším sekundárním vzděláním mají obecně jen mírně vyšší míry nezaměstnanosti neţ stejně vzdělaní muţi. Na úrovni niţšího sekundárního vzdělání mají v průměru ţeny vyšší míru nezaměstnanosti, avšak v 15 zemích OECD je míra nezaměstnanosti takto vzdělaných muţů vyšší, neţ je tomu u stejně vzdělaných ţen. V České republice mají jak muţi tak ţeny s niţším sekundárním vzděláním míru nezaměstnanosti stejně vysokou. 5

Genderové nerovnosti v příjmech a příjmových benefitech plynoucích z dosažení terciárního vzdělání Jednou z cest, která vede k tomu, ţe jsou lidé pobízeni k udrţování a rozvíjení svých znalostí a dovedností, je motivace skrze příjmy, přesněji řečeno prostřednictvím vyšších příjmů osob s vyšší úrovní dosaţeného vzdělání. Rozdíly v příjmech představují klíčový ekonomický faktor, který ovlivňuje rozhodnutí jedince o tom, zda bude investovat do budoucího vzdělání. Projevuje se zde velmi pozitivní vztah mezi výší dosaţeného vzdělání a průměrnými příjmy, kdy ve všech zemích OECD vydělávají absolventi terciární úrovně vzdělání podstatně více neţ ti, kteří absolvovali pouze vyšší sekundární nebo postsekundární neterciární vzdělávání. Rozdíly v příjmech mezi těmi, kteří mají terciární vzdělání obzvláště těmi, kteří mají terciární vzdělání typu 5A a programy směřující k vědecké kvalifikaci a těmi, kteří dosáhli pouze vyššího sekundárního vzdělání, jsou obecně výraznější neţ rozdíly v příjmech mezi těmi, kteří absolvovali vyšší sekundární vzdělání, a těmi, kteří ukončili své vzdělávání na niţší úrovni vzdělání. V posledních deseti letech relativní příjmové benefity u lidí s terciárním vzděláním stoupaly ve většině zemí, coţ indikuje, ţe poptávka po více vzdělaných pracovnících stále ještě překonává nabídku. Rozdíly v příjmech zaloţených na dosaţeném vzdělání tak patří k těm indikátorům, které poukazují na shodu mezi nabídkou a poptávkou po lidech s daným vzděláním. Mezi země, kde příjmové benefity z dosaţeného terciárního vzdělání v posledních deseti letech vzrostly, patří zejména Maďarsko, Německo, Irsko a Itálie. Také v České republice příjmy terciárně vzdělaných osob v tomto období významně vzrostly. Naopak však v některých zemích došlo v posledních deseti letech k poklesu příjmových benefitů plynoucích z dosaţení terciárního vzdělání. Jde zejména o Nový Zéland, Norskou, Španělsko, Švédsko a také Spojené království. Zda pokles hodnoty příjmových benefitů indikuje v těchto zemích slábnoucí poptávku po terciárně vzdělaných pracovnících, či jde o reflexi toho, ţe mladí lidé s terciárním vzděláním mají relativně nízké nástupní platy, není moţné z dostupných dat přesně určit. Je však zřejmé, ţe příjmové benefity terciárně vzdělaných osob významně rostly zejména v těch zemích, kde byl podíl takto vzdělaných lidí v předchozích letech spíše niţší. Dá se tedy usuzovat, ţe tendence zvyšování příjmových benefitů za dosaţení terciárního vzdělání je spojena s nenasycením pracovního trhu pracovníky s odpovídajícím vzděláním. Příjmy jednotlivých vzdělanostních skupin byly v rámci zemí OECD sledovány i z hlediska jejich vztahu k mediánu příjmů jednotlivých zemí. Podle očekávaní jsou velké rozdíly zejména mezi dvěma krajními vzdělanostními skupinami v průměru platí, ţe osoby s terciárním vzděláním mají výrazně vyšší šance na dvojnásobné výdělky, neţ kolik je medián příjmů dané země, a výrazně niţší pravděpodobnost být v kategorii nízkých příjmů neţ ti, kteří mají pouze vzdělání niţší sekundární a niţší. Neukončené vyšší sekundární vzdělání je spojeno s velkým příjmovým znevýhodněním ve všech zemích. V průměru zemí OECD jen 3 % těch, kteří mají vzdělání niţší neţ vyšší sekundární, jsou schopna vydělávat dvojnásobek mediánu příjmu dané země, přičemţ současně platí, ţe více neţ 26 % lidí se vzděláním niţším neţ vyšším sekundárním vydělává méně neţ polovinu mediánu příjmů; to podtrhuje obtíţnou situaci těchto lidí na trhu práce. V České republice patří 18,9 % lidí se vzděláním niţším neţ vyšším sekundárním do kategorie, kde jejich příjmy nedosahují ani poloviny mediánu příjmů. Dvojnásobek mediánu vydělává z lidí s tímto vzděláním pouze 0,6 %. Naopak z lidí, kteří dosáhli terciárního vzdělání typu 5A a programů směřujících k vědecké kvalifikaci, patří do kategorie s nejvyššími příjmy (tedy dvojnásobku mediánu) 28,6 %. 6

Graf 3: Rozdíly v příjmech podle dosaženého vzdělání (2008 nebo předchozí dostupný rok) (Podíl populace ve věku 25 64 let v kategoriích v méně neţ polovině mediánu a v dvojnásobku mediánu u osob se vzděláním niţším neţ vyšší sekundární a u osob s terciárním vzděláním typu 5A a programů vedoucích k vědecké kvalifikaci). Země jsou seřazeny sestupně podle rozdílů v podílu osob se vzděláním nižším než vyšší sekundární ve věku 25 64 let, které spadají do kategorie méně než polovina mediánu, a podle podílu populace s příjmy v hodnotě dvojnásobku mediánu. Zdroj: OECD. Tab. A7.4a. Annex 3 (www.oecd.org/edu/eag2010). Jak muţi, tak ţeny s dosaţeným vyšším sekundárním, postsekundárním neterciárním nebo terciárním vzděláním mají značné příjmové benefity ve srovnání s těmi, kteří nemají ukončené vyšší sekundární vzdělání. Současně je však zcela zřejmé, ţe v příjmech muţů a ţen, kteří dosáhli stejné úrovně vzdělání, jsou velmi výrazné rozdíly. Pokud porovnáme celoroční příjmy muţů a ţen pracujících na plný úvazek, je zřejmé, ţe na všech úrovních vzdělání a ve všech věkových skupinách vydělávají ženy méně než jejich mužské protějšky. V průměru platí, ţe ţeny s dosaţeným vyšším sekundárním a postsekundárním neterciárním vzděláním ve věku 25 64 let mohou očekávat, ţe dosáhnou 76 % příjmů muţů; ty, které nemají ukončené vyšší sekundární vzdělání, dosahují 73 % příjmů stejně vzdělaných muţů. Na terciární úrovni je to pouze 72 % příjmů muţů. V České republice jsou také příjmy žen výrazně nižší než příjmy mužů. Pokud vezmeme průměr za všechny vzdělávací úrovně dohromady, pak příjem ţen u nás činí v průměru 73 % příjmu muţů. Na úrovni niţší neţ vyšší sekundární tvoří příjmy ţen 76 % příjmů muţů, na úrovni vyššího sekundárního a postsekundárního neterciárního vzdělání 79 % příjmu muţů a ţeny s terciárním vzděláním mají v průměru 71 % příjmu stejně vzdělaných muţů. 7

Graf 4: Genderové rozdíly v ročních příjmech mužů a žen zaměstnaných na plný úvazek v průběhu celého roku (2008 nebo předchozí dostupný rok) (Příjem ţen jako procento příjmu stejně vzdělaných muţů, ve věku 25 64 let, podle úrovně dosaţeného vzdělání.) Země jsou seřazeny sestupně podle průměru plných úvazků, ročních příjmů žen s terciárním vzděláním jako procenta příjmů stejně vzdělaných mužů ve věku 25 64 let. Zdroj: OECD. Tab. A7.3a. Annex 3 (www.oecd.org/edu/eag2010). Tyto rozdíly v příjmech muţů a ţen jsou částečně ovlivněny rozdílnými povoláními, která vykonávají ţeny a muţi (v souvislosti s tím, co studovali), a také dobou, kterou stráví jako pracovní síla. Dalším významným faktorem je téţ rozdílný podíl práce na částečný úvazek muţů a ţen. Část rozdílů v příjmech stejně vzdělaných muţů a ţen připadá i na vrub rozdílného zaloţení (je známo, ţe muţi si častěji neţ ţeny řeknou o vyšší plat a současně jsou ţeny ochotnější pracovat za niţší mzdu). Nicméně za niţšími příjmy ţen jsou téţ přetrvávající stereotypy v odměňování. Nízké příjmy ţen, zejména ţen s dokončeným terciárním vzděláním, brání uplatnění dovedností produkovaných vzdělávacím systémem a současně značné rozdíly v příjmech muţů a ţen mohou ovlivnit i potenciál růstu zemí, kde tyto velké genderové rozdíly v příjmech přetrvávají. Mzdové náklady na pracovníka v souvislosti s dosaženým vzděláním Mzdové náklady 2 na pracovníky poskytují jeden z úhlů pohledu na vztah mezi vzděláním a ekonomickými výsledky. Dovednosti pracovních sil patří k hlavním 2 Průměrné mzdové náklady vypovídají jen málo o ceně, kterou zaměstnavatelé zaplatí za různou úroveň dovedností. V tomto indikátoru se provádí přímé srovnání ročních mzdových nákladů podle úrovně vzdělání. Indikátor je zaloţen na nových datech o příjmech jednotlivců, kteří pracují na plný úvazek a celý rok, doplněných o data o nákladech zaměstnavatelů. Pro celkové srovnání výhod z perspektivy zaměstnavatelů je pouţit tříletý průměr ze zemí OECD přepočtený na US $. K hrubým ročním příjmům podle úrovně dosaţeného vzdělání je nutné přidat odpovídající sociální příspěvky zaměstnavatelů, které jsou navíc přidány k příjmům. Z toho jsou pak vypočítány roční mzdové náklady. Příspěvky zaměstnavatelů se skládají ze dvou komponent, a to ze sociálních příspěvků, které jsou obvykle placeny přímo státu, a z nezdaněných povinných plateb, které jsou stanoveny zákonem, ale placené do soukromých pojišťovacích systémů. Tyto dvě komponenty představují dodatečné náhrady placené zaměstnavateli v jednotlivých zemích. Dodatečné příspěvky zaměstnavatele jsou různé. V některých zemích jsou sociální příspěvky vázány na jednotlivce a jsou vypláceny mimo obvyklý plat. V tomto případě jsou sociální příspěvky včleněny do hrubých příjmů. Některé země pouţívají pro určení výše těchto příspěvků rovnou míru, která je nezávislá na úrovni příjmů, kdeţto jiné mají progresivní míru, kdy se mění dolní nebo horní hranice sociálních příspěvků v závislosti na úrovni příjmů. 8

výhodám, kterou země v současném vysoce konkurenčním prostředí mají a navíc jde o výhodu, která má relativně dlouhou dobu trvání. Kvalifikace pracovní síly a cena jejích kompetencí a dovedností jsou tak základem pro konkurenci na globální scéně. Vzdělání tudíţ hraje klíčovou roli při formování současného a budoucího ekonomického růstu. Je velmi obtíţné propojit vzdělání, ekonomické otázky a celkový růst, zejména proto, ţe vzdělávání a vzdělávací úroveň se vyvíjejí pomalu, kdeţto ekonomické indikátory se mění měsíčně a mohou se významně měnit rok od roku. Vzdělání na první pohled poskytuje podstatné mnoţství informací o jednotlivci: účast pracovní síly, míra nezaměstnanosti, rozdíly v příjmech a investičních příleţitostech ve vzdělávání. V téměř všech případech poukazují tyto indikátory na značné ekonomické benefity plynoucí ze vzdělání, zejména z terciárního vzdělání. Roční mzdové náklady zřetelně rostou s vyšší úrovní dosaženého vzdělání jak u mužů, tak u žen. Průměrné roční mzdové náklady (jak u muţů, tak u ţen) činí u lidí se vzděláním niţším neţ vyšším sekundárním 36 000 US $, u lidí s vyšším sekundárním vzděláním 44 000 US $ a u lidí s terciárním vzděláním 64 000 US $. V České republice jde u lidí se vzděláním niţším neţ vyšším sekundárním o zhruba 15 000 US $, u lidí s vyšším sekundárním vzděláním o 21 000 US $ a u lidí s terciárním vzděláním o 43 000 US $. V průměru zemí OECD činí mzdové náklady na muţe se vzděláním niţším neţ vyšší sekundární 40 000 US $ a u ţen 29 000 US $. Mzdové náklady vzrůstají na vyšší sekundární úrovni (ISCED 3/4) na 48 000 US $ u muţů a 36 000 US $ u ţen. Nejvyšší nárůst mzdových nákladů je u nejkvalifikovanějších dovedností; v průměru zaměstnavatelé zaplatí 74 000 US $ za terciárně vzdělaného muže a 53 000 US $ za ženu s touto úrovní vzdělání. Graf 5: Odchylka nákladů na pracovní sílu od průměru zemí OECD podle nejvyššího dosaženého vzdělání (2008) (V ekvivalentu US $ pro populaci ve věku 25 64 let) Poznámky: Data za Austrálii jsou za rok 2005. Data za Rakousko, Belgii, Dánsko, Řecko, Island, Itálii, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko a Švédsko za rok 2006. Data za Kanadu, Finsko, Koreu a Španělsko za rok 2007. Data za ostatní země za rok 2008. Země jsou seřazeny vzestupně podle odchylky ročních mzdových nákladů lidí terciárním vzděláním od průměru OECD. Zdroj: OECD, INES LSO Network Economic Working Group special data collection. Tabulka A10.1. Annex 3 (www.oecd.org/edu/eag2010). 9

V České republice je celková struktura mzdových nákladů výrazně niţší neţ v ostatních zemích a roční mzdové náklady pro všechny vzdělanostní úrovně jsou niţší o 20 000 US $, neţ je průměr OECD. Podobně je tomu i dalších středoevropských postkomunistických zemích Maďarsku, Polsku a na Slovensku. V těchto zemích jsou současně i největší rozdíly v příjmech (příjmy terciárně vzdělaných lidí jsou výrazně vyšší). To naznačuje, ţe rozdíly v příjmech zůstanou v těchto zemích ještě i v dalších letech mnohem vyšší neţ je průměr OECD, a to aţ do doby, kdy dojde k rovnováze mezi poptávkou a nabídkou po terciárně vzdělaných pracovnících. Naopak několik jiných zemí s celkově vyššími úrovněmi mzdových nákladů vykazuje klesající mzdové náklady u lidí s vyšším vzděláním. Vzhledem k celkově vysoké struktuře nákladů v zemích OECD jsou jednotlivé země nuceny čelit rostoucí konkurenci zejména v oblasti, kde jsou vyţadovány niţší dovednosti, kde je moţné výrobky a sluţby snadněji napodobit a kde lze výrobu přesunout do nízkonákladových zemí. Země OECD mají tak převahu především na trhu s nejvyššími dovednostmi (high-end skills), i kdyţ jsou zde mzdové náklady vyšší. Terciární vzdělávání tak představuje tu úroveň kvalifikace, která dává většině zemí OECD jejich výhody na světové scéně. Cena práce vyţadující nejvyšší dovednosti v sobě odráţí jak produktivitu tak i celkovou cenovou strukturu a také nabídku terciárně vzdělaných pracovníků, kteří jsou v dané zemi k dispozici. Cena dovedností se výrazně liší v jednotlivých zemích v závislosti na stupni jejich ekonomického a technologického vývoje. Terciárně vzdělaní lidé jsou vyţadováni podnikatelskými organizacemi a pro veřejné funkce uvnitř země a dále sektory, které soupeří na globální scéně. Určitá úroveň terciárně vzdělaných pracovníků je zapotřebí k zajištění fungování veřejných sluţeb, výkonných a nezávislých, ve všech výkonných ekonomikách. Nízký počet osob s vyšším vzděláním vede k zesílení tlaku na mzdové náklady. Ačkoliv zaměstnavatelé na pracovním trhu platí dodatečné platby a finanční pobídky také za pracovní zkušenosti, hlavní faktor ovlivňující mzdové náklady je spojen s úrovní dovedností. V průměru zemí OECD zaměstnavatelé za pracovníka s terciárním vzděláním platí dvojnásobek toho, co za pracovníka se vzděláním nižším než vyšší sekundární. Současně platí, ţe čím více terciárně vzdělaných osob je na pracovním trhu k dispozici, tím více klesá ocenění za dovednosti. Zejména ocenění terciárně vzdělaných pracovníků s praxí je značně vysoké zejména tam, kde je nedostatek vysoce vzdělaných pracovníků. To je příklad i České republiky, kde ocenění těchto pracovníků překračuje 2,5násobek a současně Česká republika patří k zemím, kde podíl lidí s terciárním vzděláním je niţší neţ 20 %. Jak jsme zde uvedli, zaměstnavatelé platí finančními pobídky na pracovní zkušenosti, avšak mezi zeměmi jsou výrazné rozdíly v odměňování nezkušených a zkušených pracovníků s terciárním vzděláním. Rozestup v mzdových nákladech na čerstvého absolventa s terciárním vzděláním a zkušeného pracovníka s terciárním vzděláním indikuje jak ocenění pracovních zkušeností, tak také nedostatek pracovníků s nejvyššími dovednostmi v dané zemi. V průměru zemí OECD mohou zaměstnavatelé očekávat, že zaplatí za zkušeného muže s terciárním vzděláním o 27 000 US $ za rok více než za pracovníka bez zkušeností. To poukazuje na hodnotu, jakou na pracovním trhu mají zkušenosti vyjádřené v produktivitě a všestrannosti u velmi vysoce vzdělaných lidí. V České republice činí rozdíl ve mzdových nákladech mezi novými pracovníky s terciárním vzděláním a terciárně vzdělanými pracovníky s pracovními zkušenostmi takřka 12 000 US $ za rok. Pokud jde o rozdíl mezi terciárně vzdělanými muţi, pak za muţe s pracovními zkušenostmi zaplatí zaměstnavatelé o téměř 23 000 US $ za rok více. U ţen je rozdíl výrazně niţší, kdy činí necelých 7 000 US $ za rok ve prospěch ţen s pracovními zkušenostmi. 10

Italy Norway United States Iceland Netherlands United Kingdom Germany Sweden Denmark Belgium Finland Canada Portugal Austria OECD average Korea Greece Australia Spain New Zealand Czech Republic Hungary Slovak Republic Poland Graf 6: Roční mzdové náklady na muže s tecrciárním vzděláním bez praocvních zkušeností a s pracovními zkušenostmi (2008) Roční mzdové náklady na terciárně vzdělaného muže bez pracovních zkušeností (ve věku 25-34 let) a na muže s terciárním vzděláním s 20-30 lety pracovních zkušeností (ve věku 45-54 let) přepočtených v ekvivalentu US $. 160 000 140 000 120 000 45-54 years-old population 25-34 years-old population 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 Poznámky: Data za Austrálii jsou za rok 2005. Data za Rakousko, Belgii, Dánsko, Řecko, Island, Itálii, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko a Švédsko za rok 2006. Data za Kanadu, Finsko, Koreu a Španělsko za rok 2007. Data za ostatní země za rok 2008. Země jsou seřazeny sestupně podle ročních mzdových nákladů na zkušené pracovníky s terciárním vzděláním. Zdroj: OECD, INES LSO Network Economic Working Group special data collection. Tabulka A10.2 a A10.4. Annex 3 (www.oecd.org/edu/eag2010). Závěr Vzdělání představuje hlavní faktor, který umoţňuje jedinci setrvání na pracovním trhu a také vyuţití moţností pracovního trhu pro rozvoj svůj i společnosti. Výhoda vzdělání se také stává naprostou nezbytností vzhledem k demografickým a strukturálním změnám jak trhu práce tak také sociální struktury. Kvalitní vzdělávání zvyšuje šanci získat zaměstnání a vyuţití benefitů plynoucích z dosaţení vyššího vzdělání. Dosaţení vyššího vzdělání (nejméně vyššího sekundárního vzdělání) výrazně vylepšuje vyhlídky na získání a udrţení si zaměstnání. Získání terciárního vzdělání pak výrazně navyšuje i benefity včetně příjmů, které jedinec na pracovním trhu získává. Pomineme-li významné kulturní i sociální přínosy, které jsou s dosaţením vyššího vzdělání spojeny, čistě ekonomické zisky ze vzdělání se vztahují zejména ke schopnosti vyhovět náročným podmínkám moderní ekonomiky a pracovního trhu. V situaci, kdy se permanentně zvyšuje kvalifikační náročnost většiny profesí, mají šanci dlouhodobě uspět pouze ti, kdo jsou připraveni, tzn. vybaveni určitými znalostmi, schopnostmi a dovednostmi. V rámci vývojových trendů trhu práce navíc kontinuálně ubývá nekvalifikovaných a málo kvalifikovaných pracovních pozic, coţ ztěţuje zaměstnatelnost osob s nízkým vzděláním. Současně kvalifikovaná pracovní síla je hlavní výhodou, kterou mohou země vyuţít v globální konkurenci v oblasti investic a práce. Tak, jak jsou práce a investice vyţadující niţší či v mnoha oblastech jiţ i střední úroveň pracovních dovedností, přesouvány do zemí mimo Evropskou unii i OECD a jak se globální konkurence přesouvá do nových oblastí, je vysoce kvalifikovaná pracovní síla v podstatě jedinou cestou k udrţení příjmů a vysokého ţivotního standardu v dlouhodobém horizontu.vzdělání a vyuţívání vysokých dovedností představuje hlavní sílu, kterou moderní společnosti mohou vyuţívat v konkurenčním boji. 11

Vztah mezi vzděláním a celkovým růstem tak nabývá na významu. Jak se sluţby a výroba stávají stále sloţitějšími, stává se terciární vzdělání často předpokladem pro vstup do nových oblastí a pro zavádění nových technologií. Literatura EDUCATION AT A GLANCE 2010 OECD INDICATORS. 2010. France: OECD Publishing. 2010. ISBN 978-92-64-05598-8. KLEŇHOVÁ, M.; ŠŤASTNOVÁ, P.; CIBULKOVÁ, P. 2010. České školství v mezinárodním srovnání. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2010. ISBN 978-80-211-0604-8. KLEŇHOVÁ, M.; ŠŤASTNOVÁ, P.; 2009. Výkonové indikátory OECD Metodická příručka. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2009. ISBN 978-80-211-0563-8. KLEŇHOVÁ M. 2009. Ekonomické indikátory ve vzdělávání, Indikátory OECD Metodická příručka. Ústave pro informace ve vzdělávání 2009. ISBN 978-80-211-0568-3. Adresa autora (-ů): Mgr. Pavlína Šťastnová Ústav pro informace ve vzdělávání Senováţné náměstí 26, 110 06 Praha 1 Pavlina.stastnova@uiv.cz 12