HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI MINOMETNÝCH NÁBOJŮ

Oprava 1 ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI MINOMETNÝCH NÁBOJŮ Praha

Oprava1 (VOLNÁ STRANA) 2

ČESKÝ OBRANNÝ STANDARD ČOS 139802 Oprava 1 HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI MINOMETNÝCH NÁBOJŮ Základem pro tvorbu tohoto standardu byl následující originál dokumentu: STANAG 4225, Edition 2 The Safety Evaluation of Mortar Bombs Hodnocení bezpečnosti minometných nábojů Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti Praha 2005

Oprava1 Obsah 1 Předmět standardu 4 2 Nahrazení předchozích standardů (norem) 4 3 Souvisící citované dokumenty 4 4 Zpracovatel ČOS 5 5 Definice a zkratky 5 6 Všeobecná ustanovení 7 Příloha A Zkouška bezpečnosti prachové náplně 11 Příloha B Zkouška pevnosti konstrukce 21 Příloha C Zkouška na předčasný výbuch 25 Příloha D Další povinné zkoušky bezpečnosti 31 Příloha E Zkouška dvojího nabití minometných nábojů (nepovinná) 33 1 Předmět standardu 1.1 ČOS 139802, zavádí STANAG 4225, edice 2 Hodnocení bezpečnosti minometných nábojů (The Safety Evaluation of Mortar Bombs) do prostředí ČR. AČR nepoužívá kazetovou (kontejnerovou) munici v souladu se zákonem č. 213/2011 Sb., v platném znění. Standard stanovuje jednotný postup hodnocení bezpečnosti minometných nábojů a je závazný pro náboje vyvíjené a následně zaváděné do užívání u organizačních celků Ministerstva obrany ČR (dále jen MO) po dni nabytí jeho platnosti s výjimkou uvedenou v článku 1.2. Cílem standardu je zajistit, aby do užívání byla zavedena pouze taková munice pro minomety, která má standardizovaným způsobem prověřené charakteristiky určující její bezpečnost. 1.2 ČOS 139802 není závazný pro konkrétní typ minometných nábojů, jehož vývoj byl zahájen před dnem nabytí platnosti standardu a který bude zaveden do užívání u organizačních celků MO ve lhůtě maximálně 18 měsíců od data nabytí platnosti standardu. 2 Nahrazení předchozích standardů (norem) Tento standard nenahrazuje žádný předchozí standard nebo předpis ani žádnou normu. 3 Souvisící citované dokumenty V tomto standardu jsou odkazy na dále uvedené dokumenty, které se tímto stávají jeho normativní součástí. U odkazů, v nichž je uveden rok vydání souvisejícího standardu, platí tento související standard bez ohledu na to, zda existují novější vydání tohoto souvisejícího standardu. U odkazů na dokument bez uvedení data jeho vydání platí vždy poslední vydání citovaného dokumentu. ČOS 051627 ZKOUŠKY VOJENSKÉ TECHNIKY V ELEKTRICKÉM A ELEKTROMAGNETICKÉM PROSTŘEDÍ ČOS 130003 POSTUPY TESTOVÁNÍ MUNICE PÁDOVOU ZKOUŠKOU ČOS 130004 HODNOCENÍ BEZPEČNOSTI A POUŽITELNOSTI MUNICE 4

ČOS 130014 ČOS 137601 ČOS 999902 ČOS 999932 AAP-6 AOP-38 ČOS 139802 Oprava 1 KONSTRUKČNÍ POŽADAVKY NA INICIAČNÍ SYSTÉMY ORGANIZACE A METODY SCHVALOVÁNÍ ZPŮSOBILOSTI VÝBUŠNIN PRO VOJENSKÉ ÚČELY ZKOUŠKY ODOLNOSTI VOJENSKÉ TECHNIKY VŮČI MECHANICKÝM VLIVŮM PROSTŘEDÍ VLIV OKOLNÍHO PROSTŘEDÍ NA VOJENSKOU TECHNIKU. KLIMATICKÉ PODMÍNKY NATO GLISSARY OF TERMS AND DEFINITIONS (ENGLISH AND FRENCH) Slovník NATO s termíny a definicemi (anglicky a francouzsky) SPECIALIST GLOSSARY OF TERMS AND DEFINITIONS ON AMMUNITION SAFETY Specializovaný slovník termínů a definic pro oblast bezpečnosti munice 4 Zpracovatel ČOS VOP-026 Šternberk, s. p., divize VTÚVM Slavičín; Ing. Lumír Kučera 5 Definice a zkratky Níže uvedené pojmy a jejich definice jsou specifické pro tento standard a jsou zařazeny k usnadnění jeho použití. Další lze nalézt v AAP-6, AOP-38 a ostatních souvisejících dokumentech. K pojmům jsou přiřazeny i příslušné zkratky, které se pak používají v dalším textu standardu. Minometný náboj. Kompletní muniční celek, obsahující střelu a systém prachové (hnací) náplně, určený ke střelbě z minometu. Střela se obvykle skládá ze zapalovače, těla naplněného trhavinou nebo jinou náplní s vnějším utěsněním a stabilizačních ploch (aerodynamického stabilizátoru). Systém prachové (hnací) náplně zpravidla sestává ze zažehovací nábojky se základní náplní a přídavné náplně (náplní). Dolní teplota temperace (LCT). Teplota, na kterou je zkoušený předmět stabilizován pro zkoušky za nízkých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu studeného prostředí, kterému bude zkoušený předmět během skladování a přepravy vystaven (viz tabulka č. 1). Dolní teplota střelby (LFT). Teplota, na kterou je zkoušený předmět stabilizován pro střelecké zkoušky za nízkých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu studeného prostředí střelby, kterému bude zkoušený předmět během svého bojového nasazení vystaven (viz tabulka č. 1). 5

Oprava1 Horní teplota temperace (UCT). Teplota, na kterou je zkoušený předmět temperován a stabilizován pro zkoušky za vysokých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu horkého prostředí, kterému bude zkoušený předmět vystaven během skladování a přepravy (viz tabulka č. 1). Horní teplota střelby (UFT). Teplota, na kterou je zkoušený předmět temperován a stabilizován pro střelecké zkoušky za vysokých teplot. Teplota vychází z klimatického pásma, u kterého zkoušející a uživatelský stát předpokládají, že zde dojde k nejhoršímu případu horkého prostředí střelby, kterému bude zkoušený předmět vystaven během bojového nasazení (viz tabulka č. 1). Křivka maximálního bezpečného tlaku (SMP) minometu. Křivka tlaku v závislosti na dráze střely v hlavni, která jako výsledek konstrukce specifikuje jmenovitou hodnotu tlaku v každém bodu délky hlavně. Pokud by byl tento tlak překročen, mohl by mít za následek vznik trvalé deformace. Křivka konstrukčního tlaku (DP) minometu. Křivka tlaku v závislosti na dráze střely v hlavni, která udává konkrétní hodnotu tlaku v každém bodu délky hlavně, jenž nemá být statisticky překročen u více než jedné z 1 000 000 ran za mezních provozních podmínek (ESC). Rozpětí bezpečnosti. Rozdíl mezi křivkou maximálního bezpečného tlaku (SMP) minometu a křivkou konstrukčního tlaku (DP) minometu v každém bodu délky hlavně. Křivka maximálního dovoleného tlaku (PMP) minometu. Křivka tlaku v závislosti na dráze střely v hlavni, která udává hodnotu tlaku v každém bodu délky hlavně, jenž nemá být z důvodů bezpečnosti statisticky překročen u více než třinácti z 10 000 ran za mezních provozních podmínek (ESC). Křivka maximálního provozního tlaku (MOP) minometu. Křivka odvozená z hodnot tlaku vytvořených v každém bodu dané hlavně minometu danou náplní za maximálních mezních provozních podmínek (ESC), které nebudou statisticky překročeny u více než třinácti z 10 000 ran. Dovolené rozpětí se stanovuje od nástřelky k nástřelce, od hlavně k hlavni, od série k sérii, od rány k ráně. Maximální provozní tlak odvozený na základě střelby je porovnán s maximálním dovoleným tlakem minometu (nebo maximálním dovoleným tlakem střely, je-li nižší), aby se stanovilo, zda konkrétní sestava náplně pravděpodobně nevyvolá tlaky nebezpečné vzhledem k pevnosti konstrukce minometu nebo minometného náboje. Zkušební tlak (PP) minometu. Tlak v předepsaných tolerančních mezích, při kterém je minomet přezkušován. Maximálním zkušebním tlakem je konstrukční tlak (DP) minometu a minimálním zkušebním tlakem má být maximální dovolený tlak (PMP) minometu. Nástřelka. Jeden nepřetržitý časový interval střelby, během kterého není střelba z minometu přerušena a ani nedojde k jakýmkoliv výrazným změnám okolních podmínek. Nová nástřelka je definována stavem, kdy byla střelba z minometu přerušena na dobu dostatečnou k vyrovnání teploty hlavně na teplotu okolí v kombinaci s nejméně jednou z následujících okolností: a) jiný den; b) nové palebné stanoviště; c) výrazná změna okolních podmínek. 6

6 Všeobecná ustanovení ČOS 139802 Oprava 1 Hodnocení bezpečnosti munice je všeobecně nepřetržitým procesem. Nejprve je nezbytné prokázat, že její konstrukce je ve své podstatě správná a získat údaje ze zkoušek potvrzující její bezpečnost z hlediska provozního (funkčního) použití. Po zavedení do užívání a rozběhu sériové výroby vzniká potřeba doložit, že změny učiněné pro zjednodušení výroby a případné zdokonalení výrobku nebudou mít záporný vliv na bezpečnost konstrukce. Kromě zkoušek uskutečněných v zemi provádějící vývoj a výrobu je možno, je-li to považováno za nezbytné, na vlastní náklady a riziko provést dodatečné ověřovací zkoušky, a to i přes jejich případnou duplicitu. Protože existují podstatně rozdílná rizika vlivu vnějšího prostředí a rozdílné funkční koncepce, které mají vliv na hodnocení bezpečnosti, není třeba omezovat konkrétní program zkoušek pouze na zkoušky popsané v tomto standardu. Výběr zkoušek a zkušebních parametrů musí vycházet z posouzeného nebo analyticky stanoveného profilu vnějšího prostředí životního cyklu zkoušeného předmětu tak, jak je uvedeno v ČOS 130004. Žádná jednotlivá zkouška nebo skupina zkoušek nemůže být hodnocena izolovaně, ale závěrečné doporučení z vyhodnocení bezpečnosti má pro správné hodnocení munice v jejím očekávaném prostředí po dobu použitelnosti brát v úvahu vývojové zkoušky stejně jako jednotlivé národní postupy hodnocení bezpečnosti. 6.1 Přehled informací o konstrukci Pro vytvoření východisek, na základě kterých by se započalo plánování zkoušek, které mohou být nezbytné pro získání zbývajících důkazů potřebných k provedení úplného hodnocení bezpečnosti, má být vypracován přehled všech informací vztahujících se ke zkoušené munici. Programy v tomto standardu vycházejí z předpokladu, že je k dispozici postačující základna konstrukčních údajů vedoucí k přijatelným zárukám technických parametrů. 6.2 Mezní provozní podmínky 6.2.1 Zkoušky se provádějí při teplotách, které představují mezní podmínky, jež budou pravděpodobně existovat během použití. Klimatická pásma, ve kterých má být munice používána a pro která byla navržena, jsou pro účely tohoto standardu specifikována vývojovým subjektem munice. Rozsah teplot a denní cykly pro různá klimatická pásma jsou uvedeny v ČOS 999933. Mezní teploty temperace a střelby, používané během zkoušek bezpečnosti, jsou odvozeny z těchto údajů a jsou uvedeny v tabulce č. 1. 6.2.2 Dolní a horní teploty temperace se používají při temperování materiálu před zkouškami na pád (shoz), vibrace apod. 6.2.3 V tomto standardu je uváděn odkaz na provozní horní teplotu střelby apod. To slouží k vyjádření vztahu odpovídající teploty z tabulky č. 1 k dohodnutému klimatickému pásmu, ve kterém mají být minometné náboje v praxi používány. 6.2.4 Je možno provádět zkoušky za náročnějších kritérií, než je standardem stanoveno. Tato situace však má být vždy konzultována s vývojovým subjektem munice, aby nedošlo k narušení bezpečnosti při zkouškách. 7

Oprava1 TABULKA č. 1 Mezní teploty temperace a střelby Klimatické pásmo Teplota temperace ( C) Teplota střelby ( C) A1 71 71 A2 63 63 A3 58 58 B3 71 71 C1-33 -33 C2-46 -46 C3-51 -51 6.3 Rozsah zkoušek 6.3.1 Hodnocení bezpečnosti nové konstrukce má zahrnovat všechny zkoušky bezpečnosti zde stanovené. Omezení zkoušek co do rozsahu a náročnosti může být akceptováno u minometných nábojů ověřené konstrukce, u nichž byly provedeny pouze malé konstrukční změny. 6.3.2 Zkoušky se týkají spíše bezpečné funkce munice než její bojové efektivnosti a vycházejí z identifikace všech nebezpečí spojených s manipulací, přepravou, odpálením a letem na cíl. V úvahu je brána každá součást kompletního náboje: je hodnocen její podíl na nebezpečích souvisejících s odpálením a vlastním letem a její kompatibilita s kompletním nábojem. Zkoušky mohou odhalit, že nebezpečí existuje jen tehdy, pokud není zavedeno určité omezení při použití (provozu), např. pokud se týká teploty, úrovní rázů nebo vibrací. Celkové hodnocení bezpečnosti zahrnuje následující prvky: 6.3.2.1 Bezpečnost při přepravě, hrubém zacházení a skladování. Náboje se při zkoušce na předčasnou funkci (viz příloha C) podrobí postupným zkouškám vlivu prostředí představujícím přepravu, hrubé zacházení a skladování. Další souvisejícím povinným testem je pádová zkouška, která určuje, zda je munice bezpečná pro manipulaci a likvidaci po shození z výšky 12 m ve svém obalu. Náboj je považován za bezpečný pro přepravu, manipulaci a skladování za podmínek, při kterých byl zkoušen, jestliže se během těchto zkoušek žádný náboj nestane nebezpečným a všechny vystřelené náboje budou vyhovovat požadavkům bezpečnosti, jež jsou stanoveny v níže uvedených článcích 6.3.2.2 a 6.3.2.3. Použité zkoušky budou voleny tak, aby simulovaly veškeré vnější prostředí po celou dobu použitelnosti, jak je definováno uživatelem. Hodnocení doby životnosti skladových zásob může být provedeno analogicky s přezkušovanou municí, ale obvykle bude vyžadovat specifické urychlené zkoušky doby životnosti skladových zásob. 6.3.2.2 Bezpečnost v palebném postavení. Tento typ bezpečnosti může být prokázán dvěma následujícími zkouškami: 8

Oprava 1 a) Výstřel z přehřátí. Rychlosti palby vyžadované uživatelem vedou ke vzniku zvýšených teplot vnitřního povrchu hlavně minometu. Zkoušky na výstřel (případně výbuch) z přehřátí se provádějí ke stanovení nebezpečí spojených s vlivem těchto teplot na náboj nabitý v minometu. Zkoušky se vztahují jak na prachové náplně, tak na střely. b) Zkoušky dvojího nabití. Jedním ze známých bezpečnostních rizik u minometu je následek jeho odpálení v případě, kdy byl nabit dvěma náboji. U minometů s vysunutými zápalníky je tento děj pravděpodobný pouze tehdy, dojde-li k selhání nebo k zpožděnému výstřelu a druhý náboj je nabit předtím, než první opustí hlaveň. Zkoušky ukázaly, že z hlediska konstrukční bezpečnosti se problém z větší míry týká konstrukčního provedení zapalovače. Příslušné zkoušky jsou obsaženy v ČOS 130014. Pokud se týká konstrukce střely a náplní, je možno provést zkoušky, které by určily: zda náplň trhaviny přispívá k důsledkům případného dvojího nabití; pro každé množství prachové náplně tlaky vyvolané v hlavni v případě dvojího nabití, aby bylo možno stanovit, při jaké náplni dojde k destrukci dané minometné hlavně. Jsou-li takové zkoušky prováděny, z důvodů standardizace je pro ně v příloze E uveden nepovinný postup zkoušky. 6.3.2.3 Bezpečnost při odpálení. Střela bude považována za bezpečnou při odpálení, jestliže nedojde k předčasné funkci ať ve vývrtu hlavně nebo ve stanovených hranicích odjištění zapalovače (příloha C). Předčasná funkce v hlavni je definována jako jakákoliv funkce střely v době, kdy je tato uvnitř zbraně. Taktéž maximální tlak vyvinutý při střelbě v hlavni minometu za nejnáročnějších podmínek použití musí odpovídat konstrukčním omezením minometu a nábojů (přílohy A a B). 6.3.2.4 Bezpečnost při letu. Střela bude považována za bezpečnou při letu, jestliže po odjištění zapalovače a před koncem zamýšleného letu nedojde k předčasnému výbuchu (příloha C). Kromě toho nesmí dojít k nežádoucímu oddělení částí materiálu, k výbuchu nebo k prokázanému nepravidelnému letu (příloha B). Patří zde i vliv vlhké náplně (příloha A). 6.3.3 Nezahrnuté zkoušky. Následující související zkoušky nebyly do tohoto standardu výslovně zahrnuty, poněvadž jsou obsaženy v jiných standardech: a) Zapalovače. Hodnocení bezpečnosti zapalovačů se provádí v souladu s ČOS 130014. Přesto jsou zkoušky správné funkce zapalovačů s konkrétními minometnými náboji uvedeny v tomto standardu (příloha C). b) Výbušné materiály. Výbušné materiály pro použití v minometných nábojích musí být hodnoceny v souladu s požadavky ČOS 137601. Údaje ze zkoušek použité při těchto hodnoceních jsou uloženy u příslušné národní autority. c) Nebezpečí elektrických vlivů. Bezpečnost nábojů při působení elektrostatických výbojů a vysokofrekvenčního záření se podle konkrétních podmínek stanoví provedením zkoušek elektromagnetické kompatibility, které jsou specifikovány v ČOS 051627. 6.3.4 Střely s nevýbušnou náplní. Bezpečnost střel s nevýbušnou náplní se podle konkrétních podmínek ověřuje z hlediska všech charakteristik předepsaných pro střely s výbušnými náplněmi. Z hlediska bezpečnosti při odpálení se u střel s nevýbušnou náplní může důsledek nežádoucího děje lišit od střel s náplní trhaviny. Takovéto děje se u střel s nevýbušnou náplní rovněž musí vzít v úvahu ve smyslu pravděpodobnosti způsobení selhání či poruchy zbraně nebo vyvolání stavu, který by mohl ohrozit obsluhu. 6.3.5 Výrobní standard munice. Je nezbytné zajistit, aby se hodnocení bezpečnosti vztahovalo na minometné náboje se známou technickou a výrobní dokumentací. Veškerá munice pro zkoušky musí být doprovázena písemným osvědčením o jakosti a kompletnosti 9

Oprava1 potvrzujícím, že náboje byly vyrobeny podle daného výrobního standardu nebo čísla výkresu (výrobní dokumentace). Dokument musí být ověřen zástupcem státního ověřování jakosti (ZSOJ) ve výrobním podniku. Před započetím zkoušek musí být splnění těchto požadavků zkontrolováno. Minometné náboje, pro něž je bezpečnostní doporučení nakonec vydáno, musí mít známou konstrukční dokumentaci, potvrzenou obdobným osvědčením, a musí odpovídat výrobní dokumentaci. Po ukončení zkoušek jsou osvědčení uvedeny jako odkaz ve zprávě o zkouškách. 10

Příloha A ČOS 139802 Oprava 1 Zkouška bezpečnosti prachové náplně A.1 Zkouška prachové náplně A.1.1 Účel Účelem zkoušky je stanovit, zda požadované kombinace prachových náplní a střel pro provozní (funkční) použití jsou bezpečné pro střelbu z minometu z hlediska technických parametrů prachové náplně a vytvářených vnitřních tlaků. A.1.2 Předběžné zkoušky Požaduje se křivka maximálního dovoleného tlaku pro příslušný minomet, stanovená vývojovým subjektem. K dispozici mají být výsledky vývojových střeleb, které potvrzují, že neexistuje žádná významná změna tlaků v hlavni nebo úsťové rychlosti v rámci: a) hmotnostní tolerance minometného náboje; b) hmotnostní tolerance prachových náplní, a to jak zažehovací (základní), tak i přídavných. A.1.3 Osnova programu zkoušky A.1.3.1 Cíle zkoušky. Pro dosažení celkového účelu musí být v programu zkoušky splněny následující jednotlivé cíle: a) Zjistit jakýkoliv nebezpečný nebo nepřijatelný rys v charakteristice tlak - čas prachové náplně v rozmezí požadovaných provozních (funkčních) teplot. b) Potvrdit, že časový interval mezi zážehem prachové náplně a vyvinutím maximálního tlaku je konzistentní a v rámci bezpečnostních limitů. Doklad týkající se časového průběhu výstřelu je obvykle získán v průběhu vývojových zkoušek prováděných konstrukční organizací. c) Zjistit, zda zbytky, úlomky a zahoření uvnitř hlavně jako důsledek střeleb pravděpodobně nezpůsobí nežádoucí zážeh, překážku pro následující rány nebo jakékoliv vnější nebezpečí při střelbě. d) Potvrdit, že úsťové rychlosti jsou dostatečně konzistentní. e) Ověřit, že úrovně přetlaku rázové vlny na ústí zůstávají v rozmezí příslušných přejímacích podmínek. (Tato zkouška je považována za předběžnou zkoušku za účelem stanovení, zda existuje nebo neexistuje potenciální nebezpečí nepřípustného hluku při dané konkrétní kombinaci zbraň munice. Jestliže ano, pak se požaduje rozsáhlejší přezkoušení.) f) Ověřit, zda může být bezpečně odpálen minometný náboj s prachovou náplní, která za podmínek praktického použití zvlhla. g) Ověřit dostřel a shodnost dopadů střel. A.1.3.2 Rámcová osnova. Střelby se provádějí ve třech sekcích: a) Sekce 1 zkouška maximálního provozního tlaku. Zkouška zahrnuje soubor střeleb, při kterém je z hlavně upravené pro měření vystřeleno 108 minometných nábojů a jsou zaznamenány průběhy závislostí tlak čas. b) Sekce 2 zkouška přetlaku rázové vlny. Vystřelí se určitý počet nábojů (zpravidla ne méně než 15) tak, aby bylo umožněno zaznamenání přetlaku rázové vlny na ústí zbraně /viz čl. A.1.3.1, bod e) výše/. 11

Oprava1 c) Sekce 3 zkouška vlivu vlhkosti. Vystřelí se vzorek 36 nábojů tak, aby bylo možno srovnat funkční parametry vlhkých a suchých prachových náplní. A.1.4 Postup zkoušek A.1.4.1 Sekce 1 zkouška maximálního provozního tlaku Zkouška maximálního provozního tlaku se provádí podle následujících článků: A.1.4.1.1 Minometné náboje. Zpravidla se použijí minometné náboje s inertní náplní, které mají mít stejnou hmotnost (v rozmezí hmotnostních tolerancí) jako nejtěžší bojová střela, určená pro střelbu se zkoušeným systémem prachové náplně. A.1.4.1.2 Zapalovače. Mohou být ostré, jestliže jsou k dispozici vhodné prostory pro střelbu. Jinak mohou být inertní nebo ve formě zátky představující zapalovač (PRF). A.1.4.1.3 Minomet. Vnitřní rozměry tlakoměrné hlavně musí být co nejbližší rozměrům hlavně používané v praxi, tj. v mezích výrobních tolerancí. Hlaveň musí být po své délce opatřena měřicími otvory k umístění snímačů tlaku. Počet a umístění otvorů bude záviset na konstrukci hlavně a jejích kritických bodech. Jeden otvor musí být v předpokládaném místě maximálního tlaku a nejméně jeden otvor nad a pod tímto místem. A.1.4.1.4 Bezdýmný prach. Pro zkoušky jsou požadovány tři (nebo více) série prachu ve formě prachových náplní, představující běžnou produkci (tam, kde je to možné). Tyto náplně musí být v rozmezí stanovených hmotnostních tolerancí. V zásadě má být nejméně jedna série prachu na maximu předepsaného tlaku. A.1.4.1.5 Prachové náplně. Pro všechny střelby se užije nejvyšší používaná náplň. A.1.4.1.6 Teplota. Střelby se provádějí při třech teplotách (doba temperace je uvedena v příloze B tohoto standardu): a) při horní teplotě střelby (UFT); b) při 21 C; c) při dolní teplotě střelby (LFT). A.1.4.1.7 Nástřelky. Střelby se provádějí minimálně dvěma samostatnými nástřelkami. A.1.4.1.8 Hlavně. Pokud nebylo během vývojových zkoušek shromážděno dostatek důkazů k prokázání, že změna od hlavně k hlavni může být pro systém považována za zanedbatelnou, pak bude mimo střeleb uvedeným v článku A.1.4.1.10 nezbytné provést dodatečné střelby, aby se kvantifikoval vliv těchto změn. A.1.4.1.9 Dostřel a shodnost. Zaznamená se dopad střely, aby se ověřil dostřel a shodnost pro použitý náměr, přičemž se přihlíží k vlivu upevněné tlakoměrné hlavně na dostřel. A.1.4.1.10 Schéma střeleb. Minometné náboje se střílí podle schématu uvedeného v tabulce č. 2. Je třeba dbát následujících pravidel: a) Před každou nástřelkou mají být vystřeleny dvě zahřívací rány s náboji stejného výrobního standardu jako zkoušené náboje. b) Pokud nejsou dostupné zahřívací rány téhož výrobního standardu, vystřelí se před každou nástřelkou pro zamezení rušivého ovlivnění kromě dvou zahřívacích ran ještě jeden náboj stejného výrobního standardu jako zkoušené náboje. c) Za určitých okolností mohou být prováděny střelecké zkoušky s méně než třemi sériemi prachu. V takovém případě budou minometné náboje přiřazeny k sériím B a/nebo C v závislosti na tom, zda jsou k dispozici tři, dvě nebo jedna série prachu. Použijí-li se více 12

Oprava 1 než tři série prachu, pak pro zajištění požadavku minimálně tří nábojů pro každou střelbu (skupinu ran) je třeba poskytnout další náboje navíc. TABULKA č. 2 Schéma střeleb sekce 1 množství zkoušených nábojů Teplota Dolní teplota střelby 21 C Horní teplota střelby Nástřelky 1 2 3 4 1 2 3 4 1 2 3 4 Série prachu Celkem A 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 B 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 C 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 36 36 36 108 A.1.4.1.11 Záznamy, měření a pozorování. Požaduje se následující: a) specifikace střílené munice a zbraní; b) záznamy tlak čas pro každý snímač; c) úsťové rychlosti střel; d) vzdálenosti a úchylky dopadu střel; e) meteorologické údaje; f) subjektivní zhodnocení zbytků, úlomků (včetně vnějších účinků) a jakékoliv hoření uvnitř hlavně jako důsledek střeleb; g) hmotnosti vystřelených střel. A.1.4.1.12 Redukce dat. Z časových záznamů tlaku získaných z každého umístění snímače v hlavni a pro každou vystřelenou ránu je zaznamenán maximální tlak. Poté jsou použity tyto hodnoty pro statistické postupy, aby se pro každou pozici snímače stanovilo, že hodnota tlaku nebude za extrémních podmínek použití, tj. při maximálním provozním tlaku (MOP), s 90% jistotou překročena u více než 13 minometných nábojů z 10 000. Použijí se statistické metody popsané v kapitole A.2 této přílohy. Křivka spojující jednotlivé hodnoty maximálního provozního tlaku pro každou pozici snímače může takto být vykreslena pro celou hlaveň. Označuje se jako křivka maximálního provozního tlaku. A.1.4.1.13 Kritéria. Na výsledky střeleb v sekci 1 jsou aplikována následující kritéria: a) Poměr mezi naměřenými tlaky v každé pozici snímače při dolní teplotě střelby a odpovídajícími tlaky naměřenými při 21 C a při horní teplotě střelby musí mít přípustnou hodnotu a být bez anomálií. Nejvyšší tlak v hlavni musí být naměřen při horní teplotě střelby. b) Intervaly mezi zážehem prachových náplní a vyvinutím maximálního tlaku musí být shodné a v rámci bezpečných mezí. c) Hodnota křivky maximálního provozního tlaku nesmí přesáhnut hodnotu křivky maximálního dovoleného tlaku v žádném bodu hlavně minometu. d) Úsťové rychlosti a dopady střely musí prokazovat dobrou shodnost a vyhovovat požadavkům. Statistická kontrola všech relevantních vývojových ran musí prokázat, že výskyt krátkých dostřelů přímo odpovídající nízkým úsťovým rychlostem je přípustný. 13

Oprava1 e) Zbytky, úlomky a hoření uvnitř hlavně jako důsledek střeleb mají být na úrovni, při které je nepravděpodobný neúmyslný zážeh následující rány, vytvoření překážky pro ni nebo výskyt jakékoliv vnějšího nebezpečí při střelbě. A.1.4.2 Sekce 2 zkouška přetlaku rázové vlny Střelby pro ověření přetlaku rázové vlny se provádí podle následujících článků: A.1.4.2.1 Minometné náboje. Pro všechny střelby mohou být použity minometné náboje buď ostré, nebo s inertní náplní, které mají představovat běžnou produkci. A.1.4.2.2 Zapalovače. Mohou být použity jak inertní, tak ostré zapalovače. S ostrým minometným nábojem má být zpravidla použitý ostrý zapalovač. A.1.4.2.3 Minomet. Musí být použit zavedený minomet. Pokud je to nezbytné, mohou být použity jiné hlavně za předpokladu, že zcela reprezentují zavedenou hlaveň a zejména mají stejný vnější tvar svého ústí. A.1.4.2.4 Bezdýmný prach. Aby bylo možno dosáhnout srovnatelných výsledků, mají být všechny střelby prováděny za použití prachu ze stejné série. A.1.4.2.5 Prachové náplně. Pro střelby se užije nejvyšší používaná náplň. V odůvodněných případech mohou být použity i jiné náplně. A.1.4.2.5 Teplota. Všechny střelby se provádějí s municí temperovanou na 21 C. A.1.4.2.6 Měření přetlaku rázové vlny. Má být stanovena pravděpodobná pozice hlavy každého člena obsluhy v okamžiku střelby. Snímač pro měření přetlaků je pak umístěn v každé z těchto pozic. Snímače bude třeba přemístit při každé změně náměru. Mohou být rozmístěna další čidla tak, aby se počítalo s růzností pozic hlavy nebo aby bylo umožněno vytvoření polárního diagramu přetlaku k určení vzdálenosti od minometu, při které už nemusí být vyžadována ochrana sluchu. Rozmístění dalších čidel je možné za předpokladu, že to neovlivní údaje na přístrojích, které představují pozice hlav obsluhy. A.1.4.2.7 Náměr. Střelby se provádí při třech rozdílných náměrech, v odstupech ne menších než 11,5, které představují náměry nejběžněji používané v praxi. A.1.4.2.8 Místo střelby a dopadu střel. Prostor místa střelby a dopadu střel musí být přiměřeně rovný a bez překážek, které by mohly způsobit odrazy střel. A.1.4.2.9 Schéma střelby. Vystřelí se minimálně pět minometných nábojů při každém stanoveném náměru, což celkově představuje nejméně 15 nábojů. A.1.4.2.10 Záznamy, měření a pozorování. Požaduje se následující: a) specifikace střílené munice a zbraní; b) pozice (ve 3 rozměrech) a orientace každého snímače; c) záznam přetlaku v závislosti na čase pro každou pozici snímačů; d) meteorologické údaje. A.1.4.2.11 Kritéria. Hodnoty úrovně přetlaku rázové vlny musí být v přípustných mezích daných obecně závaznými právními předpisy. A.1.4.3 Sekce 3 zkouška vlivu vlhkosti Střelby pro ověření vlivu vlhkosti se provádějí podle následujících článků: A.1.4.3.1 Minometné náboje. Zpravidla se použijí minometné náboje s inertní náplní, které mají stejnou hmotnost jako náboje ostré. 14

Oprava 1 A.1.4.3.2 Zapalovače. Mohou být ostré, jestliže jsou k dispozici vhodné prostory pro střelbu. Jinak mohou být inertní nebo ve formě zátky představující zapalovač (PRF). A.1.4.3.3 Minomet. Může se použít buď zavedená hlaveň, nebo tlakoměrná hlaveň, která představuje hlaveň zavedenou. A.1.4.3.4 Bezdýmný prach. Aby bylo možno dosáhnout srovnatelných výsledků, všechny prachové náplně musí obsahovat prach ze stejné série, která musí představovat běžnou produkci. A.1.4.3.5 Prachové náplně. Střelby se provádějí jak s nejvyšší, tak s nejnižší používanou náplní a rovněž, je-li to považováno za vhodné, s mezilehlými náplněmi (viz článek A.1.4.3.8 níže). A.1.4.3.6 Teplota. Veškeré střelby se provádějí s minometnými náboji (včetně prachových náplní) temperovanými na 21 C. A.1.4.3.7 Nástřelky. Kompletní rozsah střeleb musí být vystřílen během jediné nástřelky. A.1.4.3.8 Schéma střeleb. Schéma střeleb pro sekci 3 je uvedeno v tabulce č. 3. Skupina ran TABULKA č. 3 Schéma střeleb sekce 3 Počet zkoušených nábojů (ks) Střílená náplň Vlhký / Suchý 1a 6 nejvyšší suchý 1b 6 nejvyšší vlhký 2a 6 nejnižší suchý 2b 6 nejnižší vlhký 3a 6 mezilehlá suchý 3b 6 mezilehlá vlhký A.1.4.3.9 Postup střeleb. U minometných nábojů, které mají být stříleny vlhké, se musí jejich stabilizační část a prachové náplně podrobit následujícím operacím: a) ponoření do čisté vody o teplotě 21 C na dobu 30 sekund; b) vystavení meteorologickému větru o rychlosti 18 m/s a simulovanému dešti se srážkami 150 mm/h po dobu 30 sekund. Minometné náboje jsou potom přemístěny přímo k minometu a stříleny bez toho, že by došlo k pokusu odstranit vodu z náplně. Hlaveň se při ukončení střelby každé série s vlhkými náboji vytře dosucha. A.1.4.3.10 Záznamy, měření a pozorování. Požaduje se následující: a) specifikace střílené munice a zbraní; b) úsťové rychlosti; c) subjektivní zhodnocení zbytků, úlomků (včetně vnějších účinků) a hoření uvnitř hlavně. A.1.4.3.11 Kritéria a) Střední úsťová rychlost minometných střel s vlhkými prachovými náplněmi nemá být nižší než 90 % a úsťová rychlost jednotlivé střely s vlhkou prachovou náplní nižší než 15

Oprava1 80 % střední úsťové rychlosti srovnatelných minometných střel se suchými náplněmi pro každou v praxi používanou náplň, která je střílena. b) Pokud nejsou tato kritéria splněna, může se zvážit aplikace schválené metody otřepání vody z prachových náplní po ponoření a před nabitím do minometu. Schéma střeleb bude pak opakováno za stejných kritérií. c) Po střelbách každé vlhké série nemá zůstat v minometu významné množství nespáleného prachu. d) Zbytky a úlomky mají být v každém případě bez známek nespáleného prachu nebo významných částí materiálu obalu náplně, které by mohly způsobit uváznutí minometného náboje v hlavni, zpomalení jeho pohybu v hlavni při nabíjení nebo zažehnutí náplní následujících nábojů. Pokud nedojde ke splnění těchto kritérií, zváží se možnost zavést omezení při použití. A.2 Statistické odvození maximálního provozního tlaku (MOP) Tato kapitola popisuje: a) Počáteční analýzu ke stanovení homogenity rozptylů teplot. To je nezbytné, aby se zabránilo chybným tolerančním mezím maximálního provozního tlaku. b) Obecný statistický model pro tlak v minometu jako podklad pro následnou analýzu. c) Metodu stanovení hodnoty stupně volnosti m tak, že odhad rozptylu tlaku při dané teplotě je přibližně rozložen jako skalární násobek náhodné veličiny 2 s m stupni volnosti. A.2.1 Počáteční analýza Při každé úrovni teploty (horní teplota střelby, 21 C, dolní teplota střelby) se vystřelí celkově šest minometných nábojů pro každou kombinaci série prachu (tři série) a nástřelky (dvě nástřelky). Pro každou teplotu se vypočítá rozptyl každé skupiny šesti ran a pak se rozptyly sdruží, čímž získáme průměrný rozptyl pro každou teplotní úroveň. Použijeme Bartlett-Neyman-Pearsonův test homogenity tří rozptylů souboru s třiceti stupni volnosti v každém vzorku 1. Test se provádí na hladině významnosti 0,05. Jestliže se nezíská platný výsledek, analýza může pokračovat, jak je uvedeno ve statistickém modelu níže. Jestliže je získán platný výsledek, může se vyzkoušet log e transformace ke stabilizaci rozptylu. Jestliže je transformace na log e stále významná (poskytuje platný výsledek), pak bude muset být každá teplota analyzována odděleně. Tyto analýzy mají být dovršeny za použití postupu uvedeného dále poté, co byl zanedbán teplotní faktor. Výsledkem má být výpočet horní toleranční meze jako meze kritické. Blokové schéma, které ukazuje ve větších detailech jednotlivé kroky této počáteční analýzy, je na obrázku č. 1. 1 Johnson, N. L. Leone, F. C.: Statistics and Experimental Design in Engineering and Physical Sciences, Vol. 1, s. 221-223. New York, Wiley, 1968 (2. opravený výtisk) 16

Oprava 1 Vypočítat průměrný rozptyl pro každou teplotu Použít Bartlettův test. Je výsledek platný? ANO Zlogaritmovat údaje a vypočítat průměrný rozptyl pro každou teplotu NE Použít statistický model se třemi faktory ke zhodnocení maximálního provozního tlaku ANO Použít Bartlettův test. Je výsledek platný? NE Analyzovat model se dvěma faktory pro každou teplotu Analyzovat model se třemi faktory za použití transformovaných dat Vybrat nejvyšší výsledek jako maximální provozní tlak Umocnit výslednou mez, aby se získal maximální provozní tlak OBRÁZEK č. 1 Blokové schéma pro počáteční analýzu A.2.2 Statistický model Obecný statistický model pro tlak v minometu při zkouškách bezpečnosti prachové náplně má tvar: x ijkl = A + d i + b j + (db) ij + T k + (dt) ik + (bt) jk + (dbt) ijk + z l(ijk) (1) 17

Oprava1 s i = 1,2,...h, j = 1,2,...p, k = 1,2,...q, l = 1,2,...n, kde A je konstanta, d i představuje (náhodný) vliv nástřelky i, b j představuje (náhodný) vliv série ran j, T k představuje (pevně stanovený) vliv teploty k. Proměnné x ijkl, z l(ijk) představují v tomto pořadí tlak v minometu a náhodnou chybu pro zkoušku l, při nástřelce i, sérii ran j a teplotě k. Všechny vzájemné interakce jsou považovány za náhodné vlivy; závorky jsou použity, aby ukázaly vzájemné ovlivňování v modelu, např. interakce mezi dávkou j a teplotou k je označena (bt) jk. A.2.3 Předpokládané střední kvadratické hodnoty Předpokládané střední kvadratické hodnoty mohou být uvedeny 2 dle tabulky č. 4. Číslo faktoru TABULKA č. 4 Předpokládané střední kvadratické hodnoty 1 Nástřelky 2 Série ran 3 Nástřelky. Série ran 4 Teplota 5 Nástřelky. Teplota 6 Série ran. Teplota Faktor Předpoklad střední hodnoty Stupně volnosti 7 Nástřelky. Série ran. Teplota n pn qn pqn (h 1) 2 2 2 2 2 ijk ik ij i n hn qn hqn (p 1) 2 2 2 2 2 ijk jk ij j n qn (h 1)(p 1) 2 2 2 ijk ij n hn pn hpn (q 1) 2 2 2 2 2 ijk jk ik k n pn (h 1)(q 1) 2 2 2 ijk ik n hn (p 1)(q 1) 2 2 2 ijk jk n (h 1)(p 1)(q 1) 2 2 ijk 2 8 Nezjištěná (zbytková) chyba hpq(n 1) A.2.4 Odhady složek rozptylu A.2.4.1 Logicky vyplývá, že odhady složek rozptylu jsou: MS1 MS3 MS5 MS7 ˆi2 (2) pqn 2 MS2 MS3 MS6 MS7 ˆ j (3) hqn 2 MS3 MS7 ˆij (4) qn 2 Johnson, N. L. Leone, F. C.: Statistics and Experimental Design in Engineering and Physical Sciences, Vol. 2, s. 143-147. New York, Wiley, 1968 (2. opravený výtisk) 18

Oprava 1 2 MS4 MS5 MS6 MS7 ˆk (5) hpn 2 MS5 MS7 ˆik (6) pn 2 MS6 MS7 ˆ jk hn (7) 2 MS7 MS8 ˆijk n (8) 2 ˆ MS 8 (9) kde MS r je střední kvadratická hodnota pro r-tý faktor v tabulce č. 4. A.2.4.2 Odhadnuté jednotlivé složky rozptylu, které se ukáží zápornými, se nahradí nulou. A.2.5 Odhad součtu složek rozptylu Rozptyl x ijkl pro k-tou úroveň teploty je odhadován jako: V ( xijkl, k ) = ˆ ˆ ˆ ˆ ˆ ˆ ˆ 2 2 2 2 2 2 2 i j ij ik jk ijk MS MS MS MS ( hp h p) ( q 1) pqn hqn hpqn pqn = 1 2 3 5 ( h 1) s. v. ( p 1) s. v. ( h 1)( p 1) s. v. ( h 1)( q 1) s. v. MS MS MS h.. q n hpqn n 6 7 8.( q 1) ( q 1)( hp h p) ( n 1). (10) ( p 1).( q 1) s. v. ( h 1)( p 1)( q 1) s. v. A.2.6 Efektivní stupně volnosti součtu složek rozptylu hpq( n 1) s. v. Označme koeficient veličiny MS t pomocí a t a stupně volnosti MS t pomocí r t (t = 1,2,...,8). Poté stupně volnosti m (nemusí to být nutně celé číslo) přibližné veličiny χ 2 odpovídající rozložení V ( x, k) je odhadován 3 jako: mˆ 8 t 1 ijkl Vˆ( x, k ) ijkl ( at. MSt) r t 2. (11) A.2.7 Horní toleranční mez tlaku v minometu Za předpokladu, že je požadována jistota 1-α a že ne více, než poměrná část ran β překročí horní toleranční mez tlaku. Potom statistická teorie 4,5 ukazuje, že horní toleranční mez tlaku je: 3 Satterthwaite, F. E.: An Approximate Distribution of Estimates of Variance Components. Biometrics Bulletin, 1946, Vol. 2, s. 110-114 4 Kendall, M. G. Stuart, A.: The Advanced Theory od Statistics, Vol. 2, s. 128 130. London, Griffin, 1967 (2. vydání) 5 Owen, D. B.: Tables and Factors for One-Sided Tolerance Limits for Normal Distribution, Appendix A. Sandia Corporation, Monograph, 1958 19

Oprava1 x.. K. 1,05.. s (12) kde x.. K. max x.. k. k je nejvyšší ze zkušebních středních tlaků z tlaků při různých teplotách; m. r (13) 2 m, 2 2 kde m, je spodní 100. % část m a r je výsledkem řešení 1 r N ( t) dt 1 2 (14) 1 r N kde (t) je standardizovaná normální hustota, N=hpn je počet zaznamenaných údajů o tlaku při teplotní úrovni K a s V ˆ( x, k ). (15) ijkl Protože m je neznámá, je ve vzorci pro nahrazena ˆm. 20

Příloha B ČOS 139802 Oprava 1 Zkouška pevnosti konstrukce B.1 Účel Účelem zkoušky je stanovit, zda konstrukce minometného náboje je přiměřeně odolná vůči maximálnímu namáhání při výstřelu. B.2 Předběžné zkoušky Je nezbytné, aby byl vývojovým subjektem stanoven maximální dovolený tlak (PMP) střely nebo, není-li dostupný, aby byla vypočítána křivka maximálního provozního tlaku (MOP) tak, jak je popsáno v příloze A tohoto standardu. Je žádoucí, aby zkouška byla prováděna při tlacích, které vycházejí z maximálního dovoleného tlaku, případně se jako minimální požadavek použily tlaky, které vycházejí z vypočítané hodnoty maximálního provozního tlaku. Na tuto úroveň tlaků se pak odvolává další text. Proto musí být, ještě předtím než budou zahájeny zkoušky, k dispozici následující informace: a) nejvyšší hodnota maximálního dovoleného nebo maximálního provozního tlaku; b) vypočítaná hodnota maximálního provozního tlaku při dolní teplotě střelby (LFT), tj. tento tlak odvozený pouze ze střelby při LFT. B.3 Osnova programu zkoušky Vzorek třiceti minometných nábojů, reprezentující výrobní standardy v produkci (bez obsahu výbušnin) je rozdělen do dvou rovnocenných dílčích vzorků. Jeden dílčí vzorek se předtemperuje na horní teplotu střelby a následně se vystřelí se speciální hnací náplní, která vyvine tlak rovnocenný nejvyšší hodnotě maximálního provozního tlaku zvýšené o 5 %. Druhý dílčí vzorek se předtemperuje na dolní teplotu střelby. Poté se vystřelí se speciální prachovou náplní, která vyvine tlak rovnocenný maximálnímu provoznímu tlaku při dolní teplotě střelby zvýšené o 5 %. Kontrolují se hmotnosti střílených nábojů, dosažené tlaky a úsťové rychlosti. Hodnocení je založeno na vizuální kontrole a měření nábojů před a po střelbě, vysokorychlostním fotografickém záznamu minometných střel opouštějících hlaveň minometu a na rentgenografických a jiných metodách detekce trhlin u vystřelených a dohledaných střel. B.4 Postup zkoušky B.4.1 Zkoušený vzorek. Vybere se třicet minometných nábojů reprezentujících výrobní standard. B.4.2 Náplně střel. Zpravidla se používají inertní náplně (včetně počinových náloží) a inertní zapalovače (nebo vhodné zátky). B.4.3 Zapalovače. Zapalovače se při této zkoušce pevnosti konstrukce nezkoušejí. Přesto však musí mít inertní zapalovače (nebo zátky) hmotnost nejtěžšího zapalovače, který má být používán v praxi se zkoušenými minometnými náboji. B.4.4 Měření před střelbou. Měří se vnější průměr minometného náboje ve třech odlišných místech: v každém místě je průměr měřen ve dvou směrech vzájemně svírajících pravý úhel. Provádějí se i měření vnější délky těla minometného náboje a průměru stabilizační části 21

Oprava1 v jejím středu. Měřená místa mají být označena tak, aby se mohla provést odpovídající měření po střelbě. Místa, kde se měří průměr minometného náboje, mohou být na středicím nákružku, v místě těsnicího kroužku mimo samotný kroužek a na zadní části těla nebo případně na jiných místech, která jsou považována za kritická. B.4.5 Vizuální kontrola před střelbou. Provádí se vizuální kontrola každého minometného náboje, aby se zjistilo poškození a vychýlení křidélek. Náboje, které jsou tak poškozeny, že by bylo ovlivněno hodnocení deformace po střelbách, jsou pro zkušební účely vyřazeny. B.4.6 Doby temperace. Minimální doby temperace, které se použijí s ohledem na ráži minometného náboje a požadovanou teplotu jsou uvedeny v tabulce č. 5. TABULKA č. 5 Minimální doby temperace Ráže Pod 30 C Doba temperace pro každý teplotní rozsah Od 30 C do 10 C a nad 50 C Od 9 C do 50 C 120 mm a větší 48 h 36 h 24 h Od 75 mm do 119 mm 32 h 24 h 16 h Od 35 mm do 74 mm 24 h 18 h 12 h B.4.7 Dílčí zkoušené vzorky. Dílčí vzorek patnácti nábojů se podrobí temperaci za horka a vystřelí se; druhý takový vzorek se vytemperuje za studena a rovněž se vystřelí. B.4.7.1 První dílčí vzorek a) Dílčí vzorek se vytemperuje na horní teplotu střelby. b) Vzorek nábojů se zkompletuje se speciálními prachovými náplněmi, které jsou upraveny tak, aby dodaly zkoušenému náboji úroveň tlaku ekvivalentní hodnotě maximálního provozního tlaku /viz článek B.2 bod a)/ zvýšenou o 5 %. c) Kromě dílčího vzorku se mají pro zahřátí hlavně zkušebního minometu vystřelit další dodatečné náboje, které mohou mít teplotu okolí. d) Vzorek se vystřelí při horní teplotě střelby a dohledá se pro následné posouzení. B.4.7.2 Druhý dílčí vzorek a) Dílčí vzorek se vytemperuje na dolní teplotu střelby. b) Vzorek nábojů se zkompletuje se speciálními prachovými náplněmi, které jsou upraveny tak, aby dodaly zkoušenému náboji úroveň tlaku ekvivalentní teoretické hodnotě maximálního provozního tlaku při dolní teplotě střelby zvýšenou o 5 %. Tento tlak se odvodí přidáním tří výběrových směrodatných odchylek ke střední hodnotě maximálního tlaku při dolní teplotě střelby /viz článek B.2 bod b)/. c) Vzorek se vystřelí při dolní teplotě střelby a dohledá se pro následné posouzení. B.4.8 Záznamy, měření a pozorování. Požaduje se následující: a) maximální tlak u každého vystřeleného minometného náboje; b) úsťová rychlost každé vystřelené střely; 22

Oprava 1 c) vysokorychlostní fotografický záznam každé střely při opuštění ústí hlavně; d) měření a kontrola každé vystřelené a dohledané střely, jak je podrobně uvedeno v článcích B.4.9 a B.4.10. B.4.9 Měření po střelbě. Měření provedená před vystřelením (článek B.4.4) musí být po střelbě a dohledání střel opakována ve stejných místech měření na každém minometném náboji, který byl použit pro měření před vystřelením. B.4.10 Kontrola po střelbě. Těla minometných nábojů a stabilizační části se pokud možno vizuálně a rentgenograficky zkontrolují za účelem zjištění trhlin nebo jiných důkazů poruch. Provedou se fotografické záznamy poškození. Poškození, která lze zjevně připsat nárazu, se mají zaznamenat odděleně. B.4.11 Kritéria. Maximální tlaky a úsťové rychlosti zaznamenané při střelbách musí prokázat, že minometné náboje zatížené střelbou vyhověly požadovaným zkušebním podmínkám. Náboje budou považovány za vyhovující požadavkům na konstrukční pevnost v rámci stanovených mezí horní a dolní teploty střelby, jsou-li splněna následující kritéria: a) nesmí existovat žádný důkaz lomů nebo trhlin v kovové struktuře minometného náboje nebo jakékoliv poruchy, kterou lze připsat jeho odpálení; b) odpovídající naměřené hodnoty před střelbou a po střelbě se nesmí lišit o více než o chybu měření nebo musí být v rozmezí limitů předepsaných v technické dokumentaci, je-li to aplikovatelné. 23

Oprava1 (VOLNÁ STRANA) 24

Příloha C ČOS 139802 Oprava 1 Zkouška na předčasný výbuch C.1 Účel Účelem zkoušky je stanovit, zda jsou minometné náboje ve spojení s předepsanými zapalovači bezpečné při výstřelu, během letu a zda bezpečně fungují poté, co byly vystaveny simulovanému provoznímu prostředí. C.2 Předběžné zkoušky Je žádoucí, aby zkouška byla prováděna při maximálních dovolených tlacích, případně aby se jako minimální požadavek použily tlaky, které vycházejí z vypočítané hodnoty maximálního provozního tlaku. Na tuto úroveň tlaků se pak odvolává další text. Než se přistoupí ke zkoušce na předčasný výbuch, mají se provést následující zkoušky s vyhovujícími výsledky: a) zkouška bezpečnosti prachové náplně (příloha A, kapitola A.1); b) zkouška pevnosti konstrukce (příloha B); c) zhodnocení bezpečnosti zapalovače (ČOS 130014). C.3 Program zkoušky C.3.1 Cíle zkoušky jsou následující: a) Podrobit minometné náboje a zapalovače sériím postupných zkoušek vlivu prostředí za účelem simulace nepříznivé kombinace provozních podmínek, kterým by mohl být náboj vystaven předtím, než je v akci vystřelen. b) Ověřit hlavňovou bezpečnost, bezpečnost za letu a bezpečnou funkci kombinace minometného náboje se zapalovačem po jejich vystavení simulovanému provoznímu prostředí. C.3.2 Každá kombinace zapalovače a minometného náboje bude podrobena postupným zkouškám, jak je uvedeno na obrázku č. 2. První dvě zkoušky se provádějí s náboji jak ve vnitřních obalech (jednoduché, zdvojené nebo jiné trubky), tak ve vnějším obalu (kovové nebo dřevěné truhlíky či schránky). Potom jsou prováděny zkoušky pouze s vnitřními obaly nebo bez obalu, jak je uvedeno. Požadované velikosti zmíněných vzorků jsou co do počtu minimální. C.3.3 Každá zkouška představuje možný stav, kterému jsou vystaveny minometné náboje při provozu (používání). Jestliže neexistuje STANAG, která určuje podrobné podmínky zkoušky, mohou být zkoušky prováděny v souladu se standardy či normami platnými v ČR, které musí být jednak zaznamenány ve zprávách o zkouškách a jednak musí splňovat předpoklad, že se shodují s hlavními parametry specifikovanými v této příloze. 25

Oprava1 Kontrola 120 ks minometných nábojů se zapalovači a používanými prachovými náplněmi REŽIM ZA HORKA 72 ks temperovaných při UCT REŽIM ZA STUDENA 48 ks temperovaných při LCT Vibrace vezené upevněné munice (vnitřní a vnější obaly) Vibrace vezené upevněné munice (vnitřní a vnější obaly) Pádová zkouška z 2,1 m (vnitřní a vnější obaly) Pádová zkouška z 2,1 m (vnitřní a vnější obaly) Vibrace munice v pohotovostních ukládkách (schránkách) 1) (pouze vnitřní obal) Vibrace munice v pohotovostních ukládkách (schránkách) 1) (pouze vnitřní obal) Dopravní rázy u vezené neupevněné munice (pouze vnitřní obal) Dopravní rázy u vezené neupevněné munice (pouze vnitřní obal) Denní skladovací cyklus v B3 2) (pouze vnitřní obal) Denní skladovací cyklus v C2 2) (pouze vnitřní obal) Pádová zkouška z 1,5 m (bez obalu) Pádová zkouška z 1,5 m (bez obalu) Střelba 48 ks při UFT. Náboje se speciální prachovou náplní Střelba 24 ks při UFT. Náboje s nejvyšší používanou prachovou náplní Střelba 24 ks při LFT. Náboje se speciální prachovou náplní Střelba 24 ks při LFT. Náboje s nejvyšší používanou prachovou náplní OBRÁZEK č. 2 Osnova programu zkoušky na předčasný výbuch 26

Oprava 1 Poznámka 1): Tato zkouška se provádí pouze tehdy, jsou-li zkoušené minometné náboje během používání skladovány ve speciálních ukládkách (schránkách) v minometném vozidle. Poznámka 2): Viz článek 6.2.1 tohoto standardu. C.3.4 Zkoušený vzorek. Pro tuto zkoušku se požaduje nejméně 120 minometných nábojů s používaným plněním střely společně s příslušným zapalovačem a prachovou náplní. Po výchozí kontrole se vzorek rozdělí do dvou dílčích vzorků. Pak se 72 nábojů v prvním dílčím vzorku podrobí režimu za horka a 48 nábojů v druhém dílčím vzorku režimu za studena. Tyto počty reprezentují absolutně minimální počet, který musí projít celou sérií postupných zkoušek a být vystřelen v souladu s článkem C.3.8. Lze použít další náboje k provedení střeleb po některých nebo po každé zkoušce vlivu vnějšího prostředí nebo za účelem získání dostatečného počtu hodnot k vyhovění národním standardům či normám týkajících se určitých zkoušek na působení vnějšího prostředí. C.3.5 Postupné zkoušky. Podrobnosti režimů za horka a za studena jsou uvedeny v článcích C.3.6 a C.3.7. Následující obecné body jsou použitelné pro oba režimy. C.3.5.1 Počáteční kontrola. Na začátku zkoušky se zkontrolují všechny minometné náboje. Kontrola zahrnuje: a) vizuální kontrolu vad; b) záznam čísel výrobních sérií; c) stanovení způsobu identifikace nábojů; d) hmotnost střel připravených ke střelbě; e) hmotnost prachových náplní; f) rentgenografii nábojů a zapalovačů. C.3.5.2 Temperace. Temperace pro režim za horka musí být prováděna při horní teplotě temperace (UCT), pro režim za studena pak při dolní teplotě temperace (LCT). Doby temperování musí být v souladu s článkem B.4.6 přílohy B. C.3.5.3 Kontrola mezi zkouškami. Tam, kde je to potřebné, musí být všechny minometné náboje včetně zapalovačů, prachových náplní a obalů po každém kroku postupných zkoušek zkontrolovány, aby se stanovily účinky jednotlivé zkoušky na munici. Záznamy těchto kontrol jsou pak požadovány při následném hodnocení. Není povoleno pokračovat ve zkouškách, jestliže se na základě těchto kontrol vyskytne jakýkoliv důkaz svědčící o nebezpečném stavu. Jestliže se tak stane, bude provedeno další hodnocení, zda je náboj v tomto stavu bezpečný pro normální likvidaci, tj. že se s ním může manipulovat a že může být přepraven na místo samotné likvidace. C.3.5.4 Prachové náplně. Pro střelbu určitého počtu minometných nábojů na konci každého režimu se vyžadují speciální hnací náplně. Je to proto, aby se náboje vyzkoušely při nejvyšším tlaku, který se může vyskytnout během praktického používání. Při režimu za horka je pro střelbu při horní teplotě střelby (UFT) potřeba 48 speciálních náplní, které během výstřelu vyvinou tlak ekvivalentní maximálnímu provoznímu tlaku (MOP) vypočítanému ze zkoušky bezpečnosti prachové náplně v příloze A. Při režimu za studena je pro střelbu při dolní teplotě střelby (LFT) potřeba 24 speciálních náplní, které během výstřelu vyvinou tlak ekvivalentní maximálnímu provoznímu tlaku při dolní teplotě střelby. Tyto náplně jsou podobné náplním požadovaným pro zkoušku pevnosti konstrukce v článku B.3 přílohy B, ale liší se v tom, že spíše odpovídají maximálnímu provoznímu tlaku než tomuto tlaku zvýšenému o 5 %. 27