BOHEMIA CENTRALIS 20 2

1

BOHEMIA CENTRALIS 20 2

BOHEMIA CENTRALIS 20 ČESKÝ ÚSTAV OCHRANY PŘÍRODY STŘEDISKO PRAHA PRAHA 1991 Vydal Český ústav ochrany přírody, středisko Praha, v Zemědělském nakladatelství BRÁZDA Praha 3

Redakční rada Marie Pivničková (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák ISBN 80-209-0174-4 Český ústav ochrany přírody, středisko Praha, 1991 4

Obsah - Inhalt - Contents ZITT J. - NEKVASILOVÁ O. 7 Kojetice - nová lokalita svrchnokřídových epibiontů přisedlých na buližníkových klastech Kojetice - new locality of the Upper Cretaceous epibionts Cemented to lydite claste OPRAVIL E. 29 Nálezy zuhelnatělého dřeva na lokalitě Mladá Boleslav - Čejetičky ("Choboty") Verkohlte Holzfunde auf der Lokalitat Mladá Boleslav - Čejetičky ("Choboty") LOŽEK V. 35 Měkkýši rezervací Stráně u splavu a Stráň u Chroustova Weichtiere der NSG Stráně u splavu und Stráň u Chroustova ZÁRUBA P. 43 Lepidopterofauna navrhovaného CHÚ Tisovnice Die Lepidopterofauna des vorgeschlagenen Naturschutzgebiets Tisovnice SKOUPÝ V. 51 Nové údaje o výskytu střevlíků (Coleoptera, Carabidae) okresu Kladno Neue Angaben über Vorkommen der Laufkäfer (Coleoptera, Carabidae) im Kreis Kladno 5

PECINA P. 61 Živočichové červeného seznamu ČR ve Středočeském kraji I. Kruhoústí, ryby, obojživelníci a plazi Tiere aus der Roten Liste der Tschechischen Republik im Mittelböhmichen Bezirk PEŠKOVÁ A. 109 Drobní savci na loukách Karlického údolí Small mammals on meadows in the Karlické valley PEŠOUT P. 113 Vývoj populace ďáblíku bahenního (Calla palustris L.) v navrženém chráněném území Galilejský rybník (okr. Benešov) The development of the population of calla, Calla palustris L. (Monocotyledonae, Araceae) in the protected area "Galilejský rybník" (Central Bohemia) FIŠEROVÁ D. 135 Revize vegetačních map význačných maloplošných chráněných území Českého krasu pomocí dálkového průzkumu Země Revision von Vegetationskarten der bedeutsamen Schutzgebiete im Böhmischen Karst mit Hilfe der multispektralen Luftaufnahmen ERRATA 161 6

Bohemia centralis 20: 7-27, 1991 Kojetice nová lokalita svrchnokřídových epibiontů přisedlých na buližníkových klastech Kojetice new locality of the Upper Cretaceous epibionts cemented to lydite clasts Jiří ŽÍTT - Olga NEKVASILOVÁ ÚVOD Bohaté nálezy epibiontů přicementovaných k horninovým substrátům, jejichž registraci a studium jsme provedli již na řadě lokalit tzv. příbojové facie české svrchní křídy (Karlov v Kutné Hoře, Chrtníky a Nákle v oblasti Železných hor, Kněživka u Tuchoměřic - zsz. od Prahy, Radim u Kolína, Skalka u Velimi aj., viz NEKVASILOVÁ, ŽÍTT, 1988; ŽÍTT, NEKVASILOVÁ, 1989, v tisku 1 a 2; ŽÍTT, v tisku; ŽÍTT, HOUŠA, NEKVASILOVÁ, 1988), jsme v poslední době rozšířili o jejich další výskyty. Jedním z nich je i lokalita Kojetice u Neratovic s již dlouho otevřenými, avšak většinou již opuštěnými lomy. Nález epibiontů jsme učinili v posledním dosud činném lomu v 2. polovině roku 1989 a studium lokality pokračovalo do února 1990. Poslednímu datu odpovídá i stav stěn na fotografii (obr. 2). Kromě tohoto zcela nového nálezu však do předloženého článku zařazujeme i popis dosud nepublikovaných starších objevů epibiontů, jež učinil jeden z autorů (Nekvasilová), ve výkopech pro 2. větev tranzitního plynovodu jižně od Kojetic v roce 1976. 7

Jednotlivé druhy epibiontů jsme determinovali zčásti na základě našich dříve publikovaných prací (viz výše). Při systematickém zařazování řady dalších druhů (hlavně z lokality tranzitní plynovod) jsme však pro malý počet kusů, jejich horší zachování i pro dosud nízký stupeň poznání některých zastoupených skupin (hlavně mlžů a mechovek) v křídě jako celku byli většinou nuceni dát přednost otevřené nomenklatuře. Veškerý studijní materiál bude však pro eventuální detailní systematické zhodnocení přístupný ve sbírkách Národního muzea v Praze, kam bude uložen. Otázkou je, zda by nebylo vhodné uvažovat o ochraně části lomu, kde byli studovaní epibionti objeveni a kde jsou dosud velmi instruktivní ukázky křídových sedimentů tzv. příbojové facie. V celém širokém okolí Neratovic jde totiž o poslední rozsáhlejší, dosud poměrně čerstvý a dobře zachovalý odkryv této facie české svrchní křídy. GEOGRAFICKÁ A GEOLOGICKÁ SITUACE Obec Kojetice leží na severním okraji okresu Praha-východ, cca 2,5 km jjz. od středu města Neratovice. Geomorfologicky spadá území s oběma lokalitami epibiontů do sz. části tzv. Českobrodské tabule (BALATKA a KOL., 1973). Nejstarší geologickou jednotkou je zde mladoproterozoická sekvence tzv. kralupskozbraslavské skupiny, sestávající z drob, drobových břidlic, břidlic a silicitů (= buližníků) a pokračující ze severního okolí Prahy sv. směrem přes Kojetice až k Labi. Předkřídovou denudaci zde byly vypreparovány výskyty odolnějších hornin (hlavně silicitů), přes něž ve svrchní křídě (svrchní cenoman?, spodní turon?) transgredovalo moře, jež zde zanechalo své sedimenty. Terciární a kvartérní denudaci byl pak předkřídový (resp. předtransgresní) reliéf částečně exhumován. Geologická stavba má na každé z obou lokalit epibiontů svá specifika a je probrána níže. Z praktických důvodů v celém dalším textu označujeme lokalitu kojetický lom jako K-1 a lokalitu situovanou na trase plynovodu jako K-2 (obr. 1). 8

Lokalitu K-1 představuje dosud činný lom na stavební kámen, jenž byl založen na sz. úbočí výrazně morfologicky vystupujícího pruhu proterozoických hornin s převahou silicitů, táhnoucího se z jz. okolí Kojetic do okolí Lobkovic. Počva lomu leží v nadmořské výšce cca 178 m (1. etáž). KLEIN (1952) zjistil v kojetickém lomu výskyt měděných sulfidických rud a z nich odvozených uhličitanů mědi (malachit, azurit). Zrudnění 1. Mapka s vyznačením míst výskytu klastů s epibionty. K-1 - lom v Kojeticích, K-2 - výskyt situovaný na trase tranzitního plynovodu, a - výkop teplovodu s drobnozrnnými konglomeráty (viz text). 9

2. Lom v Kojeticích (lokalita K-1), pohled od jihu na sv. stěnu. Přerušovanou čarou je vyznačena báze křídových sedimentů na skalním podloží. A - místo, na němž byl v bazálních částech konglomerátu zjištěn výskyt klastů s Acruliammina longa, A.(?) sp. a serpulidním červem Gen. et sp. indet. l. B - místo lomu, v němž byl z nadloží konglomerátu odtěžen jílovec a odkryty klasty (černé šipky) osídlené mlžem Atreta (?) sp.1.x - výskyt střednozrnného konglomerátu. Foto J. Žítt, 11.1990. je podle KLEINA a PADĚRY (1953) vázáno na porfyrické žilné vyvřeliny pronikající místy po puklinách proterozoickými horninami. Dnešní výskyt Cu-minerálů, patrně totožný s místem Kleinova nálezu (těžba od té doby pozměnila tehdejší konfiguraci stěn i lomu), leží ve střední části lomu a je již téměř zaniklý. Křídové sedimenty se v lomu zachovaly na horním povrchu proterozoického masívu a jsou nejlépe odkryty na sv. stěně (obr. 2). Nadmořská výška horního okraje této stěny je cca 187 (v severní části) - 193 m (v jižní části). Povrch masívu byl abrazní mořskou činností vymodelován do zaoblených tvarů, nejčastěji bochníkovitých elevací decimetrového velikostního řádu. Na jejich místy zcela 10

vyhlazených plochách vyniká tmavošedé (za vlhka téměř černé) zbarvení silicitu. Většina abradovaných ploch je však povrchově narušena, patrně zvětrávacími procesy a chemickou korozí (viz níže), a má zelenavé až nažloutlé zabarvení. Reliéf povrchu masívu je v generelu vyrovnaný hluboké deprese, běžné na jiných lokalitách (např. Skalka u Velimi Chrtníky), zde nejsou vyvinuty. Dojmem deprese působí ve značně zasuceném terénu jen vývoj v nejsevernější části sv. stěny lomu (x na obr. 2). Sedimenty zde nasedají na silně rozpadavou, šikmo k severu upadající stěnu, tvořenou břidličnatými horninami (rozsah těchto proterozoických hornin = světlá zóna ha obr. 2). V mocnosti cca 2 m je zde odkryto těleso vcelku vytříděného střednozrnného konglomerátu s podpůrnou strukturou klastů o velikosti jen ojediněle přesahující 5 cm. Klasty jsou silicitové, většinou dobře opracované, avšak jsou zde časté i klasty angulární. Mezerní hmota konglomerátu je u samé báze písčitá, s lokálními nepravidelnými partiemi tvořenými železitým pískovcem. Ve vyšších částech pak převažuje tmel vápnitý, místy velmi pevný, bělavých barev, obsahující špatně zachovalé bioklasty mlžů. Vrstevní sled je ukončen hrubozrnným až balvanitým konglomerátem, v malé mocnosti (max. cca 1,5 m) přecházejícím i směrem k jihu přímo na skalní povrch, který zakrývá v celé pozorované délce sv. stěny lomu (obr. 2). Rovněž jeho klasty jsou silicitové, přičemž největší z nich dosahují i rozměrů větších než 1 m. Tyto největší klasty jsou zpravidla méně celkově zaobleny. Některé z nich mají tvar nepravidelný a jejich povrchový reliéf bývá silně rozčleněný. Dílčí morfologické prvky vystupující z povrchu (římsy, výčnělky apod.), mnohdy značně vysoké, jsou však zaobleny, podobně jako je opracován i povrch v depresích. Klasty s tímto reliéfem jsou většinou povrchově "vybělené", se zelenavými a žlutavými nádechy, podobně jako místy i skalní povrch (viz výše). 11

Většina menších klastů (např. na místě A lomu, obr. 2) je dokonale ohlazena a zaoblena a jejich povrchy mají zbarvení čerstvého tmavého silicitu. Na malém počtu těchto klastů jsme však zjistili přítomnost mikroreliéfu tvořeného ostře ohraničenými drobnými depresemi a elevacemi milimetrového velikostního řádu, většinou s kolmými stěnami. Tento mikroreliéf jsme popsali již v lokalitě Kněžívka (ŽÍTT, NEKVASILOVÁ, v tisku 2), kde je však vyvinut v mnohem větším měřítku, a který jsme interpretovali jako důsledek chemické koroze klastů. Na rozdíl od lokality Kněžívka však v Kojeticích nejsou tvary korozívního mikroreliéfu tak ostré a jeví často známky abraze. Oba typy povrchového utváření klastů, tj. výše zmíněný hluboký a zároveň zaoblený reliéf doprovázený barevnými změnami povrchu horniny i drobnější korozívní mikroreliéf bez těchto barevných alterací, působí mnohdy dojmem, že k jejich vzniku došlo vlivem dlouhodobého působení prosakujících vod v místech styku konglomerátu s nadložním půdním horizontem. Sledujeme-li však v profilech vertikální distribuci různě utvářených klastů, vidíme, že jsou všechny jejich typy vzájemně promíseny, i když směrem k nadloží často přibývá klastů barevně alterovaných a s hlubokým zaobleným reliéfem. Konglomerát však nenese (hlavně ve svých bazálních částech) zřejmé stopy pokřídových redepozic. Z bazálních částí těchto konglomerátů navíc pocházejí nálezy hladkých i korodovaných klastů osídlených křídovými epibionty (viz níže). Z toho tedy nutně vyplývá, že nejen koroze klastů, ale i promísení klastů konglomerátové akumulace je křídového stáří a že tedy i barevně alterované klasty s hlubokým zaobleným reliéfem, na nichž jsme epibionty zatím nezjistili (což však při celkové vzácnosti epibiontů na lokalitě nijak nepřekvapuje), se staly složkou konglomerátu již v křídě. V kvartéru byla zřejmě lokálně narušena jen stavba nejvyšších částí konglomerátů v místech nechráněných nadložními horninami, přičemž byli epibionti klastů (byli-li přítomni) zničeni. 12

Podmínky vzniku různých povrchů klastů (a částečně i skalních povrchů - viz výše) jsou zcela jasné jen u klastů zcela hladkých a zaoblených. Jejich tvary a povrchy vznikly bezpochyby hrubou abrazí. Korozívní mikroreliéf části těchto klastů se vytvořil následně chemickým rozpouštěním za dosud blíže neznámých podmínek (ŽÍTT, NEKVASILOVÁ, v tisku 2). Konečně hluboký rozčleněný povrch části (hlavně větších) klastů se mohl vytvořit nejspíše abrazívně, avšak mechanickým působením jemnější ho abrazního materiálu. Barevné alterace povrchů těchto klastů, zásahu jící někdy i do hloubky cca 2-3 mm, vznikly pak zřejmě až následně. Procesy jejich vzniku bychom mohli jen ryze spekulativně charakterizovat jako navětrání za blíže neznámých okolností. Tomuto procesu byly místy vystaveny i skalní abradované povrchy, tvořící bázi celé konglomerátové akumulace. Mezerní hmota výše popsaného konglomerátu je převážně bělavých barev a má charakter vápnitého jílovce až jílovitého vápence. Makrofauna není na základě špatně zachovaných fragmentů určitelná, ale patřila většinou mlžům (zvláště ústřicím). Na jednom z nejvýše ležících klastů, odkrytých skrývkou v jižním pokračování sv. stěny na místě B lomu (obr. 2), jsme zjistili sporadické zbytky nezřetelně laminovaných fosforitových krust (33,44 % P 2 O 5 analýza EDAX, Geologický ústav ČSAV v Praze, ing. A. Langrová, CSc.). Epibionti /rod Atreta(?) - viz níže/ nalezení na jiných klastech téhož místa lomu jsou slabě fosfatizováni (1,41 % P 2 O 5 a silicifikováni Nadloží konglomerátu je zde tvořeno vápnitými jílovci, zachovanými jen v malé mocnosti (cca 1 m). Makrofauna v nich nebyla nalezena. V nejvyšší části jsou tyto jílovce rozvířeny kvartérní kryoturbací. 13

Lokalita K-2 leží, jak bylo již zmíněno výše, na trase výkopů pro tranzitní plynovod (obr. 1). Rýha pro uložení potrubí dosahovala hloubky 1,8-2,2 m, místy i 2,5 m a pod ornicí zachytila v malé mocnosti (obr. 4) profil křídovými sedimenty. Horní hranice křídových sedimentů se zde nacházela v nadmořské výšce cca 191 m. Vzhledem k tomu, že lokalita byla studována v době, kdy již bylo potrubí plynovodu položeno a za tím účelem i vyrovnán terén na dně rýhy, nebyl již celý původně odkrytý profil pozorovatelný. Viditelné části profilu tvořily převážně glaukonitické pískovce, v nichž byla vyvinuta poloha písčitých vápenců (cca 15 cm mocná). Nápadné též byly šmouhy až polohy drobnozrnných konglomerátů. Jejich klasty byly výlučně silicitové, velmi dobře opracované až angulární, většinou dobře velikostně vytříděné. V některých částech těchto poloh převažovaly klasty drobnější (0,4-1,0 cm), v jiných byly i hrubší (0,5-5,0 cm). Mezerní hmota byla jílovitá, zelenavě nebo žlutavě zbarvená a bez lépe zachované makrofauny, místy však byla i písčitá až vápnitá, bělavá, s opracovanými bioklasty (hlavně fragmenty ústřic). Drť mlžích schránek tvořila místy menší šmouhy i v glaukonitickém pískovci. Poznámka: Drobnozrnné konglomerátové polohy byly v poslední době (1989-90) plošně odkryty přímo pod ornicí nedaleko lokality K-2, v trase teplovodu Mělník - Praha na západní straně silnice mezi Tůmovkou (obr. 1) a Kojeticemi. Tmel je zde místy velmi pevný, tvořený nahnědlým až sedavým vápencem se špatně zachovalými, avšak místy hojnými bioklasty (fragmenty neurčitelných mlžů, ostny ježovek oválené do podoby válečků). V místech proti odbočce silnice do Kojetic - k nádraží (a na obr. 1) byl ve výkopu pro teplovod zjištěn až 1 m mocný horizont těchto drobnozrnných konglomerátů obsahujících kromě silicitových též drobové a křemenné klasty, klasty světlých porfyrických vyvřelin a aplitických jemnozrnných hornin, vzácně klasty pevných jílovitých vápenců žlutavé barvy a jiné horniny. Tyto konglomeráty měly v horní polovině své mocnosti vyvinutu lavičku s pevným vápencovým tmelem. V podloží konglomerátů pak byla na abradovaném, avšak 14

velmi rozpadavém skalním dně (břidličnaté proterozoické horniny) 0,6-1,0 m mocná poloha střednozrnného až hrubozrnného konglomerátu s podřízeným množstvím balvanů o velikosti do 50 cm, s jílovitou až písčitou mezerní hmotou velmi pestrých barev (červenavá, zelenavá, žlutavá). V tomto konglomerátu vysoce převažovaly jen velmi slabě opracované klasty až angulární fragmenty podložních proterozoických břidličnatých hornin a vzácně v nich plovaly velmi dobře opracované středně velké klasty silicitu. Výše zmíněné silicitové balvany mají opracování většinou podstatně horší. Místy ve studované poloze sedimentu klasty zcela mizely a části polohy byly tvořeny zelenavými jílovitými horninami, vzniklými patrně lokálním přeplavením zvětralin proterozoického podloží. Žádné z klastů této polohy nenesly epibionty a bioklasty v mezerní hmotě rovněž nebyly zjištěny. Nadložní sedimenty celé klastické sekvence byly jílovité a kvartérně postižené. Drobnozrnné konglomeráty či horniny s podstatným množstvím drobných klastů zjistil severně od Čakoviček FRIČ (1910), v jižním a východním okolí Kojetic KLEIN a PADĚRA (1953), v Lobkovicích NÁPRSTEK a ŠILAR (1957), v blízkosti Velké Vsi (cca 1,7-3,0 km západně od Kojetic) a v Neratovicích - Byškovicích (cca 2 km severně od Kojetic) i SVOBODA (1984). EPIBIONTI LOKALITA K-1 Substrátem epibiontů jsou klasty konglomerátu. Osídlení (tab. 1) jsme zjistili na dvou místech profilu, pracovně označených A a B (obr. 2). 15

3. Epibionti lokality K-1 (kojetický lom). A - miska mlže Atreta (?) sp.1 přicementovaná k povrchu silicitového balvanu pocházejícího z místa B lomu (obr. 2). Miska je narušena vrtavými organismy (patrně houbou Cliona sp.). B,C - foraminifera Acruliammina longa (šipky) na jednom z abradovaných klastů, pocházejících z místa A lomu (viz obr. 2). Úsečky = 2 mm. Foto J. Žítt. Na místě A jsme na površích klastů (jeden z nich nesl i okrouhlé otvory, patrně vrtby, o průměru 4 mm a hloubce cca 3 mm) nalezli drobného (snad juvenilního) serpulidního červa Gen. et sp. indet. 1 a dva druhy přicementovaných foraminifer. Jde jednak o druh Acruliammina longa (Tappan)/obr. 3,B,C/ a jednak o druh identický nebo blízký druhu Acruliammina (?) sp., který jsme nalezli zatím pouze na silicitových klastech lokality Kněžívka (ŽÍTT, NEKVASILOVÁ, v tisku 2, tab. VIII, obr. 3-5). 16

Na místě A konglomerátu je osídleno jen cca 10 % klastů a foraminifery jsou na nich většinou jen v ojedinělých exemplářích. Celkové množství epibiontů na nejhustěji osídleném klastu (resp. fragmentu o rozměrech cca 12 x 12 cm, odděleném z většího klastu) je zřejmé z tabulky 1. Foraminifery nalézáme hlavně v depresích povrchu klastů. Původně však osídlovaly i větší plochá místa a elevace, na nichž se zachovaly jen v nepatrných zbytcích. Všechny klasty s uvedenými epibionty pocházejí ze spodní poloviny konglomerátového profilu. Většinou mají ohlazené povrchy, avšak osídleny jsou i klasty s povrchy korodovanými (viz výše). Indicie stejného osídlení jsme zjistili i na dalších místech sv. stěny lomu. Na místě B lomu jsme objevili epibionty na balvanech, tvořících nejvyšší polohu konglomerátové akumulace. Tyto balvany, nepřesahující pravděpodobně rozměr 1m, tkví svými bazálními částmi ve střednozrnném silicitovém konglomerátu stejného typu jako byl popsán z nejsevernější části sv. stěny lomu (viz předchozí kapitola). Opracování každého balvanu je místo od místa proměnlivé, avšak v podstatě je velmi nedokonalé (v detailu je znázorněno na obr. 3,A). Osídlení balvanů epibionty bylo původně poměrně hojné, většina epibiontů je však špatně zachována, patrně v důsledku dlouhodobého odkrytí vlivu atmosferilií. Jediným zde nalezeným druhem je mlž Atreta (?) sp.1 (obr. 3,A - určení ve smyslu našich předchozích prací o epibiontech, např. z lokality Karlov - NEKVASILOVÁ, ŽÍTT, 1988 a ŽÍTT, NEKVASILOVÁ, 1989). Přicementované misky těchto mlžů se vyznačují, pokud bylo možno podle několika celých jedinců určit, tzv. svahovou orientací (viz výše citovaná práce). Žádné další zákonitosti ve způsobu přitmelení či v jejich distribuci (např. závislost na lokálních petrografických vlastnostech substrátu, jeho mikroreliéfu atd.) jsme, podobně jako již dříve na jiných lokalitách, nezjistili. 17

Nápadným by se mohlo zdát omezení výskytu epibiontů druhu Atreta (?) sp.1 pouze na místo B lomu. Vždyť rovněž na místě A, ale i podél celé sv. stěny lomu, se nacházejí obdobné velké klasty v téže geologické pozici, a přitom tento druh epibiontů ani žádný jiný nenesou. Nejpravděpodobnějším vysvětlením však je, že jedině v místě B byly v nadloží konglomerátu až do zahájení těžby v lomu zachovány vápnité jílovce, jež svému podloží (a tudíž i klastům s epibionty) skýtaly ochranu. V severnějších částech lomu (např. na místě A) byly jílovce denudovány a povrch konglomerátu dlouhodobě vystaven nepříznivému působení zde se vytvářejícího půdního horizontu. Eventuální epibionti klastů pak snadno podlehli zkáze. LOKALITA K-2 Epibionti byli na této lokalitě nalezeni až v době, kdy byly stavební práce na plynovodu již ve značně pokročilém stavu. Klasty s epibionty byly sbírány na odvalu vybagrovaného horninového materiálu lemujícího výkop, v němž již bylo položeno potrubí. Podobné klasty sice nebyly v profilu výkopu nalezeny, avšak podle zbytků ulpělého sedimentu (žlutavý, prachovitý až písčitý jílovec s drobnými silicitovými - buližníkovými - klasty, silně opracovanými bioklasty a malým množstvím glaukonitu) je pravděpodobné, že nalezené klasty mohly pocházet z některé z konglomerátových poloh (obr. 4), v nichž se místy uplatňoval i vápnitější tmel (viz předchozí kapitola). Je ovšem rovněž možné, že tyto klasty pocházely z hlubších částí profilu, jenž byl zasucen při pokládání potrubí. K tomu je možno dodat, že FRIČ (1910) nalezl severně od Čakoviček, tj. cca 2 km východně od Kojetic, v křídovém profilu buližníkový klást (valoun) s přisedlým mlžem Spondylus sp. v těsném nadloží drobnozrnného konglomerátu, spočívajícího přímo na proterozoickém podkladu. 18

4. Pohled na stěnu výkopu tranzitního plynovodu, g - glaukonitické pískovce, h - kvartérní hlíny, k - drobnozrnné až střednozrnné konglomeráty, v - písčité vápence. Max.mocnost spodní polohy konglomerátu ve středu snímku je cca 40 cm. Klasty s epibionty (viz obr. 5) byly nalezeny na povrchu odvalu horninového materiálu (horní část snímku). Foto O. Nekvasilová, II. 1976. Klast byl obklopen zelenavými jílovci s faunou (FRIČ op. cit., obr. 3). V každém případě bude v budoucnu nutno sledovat další příležitostné odkryvy v okolí lokality K- 2 a distribuci osídlených klastů věnovat bližší pozornost. 19

Kolonizované klasty (k dispozici jsme měli celkem 3) jsou tvořeny silicitem a jsou suboválné až subangulární. Jejich povrch je jen místně nedokonale vyhlazen, je nerovný, avšak nenese stopy hrubé abraze a také ani chemické koroze. Osídlení klastů je velmi bohaté. Klast o rozměrech 15 x 9 x 5 cm nese zbytky přicementovaného společenstva, zahrnujícího zhruba 130 jedinců patřících 10-11 druhům (viz tabulka 1). Ve společenstvu převažují mlži, méně hojní jsou červi, foraminifery a cheilostomátní mechovky. Vzácné jsou cyklostomátní mechovky. Nejhorší zachování má jedinec určený jako foraminifera Bdelloidina (?) sp. (obr. 5, B). Jde o nepatrný zbytek jediné schránky, jenž je silně mechanicky a patrně i chemicky narušen. Tato foraminifera, určitelná jen velmi přibližně, je patrně pozůstatkem nejstaršího osídlení povrchu klastu. Zachování ostatních epibiontů je velmi proměnlivé, avšak ve všech případech se patrně jedná o příslušníky mladších etap osídlování klastu, mezi nimiž se výše uvedená foraminifera Bdelloidina (?) sp. již znovu neobjevila. Tito epibionti osídlují všechny strany klastu. Z jeho tvaru, který je protáhlý a zploštělý, však vyplývá, že byl kolonizován nejméně ve dvou etapách (tj. se změnou či změnami jeho polohy). Jedině tak mohly být plochy obou jeho stran osídleny. Jednotlivé druhy epibiontů jsou přitom, pokud bylo možno zjistit, na celém povrchu klastu distribuovány bez zřejmých zákonitostí či preferencí. Žádný druh není omezen jen na jedinou stranu klastu (samozřejmě kromě druhů zjištěných jen v 1 exempláři). Vzájemné vztahy epibiontů v polyspecifických shlucích dokládají současnou existenci jedinců (vzájemné přerůstání jedinců různých druhů) nebo přerůstání již mrtvých přicementovaných epibiontů. 20

5. Epibionti přicementovaní na valounu nalezeném na lokalitě K-2 (výkop tranzitního plynovodu, viz obr. 1,4). A - mlž Exogyra sigmoidea (a,c), blíže neurčitelná cheilostomátní mechovka (b), serpulidní červ Gen. et sp. indet. 2 (d). B - hustě "meandrující" rourka serpulidního červa Gen. et sp. indet. 2, foraminifera Bdelloidina (?) sp. (a) a mechovka Plagioecia sp. (b). C - přerůstající se rourky serpulidních červů Gen. et sp. indet. 2 (a), blíže neurčitelná cheilostomátní mechovka (b) a cyklostomátní mechovka Gen. et sp. indet 1 (c). Úsečky = 2 mm. Foto J. Žítt. Sem patří např. vnitřní povrchy misek mlžů (hlavně Exogyra sigmoidea), ve dvou případech osídlené červy Gen. et sp. indet.2 (vyskytuje se na obou stranách klastu). Červí epibionti v částečně konkávních strukturách prázdných misek mlžů zřejmě nacházeli vhodná místa k přisednutí i dalšímu růstu; v jejich rámci "meandrují" a opouštějí je až po delší době růstu. Distribuce těchto červů jako celku se však na povrchu klastu jeví spíše jako náhodná, podobně jako u dalších epibiontů. 21

Do nejmladších etap osídlování klastu patří patrně dva jedinci cyklostomátních mechovek Gen. et sp. indet. 1 a 2, kteří jsou zachováni ve formě bazálních částí původně vyšších zoárií (obr. 5,C), jejichž vrcholové partie byly destruovány (patrně při menším pohybu klastu, např. jeho převrácení). Další transport klastu před jeho konečným pohřbením v sedimentu musel být již jen minimální. PŘEHLED VÝSLEDKŮ A ZÁVĚR 1. Byla podána stručná charakteristika komplexu sedimentů tzv. příbojové facie české křídy, zachovaných v kojetickém lomu. V bazálních částech jde o silicitové, převážně střednozrnné a dobře vytříděné konglomeráty, ve vyšších částech pak o hrubozrnné až balvanité konglomeráty, v nadloží s vápnitými jílovci. 2. Skalní povrch (tj. skalní mořské dno) byl činností křídového moře abradován, avšak následně byl ještě před svým definitivním zakrytím sedimenty místo od místa ovlivněn procesy charakteru koroze a snad i navětrání. 3. Konglomeráty jsou povahou povrchů svých klastů výrazně heterogenní. Vedle dokonale vyhlazených a zaoblených klastů jsou zde i klasty s opracovaným, avšak hluboce rozčleněným a později patrně větráním narušeným povrchem a dále klasty, jež své původně abradované povrchy mají chemicky korodované. Klasty se všemi těmito typy povrchů vzniklými za odlišných podmínek byly při formování definitivních (tj. dnešních) konglomerátových akumulací vzájemně promíseny a společně uloženy na skalních površích. Při tomto transportu mohlo dojít k nové slabé abrazi klastů. Otázka povahy klastů konglomerátu si však vyžádá ještě další detailnější pozornost. 4. V hlubších částech hrubozrnných až balvanitých konglomerátů byly zjištěny klasty se zachovalými přicementovanými epibionty, tj. foraminiferami Acruliammina longa (Tappan), Acruliammina (?) sp. a červem Gen. et sp. indet.1. Osídleny jsou zde klasty s korozívním mikroreliéfem i klasty korozí nepostižené. 22

5. Na nejvýše ležících balvanech konglomerátové akumulace se epibionti zachovali zřejmě jen tam, kde nebyly denudovány nadložní vápnité jílovce. Šlo o osídlení výlučně mlžem Atreta (?) sp. 1. Jeho jedinci jsou na šikmých plochách balvanů tzv. svahově orientováni. Tyto šikmé plochy, a tudíž i celé balvany si od doby přisednutí epibiontů s velkou pravděpodobností dodnes uchovaly svoji původní polohu. 6. Na povrchy nejvýše ležících klastů konglomerátu je vázán i výskyt slabě laminovaných až zemitých fosforitových krust, zachovaných jen v nepatrných zbytcích. Epibionti druhu Atreta (?) sp.1 mají své misky slabě fosfatizované a silicifikované. 7. Byl stručně charakterizován profil křídovými sedimenty, odkrytý jižně od Kojetic ve výkopu pro tranzitní plynovod (1976). Převažují glaukonitické pískovce a podřízeně se objevují vložky drobnozrnných až střednozrnných konglomerátů a písčité vápence. 8. Povrchy silicitových, málo opracovaných klastů z blíže nezjištěného horizontu tohoto profilu nesou bohaté společenstvo přicementovaných epibiontů (celkem 10-11 druhů, tabulka 1). 9. Distribuce společenstva epibiontů kojetického lomu připomíná poměry na lokalitě Kněžívka zsz. od Prahy, kde ve spodních částech konglomerátových akumulací rovněž převažuje osídlení druhem Acruliammina longa a ve svrchní části se spolu s výraznými fosfatickými krustami objevují mlži rodu Střetat (?) a navíc i foraminifera Bdelloidina cribrosa (Reuss) (ŽÍTT, NEKVASILOVÁ, v tisku 2). Typ společenstva, zjištěného na klastech z výkopu plynovodu, je v české křídě poměrně značně rozšířen (z našich nálezů např. lokality Předboj u Prahy - jz. od Kojetic, Kank a Turkaňk v Kutné Hoře, Miskovice u Kutné Hory aj.). Detailní zhodnocení celého společenstva i jeho jednotlivých druhů, významné hlavně z ekologického hlediska, však v naší odborné literatuře dosud chybí. 23

10. Mimo vlastní rámec předložené práce byly rozšířeny poznatky o distribuci drobnozrnných až střednozrnných konglomerátů v západním a jz. okolí Kojetic. Klasty těchto hornin jsou však zcela bez epibiontů. 11. Na základě dobrého zachování fenoménů spojených s destrukční i akumulační činností křídového moře a také vzhledem k výskytu zajímavého společenstva svrchnokřídových epibiontů přisedlých na silicitových klastech dáváme v předloženém článku v úvahu užitečnost ochrany části kojetického lomu; předmětem ochrany by mohla být sv. stěna lomu, tj. stěna nejbližší vodárenské věži, kde byla těžba již zastavena, a přilehlé jižní pokračování této části lomu, v níž bylo odkryto nadloží konglomerátu. Byl by tak zachován poslední odkryv tzv. příbojové facie české svrchní křídy na celém Neratovicku a zajištěna nejen možnost dalšího odborného studia, ale i např. přístupnost exkurzím za účelem školní výuky apod. SUMMARY In the Kojetice quarry /see text-fig.1,k-1/, the proterozoic silicites (lydites) are exposed, the surface of which was abraded during the transgression of the Upper Cretaceous sea and covered by conglomerates succeeded by calcareous claystones (upper Cenomanian? - lower Turonian?). In 1989 we have discovered fixosessile epibionts at two sites (see text-fig.1,a,b) of this quarry. At the site A, the foraminifer Acruliammina longa (Tappan) prevails, while the foraminifer Acruliammina(?) sp. and the serpulid worm Gen.et sp.indet.l occur sporadically,these epibionts are cemented to the surface of silicite clasts (boulders and pebbles) situated in the lower parts of conglomerate. At the site B., specimens of bivalve Atreta (?) sp. 1 (text-fig. 3,A) were found cemented to the surface of boulders in the uppermost part of conglomerate. These bivalves show slope orientation, similar to that observed by NEKVASILOVÁ and ŽÍTT (1988) at Karlov in Kutná Hora. 24

Přehled druhů epibiontů a jejich distribuce na kojetických lokalitách Tabulka 1 Skupina, druh Počet kusů na 1 klastu z lokality K-1(A) K-KB) K-2 Foraminifery Acruliammina longa (Tappan) Acruliammina (?)sp. Bdelloidina (?)sp. cca 15 1 - - - - cca 30-1 Červi Serpulidní červ Gen. et sp. indet. 1 Serpulidní červ Gen. et sp. indet. 2 1 - - - - cca 25 Mlži Exogyra sigmoidea Reuss Pyknodontní ústřice Gen. et sp. indet. Lopha diluviana (Linne) (?) Atreta (?) sp.1 - - - - - - - cca 12 cca 40 6 1 - Mechovky cyklostomátní; Plagioecia sp. Gen. et sp. indet. 1 Gen. et sp. indet. 2 - - - - - - 1 3 1 cheilostomátní: asi 2 neodlišitelné druhy - - cca 20 25

The conglomerate accumulation consists of 3 types of clasts which differ each other in their surfaces. The clasts of the first type are smooth and well rounded, while the clasts of the second type have their worn surfaces more or less dissected and secondarily altered (possibly by some kind of meteorization), similarly as some parts of the rocky bottom underlying the conglomerates at Kojetice. On the contrary, the clasts of the third type have their originally worn and smooth surface chemically corroded (see also ŽÍTT, NEKVASILOVÁ, in press 2). All three types of clasts were mixed during their transport to the presentdate site of their occurrence and their surfaces were colonized by epibionts (mainly by A. longa - see above). Later on, the upper surfaces of clastic accumulations were colonized by Atreta (?) sp. 1. Apart from epibionts, we have found at the site B also phosphorite crusts confined to the surfaces of the clasts lying in the uppermost parts of the conglomerate accumulation. In the same horizon occur also clasts bearing attached bivalve Atreta (?) sp.1 (see above), the valves of which are slightly phosphatized and silicified. In addition, we describe here the assemblage of epibionts cemented to lydite clasts (pebbles) found in 1976 by O. Nekvasilová on the dump of Upper Cretaceous rocks (upper Cenomanian (?) - lower Turonian (?)).coming from the trench for the natural gas - pipeline (text-fig. 1, K-2; text-fig. 4). This trench exposed glauconite sandstones intercalated by fine-grained and medium-grained conglomerates. In the relatively rich epibiont assemblage, including about 10-11 species, Exogyra sigmoidea Reuss, serpulid worms and bryozoans predominate (see tab. 1 and textfig. 5). LITERATURA BALATKA, BŘ., CZUDEK, T., DEMEK, J., SLÁDEK, J. /1973/: Regionální členění reliéfu ČSR /S barevnou mapou 1 : 500 000 v příloze/. -Sbor. Čs. Společ. zeměp., 78, 2, 81-96. Praha. FRIČ, A. /1910/: Ueber Lagerung von Cenomanen und Diluvialen Sedimenten in und auf den Silurischen Kieselschiefern zwischen Kojetic und Lobkovic. - Sitz.-Ber. Königl. Böhm. Gesell. Wiss., Kl. 2, sep. p. 1-8. Praha. KLEIN, VL. /1952/: Předběžná zpráva o výzkumu cenomanu a spodního turonu v příbojové facii mezi Kladnem a Brandýsem n. L. - Věst. Ústř. Úst. geol., 27,155-157. Praha. 26

KLEIN, VL., PADĚRA, K. /1953/: Výskyt měděných rud u Kojetic. - Věst. Ústř. Úst. geol., 28,145-155. Praha. NÁPRSTEK, VL., ŠILAR, J. /1957/: Příspěvek k stratirafii a facialnímu vývoji křídy u Neratovic n. L. - Čas. Mineral. Geol., 2, 2, 137-143. Praha. NEKVASILOVÁ, O., ŽÍTT, J. /1988/: Upper Cretaceous epibionts cemented to gneiss boulders /Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia/. - Čas. Mineral. Geol., 33,3,251-270. Praha. SVOBODA, P. /1984/: Svrchní křída mezi Odolenou Vodou a Neratovicemi - Byškovicemi. - Studie a zprávy 1983-1984, 36-44. Okres. Muzeum Praha-východ. Brandýs n. L. - Stará Boleslav. ŽÍTT, J. /v tisku/: A new occurrence of Cretaceous epibionts cemented to the rocky substrates and bioclasts /locality Radim, Bohemia/. - Čas. Mineral. Geol. Praha. ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, O. /1989/: Paleontologickogeologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov /Kutná Hora/. - Bohemia Cent., 18, 15-40. Praha. ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, O. /v tisku 1/: Epibionti přicementovaní k diabasovým klastům a skalnímu dnu ve svrchní křídě Železných hor a okolí. - Čas. Nár. Muz., odd. přírodověd. Praha. ŽÍTT, J., NEKVASILOVÁ, O. /v tisku 2/: Upper Cretaceous rocky coast with cemented epibionts /locality Kněžívka, Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia/. - Čas. Minerál. Geol. Praha. ŽÍTT, J., HOUŠA, V., NEKVASILOVÁ, O. /1988/: Fauny příbřežních marinních sedimentů české'svrchní křídy z ohrožených lokalit. - MS Geologický ústav ČSAV, Praha. Adresy autorů: RNDR. Jiří Žítt, CSc. RNDr. Olga Nekvasilová, CSc. Geologický ústav ČSAV Ružinovská 6 Rozvojová 135 142 00 Praha 4 - Krč 165 00 Praha 6 - Lysolaje 27

28

Bohemia centralis 20: 29-34, 1991 Nálezy zuhelnatělého dřeva na lokalitě Mladá Boleslav- Čejetičky (Choboty) Verkohlte Holzfunde auf der Lokalität Mladá Boleslav-Čejetičky (Choboty) Emanuel OPRAVIL POPIS ÚZEMÍ Naleziště v Mladé Boleslavi - Čejetičkách (poloha "Choboty I a III") se nachází na okraji pleistocénního terasového stupně na pravé straně údolí řeky Jizery. Příčná erozní údolíčka člení okraj terasy v několik ostrohu s příkrými svahy. Povrch terasového stupně kryjí většinou mělké sprašovité hlíny a současnou údolní nivu převyšuje o cca 50m. Díky této morfologické členitosti a poměrně příkrým svahům terasového stupně zůstal tento dlouhodobě zalesněn. Teprve plošiny dále od jeho okraje stejně tak jako údolní niva jsou odlesněny ve velkém rozsahu. Zbylé porosty jsou pařeziny s rozdílným stupněm zápoje, s hlavními dřevinami dubem a habrem - habrová doubrava. METODIKA A VÝSLEDKY Při několikaletém archeologickém výzkumu objektů na nekropolích a na hradišti v polohách "Choboty I a III" byl sledován též výskyt zbytků zuhelnatělého dřeva. Celkem bylo analyzováno 339 zlomků ze starší, střední a mladší doby bronzové a z období halštatského: několik vzorků nebylo možno jednoznačně kulturně zařadit, nicméně se však od druhového spektra neodlišují. Z přehledné tabulky 1 vyplývá, že 29

nejvíce materiálu pochází z objektů kultury lužických popelnicových polí; následují vzorky z období únětické kultury starší doby bronzové a jen velmi málo pochází z mladohalštatského období a ze středodunajské mohylové kultury. Přehled zjištěných druhů byl zčásti zveřejněn v seznamu archeobotanických nálezů ze Středočeského kraje, avšak bez bližšího vyhodnocení (OPRAVIL, 1988); datování předkládané v této práci laskavě zrevidoval dr. E. Plesl, který prováděl na této lokalitě archeologický výzkum. V paralelní chronologii holocenních klamafází spadá doba bronzová do subboreálu sensu FIRBAS (1949) nebo do závěru epiatlantiku a do subboreálu sensu LOŽEK (1973). Rozvoj lužických popelnicových polí se v hrubých rysech překrývá s nejsušší fází závěru subboreálu (zúžený subboreál sensu LOŽEK, 1973). V subboreálu bylo podnebí o 1-2 C teplejší než dnes; v jeho starší části se střídala mírně vlhká období se suchými, až tato v mladším subboreálu zcela převládla: dvě až tři století trvala perioda převážně suchého klimatu. Vlhkomilnější dřeviny subatlantických smíšených doubrav - především jilm a lípa - snížily v tomto období své zastoupení v porostech ve prospěch dubu. V nálezech z lokalit "Choboty I a III" naprosto převládá dub; i když připustíme určitou možnost preferování jeho dřeva (vhodné palivo při kremaci v období popelnicových polí i vhodný stavební materiál sídelních objektů), nutně musíme předpokládat jeho dominantní postavení ve stromovém patře v okolních lesích. Malé nálezové soubory zuhelnatělých zbytků dřev z období únětické a mohylové kultury na těchto nalezištích nelze použít pro detailnější rekonstrukci tehdejších porostů. Relativně bohatý soubor zbytků dřev z období lužických popelnicových polí dokazuje, že se na stromovém patru podílela na sušších místech borovice, v zářezech údolí pak jilm a jasan, podél vodotečí topol a vrba s olší. Absence habru naznačuje, že tu zřejmě přežívaly po celý subboreál atlantické doubravy v chudší xerofilní facii. Habr byl vůbec v makrozbytcích v subboreálu 30

Tabulka 1 Přehled nálezů zuhelnatělého dřeva z nalezišť v Mladé Boleslavi-Čejetičkách Kultura Dřevina únětická středodunajská mohylová lužická popelnicová pole lužická popelnicová pole? mladohalštatské období mladohalštatské období? nedatovatelné Alnus, olše.. 3.... cf. Alnus, olše.. 1.... Corylus avellana, líska obecná 1 1 4.... cf. Corylus, líska?.. 1.... Fraxinus excelsior, jasan ztepilý.. 9... 1 cf. Fraxinus, jasan? 4. 1.... Juniperus communis, jalovec obecný Pinus sylvestris, borovice lesní 1...... 1. 8 1... Populus, topol.. 1.... Populus/Salix, topol/vrba.. 7.... Quercus, dub 28 1 213 4 5 9 5 cf. Quercus, dub? 2 1 6. 1. Ulmus laevis, jilm vaz.. 2.... jehličnan.. 1.... listnáč.. 16 1... Celkem zlomků 37 3 273 6 6 9 6 31

Čech jen řídce zastoupen, méně než na Moravě; v severovýchodních Čechách bylo nalezeno jeho zuhelnatělé dřevo jen na Turnovsku (HAŠEK, 1950; cf. též OPRAVIL, 1983a) a dále na Mužském "Hradech" (u Mnichova Hradiště) v jámě 10 (det. DOHNAL; ŠTIKOVÁ, 1955) a v zásobnicové jámě 22 s knovízským kostrovým pohřbem (det. DOHNAL; ŠTIKOVÁ, 1956; PLESLOVÁ - ŠTIKOVÁ, 1981). Zatím nemáme v Čechách k dispozici porovnatelný větší nálezový soubor pozůstatků dřev z doby bronzové, zvláště pak pro mladobronzové období. Nálezy zuhelnatělého dřeva z Jíslovy jeskyně (Rozumov, okr. Semily) z území pískovcových skal u Turnova jsou mnohem menší (62 zlomků - HAŠEK, 1950: převažuje v nich borovice, zcela schází dub) a odrážejí situaci geomorfologicky silně členitého pískovcového terénu. Rovněž SLAVÍKOVÁ (1950, 1978) měla k dispozici z doby bronzové jen drobné nálezy s malým počtem druhů. V západočeské chebské skupině popelnicových polí z rašeliniště u Františkových Lázní (OPRAVIL, 1972) zcela převažující olše s příměsí břízy indikuje lokální poměry v této části Chebské pánve v subboreálu a ve starším subatlantiku; z ostatních dřevin byl zaznamenán jasan, borovice a později i smrk. Patro křovin je v našem souboru zastoupeno jen velmi nepatrně několika zlomky uhlíků lísky. Lze tedy předpokládat, že při použití byla preferována stromová tyčovina a kulatina. Zajímavý je nález zuhelnatělého dřeva jalovce z materiálu únětické kultury, který dokazuje existenci prosvětlených poloh ovlivněných především pastvou. Je to náš nejstarší doklad jalovce v holocenních makrozbytcích vůbec; častější nálezy dřeva a semen jsou až ze středověku. Zdrojem dřeva byly v době bronzové v okolí dnešních katastrálních území Mladá Boleslav-Čejetičky především porosty terasového stupně a na plošinách v jeho zázemí. Nepatrné zastoupení jilmu prozrazuje, že tehdejší povrch údolní nivy byl jen málo zarostlý - převládaly zřejmě zaštěrkované polohy, neboť povodňové 32

hlinité usazeniny měly v té době ještě nepatrný rozsah a neumožňovaly rozvoj zapojeného luhu (cf. OPRAVIL, 1983b: údolní niva vůbec). Rekonstrukční mapování (list Praha: MIKYŠKA a kol., 1969) vyznačilo na místech nalezišť u Mladé Boleslavi-Čejetiček a daleko do vnitrozemí dubohabrové háje (Carpinion betuli); dodnes zachovaná pařezina na okrajích terasového stupně představuje relikt těchto společenstev. Pouze na levé straně údolí Jizery byly v nevelkém rozsahu vyznačeny acidofilní doubravy v místech, kde sprašové pokryvy jsou velmi mělké a kde druhohorní podloží vychází až na povrch. Nálezy zbytků zuhelnatělého dřeva z objektů z období lužických popelnicových polí z Mladé Boleslavi-Čejetiček výrazně dokládají, že na sklonku subboreálu nebyl habr na středním Pojizeří ještě zastoupen, nebo jen v míře těžko postižitelné (např. v severní části středního Pojizeří). Znamená to, že se tam začal více rozšiřovat poměrně pozdě, až ve starším subatlantiku, nejdříve v halštatu. Ke zformování rekonstruovaných dubohabrových hájů docházelo nejdříve v období přelomu letopočtu a definitivní podoby nabyly zřejmě až v ranném středověku. ZUSAMMENFASSUNG Auf dem etwa 50 Meter Hohen Terassenrand der rechten Seite des Tales des Flusses Jizera wurde die archäologische Durchforschung einer Besiedlung aus der Bronze- und Hallstattzeit durchgeführt; die grösste Menge von verkohlten Holzstückchen stammt aber auch aus der jüngere Bronzezeit. In den Funden überwiegt völlig die Eiche; an der Baumschicht nahm auf trockeneren Plätzen die Kiefer teil, in den Einschnitten der Seitentäler dann die Ulme und die Esche, längs der Wasserläufe die Pappel, die Weide und die Erle. Der Mangel an Weissbuche zeigt an, dass hier offensichtlich im ganzen Subboreal atlantische Einchenwälder in einer ärmeren xerophilen Form überlebten. Eine geringe Vertretung der Ulme verrät, dass die damalige Oberfläche der Talaue nur wenig bewachsen war. LITERATURA FIRBAS, F. (1949): Spät- und nacheiszeitliche WaIdgeschichte Mitteleuropas I. AIlgemeine Waldgeschichte. Jena. 33

HAŠEK, M. (1950): Zbytky stromů v prehistorických dobách v okolí Turnova. Sborn. Masaryk. Akad. Pr., Praha, 24, 193-203. LOŽEK, V. (1973): Příroda ve čtvrtohorách. Praha. MIKYŠKA, R. a kol. (1969): Geobotanická mapa ČSSR, list Praha. Praha. OPRAVIL, E. (1972): Výsledky analysy makrozbytků z rašeliny ve Františkových Lázních. Památ. Archeol., Praha, 63: 429-431. OPRAVIL, E. (1983a): Habr obecný (Carpinus betulus L.) v československém kvartéru. Čas. Slez. Muz. Opava, A 32: 67-82. OPRAVIL, E. (1983b): Údolní niva v době^hradištní (ČSSR - Povodí Moravy a Poodří). Stud. Archeol. Úst. ČSAV v Brně, Praha, 11/2:1-79. OPRAVIL, E. (1988): Archeologické nálezy ze Středočeského kraje. Bohem. Centr., Praha, 17: 7-19. PLESLOVÁ-ŠTIKOVÁ, E. (1981): Mužský u Mnichova Hradiště Pravěká skalní pevnost. Praha. SLAVÍKOVÁ, J. (1978): Holzkohlen aus Wäldern des jüngeren Holozäns in West- und_südböhmen. - Folia Mus. Rer. Natur. Bohem. Occid, Botanica, Plzeň, 11: 1-11. SLAVÍKOVA-VESELÁ, J. (1950): Reconstruction of the Succession of Forest Trees in Czechoslovakia on the Basis of an Analysis of Charcoals from the Prehistoric Settlements. - Stud. Bot. Čech., Praha, 11: 198-225. ŠTIKOVÁ, E. (1955): Pravěké sídliště na Hradech u Mnichova Hradiště. Archeol. Rozhl., Praha, 7: 155-164, 382. ŠTIKOVÁ, E. (1956): Kostrový pohřeb v sídlištní jámě na Mužském-Hradech. Archeol. Rozhl. Praha, 8: 163-167, 175-185, 300. Adresa autora: RNDr. Emanuel Opravil, CSc. pošt. schr. 53 746 01 Opava 34

Bohemia centralis 20: 35-41, 1991 Měkkýši rezervací Stráně u splavu a Stráň u Chroustova Weichtiere der NSG Stráně u splavu und Stráň u Chroustova Vojen LOŽEK ÚVOD Území při jižním okraji středního Polabí patří po malakozoologické stránce mezi nejméně prozkoumané oblasti středních Čech. S výjimkou jednotlivých údajů v dílech širšího zaměření (LOŽEK, 1948, 1949) nejsou dosud po ruce žádné bližší popisy místních měkkýších společenstev, i když jde o zoogeograficky významné území na rozhraní teplého Polabí a mnohem drsnějších posázavských pahorkatin. Lze to vysvětlit tím, že tato krajina je z velké části intenzívně obdělávána, takže bohatší faunu nacházíme dnes jen na nečetných malých plochách. O to větší význam mají státní přírodní rezervace Stráně u splavu nedaleko Vrbčan a Stráň u Chroustova v údolí Výrovky mezi Kouřimí a Pečkami, které představují významnou spojnici mezi Hornosázavskou pahorkatinou a Polabím. POPIS ÚZEMÍ Obě chráněná území leží ve výškovém rozpětí 210-240 m, tedy ještě v teplém okrajovém pásu kolínského Polabí při severním okraji Českobrodské tabule (BALATKA, CZUDEK, DEMEK, SLÁDEK, 1973). Tu protíná řada údolí probíhajících zhruba od jihu k severu. Tato dlouhá údolí jsou sice jen mělce zaříznutá, mají však prudký pravý (tj. k západu obrácený) svah, v němž vystupují starší geologické formace, v naší oblasti ortoruly kutnohorského krystalinika. Ty překrývají písčité 35

vápence až vápnité pískovce nebo slepence svrchnokřídového stáří, nad nimiž ještě leží vápnité pleistocénní spraše. V obou rezervacích vystupují ruly jako nevysoké, ale strmé skalky obrácené k jihozápadu až k jihu. Na jejich horní hraně vycházejí zmíněné vápnité pískovce až vápence, které sice netvoří výraznější skalní výchozy, nicméně podstatně obohacují vápnem i chudé kyselé polohy na rulách. Hlinitou složku místy dodávají nadložní spraše, takže na malých plochách se zde pestře střídají substráty různých chemických i fyzikálních vlastností. Tato rozmanitost spolu s příznivou expozicí umožnila zachování přírodního bohatství v obou rezervacích. Skalní výchozy znemožnily intenzívní hospodářské využití a zároveň poskytly vhodná stanoviště pro mnoho náročných teplomilných druhů rostlin i živočichů (KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ, 1987; ŠEBEK, 1990 - zde i další literatura o těchto chráněných územích). VÝSLEDKY Výzkum měkkýšů jsem zde provedl 24. 9. 1988, a to jak přímým sběrem v celém rozsahu chráněných území, tak odběrem hrabankových vzorků na vhodných místech, které podchycují jednak drobné a slabě zastoupené druhy, jednak ukazují kvantitativní složení měkkýších společenstev. S výjimkou některých menších okrsků na úpatí skalek se na chráněných plochách vyskytují v podstatě jen xerotermní stanoviště. Nicméně bezprostřední sousedství vlhké nivy Výrovky ovlivňuje složení fauny ve spodním úseku suchých strání a skal. Z tohoto důvodu jsem výzkum obou chráněných území doplnil i sběrem ze zúženého úseku údolí Výrovky pod kopcem Radim (na jehož jižním svahu leží Chroustovská stráň), kde se zachovaly i zbytky lesních společenstev, která v dávné minulosti hrála v této 36

Malakofauna Ekologické skupiny Tabulka 1 Seznam druhů A B C Cochlodina laminata /Montagu/ - - P Ena obscura /Müller/ 1-9 Les /v užším smyslu/ Monachoides incarnata /Müller/ 1 14 Převážně les, podružně i středně nebo různě vlhká otevřená stanoviště Převážně les, podružně i sušší otevřená stanoviště Sphyradium doliolum /Bruguière/ - - P Semilxmax semilimax /Ferussac/ - - P Alinda biplicata /Montagu/ 12-48 Arianta arbustorum /Linne/ P - - Discus rotundatus /Müller/ 2-6 Aegopinella minor /Stabile/ 2 2 - Převážně les, podružně i vlhčí otevřená stanoviště Vitrea crystallina /Müller/ - - P Cecilioides acicula /Müller/ 5 3 P Granaria frumentum /Draparnaud/ - 100 - Stepi, skalní stepi a xerotermní Helicella obvia /Menke/ 106 21 - Skály Chondrula tridens /Müller/ - 1 - Otevřená stanoviště všeobecné od vlhkých luk po xerotermní skály a stepy Lesní i bezlesá stanoviště - převážně sušší Cepaea vindobonensis /Férussac/ P 3 - Pupilla muscorum /Linne/ 7 15 - Truncatelina cylindrica /Férussac/ 151 171 - Vallonia costata /Müller/ 61 131 - Vallonia pulchella /Müller/ 53 127 1 Vertigo pygmaea /Draparnaud/ 23 263 1 Cochlicopa lubricella /Porro/ P - - Euomphalia strigella /Draparnaud/ P P - Lesní i bezlesá stanoviště - převážně středně nebo různě vlhká Lesní i bezlesá stanoviště - převážně vlhká Cochlicopa labrica /Müller/ 3-1 Nesovitrea hammonis /Ström/ 9 - - Punctum pygmaeum /Draparnaud/ 11 - - Trichia hispida /Linne/ agg. 1-12 Vitrea contracta /Westerlund/ 1 1 - Vitrina pellucida /Müller/ 1 8 10 1 Carychium tridentatum /Risso/ 3-24 A - Stráně u splavu, B - Stráň u Chroustova, C - Údolí Výrovky pod Radimí 37

krajině jistě podstatně větší roli, jak dosvědčuje i výskyt některých charakteristických druhů, které se jinak nejsušší oblasti Čech vyhýbají (LOŽEK, 1949). Výsledky sběrů jsou shrnuty v tabulce 1, kde druhy zachycené v hrabankových snímcích uvádíme počtem jedinců, zatímco druhy zjištěné pouze přímým sběrem značkou P. Seznam se člení podle ekologických skupin, takže z tabulky si lze učinit představu o rozvrstvení malakofauny podle jejich stanovištních nároků. Z tabulky 1 je zřejmé, že fauna na Stráních u splavu představuje stepní společenstvo se značnou příměsí vlhkomilnějších prvků z nivy Výrovky, které zasahují až k úpatí skal a místy pronikají i výše podél zarostlých vlhčích rozsedlin. Společenstvo na Stráni u Chroustova, tj. na jižním úbočí vrchu Radimi, má naproti tomu ráz čistě stepní a také jen zde se vyskytuje submediteránní prvek Granaria frumentum stejně jako Chondrula tridens. Z dalších významných druhů nutno uvést pontickou Cepaea vindobonensis a mezofilní prvek Vitrea contracta, který na stanovištích tohoto rázu žije v půdě podobně jako Cecilioides acicula. Co se týče fauny zjištěné v nivě Výrovky a na severním úpatí strání Radimi, odpovídá svým složením běžným společenstvům niv větších potoků v této odedávna odlesněné a silně zalidněné krajině. Nicméně zde žijí i některé druhy, které ukazují na blízkost lesního území v nedalekém jižním sousedství a které jinak do vlastního Polabí nepronikají. Jsou to především Semilimax semilimax a Sphyradium doliolum. Pozornost zasluhují i Arianta arbustorum a Vitrea crystallina, které se ve středním Polabí váží jen na pás luhů v nivě Labe a jinak se objevují až ve vzdálenějších pahorkatinách. Ve srovnání s poměry dále na západě, například v úseku od Čelákovic k soutoku Labe s Vltavou, vidíme, že stepní společenstva jsou již mírně ochuzena, jak ukazuje nepřítomnost druhu Helicopsis striata /Müll./ a slabší výskyt Chondrula 38