UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ Pracoviště historické sociologie Bc. David Michut Teroristické organizace na Blízkém východě se zaměřením na Hizballáh, Hamás, Muslimské bratrstvo a jejich srovnání Diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Karel Černý, PhD. Praha 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. Zároveň prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 1. prosince 2014 David Michut 2

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce Mgr. Karlu Černému, PhD., za odborné vedení, pomoc a trpělivost při zpracování mé diplomové práce. 3

ABSTRAKT Teroristické organizace na Blízkém východě se zaměřením na Hizballáh, Hamás, Muslimské bratrstvo a jejich srovnání. Práce pojednává o teroristických organizacích působících na Blízkém středním východě a uvádí jejich srovnání. Teroristické organizace ve světě a jejich vliv na světovou populaci a světový mír představují velmi důležitý a významný faktor, který výrazně ovlivňuje rovnováhu ve světě. Teoretická část práce se věnuje především popisu jednotlivých teroristických organizací, důvodům jejich vzniku, současnému postavení a předpokladu budoucího vývoje. Zároveň se tato část věnuje popisu islámu, tedy náboženství, jež všechny popisované organizace spojuje, rozdělení tohoto náboženství na jednotlivé větve a jeho vlivu na vznik teroristických organizací. Hlavním cílem druhé části práce je komparace všech těchto organizací. Zajímavé jsou i nástroje a techniky využívané k ovlivňování obyvatelstva. Jedná se zejména o působení prostřednictvím mediální a psychologické propagandy. Dále je rozebírán důvod vzniku, vliv v mezinárodním měřítku, financování aktivit a získávání nových členů a sympatizantů z řad běžných občanů. Závěr práce je věnován vlivu teroristických organizací na světovou populaci a bezpečnostní politiku a dále vlivu teroristických organizací na budoucí vývoj ve sledovaném regionu. Klíčová slova: Hamás, Muslimské bratrstvo, Hizballáh, terorismus, teroristické organizace, arabské jaro, Izrael. 4

ABSRACT Mid-East Terrorist Organisations: Hezbollah, Hamas, Muslim Brotherhood, and their comparison. This thesis deals with terrorist organisations Hezbollah, Hamas, and Muslim Brotherhood active in the Mid-East region, individually and in comparison. Terrorist organisations in general and their effect on the world population and peace are a very important factor distinctly affecting ballance in the world. The theoretical part of the thesis focuses on describing each of the terrorist organisations, the grounds for their formation, their current standing and their expected future development. This part also deals with Islam, a religion common to all said organisations. It explores the split of Islam to its current branchces and their influence on the formation of the terrorist organisations. The goal of the second part of the thesis is comparison of these terrorist organisations. For example from the point of methods and instruments used for influencing or manipulating the population, mainly through media and psychological propaganda. Also compared are the reasons for their formation, their global influence, funding, and recruiting new members and supporters among so far uncommited population. The final part focuses on the influence of the terrorist organisations on people worldwide, on security policies, and on the future developement in the Mid-East region. Key words: Hamas, Muslim Brotherhood, Hezbollah, terrorism, terrorist organisations, Arab Spring, Israel. 5

Seznam zkratek BSV ČR EU IS ISIL ISIS MB NATO OOP OSN PIJ USA Blízký střední východ Česká republika Evropská unie Islámský stát Islámský stát v Iráku a Levantě Islámský stát v Iráku a Sýrii Muslimské bratrstvo Severoatlantická aliance Organizace pro osvobození Palestiny Organizace spojených národů Palestinský islámský Jihad Spojené státy americké 6

Obsah Úvod... 9 1 Celkový pohled na historii a vývoj teroristických organizací na Blízkém východě.. 13 1.1 Vývoj teroristických organizací na Blízkém východě... 13 1.1.1 Současné postavení teroristických organizací... 16 1.1.2 Budoucnost a předpoklad dalšího vývoje... 18 1.2 Zmapování Blízkého východu s důrazem na islámské náboženství... 20 1.2.1 Rozdělení odnoží (typů) islámského náboženství SUNNA, ŠÍA... 24 1.3 Příčiny rozvoje terorismu na Blízkém východě... 26 2 Teroristická organizace Hizballáh, Hamás, Muslimské bratrstvo... 28 2.1 Teroristická organizace Hizballáh... 28 2.1.1 Vznik a historie... 28 2.1.2 Současné postavení... 32 2.1.3 Předpokládaná budoucnost... 34 2.2 Teroristická organizace Hamás... 36 2.2.1 Vznik a historie... 38 2.2.2 Současné postavení... 43 2.2.3 Předpokládaná budoucnost... 47 2.3 Teroristická organizace Muslimské bratrstvo... 49 2.3.1 Vznik a historie... 49 2.3.2 Současné postavení... 55 2.3.3 Předpokládaná budoucnost... 57 3 Komparace teroristických organizací Hizballáh, Hamás a Muslimské bratrstvo... 58 3.1 Důvod vzniku, hlavní zájem činnosti... 58 3.1.1 Hizballáh... 58 3.1.2 Hamás... 59 3.1.3 Muslimské bratrstvo... 60 3.2 Nábor a získávání nových členů... 60 3.2.1 Hizballáh... 61 3.2.2 Hamás... 62 3.2.3 Muslimské bratrstvo... 62 3.3 Vliv na obyvatelstvo a chod v zemi, financování... 63 7

3.3.1 Hizballáh... 63 3.3.2 Hamás... 64 3.3.3 Muslimské bratrstvo... 65 3.4 Psychologická a mediální propaganda... 66 3.4.1 Hizballáh... 66 3.4.2 Hamás... 67 3.4.3 Muslimské bratrstvo... 68 3.5 Role v mezinárodních vztazích... 69 3.5.1 Hizballáh... 70 3.5.2 Hamás... 71 3.5.3 Muslimské bratrstvo... 72 4 Vliv teroristických organizací na svět a jeho bezpečnostní politiku... 74 4.1 Vliv získaných teoretických poznatků na budoucí vývoj na Blízkém východě.. 76 Závěr... 79 Seznam literatury... 83 8

Úvod Neutichající blízkovýchodní krizi lze považovat za časovanou nálož pro současnou západní civilizaci. Otázkou zůstává, zda je přetrvávající stav možné stále ještě nazývat krizí, nebo již započatým válečným konfliktem. Konflikty trvají ve sledované oblasti už více než půl století. Stupňující se náboženské nepokoje společně s etnickou nesnášenlivostí vyvrcholily až v tzv. arabské jaro. 1 Události z roku 2011 a následná situace v mnoha arabských zemích, kde se lidé vzepřeli stávajícímu režimu, se zpočátku zdály být pro celý svět a zejména pro obyvatelstvo v těchto zemích významným mezníkem přinášejícím jistý pozitivní náznak něčeho nového a lepšího. Nikdo nepředpokládal, že se problémy budou stupňovat a národy se odmítnou přizpůsobit západnímu trendu, což byl základní cíl v zemích Blízkého východu. Vývoj se však obrátil zcela opačným směrem. Došlo sice k odstranění vládců autoritativních režimů, ale cena této změny byla poměrně vysoká. Obyvatelé těchto zemí věřili, že dojde ke zlepšení sociální situace, jejich postavení ve společnosti a že jejich boj měl smysl. Je však nutné poznamenat, že vývoj (podle některých zemí k lepšímu) nepřináší žádné mírové postupy, ale především zvýšení produkce zbrojního průmyslu a zhoršení situace pro běžnou populaci. Je známým faktem, že konflikty dnes nejsou o neshodách mezi státy, ale mezi ozbrojenými skupinami, organizacemi, někdy právem považovanými za extrémně radikální. Současný stav není určován bojem, ale spíše tím, kdo má větší vliv a je schopen ovlivňovat vývoj situace. Zde je potřeba upozornit i na významnou roli médií a sociálních sítí, které začala využívat mladá generace muslimů. Právě v těchto aspektech je nutné spatřovat počátek, který přiměl občany arabských států k činu. Nové trendy v západních zemích, svoboda projevu, vyznání a zabezpečení občanů základními komoditami pro život, se staly mezníkem pro snahu změnit stávající systémy. V těchto pro nás běžných věcech se naplňoval sen všech obyvatel Blízkého východu. 1 Jako arabské jaro je označována vlna protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly či probíhají ve většině arabských států od konce roku 2010 až do současnosti. 9

A zde se naskytla příležitost právě radikálně smýšlejícím skupinám a tzv. teroristickým organizacím, které ve vidině dopomoci v počátcích těmto změnám následně přeměnily své úsilí ve snaze obrátit situaci ve svůj prospěch. Naivita občanů a bezmezná důvěra v tyto skupiny zapříčinila v mnoha zemích zabřednutí do ještě větší krize a nesvobody. Neutichající agresivita a vytrvalost skupin, jako jsou Hamás a Hizballáh, jsou důkazem toto, že existují skupiny a hnutí, které se brání všemi možnými způsoby západnímu pokroku. Nejenže stále pokračují ve svém boji, ale navíc zabezpečují pro občany (Libanonu, Egypta a v palestinském pásmu Gaza) sociální programy, provozují vlastní média určená k propagaci svých aktivit, řídí sítě obchodů a rovněž se úspěšně podílejí na politických kampaních ve svých zemích. Západ (jako celek) považuje Hamás, Hizballáh a Muslimské bratrstvo za muslimské teroristické organizace a řešení vidí v jejich odstranění anebo v jejich přeměně v politický subjekt. Toto však v současném uspořádání světa není možné, a to zejména s ohledem na dlouhodobé zakomponování všech těchto organizací do zemí, kde vznikly. Jsou nedílnou součástí Libanonu, Egypta (dnes již opět ne) a palestinského pásma, jejichž systém dnes bez nich fungovat neumí. Je nutné si položit otázku, zda by případné vymazání popisovaných organizací z mapy světa přineslo pozitiva i občanům, kteří jsou těmto hnutím a organizacím za mnohé vděčni a považují je dnes za jediný nástroj, který jim umožní bezpečné žití v dané oblasti a zabezpečí jim základní komodity a prostředky nutné k přežití. Což by v případě, kdy by se k moci dostaly radikální skupiny bez znalosti lokality a toužící pouze po rozmachu islámu, jistě nenastalo. Zde je patrné, že dané skupiny suplují funkci státního aparátu. Příkladem může být Libanon, kde se po přílivu uprchlíků ze Sýrie rozhodl řešit situaci, kdy docházelo k úbytku pracovních míst, nárůstu kriminality a nedostatku základních potravin a dalších komodit, právě Hizballáh. V takovém případě se začali k Hizballáhu přiklánět i lidé odlišně nábožensky orientovaní. Hnutí se zde stále spoléhá na veřejné mínění a ohlasy lidí, což může mít v budoucnu i negativní efekt, zejména ve vztahu k nepřátelům Izrael, Západ apod. 10

Zapojení do politického dění, sociální programy a provozování vlastních médií je výrazným způsobem odlišuje od teroristických organizací, jako je např. Al-Káida. Co je podle mého názoru u hnutí Hizballáh zajímavé, je jeho striktní oddělení politické a militantní části. Hamás má sice obdobnou strukturu, ale rozdíl zde není tak patrný a politická větev se s militantní ve většině případů prolíná. Dále je nutné podotknout, že Hamás je vlastně pokračovatelem Muslimského bratrstva. Bratrstvo má sice svou dlouhou historii, ale ne tak zajímavou a důležitou ve vztahu k ostatním státům, jako je tomu u dvou předchozích organizací. Lze říci, že Muslimské bratrstvo se dlouhodobě pokoušelo v arabských zemích uplatnit svůj program a náboženské vyznání. To se mu podařilo právě až v období arabského jara, v zemi, kde jsou zdokumentovány počátky jeho vzniku v Egyptě. Muslimské bratrstvo mělo pro většinu obyvatel velmi zajímavý program, ale nikdo nedomyslel, co je hlavním cílem tohoto hnutí. To se začalo projevovat až v době, kdy se k moci dostal i prezident z tohoto hnutí a začal striktně prosazovat svůj náboženský záměr, který se začal mísit do politiky. A to byl podle mého názoru začátek konce tohoto hnutí. Pokud se běžný občan podíval na základní cíle Bratrstva, mohl usoudit, že všechny pokusy o pomoc obyvatelstvu v sociálních a ekonomických otázkách zcela překrývala snaha navrátit se ke kořenům islámu a vytvořit jednotný islámský stát. To však většina lidí v počátcích aktivit v období arabského jara nevnímala a věřila v dobré a pozitivní úmysly Muslimského bratrstva. Vyspělost a propracovanost systému Hamásu, Hizballáhu a Muslimského bratrstva mě velmi zaujala, a proto jsem se rozhodl se těmto hnutím (organizacím) věnovat v rámci své diplomové práce. První část práce se věnuje historii, vývoji a důvodům vzniku těchto teroristických organizací v regionu Blízkého východu. Druhá část je rozdělena do kapitol, z nichž se každá věnuje jednomu hnutí a detailněji se jím zaobírá. Třetí částí, kterou lze považovat za klíčovou pro celou práci, je pokus o srovnání popisovaných hnutí, a to zejména s ohledem na důvody vzniku, totožné znaky a způsoby využívané militantními křídly. Pokusím se zde rovněž najít společné charakteristiky 11

sledovaných hnutí. Čtvrtá část se zabývá srovnáním a výhledy do budoucnosti. Jedním z cílů mé práce je také snaha zjistit vazbu mezi sociální oblastí a prosazováním teroristických aktivit hnutí a zhodnotit možnosti přeměny hnutí na běžnou politickou stranu či uskupení (s ohledem na příklady v Evropě). Závěrem práce budou nastíněna možná řešení situace související s Hizballáhem, Hamásem a Muslimským bratrstvem, popřípadě možnost jejich celkového odzbrojení a přeměna na výhradně politické uskupení. Je nutné brát v potaz, že se jedná o čistě teoretické řešení, k němuž nemusí dojít, a to i s ohledem na propracovanou mediální kampaň vedenou těmito organizacemi. Jako příklad lze uvést MB v Egyptě, které se sice stáhlo z veřejného života, mnozí jeho představitelé jsou uvězněni, popraveni anebo na verdikt soudu stále čekají, mnohým se však podařilo uniknout ze země a stále je mnoho horlivců, kteří se snaží svou prohru přeměnit v opětovné vítězství. Jedná se o sebevražedné atentáty, chaos mezi lidmi a neutichající problémy v zemi, s nimiž se musí nová vláda vyrovnat. Zda a za jakých podmínek se tak stane, ukáže až budoucnost a především vůle a rozum hlavních představitelů popisovaných hnutí a zejména rozum obyčejných obyvatel zemí, kde tyto organizace působí. Pouze na občanech uváděných států záleží, zda opětovně podlehnou, a to za jakýchkoli podmínek, lákadlům té či oné organizace a budou tak v tichosti přihlížet aktivitám, s nimiž budou de facto spojováni. 12

1 Celkový pohled na historii a vývoj teroristických organizací na Blízkém východě 1.1 Vývoj teroristických organizací na Blízkém východě Vývoj teroristických organizací a hnutí na Blízkém východě, i když samotné toto vymezení regionu není jednoznačné, dnes je označován jako Blízký střední východ [Čejka 2007a: 7], měl ve svém počátku shodné znaky a hlavně jednoho společného nepřítele Izrael. Pouze Muslimské bratrstvo, z výčtu popisovaných teroristických organizací, se nikdy takto přímo nevyjádřilo a nikdy to žádným způsobem veřejně nepotvrdilo. Nejznámějšími hnutími (organizacemi) ve sledovaném regionu je právě hnutí Hizballáh (Libanon a Írán), Hamás (pásmo Gazy a Sýrie), Muslimské bratrstvo (Jordánsko, Katar, Sýrie, Egypt, Irák) a dále nejznámější teroristická organizace, často spojovaná s jedním jediným jménem Usáma Bin Ládin, Al-Káida [Mareš 2005]. Tu je možno považovat za alfu a omegu terorismu. Je třeba ještě ozřejmit, že se jedná výhradně o muslimské organizace, z nichž Hamás a Muslimské bratrstvo jsou považovány za sunnitské a Hizballáh za šíitskou organizaci. Název Hizballáh 2 (někdy též Hezbollah, Hizbullah, Hizb Allah) znamená v překladu Boží strana (Party of God) [Čejka 2007a: 75]. Hizballáh je šíitská militantní a politická organizace (působí také jako politická strana v Libanonu), která je některými státy považována za teroristickou organizaci, a to kvůli teroristickým útokům, které páchá nejen ve svém výsostném regionu Libanonu, ale po celém světě. Nepůsobí ale pouze jako samostatná organizace, ale zastřešuje také aktivity menších radikálních skupin. Vznikla primárně s cílem bojovat proti izraelské vojenské invazi do Libanonu v letech 1982 1990, i když neméně důležitým důvodem byla snaha Íránu o šíření idejí islámské revoluce, k čemuž došlo ještě před izraelskou vojenskou invazí [Israel.cz 2007]. Další významnou skupinou na Blízkém východě je Al-Káida, která je výhradně sunnitská a byla založena na popud dnes již nežijícího občana 2 Hizballáh se svými aktivitami neřadí čistě mezi teroristické organizace. Je to uskupení, které má výkonné civilní křídlo (Čejka 2007a). 13

Saúdské Arábie Usámy Bin Ládina. Dříve se o této organizaci hovořilo pouze v souvislosti s tímto nejvýznamnějším a nejznámějším teroristou světa, dnes je dle dostupných zdrojů považován za člena Al-Káidy téměř každý terorista (přestože aktéři útoků často ve skutečnosti členy Al-Káidy nejsou). Jedná se o hnutí, které se účastní všech akcí, kde dochází k náboženskému násilí a při nichž mohou bojovníci praktikovat džihád proti bezvěrcům. Toto hnutí dnes, i přes snahu poutat na sebe pozornost, ustupuje do pozadí před velmi vážným a nebezpečným soupeřem Islámským státem. Al-Káida má i přesto značnou síť svých členů po celém světě. Dnes se hovoří o skupinách a organizacích hlásících se k této organizaci v Africe a v Asii [Čejka 2007b: 101]. Dalším hnutím jsou palestinský Hamás 3 a celosvětově zastoupené Muslimské bratrstvo, jež budou podrobněji představena v následujících kapitolách. Celkově lze konstatovat, že se jedná o teroristické organizace vytvořené jako protiváha Izraele. Cílem a hlavní myšlenkou Hamásu je boj za vytvoření vlastního státu na současném území Izraele [Čejka 2007b: 168]. Hamás, který je vlastně pokračovatelem Muslimského bratrstva, prakticky usiluje o vymazání Izraele z mapy světa. Ostatní teroristické organizace (hnutí) lze hodnotit jako méně významné v jednotlivých státech. Nejvýznamněji lze hodnotit právě Muslimské bratrstvo, které se do povědomí mnoha lidí dostalo svým vítězstvím ve volbách v Egyptě a svým prezidentem prvně zvoleným ve svobodných volbách. Vítězství nemělo však dlouhého trvání a lidé poznali, že vláda Muslimského bratrstva není to, co očekávali. Raději se vracejí ke konzervativnímu způsobu vládnutí, kdy jim jsou zabezpečena základní práva, než aby se podřizovali náboženským fanatikům. Muslimské bratrstvo tak dnes působí v řadě zemí výhradně jako ilegální organizace a opětovně čeká na příležitost dostat se do povědomí svých příznivců. Pohybuje se dokonce ve vyšších patrech politiky, ale své myšlenky a aktivity tlumí, a to z obav, aby jeho činnost nedopadla obdobně jako v Egyptě. 3 Hamás stejně jako Hizballáh není svými aktivitami čistě teroristickou organizací. Je to uskupení, které má výkonné civilní křídlo (Čejka 2007a). 14

Je třeba poznamenat, že existují i další skupiny, hnutí či organizace, které mají lokální charakter, ale i tak výrazným způsobem ovlivňují rovnováhu v zemích, kde působí. V dnešní době se většinou jedná o skupiny, které se pokládají za dceřiné odnože nejvýznamnějších teroristických skupin, jako je Al-Káida a Islámský stát. Jedná se například o skupiny působící v Jemenu, Mali, Alžírsku atd. V minulosti se teroristickým organizacím, jejich vazbám na politiku a prolínání na první pohled odlišných skupin věnoval pouze nepatrný zájem. Nikoho dříve nenapadlo, že by mohlo někdy k propojení politiky a terorismu vůbec dojít. V minulosti můžeme zaznamenat i situace, kdy se veřejnost zajímala o to, že nějaká teroristická skupina zanikla, ale neřešil se vznik případné rizikové skupiny či hnutí a jejich aktivita na politické scéně, která se časem proměňovala na násilné a agresivní formy vládnutí. Právě ukončení násilí, bojů a teroristických aktivit ve světě mnohdy znamenalo přechod k nenásilné formě dosahování požadavků a cílů, k níž se po získání dostatečného množství příznivců přidávalo v určité míře i využívání násilných forem, ale již pod hlavičkou politické strany, nikoli teroristické organizace [Randsdorp 2001: 378]. 4 Právě zhodnocení způsobu propojení obou mechanismů politických a násilných a popis teroristických organizací, které je využívají, jsou hlavním cílem diplomové práce. Hlavními důvody, proč teroristické organizace přecházejí od násilných forem k politickým nástrojům, jsou: 1) Vlivy, které vyplývají z okolí organizace: nabídka vlád na spolupráci s teroristy, přechod k demokracii, dosud opomíjená skupina má možnost prosadit své cíle. 2) Vlivy vyplývající z fungování organizace a za jejího přispění: Teroristická skupina ustanoví politické křídlo, které jí umožní efektivnější realizaci cílů, mobilizaci podpory atd. Pokud pouze násilí nestačí. 4 Až 90% z aktivit Hamásu je ze zdravotní, sociální a vzdělávací oblasti (Council on Foreign Relations 2011). 15

Přerozdělení aktivit. Část organizace se z důvodu geografického, kulturního či náboženského věnuje využití násilí a druhá část využívá politických nástrojů. Uskupení označená jako teroristická mezi sebou soutěží a bojují. Vytvoření jisté politické podskupiny v sobě skýtá výhodu, a to zejména v případech, kdy je u skupin náboženská (ideová) shoda. (To je případ všech tří popisovaných teroristických skupin: Hamás boj s Fatahem, Hizballáh boj s vládou a sunnitskou populací a Muslimské bratrstvo snaha odstranit z pozic armádu a politické oponenty [Weinberger 2008: 76 78].) Poslední zmiňovaný vliv byl prvotním cílem, ke kterému Muslimské bratrstvo vzhlíželo, nakonec se však ve své podstatě stal příčinou jeho konce. 1.1.1 Současné postavení teroristických organizací Pozice jednotlivých tzv. teroristických organizací v zemích, kde působí, je odvozena od jejich politického vlivu a postavení. Hizballáh je spojován zejména s oblastí Libanonu, i když existuje jeho íránská odnož. My se budeme zabývat tou částí Hizballáhu, která se váže na Libanon. Libanon se vyznačuje tím, že je zde populace rozdělena nejen dle sympatií k jednotlivým politickým stranám či hnutím, ale zejména k náboženským skupinám. Libanon je dále ve světě znám pro svou tolerantnost vůči širokému spektru náboženství. Hizballáh zde hraje v poslední době velmi významnou úlohu, využívá vakua v politické nestabilitě a lidé, někdy i odlišného vyznání, se k němu přiklánějí. Hnutí ovlivňuje zejména region údolí Bíqá, jih Libanonu a část města Bejrút. Má svou vlastní armádu, své obchody a další zařízení, nezávislá na vládních subjektech [Harik 2004]. Další věcí, která Hizballáh staví do pozice vlivného subjektu v zemi, je jeho samostatnost v mediální činnosti vlastní svůj televizní kanál a rovněž, a to je velmi zajímavé, má svého vlastního provozovatele mobilních telefonních sítí. Hlavním důvodem je snaha zabránit odposlouchávání jeho případných nelegálních aktivit. U Hizballáhu je nutné rozlišovat militantní a civilní (politické) křídlo 16

[Hamzeh 2004: 70-72]. Podle názorů místních lidí není vyloučen úspěch Hizballáhu v chystaných parlamentních volbách, které se měly konat na podzim roku 2014 (stanoven bude pravděpodobně jiný termín, nicméně stále není jisté, zda k volbám, a to i těm prezidentským, vůbec dojde). Hizballáh se dnes v Libanonu také výrazně snaží suplovat bezpečnostní orgány, protože je zde patrná vidina úspěchu a větší důvěra občanů než v bezpečnostní státní orgány. Armáda a policie v zemi ztrácejí kvůli svému nepříliš razantnímu postoji vůči uprchlíkům ze Sýrie a náboženským střetům mezi obyvatelstvem sympatie občanů. A právě zde nastupuje Hizballáh. Podle zjištěných informací se snaží občanům Libanonu, a to i odlišně nábožensky orientovaným, poskytovat práci, a tím získává body, které lze rozhodně v budoucnu využít. Pásmo Gazy, místo působení další sledované teroristické organizace Hamás, je místem, které se objevuje v médiích v poslední době stále častěji. Důvod, proč tomu tak je, je možné hledat v popisu této oblasti ze strany arabských států. Tyto státy nehovoří o státu, ale o okupovaném území pod správou Izraele. A tento fakt Hamás zneužívá v rámci své propagandy vůči obyvatelstvu tohoto území. Gaza je místo, kde občané nemohou svobodně žít. To je názor příznivců Hamásu. Pohled Izraele je samozřejmě odlišný. Popisuje oblast jako místo, kde místní občané mají vše, co k životu potřebují, a Izrael je ten, na kterém je Gaza závislá. Právě závislost na jiné zemi je příčinou sváru, protože místní obyvatelé touží po nezávislosti. Tomu mediálně, propagandisticky přispívá Hamás, který se snaží upozorňovat na stále větší problémy související s aktivitami Izraele v místě rozložení Gazy. Hamás není jedinou politickou (teroristickou) organizací v oblasti, působí zde i další hnutí Fatah 5, které však od ozbrojených aktivit namířených proti Izraeli upustilo. Veškeré ztracené životy, většinou nevinných lidí, má na svědomí právě hnutí Hamás. Pásmo Gazy se vyznačuje neustálými změnami z hlediska politického vlivu. Střídá se období vlády hnutí Fatah, následně Hamás či společné vlády. Preference občanů 5 Hnutí Fatáh bylo již od roku 1967 dominantní silou na území Palestiny (Usher 2006: 3). 17

se přelévají z jednoho hnutí na druhé dle aktuální situace v regionu a jejího vývoje. Poslední zemí, jíž se budeme v souvislosti s teroristickými organizacemi zabývat, je Egypt. Jedná se o zemi, kde působilo teroristické hnutí Muslimské bratrstvo. To však muselo v roce 2013 upustit od svých plánů ovládnout Egypt svou až někdy fanatickou představou propagace a praktikováním islámu v zemi. Po počátečních úspěších ve volbách do parlamentu a následných prezidentských volbách občané Egypta procitli a donutili hlavní představitele, za pomoci bezpečnostních složek v zemi, opustit své funkce v politice. Výsledkem bylo zatýkání, tresty smrti a útěky členů Muslimského bratrstva do okolních spřátelených zemí (Jordánsko, Sýrie, Katar a v Evropě Francie a Rakousko). Konečným vyústěním situace byl zákaz této organizace v Egyptě a odsouzení hlavních představitelů k vysokým trestům vězení a v mnohých případech i k trestům smrti. I přes ukončení veřejného vlivu Muslimského bratrstva se v Egyptě stále vyskytují jeho členové a příznivci, což má za následek stále zhoršenou bezpečnost občanů v zemi. Moc v zemi sice převzala armáda a nový prezident, ale i přes tyto skutečnosti jsou v Egyptě stále hlášeny nepokoje a příležitostně i atentáty v centrech měst. 1.1.2 Budoucnost a předpoklad dalšího vývoje Budoucnost regionů, kde jsou jednotlivá teroristická hnutí zastoupena, lze jen těžko předvídat. Rovněž je nutné podotknout, že uvedené organizace se v poslední době neobjevují pouze na územích, která jsou s nimi spojena, ale zejména Hizballáh a Muslimské bratrstvo začínají své aktivity přesouvat i za hranice. Každá z jiného důvodu. Hizballáh v rámci své pomoci v Sýrii a Iráku. Muslimské bratrstvo se spíše z obav z dalších perzekucí přesunulo do míst, na nichž se může věnovat ilegální činnosti. Jedná se o státy, které toto hnutí výrazně podporovaly (Katar, Saúdská Arábie), ale i země v Evropě, které umožňují Muslimskému bratrstvu svobodně dýchat (především Německo a Rakousko). 18

Další vývoj a směr jednotlivých hnutí závisí na postojích občanů a hospodářské situaci v dané zemi. Úspěch organizací se odvíjí od životní situace a spokojenosti obyvatel dané země. Zda budou mít zaručena svá práva, sociální jistoty a vše nutné pro kvalitní životní styl. Hizballáh své cíle bude prosazovat vždy, protože do Libanonu patří a má stále své příznivce, kterým má co nabídnout. Program Hizballáhu není zaměřen pouze na boj, zájem projevuje také o obyčejné, stejně smýšlející občany. V Libanonu, který patří mezi sekulární státy, je velmi obtížné udržet si politickou moc a vliv. V roce 2014, pravděpodobně však až počátkem roku 2015, se zde mají konat volby, které ukážou, jaké mají lidé názory a komu chtějí svěřit moc. V současné době je Hizballáh kritizován pro svou aktivní účast v rámci konfliktu ve vedlejší Sýrii, ale jeho vůdci jsou zdatní rétoři, kteří dovedou kroky mimo své výsadní území svědomitě obhájit a zúročit ve svůj prospěch. Hizballáh představuje jedno z mála hnutí, které své pozice bude tvrdě bránit a neopustí své zájmy a cíle lehce [Harik 2004]. Rovněž budoucnost Hamásu závisí na mnoha aspektech a vývoji situace v regionu. Hlavní příčinou stále přetrvávajícího konfliktu mezi Izraelem (největší nepřítel Palestinců) a Hamásem je pásmo Gazy [Ransdorp 2001: 380]. Situace v tomto teritoriu bude mít významný vliv na další vývoj. Je však nutné zmínit fakt, že Hamás zahrnuje také umírněné křídlo Fatáh, které boje v pásmu Gaza nepodporuje. Dnes se jedná pouze o (někdy zoufalý) fanatický boj příznivců Hamásu s Izraelem. Výsledkem je úmrtí značného množství civilních, nevinných obětí, zejména na straně obyvatel pásma Gazy. Řešení by mohla přinést diplomatická jednání a ústupky na obou stranách, jejichž realizace je však zatím pouze hypotetická. Hamás má však ze všech zmiňovaných organizací jednu zásadní výsadu, svými aktivitami a silnou propagandou docílilo, že obyvatelstvo je na něm silně závislé [Ziad 1993: 15 16]. Pásmo je v podstatě izolované od okolního světa, a tak zde mohou skupiny a politická uskupení s obyvatelstvem manipulovat a ovlivňovat jej ve svůj prospěch. Muslimské bratrstvo, které dnes lze považovat skoro za mrtvé, má v současnosti v Egyptě problém. Značná část jeho hlavních členů dnes stojí 19

před soudem a čeká na vynesení rozsudku (většinou se jedná o navrhované tresty smrti a doživotí). Menší část očekává své vzkříšení v okolních zemích, jako je např. Libye, Jordánsko, Sýrie, Katar a rovněž evropská bašta Rakousko. Spoléhá na rozmach dnes nejznámější teroristické organizace na světě IS (Islámský stát), s jejíž pomocí by se Muslimské bratrstvo chtělo opětovně dostat do povědomí. I u tohoto hnutí vše závisí na budoucím uspořádání na Blízkém (středním) východě a na druhou stranu na mezinárodních organizacích, jako jsou EU a NATO. 1.2 Zmapování Blízkého východu s důrazem na islámské náboženství Muslimské náboženství, které je hlavním shodným bodem všech hnutí popisovaných v diplomové práci a které dnes nazýváme islám, má již od středověku své zastánce, ale i odpůrce. Prvotní myšlenkou bylo, že bůh (podle muslimů, záleží, zda se jedná o šíitské nebo sunnitské odnože náboženství) je ten jediný a spravedlivý, který je vede na jejich cestě životem. Vše je zde chápáno jako vůle boha (na rozdíl např. od křesťanství, kde se vše děje s pomocí lidí). V historii je patrná, stejně jako u jiných druhů náboženství, snaha o mírumilovný a spravedlivý druh náboženství, i když islám připouští příležitostně použití násilí, zároveň zdůrazňuje, že hlavním duchovním cílem je nenásilí a mír [Juergensmeyer 2007: 109]. Později díky vytváření různých druhů a odnoží docházelo k radikalizaci. Hlavní text islamistů (muslimů) korán byl zprostředkováván většímu okruhu osob, a to různými způsoby (každá osoba, která islám vysvětlovala, si přidala své vlastní poznámky, svou interpretaci). Samozřejmostí bylo učení negramotných, korán jim byl předkládán tak, jak se v tu danou dobu hodilo. Z nich se pak v budoucnu vytvořila skupina, jejíž členové sice neuměli číst ani psát, ale považovali se za zbožné. A z toho také pramenila jejich agresivita a propojení se vzniklými teroristickými organizacemi. Islám byl v počátcích zaměřen k minulosti, ke kořenům vzniku, odmítal veškerý pokrok, vývoj a odklon od náboženství byl považován za krok ke smrti. Islám není jako ostatní náboženství benevolentní při odpojení se od boha (je to považováno za hřích, kdy není možné slitování a odpuštění). 20

Významným aspektem, kterým vstoupil islám do povědomí širokých vrstev obyvatel světa, je časté užívání slova džihád. Jedná se o slovo, které v současné době budí strach a obavy. Představuje snahu opět několika jedinců a násilných skupin prostřednictvím svého výkladu a pojetí koránu vtěsnat do povědomí negramotných lidí agresivitu vůči cizákům jako věc správnou a potvrzenou bohem. Odměnou má být vstup do ráje se všemi nadzemskými požitky. I džihád má svůj vývoj a vše záleží na tom, jak to daná osoba chápe a zda je tak silná ve svých argumentech, že je schopná lidi kolem sebe ovlivnit a zmanipulovat. Tento rozmar dnes lze dnes sledovat u tzv. třetí generace muslimů a hlavně u konvertitů k islámu. Většinou se jedná o neuznané osoby, vyčleněné z kolektivu či společnosti, toužící být v nějaké oblasti opravdu silnou a dokázat okolí svou moc. Vše je založeno na lidech, nikoli na náboženství jako takovém. 6 Rozdělení Blízkého východu podle náboženského vyznání a jednotlivých odnoží islámu lze zhodnotit podle několika hledisek. Podle důležitosti hlavních států v tomto regionu, dle teroristických skupin zde operujících a podle dvou hlavních odnoží sunna, šía a tzv. odpadlického islámského hnutí alawia. Libanon je podle náboženského vyznání značně rozmanitý, je zde zastoupena majorita sunnitů a v menšině jsou zde představitelé odnože šía. Libanon je často nazýván Paříží Blízkého východu. Šíité jsou často spojováni s hnutím Hizballáh. Zde je však nutné podotknout, že šía nerovná se automaticky příznivec Hizballáhu [Nasrallah 2005]. To je velmi důležitá poznámka, protože značná část lidí, kteří nejsou obeznámeni s náboženskými skupinami v Libanonu, se domnívá, že celý Libanon představuje hnutí Hizballáh. Světové organizace, významné státy světa se dlouhodobě snažily zařadit Hizballáh mezi teroristické organizace. Bránilo tomu rozdělení tohoto hnutí na politickou a militantní část. Až po útoku na izraelské turisty v Burgasu se EU podařilo to, o co se jiní snažili mnoho let předtím. Libanon je již více než 40 let ve stálém konfliktu napodobujícím občanské střety. Sunnité jsou zde umírnění, sdruženi kolem nástupce bývalého premiéra Rafíka Harriho, syna Saada Harriho. Tento 6 Přednáška Assama RAMADDÁNA, ZČU, fakulta filozofická, 17. 6. 2013. 21

je v exilu, pod pohrůžkou zabití byl donucen opustit Libanon a dnes žije ve Francii, odkud se snaží dění v zemi koordinovat. Hizballáh se při každých volbách dostává do nově ustanovené vlády a tomu napomáhá i zavedené politické rozvržení, zahrnující všechny náboženské skupiny vyskytující se v Libanonu [Harb 2010a: 244 251]. Hizballáh je velmi silně napojen na Írán, a to jak po stránce náboženské, tak i z hlediska financování, zásobování zbraněmi a logistické podpory, kterou Írán poskytuje, a dále na režim v sousední Sýrii, kde je pro vládu Bašára Asada významným společníkem. I od této země získává Hizballáh podporu a finanční prospěch. Zásadním důvodem je zde náboženství, zejména odnož šía, která Írán, Hizballáh a současnou vládnoucí garnituru Sýrie spojuje. Dalším státem je Írán, v němž je majoritně zastoupena šíitská odnož islámu. Tímto má blízko k Iráku, Sýrii a Libanonu. Většina finančních prostředků z Íránu jde na zbrojení a podporu okolních konfliktů. Hlavním cílem je udržení šíitského vlivu v regionu. Írán je státem, který je pro svůj jaderný program negativně vnímán západními velmocemi. Je považován za hlavního hráče na Blízkém východě. Jedná se o stát, který je i přes značné problémy týkající se hospodářské situace v zemi významným dodavatelem a společníkem okolních států. Asistenci Íránu, jako koordinátora šíitských aktivit na Blízkém východě, teroristickým organizacím lze doložit pašováním zbraní do Gazy, finanční pomocí, sdílením technologického know-how, výcvikem teroristických operativců apod. Podporou Hamásu v Gaze umožnil Írán vytvořit další místo terorismu podél izraelské jižní hranice. Před operací Obranný pilíř tvořilo raketový arzenál mnoho tisíc raket. To představovalo hrozbu nejen pro miliony lidí v jižním Izraeli, ale i pro několik milionů obyvatel centrálního Izraele včetně Tel Avivu a Jeruzaléma, jak bylo vidět během operace Obranný pilíř 7. Vytvoření arzenálu dalo Íránu možnost otevřít další frontu namířenou proti Izraeli jako úhlavnímu nepříteli [Council on Foreing Relations 2012]. V Sýrii jsou dnes u moci alavité šíitská odnož islámu, sunnité jsou zde v majoritě a zastoupeny jsou i další náboženské skupiny. Sýrie je v současné 7 V roce 2002 proběhla největší izraelská operace na západním břehu od šestidenní války v roce 1967. 22

době poznamenána sektářským násilím a zejména bojem vládnoucích vojsk proti opozici a povstaleckým vojskům z celého světa. Existují zde dvě cesty. Vláda chce Sýrii udržet ve své moci za každou cenu, i za pomoci zakázaných prostředků. Protiváhou jsou zájmy povstalců vytvořit islámský stát. Je otázkou, jaké zlo je v současné podobě lepší, a to nejen pro obyvatele Sýrie, ale i pro ostatní státy světa. Působí zde různé násilné skupiny a hnutí, např. Muslimské bratrstvo, Al-Káida a ISIL (Islámský stát v Iráku a Levantě) apod. V současné době je velmi pravděpodobná varianta, že současný režim zůstane u moci a problém (konflikt) se přesune na vážnější hrozbu ISIL (IS anebo ISIS) Islámský stát, který získává svou moc na území Sýrie a Iráku a je mnohem vážnějším nebezpečím než autoritářský režim Asada Bašára. Irák se po pádu předchozího režimu S. Husajna rovněž zmítá v nepokojích souvisejících se sektářským násilím. Denně zde dochází k pumovým útokům a není výhled, že by se zde situace v blízké době uklidnila. Irák lze dnes považovat za významného spojence Íránu a nelze předpokládat, jak se zde situace bude dále vyvíjet. I v tomto případě je nutné poznamenat, že hlavním problémem současnosti je zde vliv Islámského státu, který zde zničil vše, co je spojováno s odnoží islámu šía, a pomstil se za příkoří, která bývalý režim způsoboval lidem, kteří nesouhlasili s tehdy vedenou politikou autoritářského vůdce S. Husajna. Posledním státem, který je nutné zmínit, je Egypt. Jedná se o stát, který několikrát v minulosti řešil konflikty a problémy sousedních států a je považován za kolébku Muslimského bratrstva [Čejka 2007b: 133]. Toto hnutí celá léta vyčkávalo a chystalo se získat politickou moc v Egyptě. Ke svému počinu se odhodlalo po krvavém povstání v Egyptě, po svržení tehdejšího prezidenta a neomezeného vládce Egypta H. Mubaraka. V této době spoléhalo na svou sociální politiku věnovanou zejména doposud spíše nízké populaci v zemi, kterou do té doby politika nezajímala. Ať již to bylo z obav o svou další existenci, nebo tím, že řešili jiné starosti, zejména existenční, než celostátní záležitosti. Arabské jaro se tedy v Egyptě projevilo změnou vládnoucí garnitury a dosazením Muslimského bratrstva do čela této země. Přes počáteční euforii se u obyvatel 23

Egypta začalo projevovat probuzení a začali tvrdě bojovat proti vlivu radikálně smýšlejícího Muslimského bratrstva na celou zemi. Dnes lze říci, že se v Egyptě členové Muslimského bratrstva vyskytují pouze ve vězení. Ostatní včas utekli do dosud spřátelených zemí, jako je Katar, Libye anebo Rakousko. Celkově lze podle výše popsaných států hovořit o převaze sunnitů nad šíity. Ve výsledku ale nelze hovořit o převaze duševní. Tento náboženský boj nikdy neskončí. 8 Podle informací z prostředí je za nejhorší považováno vměšování západních států do zaběhnutého zřízení, které muslimům vyhovuje. Muslimové nejsou schopni žít v demokracii a nedovedou si s ní poradit. Výsledkem je, že se několik radikálně smýšlejících frakcí snaží získat vliv a dochází tak k násilným střetům. Současné režimy v muslimsky orientovaných zemích si často pohrávají se slovem a zároveň systémem nazývaným sekularismus. Tyto státy nejsou vždy jen muslimské, někdy nejsou dokonce ani z poloviny muslimskými systémy. Mnohé fundamentalisticky orientované skupiny považují takové systémy za přežité a zkrachovalé. Tato filozofie, která je v současné době často diskutována a má za následek nárůst radikálně orientovaných osob a skupin, má jediný cíl návrat ke kořenům, k tradicím a k islámským hodnotám. Zde je nutné ještě uvést jeden významný fakt, který se prolíná islámem, na rozdíl od vyspělých civilizací. Islamismus žije a dochází u něj k silnému rozvoji, a to proto, že ideje nepřestávají ovládat svět. Dalším významným bodem, který napomáhá rozvoji radikálně smýšlejících muslimů a brání rozvoji demokracie v muslimských zemích, je zažitý názor muslimů, že základem společenství věřících je komunita, nikoli stát jako státní zřízení. 1.2.1 Rozdělení odnoží (typů) islámského náboženství SUNNA, ŠÍA Sunnité jsou muslimové, kteří po Mohamedově smrti uznali za nástupce Abú Bakra a oddělili se tak od šíitů, kteří za nástupce Mohameda považovali člena jeho rodiny zetě Alího [Čejka 2007b]. Šíité a sunnité tvoří dvě základní 8 Názor příslušníka muslimské komunity v ČR, ze dne 19. 8. 2014. 24

větve islámu. Sunnité tvoří více než 75 % všech muslimů. Většinu představují ve všech muslimských státech s výjimkou Iráku, Íránu, Ázerbájdžánu, Ománu a Bahrajnu. Většina muslimských přistěhovalců v evropských zemích patří rovněž k této větvi. Označení sunnité je odvozeno od arabského slova sunna (zvyk, cesta) používaného pro způsob Mohamedova života. Sunna je označována za tzv. živý korán a hraje velkou roli pro islámské právo a etiku. Sunna je částečně uznávána i druhou hlavní islámskou větví šíity. Ti však mají vlastní sbírky hadísů (výroky a činy Mohameda) a zahrnují do nich i jednání celé jeho rodiny a nástupců. Rozdělení muslimů na sunnity a šíity nebylo okamžité. Za sunnity se označují ti muslimové, kteří již od roku 632 (rok 10 podle islámského kalendáře) po smrti Mohameda uznali za jeho nástupce Abú Bakra. Jejich protipólem se stali šíité (z arabského ší'at Alí strana Alího), kteří tvrdili, že titul chalífy by měl dědičně připadnout Mohamedově rodině, konkrétně jeho zeti Alímu [Eretz, o. s. 2014]. Postoje dnešních muslimů a jejich problémové začleňování do vyspělých demokratických systémů vystihuje výrok nejznámějšího sunnity světa Usámy bin Ládina. Ten v jedné větě shrnul to, po čem touží každý muslim. Přesná citace výroku zní: Muslimové již osmdesát let, přesněji od roku 1924, něco zásadního postrádají. Jejich nouze se jmenuje chalífát [Müller 2010]. Alí sám proti volbě Abú Bakra protestoval, ale nepodnikal žádné kroky k uchopení moci. Nakonec se chalífou roku 656 skutečně stal, ale již v roce 661 byl zavražděn cháridžovským povstalcem. K moci se dostala dědičná dynastie Umajjovců a islámské schizma bylo dovršeno. Šíitský islám, též šía (Strana Alího či Přívrženci Alího), je jedním ze dvou hlavních proudů islámu (druhým je sunna). Stoupenci šíy se označují jako šíité. V rámci islámského světa tvoří menšinu, majoritní skupiny šíitů se nacházejí v Íránu, Ázerbájdžánu, Bahrajnu a Iráku. Za šíity jsou považováni ti muslimové, kteří za legitimní vůdce islámské obce považují jen potomky Mohamedovy rodiny v linii počínající jeho bratrancem a zetěm Alím ibn Abú Tálibem. Šíité po Mohamedově smrti roku 632 neuznali za právoplatného chalífu Abú Bakra ani jeho následníky Umara a Uthmána. Teprve Alí, který se stal čtvrtým voleným 25

chalífou, je podle šíitů pravý vůdce muslimů, imám, a po něm další z jeho rodu. V průběhu let se šía rozdělila do mnoha větví, největší z hlediska počtu stoupenců je isná ašaríja. Méně početnými šíitskými skupinami jsou zejména ismá'ílíja (z níž vznikli např. asasíni nebo alavité) a zajdíja. Počet stoupenců šíitského islámu je odhadován na 10 15 % z celkové muslimské populace, která čítá okolo 130 190 milionů muslimů. Velká část šíitů žije na Blízkém východě. Majoritní náboženské skupiny tvoří šíité v Íránu (89 % z celkového počtu 98 % muslimů), Ázerbajdžánu, Bahrajnu a Iráku. Menší komunity žijí v Libanonu, Sýrii, Indii, Pákistánu, Afghánistánu, Turecku, Albánii, Jemenu a Saúdské Arábii (převážně Východní provincie; 10 15 % z celkové populace). Další poměrně početné šíitské komunity žijí v menších státech okolo Perského zálivu, jsou to především Katar, Kuvajt (šíité tvoří 30 % z celkového počtu 85 % muslimů) a Spojené arabské emiráty. Existují i menšinové komunity po celém světě [CIA 2007]. Je nutné rozlišovat, kdo je šíita v Íránu, alavita (alawita) v Sýrii, člen Hizballáhu a běžný věřící vyznávající tuto odnož islámu. Pokud nedojde v brzké době k nápravě v současném chápání, bude to mít za následek náboženský konflikt nebývalých rozměrů. I tento, možná pro nemuslimy nepatrný, fakt má vliv na zapojování stále většího počtu radikálů z Evropy do konfliktů na Blízkém východě a na zhoršení bezpečnostní situace v tomto regionu. 1.3 Příčiny rozvoje terorismu na Blízkém východě Rozvoj terorismu v určitém regionu je nutné nahlížet v širších souvislostech. To, co se může někde jevit jako projev terorismu, může jinde znamenat pouze boj jisté části obyvatelstva či skupiny za svá práva a za účelem dosažení svých cílů. Pokud se budeme zabývat situací ve sledovaných oblastech, kde působí popisované organizace a hnutí, nalezneme zde prvky, které již mají konkrétní hodnoty a znaky terorismu. Existuje mnoho definic terorismu, žádnou však nelze považovat za zcela přesnou a vše vystihující. Terorismus je ve zkratce útok 26

na velkou skupinu osob s cílem vyvolat napětí, rozruch a zranit, nebo přímo zabít co nejvíce lidí. K tomuto účelu je využíváno mnoho způsobů realizace. Většina lidí, kteří na Blízkém východě žijí, se pojmem terorismus ani nezabývá, považuje to pouze za projev domáhání se svého náboženského práva na vyznání. Terorismus ve většině zemí vzniká jako odvetný krok proti západním velmocím, které se dle mínění arabské strany snažily svými útoky zlikvidovat fungující hegemonii ve snaze získat pouze svůj prospěch [Řehák, Foltin, Stojar 2008: 13]. Většinou ke vzniku teroristických skupin dochází v momentě, kdy se ostatní státy snaží v zemi zavádět prvky demokratického systému, který je v rozporu s islámem a právem na sebeurčení. V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi je třeba uvést, že ne každý občan arabské země je zastáncem násilí a teroristických útoků. Smyslem jejich života je vedení běžného životního stylu, chtějí mít především dostatek potravin a žít si svůj život, bez přílišného vybočování z normálu [Juergensmeyer 2007]. Dále je rovněž nutné podotknout, že z hlediska historického vývoje je místní populace zvyklá žít pod nadvládou tyrana, diktátora. Toto tvrzení se může zdát přehnané, avšak arabská populace, a to hovořím zejména o té tzv. první generaci, je přivyklá příkazům, nařízením. Právě současná doba přinášející nové trendy (především sociální sítě) vyvolává v tzv. nové generaci muslimů potřebu projevit svůj názor, a proto dochází k násilným demonstracím a převratům namířeným proti stávajícímu režimu. Arabská populace se zkrátka neumí vyrovnat s prvky západního stylu života a neumí žít ve svobodné zemi. Arabové nejsou schopni reagovat na nové věci, nové zkušenosti, protože hlavní ideou toho pravého islámu je návrat ke kořenům (k počátkům). 27

2 Teroristická organizace Hizballáh, Hamás, Muslimské bratrstvo 2.1 Teroristická organizace Hizballáh Název Hizballáh 9 znamená v překladu boží strana (Party of God) nebo také strana Alláha. Hizballáh je šíitská militantní a politická organizace v Libanonu. Ve světě je rovněž považována za teroristickou organizaci, a to kvůli svým aktivitám. Nepůsobí ale pouze jako samostatná organizace, ale zastřešuje také aktivity menších radikálních skupin. Za ideální státní uspořádání považuje Hizballáh Íránskou islámskou republiku. [Čejka 2007b: 75 76] Vznik Hizballáhu jako samostatné organizace se obvykle datuje do roku 1982. Některé zdroje uvádějí ale postupné splývání několika menších organizací (Islamic Jihad, Organization of the Oppressed on Earth, Revolutionary Justice Organization), které bylo završeno v roce 1985 [Azani 2011]. Hizballáh vychází zejména z názorů Ajatolláha Chomejního a usiluje o vytvoření islámského státu v Libanonu po vzoru Íránu. Hlavním cílem i nadále zůstává zničení Izraele a v tomto směru se nezaměřuje pouze na izraelskou armádu, ale také na izraelské civilní cíle [Nasr 2007: 125 129]. Hlavní oblastí, ve které Hizballáh působí, je Libanon konkrétně jih Libanonu, předměstí Bejrútu a oblast Bekaa, které jsou tradičně šíitskými oblastmi. Kromě toho jsou ale buňky Hizballáhu rozmístěny i v Evropě, Africe, Severní Americe, Jižní Americe a Asii. Zvláštním místem působení je i Írán, kde Hizballáh působí ve formě tajné policie. Počet stoupenců Hizballáhu se odhaduje na tisíce, počet aktivních bojovníků v Libanonu na stovky. Nicméně se také uvádí, že celkový počet bojovníků Hizballáhu je zhruba 25 000. Tento počet je nutné brát s rezervou, neboť hnutí veškeré informace o výzbroji a počtu vojsk tají. 2.1.1 Vznik a historie Zárodky hnutí později známého jako Hizballáh vznikly v severovýchodním Libanonu (údolí Bíqá ) v roce 1982 v souvislosti s libanonskou občanskou 9 Všeobecně pokládáno za hnutí založené na teroristické bázi. 28

válkou a nedlouho předtím provedenou íránskou revolucí. Za pomoci íránských poradců zde vznikla militantní islamistická organizace, která sjednotila dříve roztříštěné šíitské radikály a odpadlíky od konkurenčního Amalu [Azani 2011: 69 73]. Na konci osmdesátých let se Hizballáh postupně začal proměňovat z ozbrojené bojůvky, často využívající teroristických metod boje, v centralizovanější organizaci, která (i díky štědrým íránským dotacím) dokázala rozšířit své aktivity do řady dalších oblastí. Po skončení občanské války hnutí sice prošlo takzvaným procesem libanonizace, začalo participovat na libanonském politickém systému a uznalo libanonský stát (přičemž částečně zmírnilo svou islamistickou rétoriku), ale zároveň si se syrským posvěcením ponechalo své zbraně a vedlo na jihu země ozbrojený boj proti Izraeli [Azani 2011; Harik 2004]. Svého ozbrojeného křídla se nevzdalo ani po odchodu Izraelců z okupovaného pásma na jihu Libanonu v roce 2000, ani po stažení syrské armády ze země v roce 2005. Své ozbrojence Hizballáh následně ve větší míře otevřeně využil během letní války s Izraelci v roce 2006, při střetech se svými politickými oponenty v květnu 2008 a v současnosti v bojích s protiasadovskými povstalci v sousední Sýrii [Harik 2010: 149 153; Hubbard 2013]. Hizballáh je pyramidově řízeným hnutím, k němuž je více či méně formálně připojena řada menších organizací zapojených do jeho aktivit nebo přispívajících k jejich financování (neziskové organizace, komerční společnosti, ale třeba i sítě organizovaného zločinu [Harb 2011: 134 135]. Hizballáh pak obecně svými činnostmi, a to jak ozbrojeným bojem, tak i veřejnými službami či propagandou, vytváří pro šíitské komunity určité holistické prostředí paralelní (na státu nezávislé) islamistické společnosti (či podle vlastních slov,,společnosti odporu " mudžtamá 'a al-muqáwama), ukotvené v jednotící ideologii islámského odporu proti ponížení, nedostatku a útlaku ze strany Izraele, Západu a jejich spojenců [Flanigan, Abdel-Samad 2009]. V čele Hizballáhu stojí sedmičlenná rada tvořená z většiny muslimskými duchovními (starší generace), přičemž formální hlavu hnutí představuje generální tajemník volený radou z vlastních řad (v současnosti Hassan 29