Nové poznatky o stavbě Země, globální tektonika

Podobné dokumenty
Nové poznatky o stavbě Země, globální tektonika. Pohyby litosférických desek

Nové poznatky o stavbě Země, globální tektonika. Stavba Země

Stavba zemského tělesa

Geotektonické hypotézy

Nové poznatky o stavbě Země, globální tektonika

Nové poznatky o stavb Zem, globální tektonika

Fyzická geografie. Daniel Nývlt. Litosféra a desková tektonika

Fyzická geografie. Zdeněk Máčka. Lekce 1 Litosféra a desková tektonika

4. GEOTEKTONICKÉ HYPOTÉZY

Alfred Wegener (1912) Die Entstehung der Kontinente Und Ozeane. teorie kontinentálního driftu - nedokázala vysvětlit jeho mechanismus

Fyzická geografie Zdeněk Máčka. Lekce 1 Litosféra a desková tektonika

STAVBA ZEMĚ. Mechanismus endogenních pochodů

K. E. Bullen ( ) rozdělil zemské těleso do 7 částí Na základě pohybu zemětřesných vln, tzv. Bullenovy zóny liší se tlakem, teplotou a

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

GEOGRAFIE SVĚTOVÉHO OCEÁNU RELIÉF

Název: 1. Asie geomorfologie, povrch

Vznik a vývoj litosféry

Litosféra v pohybu. Kontinenty rozložení se mění, podívej se do učebnice str. 11 a vypiš, jak vznikly jednotlivé kontinenty.

PŘÍRODNÍ SLOŽKY A OBLASTI ZEMĚ

Obr. 4 Mapa světa z roku 1858 od Antonia SniderPellegriniho zobrazující kontinenty před oddělením. (vlevo) a po oddělení (vpravo).

Strukturní jednotky oceánského dna

Obsah. Obsah: 3 1. Úvod 9

Strukturní jednotky oceánského dna

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

Rozdělení hornin. tvořeny zrny jednoho nebo více minerálů. podle vzniku je dělíme: Vyvřelé (magmatické) chladnutím a utuhnutím magmatu

Základní škola, Ostrava-Poruba, I. Sekaniny 1804, příspěvková organizace

Sopka = vulkán: místo na zemském povrchu, kde roztavené magma vystupuje z hlubin Země tvar hory

ZEMĚTŘESENÍ: KDE K NIM DOCHÁZÍ A JAK TO VÍME

ZEMĚTŘESENÍ jako pomocník při poznávání stavby zemského nitra a procesů, které v něm probíhají

Geologická minulost Země. Pangea a spol.

Sopečná činnost O VULKÁNECH: JAK A PROČ SOPTÍ. Aleš Špičák Geofyzikální ústav AV ČR, Praha

Česká geofyzika v mezinárodním programu hlubokého vrtání ICDP

Magmatismus a vulkanismus

EU PENÍZE ŠKOLÁM NÁZEV PROJEKTU : MÁME RÁDI TECHNIKU REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU :CZ.1.07/1.4.00/

kapitola 9 učebnice str , pracovní sešit str POHYB LITOSFÉRICKÝCH DESEK TEKTONIKA

Geologie 135GEO Stavba Země Desková tektonika

Stavba zemského tělesa. Procesy v kůře a plášti

Globální tektonika Rodinia Pannotia

Oceánské sedimenty jako zdroj surovin

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky s mechanikou vnitřních geologických dějů. Materiál je plně funkční

Učit se! Učit se! Učit se! VI. Lenin

Globální tektonika Země

aneb "Jak desková tektonika zformovala Český masív J. Cimrman, někdy kolem roku 1903

Kameny a voda Kameny kolem nás

ÚLOHA SOPEK PŘI FORMOVÁNÍ RELIÉFU ZEMĚ

Východoafrický riftový systém. Lucie Nožičková Lenka Hromková

Orogenetické pohyby Tektonické poruchy Zemětřesení. IV. přednáška

OPAKOVÁNÍ SLUNEČNÍ SOUSTAVY

Obr. Geo_23. Podrobnější členění geologicko-tektonických. Obr. Geo_22. Základní geologické jednotky Austrálie dle organizace Geoscience Australia

ZEMĚ JAKO DYNAMICKÉ TĚLESO. Martin Dlask, MFF UK, Praha 2014

Tektonika zemských desek

č.5 Litosféra Zemské jádro Zemský plášť Zemská kůra

Základy geologie pro archeology. Josef V. Datel, Radek Mikuláš Filozofická fakulta Univerzita Karlova v Praze 2017/18

Geologická stavba České republiky - Západní Karpaty

Severní Amerika a Karibská oblast

Vnitřní geologické děje

EU V/2 1/Z27. Světový oceán

Přednáška II. Planeta Země

Vznik vesmíru a naší sluneční soustavy

Pohyby a deformace v zemské kůře

R E G I O N ÁL N Í Z E M ĚP I S

Sopečnáčinnost. Autor: Mgr. Vlasta Hlobilová. Datum (období) tvorby: Ročník: devátý. Vzdělávací oblast: přírodopis

OBSAH PŘEDNÁŠKY SEISMOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY ZEMĚ. 1) Základy teorie elastických vln 2) Seismický model Země 3) Zemětřesení

Nastuduj následující text

Environmentáln. lní geologie sylabus 1 Ladislav Strnad Rozsah 2/0 ZS - Z Rozsah 2/0 LS Zk. Čas v geologické historii Země. v geomateriálech disciplína

Vulkanismus, zemětřesení

Šablona č ZEMĚPIS. Afrika nejteplejší kontinent

Dynamická planeta Země. Litosférické desky. Pohyby desek. 1. desky se vzdalují. vzdalují se pohybují se.. pohybují se v protisměru vodorovně..

Šablona č ZEMĚPIS. Výstupní test ze zeměpisu

STAVBA ZEMĚ MECHANISMUS ENDOGENNÍCH POCHODŮ (převzato a upraveno dle skript pro PřFUK V. Kachlík Všeobecná geologie)

STAVBA ZEMĚ. Země se skládá z několika základních vrstev/částí. Mezi ně patří: 1. ZEMSKÁ KŮRA 2. ZEMSKÝ PLÁŠŤ 3. ZEMSKÉ JÁDRO. Průřez planetou Země:

ročník 9. č. 22 název

Země jako dynamické těleso. Martin Dlask, MFF UK

Moravsko-slezská oblast (Brunovistulikum a její varisky přepracované částí - moravosilezikum) Kadomský fundament ( Ma staré

Stavba a složení Země, úvod do endogenní geologie

Literatura. uvedena na webových stranách ZČU Fak. Ped. KBI pod studium - geologie

Vybrané kapitoly z geologické historie ČR I.

Planeta Země žívá planeta

TEMATICKÝ PLÁN. Vyučující: Mgr. Petr Stehno Vzdělávací program: ŠVP Umím, chápu, rozumím Ročník: 6. (6. A, 6. B) Školní rok 2016/2017

TEMATICKÝ PLÁN OBDOBÍ: září říjen. listopad prosinec. - časová pásma

TEMATICKÝ PLÁN 6. ročník

VY_32_INOVACE_ / Stavba Země

Ict9-Z-3 LITOSFÉRA. pevný obal Země. vypracoval Martin Krčál

Stavba a složení Země, Litosféra

Název: Přírodní poměry Evropy

Geologický vývoj a stavba ČR

Č E S K Á R E P U B L I K A (Č E S K O)

Příčiny - astronomické přitažlivá síla Měsíce a Slunce vliv zemské rotace

Záznam klimatických změn v mořském prostředí. a) oscilace mořské hladiny b) variace izotopického složení hlubokomořských sedimentů

Přednáška č. 3. Dynamická geologie se zabývá změnami zemské kůry na povrchu i uvnitř

Geologie kvartéru. Jaroslav Kadlec. Geofyzikální ústav AV ČR, v. v. i. Laboratoř geomagnetizmu. tel

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

Téma 3: Voda jako biotop mořské biotopy

Geochemie endogenních procesů 10. část

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

EU V/2 1/Z19. Evropa poloha a povrch

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

EU PENÍZE ŠKOLÁM Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Transkript:

Nové poznatky o stavbě Země, globální tektonika Stavba Země Pohyby kontinentů Pohyby litosférických desek Stavba zemského tělesa - historie počátek století: v rámci geofyziky - dílčí disciplína: seismologie - studuje rychlost šíření, chování a původ zemětřesných vln 1906 - objev vnějšího zemského jádra ( hluboko uvnitř Země existuje zóna, která se chová jako kapalina ) energie uvolněná při zemětřesení se šíří zemským tělesem formou vln - vlny P (podélné, primární) -částice kmitají ve směru šíření vln - vlny S (příčné, sekundární) -částice se pohybují kolmo na směr šíření vln 1909 - chorvatský geolog Mohorivičić objevil v hloubce 35-40 km zónu změny rychlosti šíření vln (studoval zemětřesení ve Skopje) 1914 - Gutenberg - v hloubce 2900 km objevil hranici plášť x jádro 1953 - australský geofyzik Bullen sestavil seismický model Země 1

Nejhlubší vrty poloostrov Kola (u města Zapolarnyj) - v roce 1989 dosaženo hloubky 12 262 m 1965: rozhodnuto o lokalizaci původní cílová hloubka: 15 k m s vrtáním hlubokého vrtu se začalo v roce 1970 v roce 1983 dosaženo hloubky 12 km z technických důvodů muselo být vrtání zastaveno a od hloubky 7 800 m se začal vrtat nový stvol, který v roce 1989 dosáhl hloubky 11 600 m V roce 1989 vrt dosáhl hloubky 12 262 m a v roce 1992 bylo další vrtání z důvodu složitých podmínek, zejména vysoké teploty, zastaveno Nejhlubší vrty v ČR a blízko hranic Horní Falc (u města Windischeschenbach) - vrtán v letech 1991-1994 - dosažena hloubka 9 100 m Vídeňská pánev (S od Vídně) - v 80. letech 20. století; ložiska ropy - dosažena hloubka 8 553 m ČR - vrt Jablůnka 1 (1982 - hloubka: 6 506 m) světový rekord: důl Vojtěch (1875 - dosaženo 1 km; jáma č. 16 : 1 838 m) Další hluboké vrty: vrty Šaštín 12 (Slovensko), Hanušovice 1, vrt Np 1 (2 156 m) - v letech 1971 až 1972 odvrtán hluboko do podloží východočeské křídy u obce Nepasice (10 km východně od Hradce Králové) Historie výzkumu oceánské kůry 1854 - první batymetrická mapa Atlantského oceánu; všechny hloubky změřeny lotováním; do roku 1900 18 400 měření 1873 - Challenger mapa hlubokomořských sedimentů, salinity a teploty 1885 - založen oceánografický ústav v Monaku vydány batymetrické mapy všech oceánů ( 1:10 mil.) 1957-1958 Mezinárodní geofyzikální rok 1. velký projekt hlubokých vrtů do oceánské zemské kůry: vědecký výzkumný program MOHOLE, cíl: dosažení nejsvrchnějšíčásti Mohorovičičovy hranice diskontinuity 1959-1965 UNESCO - výzkum Indického oceánu 1969 - Challenger II - zařízení pro vrty 1991 - nejhlubší vrt (504 B).. 2 km 2

Moderní metody výzkumu zemského tělesa Seismická tomografie obdoba lékařské počítačové tomografie využívá digitální seismogramy k rekonstrukci stavby Země využívá se principu tomografické rekonstrukce Princip: rozdílnost času průchodu seismických vln podle typů prostředí Výsledek: 3D model variací rychlostí v zemském nitru od svrchní kůry po zemský plášť Zemská kůra odpovídá staršímu termínu SIAL mocnost: proměnlivá - kontinentální 30-40 km - oceánská 6-15 km maximální:. 80 km 3 základní typy 3 vrstvy: sedimentární granitická (žulová) bazaltová (čedičová) mocnost v ČR (rozdíl Český masiv x Karpaty) Typy zemské kůry kontinentální (pevninská) tvořená sedimentární, granitickou a bazaltovou vrstvou oceánská tvořená sedimentární a bazaltovou vrstvou oceánská vrstva: I. s mořskými sedimenty II. bazaltová 3H a 4H III. jurské až eocénní sedimenty + bazické a ultrabazické horniny + metamorfity ve facii zelených břidlic přechodná geosynklinální typická pro geosynsklinály a přechodné oblasti mezi kontinenty a oceány - riftogenní vázaná na mobilní zóny v oceánech 3

Chemické složení zemského tělesa (v %) Zemská kůra Zemský Zemské kontinentální oceánská plášť jádro SiO 2 69 48 43 - Al 2 O 3 14 15 - - Fe 2 O 3 + FeO 4 11 12 90 CaO - 11 3 - MgO - 9 37 - NiO - - - 8 ostatní 13 5 2 celkem 100 100 100 100 Zemský plášť odpovídá staršímu termínu SIMA vrstvy: svrchní (B) řada nehomogenit střední (C) spodní (D) astenosféra hloubka: 100-150 (max 400) km svrchní střední 33 km 400 km 1 000 km spodní 2 900 km Zemské jádro odpovídá staršímu termínu NiFe poloměr: 3 478 km (tj. více než 1/2 zemského poloměru) vrstvy: vnější (E) tekuté (existence prokázána 1906) přechodná zóna (F) - objev 1939 vnitřní (G) = jadérko - objev 1936 existence kovového jádra magnetické pole Země 4

Geotektonické hypotézy výzkum zaměřen na: příčiny látkového složení zemského tělesa + stavba Země + objasnění procesů v ZK hypotézy - fixistické (neptunisté, plutonisté) - mobilistické Wegenerova teorie kontinentálního driftu Teorie litosferických desek Kontinentální drift stěhování kontinentů hlavní podnět: tvarová podobnost pobřeží konec 19.století (Suess) - hypotéza: existoval prakontinent Gondwana 1910 - Wegener - hypotéza: na počátku 2H - prakontinent Pangea důkaz: geologický hypotéza nepřijata renesance v 60.letech Pohyby kontinentů 1H (prvohory) - pouze hypotézy (pokus o rekonstrukce) od 2H (druhohor) - důkazy 5

kambrium B-Baltika G-Gondwana Ch-Čína L-Laurentia S-Siberia X-jádro Českého masívu ordovik A-Avalonia silur A-Avalonia B-Baltika G-Gondwana Ch-Čína K-Kazachstania L-Laurentia S-Siberia X-jádro Českého masivu devon LR-Laurussia (Severoatlantický kontinent) karbon Gondwana - rotační pohyb + SZ. část - během karbonu srážka s Laurusií (SA kontinentem) kolize vrásnění (hercynské horstvo v Evropě) pozice Českého masivu v rovníkové oblasti 6

perm trend: sbližování kontinentů - kolize vznik pohoří vznik jediného kontinentu Pangea oddělena zůstává: JV Asie (spojuje se počátkem 2H) 2H - trias existence Pangey na V - vymezena oceánská oblast Tethydy 1. náznaky budoucího rozpadu Pangey Panthalassa 7

jura rozpad Pangey Tethyda se rozšiřuje na Z rozdělení Pangey (S +J část) Indie - začíná pohyb k S oddělení: Evropa x Afrika Evropa x Severní Amerika křída rychlý rozpad Gondwany: Afrika x Jižní Amerika Afrika x Madagaskar Indie x Antarktida koncem křídy - kolize s J.okrajem čínské desky (křída - oligocén: rychlost pohybu 100-180 mm/rok) eocén 3H - rozšiřuje se Atlantský oceán eocén - S. část Atlantiku - poklesy oddělení Austrálie x Antarktida 8

konec 3H současnost Teorie litosferických desek = nová globální tektonika - opírá se o: světový riftový systém hlubokooceánské příkopy Wadati Benioff zone*** charakter oceánského dna s pásovými magnetickými anomáliemi existenci astenosféry - litosféra je rozdělena v řadu desek - rozdíly: složení, stavba, velikost Wadati-Benioffovy zóny hluboké aktivní seismické oblasti v subdukční zóně pohyb podél zóny příčina ohnisek hlubokých zemětřesení (až d ohloubek 700 km) Termín: Hugo Benioff (z California Institute of Technology), Kiyoo Wadati (japonská meteorologická agentura) - nezávisle zóny objevili Kurily W-B zóna 9

vymezení desek Le Pichon (1973) - 6 hlavních desek Galuškin, Ušakov (1978) - 13-ti deskový model v současnosti 14-16 deskový typy desek rychlost pohybu desek typy rozhraní: konvergentní divergentní transformní (střižně-zlomové) 10

Pohyb desek pohyb celých desek (drift - pouze kontinentů) SA deska (západníčást Atlantiku + pevninská kůra SA - je i kontinentální drift) rychlost pohybu (oboustranné): - rychlost rozpínání Středoatlantského hřbetu: 40 mm/rok - Pacifická deska: 80 mm/rok - Indická subdeska (svrchní křída - spodní oligocén): 100-180 mm/rok - Euroasijská - Africká - za posledních 9 milionů let se desky přiblížily o 100 km (10 mm/rok) Rychlost pohybu litosferických desek cm/rok (dlouhodobý průměr) transformní = horizontální posun divergentní konvergentní 11

Teorie konvekčního proudění *trojné body dělení litosféry: - na místem konvekčního proudění: riftové struktury rozčlenění litosféry na desky subdesky 1. rift 2. středooceánský hřbet - vznik nové zemské kůry - středooceánské hřbety - vytváří globální systém - navzájem propojený př. Středoatlantský hřbet Východopacifický hřbet 12

divergentní rozhraní vznik riftové zóny nad místem konvekční buňky klpolsk laklopo klaksla kslaksl kaklsas klaklas asasasa sasasas asasasa sa Základní tvary prolom příkopová propadlina podél hlubinných zlomů: rifty (délka více než 100 km) rift Mrtvého moře (š = 5-20 km) rift Rudého moře (š = 200-400 km) Bajkalský Východoafrický Rýnský Levantský -řeka Jordán + Mrtvé moře Rychlost pohybů horizontálních (v riftech) Island 10-20 mm/rok Východoafrický rift (v Etiopii).12 mm/rok vertikálních - např. podle výšky datovaných teras nad mořskou hladinou nebo podle výšky zdvižení korálových útesů Barbados 0,4 mm/rok Nová Guinea.. 3 mm/rok Karpaty.do 1,5 mm/rok poklesy: moravské úvaly.. do 5,3 mm/rok 13

Středooceánské hřbety Středooceánské hřbety - existence potvrzena v 60. letech - celková délka > 60 000 km - 15,3 % dna světového oceánu - výška 1-4 km - šířka 300-2 000 km 3 základníčásti: 1. svahy 2. vrcholové valy s okrajovými valy riftových údolí 3. riftová údolí (hloubka 1,5-2 km, š = 25-40 km Island středooceánský hřbet nad hladinou oceánu 103 000 km 2 Povrch Islandu: více než polovina území: leží v nadmořské výšce nejvyšší: přes 400 metrů Hvannadalshnúkur (2 119 m n.m.) Významné sopky: Hekla (1 491 m n.m.) Askja (1 510 m n.m.) 1963 - SURTSEY 14

Laki lineární vulkanismus rok 1783 - v délce 25 km: otevřely se trhliny +7 měsíců vytékala čedičová láva většinou výlev do jezera po utuhnutí: láva pokryla plochu 565 km 2 vytvořila lávové pole L = 60 km š = 25 km největší vzniklé při 1 erupci Krafla liniové erupce vulkán vznikl v 18. století poslední erupce: v letech 1984 a 1990 poslední erupce Krafly: vznik 5 km dlouhé trhliny Kráter Vití konvergentní rozhraní pohyb desek základní fáze: - přibližování desek - existence geosynklinály - vrásnění geosynklinály (sedimentů, které ji tvoří) - subdukce = podsunutí 1 desky 15

typy konvergentního rozhraní Podle charakteru přibližujících se desek: oceánská oceánská oceánská pevninská pevninská pevninská oceánská - oceánská subdukce 1 desky v zóně subdukce: - hlubokooceánský příkop - sopečnáčinnost příklad: Aleuty podmořská sopečné souostroví oceánská - pevninská vždy oceánská pod pevninskou vzniká: hlubokooceánský příkop (v místě subdukce) 16

Platformy a štíty Štíty - jádra kontinentů (9 základních) kanadský (laurentinský) guayanský brazilský africký indický australský baltský aldanský antarktický - oblasti dlouhodobého pomalého zdvihu Platformy - fundament + sedimentární pokryv - staré (kratony) mladé (fundament od svrch. proterozoika) - tabule - anteklízy a syneklízy pevninská - pevninská kolize dvou mocných kontinentálních desek vznik příkrovů nasunutí ker desek na sebe 17

alpsko-himálajská kolizní zóna kolize fragmentů Gondwany s Eurasií rozsáhlé sedimentační pánve kolize od mezozoika, hlavní fáze paleogén (někde až do současnosti) 3 kolizní segmenty: africký, perský, himálajsko-tibetský Africká kolize Africká x Euroasijská (turecká) deska Evropa - k východu se zvětšuje seismika a rychlost konvergence Malá Asie - odsun k západu, aktivní násun Taurského oblouku - intenzivní seismika: Severoanatolský zlom (1 200 km, posun 85 km) střižně-zlomové rozhraní zlom San Andreas Pacifická deska Severoamerická deska 18

Horká skvrna 19