Evropský sociální fond - Operační program Praha Adaptabilita Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vzdělávání pedagogů přednáška ze dne 11.-12.11. 2011 Etický kodex sociálního pracovníka a pedagoga Etika a psychologie Autonomie, specifika těchto oborů Otázka metodiky přístupu - psychologie předpokládá experimentálně ověřitelná fakta a vysvětlení. Hlediskem je funkce člověka. Etika popisuje jednání bez nutné návaznosti na psycho fyziologicky podmíněná vysvětlení. Hlediskem je dobro a správnost jednání obecně. Morální vývoj jedince Autonomie Kognitivní a emoční zralost osobnosti Schopnost vyvolat změnu:mravní ideál Proces k autonomii: učení, socializace, rodina Vzájemnost autonomie: společný rozvoj (J. Piaget) Zvnitřňování norem (proces:hry, výchova) Individuální zájem jedince o rozšíření vztahů Vývoj morálního úsudku Lawrence Kohlberg založil svá stadia mravního vývoje na teorii kognitivního vývoje Jeana Piageta domníval se, že kognitivní vývoj předchází mravnímu vývoji samotné dosažení vyšších stadií kognitivního vývoje však nezajistí, že bude dosaženo také vyšších stadií mravních. Vývoj morálního úsudku I. Předkonvenční stádium před přijetím společenských norem II. Konvenční - konformita se společenskými (právními normami) III. Postkonvenční autonomie, vlastní soudy I. Předkonvenční stádium 1
V prvních dvou stadiích je morálka vnější, nikoli vnitřní. Dobro a zlo je posuzováno spíše podle důsledků chování než podle věrnosti vnitřnímu etickému kodexu. Stadium 1: Zaměření na trest a poslušnost každá činnost, která se trestá, je špatná. Tedy dobré je dělat to, co se po člověku žádá Stadium 2: Naivní instrumentální hédonismus Co z toho mám já?, reciprocita Od 2 let uvědomování si pravidel, příčina a následek, trest Od 5 let: vyjednávání, reakce na druhé, spravedlnost ve skupince Důležitost bezpečného prostředí Sledování rolí hierarchie, pravidla, rovnost Vzory k napodobování jsou rozhodující Týká se dětí, ale někdy i dospívajících a kriminálníků Potřeba přispívat ve výchově k samostatnosti II. Konvenční stádium Dostat se na úroveň konvenční morálky vyžaduje značný pokrok v mravním myšlení. Lidé si musí vyvinout etický kodex, který v sobě zahrnuje potřeby a pocity druhých. Stadium 3: Hodní kluci a dívky důraz především na vztahy Stadium 4: Řád a zákon plnění zákonů bude důležité, pokud bude existovat nějaká naděje, že se nastolí světový pořádek Uznání normy, práva Uznání (docenění) autority Rozdíl mezi autoritou a vlastním pohledem Nebezpečí přílišného respektu k autoritě (rigidita) Negativní vlivy na budoucno: strach z nového, nejistota ve vztazích, problém s dalším rozvojem III. Postkonvenční stádium Stadium 5: Společenská smlouva zákony byly udělány pro člověka, a ne člověk pro zákony. Stadium 6: Univerzální etika Morálka se řídí sadou hluboce individuálních zásad Stadium 7: Náboženské stadium mystické a lze ho dosáhnout teprve v posledních letech života. 2
Uznání pluralismu Nesouhlas není chápán jako slabost Možnost argumentace svých názorů Schopnost snést kritiku Mravní identita a integrita vlastního já Uznání univerzálních principů (spravedlnost, rovnost, ) Předpokládá intelekt, ctnosti, duchovní vývoj ETICKÝ KODEX Profese v hodnotovém systému Soubory profesních hodnot Profesionalismus - Profese V čem je rozdíl? O čem ten rozdíl vypovídá? Profese v užším smyslu Profesionalismus v širším smyslu Profese Významy a rysy: vzdělání, vyučení samy sebe stanoví, stanovy si dělají vlastní formující silou povolání jsou sama povolání a jejich protagonisté Kdo stanovuje profesi? Např.: Vzdělavatel v sociální práci (ASVSP), nebo profesionální sdružení sociálních pracovníků (ASP), nebo MPSV? (ASVSP doporučuje MPSV akreditování žadatelů) Způsob řízení profese Proč se od sebe pojetí profese mnohdy liší? Některé důvody: význam ve společnosti, historie profese a délka působení, větší specializace, finanční zajištění, délka studia? Historicky odlišení profesí od státu? Jak se liší profesně učitelé, účetní - a sociální pracovníci? Profesní etika jednak jde o normy a standardy chování (etiky v plurálu - jako norma) 3
jednak jde o studium těchto norem a etických věcí (tj. jako předmět) Předpokládá se existence standardů, které je třeba dodržovat v rámci jedné profese. Míra jejich obecnosti je omezena na pracovníky profese. Mohou být v konfliktu se státními zákony (legislativa, standardy konkrétní organizace) Etický kodex - výraz profese Spojuje formy profesionalismu a profesní etiky Obsahuji hodnotové pojmy typické pro profesi Zejména: 1. Vyjadřují odhodlanost konkrétní službě nebo účelu ke získání důvěry společnosti 2. Obsah i forma se mění (přísaha, všeobecný princip, kantovské etické vyjádření): spojují filozofii s praxí 3. Jsou směsí etické teorie, etických principů, požadavky dodržování pravidla, spíš vyjádřením statutu profese Co je etický kodex? Nemusí být vždy psaný Vytváří ho statutární orgán Obsahuje různé modely etického uvažování Rysy etických kodexů Klíčový účel organizace Charakteristika rysy profese Etické principy (respektování autonomie) Etická pravidla (nezneužít informace) Principy profesního jednání (spolupráce) Pravidla profesního jednání (např. reklama vlastní organizace je nepřípustná) Etický kodex sociálních pracovníků České republiky (EKČR) Navazuje na EK IFSW (Mezinárodní federace sociálních pracovníků). Obsahuje - etické zásady: hodnoty demokracie a lidských práv, respekt jedinečnosti člověka, právo na seberealizaci, přednost profesionální odpovědnosti oproti soukromým zájmům - pravidla etického chování: ke klientovi - např. vedení k vlastní zodpovědnosti, k zaměstnavateli - např. snaha o zvyšování kvality služeb poskytované klientům ke kolegům např. zvyšování spolupráce, kritika kolegů na vhodném místě, ke svému povolání a odbornosti např. celoživotní vzdělávání, ke společnosti např. snaha o zlepšení podmínek pro úctu ke kultuře, hodnotám) 4
Etický kodex sociálních pracovníků České republiky (EKČR) - etické problémové okruhy (např. míra vstupování do života občanů a rodiny, konflikt zájmů klienta a sociálního pracovníka) - postupy při řešení etických problémů (např. vzájemná podpora kolegů, přizpůsobení norem terénní sociální práci) Dějiny kodexu 1935 v Holandsku beseda na téma etika sociální práce zařadit etiku do vzdělávání sociálních pracovníků 1976 Etický kodex vydán IFSW 1988 byl IFSW přepracován Etický kodex z roku 1976 1990 Deklarace etických principů sociální práce 1992 Deklarace etických principů sociální práce: formulovány obecné a všeobecně platné hodnoty v sociální práci obsahuje též 9 zásad sociální práce dle Velké Británie 1990 vznikla Společnost sociálních pracovníků /SSP ČR/ Zásady a standardy etiky sociální práce přijaté v červenci 1994 na Sri Lance 1994 Vytvoření etického kodexu sociálních pracovníků ČR 1995 konečné znění Etického kodexu sociálních pracovníků ČR 2004 přijat nový mezinárodní etický kodex sociálních pracovníků, který nahrazuje předchozí od 2006 platí přepracovaný nový EKSP ČR Na valném shromáždění Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW) v Adelaide v říjnu 2004 byl přijat nový etický kodex sociálních pracovníků, který nahrazuje předchozí Zásady a standardy etiky sociální práce přijaté v červenci 1994 na Srí Lance. 5
NÁVRH ETICKÉHO KODEXU 1. OBECNÉ ZÁSADY Profesní vzdělání, které poskytujeme, chápeme jako součást procesu utváření osobnosti ve všech jejích dimenzích. Vycházíme při tom z respektu k důstojnosti každého člověka, inspirované křesťanským postojem k člověku jako k jedinečné bytosti, a ke společnosti, respektující hodnoty demokracie a právního státu. Usilujeme o tvůrčí a inspirující atmosféru pravdivosti, upřímnosti a projevované solidarity vůči jedinci i zájmu i společenské dění. Uvědomujeme si dopad každého našeho působení na celkový projev školy a na její reprezentaci v naší společnosti i v zahraničí. Rozlišujeme výzvy společnosti a církve a hledáme na ně kompetentní odpovědi v naší práci. Především chápeme cíl našeho poslání v příspěvku ke vzdělanosti a autentickému hodnotově ukotvenému vztahu našich studentů ke společnosti, zejména k těm jakkoliv znevýhodněným. Smyslem našeho působení není jenom důsledné plnění profesních povinností, ale i radost ze vzájemné spolupráce při naplňování poslání, které naše vzdělávací instituce sleduje. 2. UČITEL/PRACOVNÍK A VÝKON TOHOTO POVOLÁNÍ Uvědomujeme si veřejnou odpovědnost učitelské profese, jsme si vědomi jejího dopadu na společnost a potřebu růstu její prestiže v očích společnosti. Svou profesi přitom chápe jako poslání, vyžadující plné nasazení celého člověka s pevně ukotvenými postoji i citlivou otevřenost pro potřeby odborného vzdělávání studentů. To předpokládá soustavné úsilí o vlastní vzdělávání a o zvyšování kvalifikace ve svém oboru, což chápeme i jako součást trvalé osobní formace. Profesní poslání učitelského působení a jeho podpora má přednost před ostatními zájmy a podnikatelskými činnostmi, se kterými může být v poslání školy spojováno. 3. UČITEL/PRACOVNÍK A KOLEGOVÉ Oceňujeme důležitost kolegiálních vztahů a význam profesního a lidského růstu. 6
Spolupracujeme a vzájemně se podporujeme zejména v případě začínajících učitelů a podpůrných pracovníků. Pracujeme v duchu zásad solidarity jak v oblasti pracovních příležitostí, tak i finanční stránky odměňování. Nezlehčujeme práci jiných kolegů a spolupracovníků před studenty či jinými kolegy. Věcné diskuse vedeme s úctou k druhým. Případná napětí a konflikty řešíme konstruktivně. Iniciativní práce a spolupráce učitelů má přispět k dobru celé školy a její atmosféry. Proto máme také respekt k rozhodnutí vedení školy a dodržujeme je. V případě jakýchkoliv nejasností a nesrovnalostí hledáme vysvětlení u našich přímých nadřízených či přímo u vedení školy. Vedení školy i její pracovníci mají společně zájem na transparentní vzájemné komunikaci, včetně plánů do budoucna, jež se mohou týkat dalšího rozvoje školy, a vítají jakékoliv kroky, které by vedly k jejímu zkvalitnění. Snažíme se soustavně utvářet atmosféru pravdivosti a vzájemné důvěry mezi zaměstnanci na všech úrovních a předcházet možným znepokojením, způsobeným například nedostatečnou informovaností, jež by tuto atmosféru kompromitovala. Iniciativně předcházíme nejasnostem a nedorozuměním tím, že důsledně sledujeme dění ve škole a aktivně se zapojujeme do dění školy v rámci svých možností a kompetencí. Naše vzájemná spolupráce proto předpokládá jasné a dohledatelné vymezení pracovních úkolů, průhledné popisy práce a otevřenost pro kontrolu efektivity, kvality a termínů jejich plnění. Předpokládáme vlastní otevřenost pro důslednou, konstruktivní a vždy dobře míněnou kritiku, jejímž cílem je zkvalitnění působení školy jako celku i uspokojení z dobře vykonané práci každého ze zaměstnanců. Snahou je poskytovat pracovníkům spravedlivou a odpovídající finanční odměnu za vykonanou práci; především však využíváme i další možnosti ocenění práce druhého, jakkoliv nepatrné. Uvědomujeme si rámec svých kompetencí daných popisem práce. Poznáváme svá osobní omezení a hranice i v oblasti odborného růstu a snažíme se s nimi pracovat. V duchu solidarity a subsidiarity využíváme silných stránek svých spolupracovníků a jsme připraveni být v rámci možností nápomoci tam, kde je tomu zapotřebí, abychom se vzájemnou spoluprací inspirovali k rozvoji svých profesních schopností a v případě těžkých situací se i lidsky podpořili. 4. UČITEL/PRACOVNÍK A STUDENTI Jednota slova a činu je ctěna i v osobním i profesním prostředí. Požadavky kladené na studenty a na jejich budoucí profesní působení se snažíme naplňovat i v našem jednání vůči nim. Nikdy nezneužíváme našich vztahů se studenty k využití pro vlastní prospěch. Učitelé i podpůrní pracovníci školy by měli usilovat o to, aby jejich autorita před studenty vycházela z vykonávání svého poslání jako služby, mající oporu ve vlastní osobní zralosti a odborné erudici. Ve vztahu ke studentům vycházíme z křesťanských hodnot; plně však respektujeme hodnoty i praxi jiných vyznání, nakolik podporují rozvoj a důstojné naplnění člověka v jeho jedinečnosti. Svým pracovním a nelhostejným pedagogickým působením motivujeme studenty k převzetí vlastní odpovědnosti za své vzdělání i za rozhodnutí, která činí. Dodržujeme mlčenlivost ve věcech, které nám studenti svěří, a dle svých kompetencí jim stavíme přiměřené cíle, abychom je s vědomím svých vlastních osobních, odborných a profesních omezení směrovali tam, kde mohou získat více pro svůj další rozvoj. 7