Hodnocení kvality vzdělávání a výpověď výzkumných dotazníků v oblasti hudební výchovy Lenka Přibylová Jedním z poněkud opomíjených školních vzdělávacích předmětů v dnešním technicky a ekonomicky orientovaném světě a současně i v pedagogicko-vzdělávacích procesech je nesporně hudební výchova. Stále diskutovaný problém snižujících se hodinových dotací pro hudební výchovu, která je příkladně ve studijním schematu českých čtyřletých gymnázií zařazena pouze do výuky prvních dvou ročníků, navíc ve volitelné variabilnosti hudební a výtvarné výchovy v rámci estetické výchovy, je jedním ze stěžejních problémů kateder hudební výchovy na univerzitních pedagogických fakultách. Konkrétně kateder orientovaných na výchovu příštích učitelů hudební výchovy zejména na druhém a třetím stupni školského systému, nelze zde však oddělit problematiku výuky na základních uměleckých školách (dále ZUŠ) a konzervatořích. Než přistoupíme k otázkám hodnocení znalostí v hudební výchově, je třeba si ujasnit celou šíři termínu a předmětu hudební výchova. Hlavním cílem hudební výchovy je příprava jedince na kontakt s hudbou a realizace tohoto kontaktu v celé mnohoznačnosti takto polyfunkčního jevu. Hudba vzhledem k šíři svých komunikačních schopností působí na člověka velmi diferencovaně v celém spektru fyziologických a psychických podnětů. V dnešním přetechnizovaném světě navíc takto vzniká prostor pro využití a působení hudby v různých kontextech. Doufejme, že stále primární zůstává hudba jako umělecko-estetický fenomén všestranně ovlivňující dítě, potažmo člověka, ale stále důrazněji se prosazují situace, kdy je hudba doplňkem jistých činností, kulisou, ale též masově působícím prostředkem vedoucím až ke zneužívání a zmanipulování lidské psychiky. A v této bezbřehé nabídce rozmanitých hudebních projevů stojí učitel, jehož úkolem je najít cestu, ukázat mladému člověku prostřednictvím hudby a jejího obsahu pozitivní cíle, které ho mohou a měly by zaujmout a pomoci zformovat, ukázat mu kouzlo ve smyslu porozumět hudbě. Do školního vyučovacího schematu předmětu hudební výchovy dosud postaveném na dominantním postavení tzv. artificiální hudby, tedy hudby tzv. vážné, se dnes v kontextu se společenskými vlivy a dobovou atmosférou stále výrazněji promítají aspekty hudby nonartificiální, jinak hudby populární, která školní děti a mládež oslovuje téměř na každém kroku, uveďme příkladně reklamy, programy především soukromých rozhlasových stanic a podobně. Zůstaneme-li u vlastní školní hudební výchovy bez rozdílu stupňů školského systému je možno vymezit čtyři základní oblasti hudebních aktivit a současně hudebních
zkušeností: oblast hudebně teoretická, hudebně poslechová, hudebně interpretační a vlastní tvorba. Každá tato oblast má svou vyučovací materii, dílčí možnosti estetického ovlivňování vyučovaného subjektu a také možnosti hodnocení jeho znalostí v dané disciplíně. Studenti oboru hudební výchova na katedrách hudební výchovy pedagogických fakult získávají nejen patřičné faktografické znalosti z jednotlivých studovaných oborů, ale také díky povinné pedagogické praxi si mohou ověřit dopad svých didaktických znalostí a efektivnost pedagogických postupů ve vlastním vyučovacím procesu. V hudební výchově se však nejedná, respektive se ze strany učitele nemá a nesmí jednat pouze o pouhou sumarizaci výsledků a znalostí žáků, ale měla by se zde jako zlatá nit táhnout snaha odhalit hudební schopnosti a dovednosti žáků, při šťastné hvězdě některých žáků schopnosti ukryté až v jejich hudebním talentu, který je však třeba objevit a pěstovat. Dnes v duchu nového rámcově vzdělávacího systému velmi záleží na zkušenostech každého pedagoga a jeho zodpovědnosti vzhledem ke komplexnosti náplně učiva, vyučovacích cílů, pracovních metod, nezbytně též individuální nápaditosti a logicky rovněž hodnocení znalostí. Zastavme se nyní u oblasti hudební teorie, zahrnující nejprve zcela elementární znalosti not, intervalů, stupnic, akordů a podobně, postupně znalosti z harmonie, hudebních forem až kontrapunktu. Kvalita podání této problematiky závisí na řadě aspektů, pestrosti výkladu, kde jsou dnes cennou pomůckou výuky interaktivní tabule, různé počítačové programy a schemata, kdy jejich autory mohou být sami technicky zdatní pedagogové. Výhodou těchto počítačových programů je nesporně aplikace mezipředmětových vztahů, vizuální vnímání, individuální či skupinové řešení úkolů a podobně. Hodnocení bývá nejčastěji řešeno tradiční metodou znalostních testů, ale též testů s poslechovými analýzami a různými typy dotazníků. Obdobně nesmírně širokou sféru hudební materie nabízí oblast hudebně poslechových aktivit. Rovněž zde velmi záleží na typu školy (ve výjimečné pozici zde samozřejmě stojí konzervatoře) a orientaci pedagoga více směrem k artificiální či spíše nonartificiální hudbě. Je pravdou, že dnešní žák a pubescent spíše inklinuje k hudbě nonartificiální, kterou je společensky v převážné míře obklopován. Menší zájem a také obtížnější pochopení artificiální hudby souvisí s menší poslechovou zkušeností a také omezeným množstvím příležitostí poznat tuto hudbu. Hodnocení znalostí z této oblasti bude řešeno dále. Hudebně interpretační znalosti jsou považovány za primární úkol hudební výchovy, vždyť zpěv patří k jednomu ze základních projevů člověka. Předpokladem zpěvu zejména na základních školách je hlasová výchova, povyšující výsledný zpěv na kvalitní estetický zážitek. Síla kolektivního zpěvu je známa též jako historický artefakt (husitství, církevní zpěvy, vlastenecké zpěvy, pěvecké spolky atd.). Na převážné většině základních škol
působí pěvecké sbory různé umělecké úrovně v kontextu se zpěvností žáků a zkušenostmi jejich učitele. Hodnocení pěveckého výkonu záleží na intonační kvalitě a citové angažovanosti projevu interpretů, s ohledem na školení je možné hodnotit též schopnost zpívat ve vícehlasu. Interpretační schopnosti jsou dnes často posíleny využitím nástrojů z Orffova instrumentáře 1, kde zvlášť rytmické nástroje posilují rytmické cítění dětí. Jinou situaci představuje výuka hry na hudební nástroj a interpretační projevy žáků a studentů na ZUŠ a konzervatořích, kdy zejména na konzervatořích se jedná v míře náročnosti o zájem a přípravu na příští profesionální dráhu. Hodnocení kvality výuky a výkonů žáků je řešeno většinou komisionální zkouškou podle předem stanovených kritérií. Důležitým hodnotícím faktorem jsou též interpretační soutěže na místní, ale postupně až celostátní úrovni (ZUŠ i konzervatoří), soutěže mnoho vypovídají o úrovni výuky ve hře na jednotlivé nástroje, výsledky soutěží často svědčí o vysoké náročnosti mnohých pedagogů, kvalitních výsledcích jejich pedagogických metod, ale též o jejich umění vyhledávání a podpoře mladých talentů. Výuka pedagogů pro tyto nástrojové disciplíny dnes často není vázaná na katedry hudební výchovy na pedagogických fakultách, neboť zde jsou nyní sólové nástrojové studijní obory převážně ve výrazném minimu, naopak jsou dlouhodobě studijními obory vysokých uměleckých škol. Důležitou oblastí hudební výchovy se stává též vlastní tvorba. Na základních školách je tato disciplína zachycena opravdu ve vstupní podobě díky možným improvizačním inspiracím opět především vázaným na Orffův rytmicko-melodický výchovný systém. Na ZUŠ je tato oblast řešena zejména výukou nástrojové improvizace, na konzervatořích již vlastní výukou skladby (povinný či nepovinný předmět). Hodnocení kvality této disciplíny vychází ze subjektivního přístupu učitele, ale též z ohlasů publika na studentských koncertech, případně z úspěchů na soutěžích, v tomto oboru však řídkých. Další možnosti skýtá studium skladby na vysokých uměleckých školách. Jak již bylo průběžně řečeno, hodnotících postupů při ověřování výsledků získaných v pedagogickém procesu hudební výchovy se nabízí celkem neomezené množství. Vycházeli jsme přitom ze situace výuky na druhém stupni základních škol, gymnáziích, ZUŠ a konzervatořích, poznatky jsou platné a aplikovatelné na dalších školách s hlubší orientací na hudební výchovu, těmito školami jsou příkladně střední pedagogické školy zaměřené na výchovu učitelek na mateřských školách. Specifická zjištění, a tím pádem i další hodnotící aspekty, nabízí též výzkumný dotazník, ve svém dopadu aplikovatelný a vypovídající svými metodologickými závěry spíše 1 Viz HURNÍK, I., EBEN, P.,: Česká Orffova škola. 1. a 2. díl, 1966, 3. díl, 1969. Praha: Supraphon.
ve vysokoškolském studiu hudební výchovy či hudební vědy, eventuálně při dalších vědeckých projektech 2. Často je využíván jako metodologický nástroj při získání podkladů pro badatelské záměry zpracované v bakalářských, magisterských či disertačních pracech. Patří do kategorie tzv. exploračních metod, které získávají informace z odpovědí respondentů. Slouží též jako často aplikovaná metoda v sociologickém výzkumu. Dotazník užívá různé typy otázek, které se liší zejména podle míry volnosti v odpovědích respondentů (otázky otevřené, polootevřené, uzavřené). Dotazník lze využít též při mapování a následném hodnocení rozličných situací v hudební výchově. Pro konkretizaci uvádíme několik příkladů. V roce 2011 obhájila na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem svou bakalářskou práci v názvem František Václav Míča profil osobnosti studentka Jana Trojanová 3. Vedle analýzy často hudebně-historicky diskutabilního Míčova díla použila výzkumný dotazník, jehož prostřednictvím se snažila zmapovat úroveň vědomostí žáků z Míčova regionu, tedy z oblasti v místě a okolí moravských Jaroměřic nad Rokytnou. Celkem oslovila 148 respondentů a výsledky přinášely spíše smutné poznatky o nevědomosti o tomto zajímavém skladateli z období českého baroka. Předpokládanou výjimkou se staly odpovědi žáků přímo ze Základní školy v Jaroměřicích n. R. Dále je vzhledem k aplikaci metody dotazníku možno citovat ve výsledném hodnocení neméně úspěšnou, tentokrát magisterskou práci Heleny Cimplové 4, práci napsanou na stejném vysokoškolském učilišti na téma Využití flétnových škol na základních uměleckých školách. Pisatelka citované práce oslavila 112 respondentů a díky vhodně formulovaným otázkám dotazníku získala bohatou paletu názorů a hodnocení ze strany učitelů hry na flétnu na ZUŠ. Dále cituje autorka 5 předloženého příspěvku vlastní práci s názvem Paul Hindemith a české země. I zde byla použita metoda výzkumného dotazníku, avšak v poněkud jiné podobě. Nikoliv, aby odkryla stav aplikovatelnosti vědomostí studentů i učitelů, ale aby zachytila názorová stanoviska 29 předních osobností z oblasti českého současného hudebního života hudebních pedagogů, hudebních teoretiků a historiků, skladatelů, předních interpretů, dirigentů, sbormistrů, hudebních publicistů a organizátorů hudebního života na povědomí o tomto velkém německém skladateli 20. století v českém hudebním světě. Stanoviska 2 VÁŇOVÁ, H., SKOPAL, J.: Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice. Praha: Univerzita Karlova, 2002. 196 s. ISBN 80-246-0435-3. 3 Bakalářská práce je uložena v knihovně Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně (dále PF UJEP) v Ústí nad Labem. 4 Uloženo tamtéž. 5 PŘIBYLOVÁ, L.: Paul Hindemith a české země. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2008. 198 s. ISBN 978-80-7414-011-2.
jednotlivých osobností ve formulacích odpovědí na otázky dotazníku byla velmi poučená, dotýkala se pozitiv, ale i negativ dané situace. Otázka č. 5 mapovala situaci bezprostředně se vztahující k tématu tohoto příspěvku: P. Hindemith je autorem rozsáhlého hudebněpedagogického díla, které je u nás téměř neznámé. V čem spatřujete důvod této absence v našem hudebně-pedagogickém procesu? V procentuálním vyhodnocení odpovědí dominovala shodným počtem 64% dvě stanoviska: Důvodem je nedostatečná všeobecná popularizace a malá informovanost pedagogů. I takto lze tedy chápat hodnocení kvality vzdělávání, respektive jeho nedostatky. Významné osobnosti hudebního života byly pro zpracování dotazníku vybrané záměrně, s důvěrou, že vzhledem ke svým postům v hudebním životě budou moci do budoucna ovlivnit všeobecné nízké povědomí o P. Hindemithovi v českém hudebním životě, ale také celkově posílit propagaci hudby 20. století. O problematice hudebně poslechových aktivit již bylo hovořeno výše. Vraťme se nyní k této otázce znovu. Umění poslouchat hudbu, umění porozumět hudbě, to je jeden ze stěžejních úkolů hudební výchovy. Porozumět hudbě na úrovni hudební apercepce, tedy na úrovni schopnosti vnímat kompoziční stránky skladby a její významovou výpověď. Úroveň poslechu ve smyslu hudební recepce stojí na začátku hudebně pedagogického procesu. Důležitým faktorem pro zapamatování si skladby je porozumění jejímu obsahu a především schopnost rozvoje hudební paměti. Výsledkem systematické znalosti skladeb zařazených do hodin hudební výchovy je tzv. poslechový repertoár, neboli množina skladeb, které si žák pamatuje a bezproblémově pozná. Tato situace se s dílčími specifiky, s ohledem na věk žáků či studentů a charakter jejich hudebního školení, týká všech zde zohledněných stupňů a typů škol. Ověření znalosti poslechu je logicky možné nejlépe poslechovým testem. Na katedře hudební výchovy PF UJEP je používána modelová publikace, sloužící jako suma poslechových skladeb ke státní závěrečné zkoušce. Zde je citovaná publikace věnovaná výběru skladeb z dějin světové hudby 6, obdobně řešená publikace stejných autorů je zaměřena na výběr skladeb z dějin české hudby. Vybraná množina skladeb je doplněna též stručnou kompoziční analýzou a obsahovým výkladem skladeb. Ostatně, jak jinak vychovávat příští pedagogy, kteří by měli nejprve skladbu dobře poslechově poznat, ale také umět vysvětlit žákům její kompoziční principy. Tato znalostní nutnost pokrývá vpodstatě celé dějiny hudby, zvlášť aktuální je u hudby 20. století a hudby současné. Neboť správný učitel by měl znát současné kompoziční trendy, být schopen je obhajovat a hodnotit. Citujme zde příklad jisté 6 KYSLÍK, J., HONS, M., PŘIBYLOVÁ, L.: Výběr skladeb z dějin světové hudby ke státním závěrečným zkouškám. 2. vydání. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2009. ISBN 978-80-7414-167-6.
cesty za poznáním z oblasti české hudby, cestu motivující u posluchačů rozvoj poznávacích a hodnotících aspektů. Pražský orchestr Berg se řadu let věnuje interpretaci soudobé hudby. V roce 2010 byl vytvořen projekt zv. Nuberg 2010. Zájemcům kontaktovaným elektronicky orchestr zaslal CD se skladbami šesti současných českých mladých skladatelů Jiří Hájek, Slavomír Hořínka, Tomáš Pálka, Petr Wajsar, Jiří Kadeřábek a Vít Zouhar. Přiložený booklet objasňoval kompoziční zvláštnosti a záměry zvolených skladeb uvedených autorů. Úkolem posluchačů studentů bylo vytvořit ze skladeb pořadí: Nejvíc se mi líbí: první, druhé a třetí místo. Test byl proveden právě u studentů předmětu současná hudba na katedře hudební výchovy PF UJEP a na Konzervatoři v Teplicích. Studenti přijali tento nový projekt se zájmem, pro potřeby tohoto příspěvku není podstatný numerický výsledek citovaného poslechového výběru. Zde již nejde ani o hodnocení znalostí, ale o pěstování zájmu o současnou hudbu. Pěstování vztahu k hudbě 20. století, a tím spíše hudbě současné, je závažným pedagogickým úkolem a ne všichni studenti (byť hudebníci) jsou ochotni tyto nové tendence akceptovat. Na závěr cituji názor studentky, frekventantky předmětu současná hudba, která si přeje zůstat v anonymitě: K hudbě 20. století a celkově k modernímu umění 20. století (malířství, sochařství, architektura) jsem velmi otevřená. Neustále mě překvapuje, do jakých krajností jsou tito umělci schopni zajít. Baví mě objevovat nové a nepoznané, obohatit se o tu inovaci, na kterou přišel ten který skladatel, malíř. Velmi si cením originality, snahy jít proti proudu a přístupu, který ukazuje, že je stále mnoho neobjeveného, na druhou stranu mám ráda, když má skladatel při skládání řád, vlastní rukopis, určitou pokoru k hudbě i posluchačům. Názor inspirativní, věřme, že nikoliv ojedinělý, pro pedagoga nesporně mapující cestu vpřed. Co říci závěrem. Poznávání hudby a jejích zákonitostí je širokým a závažným procesem, navzdory technickému vývoji dosud nutnou součástí vzdělání. Ne vše je zde vzhledem ke značné emocionálnosti možné změřit, vyzkoušet, zhodnotit výsledky. Dejme prostor novým technikám a možnostem v pedagogickém procesu, novým testům a iniciativě pedagogů, nezapomeňme však na hudbu jako na prostou zálibu a nástroj ovlivňující emocionální složku člověka. Literatura: [1] CIMPLOVÁ, H.: Využití flétnových škol na základních uměleckých školách, magisterská práce, 2011, uloženo v knihovně PF UJEP v Ústí nad Labem. [2] HURNÍK, I., EBEN, P.,: Česká Orffova škola. 1. a 2. díl, 1966, 3. díl, 1969. Praha: Supraphon.
[3] KYSLÍK, J., HONS, M., PŘIBYLOVÁ, L.: Výběr skladeb z dějin světové hudby ke státním závěrečným zkouškám. 2. vydání. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2009. ISBN 978-80-7414-167-6. [4] PŘIBYLOVÁ, L.: Paul Hindemith a české země. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2008. 198 s. ISBN 978-80-7414-011-2. [5] TROJANOVÁ, J.: František Václav Míča profil osobnosti, bakalářská práce, 2011, uloženo v knihovně PF UJEP v Ústí nad Labem. [6] VÁŇOVÁ, H., SKOPAL, J.: Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice. Praha: Univerzita Karlova, 2002. 196 s. ISBN 80-246-0435-3.