Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce Přínos projektu Agentura podporovaného zaměstnávání optikou klientů se zdravotním postižením Mgr. Šárka Mikulková Magisterská diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. Brno 2007

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem z uvedených zdrojů. diplomovou práci vypracovala samostatně a čerpala pouze V Brně 6. 6. 2007 Mgr. Šárka Mikuková 2

Poděkování Děkuji Prof. PhDr. Tomáši Sirovátkovi, CSc. za jeho vstřícný přístup a mnoho podnětů, jichž se mi od něj dostalo. Děkuji kolegům a klientům Agentury podporovaného zaměstnávání za cenné impulsy, informace a ochotu při získávání dat potřebných pro vznik této práce. 3

Obsah Úvod... 6 Teoretická část... 8 1. Osoby se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce...8 1.1 Osoby se zdravotním postižením - vymezení...8 1.2 Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce...10 1.2.1 Situace na trhu práce zaměstnanost a nezaměstnanost OZP...13 2. Bariéry při zaměstnávání OZP...15 3. Podpora zaměstnávání OZP...17 3.1 Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti využívané pro skupinu OZP...17 3.2 Výhody a příspěvky pro zaměstnavatele...18 4. Podporované zaměstnávání...20 4.1 Agentura podporovaného zaměstnávání o. s. Liga za práva vozíčkářů...20 4.1.1 Realizace služeb...21 4.1.2 Personální zajištění...21 4.1.3 Uživatelé služeb...23 4.1.4 Průběh poskytování služby...23 4.1.5 Dokumentace služeb...24 4.1.6 Potenciální zaměstnavatelé...24 5. Cíle Agentury podporovaného zaměstnávání a hodnocení účinků...26 Praktická část... 28 6. Výzkumné šetření...28 6.1 Metodický postup...28 6.2 Kvalitativní výzkum...29 6.3 Technika...30 6.4 Výzkumné otázky...31 6.5 Operacionalizace...32 6.6 Schéma rozhovoru...35 6.7 Výběr případů...36 6.8 Historie získávání dat a jejich analýza...37 7. Interpretace výsledků...38 7.1 Důvody a motivy pro spolupráci...38 7.1.1 Výchozí situace...38 7.1.2 Motivace...40 7.1.3 Cíle spolupráce...42 7.2 Průběh spolupráce...42 7.2.1 Využití služeb...42 7.2.2 Vztah s pracovními konzultanty...45 7.2.3 Chybějící služby...46 7.3 Očekávání a dosažení cílů...46 4

7.3.1 Získání zaměstnání...47 7.3.2 Udržení zaměstnání...50 7.3.3 Sociální začlenění...51 8. Závěrečné shrnutí...52 Přílohy...55 Rejstřík...61 Anotace...62 Annotation...63 Stať...64 Seznam literatury...75 5

Úvod Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je jednou z nejproblematičtějších oblastí politiky zaměstnanosti a trhu práce. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a nezaměstnanosti ukazuje na marginalizaci těchto osob na pracovním trhu. V porovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti je jejich počet téměř trojnásobný (Zámečníková, 2004). Řešení marginalizace osob se zdravotním postižením spočívá v jejich začlenění do základních integračních rovin společnosti, tedy i na trh práce. Právo na zaměstnání je základním právem všech lidí. Jakýkoliv handicap, vrozený nebo způsobený pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo úrazem, který se stal mimo zaměstnání, nemůže člověka zbavit tohoto práva či ho jakýmkoliv způsobem zpochybnit. Handicap není nedostatek nýbrž nepřítomnost vyrovnávacích schopností k úplné způsobilosti člověka. Právě na vyrovnávání schopností k úplné způsobilosti člověka s postižením v oblasti zaměstnanosti a zaměstnavatelnosti přispívá služba podporovaného zaměstnávání. Podporované zaměstnávání je časově omezená služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a zachovat si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou a průběžně poskytovanou podporu poskytovanou před i po nástupu do práce (Vitáková, 2005). Podporované zaměstnávání se v České republice osvědčilo jako účinný nástroj podpory pracovního uplatnění pro skupiny ve zvýšené míře ohrožené nezaměstnaností, tedy i skupinu osob se zdravotním postižením. Cílem této práce je zhodnotit přínos jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti podporovaného zaměstnávání z hlediska významu, který této službě připisují klienti se zdravotním postižením. Služby podporovaného zaměstnávání se během posledních 2 let začaly rozvíjet také v brněnském regionu. Znepokojivý stav nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením na lokálním trhu práce, zkušenosti s prací s touto cílovou skupinou a samotný zájem ze strany klientů o podporu a pomoc při získání zaměstnání, vedli pracovníky občanského sdružení Liga za práva vozíčkářů k realizaci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání v městě Brně. Osobní zapojení do projektu, dvouleté zkušenosti s prací v Agentuře podporovaného zaměstnávání a zájem o danou problematiku byli hlavní důvodem pro zvolení tohoto tématu pro svou diplomovou práci. Práce bude tradičně rozdělena do dvou částí teoretické a praktické. V teoretické části se nejprve zaměřím na vymezení osob se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce. Zvláštní pozornost budu věnovat situaci na lokálním trhu práce Brno-město a Brno-venkov. Poté se budu orientovat na identifikaci bariér, které lidem se zdravotním postižením brání ve vstupu na trh práce. Třetí kapitola bude věnována formám podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Následně předložím informace o podporovaném zaměstnávání obecně a podrobněji se budu věnovat realizaci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání o. s. Liga za práva vozíčkářů. V poslední kapitole teoretické části identifikuji cíle Agentury podporovaného zaměstnávání a způsob hodnocení účinků této služby. Na tyto teoretické koncepty navazuje praktická část. Výzkumným šetřením se pokusím zjistit: Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením? Učiním tak na podkladě rozhovorů provedených s klienty Agentury podporovaného zaměstnávání. V rámci výzkumné šetření 6

nejdříve vymezím metodu, která byla stěžejní pro mé bádání, dále se zaměřím na strategii a vybranou techniku. Následně se budu orientovat na stanovení hlavní výzkumné otázky a dílčích výzkumných otázek. Poté definuji jednotku šetření a způsob jejího výběru. V závěru nastíním schéma rozhovoru a historii získávání dat a jejich analýzu. Poslední část bude věnována interpretaci výsledků. 7

Teoretická část 1. Osoby se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce Lidé se zdravotním postižením se ve společnosti tradičně setkávali s restrikcemi a omezením, často byli odkazováni do pozice bezmocnosti, která byla výsledky stereotypních předsudků a domněnek, jež reálně nevystihovaly jejich individuální schopnosti a upíraly jim možnost zapojit se do života společnosti a být pro ni také pozitivním přínosem (Víšková, 2005). V současné době je kladen velký důraz na zákaz jakékoliv diskriminace osob se zdravotním postižením, zejména v oblastech vzdělávání, bydlení, dopravy, služeb a přístupu k pracovnímu uplatnění. Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce je v porovnání s majoritou naprosto odlišné, jejich možnosti pracovního uplatnění jsou omezené především v důsledku kumulace handicapů, které ovlivňují získání a udržení si zaměstnání. 1.1 Osoby se zdravotním postižením vymezení V České republice právně neexistuje jednotící definice osob se zdravotním postižením, která by jednoznačně vymezila okruh těchto lidí. Za osobu se zdravotním postižením lze považovat člověka, který vyhovuje znění zákona o důchodovém pojištění, jež užívá členění částečně a plně invalidní. V případě potřeby pomoci jiné fyzické osoby v důsledku nepříznivého zdravotního stavu jsou dle nového zákona o sociálních službách osoby se zdravotním postižením rozčleněny do 4 kategorií dle stupně závislosti lehká, středně těžká, těžká, úplná. Další vymezení předkládá zákon o zaměstnanosti, který vymezuje osoby se zdravotním znevýhodněním, osoby s těžším zdravotním postižením, osoby se zdravotním postižením. Svou klasifikaci má i zákon o sociálním zabezpečení, obdobně jako zákon o státní sociální podpoře. V rámci jednotlivých právních předpisů ČR tedy dochází k odlišnému způsobu posuzování zdravotního stavu. V důsledku této nejednotnosti zahrnuje každé z výše uvedených vymezení jiný, nepřekrývající se okruh lidí. (Víšková, 2005, s. 1). Zdravotním postižením rozumíme ve shodě se Standardními pravidly OSN existenci orgánové nebo funkční vady, které přinášejí velké množství různých funkčních omezení a vyskytují se v každé populaci ve všech zemích světa. Lidé mohou být postiženi fyzickou, mentální nebo smyslovou vadou, zdravotním stavem nebo duševním onemocněním a jejich kombinacemi. Pro účely této práce bude stěžejní definice osoby se zdravotním postižením dle znění zákona o zaměstnanosti 435/2004 Sb., kde jsou za osoby se zdravotním postižením považovány fyzické osoby, které jsou: a) orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními "osoby s těžším zdravotním postižením", b) orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními, c) rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými "osoby zdravotně znevýhodněné" 1. 1 Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího 8

Lidé se zdravotním postižením tvoří velmi heterogenní skupinu. Rozlišit postižení můžeme dle doby vzniku na vrozené či získané, dle příčiny na tělesné postižení, smyslové postižení, vnitřní postižení, mentální postižení, duševní postižení či jejich kombinace, dle intenzity na velmi těžké, těžké, lehké. Brázdil (1994) upozorňuje, že je třeba všímat si nejen toho, který orgán a do jaké míry je postižen, ale také toho, jak se postižený ke svému postižení staví, jak ho prožívá. Uvádí, že často malé postižení může mít v určité komunitě větší důsledky než v jiné postižení tzv. těžké. Dle Novosada a Novosadové (2000) lze zdravotní postižení považovat na následek vleklé, kontinuálně se měnící dysfunkce prazákladního systému člověk versus příroda a člověk versus společnost. Tato dysfunkce má jistě variabilní formu, avšak její důsledky jsou vždy velmi závažné pro společnost i jedince. Autoři dále uvádějí determinanty ovlivňující život s postižením. Člení je na determinanty subjektivní a objektivní. Dle jejich názoru je možné některé změnit či pozitivně ovlivnit, některé jsou neměnné a můžeme je pouze kompenzovat či dodatečně eliminovat jejich negativní působení. Subjektivní i objektivní determinanty se prolínají a jejich následky se kombinují. Za subjektivní determinanty můžeme označit: zdravotní stav a omezení, která z něj vyplývají, osobnostní rysy dané souhrnem vrozených dispozic i ovlivněné působení rodiny, školy, komunity, společnosti, vlastní sebehodnocení ve vztahu ke zdravotnímu znevýhodnění a reálným možnostem dosahování životních cílů, schopnost zvládnout nepříznivou sociální situaci, vnější vlivy, na nichž je jedinec závislý (rodina, osobní zázemí, užší sociální prostředí ). Objektivní determinanty ovlivňující život osob se zdravotním postižením jsou: společenské vědomí, postoje k postižené populaci, existující sociální stigmatizace, stav životního prostředí, jež posuzujeme z hlediska podílu na četnosti výskytu postižené populace vlivem zhoršujícího se životního prostředí, sociální politika a sociální služby, vzdělávací politika, zdravotní péče, politika zaměstnanosti, globální vlivy: politické, geopolitické, národní, filozoficko-etické normy, ekonomické, legislativní, kulturní. Je zjevné, že tyto faktory nejsou na osobě zdravotně postiženého závislé, lze je však měnit či ovlivňovat, pokud se k tomuto najde ve společnosti vůle a shoda. Smyslem soustavné péče o zdravotně znevýhodněné jedince je tedy především vyvážené, dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i možnost pracovního uplatnění. 9

kvalifikované a dostatečně citlivé působení na zmíněné determinanty (Novosad, 1998, s. 34). 1.2 Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce Zdravotní postižení člověka ovlivňuje ve všech dimenzích života. V produktivním věku je jednou ze stěžejních oblastí seberealizace člověka práce. Zapojení na trh práce hraje klíčovou roli v předcházení sociální exkluze. Sociální exkluzi chápeme ve shodě se Sirovátkou (2003) jako odtržení od důležitých oblastí života v určité komunitě, kde zvláštní význam ve výkonové společnosti má odtržení od světa placené práce. Dále je sociální exkluze pojímána jako odtržení od přirozených společenských vazeb a seskupení stejně jako organizací. Giddens (in Sirovátka, 2003) shodně uvádí, že ve společnosti, kde práce zůstává hlavním zdrojem sebeúcty a životního standardu, je přístup k práci hlavní podmínkou dosažení příležitostí. Také Mareš (2006) předkládá tvrzení: Za základ sociální exkluze je považováno především vyloučení z placené práce tedy nezaměstnanost, jež je důsledkem nedostatku základních kvalifikačních předpokladů vylučovaných. Úroveň toho, co je dnes považováno za základní kvalifikační předpoklady, přitom stále více roste (lingvistické i obecně vědní znalosti a dovednosti, zejména v oboru informatiky) a stále více se vymyká možnostem sociálně vylučovaných osob a kolektivit jich dosáhnout (vyloučení z příležitostí skrze nedostatečné vzdělání). Sociální marginalizace a exkluze zejména na trhu práce informační společnosti založené na znalostech a lidském kapitálu patří nepochybně mezi nejsilnější impulsy obav ze segmentarizace a partikularizace společnosti a ze šíření anomie v ní. (Sirovátka, 2004, s. 16). Autor dále uvádí, že za klíčovou lze považovat sociální exkluzi na trhu práce. Skupina osob se zdravotním postižením vykazuje dlouhodobě vysokou míru nezaměstnanosti. Sirovátka předkládá tvrzení, že: Za indikátorem vysoké míry nezaměstnanosti lze identifikovat hlubší okruh problémů, kterou souvisejí s pracovním trhem a s jeho fungováním. Na pracovních trzích dochází totiž velice často k trvalejšímu odloučení některých kategorií populace od pracovních a sociálních pozic, které poskytují jistotu zaměstnání, dostatečnou úroveň a stabilitu příjmu, pracovní uspokojení i přijatelnou sociální pozici a roli. (Sirovátka, 1997, s. 4). Lidé se zdravotním postižením jsou v důsledku nedostatečné participace na trhu práce ohroženi sociální exkluzí, jež má dle Sirovátky dvě podoby. Za prvé jde o podobu nové chudoby a podobu dlouhodobé nezaměstnanosti. Na pracovním trhu nabývá sociální exkluze formu vylučující nezaměstnanosti (Sirovátka, 1997, s. 7). Exkluze na pracovním trhu společnost nově rozděluje: část jejích členů se dostává mimo možnost soutěžit, a tedy participovat na trhu (a ve společnosti). Jiné příležitosti participace jsou však v důsledku post-moderního vývoje značně omezené, a tak je nastolen problém sociální integrace. Exkludovaná část společnosti si postupně hledá a nachází alternativní způsoby svého vztahu ke společnosti. Pro označení způsobu existence exkludovaných komunit lidí v moderních vyspělých společnostech v jejich vyhrané podobě byl užit pojem underclass, který je spojován především s neúčastí na pracovním trhu, se závislostí na sociálních dávkách, a se specifickou subkulturou (Sirovátka, 1997, s. 7). Marginalizace a exkluze na pracovním trhu je partně nejvýznamnějším mechanismem v procesu sociální marginalizace a exkluze (Sirovátka, 1997, s. 8). Autor dále uvádí, že: Marginalizace na pracovním trhu redukuje podstatně objektivní šance 10

výběru prací: v tomto procesu jak pracovní pozice, tak i lidé se stávají marginálními (Sirovátka, 1997, s. 11). Osoby se zdravotním postižením mají ve značné míře omezen přístup k placenému zaměstnání a vzdělání. Právě zajištění přístupu ke vzdělání, zaměstnání, informacím a odstraňování sociálních a architektonických bariér jsou základními předpoklady zamezení sociálního vylučování této cílové skupiny. Uchází-li se občan se zdravotním postižením o práci, je dle Novosada a Novosadové (2000) handicapován dvakrát: a) primárně tedy zdravotním stavem a společenským náhledem na jeho postižení. Vágnerová a HadjMoussová (2003) konstatují, že postoje k postižení lze chápat jako výraz úrovně rozvoje společnosti. V našich kulturně historických podmínkách jsou postoje k nemocným a postiženým ovlivněny vzestupem prestiže medicíny. Došlo zde k rozšíření obsahu této kategorie, protože se snižuje sociální tolerance i k běžnějším odchylkám (Vágnerová a HajdMoussová, 2003. s. 16). Dle autorek medicinizace problému vede na jedné straně ke zmírnění negativního přístupu k lidem s postižením, avšak od medicíny se očekává pomoc i v těch oblastech, kde by bylo na místě spíše řešení pedagogické, psychologické či sociální. Mnohé z postojů k lidem s postižením mívají ráz stereotypů, které jsou těžko ovlivnitelné novou zkušeností. Hodnocení možností a omezení postižených bývá často nesprávné. (Vágnerová, HajdMoussová, 2003, s. 19). Právě na tyto stereotypy a chybné posouzení dovedností a schopností narážejí lidé se zdravotním postižením při procesu hledání zaměstnání. b) sekundárně tedy nedostatky v obvyklých sociálních dovednostech, které se projevují zejména v: neschopnosti napsat pozitivně laděný životopis a umět prodat to, v čem je dobrý, co umí, dokáže, nízkém sebehodnocení a nezvládnutí sebeprezentace, neznalosti potřebných norem chování i norem pracovně a občansko-právních, častém neovládání pravopisu, což brání využití v administrativě a neprospívá image člověka, neschopnosti efektivní komunikace, což brání vyjasnění stanovisek, omezení, možností a jiných podstatných skutečností mezi člověkem se zdravotním postižením a jeho potenciálním zaměstnavatelem, častém selhávání ve vypjatých až konfliktních situacích, kdy lidé se zdravotním postižením reagují neadekvátně (ustrašeně nebo agresivně), nedostatečné vědomostní přípravě na vstupní či úvodní pohovor, část osob se zdravotním postižením ani neví o firmě, práci, profesi, o kterou se uchází, další překážkou ze strany lidí se zdravotním postižením je častá mystifikace až glorifikace vlastního zdravotního handicapu a následné přeceňování pracovních omezení, která z postižení plynou. To je důsledek toho, že se těmto lidem nedostává komplexních informací o jejich zdravotním stavu a jeho prognóze, a že jsou lékařem spíše upozorňovány na dané limity, na to, co dělat nemohou. Druhým extrémem je ignorování zdravotního omezení postižených, což vede k dalšímu zhoršování jejich zdravotního stavu. 11

Problémové postavení na trhu práce cílové skupiny osob se zdravotním postižením je ve značné míře dáno kumulací handicapů, jejichž jsou lidé s postižením nositeli. Schopnost pracovat je u osob se zdravotním postižením ovlivněna typem a mírou jejich zdravotního handicapu. Vedle zdravotního postižení a omezení z něj vyplývajících je nízká míra zaměstnanosti této skupiny spojená s dalšími znevýhodněními. Rákoczyová in Winkler et al., 2005) překládá tato znevýhodnění: nízká úroveň vzdělání: Vzdělaností struktura zdravotně postižených je v ČR výrazně horší než v populaci jako celku. Podíl osob, které dosáhly alespoň středoškolského vzdělání s maturitou je u zdravotně postižených poloviční oproti jejich zastoupení v populaci jako celku. O Reilly (in Winkler et al., 2003, s. 71) míní, že právě neschopnost konkurovat odpovídajícími dovednosti a kvalifikací je často klíčovým faktorem vysoké míry nezaměstnanosti zdravotně postižených. vyšší věk: pro populaci osob se zdravotním postižením je charakteristické vysoké zastoupení starších osob, jelikož značný podíl zdravotních handicapů vzniká v souvislosti s pracovní činností. Dle Rákoczyové (2005) je pouze jedna čtvrtina osob se zdravotním postižením mladší 45 let. Vyšší věkové kategorie zdravotně postižených častěji rezignují na participaci na pracovním trhu a stahují se do ekonomické neaktivity. (Rákoczyová, in Winkler et al., 2005, s. 72). V důsledku omezení vyplývajícího z postižení, jeho vnímaní společností, častých nedostatků v sociálních dovednostech a nedostatečnou znalostí svých vlastních silných dovedností, nízkou vzdělanostní strukturou, omezených možností ve vzdělání, zhoršeným přístupem k informacím, nedostatku znalostí o možnostech, jak překonávat překážky na trhu práce, omezených znalostech o potřebách trhu práce, omezených sociálních kontaktů dochází k sociální exkluzi osob se zdravotním postižením. Příslušníci této skupiny jsou ohroženi nezaměstnaností, marginalizací na trhu práce, potažmo sociální exkluzí následkem malé připravenosti a neochoty zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, jejich malé informovanosti, nedostatku pozitivních příkladů pro veřejnost o zaměstnávání lidí s postižením, neexistence efektivního systému vyhledávání práce pro tuto cílovou skupinu. V případě získání zaměstnání zaujímají na pracovním trhu okrajové pozice. Jsou také jednou z kategorií, u které dochází k trvalejšímu odloučení od pracovních a sociálních pozic, které poskytují jistotu zaměstnání, dostatečný příjem a seberealizaci či přijatelnou sociální pozici. Marginalizace a sociální exkluze na pracovním trhu jsou jedním z nejdůležitějších mechanismů marginalizace a sociální exkluze obecně. Lidé se zdravotním postižením jako skupiny exkludovaná na pracovním trhu je podstatnou měrou ohrožena sociálním vyloučení, tedy sociální exkluzí. Osoby se zdravotním postižením můžeme rozčlenit do několika podskupin na základě účasti na trhu práce. Obecně můžeme celkovou populaci České republiky dle participace na trhu práce rozdělit na: zaměstnané, ekonomicky neaktivní, nezaměstnané 2. 2 Nezaměstnané jsou všechny osoby 15-ti leté a starší, které ve sledovaném období souběžně splňovaly dále uvedené tři podmínky: nebyly zaměstnané, hledaly aktivně práci, byly připraveny k nástupu do práce, t.j., během referenčního období byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo zaměstnání ve vlastním podniku. 12

Tuto podskupinu můžeme rozdělit ještě na registrované nezaměstnané, kteří představují tu část nezaměstnaných, která pro aktivní hledání zaměstnání využívá služeb profesionálních organizací, ať již státních (úřady práce) nebo soukromých (zprostředkovatelny práce). Nezaměstnaní registrovaní úřady práce jsou nezaměstnaní splňující obecné podmínky nezaměstnanosti, kteří aktivně hledají zaměstnání prostřednictvím úřadu práce. Není přitom rozhodující, pobírají-li příspěvek před nástupem do zaměstnání nebo ne. Neregistrovaní nezaměstnaní jsou nezaměstnaní splňující obecné podmínky nezaměstnanosti, kteří aktivně hledají zaměstnání jinou formou než prostřednictvím organizací zprostředkovávajících práci, tedy úřadů práce. V rámci těchto podskupin tvoří lidé se zdravotním postižením určitou část celku. Dle výběrového šetření pracovních sil z roku 2006 jsou ve skupině zaměstnaných osob lidé se zdravotním postižením zastoupeni pouze 94 400 osobami. Oproti tomu ve skupině ekonomicky neaktivních jsou lidé se zdravotním postižením starší 15 let zastoupeni počtem 458 100 osob. Tito lidé buď nemohou pracovat nebo potenciálně mohou pracovat, ale nemají však motivaci na trh práce vstoupit. V této skupině tvoří lidé se základním vzděláním či se středoškolským vzděláním bez maturity více než 77 %. V skupině nezaměstnaných nalezneme počet 39 100 osob se zdravotním postižením. I zde tvoří značnou část (83 %) lidé bez vzdělání a bez maturity. 1.2.1 Situace na trhu práce zaměstnanost a nezaměstnanost osob se zdravotním postižením Dle Analýzy vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2006 v České republice uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením v evidenci úřadů práce postupně ubývalo. Od března 2006 je navíc patrná pozitivní skutečnost v tomto období byl zaznamenán jejich meziroční pokles, nejvýrazněji jich v evidenci meziročně ubylo v prosinci 2006, kdy bylo evidováno 71,3 tisíc uchazečů se zdravotním postižením, což bylo o 4,0 tisíce méně než ve stejném období minulého roku. V průměru bylo v roce 2006 vykázáno na úřadech práce 73,5 tisíc uchazečů se zdravotním postižením, nepatrně méně než v roce 2005, kdy jejich průměrný počet v evidenci činil 75,0 tisíc. Ovšem podíl uchazečů se zdravotním postižením na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání nadále rostl, v roce 2006 činil průměrný podíl uchazečů se zdravotním postižením v evidenci 15,5 %, ve stejném období minulé roku to bylo 14,6 %. Počet volných míst pro osoby se zdravotním postižením v roce 2006 plynule narůstal, po celé sledované období byl meziročně vyšší (v průměru jich bylo evidováno meziročně o 1 109 více), což souvisí s prudkým nárůstem celkového počtu volných pracovních míst v roce 2006. V důsledku tohoto vývoje se mírně meziročně zvýšil podíl míst pro osoby se zdravotním postižením, avšak volná místa pro tuto skupinu představovala v průměru pouze 3,1 % všech hlášených míst (v roce 2005 tento podíl činil v průměru 2,6 %). V roce 2006 připadalo průměrně 28,8 uchazečů osob se zdravotním postižením na jedno volné pracovní místo určené pro tuto skupinu, což je podstatně méně než před rokem, kdy tento ukazatel činil 52,0. V porovnání s podílem na celkovém počtu uchazečů k celkovému počtu volných pracovních míst je však 5-násobný. Problémy s umísťováním uchazečů se zdravotním postižením, i přes zlepšující se situaci na trhu práce nadále přetrvávají. Tendence k dlouhodobé nezaměstnanosti se zvyšují u zdravotně postižených osob ve vyšších věkových kategoriích. Alarmující je také vývoj míry nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Dle Rákoczyové (in Winkler et al., 2005) činila míra nezaměstnanosti osob se zdravotním 13

postižením v roce 1995 11,2 % (míra nezaměstnanosti v České republice v tomto roce činila pouze 4 %), avšak v letech 1999, 2000, 2001, kdy se celková míra nezaměstnanosti pohybovala v rozmezí od 8,7; 8,8; 8,1, vzrostla nezaměstnanost osob se zdravotním postižením až ke 40 %. Míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením v minulém roce (2006) dosahovala téměř 50 % (přesně 44,7 %) a na celkové nezaměstnanosti se podílela téměř 15 %. Skupina osob se zdravotním postižením je vystavena také zvýšenému riziku setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Zde se projevuje souvislost se stupněm nejvyššího dosaženého vzdělání. Nezaměstnaností jsou přibližně čtyřikrát více ohroženi zdravotně postižení se základním vzděláním než zdravotně postižení alespoň se středoškolským vzděláním s maturitou. (Rákoczyová, in Winkler et al., 2005, s. 70.) Také na lokálním trhu práce Brno-město a Brno-venkov je nezaměstnanost osob se zdravotním postižením značným problémem.v brněnském regionu se stále zvyšuje podíl uchazečů se zdravotním postižením na celkové nezaměstnanosti. V polovině roku 2006 činil tento podíl osob se zdravotním postižením na celkové nezaměstnanosti v okrese Brnoměsto 13,8 %, v okrese Brno-venkov v témže období dokonce 21,4 %. V případě okresu Brno-venkov se jedná o hodnotu výrazně vyšší než byla míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením v polovině roku 2006 v České republice (16,2 %) i Jihomoravském kraji (17,6 %). V okrese Brno-město je podíl osob se zdravotním postižením na celkovém počtu uchazečů o práci nižší, přesto však oproti rokům 2004 a 2005 došlo i v tomto okrese k nárůstu podílu nezaměstnaných osob se zdravotním postižením. Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je jednou z nejproblematičtějších oblastí politiky zaměstnanosti a trhu práce. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a míra nezaměstnanosti ukazuje na marginalizaci těchto osob na pracovním trhu. Řešení sociální exkluze osob se zdravotním postižením spočívá v jejich začlenění do základních integračních rovin společnosti. Jednou z těchto rovin je i trh práce. Začlenění na pracovní trh je výhodné nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale i pro stát a trh. Participace osob se zdravotním postižením na trhu práce je ovlivněna řadou faktorů. Mezi klíčové činitele mající vliv na získání a udržení si zaměstnání u osob se zdravotním postižením patří omezení vyplývající ze zdravotního stavu daného člověka, situace na trhu práce, politika zaměstnanosti a trhu práce, veškerá legislativa týkající se osob se zdravotním postižením, postoje zaměstnavatelů, rozsah a možnosti využívání sociálních služeb, postoje ve společnosti. 14

2. Bariéry při zaměstnávání osob se zdravotním postižením Hlavními bariérami, které diskriminují všechny skupiny osob se zdravotním postižením při vstupu na trh práce jsou: Stupeň zdravotního postižení, který některé občany přímo vylučuje z vykonávání jistých druhů práce, ze vzdělání a rozvíjení dovedností potřebných pro trh práce. Lidé se zdravotním postižením mají častěji než osoby zdravé sníženou produktivitu práce, pramenící ze zdravotního omezení. Mají vyšší počet absencí v práci z důvodu nemoci nebo návštěvy lékaře apod. Zaměstnavatelé tedy v důsledku tržních principů, kdy hledají co nejlepší poměr cena/užitek, dávají přednost uchazečům bez zdravotního omezení. Přístup společnosti k lidem se zdravotním postižením a chybějící výchova k vytvoření pozitivních postojů k této skupině občanů. Neracionální přístup potenciálních zaměstnavatelů k lidem s postižením, kteří preferují platbu odvodů do státního rozpočtu místo toho, aby hledaly možnosti, jakým způsobem zaměstnat občany se zdravotním postižením. Obecně panuje celá řada předsudků a neoprávněných obav, které vedou při výběrových řízeních k diskriminačnímu jednání. Zaměstnavatelé nemají přehled o výhodách při zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které poskytuje stát. Nedokonalý legislativní rámec, který nedostatečným způsobem využívá svých možností. Nízká kvalifikace osob se zdravotním postižením, jež je v porovnání s celkovou vzdělaností obyvatel České republiky na velmi nízké úrovni (Celoživotní, 2006, s. 33). Absence nabídky systematického celoživotního vzdělávání a možnosti rekvalifikace přímo zaměřené na osoby se zdravotním postižením. Lidé, kteří získají zdravotní handicap v průběhu života, mají velmi omezenou možnost změnit svou kvalifikaci v důsledku neexistence a nefunkčnosti systému vzdělávání dospělých. Tito lidé mají omezenou možnost založit svou pracovní kariéru na nových dovednostech a vědomostech. Zároveň jim zdravotní stav nedovoluje vykonávat práci v původním oboru nebo manuální práci obecně. Setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Lidé se zdravotním postižením patří ke skupině s významnou tendencí setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Mezi charakteristické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti patří především: snížení životní úrovně, změna vnímání času, zátěž rodinných vztahů, ztráta zájmu o život společnosti a zhoršení zdravotního stavu. Vztah mezi nezaměstnaností a zdravotním stavem je ovlivněn několika faktory: 1. Zaměstnaní lidé méně navštěvují lékaře, méně pobývají v nemocnicích a lázních, protože se bojí o své pracovní místo, a také nechtějí přijít o plnou mzdu, kterou nemocenské dávky kompenzují jen částečně. 2. Mezi nezaměstnanými bývá více uznaných nemocí, než odpovídá skutečnosti. Lékaři přiznávají nemoc spíše lidem bez zaměstnání než lidem nezaměstnaným. 3. Nezaměstnanost chápána jako stresor vede k různým fyziologickým reakcím, které vyvolávají psychosomatické poruchy. Dlouhodobý stres atakuje imunitní a kardiovaskulární systém. Mezi nezaměstnanými dochází 15

ke zvýšenému výskytu nemocí dýchacího ústrojí, plicních a srdečních potíží. 4. Nepřímý vliv na zhoršení zdravotního stavu má nadměrné požívání nikotinu, alkoholu a drog během doby nezaměstnanosti. 5. Nepřímý vliv má také vzrůstající finanční nouze a problémy v partnerství. Výsledky statistických analýz Kesslera a kol. (1988) potvrdily, že při absenci finanční tísně v období nezaměstnanosti se zdravotní důsledky snižují na polovinu (Plesník a kol., 2003). Absence programů podporujících zaměstnávání osob s postižením - regionální nerovnosti. U cílové skupiny osob se zdravotním postižením je významnou bariérou pro vstup na trh práce především kombinace následujících faktorů: nižší kvalifikace a vzdělání, vyšší věk, vyšší nemocnost a zdravotní omezení. Celkově je zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání zdravotně postižených malý. Bariérou vstupu na trh práce (dlouhodobé nezaměstnanosti či ekonomické neaktivity) je slabá naděje na získání zaměstnání a často i demotivující vliv sociálních dávek pro osoby s nízkou kvalifikací s potenciálně nejnižšími výdělky v zaměstnání. 16

3. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením Z výše uvedeného vyplývá nutnost podporovat zapojení osob se zdravotním postižením do pracovního procesu. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a míra nezaměstnanosti ukazuje na omezenou participaci těchto osob na pracovním trhu. Lidé se zdravotním postižením tvoří početně velmi silnou skupinu, i z tohoto důvodu nelze opomíjet jejich práva, požadavky a potřeby. Základní požadavek na zaměstnavatele nediskriminovat osoby se zdravotním postižením v přístupu k zaměstnání není naplněn přesto, že zákon o zaměstnanosti výslovně zakazuje diskriminaci z důvodu zdravotního stavu a také podstatně zvýšil, jak částky odvodů do státního rozpočtu při nesplnění povinnosti zaměstnávání osob se zdravotním postižením, tak přímou finanční pomoc z prostředků úřadu práce. Při řešení problému nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením jsou ve značné míře využity nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti je základním nástrojem pro boj s nezaměstnaností. Jejím prostřednictvím mohou úřady práce pomoci uchazečům o zaměstnání při hledání nové práce. Do aktivní politiky zaměstnanosti patří například rekvalifikace, individuální přístupy k nezaměstnaným, projekty určené nejhůře zaměstnatelným skupinám (např. právě osobám se zdravotním postižením). Prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti stát podporuje firmy, které zaměstnávají uchazeče z problematických skupin, nebo vytvářejí pracovní místa v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Dle Sirovátky a Rákoczyové (2002) můžeme strukturu cílů aktivní politiky zaměstnanosti vymezit následujícím způsobem: 1. prosazování rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na pracovním trhu, zejména snižováním nákladů při hledání zaměstnání a nápomocí přizpůsobení pracovní síly požadavkům trhu práce, 2. přerozdělení nezaměstnanosti ve prospěch nejvíce ohrožených skupin nezaměstnaných (mezi které patří osoby se zdravotním postižením) s předpokladem, že lépe připravená pracovní síla se rovněž uplatní ve zvýšené míře v důsledku zvýšení poptávky po práci, která vzroste v důsledku toho, že se tak zlepšuje celková kvalita pracovní síly, 3. umožnění prvního kontaktu či udržení kontaktu s pracovním trhem při jeho delším přerušení a ochrana lidského kapitálu a kvalifikace nezaměstnaných, 4. prevence sociální exkluze a prevence zhoršování celkové kvality života nezaměstnaných (Sirovátka, Rákoczyová, 2002, s. 7). 3.1 Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti využívané pro skupinu osob se zdravotním postižením Mezi standardní nástroje aktivní politiky zaměstnanosti patří veřejně prospěšné práce, společensky účelná místa, rekvalifikace, příprava na pracovní uplatnění, poradenská činnost, přechod na nový podnikatelský program, překlenovací příspěvek, příspěvek na dopravu zaměstnanců. Specifickými nástroji zaměřenými na osoby se zdravotním 17

postižením jsou chráněné dílny, pracovní rehabilitace, příspěvek na zapracování, kvótní systémy, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a příprava k práci. Součástí státní politiky zaměstnanosti je podpora zřizování nových pracovních míst poskytováním příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání, i uchazečům samotným. Součástí aktivní politiky zaměstnanosti je i poradenství a cílené programy k řešení zaměstnanosti. Pro osoby se zdravotním postižením jsou vyžívány tyto nástroje aktivní politiky zaměstnanosti 3 : Společensky účelná pracovní místa, Chráněné pracovní místo, Veřejně prospěšné práce, Příspěvek na provoz chráněné dílny, Příspěvek na zapracování, Rekvalifikace, Příprava na práci, Pracovní rehabilitace, Kvótní systém, Podporované zaměstnávání. Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je dlouhodobým problémem a při jeho řešení je třeba využívat všechny nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Kombinace nízkých mezd (nízká kvalifikace, nižší pracovní výkon osob se zdravotním postižením) a měkké sociální sítě (vysoké procento částečných invalidních důchodů) působí jako prvek, který občany se zdravotním postižením k nástupu do zaměstnání evidentně nemotivuje. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je podporováno legislativně stanovenými prostředky pro zaměstnavatele, kteří se rozhodnou pro zaměstnání člověka s postižením. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je upraveno zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanostikterý vstoupil po výrazných úpravách 1. října 2004 v platnost. Výrazné změny zasahují také do mnou sledované oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Této problematice je věnována celá III. část zmíněného právního předpisu, tedy 67 84. 3.2 Výhody a příspěvky pro zaměstnavatele Zaměstnavatelům, kteří se rozhodnou zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, může příslušný úřad práce, v některých případech Ministerstvo práce a sociálních věcí, přispět na činnost spojenou se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Podmínky a výše příspěvků jsou odvozeny od druhů příspěvků, zákonných úprav, rozpočtu a situace na trhu práce. Podmínky, které omezují poskytnutí finančních výpomocí ze strany úřadů práce a ministerstva, jsou následující: ke každé písemné žádosti zaměstnavatele o kterýkoliv z příspěvků musí být doložena tzv. bezdlužnost, tj. že tento zaměstnavatel nemá nedoplatky na sociálním a zdravotním pojištění nebo na daních. Dotace se nepřizná i 3 Podrobné informace o jednotlivých nástrojích jsou vedeny v příloze. 18

v případech, kdy zaměstnavatel nabízí uchazeči nižší mzdu, než je minimální mzdový tarif. Zaměstnavatel příjemce dotací nebo příspěvků musí souhlasit s tím, že v rámci veřejného přístupu k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, mohou být informace o subjektu a výši dotací zveřejňovány. Jaké jsou zaměstnavateli nabízeny výhody při zaměstnávání osob se zdravotním postižením? Nekomplikované splnění státem stanoveného podílu pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, daňové zvýhodnění, snížení mzdových nákladů díky státní dotaci, získání motivovaných a stálých zaměstnanců, protože lidé s postižením si většinou velmi váží svého pracovního uplatnění a často mají zájem i o práci pro ostatní zaměstnance neatraktivní, zvýšení prestiže firmy v očích veřejnosti na základě deklarovaného vstřícného postoje k lidem s postižením. 19

4. Podporované zaměstnávání Jednou z variant zamezující marginalizaci na trhu práci a sociálního vyloučení je forma podporovaného zaměstnání. Podporované zaměstnání je jedním z programů aktivní politiky zaměstnanosti pro zdravotně postižené, kteří mají vzhledem ke svému handicapu ztíženou možnost pracovního uplatnění a práci si nemohou najít a udržet běžným způsobem. Cílovou skupinu tvoří lidé, kteří mají zájem pracovat na otevřeném trhu práce, ale jsou znevýhodnění, a proto k nalezení a udržení pracovního místa potřebují individuální a přiměřenou pomoc. Zatím však není legislativně samostatně ošetřeno, což způsobuje problémy s jeho aplikací. 4.1 Agentura podporovaného zaměstnávání ( APZ) Liga za práva vozíčkářů, o. s. 4 Posláním APZ je umožnit lidem se zdravotním postižením získat zaměstnání, které odpovídá jejich přáním, dovednostem a schopnostem, čímž bude omezeno jejich sociální vyloučení a zvýšena míra jejich sebeuplatnění. Hlavním cílem podporovaného zaměstnávání je umožnit lidem se zdravotním postižením získat a udržet si vhodné zaměstnání na trhu práce a současně zvýšit míru samostatnosti uživatelů služeb APZ. Služby Agentury podporovaného zaměstnávání jsou zaměřeny na rozvoj služeb aktivní politiky zaměstnanosti pro skupinu osob se zdravotním postižením. Snahou je posílit úlohu aktivní politiky zaměstnanosti při hledání práce pro osoby se zdravotním postižením, tj. osoby ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností. Cílem je vyhledávat a kontaktovat osoby se zdravotním postižením, které chtějí a mohou pracovat, a vyhledávat potenciální zaměstnavatele, kteří by mohli osoby se zdravotním postižením zaměstnat. A především prostřednictvím cíleného, systematického, odborného a individuálního přístupu přispět ke snížení počtu nezaměstnaných osob se zdravotním postižením v lokalitě Brnoměsto a Brno-venkov. Mezi základní prvky služeb Agentury podporovaného zaměstnávání patří individuální konzultace, pracovní diagnostika, mapování vhodného zaměstnání, poradenství v pracovních záležitostech, kariérové poradenství, nácvik dovedností, pracovní asistence, PC kurz a Tranzitní program. Zaměstnavatelům APZ nabízí vyhledání a zprostředkování kontaktů s vhodnými uchazeči se zdravotním omezením, poskytování poradenství v oblasti legislativy pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, podporu při vyřizování formalit souvisejících se zaměstnáním těchto pracovníků, pomoc při zapracování zaměstnance a s přizpůsobením pracovního prostředí potřebám zaměstnance. Agentura podporovaného zaměstnávání poskytuje své služby v sídle organizace (prostory pronajaty), v prostorech speciálních škol v Brně, v prostorech pronajatých za účelem realizace PC kurzů (FAST VUT v Brně). Služby jsou uživatelům poskytovány v průběhu celého roku v pracovní dny v běžné pracovní době. Registrace zájemců o užívání služby APZ probíhá nepřetržitě. 4 Podrobný popis realizace projektu Agentura podporovaného zaměstnávání občanského sdružení Liga za práva vozíčkářů je nutný vzhledem ke správnému pochopení souvislostí a sdělení klientů hodnotících přínos spolupráce v empirické části. 20