I. Odsouzená osoba nemá právní nárok na předání k výkonu trestu odnětí svobody dle Úmluvy o předávání odsouzených osob. I když je vyslovení souhlasu odsuzujícího státu s předáním výsledkem jeho volné úvahy, nesmí odepření souhlasu představovat svévoli či zneužití správního uvážení. II. Možnost zmaření preventivně-výchovného působení trestu, existenci dluhů stěžovatele vůči subjektům z České republiky nebo možnost dřívějšího podmíněného propuštění osoby ve svém domovském státě, než jaké by přicházelo v úvahu dle českého práva, lze považovat za logické a legitimní důvody pro odepření souhlasu s předáním odsouzeného k výkonu trestu do ciziny. Průběžná zpráva o výsledku šetření ve věci podnětu S.P. V Brně dne 2. října 2012 Sp. zn.: 3986/2012/VOP/PN A Obsah podnětu Podnětem doručeným dne 21. června 2012 (a doplněným dne 31. července 2012) 1 se na mě obrátil opakovaně odsouzený S.P. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici X (dále jen stěžovatel ). Předmětem podnětu stěžovatele je postup Ministerstva spravedlnosti (dále také jen ministerstvo ) při vyřizování jeho žádostí o předání k výkonu trestu odnětí svobody do Srbska. Stěžovatel se na ministerstvo obrátil s opakovanou žádostí o předání k výkonu trestu odnětí do Srbska v souladu s Úmluvou o předávání odsouzených osob, 2 ministerstvo však jeho žádostem nevyhovělo. Stěžovatel ve svém podnětu uvedl, že o předmětné předání žádá zejména z důvodu svých rodinných vazeb v Srbsku, a také z důvodu údajně nedostatečné zdravotní péče v české věznici. S ohledem na to, že na základě podnětu stěžovatele vznikla pochybnost, zda ministerstvo postupovalo v návaznosti na jeho žádosti v souladu s příslušnými ustanoveními Úmluvy o předávání odsouzených osob, a zejména pak v souladu s principem přesvědčivosti 3 veřejné správy, rozhodl jsem se v souladu s ustanovením 9 písm. a) a 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o veřejném ochránci práv ), zahájit v předmětné věci šetření. Nad rámec uvedeného má šetření vést také k bližšímu zjištění okolností, 1 Další doplnění stěžovatele bylo doručeno 28. 8. 2012. 2 Viz sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 553/1992 Sb. 3 K principům dobré správy viz: http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/stanoviska-ochrance/principy-dobrespravy/.
které vedly ministerstvo k neudělení souhlasu s předáním stěžovatele k výkonu trestu odnětí svobody do Srbska B Skutková zjištění V zájmu zjištění podrobností o posuzovaném případě jsem se dopisem ze dne 8. srpna 2012 obrátil prostřednictvím vedoucího oddělení justice, migrace a financí JUDr. Pavla Pořízka na pověřeného ředitele Mezinárodního odboru trestního Ministerstva spravedlnosti Mgr. Jakuba Pastuszeka. Mgr. Pastuszek v dopise ze dne 20. srpna 2012 (č. j.: 1316/2008-MOT-T/84) podrobně popsal postup ministerstva na základě jednotlivých žádostí stěžovatele o předání k výkonu trestu odnětí svobody do Srbska. S ohledem na to, že informace o podávaných žádostech a o odpovědích ministerstva na ně má stěžovatel k dispozici, nepokládám za účelné rekapitulovat všechny informace. V obecné rovině lze uvést, že od dubna 2008 podal stěžovatel žádost celkem sedmkrát. Ministerstvo se s výjimkou posuzování žádosti ze dne 4. 5. 2012 pokaždé obrátilo na relevantní orgány (soud, státní zastupitelství, věznice) v zájmu získání informací a stanoviska k případu stěžovatele. Odpověď ministerstva na jednotlivé žádosti byla stěžovateli zaslána v časovém rozpětí od necelých tří týdnů do 4,5 měsíce. V odpovědích ministerstva na žádosti ze dne 24. 4. 2008, 27. 10. 2010, 28. 3. 2011 a 19. 10. 2011 jsou jasně uvedeny důvody pro nesouhlas s předáním stěžovatele k výkonu trestu odnětí svobody do Srbska. Jednalo se přitom zejména o důvody pramenící v probíhajícím trestním stíhání nebo trestním řízení pro jiné trestné činy. Souhlas ministerstva byl také odepřen s ohledem na podání mimořádných opravných prostředků ve věcech, v nichž byl stěžovatel pravomocně odsouzen. Z odpovědi Ministerstva spravedlnosti na žádost stěžovatele ze dne 3. 1. 2012 však již důvody nevyhovění nejsou zřejmé. Dopis ministerstva ze dne 14. 6. 2012 zaslaný stěžovateli v návaznosti na žádost Ministerstva spravedlnosti Srbska rovněž neobsahuje důvody neudělení souhlasu s předáním, nýbrž pouze odkaz na dokumenty, z nichž daný závěr vychází. 4 Mgr. Pastuszek ve svém vyjádření uvedl, že při posuzování žádosti ze dne 3. 1. 2012 přihlédlo ministerstvo ke skutečnosti, že stěžovatel má v České republice dluhy ve výši 323.010 Kč, jejichž vymáhání by se v případě jeho předání k výkonu trestu do Srbska značně zkomplikovalo. Ministerstvo dále uvedlo, že Krajské státní zastupitelství v Ostravě zaslalo dne 30. 3. 2012 pozitivní stanovisko k případnému předání odsouzeného, ale Krajský soud v Ostravě vyslovil s předáním jmenovaného nesouhlas, a to zejména s ohledem na materiální stránku věci (pohledávky ve výši 323 010,-Kč) a na skutečnost, že jmenovaný páchal trestnou činnost i ve výkonu trestu. Soud tak předání jmenovaného k výkonu trestu do Srbska neshledal vhodným 4 Pro úplnost je třeba dodat, že žádost stěžovatele ze dne 3. 11. 2011, ani odpověď ministerstva na ni nemám k dispozici. 2
jak z důvodů individuální, tak generální prevence. Ministerstvo dále přihlédlo ke skutečnosti, že jmenovaný může být podle 88 odst. 4 trestního zákoníku v souladu s příslušnou judikaturou podmíněně propuštěn až po vykonání 2/3 uloženého trestu odnětí svobody (tj. 7. 2. 2016, zatímco dle srbského práva (čl. 46 odst. 1 srbského trestního zákona z roku 2005) by mohl být podmíněně propuštěn již po vykonání ½ trestu odnětí svobody (tj. 7. 8. 2012). V daném případě tedy hrozilo, že by odsouzený byl po realizaci předání do Srbska podmíněně propuštěn. Dále je třeba uvést, že ve vyjádření ministerstva k žádosti ze dne 3. 1. 2012 je obsažena informace, resp. poučení, dle něhož může stěžovatel podat opakovanou žádost o předání k výkonu trestu odnětí svobody po vykonání 2/3 stanoveného trestu odnětí svobody, tj. 7. 2. 2016. C Právní hodnocení veřejného ochránce práv Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených ve zmíněném zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně základních práv a svobod. 5 1. Důvody zamítavého stanoviska Ministerstva spravedlnosti k předání stěžovatele k výkonu trestu odnětí svobody do Srbska V první řadě uvádím, že dle mého soudu je zcela namístě, aby cizincům, kteří byli zbaveni svobody v důsledku toho, že spáchali trestný čin, byla dána možnost vykonávat uložené tresty v zemi původu. Je však nutno dbát na to, aby předání k výkonu trestu odnětí svobody do země původu, resp. do státu, jehož je odsouzený cizinec státním občanem, přispělo k účinnějšímu dosažení účelu trestu. Cílem Úmluvy o předávání odsouzených osob je totiž napomáhání spravedlnosti a resocializaci odsouzených osob. 6 Jak vyplývá z vyjádření Ministerstva spravedlnosti zaslaného v dané věci, jakož i z přiložené dokumentace, negativní stanovisko k prvním čtyřem žádostem stěžovatele pramenilo ve skutečnosti, že se v dané době vedlo proti stěžovateli jiné trestní stíhání, resp. příslušné orgány posuzovaly mimořádné opravné prostředky podané v již pravomocně ukončených věcech. K zamítavému stanovisku ministerstva k žádostem podaným v roce 2012 pak vedly ohledy na preventivně-výchovné působení trestu, na dluhy stěžovatele a možnosti jejich vymáhání, a také možnost dřívějšího podmíněného propuštění stěžovatele v Srbsku, než jaké by přicházelo v úvahu dle českého práva. Je třeba zdůraznit, že na předání k výkonu trestu odnětí svobody dle Úmluvy o předávání odsouzených osob není právní nárok a vyslovení souhlasu odsuzujícího státu, který je jednou z právních podmínek předání podle uvedené úmluvy, 7 je výsledkem jeho volné úvahy. Česká republika jako odsuzující stát se rozhodla 5 Viz ust. 1 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv. 6 Viz odst. 3 preambule Úmluvy o předávání odsouzených osob. 7 Viz ust. čl. 3 odst. 1 písm. f) Úmluvy o předávání odsouzených osob. 3
vyslovit nesouhlas s předáním stěžovatele k výkonu trestu odnětí svobody do Srbska s odkazem na výše uvedené skutečnosti a úvahy. Důvody uváděné ministerstvem přitom považuji za logické a legitimní, a proto nelze v jeho postupu spatřovat svévoli či zneužití správního uvážení. S ohledem na informaci poskytnutou ministerstvem v dopise ze dne 23. 4. 2012, dle něhož může stěžovatel opětovně požádat o své předání po vykonání 2/3 trestu, bych uvítal bližší vysvětlení, z kterých právních norem ministerstvo daný závěr dovodilo. 8 Úmluva o předávání odsouzených osob totiž žádné ustanovení v tomto směru neobsahuje. Stěžovatel tedy může dle mého názoru novou žádost podat kdykoliv. Pokud však taková žádost nebude obsahovat nové skutečnosti, nebo nenastane změna relevantních poměrů (např. uhrazení dluhů stěžovatele, změna příslušných právních norem v Srbsku), může je ministerstvo vyřizovat stručnými odpověďmi jako např. dopis ze dne 21. 5. 2012 (č. j.: 1316/2008-MOT-T/73). 2. Odůvodnění stanovisek zaslaných stěžovateli Dopisy zaslané stěžovateli Ministerstvem spravedlnosti v odpovědi na žádosti podané před rokem 2012 obsahují řádné odůvodnění vyhovující požadavku transparentnosti a přesvědčivosti. Stěžovatel se z nich totiž mohl jednoznačně dozvědět, jaké skutečnosti brání udělení souhlasu ministerstva s jeho předáním. Uvedené jasné odůvodnění však naprosto schází ve vyjádření Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 4. 2012. Uvedený nedostatek přitom nebyl napraven ani dopisem ze dne 14. 6. 2012 zaslaným stěžovateli na základě žádosti Ministerstva spravedlnosti Srbska. Pouhý odkaz na určité dokumenty či vyjádření totiž nikterak nevypovídá o obsahu daných dokumentů, a proto neposkytuje použitelné informace pro zjištění důvodů stanoviska ministerstva. Pro úplnost uvádím, že lhůty, v nichž ministerstvo reagovalo na jednotlivé žádosti stěžovatele, považuji s ohledem na potřebný rozsah zjišťovaných informací za přiměřené. D Závěr Na základě výše uvedených úvah konstatuji, že se Ministerstvo spravedlnosti dopustilo částečného pochybení při vyřizování žádostí stěžovatele o předání k výkonu trestu odnětí svobody do Srbska. Dané pochybení spočívá v nedostatečném a nejasném odůvodnění stanovisek Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 4. 2012 a 14. 6. 2012. Ve zbývající části prošetřované záležitosti jsem neshledal žádné pochybení. 8 Např. zda se v tomto případě jedná o reflexi ustanovení 88 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4
Zákon o veřejném ochránci práv stanoví, že zjistí-li ochránce šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení, vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním v souladu s ustanovením 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv ve lhůtě 30 dnů vyjádřil. Zprávu o šetření proto zasílám prvnímu náměstkovi ministra spravedlnosti JUDr. Danielovi Volákovi, a také stěžovateli. JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv 5