sp.zn. sukls167024/2013, sukls167025/2013 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU GLYMEXAN 4 mg GLYMEXAN 6 mg SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ GLYMEXAN 4 mg: Jedna tableta obsahuje 4 mg glimepiridum. GLYMEXAN 6 mg: Jedna tableta obsahuje 6 mg glimepiridum. Pomocné látky: Glymexan 4 mg, tablety obsahuje 199,34 mg monohydrátu laktózy v jedné tabletě Glymexan 6 mg, tablety obsahuje 299,00 mg monohydrátu laktózy v jedné tabletě Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 3. LÉKOVÁ FORMA Tablety. GLYMEXAN 4 mg: Žluté, nepotahované tablety podlouhlého tvaru se zkosenými hranami (10,7 x 5,5 mm) s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit na dvě stejné poloviny. GLYMEXAN 6 mg: Žluté, nepotahované tablety podlouhlého tvaru se zkosenými hranami (12,5 x 6,5 mm) s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit na dvě stejné poloviny. 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Terapeutické indikace Tablety GLYMEXAN jsou indikovány při léčbě diabetu 2. typu pokud léčba dietou, tělesným cvičením a redukcí hmotnosti nepřináší adekvátní výsledky. 4.2 Dávkování a způsob podání K perorálnímu podání. Základem pro úspěšnou léčbu diabetu je dieta a pravidelná fyzická aktivita, tak jako rutinní kontrola krve a moči. Perorální antidiabetika nebo inzulín nemohou nahradit léčbu, pokud pacient nedodržuje doporučenou dietu. 1/11
Dávkování přípravku se řídí podle obsahu cukru v krvi a moči pacienta. Počáteční dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud je tato dávka dostatečně efektivní, podává se i nadále jako udržovací terapie. Pro různé dávkovací režimy jsou k dispozici odpovídající síly přípravku. Pokud počáteční dávka nestačí, dávkování se zvyšuje na základě kontrol glykémie postupně v intervalech 1-2 týdny mezi jednotlivými kroky na 2, 3 nebo 4 mg glimepiridu denně. Dávkováním přesahujícím 4 mg glimepiridu denně se dosahuje lepšího výsledku jen zřídka. Maximální denní doporučená dávka je 6 mg glimepiridu. U pacientů, u kterých není dosaženo dostatečné kontroly glykémie při maximální denní dávce metforminu, může být zahájena současná léčba glimepiridem. Při zachované udržovací dávce metforminu se začne současná léčba glimepiridem nízkou dávkou, kterou lze postupně zvyšovat podle požadovaného stupně metabolické kontroly až do maximální denní dávky. Kombinovaná léčba musí být zahájena pod pečlivou kontrolou lékaře. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo dostačující/adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Zatímco se ponechá udržovací dávka glimepiridu, začne se léčba inzulínem nízkou dávkou a zvyšuje se v závislosti na požadované úrovni metabolické kontroly. Kombinovaná terapie musí být zahájena pod přísným lékařským dohledem. Obyčejně je dostačující podat glimepirid v jedné denní dávce. Je doporučeno užít tuto dávku krátce před nebo během vydatné snídaně nebo, u pacientů, kteří nesnídají, krátce před nebo během prvního hlavního jídla. Pokud pacient dávku zapomene užít, tato chyba nesmí být napravována zvýšením další dávky. Tablety se polykají celé s potřebným množstvím tekutiny. Pokud se u pacienta vyskytne hypoglykemická reakce už u dávky 1 mg glimepiridu denně, znamená to, že pacient může glykémii kontrolovat pouze dietou. Vzhledem k tomu, že zlepšení kompenzace diabetu je samo o sobě spojeno se zvýšením citlivosti na inzulín, může se velikost potřebné dávky glimepiridu během léčby snižovat. Aby se předešlo hypoglykémiím, musí být včas uváženo snížení dávky glimepiridu nebo jeho vysazení. Potřebu změny dávkování glimepiridu může vyvolat také změna hmotnosti pacienta, jeho životního stylu nebo jiných faktorů, které způsobují hypo- nebo hyperglykémii. Změna z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid Obecně je možné změnit léčbu z jiných perorálních antidiabetik na glimepirid. Musí se vzít v úvahu dávka a biologický poločas předchozí medikace. V některých případech, zvláště u antidiabetik s dlouhým biologickým poločasem (např. chlorpropamid), je nutné přerušit předchozí terapii perorálními antidiabetiky, aby se vyloučila sumace účinků či potenciace a tím riziko hypoglykémie. Doporučená počáteční dávka glimepiridu je 1 mg denně. Na základě odpovědi organizmu může být dávka glimepiridu postupně zvyšována tak, jak bylo popsáno dříve. Převedení pacienta z léčby inzulínem na glimepirid Ve zvláštních případech může být pacient s diabetes mellitus II. typu, který byl léčen inzulínem, převeden na léčbu glimepiridem. Tato změna léčby musí být přísně sledována lékařem. 2/11
Užívaní pacienty s ledvinným nebo jaterním poškozením Viz bod 4.3. 4.3. Kontraindikace Glimepirid je kontraindikován v následujících případech: přecitlivělost na glimepirid nebo sulfonylmočovinu nebo sulfonamidy nebo na kteroukoli z pomocných látek přípravku Insulíndependentní diabetes mellitus diabetické kóma ketoacidóza těžké poruchy renálních nebo jaterních funkcí, v případě těžkých jaterních nebo renálních funkcí je nutná změna léčby na inzulín 4.4. Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití Glimepirid musí být užíván krátce před jídlem nebo během jídla. Pokud je jídlo přijímáno nepravidelně nebo vynecháváno, léčba glimepiridem může způsobit hypoglykémii. Příznaky hypoglykémie zahrnují bolest hlavy, vlčí hlad, nevolnost, zvracení, malátnost, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivitu, poruchy koncentrace, bdělosti a reakční doby, deprese, zmatenost, poruchy vidění, poruchy řeči, afázie, třes, paréza, smyslové poruchy, závratě, bezmocnost, ztrátu sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, ospalost a ztrátu vědomí včetně kóma, povrchní dýchání a bradykardie. Navíc mohou být přítomny adrenergní příznaky jako pocení, lepkavá kůže, strach, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie. Klinický obraz těžkého záchvatu hypoglykémie může být podobný mozkové příhodě. Příznaky mohou být téměř vždy rychle potlačeny okamžitým příjmem karbohydrátů (cukru). Umělá sladidla tento efekt nemají. Z případů jiných derivátů sulfonylmočoviny je známo, že přes počáteční úspěch protiopatření se hypoglykémie může vrátit. Závažná hypoglykémie nebo prolongovaná hypoglykémie, dočasně léčená obvyklým množstvím cukru, vyžaduje lékařskou pomoc a někdy hospitalizaci. Mezi faktory vedoucí k hypoglykémii patří: - neochota či (zejména u starších pacientů) neschopnost pacienta spolupracovat - podvýživa, nepravidelný příjem potravy či vynechávání jídel nebo období půstu - nerovnováha mezi fyzickým výdejem a příjmem sacharidů - změny diety - konzumace alkoholu, zvláště v kombinaci s vynecháváním jídel - snížení renálních funkcí - těžká porucha jaterních funkcí - předávkování glimepiridem - některá neléčená onemocnění endokrinního systému ovlivňující metabolisms glycidů nebo kontraregulační mechanizmy hypoglykémie (např. některé poruchy funkce štítné žlázy, adenohypofýzy nebo nedostatečnost kůry nadledvin) 3/11
- současné podávání některých jiných léků (viz bod 4.5) Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné monitorování hladiny glukózy v krvi a moči. Navíc je doporučeno sledovat podíl glykosylovaného hemoglobinu. Při léčbě glimepiridem je třeba monitorovat jaterní funkce a hematologické hodnoty (zvláště leukocyty a trombocyty). Zátěžové situace (např. úraz, operace, infekce spojená s horečkou atd.) si mohou vyžádat přechodnou léčbu inzulínem. Nejsou zkušenosti s užíváním glimepiridu pacienty s těžkým poškozením jaterních funkcí nebo dialyzovanými pacienty. U pacientů s těžkým poškozením ledvinných nebo jaterních funkcí je indikována změna léčby s přechodem na inzulín. Léčení pacientů s deficitem enzymu G6PD přípravky sulfonylmočoviny pak může vést k hemolytické anémii. Vzhledem k tomu, že glimepirid patří do skupiny látek sulfonyl-močoviny, je u pacientů s nedostatkem enzymu G6PD nutná opatrnost a je třeba zvažovat alternativní léčbu bez použití sulfonylmočoviny. Tento léčivý přípravek obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti se vzácným vrozeným problémem galaktózové nesnášenlivosti, deficitu laktázy nebo glukózo-galaktózové malabsorpce nesmí lék užívat. 4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce Pokud je glimepirid podáván současně s některými dalšími léky, může se objevit jak zvýšení, tak snížení hypoglykemického účinku. Z toho důvodu je nutné, aby lékař kontroloval veškerou další léčbu pacienta, i léky volně prodejné. Glimepirid je metabolizován cytochromem P450 2C9 (CYP2C9). Jeho metabolizmus je ovlivňován současným podáváním induktorů CYP2C9 (např. rifampicin) i inhibitorů CYP2C9 (např. flukonazol). Výsledky studií interakcí in-vivo uvedených v literatuře ukazují, že plocha AUC glimepiridu je přibližně 2x zvýšena flukonazolem, který je jedním z nejsilnějších CYP2C9 inhibitorů. Ze zkušeností s podáváním glimepiridu i jiných derivátů sulfonylmočoviny vyplývají následující interakce. Potenciace hypoglykemického účinku a tedy v některých případech výskyt hypoglykémie se může objevit při podávání některého z následujících přípravků: - fenylbutazon, azapropazon a oxyfenylbutazon, sulfinpyrazon - inzulín a perorální antidiabetika, některé dlouhodobě působící sulfonamidy - metformin - tetracykliny - salicyláty a p-amino-salicylová kyselina - inhibitory MAO - anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony - chinolonová antibiotika - chloramfenikol - probenecid - kumarinová antikoagulancia - mikonazol 4/11
- fenfluramin - pentoxifylin (vysoké parenterální dávky) - fibráty - tritoqualin - ACE inhibitory - fluoxetin - alopurinol - sympatolytika - cyklofosfamid, trofosfamid a ifosfamid - flukonazol - disopyramid Oslabení hypoglykemického účinku a tedy hyperglykémie se může objevit při podávání některého z následujících přípravků: - estrogeny a progestageny - saluretika, thiazidová diuretika - hormony štítné žlázy, glukokortikoidy - fenothiazinové deriváty, chlorpromazin - adrenalin a sympatomimetika - kyselina nikotinová (vysoké dávky) a její deriváty - laxativa (dlouhodobé užívání) - phenytoin, diazoxid - glukagon, barbituráty a rifampicin - acetazolamid Antagonisté H2 receptorů, beta-blokátory, klonidin a reserpin mohou vést buď k zesílení, nebo k oslabení hypoglykemického účinku. Vlivem sympatolytik, jako jsou např. beta-blokátory, klonidin, gunethidin a reserpin, mohou být známky adrenergních kontraregulačních mechanismů hypoglykémie sníženy či mohou chybět. Příjem alkoholu může potencovat nebo oslabovat hypoglykemický účinek glimepiridu nepředvídatelným způsobem. Glimepirid může zesílit nebo oslabit účinek kumarinových derivátů. 4.6. Těhotenství a kojení Těhotenství Riziko spojené s diabetem: Abnormální hladiny glukosy v krvi během těhotenství jsou spojeny s vyšší incidencí kongenitálních abnormalit a perinatální mortality. Hladina glukosy v krvi musí být proto během těhotenství přísně monitorována, aby se předešlo teratogennímu riziku. Za těchto okolností je doporučeno užívat inzulín. Pacientky, které uvažují o otěhotnění, musí informovat svého lékaře. Riziko spojené s glimepiridem: Nejsou adekvátní data o užívání glimepiridu těhotnými ženami. Studie se zvířaty prokázaly reprodukční toxicitu, která pravděpodobně souvisí s farmakologickým účinkem (hypoglykémií) glimepiridu (viz bod. 5.3). Proto nesmí být glimepirid po celou dobu těhotenství užíván. 5/11
Plánuje-li pacientka během léčby glimepiridem otěhotnět nebo je-li těhotenství zjištěno, léčba glimepiridem musí být převedena co nejdříve, jak je to možné, na terapii inzulínem. Kojení Není známo, zda je přípravek vylučován do mateřského mléka. Glimepirid je vylučován do mléka potkanů. Jelikož jiné deriváty sulfonylmočoviny prostupují do mateřského mléka a protože je u kojeného dítěte riziko hypoglykémie, je doporučeno nekojit během léčby glimepiridem. 4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje Nebyly provedeny žádné studie na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Schopnost pacientů koncentrovat se a správně reagovat může být narušena hypoglykémií nebo hyperglykémií, nebo například, poruchou vidění. Toto riziko pacientům brání vykonávat speciální činnosti jako je řízení aut nebo obsluha strojů. Pacienti musí být informováni o opatřeních k zabránění hypoglykémie během řízení. To je zvlášť důležité u těch případů, kdy jsou redukovány nebo chybí varovné příznaky hypoglykémie nebo u pacientů s častými epizodami hypoglykémie. Je nutné zvážit, zda je řízení nebo obsluha strojů za těchto okolností bezpečné. 4.8. Nežádoucí účinky Na základě zkušeností s glimepiridem a jinými deriváty sulfonylmočoviny je třeba zmínit následující nežádoucí účinky, které byly klasifikovány následujícím způsobem: velmi časté: > 1/10 časté: > 1/100 1/10 méně časté: > 1/1 000 1/100 vzácné: > 1/10 000 1/1 000 velmi vzácné: 1/10 000 včetně ojedinělých případů Poruchy krve a lymfatického systému Poruchy imunitního systému Poruchy metabolismu a výživy Oční poruchy Gastrointestinální poruchy Poruchy hepatobiliárního systému Poruchy kůže a Velmi časté Časté Méně časté Poruchy vidění 4) Vzácné Hematologické změny 1) Hypoglykemické reakce 3) Zvýšení jaterních enzymů Velmi vzácné Slabé hypersensitivní reakce 2), alergická vaskulitida, zkřížená alergie se sulfonylmočovinou, sulfonamidy nebo příbuznými sloučeninami Nevolnost, zvracení a průjem, tlak a pocit plného žaludku, bolest břicha 5) Poškození jaterních funkcí (např. cholestáza a žloutenka), hepatitida a jaterní selhání Alergické reakce kůže jako 6/11
podkoží Abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde svědění, vyrážka a kopřivka, přecitlivělost na světlo Pokles sérové koncentrace sodíku 1) Objevily se trombocytopenie, leukopenie, erytropenie, granulocytopenie, agranulocytózy, hemolytické anemie a pancytopenie. Tyto poruchy jsou většinou reverzibilní po přerušení léčby. 2) Mírné hypersenzitivní reakce se mohou vyvinout v závažné stavy jako je dyspnoe, pokles krevního tlaku a někdy šok. 3) Hypoglykemické reakce se většinou objeví okamžitě, mohou být závažné a ne vždy lehce léčitelné. Výskyt těchto reakcí závisí, tak jako u jiných hypoglykemických terapií, na individuálních faktorech jako jsou dietní návyky (viz bod 4.4.). 4) Přechodné poruchy zraku se mohou objevit především na začátku léčby, v závislosti na změnách hladiny krevní glukózy. 5) Gastrointestinální nežádoucí účinky vedou zřídka k přerušení léčby. 4.9. Předávkování Po požití větší dávky glimepiridu se může objevit hypoglykémie, trvající od 12 do 72 hodin, a může se opakovat. Symptomy mohou být přítomné 24 hodin po požití. Obecně lze doporučit hospitalizaci. Mohou se objevit nevolnost, zvracení a bolesti v epigastriu. Hypoglykémie je většinou provázena neurologickými příznaky jako je neklid, třes, poruchy vidění, problémy koordinace, ospalost, kóma a křeče. Léčba prvotně spočívá v zabránění vstřebání glimepiridu podáním aktivního uhlí (adsorbent) a síranu sodného (laxativum). Pokud byl velký podíl léku vstřebán, je indikována gastrická laváž, následovaná podáním aktivního uhlí a síranu sodného. V případě těžkého předávkování je nutná hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Podání glukózy musí být zahájeno co nejdříve, pokud je to nutné, intravenózním bolusem 50 ml 50% roztoku, následovaným infuzí 10% s pečlivou kontrolou krevní glukózy. Další léčba je symptomatická. V případě léčby předávkování glimepiridem po náhodném požití tablet u kojenců a malých dětí musí být glukóza podávána s velkou opatrností, aby se předešlo hyperglykémii. Hladina krevní glukózy musí být pečlivě sledována. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1. Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetikum, derivát sulfonylmočoviny ATC kód: A10BB12 Glimepirid je perorální antidiabetikum ze skupiny derivátů sulfonylmočoviny. Je užíván u diabetiků II. typu. 7/11
Glimepirid stimuluje uvolňování inzulínu z beta buněk pankreatu. Jako u jiných derivátů sulfonylmočoviny, je účinek dán zlepšenou odpovědí beta buněk pankreatu na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc, glimepirid vykazuje i extrapankreatické účinky, tak jak je předpokládáno u jiných derivátů sulfonylmočoviny. Uvolňování inzulínu Glimepirid stejně jako všechny deriváty sulfonylmočoviny ovlivňuje sekreci inzulínu interakcí s ATPsenzitivními kaliovými kanály v membráně beta buněk. Uzavření kaliových kanálů indukuje depolarizaci beta buněk a výsledkem pomocí otevření kalciových kanálů je zvýšený přítok kalcia do buněk. To vede k uvolňování inzulínu exocytózou. Glimepirid se váže ve velké míře na protein na membráně beta buněk, který je asociován s ATPsenzitivním kaliovým kanálem, ale vazebné místo je jiné než vazebné místo sulfonylmočoviny. Expankreatická aktivita Mezi expankreatické aktivity glimepiridu patří například zlepšení citlivosti periferní tkáně na inzulín a snížení absorpce inzulínu játry. Absorpce glukózy z krve do periferních svalů a tukové tkáně probíhá pomocí transportních proteinů lokalizovaných v buněčné membráně. Transport glukózy v těchto tkáních je limitujícím krokem ve využití glukózy. Glimepirid zvyšuje velmi rychle počet molekul aktivně transportujících glukózu v plazmatických membránách svalů a tukových buněk, výsledkem je stimulace absorpce glukózy. Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidyl-inozitol specifické fosfolipázy C, což je spojeno s lékovou indukcí lipogenese a glykogenese v izolovaných tukových a svalových buňkách. Glimepirid blokuje produkci glukózy v játrech zvýšením intracelulární koncentrace fruktózo-2,6- bifosfátu, který inhibuje glukoneogenesi. Obecně U zdravých lidí je minimální účinná perorální dávka 0,6 mg glimepiridu. Jeho účinek je závislý na dávce a reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na akutní fyzickou zátěž, tj. snížení sekrece inzulínu, je přítomna i při léčbě glimepiridem. Není významný rozdíl v účinku léku podaného 30 minut před jídlem nebo krátce před jídlem. U diabetiků se dosahuje dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin podáváním jediné denní dávky. Ačkoli hydroxymetabolity glimepiridu vykazují malý, ale významný účinek na pokles sérové glukózy u zdravých dobrovolníků, jedná se pouze o nepatrnou část celkového efektu léku. Terapie kombinovaná s metforminem Současnou léčbou glimepiridem a metforminem bylo dosaženo v jedné studii lepší metabolické kontroly než při léčbě samotným metforminem při užití maximální dávky. Terapie kombinovaná s inzulínem Údaje o kombinované terapii inzulínem a glimepiridem jsou omezené. U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce glimepiridu není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulínová terapie. Ve dvou studiích bylo kombinovanou terapií dosaženo stej- 8/11
ného zlepšení metabolické kontroly jako u samotného inzulínu. Při kombinované terapii však byly požadovány nižší průměrné dávky inzulínu. 5.2. Farmakokinetické vlastnosti Absorpce Absolutní biologická dostupnost glimepiridu je úplná. Příjem potravy nemá na absorpci vliv, pouze poměr absorpce je mírně nižší. Maximální plazmatické koncentrace (C max ) je dosaženo přibližně 2,5 hodiny po podání (0,3 g/ml po opakovaném podání 4 mg glimepiridu denně) a existuje lineární závislost mezi dávkou a C max a AUC (plocha pod křivkou čas-koncentrace). Distribuce Glimepirid má velmi malý distribuční objem (přibližně 8.8 litrů), který se zhruba rovná distribučnímu prostoru albuminu, vysokou proteinovou vazbu (> 99 %) a nízkou clearance (přibližně 48ml/min). U zvířat je glimepirid vylučován do mléka. Glimepirid prostupuje placentou. Prostup hematoencefalickou bariérou je nízký. Biotransformace a eliminace Sérový biologický poločas, který se vztahuje k sérovým koncentracím při opakovaném podávání, je 5-8 hodin. Po podání vysokých dávek byl zjištěn mírně delší poločas. Po jednorázovém podání radioaktivně značeného glimepiridu bylo 58 % radioaktivity detekováno v moči a 35 % ve stolici. V moči byla detekována nezměněná látka. Dva metabolity (hydroxy- derivát a karboxy- derivát), které vznikly pravděpodobně při metabolizaci v játrech (především enzymem CYP2C9), byly identifikovány v moči i ve stolici. Po perorálním podání glimepiridu byl terminální poločas těchto metabolitů 3-6 hodin a 5-6 hodin. Srovnání jednorázového a opakovaného podávání jednou denně neprokázalo signifikantní farmakokinetické rozdíly. Individuální variabilita je velmi nízká, ke kumulaci nedochází. Farmakokinetika je obdobná u mužů a u žen, u pacientů mladých či starších (nad 65 let). U pacientů s nízkou clearance kreatininu byla pozorována tendence zvýšení clearance glimepiridu a snížení průměrných sérových koncentrací, pravděpodobně vyvolané rychlejší eliminací vzhledem k nižší proteinové vazbě. Renální eliminace obou metabolitů je snížená. Ani u těchto pacientů není riziko kumulace. Farmakokinetika u pěti nediabetických pacientů po operaci žlučových cest byla stejná jako u zdravých osob. 5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti Účinky v preklinických studiích byly pozorovány při užívání dávek přesahujících maximální doporučené dávky pro člověka tak, aby byla prokázána relevance ke klinickému užití, dále byly zkoumány následky hypoglykémie vyvolané lékem. Tyto testy obsahují studie konvenční farmakologie bezpečnosti léku, chronické toxicity, genotoxicity, kancerogenity a reprodukční toxicity. Další účinky (obsahující embryotoxicytu, teratogenitu a vývojovou toxicitu) jsou sekundární nežádoucí účinky zapříčiněné hypoglykémií vyvolanou lékem u matky a potomka. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek 9/11
Monohydrát laktosy kukuřičný škrob sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A) povidon K30 polysorbát 80 mastek magnesium-stearát žlutý oxid železitý (E172) 6.2. Inkompatibility Neuplatňuje se. 6.3. Doba použitelnosti GLYMEXAN 4 mg: v PVC/PVDC/Al blistru: 2 roky GLYMEXAN 4 mg: v HDPE lahvičce: 2 roky GLYMEXAN 6 mg: v PVC/PVDC/Al blistru: 2 roky GLYMEXAN 6 mg: v HDPE lahvičce: 2 roky 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání GLYMEXAN 4 mg: v PVC/PVDC/Al blistru: Uchovávejte v původním obalu, při teplotě do 30. GLYMEXAN 4 mg: v HDPE lahvičce: Uchovávejte v původním obalu, při teplotě do 30. GLYMEXAN 6 mg: v PVC/PVDC/Al blistru: Uchovávejte v původním obalu, při teplotě do 30. GLYMEXAN 6 mg: v HDPE lahvičce: Uchovávejte v původním obalu, při teplotě do 30. 6.5. Druh obalu a velikost balení PVC/PVDC/Al blistr nebo HDPE lahvička s PP uzávěrem GLYMEXAN 4: v PVC/PVDC/Al blistru: 10, 20, 30, 50, 60, 90, 100, 120 a 500 tablet (nemocniční balení) 10x1, 20x1, 30x1, 50x1, 60x1, 90x1, 100x1 a 120x1 tablet GLYMEXAN 4 mg: v HDPE lahvičce: 100 tablet GLYMEXAN 6 mg: v PVC/PVDC/Al blistru: 10, 20, 30, 50, 60, 90, 100, 120 a 500 tablet (nemocniční balení) 10x1, 20x1, 30x1, 50x1, 60x1, 90x1, 100x1 a 120x1 tablet GLYMEXAN 6 mg: v HDPE lahvičce: 10/11
100 tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení 6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky. 7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI PharmaSwiss Česká republika s.r.o., Jankovcova 1569/2c, 170 00 Praha 7, Česká republika 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO GLYMEXAN 4 mg : 18/278/06-C GLYMEXAN 6 mg : 18/279//06-C 9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 9.8.2006/5.1.2011 10. DATUM REVIZE TEXTU 13.11.2013 11/11