Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_08_BI1 SVALOVÁ SOUSTAVA
POHYBOVÁ SOUSTAVA člověk cca 600 svalů svalovina tvoří 40 až 45% hmotnosti těla hladká 3% Svalová tkáň: svalové buňky mají schopnost se stahovat > mechanické napětí přítomnost tzv. kontraktilních ( stažlivých) bílkovin kontraktilní bílkoviny přeměňují chemickou energii z ATP na mechanickou práci kontraktilní bílkoviny: aktin a myozin
SVALOVÉ TKÁNĚ 1. Kosterní = příčně pruhovaná tkáň 2. Hladká svalová tkáň 3. Srdeční svalová tkáň
KOSTERNÍ SVALY Největší tkáň (40 50 % tělesné hmotnosti) pohyb částí těla, pohyb celého těla svalové buňky = svalová vlákna válcovitý tvar průměr 10-100 mm délka až 30 cm nejširší část svalu : svalové bříško na koncích vybíhá ve šlachy připojení šlachy ke kosti svalovým úponem - velmi pevné
KOSTERNÍ SVALY: inervovány motorickými nervy vycházejí z předních rohů míšních některé jsou inervovány hlavovými nervy vycházejícími z mozku
STAVBA SVALU Vlastní stažitelné struktury = myofibrily Větší počet svalových vláken spojených vzájemně řídkým vazivem zde uloženy cévy a nervy = svalové svazky svalové svazky tvoří sval Charakteristický znak : příčné pruhování řady světlých a tmavých pruhů pravidelně uspořádaných napříč svalovými vlákny příčné pruhování je omezeno jen na cylindrické jednotky myofibrily struktura myofibril elektronový mikroskop
Stavba kosterního svalu
STAVBA SVALU Myofibrily: ze dvou druhů bílkovinných vlákének filamentů filamenty silné: tvořeny myozinem filamenty slabé: tvořeny aktinem > zakotveny v tzv. destičkách=discích Z smrštění svalu při svalovém stahu : zasouvání slabých filamentů mezi silné Energie pro tažné síly, které způsobují zasouvání filamentů, se získává štěpením ATP Signálem pro zahájení stahu : zvýšení koncentrace iontů Ca2+ v cytoplazmě svalového vlákna, Ca2+ ionty se uvolňují ze sarkoplazmatického retikula
Princip svalové kontrakce
ZEVNÍ SVALY LIDSKÉHO TĚLA
ZEVNÍ SVALY LIDSKÉHO TĚLA
ANTAGONICKÉ SVALY Svaly často v párech : stah jednoho svalu z páru působí proti kontrakci svalu druhého = antagonické svaly Synergické svaly = působí spolu (čtyřhlavý sval stehenní a sval krejčovský)
ANTAGONICKÉ SVALY: dvojhlavý sval pažní biceps = ohýbač flexor trojhlavý sval pažní triceps = natahovač extenzor
SRDEČNÍ SVALOVINA Zabezpečuje činnost srdečního svalu vlastnosti svalu kosterního : myofibrily příčné pruhování) vlastnosti svalu hladkého: automacie srdeční svalové buňky nejsou aktivovány prostřednictvím nervů nervová podráždění činnost srdce buď urychlují (sympatikus), nebo zpomalují (parasympatikus)
SRDEČNÍ SVALOVÉ BUŇKY krátké rozvětvené vzájemně propojené vodivými spoji = interkalárními disky podráždění jedné srdeční buňky se přímo přenáší na další srdeční svalovou buňku u kosterního svalového vlákna přenos neexistuje Buňky srdečního svalu
PŘEVODNÍ SYSTÉM SRDEČNÍ Srdce má dvě vlastní centra automacie = primární a sekundární uzlík hlavní (primární) centrum automacie = sinusový uzlík ve stěně pravé síně při ústí horní duté žíly do pravé síně Centra srdeční automacie
HLADKÁ SVALOVINA pohybová aktivita související s činností vnitřních orgánů 3 % tělesné hmotnosti aktivní složka vnitřních orgánů (žaludek, střeva, močový měchýř, cévy, děloha ) u savců : ve vlasových váčcích svalů a chlupů Funkce : v udržování nebo změně napětí (tonusu) ve stěnách útrobních orgánů
BUŇKY HLADKÉ SVALOVINY menší, vřetenovitý tvar nemají myofibrily ani příčné pruhování aktinových filamentů je 10x více než myozinových pomalé kontrakce (20-20000 pomalejší než kosterní) Buňky hladkého svalstva
HLADKÁ SVALOVINA hladké svaly inervovány vegetativními (autonomními) nervy a nemůžeme je, na rozdíl od kosterních, ovládat vůlí kosterní svalstvo se na rozdíl od hladkého rychle unaví na činnost hladkého svalstva působí i hormony stahy některých typů svaloviny mohou být i hormony vyvolány (stahy děložního svalstva vyvolané hormonem oxytocinem)
ZDROJE NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995, 136 s. ISBN 80-716-8234-9. KOČÁREK, Eduard a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 1. vyd. Praha: Scientia, 2010, 336 s. Biologie pro gymnázia. ISBN 978-808-6960-470. JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: teoretická a praktická část. 2. dopl. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, 551 s. Biologie pro gymnázia. ISBN 80-718-2050-4.