B -Testy pro písemnou část zkoušky RT EZ z hromosvodů v prostředí bez nebezpečí výbuchu 1) Za jakou oblast lze považovat území ČR z hlediska výskytu bouřek? A) oblast s malou bouřkovou činností B) oblast s normální bouřkovou činností C) oblast se zvýšenou bouřkovou činností (podle ČSN 34 1390 poznámka k čl. 12) Území ČR se v celém území považuje za oblast se zvýšenou bouřkovou činností. Uvažuje se s 20 až 30 bouřkovými dny v roce. 2) Jak se posuzují případy, kdy jsou objekty nebo zařízení v ochranném prostoru vyšších objektů opatřených hromosvodem? A) hromosvody se musí zřídit jen pokud má objekt kovovou střechu B) samostatný hromosvody se nemusí zřídit C) hromosvody se musí zřídit jen pokud má objekt dřevěnou střechu (podle ČSN 34 1390 čl. 14) U objektů, které jsou v ochranném prostoru objektů opatřených hromosvodem, se hromosvod nemusí zřizovat. 3) Montovat či připojovat cizí zařízení nebo předměty na jímače a ostatní části hromosvodu se: A) může jen v případě, že se jedná o předměty z nehořlavého materiálu B) smí jen tehdy, nenaruší-li se tím spolehlivá funkce a mechanická pevnost hromosvodu C) nesmí (podle ČSN 34 1390 čl. 20) Na jímače ani na ostatní části hromosvodu se nemají montovat ani připevňovat cizí zařízení a cizí předměty. Je to možné pouze tehdy, nenaruší-li se tím spolehlivá funkce a mechanická pevnost hromosvodu. 4) Jak se řeší ochrana před úderem blesku, pokud jde o přímo sousedící objekty (domy v jednom bloku)? A) jako jednotná soustava, jako by tento celý blok byl jediným objektem B) jako jednotná soustava, počet svodů se však proti běžnému objektu stejných rozměrů zdvojnásobí C) musí se použít oddálený hromosvod (podle ČSN 34 1390 čl. 31) U bloku, tvořeného přímo sousedícími objekty, se hromosvod má řešit jako jednotná soustava, zejména jsou-li tyto objekty stejně vysoké. Jímací zařízení, svody a uzemnění se řeší, jako by tento blok byl jediným objektem.
5) Hřebenové vedení hřebenové soustavy se doplňuje podle potřeby o další jímací vedení, tak aby kterýkoliv bod střechy nebyl od jímacího vedení dál než: A) 10 m B) 15 m C) 20 m (podle ČSN 34 1390 čl. 39) Hřebenové vedení se doplňuje podle potřeby o další jímací vedení tak, aby žádný bod střechy nebyl od jímacího vedení dál než 10 m. Vzdálenost se měří v průmětu střechy do půdorysu. 6) Jaká smí být vzdálenost kteréhokoliv bodu střechy od jímacího zařízení (hřebenového vedení)? A) maximálně 30 m B) maximálně 20 m C) maximálně 10 m (podle ČSN 34 1390 čl. 39) Žádný bod střechy nesmí být od jímacího vedení dál než 10 m. (Měřeno v průmětu střechy do půdorysu.) 7) Jakou největší vzdálenost od sebe mají rovnoběžná jímací vedení u klecového hromosvodu? A) maximálně 10 m B) maximálně 15 m C) maximálně 20 m (podle ČSN 34 1390 čl. 45) Rovnoběžná vedení smějí být vzdálena nejvýše 20 m, jde-li o objekt, ve kterém se nevyskytují prostory s nebezpečím požáru nebo výbuchu. Mříž má pak oka s rozměry maximálně 20 x 20 m (měřeno ve skutečném sklonu mříže, nikoliv v půdorysu). 8) Uveďte, jaké soustavy k ochraně před úderem blesku se zpravidla používá na komínech, věžích a stanové střeše: A) oddáleného hromosvodu B) tyčové soustavy C) náhodných jímačů (podle ČSN 34 1390 čl. 46b) Na komínech, věžích a stanové střeše se používá tyčová soustava s potřebným počtem svodů. 9) Na střechách plochých, hangárových se k ochraně před úderem blesku zpravidla používá: A) mřížová soustava B) kombinovaná soustava C) okružní jímací vedení (podle ČSN 34 1390 čl. 46c) Na střechách plochých, hangárových, pultových a sedlových, u nichž hřeben nepřevyšuje dolní okraj střechy více než o 1 m se používá mřížová soustava. (Max. rozměr ok smí být 20 x 60 m.)
10) Jaký nejmenší průřez musí mít náhodné jímače jsou-li z oceli? A) 50 mm 2 B) 70 mm 2 C) 100 mm2 (podle ČSN 34 1390 čl. 51) Náhodné jímače musí mít dostatečný průřez. Pokud jsou z oceli, tak minimálně 100 mm 2. 11) Náhodné jímače plošného tvaru (kovová krytina, oplechování a pod.) jsou-li z měděných plechů nebo desek, musí mít v místě pravděpodobného zásahu blesku tloušťku alespoň: A) 0,40 mm B) 0,30 mm C) 0,50 mm (podle ČSN 34 1390 čl. 51c) Náhodné jímače plošného tvaru (kovová krytina, oplechování apod.) jsou-li z měděných desek nebo plechů musí mít v místě pravděpodobného zásahu blesku tloušťku stěny alespoň 0,3 mm. (Pokud je použit jiný materiál než měď, tak alespoň 0,6 mm.) Jsou-li menší tloušťky musí se zesílit nebo opatřit jímači nebo jímacím vedením. 12) Jak se mají vést vedení a svody jímacích zařízení? A) mají být skryté B) mají se vést vně objektu C) způsob provedení ČSN neupravuje (podle ČSN 34 1390 čl. 61) Vedení a svody mají být vně objektu a mají být pokud možno rovné bez zbytečných oblouků. Svody k zemničům musí být co nejkratší a mají být přirozeným pokračováním jímacího zařízení, pokud možno bez přerušení až ke zkušebním svorkám. 13) Kolik svodů musí být u objektů vyšších než 30 m nad zemí? A) na každých (i započatých) 15 m obvodu půdorysu musí být 1 svod B) na každých (i započatých) 30 m obvodu půdorysu musí být 1 svod C) na každých (i započatých) 15 m délky objektu musí být 1 svod (podle ČSN 34 1390 čl. 64d) U objektů vyšších než 30 m nad zemí musí být svod na každých 15 m (i započatých) obvodu půdorysu. 14) Ověřte správný počet svodů hromosvodu u objektu obdélníkového půdorysu o rozměrech 20 x 102 m s výškou objektu 30 m. A) 5 svodů B) 7 svodů C) 9 svodů (podle ČSN 34 1390 čl. 64a) Poměr šířky k délce je 20 : 102 = 0,196 To je menší než 1 : 5 (1 : 5 = 0,200) Proto na každých (i započatých) 15 m délky objektu musí být 1 svod. Objekt má délku 102 m, proto musí být použito 7 svodů.
15) U objektu obdélníkového půdorysu s poměrem šířky k délce větším než 1 : 5 nebo u objektů s členitým půdorysem je počet svodů stanoven na každých (i započatých): A) 30 m délky obvodu B) 20 m C) 15 m (podle ČSN 34 1390 čl. 64b) U objektu obdélníkového půdorysu s poměrem šířky k délce větším než 1 : 5 nebo u objektů s členitým půdorysem musí být jeden svod na každých i započatých 30 m délky obvodu půdorysu objektu. 16) Jaký počet svodů se musí zřídit u jednopodlažní budovy s obvodem do 40 m, když její delší strana není delší než 15 m? A) 1 svod B) 2 svody C) 4 svody (podle ČSN 34 1390 čl. 64c) Na menších objektech mají být alespoň dva svody. U jednopodlažních budov s obvodem do 40 m (přičemž delší strana objektu není delší než 15 m) stačí jeden svod. 17) Určete nejmenší dovolenou vzdálenost vedení hromosvodu od lepenkové krytiny nebo šindelů při vzdálenosti podpěr do 1,2 m: A) 20 cm B) 15 cm C) 3 cm (podle ČSN 34 1390 včetně Změny 4 čl. 71 Tabulka č. 1) Změna 4 snížila vzdálenost na 3 cm. Pro jímací vedení na rovných střechách se doporučuje 5 cm. 18) Kovových konstrukcí objektů lze použít jako svodů jen tehdy, když kromě dalších podmínek mají průřez alespoň: A) 70 mm 2 B) 100 mm 2 C) 120 mm 2 (podle ČSN 34 1390 čl. 75) Kovových konstrukcí objektů lze použít jako svodů je-li tato dobře a trvale vodivě spojena a má-li v místě uvažovaného svodu přímý průběh a průřez aspoň 100 mm 2 19) Jaké zařízení lze použít jako náhodný svod? A) konstrukce dobře a trvale vodivě spojené, která mají průřez alespoň 100 mm 2 B) konstrukce dobře a trvale vodivě spojené, která mají průřez alespoň 50 mm 2 C) okapové žlaby a okapové svody (podle ČSN 34 1390 čl. 75) Jako náhodný svod se může použít konstrukce, která je dobře a trvale vodivě spojená a má v místě uvažovaného svodu průřez alespoň 100 mm 2. Nesmějí se použít okapové žlaby a svody.
20) Jaká má být plocha svorky dosedající k připojovanému předmětu u připojovacích svorek, určených k vodivému připojení konstrukcí k vedení hromosvodu? A) minimálně100 cm 2 B) minimálně 50 cm 2 C) minimálně 10 cm 2 (podle ČSN 34 1390 čl. 77) Styčná plocha svorky dosedající k připojovanému předmětu u připojovacích svorek, určených k vodivému připojení konstrukcí k vedení hromosvodu musí být minimálně 10 cm 2 ; svorkový šroub musí mít závit aspoň M 10. 21) V jaké výši nad zemí se u vnějších svodů umisťují zkušební svorky? A) ve výši 0,6-1,8 m B) ve výši 1,8-2,0 m C) není stanoveno (podle ČSN 34 1390 čl. 78) U vnějších svodů ve výši 1,8-2,0 m, přičemž má být v dostatečné vzdálenosti jak od podpěry vedení na svodu, tak od držáku ochranného úhelníku, aby bylo umožněno rozpojení svorky. 22) Jakým nátěrem se po dohotovení opatřují spoje a zkušební svorky? A) žádným B) antikorozivní barvou C) nátěrem PVC (podle ČSN 34 1390 čl. 78) Po dohotovení spoje se zkušební svorky nesmějí opatřovat žádným nátěrem. 23) V kterých případech se vyžaduje očíslování jednotlivých zkušebních svorek umístěných na svodech? A) pokud má hromosvod dva a více svodů B) u novostaveb C) pokud jsou svody od sebe vzdáleny více než 10 m (podle ČSN 34 1390 čl. 82) Pokud má hromosvod dva a více svodů, zkušební svorky se očíslují. 24) Mechanická ochrana svodů v prostoru nad zemí se provádí: A) trubkou do výše alespoň 2,0 m, která se na obou koncích utěsní a vodivě spojí se svodem B) úhelníkem do výše alespoň 1,6 m C) úhelníkem do výše alespoň 1,4 m (podle ČSN 34 1390 čl. 83) Mechanická ochrana svodů v prostoru nad zemí se provádí alespoň do výše 1,6 m. Ochrana se provádí ochranným úhelníkem nebo trubkou, která se musí na obou koncích utěsnit vodivou ucpávkou, zajišťující trvanlivé vodivé spojení mezi svodem a trubkou.
25) Jaké platí podmínky pro použití měděných vodičů, pokud jsou konstrukce a stěny objektu z hliníku, zinku nebo pozinkované oceli? A) nesmí se použít B) mohou být použity, jen pokud se v místech styku použijí normou předepsané vložky C) mohou se použít bez dalších opatření (podle ČSN 34 1390 čl. 84) Pokud jsou konstrukce a stěny objektu z hliníku, zinku nebo pozinkované oceli, nesmí se použít měděných vodičů. V takovém případě se vždy použijí pozinkované ocelové vodiče. 26) Jak se provádí ochranná opatření nátěrem proti korozi nadzemní části hromosvodu? A) nadzemní části se nesmí natírat B) musí být použita barva na bázi PVC C) musí se dát pozor, aby nátěr nezatekl do spojů mezi části, které musí být ve vodivém spojení (podle ČSN 34 1390 čl. 84) Nadzemní části hromosvodu mohou být opatřeny ochranným nátěrem, chránicím před korozí. Tím se prodlouží životnost pozinkovaných ocelových vodičů i dalších částí. Je nutno dbát na to, aby nátěr nezatekl do spojů mezi části, které musí být ve vodivém spojení. 27) Smí se použít pozinkované ocelové lano na vedení a svody nad zemí a o jakém minimálním průřezu? A) ne B) ano, o minimálním průřezu 50 mm 2 C) ano, o minimálním průřezu 70 mm 2 (podle ČSN 34 1390 čl. 87 a tabulka 2) Ano, smí se použít na vedení a svody nad zemí a také na volně uložené skryté svody. Používají se průřezy 50, 70 a 95 mm 2. Na pevně uložené skryté svody se použít nesmí. 28) Jaký průměr se smí použít na pevně uložený skrytý svod z pozinkovaného ocelového drátu? A) průměr 6 mm B) průměr 8 mm C) průměr 10 mm (podle ČSN 34 1390 čl. 87 tabulka 3) Pokud je na pevně uložený skrytý svod použit pozinkovaný ocelový drát, musí mít průměr 10 mm. 29) Na vedení a svody nad zemí se smí používat nejméně pozinkovaný ocelový drát o průměru: A) 12 mm B) 10 mm C) 8 mm (podle ČSN 34 1390 čl. 86 Tabulka č. 2) Na vedení a svody nad zemí se smí použít ocelový pozinkovaný drát o průměru 8 mm. Na připojovací vedení lze použít ocelový pozinkovaný drát o průměru 6 mm.
30) Smí se použít hliníkový drát na vedení a svody? A) ano, na nadzemní části i na vedení v zemi B) ano, ale pouze na nadzemní části C) ne (podle ČSN 34 1390 čl. 87) Přednostně se používají na vedení a svody ocelové pozinkované vodiče. Hliníkové vodiče se mají používat pouze na nadzemní části, a to v místech, kde nejsou korozní vlivy poškozující hliník. Hliníkový drát má mít průměr 10 mm. 31) Jak musí být provedeny svěrné plochy svorek (styčná plocha mezi vodičem a částmi svorky), určené k vodivému spojení mezi vodičem a svorkou? A) svorky musí být z mědi B) styčná plocha musí být rovna alespoň 5násobku průřezu největšího připojovaného vodiče C) styčná plocha musí být alespoň 5 mm2 (podle ČSN 34 1390 čl. 93) Svěrné plochy svorek, určené k vodivému spojení mezi vodičem a svorkou, musí být provedeny tak, aby styčná plocha mezi vodičem a částmi svorky byla rovna alespoň 5násobku průřezu největšího připojovaného vodiče. 32) Zemní odpor zemniče jednoho svodu nemá být za obvyklých podmínek větší než: A) 5 Ω B) 10Ω C) 15Ω (podle ČSN 34 1390 čl. 109) Zemní odpor zemniče jednoho svodu nemá být za obvyklých půdních podmínek větší než 15 Ω. 33) Jestliže jsou kovový předmět a hromosvod od sebe odděleny stěnou z nevodivého materiálu pak tato stěna nahrazuje vzdušnou vzdálenost. Jaká je tato vzdálenost. A) pětinásobek tloušťky stěny B) dvojnásobek tloušťky stěny C) desetinásobek tloušťky stěny (podle ČSN 34 1390 čl. 112) Jsou-li kovový předmět a hromosvod odděleny stěnou z nevodivého materiálu nebo cihlovou zdí, nahrazuje tato stěna vzdušnou vzdálenost rovnou pětinásobku tloušťky stěny. Přitom je třeba vzít v úvahu případné zmenšení vzdálenosti kovovými do zdi zasazenými předměty, např. zakotvenými částmi podpěr svodů, kovovými konzolami apod. 34) Jaká má být minimální vzdálenost při souběhu svodů a silových kabelových vedení v zemi? A) 0,5 m B) 1,2 m C) 2 m (podle ČSN 34 1390 čl. 115) Při souběhu svodů a silových kabelových vedení v zemi má být mezi nimi vzdálenost alespoň 2 m.
35) Jaké platí podmínky pro křižování svodů uložených v zemi a silových kabelových vedení? A) kabel vést kolmo ke svodu a alespoň 50 cm nad svodem B) kabel vést kolmo ke svodu a alespoň 110 cm nad svodem C) kabel vést kolmo ke svodu a alespoň 200 cm nad svodem (podle ČSN 34 1390 čl. 115) Svod uložený v zemi a křižující silové kabelové vedení v zemi se má vést kolmo ke kabelu a musí se uložit pod ním ve vzdálenosti pokud možno 50 cm. 36) Určete správnou vzdálenost, kterou musí mít při souběhu vnější elektrická silová vedení provedená kabelem (na objektu a pod.) od nadzemní části hromosvodu: A) 0,50 m B) 0,75 m C) 1,00 m (podle ČSN 34 1390 čl. 115 Tabulka č. 4) Vnější elektrická silová vedení provedená kabelem (na objektu apod.) musí být při souběhu vzdálena od nadzemní části hromosvodu 0,5 m. (Při křižování je minimální vzdálenost 0,2 m.) 37) Jaký musí mít hromosvod nekovové komíny (i železobetonové), jsou-li vyšší než 30 m, nebo stojí-li osamoceně? A) hromosvod s jedním svodem na každých i započatých 15 m obvodu B) hromosvod se čtyřmi svody, rozmístěnými rovnoměrně po obvodu C) hromosvod se dvěma svody, pokud možno na protilehlých stranách (podle ČSN 34 1390 čl. 153) Musí mít hromosvod se dvěma svody, pokud možno na protilehlých stranách. Jeden ze svodů má být na straně proti převládajícím větrům (u nás obvykle proti západu). 38) Jímací tyče použité na komínech mají vyčnívat nad komín asi: A) 1,5 m B) 1,4 m C) 1,0 m (podle ČSN 34 1390 čl. 154) Jímací tyče mají vyčnívat asi 1 m nad komín. Jímače mají být nejvýše 2,5 m od sebe. 39) Pokud je u továrních komínů nebezpečí koroze (kouřovými plyny apod.), na jaké délce se doporučuje chránit svody vhodným nátěrem pod vrcholem komínu? A) po celé délce B) alespoň 3 m pod vrcholem komína C) alespoň 1 m pod vrcholem komína (podle ČSN 34 1390 čl. 159) Při nebezpečí koroze (např. kouřovými plyny) se doporučuje chránit hromosvod vhodným nátěrem v délce alespoň 3 m pod vrcholem komína.
40) Kolik svodů musí mít železobetonové chladící věže? A) minimálně 1 B) minimálně 3 C) na každých 30 m obvodu koruny (i započatých) musí být jeden svod, celkem minimálně 2 (podle ČSN 34 1390 čl. 161) Svody musí být rovnoměrně rozloženy po obvodu pláště věže, přičemž na každých 30 m obvodu koruny (i započatých) musí být jeden svod. Celkem však musí být nejméně dva svody. Ocelová výztuž konstrukce věže musí být na horním i na spodním konci věže připojena ke svodům. 41) Jak se ukládají zemniče kolejnic jeřábových drah? A) při jedné straně jeřábové dráhy B) střídavě po obou stranách jeřábové dráhy C) rovnoměrně po obou stranách jeřábové dráhy (podle ČSN 34 1390 čl. 173) Zemniče se ukládají při jedné straně jeřábové dráhy. 42) Jak se uzemňují kolejnice jeřábových drah se zřetelem k délce dráhy? A) kolejnice stačí uzemnit na začátku a na konci B) na každých 100 m (i započatých) délky dráhy se provede jeden zemnič (celkem minimálně dva) C) na každých 120 m (i započatých) délky dráhy se provede jeden zemnič (podle ČSN 34 1390 čl. 173) Kolejnice jeřábových drah se uzemní samostatným zemničem se zřetelem k délce dráhy. Nakaždých 100 m (i započatých) délky dráhy se provede jeden zemnič. U dráhy kratší než 100 m musí být provedeny dva zemniče. Kolejnice jeřábových drah musí být navzájem spolehlivě spojeny a to buď přivařenými kolejnicovými spojkami, nebo přivařenými nebo přišroubovanými ocelovými propojkami o tloušťce alespoň 3 mm a průřezu alespoň 50 mm 2. Kolejnice jeřábových drah uložené na nekovových pražcích musí být dále pospojovány příčnými spojkami ve vzdálenostech nejvýše 20 m. Tyto spojky se provedou buď přivařeným pozinkovaným ocelovým drátem průměru 10 mm, nebo přivařeným, popř. přišroubovaným pozinkovaným ocelovým páskem 4 x 30 mm; spojující vodič se musí chránit před mechanickým poškozením (např. uložením v zemi). 43) Jak se uzemňují kovová lešení, vyčnívající nad střechu, v období se zvýšenou bouřkovou činností? A) uzemňují se nejvýše po 30 m délky lešení B) neuzemňují se C) uzemňují se nejvýše po 50 m délky lešení (podle ČSN 34 1390 čl. 184) Kovová lešení, vyčnívající nad střechu, se v období se zvýšenou bouřkovou činností (1.4. až 30.9.) uzemňují na dolním konci, a to nejvýše po každých 30 m délky.
44) Jaké platí podmínky pro ukládání páskového zemniče u osvětlovacích stožárů? A) uloží se do společného výkopu s kabelovým vedením, pásek se uloží 10 cm nad kabelové vedení B) uloží se do samostatného výkopu, alespoň 50 cm stranou od kabelového vedení C) uloží se do společného výkopu s kabelovým vedením, pásek se uloží na dno výkopu (podle ČSN 34 1390 čl. 185) Kovové osvětlovací stožáry stojící v místech zvýšeného zásahu blesku se uzemní páskovým zemničem, je-li jejich zemní odpor větší než 20 Ω. Páskový zemnič se uloží do společného výkopu s kabelovým vedením, přičemž se pásek uloží na dno výkopu (pod pískové lože). Doporučuje se, aby pásek spojoval sousední stožáry. 45) Jaká vzdálenost větví vysokého stromu od objektu se považuje za dostatečnou, aby se zcela vyloučil přeskok výboje ze stromu do blízko stojících objektů? A) alespoň 2 m B) alespoň 5 m C) alespoň 6,5 m (podle ČSN 34 1390 čl. 234) Aby se zcela vyloučila možnost přeskoku, musí být vzdálenost větví od objektu alespoň 6,5 m. 46) Jaké podklady se použijí pro výpočet ochranného prostoru jímacího zařízení pomocí grafického znázornění? A) rozměry objektu a řezy objektu v náryse B) hodnota elektrické vodivosti okolní půdy C) nadmořská výška, ve které se objekt nachází (podle ČSN 34 1390 čl. 52, obrázek 1 a příloha 2) Ochranný prostor se orientačně kontroluje podle zjednodušené konstrukce kuželu s vrcholovým úhlem 112 o. Podrobněji se vyšetřuje pomocí konstrukcí z přílohy 2. Konstrukce ochranného prostoru se zpravidla sestrojí pro hlavní řezy objektu v náryse a pro půdorys objektu ve výši, která je rozhodující pro posouzení ochranu hromosvodem (např. v úrovni střechy). Chráněný objekt musí být uvnitř zjištěného ochranného prostoru. 47) Do jaké hloubky se kladou páskové a drátové zemniče, pokud to místní poměry dovolují? A) 30 cm B) aby vysychání půdy ani její promrzání nezvyšovalo odpor uzemnění nad požadovanou hodnotu C) 40 cm (podle ČSN 33 2000-5-54 čl. 542.2.2. a 542.2.2.N1) Hloubka uložení zemničů musí být taková, aby vysychání půdy ani její promrzání nezvyšovalo odpor uzemnění nad požadovanou hodnotu. Tam, kde jsou horní vrstvy vodivější než spodní, se kladou páskové a drátové zemniče do rýhy o hloubce 60 až 80 cm.
48) Jaký průměr pozinkovaného ocelového drátu se smí používat na vedení v zemi? A) průměr 6 mm B) průměr 8 mm C) drát se nesmí používat, musí být použit pozinkovaný ocelový pásek min. 4 x 30 mm (podle ČSN 34 1390 čl. 88 a 89 a ČSN 33 2000-5-54 čl. 542.1N2.5.1 Tabulka 54 NL) S ohledem na mechanickou pevnost a korozívní odolnost se používá pozinkovaných ocelových drátů o nejmenším průměru 8 mm, (nepozinkovaný drát 10 mm). V místech výskytu agresivních vlivů se použije ocelový drát o průměru 10 mm nebo ocelový pásek 4 x 30 mm s olověným pláštěm o síle alespoň 1,2 mm. 49) Pokud se použije u zemniče jednoho svodu několik zemních tyčí, jaká má být vzdálenosti mezi jednotlivými tyčemi? A) alespoň 5 m B) alespoň dvojnásobná, proti délce tyčového zemniče C) alespoň stejná, jako je délka tyčového zemniče (podle ČSN 33 2000-5-54 čl. 542.2.2.N2.1) Při použití tyčových zemničů nemá být mezi nimi menší vzdálenost než je délka tyčového zemniče. 50) Jaký má být úhel mezi sousedními paprsky v případě, že se páskové nebo drátové zemniče kladou paprskovitě? A) úhel mezi nimi nemá být menší než 60 o B) úhel mezi nimi nemá být menší než 30 o C) úhel mezi nimi nemá být menší než 120 o (podle ČSN 33 2000-5-54 čl. 542.2.2.N1.2) Jednotlivé paprsky mají být rozděleny pravidelně a úhel mezi nimi nemá být menší než 60 o. Zpravidla se nekladou více než čtyři paprsky.