CO JE TO EVANGELIZACE

CO JE TO EVANGELIZACE MARTIN KLUSO (Praha, záí 2001) Rád bych, abychom dnes mluvili o tom, co to je evangelizace. Všichni víme, že nás Bh povolává k tomu, abychom evangelizovali. Ale co to znamená evangelizovat? Když v církvích eknete slovo evangelizovat, rozumí se tím hromadn vykládat zvst o spasení. Jinými slovy postavit nkde obrovský stan, do kterého se shromáždí lidé z církve a budou v nm nevícím íkat, aby do svého srdce pijali Pána Ježíše Krista. A když Bh dá, nevící se obrátí. Nebo mžete kázat na ulicích i ve škole, to je v podstat jedno. Tak se evangelizace všeobecn vnímá. Když nkomu eknete: U nás byla evangelizace, pedstaví si zhruba nco takového. Ano, já také vím, že toto je evangelizace. Jenže... krom jiného. Bh nás povolal k tomu, abychom evangelizovali, tedy abychom šli do celého svta a kázali evangelium. Zeptám se vás trochu neobvykle: Když tu dnes ráno tak sedíme a mluvíme o Božích vcech, je to evangelizace? Ano, je. I v tuto chvíli, pestože vám to mže pipadat trochu zvláštní, šííme evangelium. Možná trochu jiným zpsobem, než je obvyklé stejn jako povolání evangelisty a uitele je odlišné, protože se jedná o jiný díl v tle Kristov. Ale jak evangelista, tak i uitel v podstat dlají to samé jdou do svta a pinášejí zprávu o spasení. Co je to spasení? Spasení je záchrana odnkud nkam. Napíklad tete v novinách, že hasii zachránili lovka. Co to znamená? Ten lovk byl v ohni, a kdyby tam zstal, tak by zahynul. Ale hasii ho z ohn vytáhli. Co se s tím lovkem stane dál? Patrn bude žít. To je tedy záchrana. Nebo tu máme další píklad z novin: Dti po cest ze školy zachránily svého spolužáka, který spadl do vody a topil se. Co pro toho spolužáka dti udlaly tím, že ho zachránily? Pemístily ho z jednoho místa na druhé, pemístily ho z vody do sucha. Nebo možná i ze zimy, protože se napíklad mohl pi bruslení prolomit led; takže ho zachránily od zmrznutí. Další píklad: Lékai na poslední chvíli zachránili lovka. Co lékai udlali? Odkud kam toho lovka pemístili? Ze smrti do života. Spasení není jen njaký náboženský pojem, ale opravdu znamená záchranu odnkud nkam. Rozdíl mezi tmito dvma stavy je velmi hmata- 1

telný. Spoívá v tom, že se lovk nalézá v ohni, a všechno, co se kolem nj dje, je dsledkem toho, že je v ohni. Je mu horko, všude kolem nj je kou, takže nemže dýchat, je mu špatn, nevidí, naichne mu obleení atd. Co se tedy stane, když ho nkdo zachrání? První vc, která se okamžit zmní, je to, že pestane hoet. Poád je však ješt popálený, má zamlžené oi, musí dostat umlé dýchání. A záchranái v celém procesu záchrany pokraují. Když se však na toho lovka podíváte po njaké dob, uvidíte veliký rozdíl. Na zaátku to byl lovk, který nevidl, bylo mu špatn, hoel, dusil se ekalo se, že za chvíli zeme. Ale po záchran je z nj lovk, který je ist obleený, nehoí, nezapáchá od koue, vidí, dobe se mu dýchá a jde teba se svojí rodinou po ulici. To je taková úpln pirozená jednoduchá rovina záchrany. A pesn k tomu nás Bh povolává. Pesn to pišel Ježíš udlat na zem. lovk se nachází v njakém stavu, a ten stav je stav ohn. Ohe je velice píznané pirovnání. Je však teba pamatovat na to, že i když je lovk z ohn vytažen, stále ješt chvíli nevidí. A Bh nám íká: Jdte a vytrhujte lidi z ohn. To je evangelizace. Požárníci na to mají urité nástroje, školení, metody; vdí, jak to dlat správn. Co tím chci íct? Náš úkol je spolupracovat s Bohem a z jednoho stavu dostávat lidi do stavu druhého. V pirozeném jsme si to popsali. Ale Bh nám dal daleko vyšší povolání než jen pirozené. Pojme te mluvit v Duchu. Co to znamená být v ohni? Strach, strach ze smrti, ale i smrt samotná, beznadj, deprese, bolest (i fyzická), nemoc; ostuda, nevdomost, slepota, tápání, nenávist, závist, záš, zloba, podvod, vzpoura, samospravedlnost atd. A te si vezmte, jak se lovk v takovém stavu cítí. Má v sob nenaplnnou touhu, je osamlý, musí žít s vcmi, které jsou nepíjemné, nap. neodpuštní, nepochopení, strach, pýcha; nemá poádnou vizi do budoucna. On je to totiž takový dvousený me. Na jednu stranu všechny ty vlastnosti, o kterých tu mluvíme, jsou nepíjemné navenek pro ostatní lidi, na druhou stranu jsou nepíjemné uvnit duše pro toho samotného lovka. Když napíklad nkdo nkoho soudí, íkáme, že je to ošklivá vlastnost. Ale v Písmu je psáno: Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni. Co to znamená? Když lovk soudí, tak v soudu pemýšlí. Znamená to, že všechno kolem vás je špatn. A najednou zjistíte, že si myslíte, že všichni soudí vás. Už jste si toho nkdy všimli? Lidé, kteí nejvíce soudí, trpí nejvtším soudem sami v sob. A zrovna tak lidé, kteí jsou nejvíce odsouzeni, jsou ti, 2

kteí nejvíce soudí. To je Boží zákon, tak to Bh ekl: Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni. Na jedné rovin to samozejm znamená, že budeme souzeni na konci vk. Ale všimnte si stejného zákona i na rovin druhé. Lidé, kteí picházejí a íkají: Ten se na m zlobí, ten m nemá rád. Nikdo m nemá rád, jsem tak hrozný, tak jedním dechem íkají: No, ale tenhle lovk je opravdu hrozný a tenhle taky; všichni jsou hrozní. Tenhle nedlá to, co má, a tenhle to dlá špatn. A vzáptí: Já dlám tohle špatn a tamto špatn, to je hrozné! To je život v odsouzení, život v soudu. Na druhou stranu lidé, kteí jsou uritým zpsobem tolerantní (rozumjte mi nemyslím tolerantní v tom negativním slova smyslu), ti pinášejí uritou shovívavost, urité pikrytí. U takových lidí máte pocit, že i oni jsou pod pikrytím. A i když je nkdo soudí, tak si toho teba ani nevšimnou. Ani mnohdy nepochopí, že je nkdo chce soudit, že jim nkdo chce ublížit. Takže pokud nechcete být pod odsouzením, nesute. A o tom všem je spasení. Víte, že práv v tuto chvíli evangelizujeme? Pevádíme totiž z místa odsouzení do místa odpoinutí. eknte, jaké to je, když jste pod odsouzením? Jak se vám spí? Hrozn? Pokud se vbec spí! A jak se vám ráno vstává? Jaké se vám zdá sluníko? Hloupé? A taky ptáci vou, kytky smrdí, bramboráky jsou moc bramborové a kyselo moc kyselé. Rozumíte tomu? Jaký je však Boží zámr? Jak se vám žije, když v sob nemáte odsouzení? Dobe, pokojn? Ano, najednou jste odpoinutí. Dokonce i fyzicky se cítíte vyspalejší a máte spoustu síly nco podniknout. Chce se vám do neho, když jste pod odsouzením? Myslím, že to vtšina z nás zná z práce. Pijdete tam ráno a máte chu pracovat. Ale najednou slyšíte nkoho s nkým hovoit, a a už si to vyložíte dobe nebo špatn, je to o vás. Nkdo vás prost pomlouvá nebo pomlouvá vaše oddlení nebo pomlouvá nco, co se vás týká. Co v takové situaci dláte? Zkazí vám to celý den? Kolik toho udláte? Nic moc, že? Zrovna nedávno jsme o tom s jedním bratrem mluvili. Ti, co pracují s poítai, to dobe znají. Jezdíte myší z jedné strany na druhou, pak se zarazíte a íkáte si: Musím nco dlat. Na ukáte pár písmenek a zjistíte, že vám mysl bhá úpln nkde jinde. Jak to myslel? Co tím chtl íct? Pro to íkal? To je smrt. To je, jako kdyby vám nkdo dal na záda obrovský balvan, svázal vám nohy, a vy pesto musíte jít. Jak chodíte v tom pirozeném, když jste pod odsouzením? Pomalu, plížíte se, hlavu dol. A urit nechcete, aby vás nkdo vidl. Nejradji byste se schovali nkam do kouta. Je to tak? Jaké to však je, když udláte nco 3

dobrého a chodíte ve sláv? Jak chodíte? S hlavou nahoru? Jste radostní a usmíváte se, ani pesn nevíte pro? Chcete, aby vás v tu chvíli nkdo vidl? Stoprocentn! Máte chu s každým být a máte potebu se o své radosti sdílet s druhými. To je evangelizace. Petme si nkolik verš z II. Korintským 3,15-18: Protož až do dnes, když ten bývá Mojžíš, zástra jest položena na jejich srdci. Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odata bude ta zástra. Kdo by se obrátil ku Pánu? To srdce. Jakmile se srdce obrátí ku Pánu, bude odato zastení. Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Pán, tu i svoboda. My pak všickni odkrytou tváí slávu Pán jako v zrcadle spatujíce, v týž obraz promnni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Pán. Takže si pedstavme, že máme odkrytou tvá, naše srdce se obrátilo k Pánu a spatujeme slávu Pán. Co to tedy spatujeme, když spatujeme slávu Pán? Co to ta sláva Pán vlastn je? Je to Boží charakter, Boží svtlo. Pojme si tedy íct, jak to funguje. Nejprve je lovk nevící. Má na srdci závs. I kdyby chtl, nemže pijít k Bohu, nemže pijít ke sláv. Co myslíte, mže Boží slávu alespo vidt? Ani to nemže. V Janovi 3,3 se íká: Nenarodí-li se kdo znovu, nemž vidti království Božího. A ve verši 5 se dále íká: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemž vjíti do království Božího. To znamená, že v tom prvním pípad se odejme opona z našich srdcí, abychom vbec mohli Boha uzít. A jak mžeme Boha uzít? Kdo Ho uzí? Ten, kdo má isté srdce (viz Matouš 5,8). Takže je poteba Boha nejprve vidt. Zpsob, jakým jsme spasováni, je skrze slyšení Božího Slova, skrze vidní Boha, skrze víru. My pak všickni odkrytou tváí slávu Pán jako v zrcadle spatujíce... To znamená, že jeden z rozdíl mezi námi vícími a mezi nevícími spoívá v tom, že my mžeme vidt. A jakmile mžeme vidt a jakmile se díváme (všimnte si, že jsou to dv odlišné vci vidt a dívat se), tak...v týž obraz promnni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Pán. Pokud jsme tedy íkali, že sláva znamená Boží charakter, pak promna od slávy v slávu znamená promnu od Božího charakteru do Božího charakteru. Kolik myslíte, že má Bh charakter? Urit jen jeden, ale zde se mluví o urité míe Jeho charakteru. To znamená, že když se díváme na Boha, když se díváme na Jeho slávu, tak jsme promováni v ten samý obraz. Bez zástry, bez opony se díváme na Boha jako v zrcadle. Zatím je to stále jenom v odraze. Zrcadlo nám vždycky jen nco odráží odráží realitu. Nevidíme tedy pímo danou 4

vc, ale vidíme ji skrze njaký odraz. Takže zjevn nevidíme Boha, ale vidíme Jeho odraz. Jedním zrcadlem je pro nás Boží Slovo. V evangelizacích, jak jim kes ané všeobecn rozumjí, se pirovnání zrcadla asto používá. íká se: Nemžete Boha vidt, stejn jako nemžete vidt vítr. Víte však, že vítr existuje, protože vám cuchá vlasy, protože vidíte, jak se hýbe listí, jak letí papírek. Stejn tak je to i s naším zrcadlem. Naším zrcadlem je nejen psané Boží Slovo, ale i sám Ježíš. Na Nm jednoznan vidíme odraz Boha. Jaké další zrcadlo ješt máme? Tlo Kristovo. V tle Kristov, v bratrech také mžete vidt Boha. Je to jednoduché. Vidíte lett papírek a já vám eknu, že letí sám. Prost se mu zachtlo, rozhodl se, že poletí, a letí. Vy mi ale eknete: To není možné. Za tím musí být njaký vítr. A když vidíte lovka, jak se mní, co eknete? Šel do sebe. Je dobrý. Vydrtil to. Ne! Za tím je zase njaký vítr. Njaký Duch Boží Duch. Ale nemylte se, ono to funguje i naopak. Když vidíte, že lovk jde od deseti k pti, i za tím jsou duchové. Stojí za tím vci, které ho tlaí a svádjí k híchu a k tomu, aby žil v odsouzení. A Bh nám otevel oi, abychom tohle všechno vidli....v týž obraz promnni býváme... Co tedy lidé uzí, když se na nás podívají? Uzí Boha. Když pišel Filip za Ježíšem, íkal mu: Pane, ukaž nám Otce, a dosti jest nám. (Viz Jan 14,8) Ježíš mu na to odpovdl: Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce. (Viz Jan 14,9) Píše se tedy, že když uzíme Boha, budeme promnni ve stejný obraz od slávy ke sláv. To znamená, že nám nkdo ekne: Ukaž nám Boha. A my mu mžeme íct (zatím jen z ástky, ale už mžeme): Podívej se na m a uzíš Boha. Amen? Co tím vším chci íct? Chci íct jen jednoduchou myšlenku. To, co dláme, a už tady na shromáždní nebo venku na ulicích nebo kdekoli jinde, je, že jdeme odnkud nkam. Podívejme se na to z jiného úhlu a ukažme si to na obrázku Mojžíšova stánku. Jdeme z místa, které se nachází venku mimo stánek, to znamená z místa mimo Boha. A kráíme dál do stánku až do svatyn svatých, kde je Boží sláva, Boží charakter. Když se na stánek podíváte, kde byste v nm chtli být? Pedstavte si to. Ve svatyni svatých? Já také. Je tam krásn, píjemn, je tam pokoj, uklidní se tam vaše mysl, odpoinete si tam od všech soud a trápení. Jen si tam tak sednout... Na vnjším nádvoí je totiž pouš, trápení. Ve svatyni svatých se však ráno probudíte a ptáci nevou, ale zpívají. To jsou velice praktické vci. Já to íkám z vlastní duše, protože moje 5

vlastní duše hledá odpoinutí. A Bh nám odpoinutí nabízí. Dal nám obraz odpoinutí. Dal nám, abychom odešli z Egypta, kde jsme žili v otroctví, abychom prošli pouští, která nám pomže dostat Egypt z nás, a abychom vešli do zaslíbené zem. Izraelci totiž do plnosti odpoinutí nevešli. V Židm ve 4. kapitole se píše, že nám stále ješt odpoinutí zstává. Zstává nám Boží zaslíbení odpoinutí. Víte, o em je odpoinutí? Je o tom, že si mžeme odpoinout na nkolika rovinách. Jedno odpoinutí je od válek, ale druhé je od nás samotných. Odpoinutí, kdy ve vás už nebude soud a strach; kdy se potkáte s bratrem a nevyvstane vám na mysli njaká vc, kterou proti vám má; kdy se potkáte s vlastní ženou a nic vás nebude soudit; kdy se potkáte s kýmkoli a on vás nebude soudit a vy nebudete soudit jeho; kdy pijdete do práce, nkdo se na vás podívá a vy nebudete souzeni, ale budete mít pokoj, víru, nadji, lásku. Tch vcí je tolik! Dnes ješt stále žijeme v soudu. Pijdete do shromáždní a bojíte se. Bojíte se stát vpedu, protože se na vás budou ostatní dívat a budou íkat, že jste mluvili tak i onak. Bojíte se, že nco nedláte podle toho, jak se to vyžaduje. Nkde nkdo íkal, že se má dlat to a ono, a vy to nedláte. Bojíte se, soudí vás to. Soudí vás to ve špatném. Jednou z tch typických 6

vcí, ve kterých lovk zápasí, jsou dti. lovk pijde nkam do spolenosti nebo na shromáždní a má dít v procesu výchovy. Do urité míry ho vychovává dobe a do urité špatn; sám se uí. A dít se zane chovat ne zrovna vhodn. Jak se v tom cítíte? Mizern? Odsouzen? Díváte se okolo, kdo se na vás dívá? Nkdo ekne njakou poznámku a vy si eknete: Zase má nco proti mn! Pak vám stejný lovk podá ruku a vy si íkáte: Jo, te mi podáváš ruku a pedtím jsi mi tady nadával... Je to tak? Je to soud? Je to neodpuštní? Naše dcera, když vidí, že se s manželkou máme rádi a že se k sob chováme hezky, tak se má dobe. Kdybychom se na sebe ale zlobili, už by se tak dobe nemla. Nkdy se doma škádlíváme a malá chvíli neví, jestli je to legrace nebo ne. Tak jen stojí a pozoruje, co se dje. A je vidt, že je rychle pipravená se mít hodn špatn, kdybych chtl mám jakkoli ubližovat. Rozumíte mi? To dít z toho má strach, najednou se cítí nejisté. Ale když vidí, že se máma smje, že je to legrace, je rychle pipraveno mít se dobe a odpoine si. Nefunguje to snad ve shromáždní stejn? Nebo kdekoli jinde? Pedstavte si, že tady budeme kázat a všichni potáhneme za jeden provaz. Jak se budete cítit? Urit dobe. A te si pedstavte, že tady budeme stát a já si budu myslet nco jiného a tento bratr nco jiného a s touhle sestrou už dlouho nemluvíme, protože jsme se trochu nepohodli... Jak se cítíte? Šli byste nejradji dom? Co chci íct? Bh pro nás má spasení. Bh pro nás má záchranu. Bh pro nás má evangelizaci. Potebujeme zevangelizovat každého z nás i lidi venku na ulicích. Nkoho potebujeme pivést z baru od lahve mimo bar, aby si našel zamstnání, aby zaal pracovat, aby ml jiné obleení, aby se pestal oblékat jako svt, aby mu pestala být zima, aby pestal mít hlad, aby pestal jíst to, co jí, ale aby zaal jíst dobré a zdravé jídlo. To je první krok. To je spasení. To je evangelizace. Jestli jste nkdy vidli obráceného narkomana nebo alkoholika, pak takový pohled stojí za to. Pokud jste ho pedtím znali v džínách, vlasy až po pás, temný obliej, špinavého teba i smrdl, byl zlý. Jaký je ale takový lovk uvnit? Silný, vyrovnaný, jenom trochu agresivní? Vbec ne. Je daleko vystrašenjší než vy sami. Vypadá, že má paže samý sval, má na nich nco vytetovaného, na sob koženou bundu, dlouhé vlasy vypadá jako rana, a pitom se cítí daleko mén bezpen než vy. Bojí se. Bojí se sám sebe. Kdo jste etli od Davida Wilkersona Dýku a kíž nebo i jiné knihy, tak víte, že tihle kluci, co chodí s pistolí (a my bychom ekli gaunei ), 7

mlátí v noci hlavou o zem, protože jsou sami a bojí se a chtli by mámu. Pak se ale takového lovka Bh dotkne, zmní ho a vy ho potkáte, jak jde s hlavou vzhru, má normální kalhoty, normální košili, je ostíhaný jako normální lovk, je umytý, ráno se nasnídal, pokud se zrovna nepostí... Prost vypadá slušn. To jsou pozitivní vci. To je obrovská zmna. A proto Ježíš zemel. Proto Bh poslal svého Syna. Aby nás pevedl ze smrti do života. Jenže my tady nejsme nevící, a pesto chci íct: Brati, nezanedbávejte své spasení. Bute promováni od slávy ke sláv. Bh pro vás nemá jen to, co máte v tuto chvíli. Božím zámrem není, abyste se mli špatn. Božím zámrem není, abyste žili v soudu a v odsouzení. Božím zámrem není, abyste byli nemocní. Zní vám to jako hnutí víry? Tohle není hnutí víry, ale realita. Stejn jako není Božím zámrem, abychom byli chudí. Božím zámrem je, abychom byli bohatí. Božím zámrem je, abychom prosperovali. Jenže co to znamená být bohatý? Kolik je to letadel? Nemylte se, brati, nehovoíme tu o njakých statcích i majetcích. Nehovoíme o tom, že kdo má více nahromadných penz nebo kdoví eho, tak je duchovnjší. Ale hovoíme o tom, že Božím zámrem je, aby nikdo mezi námi netrpl nouzi, to znamená, že by neml co jíst a co si oblékat. Pokud tu bude nkdo, kdo nebude mít co jíst, nebude se mít ím oblékat a bude mu zima, tak je to špatn. Takový lovk potebuje spasit, potebuje zachránit. A pitom neíkám, že se jedná o nespaseného lovka. Pesto však potebuje zachránit. Žalm 112,5 íká: Dobrý lovk slitovává se i pjuje, a ídí své vci s soudem. A ve verši 9: Rozdluje štde, a dává nuzným... To znamená, že má co rozdávat. Božím zámrem je, abychom byli pevedeni z nemoci do zdraví. Copak nám Bh nedal dary uzdravování? K emu nám je tedy dal? Abychom byli zdraví! Je to píjemné být zdravý? A jak! A kde všude máme být zdraví? Jedna vc je, že vás teba bolí noha, ale co uvnit, co duše? Dnes, když jsou lidé nemocní, tak je to samý žaludek. A víte z eho? Z nerv deprese, strach, nejistota. Když máte pokoj, tak jste zdraví a ustojíte spoustu vcí. Te existuje takový moderní trend, kterému lékai íkají nabourané vnitní prostedí nebo tak njak. Myslím tím, že když je vám špatn po celém lovku, pijdete k lékam a eknete jim, co vás bolí, oni vám odpoví, že máte nabourané vnitní prostedí že se vám prost zaíná zevnit sypat celý lovk. Nejprve vám totiž zanou zkoumat ledviny, potom slinivku, srdce a plíce a vy si íkáte: Vždy to je od hlavy až k pat! A oni 8

na to: No, ono vám to všechno tak njak pestává fungovat. A zanou vám doporuovat, že musíte zmnit život. Možná zpsob, jakým vám to tady tlumoím, není pímo lékaský, ale co tím chci íct? Srdce vám bije jinak, než má, žaludek vám funguje jinak, než má, hlava vás bolí, a nevíte z eho, všechny ty hladiny v tle jsou najednou úpln jinak... Není to dnes takový trend? Dnes už je normální íkat, že jsem zdravý, což ve skutenosti znamená, že už mám jenom rýmu a bolí m hlava a žaludek. Ale jinak jsem úpln zdravý. Pro to tak je? Jedna vc je velkomsto a druhá je hích. Víte tomu, že je to náš hích? Te to zní jako hnutí víry jste nemocní pro svj hích. Nevím tomu, že když máme zlomenou nohu nebo nco takového, tak za tím nutn musíme hledat svj nedostatek víry. Ale vím tomu, že spousta našich fyzických problém je hích v nás, že se ješt poád nacházíme v ohni. Je to naše neodpuštní, náš strach, naše nevra, naše souzení, které zapíiuje, že jsme nemocní a chudí. Božím zámrem je, abychom všichni spolen usilovali o spasení všech lidí. Kdo jsou všichni lidé? Jsme to my i ti ostatní. Pro to íkám? Protože potebujeme zárove usilovat o spasení lidí okolo nás i o spasení nás samotných. Kdo z vás už je spasený? Ti, kteí jste na tuto otázku odpovdli kladn, máte pravdu. Ti, kteí jste odpovdli záporn, máte také pravdu. Každý z vás to myslí dobe, ale odjinud. Jsme spaseni, protože už nás požárníci vytáhli z hoícího domu, ale nejsme spaseni, protože ješt potebujeme zahojit všechny popáleniny, pevléci se, musí nám dorst spálené vlasy atd. A proto je teba konat spasení. To všechno, co tu dnes slyšíme, je hezké povídání, ale já vím, že víte, o em mluvím. Mluvím o tom, co se týká nás samotných o promn od slávy ke sláv, od Božího charakteru do Božího charakteru. Vím, že Bh pro nás má lepší vci, než máme dnes. I v našich rodinách pro nás Bh má lepší vci, než máme. Pokojnjší. Má pro nás hezí rána, hezí veery, hezí noci, hezí odpoledne, hezí víkendy, hezí pracovní dny. Bh pro nás má i lepší shromáždní, než máme. Víte tomu? eknte mi, co nám chybí? A víme, o co budeme usilovat. Má pro nás Bh více svého Ducha? Pro se Duch Boží mezi námi tak málo projevuje? Málo se modlíme; málo se Bohu otvíráme; je mezi námi odsouzení a málo svobody; zabýváme se jinými vcmi než Božími. Shromáždíme se a Duch by chtl vanout, ale jeden je otoený na jednu stranu a druhý na druhou, takže Duch musí zabrzdit, vyhnout se a zkusit to jinudy. 9

Jak jsme na tom s dary? Víte v dary? Jsme v uritém smyslu letniní shromáždní. Nebo snad ne? Jsme pece poktni Duchem svatým. Jak na tom tedy jsme s dary? Kdo z nás hovoí v jazycích? Myslím tím dvojí: Máte tu schopnost a dláte to? Kdo má dary uzdravování? Jak je to s proroctvími? Obas se tu njaké proroctví, njaká vize nebo njaký sen najde. A co jiné dary? Výklady jazyk tady nkde, tady taky trochu. Ale co chci íct? Nemáte pocit, že je teba se modlit za uzdravení a že nedosahujeme? Nemáte pocit, že bychom se chtli modlit za kest Duchem a že se strašn nademe a obas nedosáhneme? Jediné, co opravdu dokážeme, je poktít vodou. Mn je tak píjemné, když m nkdo pozve, že chce poktít vodou. To mám nacviené, to si dovedu pedstavit. Umím se ped tím pomodlit, dokážu k tomu íct njaký verš, ponoím ho do vody, vytáhnu, i bych ho utel, kdyby bylo teba... Vím, že se to stane. Ono to možná zní legran, ale víte, jakou nedostatenost cítíte, když se máte za nkoho modlit a chtli byste mu požehnat, pinést uzdravení, pinést kest Duchem nebo cokoli jiného a ono se to nedje? A vy pitom víte, že je to ásten proto, že vy. Myslíte si, že se to týká jenom m? Nedávno jsem mluvil s bratrem Burtem Asbillem, vyzrálým a vrným Božím prorokem, a íkám mu: Co íkáš, jak jsme se tam vpedu modlili za kest Duchem? Bh se smiloval, co? Nco se opravdu stalo! A on na to: Víš, já jsem inil pokání. Cítím se tak mizern, že jsme nedostatení k tomu, abychom tyto vci inili. Protože nechodíme na místech, na kterých máme chodit, tak nejsme schopni fungovat v Boží moci. A to je trápení. Jestli to znáte, tak víte, že je to trápení. Chtli byste pomoct, chtli byste požehnat, chtli byste íct slovo, ale nedokážete. To znamená, že Bh pro nás má lepší vci. Co nám tedy na shromáždní chybí? eknte. Chybí nám svoboda? Jak kdy. Cítíte, že mžete pijít do shromáždní a otevít se se všemi problémy? Jak kdy a jak kdo. A to jak kdy a jak kdo je špatn a je poteba to zmnit. To je to spasení, které pro nás Bh má, aby nás pevedl ze smrti do života. Bh nám dal urité zjevení a dává nám na srdce urité vci, které ne úpln iníme. Vidím, kolik nám chybí Božího vidní a slyšení, protože s Bohem nechodíme, tak jak bychom chodit mli. Roky se potácíme, abychom našli Boží vli. Chodíme zleva doprava a ani to nevíme. Pijdeme do církve, a ani církev neví, který smr je ten správný. Doleva, doprava, nahoru, dol. Díky Bohu za to, že slyšíme alespo trochu. Ale eknte, co 10

nám Bh mluvil o vcech, které od nás žádá? ekl, že máme init Boží skutky. Jedno z toho je, že máme jít do ulic. Jak dlouho to víme? A ješt jsme tam poádn nebyli. Vím, že nemžeme dlat všechno a že mnohé vci jsou jen spoustou nápad, ale je teba zaít alespo s tou jednou vcí, kterou nám Bh každému ukázal. Tu a tam možná nco peložíme, tu a tam nkdo nco káže, tu a tam nkam jedeme. Ale já vím, že Bh má nco jiného! V em je tedy naše nedostatenost? V tom, že chodím do práce a nemžu dlat všechno? To není pravda! Je to prost uritá nedostatenost naší chze, naší vlastní chze s Bohem. Bh ty vci dá. Nespoívá to v tom, kolik máme asu, ale v tom, kolik máme víry, kolik máme odhodlání. Možná bych do toho šel, ale dnes ješt ne, protože dnes dávají v televizi ten film mého mládí. A zítra taky ješt ne, protože to zase dávají ten film, o kterém všichni mluvili v práci. Rozumíte mi? Tohle všechno chceme dlat. Haleluja! A jsou lidé spaseni! Ale nedli mám jen jednou za týden a trávit ji celou ve shromáždní... Zrovna jsem se oženil... To snad každý pochopí. A mimochodem jsem také koupil nové auto. Nebo nové voly? Te zrovna nevím. Musím ho/je vyzkoušet. Co chci íct? POJME EVANGE- LIZOVAT! Sebe i lidi okolo nás, v církvi i mimo církev. Boží povolání jsou rzná. Vím o lidech, kteí mají povolání pro nev- ící. Vím o jiných, kteí mají na srdci evangelizovat vící. To je v poádku. Vím o nkom, kdo má povolání pro Prahu. Vím o jiném, kdo má povolání pro vesnice okolo, a vím také o jednom, který by chtl cestovat po svt a zvstovat evangelium rzným národm. I to je v poádku. Ale konejme to spasení. Myslím si, že si všichni potebujeme velmi jasn íct, že potebujeme spasení, že potebujeme záchranu. Musíme volat k Bohu, aby nás spasil. Je tu mezi námi snad nkdo, kdo je spokojen se stavem, v jakém se nachází on sám, jeho rodina i shromáždní? Nebo alespo spokojen s jednou z tchto tí oblastí? Já to urit nejsem. Nejsem spokojený sám se sebou ani se svojí rodinou ani se shromáždním. A to neíkám jen jako takovou tu frázi, že lovk má poád co zlepšovat. Vím konkrétn o nkolika vcech, do kterých potebuji tnout, kde potebuji, aby mi Bh pomohl, abych odešel z toho trápení, abych odešel z té bídy. Už jako vící lovk jsem ped maturitou jel se školou na chmel. Chmelová brigáda je celkov taková dost hrozná vc. Na jedné stran se tam pracuje, ale v podstat je to celé úpln o nem jiném. Já tam tehdy jel jako erstv obrácený kes an. Každý veer jsme tam chodili do hospody. Pro- 11

tože jsem byl kes an, tak jsem jen pil neopíjel jsem se. Takže jsem ml vždycky maximáln osm piv. A mj spolužák, také kes an, vypil maximáln litr vína. Ostatní pili samozejm mnohem víc. To prost byla míra našeho spasení. Vy víte, že to je hloupost; i já to dnes vím. Ale tehdy jsme v Kristu byli, kde jsme byli. A pestože jsme nebyli úpln opilí, stejn, když jsme v noci pišli ze zakouené hospody a ráno mli vstávat, nestálo to za nic. Sice jsme teba nastupovali do práce až po obd, takže dopoledne jsme mli relativn volno, ale stejn jsme se cítili zle. Hlava byla taková njaká divná, byli jsme ospalí, mli jsme od hospodského koue zarudlé oi. Ml jsem tam s sebou pár knih, mimo jiné i Bibli. A vždycky dopoledne jsem si etl. Hlava m bolela, oi jsem ml zarudlé, ale etl jsem všechno o tom, jak máme zvítzit. Nesute m, protože já dlal to nejlepší, co jsem tehdy znal. Až jednoho dne jsem si ekl: Dost, já se tady vždycky ráno probudím a je mi tak zle. Dnes veer do hospody nepjdu! A inil jsem pokání. Bylo mi trochu nepíjemné nepidat se k ostatním, protože všichni moji kamarádi šli a já vdl, že pijdu o všechnu tu legraci, která tam byla. Ale rozhodl jsem se. Veer jsem si tedy etl Bibli a šel spát už nkdy v deset. Druhý den ráno jsem se probudil a bylo to až k neuvení. Teprve v tu chvíli jsem si všiml, že je léto a že je krásn. A zatímco všichni spali do jedenácti, protože byli opilí (nebyli totiž kes ané), já si venku natáhl deku, díval jsem se okolo a íkal jsem si: Nejsem to blázen? Co jsem to tady celou dobu dlal? Dnes je mi tak píjemn! A najednou jsem ml chu to všem íct. íct jim: Pojme se projít, vždy máme celé dopoledne volno! Zajímavé, ale najednou vám zase chutná snídan. íkáte si: To je docela dobrý sýr. Pedtím, pokud jste snídani náhodou nezaspali, to bylo: Zase sýr! Rozumíte mi, co chci íct? Zmna! Co se stalo? Vždy jsem byl vící! Ale byl jsem erstvý vící a nikdo mi v tch vcech neporadil. Najednou však došlo k urité zmn a mn se tak píjemn vstávalo. Možná si íkáte: Jo, to sis íkal vící? Takový vící! Ale eknte mi, jak se nkdy cítíte ráno vy? Stane se vám nkdy, že se veer díváte v televizi na zprávy, zprávy skoní a vy si eknete: Ješt hodinku u té bedny vydržím, vždy je to docela zajímavé. A sedíte a sedíte a televize hraje a hraje a najednou je deset a dvanáct a vy si eknete: Na co to tady koukám? Vždy to nemá hlavu ani patu. Tak ji vypnete a ráno vstanete úpln stejn jako já na chmelu po noci strávené v hospod. Nemám pravdu? Nevím, kdo z vás to zná. Možná to nkteí neznáte a to je dobe. Já to znám a vím, jaké to je, 12

když je lovk po celém dni unavený a íká si, že nemá sílu vbec na nic; ani si íst, ani cokoli jiného, jen se dívat na televizi. A ráno se probudí jako otrok. Pohádali jste se nkdy veer doma? My se doma díky Bohu nehádáme. Ale obas se stane, že si ne úpln porozumíme. Nkdy už je as jít spát a my vidíme, že nejsme schopni svoje neporozumní vyešit. Není to hádka jako taková, že bychom na sebe kieli nebo házeli hrnce nebo nco podobného. Ale je to prost neporozumní, kdy o nem hovoíme a nejsme schopni vstoupit do Krista a pinést Krista jeden druhému. Zkoušíme se modlit, ale možná máme v srdci njakou hokost a není nám úpln dobe. A ráno vstaneme, podíváme se na sebe a cítíme, že mezi námi není svoboda. A íkáme si: Potáhneme to s sebou další plden nebo den, anebo jsme schopni s tím nco udlat? Nkdy si musíme sednout a teba se i vybreet, nkdy se potebujeme modlit, jindy zase hovoit. A to je cesta ze smrti do života. Bh pro nás má nco lepšího! Vždy to znáte. Nkdo vám ekne: Brate, máme tady krizovou situaci, nkdo u vás bude muset na as bydlet. Kdy? Za hodinu. Co vám na to ekne žena? Pestože jste pánem domu, voláte jí celí roztesení: Miláku, víš, mám takovou zprávu. Nevím, jak to mám íct, bojím se, bojím. Víš, nkdo by u nás mohl bydlet, už za hodinu. Ale jenom na týden. Trochu to tu dramatizuji, ale vy urit víte, o em mluvím. Nebylo by vám píjemnjší zvednout telefon a íct: Mámo, situace je taková a taková, udlali jsme to a to. Nebo nkdy zapomenete nco udlat. Manželka vám to tikrát pipomene, a vy to pesto neudláte. A pak se skoro bojíte, co se stane, co vám ekne. Rozumíte mi? To jsou všechno vci, ze kterých nás Bh chce vysvobodit. Ze všech soud, ze všech strach, ze všech pomluv. Stalo se vám nkdy, že jsem kázal Boží Slovo, díval jsem se pi tom na vás a vy jste mli pocit, že se na vás zlobím nebo že mluvím práv o vás? Já bych ekl, že za mnou s tímhle pišla minimáln polovina lidí. Bhem jednoho shromáždní za mnou pijde snad deset lidí a všichni mi íkají: Prosím t, pro jsi o mn dnes mluvil? Co proti mn máš? Bh nás od toho všeho chce osvobodit. Bratr ducille na jedné kazet íkal: Víte, já vás nemžu ani pozdravit, abyste se neurazili. Pijdu na shromáždní unavený, protože jsme do noci nco ešili, vejdu do konferenní místnosti, ve které je snad sto lidí, a než projdu ode dveí ke svému sedadlu, pozdravím patnáct lidí a tináct z nich se urazí. Pro se urazili? No, protože jsem jim ekl jen: Ahoj, brate, a šel 13

jsem dál. A vy si eknete: Cestoval jsem stovky kilometr, on m vidí po msíci a ekne mi jenom,ahoj, brate. On se na m zlobí, on proti mn nco má. Neznáte to? A bratr ducille íká: Brati, vzpamatujme se. Já vás nemžu ani pozdravit, abych vás neurazil. A pitom mi jen bhá myslí moje vlastní starost. My to s mojí ženou známe. To nejsou jenom oni. Taky jsme pijeli na konferenci a dokonce jsme museli jet pes moe. Jste tam, kolem spousta bratr a vy máte pocit, že vás ducille uvidí, pobží k vám a ekne: To jsem rád, že t tady vidím. Všechno v poádku? On to nkdy udlá a nkdy taky ne. Protože teba zrovna ped chvílí opravdu nco ešil a už jde na shromáždní pozd. Ale my si ekneme: On se na nás zlobí, co? Nemli jsme mu zavolat? Nebo mu nkdy telefonujete. Nevím, jestli nkdo máte tu zkušenost. Zavoláte mu, pozdravíte ho, zeptáte se, na co potebujete, a máte chu s ním strávit v rozhovoru dalších pt minut. Ale pitom cítíte, jak vás tlaí k ukonení. Takže se nezmžete na víc než na ahoj. Sedíte u telefonu, hlavu v dlaních a íkáte si: Co jsem ekl špatn? To je divné. A pemýšlíte, jestli jste ho dostaten pohostili, když u vás byl minule, jestli jste udlali, co jste mu slíbili... Bh nám z toho všeho chce dát vysvobození. Tohle všechno je totiž peklo. A to je evangelizace. Evangelizace je o tom, že máme být promováni od slávy ke sláv. Abychom si odpoinuli. Abychom toho mohli nechat. Abychom nesoudili a nebyli souzeni. Abychom neporovnávali, co íkal jeden a co druhý; abychom nepemýšleli o tom, kdo má co proti mn, kdo je lepší a kdo horší, koho dti sedí slušn a koho nesedí, kdo je na shromáždní a kdo ne. Mli bychom tu te všichni sedt a vdt, že pokud tyto vci známe, je to otázka minulosti. To je spasení. A to pro nás Bh pipravil. Kdybych tady ml zdraznit jedno jediné slovo, které jsem chtl íct, bude to ZMNA. Naše spasení je zmna. Jak poznáte spaseného lovka? Podle toho, že je jiný, že je zmnný. Pokud nkoho znáte ped obrácením a po nm a ten lovk je stále stejný, pak nco není v poádku. Pokud potkáte jakoukoli Boží služebnost, jakéhokoli bratra po deseti letech a on je poád stejn dobrý, stejn pomazaný, tak to je problém. Víte tomu, že byl Pavel dvacet let po svém obrácení stále stejný? Vzpomete si, jak to bylo s Janem Markem. A to byl Pavel apoštol! Jak dlouho tehdy chodil s Kristem? Dvanáct let plus ješt nco navíc? A klidn ekne: Hele, Jane Marku, jednou jsi m v tom nechal, tak už o tebe nemám zájem. Pokání 14

nepokání, nic takového neberu. A už vbec neberu to, že jsi ní bratranec i co. Nejdu s tebou a nemám ani zájem, abys ty chodil se mnou. Nechci s tebou mít nic spoleného. Bylo to dobe, nebo špatn? Samozejm, že špatn. Co se ale stalo na konci? Na konci spolu Pavel a Jan Marek sloužili. Pavel se zmnil. Píše ve svých listech: Jan Marek je mi jedním z nejvtších pomocník. Sedím v ím ve vzení a ten, kdo mi tu nejvíce pomáhá a je pi mn dnem i nocí, je Jan Marek. Tento muž je oporou pro Boží království. Pavel se zmnil. Co apoštol Petr? Vidí ped sebou plachtu plnou zvíat a slyší hlas, který íká: Co jsem já oistil, nepovažuj za neisté. To je sice hezké, ale te tu jsme s Jakubem, spolu s námi jsou tu Židé i pohané, a tak s pohany jíst nebudeme. Co se stalo pozdji? Jedl s nimi? Jedl. inil pokání. To znamená, že je poteba se mnit. Jaký byl Petr? Byl od poátku odvážný? Ne? Jak to, že ne? Všichni se rozutekli, ale on íkal: Já? Já s tebou, Ježíši, budu až do konce. Já t nezapu! To je odvaha, ne? Takže byl odvážný. Já vím skutek utek. To znamená, že nebyl odvážný, ale že byl zbablý. Co to mluvíš? Toho lovka já neznám. V život jsem ho nevidl. A to ekl nkolikrát. Po tech a pl letech Ježíšovi po boku! Ale co íkal padesát a pár dní nato? Lépe jest poslouchati Boha nežli lovka. Klidn m zbiujte, klidn m zabijte (což se nakonec i stalo), já Ježíše znám a budu poslouchat Boha více než lovka. Tváí v tvá biování. Nakonec tedy byl odvážný. Kde vzal svoji odvahu? Od Boha. Jste vy odvážní? Pokud ne, Bh pro vás má odvahu, abyste se mohli staten postavit nejprve sami sob, potom ve své rodin, ve škole, v práci. Jste piinliví, nebo líní? Piznejte si sami sob svj problém. Nebo si ho radji schováte? Bh pro vás má, abyste byli pilní, a ne líní. Bh nám všem dává nadji, že nebudeme líní, ale že budeme schopní pracovat. To je vysvobození, na které ješt v plnosti ekáme. Soudíte? Bh má vysvobození. Bh má zmnu. Zmna je pece Božím zámrem. A kdykoli budeme v Bohu cokoli dlat, jakoukoli ást evangelizace, a už v církvi, na ulicích nebo doma v rodin, budeme to dlat pro zmínnou cestu stánkem, kde jsou všude rozeseti lidé: mimo stánek jeden, na vnjším nádvoí u mdného oltáe jeden, u mdného umyvadla další, ve svatyni další. Pro tedy chceme promítat dokument o archeologických nálezech, které potvrzují Bibli? Protože chceme jednoho z tch lidí mimo stánek posunout dovnit. A možná jednoho lovka od mdného oltáe k umyvadlu. 15

Pro tady ped vámi te stojím? Odkud kam vás chci nasmrovat? Možná do svatyn ke stolu chleb pedložení, abyste se sytili z Krista. Na zaátku jsem se ptal, co to je evangelizace. Lidé mají asto pocit (a to bych nechtl, aby platilo pi nás), že evangelizace je o pesunu z mimo stánku do stánku na vnjší nádvoí. To je totiž jen ást pravdy. Pokud bychom takto smýšleli, tak se všichni zabydlíme na vnjším nádvoí a budeme volat na ty, co stojí mimo stánek, aby vešli dovnit. Okolo mdného oltáe pak bude pomrn plno a ve zbytku stánku všude prázdno. Ale evangelizace je o tom, že u mdného umyvadla musíme ktít vodou a modlit se, aby Bh poktil Duchem. Ve svatyni je teba spolupracovat s Bohem, sytit se z Krista, obtovat svoji duši a promovat se. To je evangelizace. To dlali apoštolové. Neustále pracovali na tom, aby ty, které našli mimo stánek, tlaili dovnit. Tch, které našli stát na vnjším nádvoí, se hned ptali: Co tady dláš? Jdi dál. Jsi poktný? Nejsi? Modli se za kest. Jsi poktný Duchem? Nejsi? Modli se za kest Duchem. A to Bh chce i od nás. Pro o tom všem mluvím? Protože pokud jste si všimli, Bh nám dal uritý prlom v Duchu. Všimli jste si, co se dnes dlo pi chválách? Nco se s námi muselo stát. Bh totiž shromáždní nedá chvály, které vycházejí zpedu od tch, kdo hrají na nástroje. Chvály musí vycházet zprosted lidu. A Bh musel udlat nco jak s tmi, kteí nás do chval vedli, tak i s námi ostatními. Jen napl by to nefungovalo. A já si íkám: Bože, já chci zachytit to, co Ty dláš. Nechci, aby mi to uniklo. Toužím zachytit Boží vanutí, tak jako korouhvika chytá vítr, když vane. Cítím to, vím, že to tady je, a chci to chytit. Vím, že k nám Bh mluví. V Bohu jsou uritá období, která mají svj zaátek i konec, a každé staré období vždy vystídá nco nového. A tak i pro nás má Bh nco nového a klade nám na srdce, abychom evangelizovali. Zanme mimo stánek a jdme dál vnjším nádvoím až do svatyn svatých. ím blíže zlatému oltái evangelizujete, tím tžší se to zdá. Ale nevzdávejte se. Bh nám íká, abychom nezapomínali na ty lidi v baru. Když jsem já na chmelu pil svoje piva, tak jsem taky byl v baru (i v hospod). A také jsem poteboval vtší míru spasení. A i další brati. Napíklad George Herrig. George byl alkoholik a sedával po barech. Ale Bh ho zachránil. A je hodn málo lidí z tch, které znám, snad jen David Wilkerson, o nmž vím, že v jeho rodin byli všichni po sto generací nazpt kazatelé kteí 16

nikdy neprošli špinavými vcmi svta. Ale a se podíváte na kteréhokoli jiného bratra, kterého známe Cecil ducille, Burt Asbill atd. to všechno jsou brati, kteí byli híšníky ve svt, kteí kdysi sedávali v barech. Bh má tedy pro nás evangelizaci. Jdte a zvstujte evangelium. Zante ve své vlastní rodin. Víte tomu, že máte evangelizovat svoji vlastní rodinu? Svoji manželku, svoje dti, sebe samého? Víte, že od vás Bh chce, abyste si doma sedli okolo stolu, jak nás tomu vyuoval bratr Bill Mercer, a evangelizovali svoji rodinu? Abyste je penášeli ze smrti do života? Jaký zpsob k tomu zvolíte? Mámo, tohle teda opravdu dláš špatn. To se dlá jinak, tak to jinak dlej! Takhle? Ne! Položte za toho druhého lovka svj život. A jak je to ve shromáždní? Hele, love, seš úpln mimo. Ml bys se sebou nco dlat! Tohle jsi udlal špatn, tohle taky. ekal bych, že budeš daleko víc produkovat, daleko víc se modlit, a ty se poád potácíš ve svých vlastních problémech! Nechceš toho už konen nechat? Není práv takové naše pemýšlení? Místo toho, abychom mleli a doma pak ekli Bohu: Bože, nevím, co se s mým bratrem dje, ale modlím se, abys pomohl. Pokud na svých bratrech nco vidíte, pak to vidíte bu z ábla, a to je teba odmítnout a pestat to vidt, a nebo to vidíte z Boha, a pak vám Bh spolu s tím nco dává. Bože, tys mi ukázal tuto vc, co pro to mžu udlat? Mžu se modlit? Kde mžu pomoct? Jak mžu pomoct? A když se budete modlit, Bh vám teba nco ekne. A vy toho trápeného lovka pak mžete evangelizovat, zvstovat mu radostnou zprávu, že jsme peneseni ze smrti do života. Každý z nás potebuje pijít ped Boha a íct: Bože, já chci evangelizovat. Chci init tvoji vli, a je to cokoli. A se jedná o kteroukoli ást, a mám být kdekoli, init cokoli na sob, na bratrech, na lidech ve svt. Evangelizujte. Možná si íkáte: Bože, já nejsem schopný lidem moc mluvit. Tak zani mluvit sám sob! Když budeš evangelizovat sebe, tak pomžeš. Když se posuneš kousek víc do Krista, Bh ti dá víc a pomžeš tím. Každý z nás má v Bohu svj díl, svoje povolání. I pro každé obecenství má Bh svoje povolání. A já vím, že Bh chce rozšíit naše obzory. Nedlám si nadji, že nás pjdou milióny. Abych pravdu ekl, to ani nechci. Ale dlám si nadji, že budeme init Boží vli. Teba nás poetn nebude o mnoho víc, než je nás te, ale to není vbec podstatné. Podstatné je, že budeme init Boží vli a že se na své cest za Bohem na žádném míst nezastavíme, ale budeme neustále pracovat na tom, abychom byli pe- 17

souváni ze smrti do života, od slávy ke sláv, tak jak uzíme Krista. Kéž vám Bh na té vaší cest mocn požehná. 18