1 ZMĚKČENÍ A REDUKCE - MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ ZÓNA ZLÍN Po deseti letech od vyhlášení MPZ a vydání Hlavních zásad PO vznikla petiční akce majitelů domků za úpravu podmínek stavební činnosti, zmenšení rozsahu zóny. Dosažený stav je výsledkem uplatnění Hlavních zásad, tak říkajíc prověrkou jejich použitelnosti. Návrh na změkčení podmínek ochrany a redukci památkové zóny předjímá řešení situace a vzbuzuje nedůvěru Ministerstva kultury. Proti sobě zde stojí dva zájmy. Zájem STPP prezentovaný stanoviskem ministerstva, jehož cílem je ochrana, uchování integrity zlínského meziválečného stavebního souboru. Zájem majitelů nemovitostí v zahradních čtvrtích na zlepšení plošného, provozního, sociálního standardu jejich domků. Pozoruhodné je i to, že zájem investorů o stavební činnost v centru, která bývá někdy zdrojem excesů, zde nehraje žádnou roli. Bereme-li oba zájmy jako legitimní, pak musí být původní Hlavní zásady nahrazeny novou soustavou regulativů, která usmíří obě hlediska a zamezí pokračující devastaci centra. Myslím, že je možno toho dosáhnout, nikoliv opakovaným podáváním žádosti o změkčení a redukci, nýbrž přípravou Nových regulativů, které by spojovaly praktická hlediska s hledisky ochrany. Deset let praxe s Hlavními zásadami je dobrou výchozí základnou pro překonání dosavadního mechanického výkonu památkové péče. Památkovou ochranu nelze vztahovat toliko k povrchu staveb, jednotlivým architektonickým článkům. Musí zahrnovat zejména ochranu urbanistických, souborných hodnot a to jak v centrální části, tak v ostatních čtvrtích. Dokonce soubor nových regulativů, pravidel ochrany má být odvozen též z hlediska územního. Změna pohledu spočívá v tom, že hlediska památkové ochrany zlínského stavebního souboru by měla být obsažena, zahrnuta v územních regulativech vztahujících se k jednotlivým charakterově odlišným částem města. Formulace předmětu ochrany má značný význam pro praktický výkon památkové péče. Řekněme, že zahradní čtvrti vyžadují jinou metodiku ochrany než zbývající části MPZ. Má-li se předejít dosavadnímu mechanickému způsobu výkonu památkové ochrany, pak musí být struktura souboru charakterizována hlouběji. Jeho význam spočívá přece v jeho rozsahu, různorodosti, vztahu nového města a přestavěného původního města. Tak by se daly urbanistické hodnoty postihnout zkráceně asi takto: a/ Celkový velkorysý rozvrh zakotvený Základním upravovacím plánem Velkého Zlína z roku 1935 (F. L. Gahura). b/ Myšlenka vložení obchodního, společenského centra a shromažďovacího náměstí do předzávodního prostoru továrny. c/ Náměstí T. G. Masaryka v opozici k linii třídy T. Bati. Vztah škol a internátů prostřednictvím snesené budovy 1. ZDŠ. d/ Souběžná přestavba původního města s dostavbou nového města a způsob propojení dvou zastavovacích principů do jednoho celku.(štefánkova v úseku Školní-Osvoboditelů) e/ Vztah dominant centrální části a východní části města. Výlučné postavení pásu výškových staveb východní části k přilehlým plochám zahradních čtvrtí. f/ Kvality veřejného prostoru zlínských zahradních čtvrtí, střídání jeho charakteru. Z uvedeného je zřejmé, že petiční akce občanů se vztahuje jen k určité části výkonu památkové ochrany, přesto je inovace pravidel nutná, stejně i potřeba provázanosti hledisek územní regulace a památkové ochrany. Dosažený stav nasvědčuje tomu, že již nelze prodlužovat několik desetiletí trvající etapu přímého výkonu regulační činnosti pro jednotlivé samostatné případy v centru. Bez regulačních plánů, zpracovaných pro charakterově odlišné části, nelze úspěšně a efektivně řídit stavební činnost, uplatňovat ochranu hodnot centrální části města a dalších čtvrtí. Což se nevyskytují největší defekty (např. budova pošty, zánik Malotovy kavárny, nástavba AVIONU, nástavba nároží T. Bati - Osvoboditelů) právě v centrální části města? Zájem památkové ochrany musí být obsažen v regulačních plánech, které zoufale schází. Zdánlivě jednoduché řešení, změkčení,
2 řekněme liberalizace podmínek památkové ochrany není možné. Podmínky nemohou být jednostranně uvolněny, neboť představují nástroj, který slouží naplnění určitého záměru, kterým je zachovat soubornost, jednolitost městského veřejného prostoru. U současných Hlavních zásad památkové péče pro stavební činnost v MPZ část zahradní čtvrti je právě jejich praktickou aplikací v uplynulém období jasně doloženo, že soustava několika jednoduchých hesel nemůže zajistit autorsky kvalitní plnění kulturně náročné úlohy, jakou přístavba RD nesporně je, neboť začasto mechanické uplatnění jmenovaných bodů nevede ještě k proporčně uspokojivému výsledku. Zejména podmínka paušálního lícování přístaveb s původními RD je problematická. Sekce domků jsou do uličního prostoru natočeny nárožím, méně často jsou situovány souběžně s osou komunikace (Díly). Je-li nutno chránit zejména charakter veřejného, uličního prostoru, pak přístavby lícované k bočnímu průčelí přesahují v 50% možných případů uliční čáru a zasahují do něj, narušují pravidelný charakteristický rytmus nároží. Vsazení přístavby do linie stavební čáry nedeformuje uliční prostor, lépe vyhovuje zájmu památkové ochrany. Regulace uličního prostoru odsazením přístaveb Nové regulační zásady samy o sobě nemohou zaručit kvalitu projekční činnosti jak v zahradních čtvrtích, tak ve veřejném uličním prostoru centrální části města. Rozhodující pro výkon ochrany zůstane způsob jejich uplatnění při praktickém výkonu povolání. Dokonce zde leží těžiště celého problému. Nejen šablonovitý výkon památkové ochrany je totiž příčinou neutěšeného stavu. Rozhodující podíl na výsledku bude mít vždy ten, kdo přistupuje aktivně k řešení konkrétní úlohy. Podstatou práce na umělém prostředí není totiž prostá adice jednotlivých zadaných prvků, nýbrž zejména vzájemné vztahy, poměry těchto částí a jejich vztah k celku. Není se čemu divit, že druhořadý autor, dbalý úzkostlivě všech regulačních pokynů, nedochází nakonec k uspokojivému výsledku. Proto by součástí návrhu regulačních zásad měla být i právně podložená metodika projektové přípravy včetně výběru zpracovatele v konceptní fázi práce tak, aby ne každý měl přístup k tomuto, ve svých kulturních souvislostech náročnému úkolu.
3 Regulace uličního prostoru lícováním přístaveb Regulační zásady památkové péče pro jednotlivá území MPZ Zlín jsou velmi užitečnou, naléhavě potřebnou osnovou výkonu stavební činnosti v zóně. Ve své literární podobě však nemohou nahradit regulační plány jednotlivých částí města obsahující kompoziční schéma, širší kompoziční vazby, výčet chráněných staveb, regulativy územní ochrany, stavební ochrany. Přiložené situační schéma výkres č. 1 obsahuje některé nepřesnosti, které by se mohly přenášet do návrhu. 1/ Regulaci východní části areálu továrny, náměstí Práce, náměstí T. G. M., areálu škol, městského parku by bylo vhodné pojímat jako jeden celek. Svědčí o tom rozložení dominant, poloha budovy 1.ZDŠ. 2/ Bloky přilehlé jižní frontě náměstí až ke Štefanikově třídě tvoří organickou součást regulace původního středu města. (viz autentický text F. L. G.) 3/ Rozhraní mezi oddílně regulovanými plochami východní části jsou nepřesné. Například obestavění Štefanikovy třídy v úseku staré divadlo Díly VI je regulováno společně jako jeden uliční prostor. 4/ Zcela schází regulační vklad J Voženílka zahrnující východní cíp areálu továrny, východní část areálu skol, východní pás obytných domů mezi třídou T. Bati a železnicí, Fučíkovu čtvrť, areál škol Burešov, Benešovo nábřeží, Věžové domy na Ševcovské, Januštici, U Sokolovny, Potoky tvoří organizační dominanty tak zvaného východního centrálního sektoru navrženého omylem k vynětí z MPZ. (Alternativní umístění výškových objektů J. Voženílek, V. Kubečka, 1947) Výkres č. 2 Regulace území městské památkové zóny. Rozdělení území MPZ na cca padesát sektorů je neorganické, příliš podrobné, neboť sousedící sektory mají často shodná regulační pravidla. Například budovy nového náměstí se nacházejí ve třech sektorech, (ONV, hotel, obchodní dům) ačkoliv spolu tvoří jeden kompoziční celek a podmínky jeho ochrany mají sloužit posilování integrity. V řadě případů mají sousedící samostatné sektory zcela shodné regulativy (25, 26, 27). Někdy je kompaktní sektor, výsledek ucelené stavební etapy, rozdělen do více polí (28, 29). Dělení do stejnorodých sektorů z hlediska ucelených stavebních etap, nebo z hlediska kompoziční homogenity, četnosti výskytu obdobných znaků (silueta, měřítko)) je pro usnadnění výkonu ochrany dosti podstatné. Proč má například každý z kompaktních bloků přilehlých náměstí Míru podléhat jinému režimu regulačních pravidel? Hranice sektorů by neměly vždy procházet středem ulice, která vytváří ucelený veřejný prostor.
4 Území č. 1 areál Baťových závodů. Podstatné je zachování a rozvíjení zastavovacího schématu sekcemi 3x13M. U výrobního areálu v uzavřené podobě je však hlavním rysem způsob zvyšování výtěžnosti území, který vyplývá z povahy výrobní činnosti. Například výhody sdružování sekcí na jednotné komunikační osnově byly prokázány již Generelem n. p. SVIT z roku 1985. (I. Přikryl a kol.) U vybraných staveb uplatnit konzervační princip ochrany. Chránit systém železobetonového skeletu do opakovaně použitelného bednění. Při utváření výplně vycházet ze soudobých poznatků stavební fyziky, nároků na vytápění, větrání a eliminaci tepelných zisků. Přitom používat vždy materiály v oproštěném stavu (sklo, ocel, keramika, beton, vlákninocementové elementy, plech apod.) Projektovou přípravu podrobit zvláštnímu režimu schvalování (UHA,PTPP), s důrazem na kvalitu konceptu, výběr zpracovatele. Je nereálné svazovat vnější vzhled budov sloužících široké škále výrob, mnoha uživatelům, požadavku na jednotný vzhled, neboť to neodpovídá ani soudobému technickému standartu, ani změně vlastnických vztahů a škále zastoupených činností. Jednotícím prvkem je zde železobetonový skelet. Současně mají umožnit regulační zásady možnosti konverze prvních sledů továrních budov na nové funkce rozšiřovaného náměstí Práce. Po odstranění barier mezi náměstím a východní částí původní továrny si lze představit adaptaci výrobních budov na polyfunkční domy s náplní obchodu, služeb, administrativy, ubytování, zdravotnictví, sportu bydlení apod. Území č. 2 Letná, kobercová zástavba. Regulativy vychází ze současných, praxí překonaných zásad ochrany. Vyžaduje zpracování regulační studie za účasti veřejnosti. Stanovit takové možnosti rozšíření, které jsou únosné z hlediska ochrany veřejného, uličního prostoru a nepůsobí jednostrannou výhodu na úkor souseda. Členění MPZ Zlín na sektory z hlediska charakteru regulativů Území č. 3 - Letná, třída T. Bati Návrh regulativu v části kromě budovy polikliniky a Okresního úřadu lze u ostatních staveb uvažovat o dožití ukazuje, že Zásadám stavění v MPZ schází urbánní charakter. Nelze vážně uvažovat o dožití budov S-projektu a pojišťovny, které spolu s poliklinikou vymezují náměstí, které je ostatně fragmentem pásu veřejných staveb souběžným s třídou T. Bati (J. Voženílek). Pokud nebude
5 památková péče pojímána v kontextu územního plánování, pak bude město upadat do kulisovitého, neživotného charakteru. Území č. 4 náměstí Práce Schematické rozhraničení sektorů této části města zabraňuje správnému výkladu územního kontextu. Jižní část náměstí nechybí, neboť ji tvoří severní fronta původního výrobního souboru s budovou č. 21. Doporučení k symetrickému pojetí dostavby by oslabilo účinek příčné osy náměstí T. G. M. i když topografie k němu svádí. Mnohem důležitější je navodit dnes přijatelnými prostředky vztah k náměstí Míru. Nutno ověřit regulací. Území č. 7 centrální prostor náměstí T. G. M. Regulační zásady hodnotí prostor jako poněkud nejednotný Silná slova pro soubor, který je stěžejní prací F. L. G. Hranice mezi areály 4, 7, 12 je umělá. Hodnocení zcela pomíjí souvislost areálu internátů, náměstí Práce a areálu škol, což je velmi nebezpečné z hlediska využití prostoru po 1.ZDŠ. Zde je možno počítat pouze s replikou, která v nárožní poloze původně kloubila všechny tři výše zmíněné areály. Regulativ opět pomíjí urbánní rys zlínského souboru. Formulace bodu 7 hrozí narušením celistvosti, jako v případě bodu 3. Území č. 12 Hradská areál škol Nutno zdůraznit ochranu volného prostoru sevřeného severními štíty škol a jižní frontou Štefánkovy třídy. Dva zastavovací principy se zde setkávají a společně vymezují veřejný prostor. Bylo by vhodné prolomit nový trakt na Hradské veřejným vestibulem, uvolnit proluku mezi dvěma bloky škol od provizorního přístřešku a podpořit tak původní prostupnost areálu v obou směrech, zlepšit atmosféru hřiště (parku), jež je dnes neprostupně obklopeno souvislou hradbou budov. Případ kulisového výkonu památkové ochrany bez inspirace původním územním konceptem. Území č. 13,14 Sadová-Štefánkova, Sadová-T.Bati Formulace Území nevykazuje hodnoty nutné pro zařazení do MPZ snad popírá vztah bloků k areálu škol, parku, náměstí Míru, kostelu? Území je regulováno Gahurou v rámci Upravovacího plánu Zlína z roku 1935 (viz příloha) je uceleným souborem ustáleného typu městských domů s obchodním parterem a třemi obytnými etážemi. Nestojí za formulaci regulačních zásad? Příkladem nevhodného zásahu je střešní nástavba na rohu Štefánkova-Osvoboditelů, nebo úprava parteru Plesníkova domu na ul. Školní. Vedou snad hranice památkového zájmu mezi domy z režných cihel a budovami omítanými? Území č. 32, 35 Zahradní čtvrti Díly, Lesní čtvrť Zástavba přilehlá po obou stranách Štefánkově třídě tvoří jeden celek. Také zastavovací systém sekcemi rodinných dvojdomků seřazených do uliční čáry souběžně s osou komunikace je odlišný od struktury zástavby kolem komunikací vybíhajících šikmo vzhůru. Pro dva odlišné zastavovací systémy nelze použít shodné regulativy, nýbrž je nutno je odvodit z územního regulačního plánu, který současně prokáže reálnou míru adaptability jednotlivých stavení. Kriteriem je zde ochrana veřejného, uličního a veřejného zahradního prostoru. Změkčení a redukce otevírá pole relativizaci průkazných hodnot. Nové podmínky památkové péče je nejprve nutno odvodit z podstatných rysů předmětu ochrany. Nemohou být definovány pouze povrchem, výběrem architektonických prvků. Vedle konzervační metody je třeba uplatnit širokou škálu regulativů, které podpoří celistvost zlínského stavebního souboru, zamezí
6 dalším excesům a umožní jeho adaptaci na budoucí potřeby. Ve skutečnosti nelze územní regulaci a památkovou péči oddělit. Jedno je obsaženo v druhém a pouze společný výkon může předejít schematické, kulisovité, neživotné pojetí. Veškeré středověké, dnes památkově chráněné městské soubory, jsou výsledkem uplatnění jednoduchých regulačních metod, jistého kodexu příslušnosti k obci. Zdeněk Chládek architekt