Keramika a cihly Ústav stavebního zkušebnictví FAST, VUT v Brně Ing. Ondřej Anton, Ph.D. Keramika Soudržná polykrystalická látka, získaná převážně z přírodních anorganických nekovových surovin s určitým podílem skelné fáze, získaná zpracováním do tvaru a vypálením v žáru, při kterém dojde slinováním ke zpevnění a dosažení požadovaných fyzikálně mechanických vlastností. Keramické výrobky Tradiční keramická výroba je založena na použití přírodních surovin, které mají schopnost po smíchání s vodou vytvářet plastické těsto. Vytvarované výrobky z tohoto těsta mají schopnost podržet si svůj tvar i po vysušení. Historie Historie cihly Nejstarší nálezy nepálených tvarovaných cihel - 7500 př. n.l ( Çayönü v oblasti horního Tygridu) První sumerské cihly měly tvar kulatých bochníků uhnětených z hlíny na protilehlých stranách seříznutých (tzv. plochovypuklé). Teprve v další fázi se objevují cihly s hranami. Nebyly však obdélníkové, jako ty dnešní, ale čtvercové pro stavby byly výhodnější a stabilnější.tyto cihly byly dlouhodobě sušeny na slunci (až 2 roky), teprve pak se mohly použít. Spojovali je hlínou nebo asfaltem. Asi od 4. tisíciletí př. n. l. se objevují cihly na řeckém území. Jsou ve tvaru čtverce (o straně 37 nebo 22 cm.) Pálené se začaly objevovat v řeckých městech až v polovině 4. století př. n. l. Byly však vzácné. I v Římě se zpočátku používaly cihly nepálené. Pálené se začaly vyrábět teprve za císařství (začátek 1. století n. l.). Na rozdíl od Řeků techničtěji založení Římané je postupně začali vyrábět ve velkém a dokonale využili jejich výhod. Římané používali cihly nejen k běžnému zdění budov, ale zdili z nich i sloupy a pilíře, používali je na klenby i na podlahy. 1
Římské legie, které používaly mobilní pece, rozšířily užívání cihel do mnoha částí Římské říše. Tyto cihly jsou často označovány, značkou té legie, pod jejíž správou byly vyráběny. X. Legie Gemina Pia Fidelis STŘEDOVĚK Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými výrobky cihlami setkáváme opět až v 11. století. Dobová terminologie hovoří o cihlách "zdících, krycích a dláždících". Středověké cihly jsou charakteristické roztříštěností rozměrů, poměrů délek stran (stejně tak se liší kvalitou zpracování a materiálem). Obecně lze však v dobových nařízeních vysledovat snahu k udržení poměrů délek stran 1 : 2 : 4, což však nebylo často akceptováno. Ve 12. století došlo k masovému rozšíření cihel ze severní Itálie do severního Německa vrcholem tzv. Cihlová gotika. 17. STOLETÍ První cejchovaný model v rámci monarchie byl vytvořen až v roce 1686, platil však pouze pro Vídeň a Dolní Rakousko (pro cihly "zdice" 11 1/2 x 5 1/4 x 2 1/2 palce). 1619 vynalezl J. Etherington strojní formování cihel Normalizované cihly Německo, konec 18. stol. V roce 1836 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11 1/2 x 5 1/2 x 2 1/2 palce, a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny. 1813 vynález dutinové cihly 19. stol. rozmach cihlářství, masivní výstavba ve městech. Na Moravě zůstal v platnosti výnos Moravskoslezského gubernia z roku 1810, s rozměrem zdice 11 3/4 x 5 3/4 x 2 1/2 palce (palec dolnorakouský). 2
Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14.4.1883 v souvislostí s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 x 140 x 65 mm. Opuštění měření v palcích odstranilo dosavadní roztříštěnost jednotek a formátů. CIHLY NEPÁLENÉ ( VEPŘOVICE, BEJKY ) Cihly vyrobené z jílovité hlíny s příměsí plev a vepřových štětin (vepřovice), sušené na slunci. Ve vesnickém stavitelství se nepálené cihly rozšířily hlavně v 18. a 19. století (v důsledku tereziánských stavebních a protipožárních nařízení). Vyráběli je hospodáři sami nebo specializovaní cihláři. Právo vyrábět cihly přiznal poddaným (na jejich pozemcích pro vlastní potřebu i na prodej) dvorský dekret ze 4. února 1819. Nepálené cihly se vyskytují pod řadou lokálních označení ("bačkora", "bejk", "buchta", "kotovice", "vepřovice" aj.) Způsob výroby cihel v minulosti Cihly se zhotovovaly z hlíny s nízkým obsahem vápníku a vápenatého písku (omezení tvorby cicvárů). Vhodná byla hlína jílovitá, která se po smíšení s vodou tvořila plastickou hmotu, do které bylo možno otisknout ruku. Z hlíny musely být odstraněny kaménky a kořínky. Hlína se kopala na podzim, a zpracovávala na jaře, naložila se do žump, zalila vodou a po odležení se do ní přidávala ostřiva ve formě křemenného písku /nejčastěji v poměru 1:4). Před polovinou 19. století dosáhly brněnské cihelny průmyslového charakteru. Pod Žlutým kopcem, při Úvozu a na Hlinkách, pracovaly čtyři cihelny s devadesáti dělníky, pod Kraví horou tři cihelny s osmdesáti dělníky, při Velké Nové Ulici (dnešní Lidická) čtyři cihelny s devadesáti dělníky Takto vytvořená plastická hmota se ručně plnila do forem. Dřevěná forma se nejprve navlhčila, vysypala pískem a vyplnila hlínou. Horní plocha se zarovnala, ve středověku nejčastěji prsty, proto mají středověké cihly často podélné rýhy. později se zarovnání provádělo nástrojem podobným motyce. Výroba keramiky Keramický způsob: vytvářejí se za sucha a potom se zpevňují pálením keramika pálená Hutnický způsob: roztavením surovin v žáru a odléváním taveniny keramika odlévaná 3
Typický technologický postup výroby: Typický technologický postup výroby: 1.Těžba, úprava a zpracování surovin 1. Těžba, úprava a zpracování surovin 2. Vytváření za normální teploty 3. Sušení výrobků 4. Výpal za vysokých teplot Úprava surovin: Za mokra rozplavování suroviny, vznik suspenze, odstranění hrubších zrn (sítem, usazováním) Typický technologický postup výroby: 2. Vytváření za normální teploty Za sucha drcení, mletí, třídění dosažení stejnorodosti směsi Vytváření: Výrobní směs získala po úpravě takové vlastnosti, že je možné ji převést do předepsaného tvaru. Typický technologický postup výroby: 3. Sušení výrobků Vytvářecí způsoby: z plastického těsta na šnekových lisech (obsah vody 25%) ze zavlhlé směsi lisováním (obsah vody 8 12%) z břečky litím do sádrových forem (obsah vody 40%) 4
Sušení: Typický technologický postup výroby: 4. Výpal za vysokých teplot Výtvorek obsahuje značné množství vody, které se odstraňuje sušením. Výpal: Výpal při teplotách 900 1400 C Výrobek získá stálost tvaru, vzhled, barvu, tepelně technické vlastnosti Keramický střep - charakteristiky: Dle nasákavosti NV: pórovitý (NV > 10%) polohutný (NV = 6-10%) hutný (NV = 3-6%) poloslinutý (NV = 1,5-3%) slinutý (NV < 1,5%) Slinování spojení zrn účinkem teploty tzv. keramická vazba (spojovací skelná fáze) Keramický střep - charakteristiky: Dle barvy střepu: bílý barevný Keramický střep - charakteristiky: Dle použití: stavební keramika (cihlářské výrobky, kamenina) zdravotnická keramika žárovzdorné materiály technická keramika (konstrukční a elektrotechnická) speciální keramika 5
Základní střepové suroviny: suroviny tvárlivé (plastické) suroviny netvárlivé (neplastické) - ostřiva - taviva - lehčiva Suroviny tvárlivé (plastické) Po smíchání s vodou vytváří plastické těsto, a po výpalu dodávají výrobku charakteristické vlastnosti Podle stupně disperze rozdělujeme na: jíly hlíny prachy písky Suroviny tvárlivé (plastické) Každý z těchto druhů musí obsahovat podíly (frakce) jisté velikosti, které mají zvláštní pojmenování: jílovina zrna < 0,002 mm prachovina zrna 0,002 0,05 mm pískovina zrna 0,05 2,0 mm jíly - nad 50% jíloviny hlíny - 20-50% jíloviny a 50 80% prachoviny s pískovinou prachy nad 30% prachoviny, pod 50% pískoviny a pod 20% jíloviny písky nad 50% pískoviny a pod 20% jíloviny Suroviny netvárlivé (neplastické) Suroviny netvárlivé Nejsou schopny samy o sobě vytvořit plastické těsto ostřiva taviva lehčiva Ostřiva Za syrova snižují plastičnost, nebezpečí smrštění a tvorbu smršťovacích trhlin při sušení. Za tepla pomáhají reakci s oxidy základní surovině, aby vznikl hutný střep. Ostřiva: písek (křemen), kalcinovaný jíl (šamot), popílek, škvára, struska. Zvláštní ostřiva: korund, magneziový slínek a další. 6
Taviva Ovlivňují tavitelnost směsí, aby při relativně malém žáru došlo ke slinutí a zhutnění střepu. Taviva: živce sodný, draselný a vápenatý, pegmatity a taviva eutektiální (obsahují CaO, MgO, FeO (tavící oxidy). Tavící oxidy reagují v žáru s SiO 2 a vytvářejí nízkotavné sloučeniny Lehčiva Zmenšují objemovou hmotnost střepu (např. tvorbou pórů) a zlepšují tepelně izolační vlastnosti. Lehčiva: uhelný prach, dřevěné piliny, rašelina při výpalu vyhoří a vytvoří póry lehká kameniva křemelina, keramzit, perlit. Mineralogické složení Hraje důležitou roli při posuzování technologických vlastností jílovitých zemin. Jílové nerosty jsou v podstatě vodnaté hlinitokřemičitany. Zjednodušeně je rozdělujeme do 4 skupin (název dán nejdůležitějším zástupcem): skupina kaolinitu skupina montmorillonitu skupina illitu skupina chloritu Cihlářské výrobky Cihlářské výrobky Vznikají formováním méně hodnotných surovin, hlín a jílů do požadovaných tvarů, a výpalem při teplotách 900 1100 C. Vzniklé výrobky charakterizuje pórovitý barevný, nejčastěji červený střep. Výrobky jsou většinou neglazované, plné, nebo vylehčené otvory (příčnými či podélnými), dutinami, nebo zvýšením pórovitosti a 7
Cihlářské výrobky Výrobky pro svislé konstrukce Výrobky pro vodorovné konstrukce Výrobky pro pálenou krytinu Výrobky pro zvláštní účely (trativodky, plotovky, půdovky, stájovky, antuka) Prvky pro svislé konstrukce Patří mezi kusová staviva Charakterizovány: Jmenovitým rozměrem udává výrobce Skladebným rozměrem skladebný prostor zdícího prvku (spáry) Skutečným rozměrem měřením Od roku 2003 platí nová norma se zcela novým pohledem na pálené zdící prvky ČSN EN 771-1. Některá původní ustanovení starých norem byla zrušena, některá včleněna do národní přílohy této normy. Norma rozeznává dvě skupiny pálených zdících prvků: HD (high density) Pálené prvky pro nechráněné zdivo Pálené prvky pro chráněné zdivo s objemovou hmotností přes 1000 kg/m 3 LD (Low density) Pálené prvky pro nechráněné zdivo Pálené prvky s objemovou hmotností maximálně 1000 kg/m 3 určené pro chráněné zdivo Prvky pro svislé konstrukce Cihly plné Formát velký (290x140x65 mm) průměrná hmotnost 4,2 5,0 kg malý (250x12x65 mm) průměrná hmotnost 3,1 3,7 kg Cihly plné dle pevnosti v tlaku Cihly plné dle mrazuvzdornosti 8
Cihly plné dle objemové hmotnosti Cihla plná modifikace Cihla lícová vhodná pro neomítané zdivo jedna nebo dvě strany upravené přesné rozměry pěkný vzhled stejnoměrné zabarvení mrazuvzdorná vyhovět zkoušce na cicvár Prvky pro svislé konstrukce Cihly děrované Rozměry násobky normálního formátu cihel Objemová hmotnost 900 1450 kg/m 3 Pro obvodové, vnitřní nosné i výplňové zdivo Dobré tepelně-izolační vlastnosti Většinou se upravují omítkou Cihly děrované - typy Cihly děrované pro vnější i vnitřní chráněné zdivo Cihly děrované - typy Cihly děrované pro tepelně izolační zdivo CO CD-INA CV-14 CD-IVA POROTHERM 9
Cihly děrované - typy Cihly děrované - příčkovky Cihly děrované -typy Cihly děrované pro lícové zdivo PK-CD2 PK-CD8 CDR CIPd PK-CD drážkové KLINKER Cihly děrované - typy Cihly děrované zvukově izolační Prvky pro svislé konstrukce Keramické dílce Z některých keramických tvarovek se vyrábí na přání zákazníka keramické dílce (jak výplňové, tak pro vnější a vnitřní nosné stěny). POROTHERM - AKU AKUSTICKÁ ŠALOVACÍ TVAROVKA Cihelné dlaždice a obkladačky dlaždice stájové půdovky Stájové dlaždice Pro zhotovení dlažeb ve stájích a chlévech tradičním způsobem. Kladou se do cementové malty. tažené cihelné obkladačky cihelné obklady lité 10
Půdovky Pro kladení do půdních prostor, ale i pro dlažby užitkových místností a sklepů. Tažené cihelné obkladačky Pro obklady vnějšího zdiva i interiérů staveb. Povrchově upravené glazurou pro interiéry, schodiště, podchody a podobně. Délka: 290, 250, 145 mm Šířka: 140, 120, 65 a 40 mm Tloušťka: 16 mm Lité cihelné obkladačky Odlévají se do sádrových forem, dokonale tvarovány, přesné rozměry, lehké Stavební keramika keramické obkladačky keramické dlaždice kachle keramická topná tělesa Keramické obkladačky Pro obkládání vnějších i vnitřních povrchů stěn, omezující vnikání kapalin a plynů do podkladu, omezující usazování prachu a nečistot, odolné proti opotřebení, chemickým vlivům apod. Dle nasákavosti: pórovinové (nad 6%) hutné pod 6%) porcelaninové (pod 1,5%) Keramické dlaždice Vyráběné z vápnitých zemin slinujících při nízké teplotě, s jemným hutným střepem, lisované z hmot v práškovém stavu. 11
Prvky pro vodorovné konstrukce konstrukce Keramické tvarovky, ze kterých se montují stropní nebo střešní konstrukce bez použití zvedací techniky. Prvky pro vodorovné konstrukce SIMPLEX REKORD Výplň železobetonových žebírkových stropů. Snižují celkovou hmotnost stropní konstrukce. Vlastnosti: malá hmotnost (vylehčení dutinami) Pro monolitické stropní konstrukce i montované stropní konstrukce s použitím vložek, nebo stropní keramické dílce vyztužené nebo předpínané. Prvky pro vodorovné konstrukce Stropní desky HURDIS Určeny pro stropní konstrukce rodinných domů. Kladeny na patky navlečené na ocelových nosnících, nebo přímo mezi ocelové či betonové nosníky, nebo keramické nosníky HONOS. Prvky pro vodorovné konstrukce Stropní vložky MIAKO Vkládají se mezi cihelné nosníky a následně je konstrukce zmonolitněna betonovou zálivkou. Prvky pro vodorovné konstrukce Stropní vložky ARMO Užívány jako výplňové vložky pro monolitické konstrukce, nebo jako výplň prefabrikovaných stropních dílců. Pálená krytina K pokrývání střech s dřevěnou konstrukcí krovu. Dříve uváděno- pro sklony střešních plášťů nad 35 a pro nadmořskou výšku do 400 m. Tažená krytina tažením na šnekových lisech Ražená krytina přelisováním pláství na revolverových lisech Výhody rychlá montáž, snadné opravy. Výroba se ustálila na základních typech. 12
Třídění pálených tašek Bezpečný sklon krytiny z pálených tašek Pálená krytina Tašky obyčejné - bobrovky Obdélníkový tvar s dolní zaoblenou hranou, hladké nebo rýhované, na spodní straně opatřené nosem pro uchycení na latích. Rozměr 380x175x15 mm Pálená krytina Tašky drážkové - tažené Kvalitnější než bobrovky, únosnost 80 kg, rozměr 400x225x15 mm. Dodávány typy Steinbrück, Standard atd. Pálená krytina Tašky drážkové - ražené Taška ražení francouzská pro horské oblasti, únosnost 100 kg, rozměr 415x225 mm Taška ražená Holland pro horské oblasti, vyšší estetický vzhled, rozměr 410x265mm Pálená krytina Tašky ražené prejzové Od sklonu střechy 45, do nadm. výšky 400 m. Dva krycí prvky, háky a prejzy (korýtka a kůrky). Pražský prejz Tondach 13
Pálená krytina Hřebenáče Pro krytí hřebenů střech. Hladké pro střechy z bobrovek a tašek drážkovaných tažených a prejzů. Drážkové pro střechy z tašek drážkovaných ražených. Prvky pro speciální účely Cihly kanalizační, plotovky, cihly komínové, studnovky, trativodky, antuka. Zdravotní keramika Souhrnný název pro instalační předměty umývadla, klozety, pisoáry, bidety, dřezy apod. Vyrábí se buď z kameniny nebo z póroviny při vypalování téměř do slinutí. Vytváří se z břečky litím do rozebíratelných forem. Opatřují se bílou nebo barevnou glazurou. Kamenina Definice: kamenina znamená keramický střep, který je hutný, nepropustný a dostatečně pevný, aby odolával rýpání ocelovým hrotem, částečně slinutý. Hutná keramika s hutným střepem, malou nasákavostí, velkou pevností a odolností proti chemikáliím a abrazivním látkám. Výrobní směs: 40 50% kameninových jílů, 35 45% křemene a 7 20% živců. Jako ostřivo lze použít rozemleté kameninové střepy. Kamenina stavební kamenina kanalizační kamenina chemická kamenina Stavební kamenina Kameninové dlaždice hutná a slinutá kamenina pro dláždění. Velmi tvrdé, odolné, pro vyšší mechanické namáhání (terasy, tovární haly). Kameninové cihly opatřeny solnou glazurou. Pro chemický a potravinářský průmysl. Kameninové pásky obklady fasád vystavených povětrnostním změnám. 14
Kanalizační kamenina Pro kanalizační zařízení bez oprav. Vedení odpadních a chemických vod. Trouby, tvarovky, vpusti, žlábky a žlaby, desky apod. Opatřeny oboustrannou glazurou. Světlosti trub 100 až 600 mm, délky 1000 až 1500 mm. Chemická kamenina Slinuté neglazované výrobky pro chemické provozy. Jemnější struktura než stavební kamenina. V USA nazývána chemický porcelán. Nádoby pro kyseliny, trouby a tvarovky apod. Žárovzdorné výrobky Schopné odolávat trvale teplotám min. 1500ºC. Hlavní kriterium žárovzdornost. Požadavky: Odolávat vysoké teplotě co nejdéle Dostatečně izolovat ostatní části zařízení před účinkem vysokých teplot Podle chemického charakteru: Kyselé dinas, šamot Zásadité magnezit, dolomit Neutrální uhlíkové a uhlíkaté Žárovzdorné výrobky Podle žárovzdornosti: Obyčejně používané do 1770ºC Velmi žárovzdorné do 2000ºC Vysokožárovzdorné nad 2000ºC Žárovzdorné výrobky Šamotové výrobky Nejrozšířenější patří mezi kyselé žáruvdorniny. Vysoký obsah Al 2 O 3 a SiO 2 (nad 90%). Z Al 2 O 3 vzniká minerál mullit (krystalická sloučenina). Nedostatky Malá odolnost vůči zásaditým agresivním látkám. Měknutí a deformace výrobků. Žárovzdorné výrobky Dinasové výrobky Patří mezi kyselé žáruvdorniny. Vysoký obsah SiO 2 (nad 93%). Vyrobeno z křemenných hornin. Výpalem se křemen mění na tridymit a cristobalit. Nazváno dle města ve Walesu, kde se prvně těžila surovina pro výrobu. V zahraničí nazýváno silika. Použití hutnické a sklářské pece, elektrické obloukové pece apod. Nedostatky Malá odolnost proti změnám teploty pod 870ºC. Škodlivé působení na lidský organismus při výrobě Dinasu. 15
Žárovzdorné výrobky Magnezitové a dolomitové výrobky Patří mezi zásadité žáruvdorniny. Použití hutnictví železa. Žárovzdorné výrobky Uhlíkaté (tuhové) a uhlíkové výrobky Mají dobrou objemovou stálost v žáru, dobrou tepelnou a elektrickou vodivost a odolnost proti korozi kyselými i zásaditými látkami. Nedostatky Citlivost k vodní páře a vodě. Použití - tuhové kelímky a výlevky v ocelářských pánvích, zpomalovače neutronů v reaktorech, v raketách, turbínách apod. Normalizace: Zkoušení cihlářských výrobků V současnosti období přechodu od starých norem řady ČSN 72 26XX na Evropské normy ČSN EN 771 X. Ustanovení starých norem dílem zrušena, část se stala součástí národních dodatků nových norem. Zkoušky a počty zkušebních těles Vlastnost Zkušební metody Prvky LD Prvky HD Rozměry EN 772-16 10 10 Tvar, vzhled Rovinnost ploch Tvar a uspořádání EN 772 16 EN 772-3 10 10 Dodržení pravých úhlů Objemová hmotnost zdícího prvku v suchém stavu EN 772-13 10 10 Objemová hmotnost materiálu zdícího prvku EN 772-13 10 10 v suchém stavu Pevnost v tlaku EN 772-1 10 10 Tepelný odpor EN 1745 - - Mrazuvzdornost Dle místních předpisů Trhliny, praskliny, otluky Barva střepu Výskyt cicvárů Nasákavost EN 772-1 Příloha C EN 772-7 - 10 Počáteční rychlost nasákavosti EN 772-11 - 10 Vlhkostní přetvoření Dle místních předpisů Obsah aktivních rozpustných solí EN 772-5 10 10 Reakce na oheň EN 13501-1 - - Přídržnost EN 1052-3 27 27 16
Rozměry Rozměry skutečné x Rozměry jmenovité Tolerance kategorie dle mezních odchylek od jmenovitých rozměrů odvozené z ČSN EN 771 1 pro prvky LD. Vnější vlastnosti Mezní odchylky jmenovitýc h rozměrů [ mm ] Jmenovité rozměry [ mm ] Kategorie T1 T1+ T2 T2+ Tm 290 ± 7 ± 7 ± 4 ± 4 > 7 140 ± 5 ± 5 ± 3 ± 3 > 5 65 ± 3 ± 1 ± 2 ± 1 > 3 Objemová hmotnost výrobku Objemová hmotnost zdícího prvku (výrobku) je hmotnost jednotkového objemu vzorku, včetně pórů a dutin v něm obsažených. Zjišťuje se buď měřením rozměrů a vážením (u pravidelných těles) nebo hydrostatickým vážením (u nasáknutých těles nepravidelného tvaru). m v V Hmotnost vzorku se určuje v suchém stavu. Objemová hmotnost střepu Metoda slouží ke zjištění objemové hmotnosti materiálu (střepu), lze použít vzorky nepravidelného tvaru. U cihel děrovaných nebo u keramických výrobků s dutinami je hodnota objemové hmotnosti střepu větší než hodnota objemové hmotnosti výrobku, pouze u cihel plných jsou prakticky téměř shodné. Metoda hydrostatického vážení vs ms m m n nw 1000 Pevnost v tahu za ohybu Cílem zkoušky je zjistit tahové napětí vyvolané ohybovým momentem při porušení vzorku. Cihly se zatěžují jedním břemenem v polovině rozpětí. 120 F 240 120 porušení tělesa pryžová podložka po M W F l F l 4 3 2 2 b h 2 b h 6 Pevnost v tlaku Zkouší se buď celý výrobek, anebo 2 zlomky po zkoušce pevnosti v tahu za ohybu. Zkoušené vzorky připravené podle potřeby se uloží dostředně na tlačnou desku zkušebního lisu. Rovnoměrně rozdělené zatížení působící na vzorek se zvyšuje plynule až do porušení vzorku. pd F A F F A 1 2 Mrazuvzdornost Z odpovídajícího množství zkušebních vzorků je vytvořen zkušební panel. Ten je předepsaným způsobem podroben cyklickému střídání teplot působení tzv. zmrazovacích cyklů (+30ºC, -15ºC). Před zahájením cyklování byl panel na 7 dnů ponořen do vody. Po ukončení 100 cyklů se zkoumá poškození jednotlivých prvků, typy a četnosti výskytu poruch. Mrazuvzdornost se pak posoudí předepsanými způsoby. 17
Nasákavost Nasákavost udává množství vody pohlcené vzorkem za stanovených podmínek v % hmotnosti vysušeného vzorku (poměr hmotnosti vody a hmotnosti vysušeného vzorku v %). W S mn m m s s 100 Děkuji za pozornost 18