obchodní RejstříK Přehledný výběr novinek k 1. 1. 2014 DoPRoVoDná legislativa noz Co nového přináší schválená legislativa?

obchodní RejstříK Přehledný výběr novinek k 1. 1. 2014 DoPRoVoDná legislativa noz Co nového přináší schválená legislativa? DaňoVé ZmĚny Přehled nejdůležitějších změn v souvislosti s rekodifi kací PRáVní aktuality LEGAL UPDATE 2 / 2013

editorial Tento krátký úvodník píšu jen několik hodin po slavnostním vyhlášení naší advokátní kanceláře PRK Partners právnickou firmou roku 2013 v kategorii domácích kanceláří. Stalo se tak na slavnostním večeru 11. listopadu pod patronací ministryně spravedlnosti České republiky Marie Benešové a České advokátní komory. Podobného ocenění se nám nedostalo poprvé, vysoké ocenění ve dvacátém roce naší existence, kdy se radujeme z dvaceti let úspěchů a zároveň se nad svou prací hlouběji zamýšlíme, považuji však za symbolické. A nesmírně si ho vážím, stejně jako všichni kolegové v PRK Partners. V nedávném rozhovoru jsem byl tázán, proč právní firma považovaná za velmi kvalitní a úspěšnou, nebo elitní, prestižní a renomovanou, jak někteří rádi říkají, nevykazuje často takové zisky jako leckterý nepříliš skrupulózní právník, jemuž by se podobného ocenění nikdy nedostalo. Víme z vlastní zkušenosti, proč tomu tak je kvalita není levná, a poctivá právní analýza a přesná formulace u složitých případů je pracná, někdy až bolestivě pracná. Kvalitní právník přitom ovšem nezapomíná, že i advokátní kancelář musí přežívat a prosperovat jako byznys, který si na sebe musí vydělat a přitom dosahovat přiměřeného zisku a motivovat všechny spolupracovníky. Jsme ve vysoce konkurenčním podnikání, přitom jsme však v podnikání zvláštního typu, kde neustále hledáme a obnovujeme rovnováhu mezi poskytovanou odbornou službou a hospodářským výsledkem. Vzpomínám v této souvislosti na pronikavý pohled amerického autora Marka Stevense, který se nad tímto vztahem zamýšlel u jiné, právníkům však velmi blízké profese u velkých účetních, auditorských a poradenských firem: For generations, members of these huge influential practices considered themselves professionals who happened to be in business. But beginning in the 1980s, this view flip-flopped: increasingly they saw themselves as businessmen who happened to be professionals. This distinction is critical. Stejně významnou událostí našeho jubilejního roku pro nás byla nedávná (9. 10. října) konference, kterou jsme spolupořádali s Aspen Institute, na téma Overcoming barriers to growth. Byla to konference k 20. výročí České republiky, proto i ona pro nás byla ve dvacátém roce naší existence symbolická. Velice se vydařila jak díky zvolené tematice, tak proto, že se na ní k diskuzi o budoucnosti sešli, aktivně vystupovali a své názory vzájemně konfrontovali významní představitelé různých oborů a sektorů. Multifunkční a víceoborový pohled na každý složitější společenský problém je dnes pro překonávání překážek a zábran dalšího růstu snad to nejdůležitější. Vždyť nám nemůže jít o jakýkoli kvantitativní růst za jakoukoli cenu, nýbrž o růst společensky prospěšný, lidsky spravedlivý a dlouhodobě udržitelný. Zájemcům mohu proto jen doporučit, aby nahlédli do stránek Aspen Institute Prague na www.aspeninstitute.cz nebo si u naší kolegyně Soni Rampulové vyžádali hard copy výsledné publikace. Všem našim klientům, příznivcům a kolegům chci ještě jednou jménem celého kolektivu PRK Partners poděkovat za přízeň, přátelské vztahy a zajímavou spolupráci. Těšíme se na spolupráci i v dalších létech! Jménem PRK Partners Radan Kubr

obsah Editorial Obsah 1 Doprovodná legislativa k novému občanskému zákoníku 2 Co nového přináší schválená legislativa? Obchodní rejstřík 3 Přehledný výběr novinek k 1. 1. 2014 Pracovní právo 4 Dopady nového občanského zákoníku do pracovního práva Nemovitostní právo 6 Vklad práva do katastru nemovitostí bude trvat déle než nyní Překroutí rekodifikace vodovody a kanalizace? K některým aspektům nemovitostního práva Rekodifikace soukromého práva 11 Některé praktické výkladové otázky ohledně zajištění, a zástavního práva především, v NOZ Daňové zákony 15 Vybrané daňové změny v souvislosti s rekodifikací soukromého práva Novinky z PRK Partners 20 PRK Partners třetí společensky nejodpovědnější firmou v České republice Robert Němec a Jan Kohout, partneři PRK Partners, zvoleni do vrcholných orgánů ČAK PRK Partners nejlepší národní právní firmou v České republice English summary 21 PRK Partners Váš průvodce novým občanským zákoníkem 1

Doprovodná legislativa k NOZ Co nového přináší schválená legislativa? Autor: JUDr. Petr Bezouška Ph.D. Poslanecká sněmovna 8. 8. 2013 ještě před svým rozpuštěním schválila všechny návrhy zákonů, které jsou více či méně potřebné k tomu, aby mohly být nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích účinnými od 1. 1. 2014. Dne 12. 9. 2013 návrhy posuzoval Senát s tím výsledkem, že drtivou většinu z nich schválil (zamítl pouze daňové změny a návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti, tedy ty návrhy, které nejsou z hlediska rekodifikace nezbytné, navíc daňové změny posléze schválil ve formě zákonného opatření). Co nového tedy schválená legislativa přináší? Zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva (z. č. 303/2013 Sb.) Tento zákon lze označit za sběrný, neboť novelizuje 71 jiných zákonů. Spousta právních předpisů totiž navazuje na stávající občanský či obchodní zákoník a počítá s věcnými řešeními, která dosavadní právní předpisy přinášejí. Pokud se tedy změnila úprava v NOZ či v zákoně o obchodních korporacích, je třeba, aby se změnil i příslušný právní předpis. NOZ též přináší některé terminologické změny. K jejich promítnutí však navrhovaný zákon přistupuje jen někdy. Jedná se o situaci, kdy se právní předpis novelizuje z jiného věcného důvodu. I nadále se tak v některých právních předpisech budeme setkávat se starou terminologií. S tím si však NOZ poradí, neboť stanoví, že dovolávajíli se jiné právní předpisy ustanovení, která se novým občanským zákoníkem zrušují, vstupují na jejich místo ustanovení NOZ. Konkrétní změny se týkají např. zákonů v oblasti podnikání a finančních trhů (živnostenský zákon, zákon o bankách, zákon o podnikání na kapitálovém trhu), právních předpisů v oblasti oceňování majetku, pojištění či dražeb (zákon o oceňování majetku, zákon o pojišťovnictví, zákon o veřejných dražbách), ochrany spotřebitele (zákon o ochraně spotřebitele, zákon o regulaci reklamy) nebo oblasti pracovněprávních vztahů (zákoník práce). Zákon o zvláštních řízeních soudních (z. č. 292/2013 Sb.) Jedná se o právní předpis z oblasti procesního práva a bude existovat vedle občanského soudního řádu. Jeho obsah tvoří taxativní výčet všech nesporných řízení (která lze zahájit i bez návrhu stran, na jejichž řešení je veřejný zájem a kde soudy vyšetřují a nevycházejí pouze z toho, co jim předloží sporné strany). Tato řízení byla doposud upravena právě v občanském soudním řádu, z něhož jsou vypuštěna. V zákoně nalezneme např. řízení ve věcech opatrovnictví člověka, řízení o povolení uzavřít manželství, řízení ve věcech osvojení, řízení o prohlášení člověka za mrtvého, řízení o umoření listin, řízení ve věcech kapitálového trhu, nebo řízení o pozůstalosti včetně likvidace dědictví. Zcela nová jsou řízení navazující na novou právní úpravu v NOZ: řízení o některých podpůrných opatřeních, řízení o prohlášení člověka za nezvěstného, řízení o přivolení k zásahu do integrity, řízení ve věcech svěřenského fondu, řízení ve statusových věcech manželských a partnerských. Zákon, kterým se mění občanský soudní řád (z. č. 293/2013 Sb.) Zásah do dosavadního základního procesního předpisu je celkem dramatický. Jak je uvedeno výše, vypouští se z něj všechna zvláštní řízení a občanský soudní řád se tak nově bude týkat pouze sporných řízení. Dochází však i k dalším změnám, které vyvolává rekodifikace, ať jsou věcného nebo terminologického rázu. Z věcných změn můžeme zmínit především změny vyvolané procesněprávní reflexí nového hmotného práva, které zavádí zcela nové hmotněprávní instituty a modifikuje již zavedené instituty. V nalézacím řízení jde o úpravu věcné příslušnosti (odraz zrušení duality soukromého práva, tj. paralelní úpravy občanského a obchodního práva), umožnění nápomoci při rozhodování i v průběhu občanského soudního řízení či úprava navazující na ochranu držby podle NOZ. Mezi nejzásadnější věcné změny ve vykonávacím řízení patří: výkon rozhodnutí na dávky ze zaopatřovacích smluv, vyloučení některých věcí z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, procesní promítnutí nově zavedeného institutu pachtu a práva stavby do výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí a závodu, anebo procesní úprava prodeje rodinného závodu, která reflektuje nový institut rodinného závodu. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (z. č. 304/2013 Sb.) Cílem zákona je především zajistit funkčnost veřejného rejstříku právnických osob, o nichž nový občanský zákoník stanoví, že se mají zapisovat do veřejného rejstříku, případně o nichž právní předpisy stanoví, že se mají zapisovat 2

do obchodního rejstříku. Systém je sice vystavěn na stávající aplikaci obchodního rejstříku a přebírá jeho principy, ale návrh zákona nepředpokládá vytvoření jednoho obecného veřejného rejstříku, kde by se vše zapisovalo do jednoho rejstříku, ale dílčí rejstříky, které sice budou vedeny systémově jednotně, ale věcně se budou odlišovat. Zákon obsahuje nejen úpravu hmotného práva, navazující zejména na NOZ a ZOK, ale také procesní část, kam se přebírá dosavadní úprava z OSŘ. Významnou novinkou, na kterou je třeba upozornit, je možnost přímých vstupů notářů. Odhaduje se, že až 1/3 veškerých zápisů provedených v obchodním rejstříku má podklad v notářském zápisu. Zápis prostřednictvím notáře však nebude povinný, účastníci si budou moci alternativně vybrat, zda zápis provede rejstříkový soud, nebo zda jej provede notář. Do zákona se přebírá i regulace spolkového rejstříku. Nově tak budou zápisy skutečností o spolcích provádět rejstříkové soudy. Do rejstříku spolků se též budou zapisovat pobočné spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, jejich pobočné organizace a pobočné spolky zahraničních spolků. Pokud jde o rozsah zapisovaných údajů, vychází se z toho, že budou v zásadě shodné jako údaje o jakékoli jiné korporaci. Obchodní rejstřík Obchodní rejstřík a jeho úprava od ledna 2014 Autorky: Mgr. Zuzana Zuntová LL.M., Mgr. Alena Beránková V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), zákona o obchodních korporacích a družstvech (zákon č. 90/2012 Sb.) a celé řady dalších legislativních změn v oblasti soukromého práva účinných od 1. ledna 2014 dochází také ke změně právní úpravy obchodního rejstříku. Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen zákon o veřejných rejstřících) byl Senátem schválen 12. září 2013. Dosavadní úprava obsažená v obchodním zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění) bude od 1. ledna 2014 obsažena ve zvláštním předpise s tím, že nový občanský zákoník se bude veřejným rejstříkům a základním údajům do nich zapisovaným věnovat pouze obecně (ustanovení 120 a 121) a ve zbytku odkáže na speciální úpravu. Zákon o veřejných rejstřících v sobě spojuje hmotněprávní i procesní úpravu, kterou zčásti převzal z občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.). Dále se předpokládá návaznost na speciální zákon o zvláštních řízeních soudních, jehož návrh byl Senátem schválen také 12. září 2013. Dále uvádíme přehled stěžejních změn, které zákon o veřejných rejstřících přináší. Předregistrace názvu obchodní korporace Novinkou v úpravě skutečností zapisovaných do obchodního rejstříku je možnost tzv. předregistrace názvu založené obchodní korporace. Podle ustanovení 48 odst. 2 rejstříkový soud zapíše do obchodního rejstříku obchodní firmu řádně založené obchodní korporace, navrhnou-li to všichni zakladatelé. K návrhu jsou zakladatelé povinni přiložit zakladatelské právní jednání. Rejstříkový soud následně obchodní firmu vymaže, nebude-li podán návrh na zápis takové obchodní korporace do 1 měsíce od zápisu její obchodní firmy. Nová úprava tak přináší pro zakladatele obchodní korporace možnost rezervovat si obchodní firmu (název korporace) po dobu 1 měsíce mezi založením obchodní korporace a podáním návrhu na její zápis do obchodního rejstříku. Pro podnikatele to může představovat způsob, jak předběžně ochránit svůj nápad a zabránit jiným osobám v zápisu jimi zvolené obchodní firmy. Provedení zápisu notářem Jednou z hlavních změn, které zákon o veřejných rejstřících přinese, je možnost provedení zápisu do obchodního rejstříku prostřednictvím notáře. Zapisované skutečnosti musí mít podklad v notářském zápise (tzv. podkladový notářský zápis) a tento zápis obsahuje vyjádření notáře o tom, že obsah právního jednání je v souladu s právními předpisy a se zakladatelským jednáním právnické osoby nebo notáři byly předloženy všechny listiny, které jsou vyžadovány pro zápis do obchodního rejstříku nebo pro založení do sbírky listin. Vzhledem ke skutečnosti, že v určitých případech lze uskutečnit některá právní jednání až po sepsání podkladového notářského zápisu (např. v případě splacení vkladů při založení kapitálové společnosti nebo při zvýšení základního kapitálu), bude možno provést příslušný zápis do obchodního rejstříku notářem až poté, kdy je jejich uskutečnění osvědčeno notářským zápisem. 3

Důležitou podmínkou provedení zápisu je, že zápis může provést pouze notář, který sepsal podkladový notářský zápis. V případě, že má být zápis proveden na základě více podkladových notářských zápisů, provede notář zápis pouze za situace, pokud sepsal všechny tyto podkladové notářské zápisy. Notář je povinen provést zápis bez zbytečného odkladu po podání žádosti o zápis. Všechny listiny, pokud to jejich povaha umožňuje, budou notářem převedeny do elektronické podoby a spolu s elektronickým stejnopisem podkladového notářského zápisu budou vloženy do sbírky listin. Provádění zápisů notářem není považováno za soudní či jiné řízení, ale považuje se za výkon notářství. Proti zápisu notáře se bude moci zapsaná osoba, jakož i osoby zapisované v souvislosti s jejím zápisem, domáhat u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu nebo obnovení původního zápisu za stejných podmínek, za jakých se téhož mohou domáhat proti zápisu rejstříkovým soudem. Co se týče provedení zápisu rejstříkovým soudem, zákon přebírá dosavadní procesní úpravu uvedenou v občanském soudním řádu. Řízení je nadále návrhové, přičemž návrh na zápis lze podat pouze na formuláři (jeho náležitosti budou stanoveny vyhláškou ministerstva spravedlnosti). Rovněž lhůta pro zápis rejstříkovým soudem zůstává 5 pracovních dní. Nově zapisované údaje do obchodního rejstříku Mezi nově zapisované údaje patří počet členů statutárního nebo kontrolního orgánu, pokud je členem statutárního nebo kontrolního orgánu právnická osoba, je nutno uvést i jméno a adresu, popř. bydliště osoby, která ji při výkonu funkce zastupuje. Zapisuje se i údaj o tom, zda byl členovi orgánu pozastaven výkon funkce. U prokuristy se uvádí, zda se prokura vztahuje jen na určitou pobočku nebo na určitý závod, údaj o tom, zda je prokurista oprávněn zcizit nebo zatížit nemovitou věc, a rovněž se zapisuje, zda mu byl pozastaven výkon jeho funkce. V souvislosti s přechodnými ustanoveními zákona o obchodních korporacích a družstvech, se do rejstříku zapisuje údaj o tom, zda se obchodní korporace podřídila zákonu o obchodních korporacích a družstvech jako celku. Do obchodního rejstříku se zapíše také údaj o převedení, zastavení, nájmu nebo propachtování závodu, příp. údaj o zániku závazků z těchto smluv. S ohledem na možnost zřízení zákazu zatížení nebo zcizení dle 1761 nového občanského zákoníku k podílu v korporaci, lze tento zákaz, pokud byl zřízen jako věcné právo, zapsat do obchodního rejstříku. Zástavní právo k podílu v korporaci je zapisováno do obchodního rejstříku, ledaže je podíl představován cenným papírem nebo nesplacenou akcií. U společnosti s ručením omezeným se s ohledem na 135 a násl. zákona o obchodních korporacích a družstvech, který umožňuje vydání různého druhu podílů, zapisuje druh podílu a popis práv a povinností s tím spojených alespoň odkazem na společenskou smlouvu uloženou ve sbírce listin a rovněž údaj o tom, zda byl na podíl vydán kmenový list. U akciové společnosti se zapisuje počet, forma a jmenovitá hodnota akcií nebo údaj o tom, že společnost vydá akcie bez jmenovité hodnoty (tj. kusové akcie). Rovněž se uvádí, zda budou akcie vydány jako zaknihovaný cenný papír nebo budou imobilizovány (dle 2413 nového občanského zákoníku). V případě, že akciová společnost vydá různé druhy akcií, uvede dále popis práv a povinností s nimi spojených alespoň odkazem na stanovy uložené ve sbírce listin. PRACOVNÍ PRÁVO Dopady nového občanského zákoníku do pracovního práva Autoři: JUDr. Tereza Erényi LL.M., Mgr. Daniel Vejsada Nový občanský zákoník a připravovaná doprovodná novela zákoníku práce, jejíž účinnost je předpokládána k 1. 1. 2014, budou mít své dopady i na oblast pracovního práva. V tomto článku přiblížíme alespoň některé z těchto dopadů. Zdánlivost právního jednání V pracovním právu se bezpochyby projeví nová úprava neplatnosti právního jednání (dříve právních úkonů), která se bude z většiny řídit obecnou úpravou nového občanského zákoníku. Nový občanský zákoník i nadále rozlišuje mezi neplatností absolutní a relativní (tedy takovou, které se druhá strana musí dovolat), ale vedle neplatnosti přidává i novou nejzávažnější kategorii následku vady právního jednání, kterou je tzv. zdánlivost. 4

Zdánlivost právního jednání pak znamená, že se k takovému právnímu jednání vůbec nepřihlíží, tedy v podstatě takové právní jednání neexistuje. Nový občanský zákoník tento následek spojuje s nedostatkem vůle jednajícího nebo vážnosti vůle nebo neodstranitelnou nesrozumitelností samotného jednání. Novela zákoníku práce ovšem v pracovním právu tuto kategorii výrazně rozšiřuje. Zdánlivým právním jednáním tak bude také například ústní výpověď, ústní zrušení ve zkušební době či okamžité zrušení pracovního poměru, a to i ze strany zaměstnance. Zároveň by mohlo být za zdánlivé jednání posouzeno případně i nesrozumitelné ukončení pracovního poměru, byť písemné. K takovým právním jednáním se nebude přihlížet a nebudou tedy právně existovat, což znamená, že se neuplatní lhůta 2 měsíců k napadení neplatnosti ukončení pracovního poměru u soudu. Zaměstnanec tak bude zřejmě moci bez omezení (ovšem v rámci dobrých mravů) namítat, že pracovní poměr dále trvá. Postavení slabší strany a formulářové smlouvy Poměrně zajímavou změnou je nová úprava vzájemného postavení smluvních stran, co se týče jejich rovnosti. Občanský zákoník sice stanoví, že kdo vůči podnikateli (tedy zaměstnavateli) jedná mimo svou podnikatelskou činnost (zaměstnanec), předpokládá se o něm, že je slabší stranou. Nicméně zároveň dává zaměstnavateli možnost prokázání opaku. V případě nedostatku kvalifikovaných manažerů v určitém odvětví si tak lze představit, že zaměstnanec bude mít při uzavírání pracovního poměru poměrně výhodnou pozici a nebude tak v daném případě slabší stranou. Právě určení slabší strany je důležité mimo jiné pro posouzení, zda pracovní smlouva nebo jiné pracovněprávní ujednání nespadne pod úpravu tzv. formulářových smluv (dle řeči zákona smluv uzavíraných adhezním způsobem), kdy je výrazněji chráněna slabší strana. O formulářovou smlouvu se jedná v případě, kdy slabší strana nemá možnost obsah smlouvy ovlivnit. V pracovněprávních vztazích tak půjde zejména o předtištěné pracovní smlouvy s kolonkami pro vyplnění údajů zaměstnance, které jsou předkládány všem zaměstnancům, aniž by zaměstnanec prakticky měl možnost vyjednat jiné znění. V takových případech mohou být za neplatná považována ujednání, která jsou nečitelná (např. pro malé písmo nebo nečitelný font), nesrozumitelná (např. použitím anglicismů nebo výrazně odborné terminologie) nebo taková ustanovení, která jsou vůči slabší straně (zaměstnanci) zjevně nevýhodná bez rozumného důvodu. Právě poslední důvod (nevýhodnost bez rozumného důvodu) může být dle našeho názoru poměrně sporný a až soudní judikatura ukáže, jaká ujednání budou za takto neplatná v budoucnu považována. Předsmluvní odpovědnost Další oblastí, ve které se výrazně promítne úprava nového občanského zákoníku, je sjednávání smluv, protože zákoník práce nemá pro tuto oblast žádnou speciální úpravu. Novým institutem, který nový občanský zákoník zavádí, je tzv. předsmluvní odpovědnost, což mimo jiné zahrnuje též povinnost stran budoucí smlouvy nahradit újmu způsobenou jejím neuzavřením. V pracovním právu se bude jednat zejména o situace, kdy se zaměstnavatel se zaměstnancem již v podstatě shodnou na nástupu zaměstnance do práce a na podmínkách pracovního poměru (například na základě tzv. letter of intent), k uzavření pracovní smlouvy ale nakonec nedojde zaměstnanec dostane v poslední chvíli lepší nabídku nebo naopak zaměstnavatel najde vhodnějšího kandidáta. Strana, která odmítne smlouvu uzavřít, bude povinna druhé straně nahradit újmu, která tím vznikla. Započtení na mzdu Nový občanský zákoník také zasáhne do možnosti započtení na mzdu zaměstnance. Podle nedávných rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo potvrzeno, že zaměstnavatel smí jednostranně započíst svou pohledávku vůči mzdě zaměstnance v takovém rozsahu, ve kterém je mzda postižitelná při výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu. Podle ustanovení nového občanského zákoníku bude možné postihnout mzdu zaměstnance nebo odměny z dohod pouze do výše 50 % mzdy, ovšem zaměstnanci musí vždy zůstat alespoň částka nepostižitelná výkonem rozhodnutí. Zejména u zaměstnanců s vysokými příjmy tak dojde k výraznému snížení částky, na kterou bude moci zaměstnavatel jednostranně započíst svou pohledávku. Statutární orgány Nový zákon o obchodních korporacích přináší také řadu změn ve vztazích obchodních společností a jejich statutárních orgánů (jednatelů, členů představenstva). Jako příklad uvádíme, že podle nového znění zákona pokud nebude odměňování člena statutárního orgánu sjednáno v písemné smlouvě o výkonu funkce schválené valnou hromadou, je výkon funkce bezplatný. Dochází tak k obratu oproti stávající právní úpravě, kdy platí, že pokud nebylo výslovně sjednáno, že výkon funkce je bezplatný, náležela za výkon funkce obvyklá odměna. 5

Nemovitostní právo Vklad práva do katastru nemovitostí bude trvat déle než nyní Autor: Mgr. Roman Pečenka Jak jsme vás již v minulých číslech Právních aktualit informovali, spolu s novým občanským zákoníkem nabude 1. ledna 2014 účinnosti i nový katastrální zákon. Přijetí nové úpravy si vyžádaly zásadní změny v oblasti práva nemovitostí, které rekodifikace přináší. Kromě obnovení zásady superficies solo cedit (tedy povrch ustupuje půdě), na jejímž základě se budovy znovu stanou součástí pozemků, zavedení nových institutů jako je právo stavby či pacht, které se budou do katastru nemovitostí zapisovat, nový občanský zákoník také posiluje zásadu materiální publicity katastru nemovitostí. Po dvaceti letech od obnovení katastru nemovitostí v České republice bude každý moci spoléhat na informace v katastru nemovitostí zapsané, a pokud z nich bude v dobré víře vycházet, bude chráněn. Zároveň je však chráněna i osoba, v jejíž prospěch bylo předmětné právo (tj. včetně práva vlastnického) zapsáno, je-li bdělá svých práv. Nový občanský zákoník jí poskytuje ochranu, která přichází ke slovu po provedení případně neoprávněného zápisu, tj. ochranu následnou. Jednou z novinek, které nový katastrální zákon přináší, je možnost podat návrh na zápis elektronicky. Cílem bylo zrychlit celý proces tak, aby čekání na provedení vkladu bylo co nejkratší. Tento záměr je v souladu s myšlenkou materiální publicity, neboť ve chvíli, kdy osoby mohou spoléhat na zapsaný stav, měl by být tento co nejaktuálnější, proto by veškeré změny měly být zapisovány co nejrychleji. Ovšem palcové titulky o tom, že nový katastrální zákon, spolu s novým občanským zákoníkem, usnadní krádeže domů, resp. jim nezabrání, neboť nechrání vlastníky a jiné oprávněné osoby dostatečně proti neoprávněným dispozicím s jejich majetkem, vyvolaly veřejnou poptávku po zvýšení ochrany těchto osob a zákonodárci toto volání vyslyšeli (jak přiblížíme níže, bohužel). Celá tato mediální hysterie byla naprosto nesmyslná a pouze vypovídala o zásadním nepochopení nové právní úpravy. V každém případě bylo v rámci legislativního procesu přijato několik změn, z nichž pouze o některých se dá říci, že přispěly k ochraně vlastníků nemovitostí a jiných oprávněných; ostatní změny bohužel pouze zkomplikují život všem a povedou k větší neefektivnosti, nákladnosti a zdlouhavosti procesu všech vkladových řízení. Zákonodárci v rámci domnělé honby za ochranou práv vlastníků zcela popřeli dlouholeté snažení všech katastrálních úřadů o maximální urychlení vkladových řízení (což všichni účastníci vyžadují a ocenili by) a do 18 odst. 1 nového katastrálního zákona přidali větu, že rozhodnutí o vkladu není možné učinit dříve, než uplyne 20 dnů od odeslání zprávy dle 16 odst. 1 nového katastrálního zákona (tj. zřejmě o vyznačení plomby jak je vysvětleno níže). Zákonodárci patrně vedeni mylnou snahou dát účastníkům více času k případné obraně proti zahájenému řízení tak způsobili, že vkladová řízení neskončí nikdy dříve než za tři až čtyři týdny od podání příslušného návrhu na vklad. Tuto lhůtu není možné nijak zkrátit. Dále, dle 16 odst. 1 nového katastrálního zákona, jsou katastrální úřady povinny zasílat informaci o vyznačení plomby (zahájení vkladového řízení). Avšak je velmi nejasné kdy, koho a jakým způsobem musí katastrální úřady takto informovat. O zahájení řízení (vyznačení plomby) mají být účastníci řízení informováni nejpozději den poté, co ke změně došlo. Ovšem ke změně může dojít až rozhodnutím o vkladu. Zákonodárci nám tak vytvořili bludný kruh. Domníváme se však, že jediný možný a správný výklad je takový, že informace o vyznačení plomby musí být odeslána účastníkům řízení nejpozději den po vyznačení plomby samotné (tudíž nikoli po vyznačení změny ). Pochybnosti taktéž budí okruh osob, které mají být o vyznačení plomby informovány. Katastrální úřad má informovat vlastníka nemovitosti a jiného oprávněného. Z doslovného výkladu plyne, že by tak měli být například informováni i zástavní věřitel nebo oprávněný z jakéhokoli věcného břemene, kteří nejsou ani účastníky daného řízení, a zároveň nemusí být informován nabyvatel práva (nepodaří-li se udržet a prosadit výklad, že je jiným oprávněným ). Další věta toho samého odstavce sice hovoří o účastnících vkladového řízení, avšak pouze ve vztahu ke službě hlídacího psa. 6

Posledním nedostatkem předmětného ustanovení je velmi náročné určení pro katastrální úřad, jakým způsobem má uvedené osoby informovat, když se vzájemně částečně překrývají a částečně vylučují doručování do datové schránky, písemně poštou, e-mailem či SMS zprávou, a to v závislosti na postavení adresáta a možnosti, kterou si zvolí na návrhu na vklad či v rámci služby sledování změn. Naproti tomu velmi pozitivně hodnotíme další změny, které nový katastrální zákon zavádí za účelem zvýšení ochrany vlastníků a dalších oprávněných v době před provedením zápisu: zavedení tzv. hlídacího psa (služby sledování změn v katastru). Všechny osoby, kterým svědčí v prováděcím právním předpise vymezené věcné právo zapsané v katastru nemovitostí, mají možnost poskytnout katastrálnímu úřadu své kontaktní údaje (e-mailovou adresu či číslo mobilního telefonu) s tím, že v případě zahájení řízení týkajícího se jejich práva budou touto formou automaticky informovány. Zřízení této služby má být zpoplatněno jednorázovou úplatou 500 Kč, pokud bude sledováno méně než 50 nemovitostí pro danou osobu. Dotčené osobě tak má být dána možnost se včas dozvědět o zahájení i takového vkladového řízení, které neiniciovala, a započít úkony ke své obraně. Účastníci vkladových řízení budou nově informováni o provedených vkladech zasláním tzv. změnového výpisu. Změnový výpis se zasílá do vlastních rukou nejen zástupci účastníka řízení, ale i přímo dotčené osobě, pokud byla zastoupena. Pokud by tedy někdo například převedl nemovitost na základě zfalšované plné moci, původní vlastník by se i tak o převodu měl dozvědět (což je výrazný posun oproti stávající úpravě, kdy je vyrozumíván pouze zástupce a nikoli zastoupený) a ve lhůtách a způsoby, které stanoví nový občanský zákoník, by se proti neoprávněnému převodu mohl úspěšně bránit. Defektní legislativní činnost, kdy návrh zákona byl narychlo a nekoncepčně upravován a doplňován, dala vzniknout právní úpravě, jejíž nejčastěji aplikovaná část vyžaduje další výklad, zatíží nadbytečnou administrativou katastrální úřady, účastníky (ale i osoby zcela mimo řízení) zahltí oznámeními a bezúčelně výrazně prodlouží vkladová řízení, jejichž zkrácení bylo jedním z původních cílů nové právní úpravy. Navíc bylo vše motivováno hrstkou případů zneužití či padělání plných mocí a ani výše popsané doplnění nového zákona nemůže podobné trestné činnosti zabránit, neboť ta si najde nové cesty. Ač se účinnost nového občanského zákoníku kvapem blíží, v tomto případě by se zřejmě vyplatilo chovat se dle rčení spěchej pomalu. Překroutí rekodifikace vodovody a kanalizace? Autorka: Mgr. Kristýna Faltýnková V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku, je velmi často skloňována zásada povrch ustupuje půdě, na jejímž základě se většina staveb stane součástí pozemků. Toto pravidlo však nebude platit bez výjimek. Inženýrská síť Jednou z takových výjimek je inženýrská síť. Současný občanský zákoník s tímto pojmem nepracoval, neboť to nebylo, vzhledem k oddělenému vlastnictví staveb a pozemků, nutné. Naproti tomu nový občanský zákoník jej používá hned na několika místech. Na úvod o inženýrské síti stanoví, že není součástí pozemku. Jedná se tedy o jednu z výjimek z obecného pravidla, která dle našeho názoru vyplývá ze skutečnosti, že inženýrská síť ve smyslu distribuční/přenosové soustavy tvoří samostatný celek s vlastním hospodářským určením a není spjata s pozemky, pod kterými, a v některých případech na kterých, je vedena. Pojmy inženýrská síť nebo vodovod či kanalizace, které nový občanský zákoník uvádí jako příklady inženýrských sítí, jím nejsou nijak definovány. Jejich legální definici tak obsahuje pouze zákon o vodovodech a kanalizacích. S ohledem na požadavek jednotnosti právního řádu z jazykového hlediska (potvrzený i usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 124/96 ze dne 31. července 1996), tak vodovody a kanalizace, jako inženýrské sítě dle nového občanského zákoníku, musí být vnímány ve smyslu definice dle zákona o vodovodech a kanalizacích; tedy jako provozně samostatné soubory staveb a zařízení, které mimo jiné zahrnují i čistírny odpadních vod a stavby pro shromažďování vody. 7

Související novinkou, jejíž dopad do praxe lze nyní jen obtížně předvídat, je vyvratitelná domněnka, že součástí inženýrské sítě jsou i stavby a technická zařízení, která s ní provozně souvisí. V případě vodovodů a kanalizací by pak s ohledem na citovanou definici obsaženou ve zvláštním zákoně bylo lze uzavřít, že i taková čistírna odpadních vod, či stavba pro shromažďování vody nemusí být samostatnou nemovitou věcí, ale může být považována za součást příslušné inženýrské sítě, na kterou je napojena, nebude-li v konkrétním případě prokázán opak. S ohledem na to, že inženýrské sítě se neevidují v katastru nemovitostí (ale mají vlastní evidenci), může tak dojít k zásadním změnám v případě jejich zcizování, zřizování věcných práv anebo financování rekonstrukcí/ rozšiřování s těmito stavbami už a priori nebude možné nakládat samostatně, ale pouze při dispozici s celou inženýrskou sítí, vlastnické právo k nim, jako k součásti inženýrské sítě, se bude nabývat účinností kupní smlouvy a např. zástavní právo k inženýrské síti se bude zřizovat veřejnou listinou a zápisem do rejstříku zástav vedeným notářskou komorou. Přípojky Zákon o vodovodech a kanalizacích výslovně stanoví, že vodovodní a kanalizační přípojky jsou samostatnými stavbami a nejsou tedy součástí vodovodu či kanalizace. Nový občanský zákoník pak zavádí pravidlo, že věc, o které zvláštní právní předpis stanoví, že není součástí pozemku, a nelze ji přenést z místa na místo bez jejího porušení, je nemovitou věcí. Ač nelze pouze na základě faktu, že zvláštní zákon stanoví, že přípojka je samostatnou stavbou, dovodit, že není součástí pozemku, máme za to, že tomu tak v případě vodovodních a kanalizačních přípojek musí být. Hlavním důvodem je povaha přípojek, které často vedou přes pozemky osob odlišných od vlastníka nemovitosti, která je přípojkou spojena s hlavním řadem, v některých případech přípojka dokonce vede jen k hranici pozemku, kde je umístěn vodoměr, a proto odvozovat vlastnické právo k přípojce od pozemku, jehož je součástí, by odporovalo přirozenému uspořádání vlastnických práv. Nadto zákon o vodovodech a kanalizacích také upravuje, kdo je vlastníkem přípojek (u nových přípojek ten, kdo financoval jejich pořízení), tedy pracuje s vlastnickým právem k přípojce samotné, a pokud by přípojka byla dle NOZ součástí pozemku, pak by mohlo dojít ke konfliktu určení vlastnického práva dle vlastnického práva k pozemku, jehož je součástí a dle zvláštní úpravy v zákoně o vodovodech a kanalizacích. Pokud by záměrem zákonodárce bylo, aby se přípojky staly součástí pozemku, musel by zákon o vodovodech a kanalizacích v této části novelizovat. Vzhledem k výše uvedenému tak docházíme k závěru, že přípojky nejsou součástí pozemku, ve kterém jsou zapuštěny, ale jsou z pohledu nového občanského zákoníku věcí nemovitou. Jedná se o další výjimku z obecného pravidla o tom, co je součástí pozemku. Přípojky však zpravidla nebudou zcela samostatnými nemovitými věcmi, ale příslušenstvím věci hlavní nejčastěji pozemku, jehož součástí může být i stavba na něm postavená, ale též i budovy. Platí totiž, že samostatná věc, která má stejného vlastníka jako věc hlavní, v tomto případě pozemek, a jejím účelem je, aby byla užívána spolu s věcí hlavní, tedy má s věcí hlavní společné hospodářské určení, je příslušenstvím věci hlavní a právní jednání týkající se věci hlavní dopadá i na příslušenství, pokud není prokázán opak. Toto ustanovení je nové a odstraňuje tak pochybnosti, které ohledně právního osudu příslušenství při dispozici s věcí hlavní panovaly. V případě, kdy by přípojka měla stejného vlastníka jako budova, která je na cizím pozemku a není jeho součástí, a této budově také sloužila, pak se domníváme, že věcí hlavní by byla tato budova a přípojka by byla jejím příslušenstvím. Velmi praktickým důsledkem této změny je situace případných dispozic s nemovitostmi. I v případě, kdy přípojka nebude výslovně uvedena například v kupní smlouvě, jejímž předmětem je pozemek (jehož příslušenstvím tato přípojka je), a zároveň v takové smlouvě nebude z převodu výslovně vyloučena, bude spolu s pozemkem přesto převedena, což nebylo za současné právní úpravy vůbec jasné. Výše uvedené však neplatí o všech potrubích uložených v pozemcích, která nejsou inženýrskou sítí. Tzv. vnitřní vodovody či kanalizace (tj. potrubí případně navazující na přípojku za vodoměrem či vyústění vnitřní kanalizace) budou již jen podzemní stavbou, která nemá samostatný účel, a proto budou vždy součástí pozemku. Služebnost inženýrské sítě Nový občanský zákoník nově mezi pojmenovanými služebnostmi uvádí služebnost inženýrské sítě. Na základě této služebnosti vzniká právo zřídit nebo vést přes pozemek jiného vedení a dále je provozovat a udržovat, či je dokonce modernizovat anebo zlepšovat, je-li to výslovně uvedeno v příslušné smlouvě. Nový občanský zákoník dále stanoví, že vlastník pozemku se musí zdržet všeho, co vede k ohrožení inženýrské sítě, vlastník inženýrské sítě pak může vstoupit na pozemek za účelem prohlídky či údržby jen po předchozím projednání s vlastníkem pozemku, nejedná-li se o situaci, kdy zásah nesnese odkladu a konečně, že vlastník pozemku má právo přístupu k příslušné dokumentaci inženýrské sítě. Tato zákonná úprava je dispozitivní a je tedy možné si práva a povinnosti sjednat odlišně; zákonnou úpravu je tak třeba vnímat jako návod pro smluvní řešení typických případů anebo pro situace, 8

kdy smlouva chybí. Uvedenou úpravou dále není dotčena možnost založit právo umístit inženýrskou síť na cizím pozemku i na ustanoveních veřejnoprávních předpisů, případně lze za tímto účelem zřídit právo stavby či jiný užívací vztah, jako je nájem či výprosa. K některým aspektům nemovitostního práva Autor: JUDr. Petr Bezouška Ph.D. Jedním z magnetů nové rekodifikace soukromého práva jsou otázky související s nemovitostmi, s jejich vymezením, obchodování s nimi a jejich pronájmem. V tomto článku bychom chtěli upozornit na několik dílčích aspektů, které s nemovitostním právem úzce souvisejí. Právo stavby nemovitost, na kterou si nesáhneme Podstata práva stavby spočívá v tom, že stavebníka opravňuje k tomu, aby měl na cizím pozemku umístěnu stavbu (na jejím povrchu či pod povrchem). Právo lze zřídit tzv. na zelené louce (stavba bude teprve zřízena), je však možné i to, že stavebník od vlastníka pozemku přebere již existující stavbu, která tím je včleněna do práva stavby (třeba za účelem rekonstrukce či modernizace a dalšího využití této stavby). Stále však platí, že když bude chtít někdo stavět, může si pozemek koupit, pronajmout, zřídit k němu věcné břemeno nebo si jinak zajistit titul, který ho ke stavbě oprávní. Nový občanský zákoník pouze rozšiřuje paletu možných způsobů o další. Stavba, kterou stavebník postaví (anebo převezme od vlastníka pozemku), není součástí pozemku, není ani samostatnou věcí v právním smyslu. Proto s ní nelze samostatně nakládat nelze ji samostatně prodat, darovat, zřídit k ní zástavní právo apod. Tato stavba je totiž součástí práva stavby. Tuto konstrukci si lze představit nejlépe takto: právo stavby je určitou virtuální bublinou, která zatěžuje pozemek. V této bublině je umístěna stavba. Bublina může ale existovat sama o sobě, zánik stavby totiž nemá vliv na zánik práva stavby. Z toho, že právo stavby je věcí, vyplývají následující skutečnosti: právo stavby mohu prodat, darovat, či s ním jinak nakládat. Mohu je dát do zástavy, pronajmout nebo k němu zřídit služebnost. V tomto ohledu je samozřejmě důležitá smlouva, v níž může vlastník pozemku dohodnout určitá omezení (třeba to, že k zastavení práva stavby může dojít jen s jeho souhlasem). Samotný zákoník stanoví oběma stranám vzájemné předkupní právo když by chtěl stavebník právo stavby převést na jiného, musel by je nejdříve nabídnout k předkoupení vlastníkovi pozemku; to samé platí pro vlastníka pozemku, kdyby se rozhodl zcizit svůj pozemek. Právo stavby se zapisuje do katastru nemovitostí. Je to jeden z řady evidovaných předmětů (společně s pozemky, budovami a jednotkami vznikajícími v rámci bytového spoluvlastnictví). Každý má tak možnost poznat, zda je určitý pozemek zatížen právem stavby, komu toto právo svědčí a ve sbírce listin zjistit, jaká práva a povinnosti si strany ve smlouvě ujednaly. Právě smlouva o zřízení práva stavby je velmi významná. Předpokládá se totiž, že právo stavby se bude zřizovat na velmi dlouhé období v řádu desítek let (zákoník je omezuje maximální hranicí 99 let, smlouvu však lze prodloužit). A to už je velmi důležité důkladně vše promyslet co bude moci stavebník postavit, jaká budou jeho další práva k pozemku, bude zavázán provést stavbu do určité doby, jaká budou pravidla pro údržbu stavby, jak se strany vypořádají po zániku práva stavby? To jsou velmi praktické otázky, na které se nesmí na začátku zapomínat. A nakonec, i když ne to nejméně důležité smlouva musí vyřešit odměnu za zřízení práva stavby, případně obsahovat ujednání o tom, že se zřizuje bezúplatně. Nedohodnou-li se vlastník pozemku a stavebník jinak, zákoník předpokládá, že po zániku práva stavby zůstane stavba zachována a stane se součástí pozemku. Připadne tak do vlastnictví vlastníkovi pozemku. Proto zákoník stanoví, že vlastník pozemku musí v takovém případě poskytnout stavebníkovi náhradu ve výši poloviny hodnoty stavby v době zániku práva stavby. Ale opět připomínám, že je to jen podpůrné ustanovení, strany se mohou dohodnout i jinak třeba na jiné výši náhrady nebo na povinnosti stavebníka stavbu po zániku práva stavby odstranit. 9

Právo stavby je staronovým institutem, který se vrací do našeho právního řádu. Jistě nelze čekat, že by nastal nějaký boom a místo jiných institutů využívaných doposud, se najednou všichni přeorientují na právo stavby. Je to jen další střípek do mozaiky a vždy záleží na každém, aby provedl ekonomickou a právní úvahu v tom smyslu, co je pro jeho zájmy nejvýhodnější. Chci-li postavit stánek či chatku pouze na krátkou dobu, nemusím zřizovat právo stavby, postačí mi pronajmout si pozemek. Uvažuji-li však o výstavbě nějakého skladiště, které bude užívané po delší dobu, je jistě vhodnější volit některý ze stabilnějších institutů, třeba právě právo stavby. Jeho využití si lze představit též na straně vlastníků pozemků, kteří nechtějí svůj pozemek sami užívat, ale též jej nechtějí zcizit. Mohou jej přenechat investorovi formou práva stavby a později využít infrastrukturu, kterou tam vybuduje. Pronájem prostoru k podnikání Každý podnikatel potřebuje ke svému podnikání prostory. Nemá-li vlastní, musí si je pronajmout. Nyní tak činí podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, který se však s účinností nového občanského zákoníku ruší. Nadále se postupuje podle pravidel obsažených v novém kodexu. Velkou novinkou je, že tato zvláštní ustanovení dopadají pouze na ty případy, kdy je nebytový prostor pronajat právě za účelem podnikání. Pro jiné účely se uplatní obecná nájemní smlouva (třeba když pronajmu svému sousedovi garáž pro parkování jeho auta). Dosavadní praxe byla zatěžována zbytečnými formalitami. Zákon předepisoval, co vše musela smlouva obsahovat, a stačilo zapomenout na jednu z náležitostí, či ji vyjádřit jinak, než stanovil zákon, a smlouva byla absolutně neplatná. Posuďte sami ve smlouvě muselo být uvedeno: předmět nájmu, účel nájmu, výši nájemného nebo způsob jeho určení, výši úhrady za služby nebo způsob jejího určení, údaj o předmětu podnikání. Nový zákoník už toto nepožaduje stačí, aby strany dostatečně určily předmět nájmu. Nic víc. Smlouva dokonce nemusí mít ani písemnou formu, leč stranám lze doporučit, aby pro zajištění lepší důkazní pozice pro případný spor písemnou formu zvolily samy. Soudobá právní úprava je velmi vstřícná smluvní volnosti stran a nový občanský zákoník na tom nic nemění. I nadále tak platí, že se strany mohou zcela volně domluvit nejen na činnosti, kterou bude nájemce v prostoru provozovat, ale též na výši nájemného, anebo si ujednat, z jakých důvodů může pronajímatel či nájemce vypovědět nájemní vztah (nebo že to může učinit i bez důvodu). Nový občanský zákoník přesto obsahuje několik nových pravidel, na které je nutné upozornit. První novinka se týká práva vývěsního štítu. Výslovně se stanoví to, co je dnes často řešeno smluvně. Nájemce může nemovitou věc, kde se nalézá prostor sloužící podnikání, opatřit se souhlasem pronajímatele v přiměřeném rozsahu štíty, návěstími a podobnými znameními; pronajímatel může souhlas odmítnout, má-li pro to vážný důvod (třeba proto, že mu brání veřejnoprávní předpisy chránící kulturní památky). Požádal-li nájemce o udělení souhlasu v písemné formě a nevyjádří-li se pronajímatel do jednoho měsíce, považuje se souhlas pronajímatele za daný. Nutno dodat, že tohoto práva se může nájemce ve smlouvě vzdát. Další změny se týkají problematiky skončení nájmu výpovědí. Nesouhlasí-li totiž vypovězená strana s výpovědí (ať již pronajímatel nebo nájemce), musí proti ní nově vznést námitky. Tyto doručí druhé straně, má k tomu lhůtu v délce jednoho měsíce. Pokud námitky nevznese vůbec, nebo je nevznese včas, ztrácí tím právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Jedná se o ustanovení, která se snaží jednak předejít soudnímu řešení sporu, jednak dávají jistotu tomu, kdo výpověď podává, že se ve lhůtě jednoho měsíce dozví, zda se druhá strana hodlá výpovědi bránit. Podíváme-li se na toto pravidlo očima strany, která dostává výpověď, je zřejmé, že to klade vyšší nároky na sledování došlé pošty tak, aby jí marně neuběhla lhůta k podání námitek. Další zásadní novinkou je založení práva bývalého nájemce požadovat v určitých případech náhradu za tzv. převzetí zákaznické základny. Toto právo na určitý typ odškodnění má nájemce jen tehdy, skončí-li jeho nájem výpovědí ze strany pronajímatele a nejedná-li se o výpověď pro porušení smlouvy. Právo na tuto náhradu lze uplatnit vůči pronajímateli v případě, kdy sám pronajímatel nebo nový nájemce získal prospěch z předchozí činnosti nájemce kdy určitým způsobem využívá plody činnosti svého předchůdce, který naučil zákazníky nakupovat (nebo brát služby) u něho. Tímto se chrání především malí živnostníci (pekaři, řezníci apod.). Důležité je, že i toto pravidlo může být smluvně vyloučeno (nájemce se takové ochrany může vzdát), a rovněž to, že se neuplatní v případě skončení nájmu uplynutím sjednané doby. 10

Nakonec je třeba upozornit na to, že nájem vzniknuvší před účinností nového občanského zákoníku, se od jeho účinnosti posuzuje právě podle nového kodexu. Výjimkou je posouzení vzniku nájmu a práv a povinností, která vznikla před účinností. Všech nájmů ukončovaných po 1. 1. 2014 se tak týká např. výše popsané námitkové řízení nebo právo nájemce na náhradu za převzetí zákaznické základny. Rekodifikace soukromého práva Některé praktické výkladové otázky ohledně zajištění, a zástavního práva především, v NOZ Autor: Mgr. Martin Bruthans, Mgr. Ing. Tomáš Bureš, Mgr. Ing. Norbert Hink Tím, jak se blíží 1. leden 2014, kdy má nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen NOZ) nabýt účinnosti a dokončují se práce na klientských mandátech týkajících se revize modelové smluvní dokumentace tak, aby tato dokumentace obstála i v éře NOZ, dochází k identifikaci výkladově problematických bodů nové právní úpravy. Cílem tohoto článku je upozornit na některé takové body umožňující více možných výkladů v úpravě zajištění dluhů, zejména zástavního práva, podle NOZ a nabídnout náš výklad. Chceme tím přispět k tomu, aby ohledně takových potenciálně nejasných míst nové úpravy byl již od počátku její aplikace přijímán co nejrozumnější výklad odpovídající duchu zákona a nehledala se zbytečná rizika tam, kde nejsou. Konkrétně tento článek přináší vybrané informace bez nároku na úplný popis dané problematiky, o (i) vzájemném pořadí a výhodách/nevýhodách zajištění dluhů ve formě zástavního práva k pohledávkám a zajišťovacího postoupení pohledávek, (ii) vzájemném vztahu úpravy pořadí zajištění v NOZ a v insolvenčním zákoně, (iii) dvou ustanoveních v NOZ upravujících tzv. negative pledge (tj. povinnost nezřídit ke konkrétní věci zástavní právo resp. jiné zajištění) a jejich vzájemném vztahu, a (iv) sporném použití ochranné lhůty 30 dnů, stanovené NOZ pro zpeněžení zástavy, i pro výkon zástavního práva ve formě tzv. propadné zástavy. Pohledávky brát do zástavy nebo je postupovat k zajištění? Dosavadní bankovní praxe jasně upřednostňuje zajištění k pohledávkám ve formě zástavního práva před zajišťovacím postoupením pohledávek, mj. kvůli velmi kusé právní úpravě zajišťovacího postoupení a rozhodovací praxi soudů vytvářející negativní postoj k zajišťovacímu postoupení (nutnost zřizovat zajišťovací postoupení s rozvazovací podmínkou splnění zajištěných pohledávek čili bez možnosti sjednat povinnost zpětného postoupení, judikované riziko obcházení zákazu propadné zástavy při zřízení zajišťovacího převodu tedy analogicky i postoupení s odkládací podmínkou atd.). Režim NOZ v tomto ohledu, jak je již obecně známo, přináší podstatnou změnu, kdy úprava zajišťovacího převodu jasně umožňuje vytvářet konstrukce dosavadní judikaturou zakázané a zvyšuje tak praktické možnosti využití tohoto zajišťovacího nástroje. NOZ však zároveň poprvé do soukromoprávní úpravy zajištění dluhů přináší pravidla upravující konkurenci a prioritu jednotlivých typů zajištění zřízených k téže věci (dosud bylo rozhodující v zásadě pouze hledisko časové). Jedná se zejména o 2016 NOZ, podle kterého se nejprve v první skupině uspokojí věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu (typicky např. katastru nemovitostí) nebo rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou, následně ve druhé skupině věřitelé zajištění na téže věci věcným právem nezapsaným ve veřejném seznamu nebo v rejstříku zástav a až nakonec věřitelé zajištění závazkovým právem; v rámci příslušné skupiny se již přitom pro pořadí zajištění uplatní tradiční časové hledisko vzniku zajištění. Otázkou je, který typ zajištění má podle tohoto ustanovení vyšší prioritu zástavní právo k pohledávkám, či zajišťovací postoupení pohledávek? Odpověď na tuto otázku je zásadní pro věřitele, který nechce čelit riziku, že jeho zajištění bude přeskočeno jiným zajištěním zřízeným k téže věci později. 11

U zástavního práva nečiní zařazení do příslušné skupiny potíže jedná se o věcné právo, a bude tudíž spadat do první či druhé skupiny, v závislosti na tom, zda zástavní právo bude zřízeno prostou formou jako za dosavadní právní úpravy, tj. bez registrace zástavního práva v rejstříku zástav, nebo se zástavce a zástavní věřitel dohodnou na uzavření zástavní smlouvy ve formě notářského zápisu a na registraci zástavního práva k pohledávkám v rejstříku zástav, jak umožňuje úprava v NOZ. U zajišťovacího postoupení pohledávek odpověď už tak jednoznačná není. Smlouva o zajišťovacím postoupení je sice závazkovým institutem a nezakládá zajištění ve formě věcného práva což by svědčilo pro zařazení do třetí skupiny, jako zajištění je ale použito vlastnické právo k pohledávce, čili právo věcné, což by mohlo nahrávat argumentaci pro zařazení do druhé skupiny. Z toho by mohl plynout na první pohled závěr upřednostňující z hlediska priority pořadí spíše zástavní právo k pohledávkám, zejména v registrované formě. Podle našeho názoru ale samotná podstata zajišťovacího postoupení pohledávky vylučuje, aby k postoupené pohledávce bylo ještě následně zřízeno jiné zajištění ze strany postupníka jako poskytovatele tohoto zajištění. Účinností smlouvy o postoupení totiž vlastnické právo k pohledávce přechází na zajištěného věřitele jako postupníka a poskytovatel zajištění jako postupitel ztrácí možnost s pohledávkou dále právně disponovat. Určitým rizikem by mohla být pouze možnost argumentace, podle které by poskytovatel zajištění/postupitel mohl postoupenou pohledávku zastavit jako nevlastník v režimu 1343 odst. 2 NOZ (Zastavení cizí věci), pokud by zástavní věřitel byl v dobré víře. Uvedené ustanovení však vyžaduje, aby došlo k odevzdání zastavené věci (pohledávka je NOZ rovněž považována za věc) zástavnímu věřiteli, což je u pohledávky v daném případě podle našeho názoru vyloučeno. Domníváme se, že smyslem ustanovení je chránit dobrou víru zástavního věřitele, kterému při zřizování zástavního práva zástavce fyzicky předá zástavu. V takovém případě je zjevné, že zástavce se zástavou fakticky nakládá, a zástavní věřitel tedy může oprávněně předpokládat, že zástavce je vlastníkem této zástavy (případně jinak oprávněným zástavní právo zřídit). Pak je zcela na místě dobrou víru zástavního věřitele chránit. V případě pohledávky jako věci nehmotné není fyzické předání zástavy z povahy věci možné. Jediné, co může být předáno, jsou dokumenty dokládající existenci pohledávky. Jejich předání ovšem nezaručuje, že obdobné dokumenty, případně jiné dokumenty týkající se dané pohledávky se stejnou relevancí nemůže jejich věřitel předat i jiné osobě. Z tohoto důvodu je podle našeho názoru třeba odevzdání ve smyslu 1343 odst. 2 NOZ chápat jako fyzické odevzdání movité věci, které připadá v úvahu pouze u hmotných věcí. Pokud bychom připustili interpretaci opačnou, tedy že pohledávka může být jako zástava odevzdána zástavnímu věřiteli, znamenalo by to, že současně připouštíme, že zástavní smlouva k pohledávce nemusí mít písemnou formu ve smyslu 1314 odst. 1 NOZ, což rozhodně nemohlo být úmyslem zákonodárce. Toto porovnání z hlediska priority zajištění nemá jediného vítěze. Zástavní právo k pohledávkám registrované v rejstříku zástav je bezesporu nejbezpečnější formou zástavního práva zajišťující nejvyšší možnou prioritu je ovšem administrativně náročné a zejména bude představovat výrazné náklady pro zástavce (k datu publikace tohoto článku bohužel zatím stále není k dispozici novela notářského tarifu obsahující výši příslušných notářských poplatků ani její návrh). Zajišťovací postoupení ale podle nás představuje stejný maximální stupeň priority, který už nemůže být překonán dodatečně zřízeným zajištěním, a to při podstatně nižších nákladech a bezformálnosti sjednání tohoto zajišťovacího instrumentu. Navíc existuje i třetí způsob, jak zajistit, aby zajištění v budoucnu neztratilo svoji prioritu paralelně se zástavním právem zřízeným běžnou formou zřídit zákaz zřízení zástavního práva a registrovat jej v rejstříku zástav (viz blíže třetí téma tohoto článku). Vztah úpravy pořadí zajištění v NOZ a v insolvenčním zákoně Pravidla pro stanovení pořadí uspokojení věřitelů ze zajištění obsahuje i insolvenční zákon (č. 182/2006 Sb.), a to vedle výše zmíněných pravidel obsažených nově v NOZ; další pravidla nacházíme též v právních předpisech upravujících výkon rozhodnutí. Bdělý zajištěný věřitel, jehož pohledávka je zajištěna zajištěním s maximálním stupněm priority dle NOZ, si např. logicky bude klást otázku, jestli pořadí priority bude platit i při realizaci zajištění v rámci insolvenčního řízení. Insolvenční zákon obsahuje úpravu uspokojení pohledávky zajištěného věřitele v 167 a podle ní je pro pořadí uspokojení věřitelů rozhodující doba vzniku zástavního práva, resp. jiného zajištění. Podle NOZ tedy např. platí, že zástavní právo k pohledávkám vzniklé registrací v rejstříku zástav by mělo mít přednost uspokojení před zástavním právem k týmž pohledávkám zřízeným v neregistrované formě, byť toto neregistrované zástavní právo vzniklo dříve. Insolvenční zákon ale přesně naopak pro takovou situaci stanoví, že rozhodující je doba vzniku zajištění a upřednostnil by tak uspokojení staršího zástavního práva. To je podstatný rozdíl, v závislosti na tom, který právní předpis pro výklad otázky pořadí uspokojení bude upřednostněn, a v této situaci pochopitelně mohou vznikat výkladové spory. Podle našeho výkladu by pořadí 12

uspokojení věřitelů ze zajištění mělo z podstaty věci sledovat hmotněprávní úpravu a respektovat tak skupiny pro uspokojení ze zajištění stanovené v 2016 NOZ (viz první téma tohoto článku výše), a to i při uspokojení ze zajištění v rámci insolvenčního řízení, které je ve vztahu k hmotněprávní úpravě pořadí uspokojení pouze procesním nástrojem, a teprve v rámci těchto skupin by se uplatnilo časové hledisko. Rovněž 5 insolvenčního zákona, obsahující základní zásady insolvenčního řízení, v souladu se kterými má být insolvenční zákon vykládán, v ustanovení písm. c) uvádí, že nestanoví-li insolvenční zákon jinak, práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení nelze v insolvenčním řízení omezovat. Připuštění výjimky z tohoto pravidla slovy nestanoví-li zákon jinak přitom podle našeho názoru v daném případě neznamená, že by uvedený 167 insolvenčního zákona měl mít přednost před obecnou úpravou pořadí uspokojení zajištěných věřitelů v NOZ. Jiný než námi nastíněný výklad by byl v rozporu se smyslem úpravy v NOZ. Ostatně už podle dosavadní právní úpravy má věřitel zajištěný např. zadržovacím právem podle hmotněprávní úpravy přednost před zástavním věřitelem. Ta zároveň výslovně předpokládá vznik zadržovacího práva automaticky v případě zahájení insolvenčního řízení. Smyslem je evidentně zajistit věřiteli dlužníka, který má v tento okamžik u sebe z nějakého důvodu dlužníkovu věc, aby měl reálnou šanci svoji pohledávku za dlužníkem uspokojit. Pokud by ovšem zároveň mělo platit, že pro určení pořadí zajištění je rozhodný pouze okamžik jeho vzniku, byl by tento smysl hmotněprávní úpravy do značné míry zpochybněn, neboť bude jistě pravidlem, že případné zástavní právo k zadržené věci bylo zřízeno dříve, než vzniklo právo zadržovací. Duplicitní úprava negative pledge v NOZ Na rozdíl od stávající úpravy, která sjednávání povinností zdržet se sjednání dalšího zástavního práva k již zastavené věci nepřála, NOZ upravuje možnost sjednání tzv. negative pledge (tedy negativního zajištění čili povinnosti žádné zajištění nezřizovat) hned ve dvou ustanoveních, v 1309 odst. 2 a v 1761, a to dokonce v registrované formě zakládající účinek vůči třetím osobám. To je samo o sobě dobrá zpráva, ovšem věřitel, který uvažuje o ochraně ve formě negative pledge, musí logicky řešit, kterého z uvedených dvou ustanovení spíše využít a jaký je jejich vzájemný vztah (lze se spolehnout jen na jedno z oněch ustanovení izolovaně, nebo je nutné dbát vždy úpravy v obou ustanoveních zároveň?). Ustanovení 1309 odst. 2 NOZ je systematicky zařazeno hned na úvod nové zákonné úpravy zástavního práva a stanoví: Ujednání zakazující zřídit zástavní právo má účinky vůči třetí osobě, jen je-li tento zákaz zapsán do rejstříku zástav podle jiného právního předpisu nebo do veřejného seznamu, anebo byl-li jí znám. Právo odpovídající negative pledge podle tohoto ustanovení se tak může týkat pouze zástavního práva (nikoli jiného zajištění) a může být pro dosažení účinků vůči třetím osobám registrováno buď v rejstříku zástav (jakkoli tento zatím nebude veřejným seznamem) nebo ve veřejném seznamu, tedy nejčastěji v katastru nemovitostí. Není vyžadováno sjednání úplaty ani splnění jiných podmínek. Ustanovení 1761 NOZ je naproti tomu součástí všeobecných pravidel o závazcích, konkrétně obecné úpravy smluv a jejich účinků. Norma stanoví: Zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo. Takový zákaz je platný, pokud byl zřízen na dobu trvání svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany. Uvedený zákaz dispozic logicky v rámci smluvní volnosti může nabývat libovolných forem (tedy povinnost zdržet se určitého jednání se může týkat zřízení zástavního práva, ale i jiného zajištění či zatížení, může se týkat i převodu či jiného zcizení určité věci, ať už zastavené či nezastavené), pro dosažení účinků práva odpovídajícího negative pledge resp. zákazu převodu i vůči třetím osobám ale toto ustanovení vyžaduje, aby bylo zřízeno jako věcné právo, samozřejmě ideálně ve formě zapsané do veřejného seznamu (např. katastru nemovitostí). Pro platné sjednání práva odpovídajícího negative pledge uvedené ustanovení vyžaduje splnění dvou podmínek, a to konkrétní doby trvání práva a legitimního důvodu. Ustanovení se tak částečně překrývají, což nastane typicky např. v situaci, kdy se dvě strany dohodnou na zřízení registrovaného zákazu zřízení zástavního práva k nemovitosti. Strany pak vedle konkrétního způsobu registrace zákazu pro dosažení maximálních účinků publicity vůči třetím osobám musí řešit i otázku, zda v případě, kdy zvolí cestu dle 1309 NOZ, musí být rovněž splněny podmínky stanovené v 1761 NOZ. Z uvedené duplicity úpravy, kdy ustanovení 1761 má jasně širší použití než specifičtější a užší ustanovení 1309 odst. 2 NOZ, je podle našeho názoru možné dovodit, že tato ustanovení jsou ve vztahu ustanovení obecného ( 1761) a speciálního ( 1309 odst. 2 NOZ). Ustanovení speciální v souladu s obecnou teorií práva musí mít 13

z hlediska výkladu přednost před ustanovením obecným (lex specialis derogat generali). Použít je tedy možno obou zákonných konceptů nezávisle, specifické podmínky jsou stanoveny jen ve vztahu k právu/zákazu zřízenému podle 1761. Náš názor je ostatně potvrzen i novým katastrálním zákonem (zákon č. 256/2013 Sb.), který výslovně rozlišuje mezi zápisem zákazu zpeněžení nebo zatížení ( 11 odst. 1 písm. n), zápis formou vkladu, odpovídá právu dle 1761 NOZ) a zápisem zákazu zřídit zástavní právo k nemovitosti ( 23 odst. 1 písm. x), zápis formou poznámky, odpovídá právu dle 1309 odst. 2 NOZ). Skutečností však je, že i při postupu podle 1309 odst. 2 NOZ bude v praxi nutné dodržovat určité regulativy dané obecnými právními principy, kterými se NOZ řídí (zejména příkaz chovat se poctivě, zákaz zneužití apod.) nebude tedy patrně možné zákaz zřídit zástavní právo k nemovitosti sjednat na časově neomezenou dobu či bez legitimního právního důvodu. Potom se nabízí, aby i při postupu dle 1309 odst. 2 NOZ byly analogicky dodržovány podmínky, jaké stanoví 1761 NOZ (tedy možnost sjednat zákaz zatížení jen na určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany); v praxi úvěrového financování by splnění těchto podmínek nemělo představovat problém. Použijí se pravidla NOZ pro zpeněžení zástavy i pro výkon zástavního práva ve formě tzv. propadné zástavy? Je již všeobecně známo, že jedním z největších posunů v nové úpravě výkonu zástavního práva v NOZ je možnost zástavce a zástavního věřitele sjednat si dle 1359 odst. 1 NOZ v podstatě libovolný způsob uspokojení se ze zástavy, pokud ovšem takový způsob nebude v rozporu s pravidly 1365 odst. 1 NOZ (podle kterých zástavní věřitel je povinen při prodeji postupovat s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase ) popř. s některým ze zakázaných ujednání podle 1315 NOZ). Protiváhou tohoto vylepšení pozice zástavního věřitele je stanovení lhůty 30 dní ( 1364 NOZ), jež musí uplynout od oznámení o započetí výkonu zástavního práva, než zástavní věřitel může zástavu skutečně zpeněžit. V této lhůtě zástavní dlužník může činit kroky na obranu jeho právní pozice pro případ, že by postup zástavního věřitele považoval za neslučitelný se zákonem (zástavní věřitel totiž v uvedeném případu dohody o způsobu výkonu zástavního práva již na rozdíl od stávající právní úpravy nemusí mít pro prodej zástavy vykonatelný právní titul). Zároveň NOZ jako novinku připouští za určitých okolností, aby se zástavní věřitel uspokojil formou ponechání si zástavy, tj. legalizuje pro takové situace tzv. propadnou zástavu. Je již široce přijímaným výkladem (viz např. článek P. Tégla Úplatnost nabytí věcného práva jako podmínka fungování materiální publicity veřejných seznamů v novém občanském zákoníku v č. 1/2013 Právních rozhledů), že možnost dohody o uspokojení se formou propadné zástavy za podmínek 1315 odst. 2 písm. b) NOZ není vyloučena ani před splatností zajištěného dluhu, pokud si strany dohodnou objektivní způsob stanovení ceny nejlépe nezávislým znalcem v době realizace zástavního práva, za kterou zástava propadne (připadne do vlastnictví) zástavnímu věřiteli, a zástavní věřitel se zaváže vyplatit zástavnímu dlužníkovi případný rozdíl mezi stanovenou cenou a výší uspokojených dluhů. Zástavní věřitel, který si sjedná se zástavcem možnost propadné zástavy, může řešit otázku, zda se pro možnost využití tohoto způsobu realizace zástavního práva povinně uplatní i uvedená 30denní ochranná lhůta, bez jejíhož dodržení by převod zástavy na zástavního věřitele mohl založit odpovědnost zástavního věřitele za způsobenou škodu. Tuto otázku si budou klást především věřitelé, kteří jako zajištění přijímají od klientů zástavní právo k cenným papírům, zejména pokud takovými klienty jsou fyzické osoby-nepodnikatelé a nebudou splněny zákonné podmínky, za nichž by klienti mohli zřídit finanční zajištění podle zvláštního zákona, popř. zřízení zajištění budou bránit obchodní důvody. Možnost realizovat zástavní právo bez takové lhůty může být přitom zejména u investičních cenných papírů zcela zásadní, kdy v situaci prudkého tržního výkyvu může dojít k faktickému znehodnocení zastaveného cenného papíru (není-li včas prodán) podstatně dříve, nejvýše v řádu dnů. Lze bez větších obtíží nalézt argumenty pro i proti použití ochranné 30denní lhůty v případě propadnutí zástavy. Argumentem proti jejímu použití bude např. fakt, že dle textu zákona se má lhůta použít jen při zpeněžení zástavy nebo i úprava zajišťovacího převodu práva, konkrétně ustanovení 2044 odst. 1 NOZ, který popisuje v zásadě obdobnou situaci, která nastává při sjednání propadné zástavy. Zde se stanoví, že zajišťovací převod práva se stává nepodmíněným okamžikem, kdy došlo k prodlení s plněním zajištěného dluhu, aniž by bylo požadováno uplynutí nějaké lhůty od oznámení dlužníkovi; přitom by takový požadavek byl v tomto případě prakticky realizovatelný (věřitel by měl povinnost oznámit dlužníkovi, že převod se stane nepodmíněným, pokud do 30 dnů nebude uhrazen 14

zajištěný dluh). Argumentem proti pak bude zejména to, že pod pojmem zpeněžení může být chápán samotný výkon jako takový (NOZ v Pododdílu 5, který upravuje výkon zástavního práva, používá střídavě uspokojení, výkon i prodej evidentně ve stejném významu, není tedy vyloučeno, aby stejný význam mělo i uspokojení ). Dalším argumentem může být snadná možnost obcházení zákona, pokud by 1364 NOZ měl dopadat pouze na zpeněžení zástavy (a nikoli též na její nabytí zástavním věřitelem dle ujednání o propadné zástavě), bylo by možné relativně snadno obcházet požadavek na dodržení uvedené lhůty před započetím zpeněžení zástavy tím, že by byla v zástavní smlouvě ujednána propadná zástava, na základě které by zástavní věřitel mohl nabýt vlastnické právo k zástavě bezprostředně poté, co došlo k prodlení s úhradou zajištěného dluhu, a tuto zástavu pak obratem už vlastním jménem prodat dále třetí osobě a tím dosáhnout stejného efektu jako v případě zpeněžení zástavy, ovšem bez limitace uvedenou lhůtou. Klíč ke správnému výkladu je podle nás nutné hledat v účelu uvedené ochranné lhůty, který, jak již uvedeno výše, spatřujeme v nutnosti umožnit zástavnímu dlužníkovi činit kroky na obranu jeho právní pozice pro případ, že by postup zástavního věřitele považoval za neslučitelný se zákonem. Z tohoto pohledu vidíme jako opodstatněné, aby zástavní dlužník měl uvedenou možnost ochrany pro případ sjednání způsobu prodeje zástavy, u kterého nemusí být řada parametrů předem jasná (výše kupní ceny resp. osoba ji stanovící, osoba kupujícího atd.). Naopak propadná zástava musí být vždy sjednána pouze za podmínky, že způsob stanovení ceny bude objektivně znám předem (nezávislý znalec, popř. u cenného papíru cena na burze apod.) a důvody pro takovou ochranu tak z našeho pohledu odpadají. Jako rozumný a smyslu zákona odpovídající tedy jsme toho názoru, že se pro propadnou zástavu s transparentním způsobem stanovení ceny ochranná 30denní lhůta nemusí uplatnit. Závěr Uvedená potenciálně sporná témata a naše stanoviska k nim představují náš názor, který je samozřejmě obecný a neodpovídá žádné konkrétní situaci. Jsme si vědomi, že již existují, nebo se mohou vyskytnout, i názory odlišné. Cílem tohoto článku bylo poukázat, že v první fázi aplikace NOZ a navazujících předpisů bude velmi důležité usilovat i ve výkladově sporných oblastech nové úpravy o rozumný výklad dle smyslu zákona a obecných principů, nezaložený pouze na znění konkrétního ustanovení bez patřičného kontextu. Daňové zákony Vybrané daňové změny v souvislosti s rekodifikací soukromého práva Autor: Ing. Jan Bürger V souvislosti s nadcházející komplexní změnou českého soukromého práva spojenou se schválením nového občanského zákoníku pod č. 89/2012 Sb., nového zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) pod č. 90/2012 Sb. a nového zákona o mezinárodním právu soukromém pod č. 91/2012 Sb.), která byla Parlamentem ČR schválena v březnu letošního roku, přičemž zmíněné zákony mají vstoupit v účinnost 1. ledna 2014, by od téhož data mělo dojít k rozsáhlým změnám v oblasti daňové legislativy. Nejrozsáhlejší změnovou normou v daňové oblasti je bezpochyby zákon o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva hmotného a dalších souvisejících změnách, projednávaný původně jako sněmovní tisk č. 1004 a následně formou zákonného opatření jako senátní tisk č. 184 (doprovodný daňový zákon k rekodifikaci soukromého práva) a zcela nový, velmi úzce s rekodifikací související, zákon o dani z nabytí nemovitých věcí, původně sněmovní tisk č. 1003 a nyní zákonné opatření vlády, senátní tisk č. 185 (zákon o dani z nabytí nemovitých věcí). Oba zákony byly nejprve Senátem na 13. schůzi dne 12. září 2013 zamítnuty, avšak následně byly vládou po vypuštění (nebo přepracování) některých kontroverzních ustanovení v doprovodném daňovém zákoně předloženy téměř ve stejném znění ve formě tzv. zákonných opatření a v tomto znění byly Senátem na následující schůzi ve dnech 10. a 11. října i schváleny. Vzhledem k současné nestandardní situaci (neexistence Poslanecké sněmovny ČR) je však ještě nutné, aby obě normy posvětila nová Poslanecká sněmovna na své první schůzi a následně je podepsal i prezident ČR. Jaké zásadní novinky přinesou obě normy pro daňové poplatníky, se pokusíme stručně přiblížit v tomto příspěvku. 15

1) DOPROVODNÝ DAŇOVÝ ZÁKON Vzhledem k předpokládané účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích bylo nezbytné ke stejnému datu reagovat na veškeré změny, které nastanou v rámci rekodifikace soukromého práva, i v daňové oblasti. Doprovodný daňový zákon, který mění více jak 40 právních předpisů, přináší jak celou řadu rekodifikačních terminologických a technických změn, když reaguje na zavedení některých nových, dosud neexistujících institutů (např. nové smluvní typy nazývané pacht, výměnek nebo výprosa, institut svěřenského fondu či nové formy neziskových entit, např. spolek nebo ústav), tak i velký počet věcných změn, které s rekodifikací soukromého práva nesouvisí vůbec či jen částečně. Zákon dále reaguje i na další změny právního řádu s nutností zásahu do daňových zákonů (např. úprava daňové exekuce v návaznosti na novelizaci občanského soudního řádu, výkon zástavního práva ze strany správce daně). Kromě toho přebírá některé, již schválené změny daňových předpisů, a to ze zákona 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, a posouvá tak jejich účinnost z 1. ledna 2015 o rok dříve. Lze konstatovat, že pokud bude tento zákon přijat, jedná se bezpochyby o nejrozsáhlejší systémovou změnu v daňové oblasti od zavedení současné daňové soustavy. Jaké nejdůležitější konkrétní změny v oblasti daně z příjmů doprovodný daňový zákon přinese, uvádíme v následujícím shrnutí: a) daň z příjmů fyzických osob včlenění darovací a dědické daně do zákona o daních z příjmů v návaznosti na předpokládané zrušení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, a tedy přesun darů a plnění z dědictví do předmětu daně z příjmů fyzických osob, přičemž obecné principy pro uplatnění osvobození příjmů realizovaných v souvislosti s dědickým řízením či darováním majetku zůstanou obdobné jako doposud, ale bude se terminologicky jednat o osvobození bezúplatných příjmů od daně z příjmů a nikoli o osvobození darů či předmětu dědictví o daně darovací, resp. dědické; zdanitelné bezúplatné příjmy budou u fyzických osob vstupovat do dílčího základu daně z ostatních příjmů, tj. nebude možné realizovat u těchto příjmů ztrátu; jako osvobozené bezúplatné příjmy budou kromě explicitně vyjmenovaných (např. veškeré příjmy z dědictví nebo odkazu) veškeré dary od příbuzného v linii přímé a v linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, dítěte a rodiče manžela nebo manžela dítěte a rodičů; dále od osoby, která s poplatníkem žila nejméně po dobu jednoho roku před získáním bezúplatného příjmu ve společné domácnosti a také bezúplatné příjmy do výše 15 000 Kč bez ohledu na jejich nabývací titul s výjimkou bezúplatných příjmů přijatých v souvislosti s výkonem závislé a podnikatelské činnosti; prodloužení časového testu pro osvobození příjmů z prodeje cenných papírů od daně z příjmů fyzických osob z dosavadních šesti měsíců na tři roky při splnění podmínek držby maximálně 5 % na základním kapitálu či hlasovacích právech společnosti, jejíž cenné papíry budou předmětem prodeje; časový test pro osvobození příjmů z převodu cenných papírů při nesplnění podmínek maximální kapitálové účasti stejně jako časový test pro osvobození příjmů z prodeje podílů v obchodních společnostech a družstvech zůstává i nadále pětiletý; osvobození na základě nového časového testu se použije až na příjmy z prodeje cenných papírů realizovaných po 1. lednu 2014; zavedení osvobození příjmů z prodeje cenných papírů od daně z příjmů bez ohledu na délku časového testu držby cenných papírů a výši majetkové účasti, pokud úhrn hrubé výše příjmů nepřesáhne u poplatníka 100 000 Kč za zdaňovací období; zvýšení základního limitu pro osvobození příležitostných příjmů od daně z příjmů fyzických osob na 30 000 Kč (doposud činí limit 20 000 Kč); zavedení zcela nového osvobození pro příjmy ze závislé činnosti, které budou pobírat žáci a studenti z praktického výcviku a přípravy; změna pravidel pro uplatnění srážkové daně u příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků tak, že srážkové dani budou podléhat pouze příjmy vyplácené na základě dohod o provedení práce, které u zaměstnance nepřevyšují 10 000 Kč měsíčně, ovšem i nadále za předpokladu, že poplatník nepodepsal u daného plátce tzv. Prohlášení k dani; 16

omezení možnosti uplatnit odpočet nezdanitelných částí základu daně včetně daňového zvýhodnění na vyživované děti pro české daňové nerezidenty v tom smyslu, že nově budou mít nárok na veškeré odpočty pouze daňoví rezidenti členských států EU, Norska a Islandu, pokud splní zákonem předepsané podmínky a doloží na speciálním tiskopisu potvrzeném zahraničním správcem daně své celosvětové příjmy; zvýšení maximální hranice pro uplatnění hodnoty bezúplatného plnění (daru) jako odčitatelné položky od základu daně z příjmů fyzických osob z dosavadních 10 % na 15 % základu daně; kromě četných změn ryze daňových má dojít i k některým úpravám legislativy v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, která s daněmi z příjmů velmi úzce souvisí, např. má dojít ke zpřesnění definice zaměstnání, zrušení pravidla 270 dní pro vznik účasti v systému sociálního zabezpečení pro smluvní zaměstnance, prodloužení doby pro dobrovolnou účast v systému důchodového pojištění na 15 let (doposud pouze 10 let), zavedení nového pravidla pro sčítání zaměstnání malého rozsahu pro účely účasti v systému nemocenského pojištění apod. b) daň z příjmů právnických osob analogicky jako v případě fyzických osob dojde k integraci darovací a dědické daně do zákona o dani z příjmů v návaznosti na předpokládané zrušení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, a tedy přesun darů a plnění z dědictví (odkazu) do předmětu daně z příjmů právnických osob; problematickou otázkou této změny, kterou asi vyřeší až praktická aplikace nebo podrobnější výklad, bude sloučení úplatných a bezúplatných plnění pod jeden zákon, jelikož již nebude možné konstatovat, že plnění, které podléhá dani darovací nebo dědické, nepodléhá dani z příjmů a naopak; zachování dosavadních pravidel pro zdanění investičních fondů výhodnou sazbou daně z příjmů právnických osob ve výši 5 % pro veškeré investiční fondy (v návaznosti na nový zákon o investičních společnostech a investičních fondech), tj. jak pro standardní fondy a fondy kvalifikovaných investorů, tak i pro tzv. podfondy akciových společností s proměnným základním kapitálem; poměrně zásadní změny v členění subjektů v rámci neziskového sektoru (nově v zákoně pod pojmem veřejně prospěšný poplatník ) a souvisejícího daňového režimu jednotlivých neziskových subjektů, a to jak pro stávající formy neziskových organizací (např. obecně prospěšná společnost, občanské sdružení nebo nadace) či nové typy neziskových subjektů (např. ústav, sociální družstvo a spolek); zavedení odpočtu na podporu odborného vzdělávání, který se stanoví jako součet odpočtu na podporu pořízení majetku využívaného pro odborné vzdělávání alespoň po dobu tří let a odpočtu výdajů vynaložených na žáka nebo studenta v rámci odborného vzdělávání stanovených paušální formou ve výši 200 Kč za každou hodinu vzdělávání uskutečněného na pracovišti zaměstnavatele; tato změna společně s možností uplatnění odpočtu při nízkém základu daně i v následujících třech zdaňovacích obdobích byla k doprovodnému zákonu přidána až formou pozměňovacího návrhu; zvýšení maximálního limitu pro odčitatelnost hodnoty bezúplatných plnění z dosavadních 5 % na 10 % základu daně a zpřesnění terminologie pro odečet bezúplatných plnění v návaznosti na novou definici veřejně prospěšných poplatníků, tj. dnešních poplatníků, kteří nejsou zřízeni nebo založeni za účelem podnikání; změna v ustanovení týkající se pravidel aplikace cen mezi ekonomicky spojenými osobami, které by se nově mělo u účetních jednotek aplikovat i na plnění s nulovou cenou; výjimkou z uplatnění pravidel zůstávají zvýhodněné a bezúročné půjčky/úvěry, které však budou nově terminologicky zpřesněny a upraveny pod pojmem úvěrový finanční nástroj ; ustanovení týkající se převodních cen se obecně nepoužije v případě smlouvy o výpůjčce a o výprose; změna podmínek pro tvorbu daňově uznatelných opravných položek v zákoně o rezervách spočívající v zavedení dvou pásem pro pohledávky se splatností déle než 18 měsíců (možnost tvořit opravné položky do výše 50 % nominální hodnoty pohledávky) a pro pohledávky se splatností déle než 36 měsíců (možnost tvorby stoprocentní opravné položky), v obou případech pro pohledávky, které vzniknou až po 31. prosinci 2013; vzhledem ke skutečnosti, že standardní promlčecí doba dle nového občanského zákoníku činí tři roky, bude se druhé pásmo aplikovat pouze u pohledávek s delší dobou promlčení (např. na základě smluvního ujednání). 17

Pro úplnost níže uvádíme hlavní změny implementované zákonným opatřením oproti znění původního sněmovního tisku: zrušení osvobození příjmů vyplácených z titulu podílů na zisku (např. společníkům společnosti s ručením omezeným) fyzickým osobám, které jsou daňovými rezidenty České republiky, jiného členského státu Evropské unie, Norska, Švýcarské konfederace a Islandu, od daně z příjmů fyzických osob, a to při výplatách od plátců, kteří jsou jak českými daňovými rezidenty, tak daňovými rezidenty jiného členského státu Evropské unie, Norska, Švýcarska nebo Islandu; zrušení osvobození příjmů vyplácených z titulu podílů na zisku (např. společníkům společnosti s ručením omezeným) analogicky i ve prospěch právnických osob, které jsou daňovými rezidenty České republiky, jiného členského státu Evropské unie, Norska, Švýcarska a Islandu, od daně z příjmů právnických osob nad rámec běžného osvobození dle Směrnice rady o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností, a to při výplatách od plátců, kteří jsou jak českými daňovými rezidenty, tak daňovými rezidenty jiného členského státu Evropské unie, Norska, Švýcarska nebo Islandu za předpokladu, že takový příjem by ve státě zdroje podléhal dani z příjmů právnických osob nebo obdobné dani v sazbě alespoň 5 %; zachování stávajícího daňového režimu pro veškeré investiční fondy (včetně nových forem investičních fondů dle zákona o investičních společnostech a investičních fondech); odstranění úpravy týkající se znovuzavedení mimořádných (rovnoměrných) daňových odpisů (v délce trvání 12 měsíců) pro nový hmotný majetek zatříděný do odpisových skupin 1 a 2 a pořízený v období od 1. července 2013 do 30. června 2014 kromě vybraného majetku; terminologická úprava příslušných ustanovení zákona týkající se zdanění neziskových subjektů (nově veřejně prospěšných poplatníků) v návaznosti na zamítnutí zákona o statutu veřejné prospěšnosti. O tom, jaké změny nebyly převzaty do doprovodného daňového zákona a zůstaly v zákoně č. 458/2011 Sb., o zřízení jednoho inkasního místa, či o dalších změnách chystaných zákonem o veřejných pojistných, které mají vstoupit v účinnost až 1. ledna 2015, vás budeme informovat v některém z dalších vydání našeho právního zpravodaje. Závěrem bychom chtěli čtenáře upozornit, že kromě výše uvedených změn, které by měl zavést doprovodný daňový zákon k rekodifikaci v oblasti daně z příjmů, čeká na daňové poplatníky celá řada dalších změn v jiných oblastech, konkrétně pak novelizace zákona o dani z přidané hodnoty, zákona o dani silniční, změny v účetní legislativě (zákon o účetnictví a hlavně změny prováděcích vyhlášek), terminologické změny v zákoně o dani z nemovitostí (nově nemovitých věcí) a daňového řádu. 2) ZÁKON O DANI Z NABYTÍ NEMOVITÝCH VĚCÍ Zásadní změnu čeká i současný systém zdanění převodu nemovitostí. Dnešní ne zrovna oblíbená daň z převodu nemovitostí, kterou upravuje zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, bude společně se zrušením tohoto zákona nahrazena daní z nabytí nemovitých věcí. Nový zákon reaguje na rekodifikaci soukromého práva a mimo to přináší řadu koncepčních změn. Jeho cílem je především snížení administrativní zátěže poplatníků, přičemž by mělo dojít k omezení případů povinného předkládání znaleckých posudků podle předpisů o oceňování majetku, akceptaci příloh v prostých neověřených kopiích (včetně elektronické podoby) či obecně omezení předkládání některých dokumentů, které má správce daně k dispozici prostřednictvím internetových databází veřejné správy. Jedná se zejména o tyto hlavní změny, na které je nutné se připravit: poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí bude v případě koupě a směny převodce, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak (původní předloha počítala s poplatníkem daně pouze na straně nabyvatele nemovitosti); zachování institutu ručení za neodvedenou daň na straně nabyvatele pro případy, kdy poplatníkem daně bude převodce (původní předloha počítala s úplným zrušením institutu ručení); 18