PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM PROCES IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB V ČESKÉ REPUBLICE

PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM Petra Kutálková La Strada Česká republika o. p. s. PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM PROCES IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB V ČESKÉ REPUBLICE Petra Kutálková La Strada Česká republika o. p. s.

PŘÍLIŠ ÚZKÁ BRÁNA K LIDSKÝM PRÁVŮM PROCES IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB V ČESKÉ REPUBLICE Studie je součástí projektu Assessment of the human rights impact of anti-trafficking laws and measures, realizovaném organizacemi: Aim for human rights, Scot-Pep UK, La Strada International a La Strada Česká republika. Realizováno s finanční podporu Evropské komise program Daphne a Nizozemského ministerstva zahraničních věcí. www.humanrightsimpact.org/trafficking Petra Kutálková La Strada Česká republika o. p. s. Praha 2010 ISBN: 978-80-904548-0-4 Korektura: Eva Hronková Grafická úprava: Štěpán Holič Lemon design

OBSAH... 2 ZKRATKY... 5 1. ÚVOD...7 2. VYMEZENÍ PROBLÉMU... 9 3. METODOLOGIE... 13 4. TERMINOLOGIE... 17 5. MEZINÁRODNÍ RÁMCE PROBLEMATIKY... 19 5.1 Vybrané mezinárodní dokumenty...20 5.2 Mezinárodní pojetí definice obchodování s lidmi...20 5.3 Lidskoprávní standardy v oblasti obchodování s lidmi... 22 5.4 Mezinárodní závazky České republiky... 24 6. KONCEPTUALIZACE OBCHODOVÁNÍ S LIDMI... 27 6.1 Vývoj a vymezení skutkové podstaty Trestného činu obchodování s lidmi... 27 6.2 Kritické momenty v konstrukci a aplikaci definice obchodování s lidmi...29 6.2.1 Znění a struktura definice... 30 6.2.2 Výklad a porozumění termínům...31 Zneužití tísně nebo závislosti...31 Jiné formy vykořisťování...33 Nucená práce...34 6.3 Reálné podmínky aplikace definice...36 6.3.1 Detekce trestného činu obchodování s lidmi aplikace trestněprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi...36 6.3.2 Identifikace obchodované osoby Aplikace lidskoprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi...37 6.4 Dopady rozdílných konceptualizací obchodování s lidmi na opatření politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi...39 7. INSTITUCIONÁLNÍ A LEGISLATIVNÍ RÁMEC POLITIKY PREVENCE A BOJE PROTI OBCHODOVÁNÍ S LIDMI...43 7.1 Působnost relevatních resortů...43 7.2 Opatření pro identifikaci obchodovaných osob a jejich přístup ke službám a právům... 44 7.2.1 Identifikace obchodovaných osob...45 7.2.2 Zákon o sociálních službách...46 7.2.3 Program Podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi...46 7.2.4 Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany... 48 7.2.5 Zhodnocení institucionálního zajištění státní politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi... 50 7.3 Nevládní a mezivládní organizace... 51 7.4 Aplikace institucionálního rámce pro identifikaci obchodovaných osob v praxi...53 8. PROBLÉMY A PŘEKÁŽKY IDENTIFIKACE OBCHODOVANÝCH OSOB POHLED DO PRAXE... 57 8.1 Zkušenosti s identifikací pohledem obchodovaných osob... 57 8.1.1 Výstupy...57 8.2 Identifikace pohledem expertů a expertek (spoluautor kapitoly Daniel Hůle)...60 8.2.1 Metodologie... 60 8.2.2 Modelové kazuistiky hypotézy...61 8.2.3 Výstupy z diskuse nad kazuistikami...63 8.2.4 Oblasti identifikovaných problémů...64 Identifikace...64 Vyšetřování...65 Definice... 66 8.2.5 Návrhy řešení v rámci daného legislativního rámce...67 8.2.6 Závěry z pracovní skupiny... 68 9. ZHODNOCENÍ NAPLŇOVÁNÍ LIDSKOPRÁVNÍCH ZÁVAZKŮ STÁTU V ČESKÉ REPUBLICE... 71 10. ZÁVĚRY... 75 11. DOPORUČENÍ... 81 PŘÍLOHA Č. 1 JMENNÝ SEZNAM EXPERTŮ/EK...85 PŘÍLOHA Č. 2 RELEVANTNÍ MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY...87 PŘÍLOHA Č. 3 NOVODOBÉ FORMY OTROCTVÍ VYBRANÉ ZPRÁVY Z MÉDIÍ... 91 BIBLIOGRAFIE...95 2 3

ZKRATKY DPO EP EU HTT MOP MPSV MVČR MKS NNO NSZ OAMP OBP OČTŘ OPK OSN PČR RE SUZ SZ TŘ UOOZ Dlouhodobý pobyt za účelem ochrany Evropský parlament Evropská unie Human Trafficking Tool Mezinárodní organizace práce Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo vnitra České republiky Meziresortní koordinační skupina nevládní organizace Nejvyšší státní zastupitelství Odbor azylové a migrační politiky MVČR Odbor bezpečnostní politiky MVČR orgán(y) činný/é v trestním řízení Odbor prevence kriminality MVČR Organizace spojených národů Policie České republiky Rada Evropy Správa uprchlických zařízení státní zastupitelství Trestní řád Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV 4 5

1. 1. ÚVOD V České republice, v Evropě, ale i na jiných místech světa dochází každodenně k pracovnímu vykořisťování žen, mužů i dětí. Pracovní vykořisťování může nabývat nesčetně forem, liší se dle sektorů, ve kterých lidé za vykořisťujících podmínek pracují, dle regionů, kde k němu dochází, dle praktik skupin či jednotlivců, kteří z práce jiných za použití násilí či zneužívání tísnivé situace kořistí, dle dostupných možností lidí bránit svá práva, dle životních zkušeností jednotlivých lidí, z jejichž práce někdo kořistí. Společné pro tyto situace je to, že někdo (osoba či skupina) kořistí z práce jiného. Pohled na realitu skrze optiku politik prevence a boje proti obchodování s lidmi je jen jednou z mnoha perspektiv, jak na situaci lidí pracujících za vykořisťujících podmínek pohlížet. Opatření realizovaná jako součást politik prevence a boje proti obchodování s lidmi mohou být však jednou z možností, jak proti pracovnímu vykořisťování bojovat. Pohled na realitu z perspektivy obchodování s lidmi s sebou totiž nese možnost použít množství nástrojů, jejichž deklarovaným cílem je umožnit přístup k právům a službám osobám, které byly obchodovány. Studie, kterou držíte v ruce, se zabývá jedním z často zmiňovaných nástrojů politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi identifikací obchodovaných osob. Pro analýzu užívání tohoto nástroje však autorka musela prozkoumat také otázky týkající se obsahu samotného konceptu obchodování s lidmi, neboť identifikace obchodované osoby se musí opírat o definici operacionalizovanou na úroveň konkrétních indikátorů. V předkládané studii v první části naleznete mezinárodněprávní rámce problematiky obchodování s lidmi a hlubší popis lidskoprávních standardů, které se týkají identifikace obchodovaných osob. Text se dále věnuje rozdílným konceptualizacím obchodování s lidmi a především jejich vlivu na možnosti obchodovaných osob, jak v praxi využít práv a služeb, které jsou jim určeny. Studie také rozebírá problémy, které souvisejí s vlastní konstrukcí a aplikací definice obchodování s lidmi. S ohledem na aktuálnost tématu se studie také pozastavuje u možných výkladů některých klíčových termínů, jako je např. tíseň či jiné formy vykořisťování. V druhé části studie je analyzováno institucionální zajištění politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi s důrazem na její roli v oblasti identifikace obchodovaných osob. Součástí třetí, praktické části studie, jsou i výstupy z celodenního pracovního setkání expertů a expertek, které bylo věnováno problémům v praxi při detekci trestné činnosti obchodování s lidmi a možnostem řešení. Studie je doplněna zkušenostmi konkrétních lidí klientů nevládních organizací, kteří byli jako obchodovaní identifikováni. V závěru studie je provedeno zhodnocení míry plnění lidskoprávních standardů v oblasti identifikace obchodovaných osob V České republice. Studii uzavírá série doporučení pro konstrukci a aplikaci opatření v analyzované oblasti. 6 7

2. 2. VYMEZENÍ PROBLÉMU Jedním z pilířů politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi jsou lidskoprávní standardy stanovující práva, ke kterým by měly mít přístup obchodované osoby. Součástí standardů jsou i opatření, která by měly státy realizovat. Jedná se např. o povinnost stíhat a trestat obchodování s lidmi, poskytovat obchodovaným osobám pomoc a ochranu včetně té, která souvisí s jejich postavením svědka/svědkyně, práva na adekvátní a náležitou nápravu včetně možnosti návratu, kompenzace či jiné satisfakce za to, co obchodované osoby prožily. Sebelepší nástroje, směřující k uplatňování práv obchodovaných osob, však neplní svoji funkci, pokud v praxi nejsou v dostatečném počtu identifikováni jako obchodované osoby lidé, kteří pak těchto práv a opatření z nich plynoucích mohou využívat. Identifikace obchodované osoby je tedy jakousi branou k možnosti využívat práv a služeb, které obchodovaným osobám jako lidským bytostem, ale i vzhledem k jejich postavení, náleží. Profesionálně odvedená identifikace obchodované osoby je totiž i klíčem k celkové efektivitě celé politiky. V České republice jsou opatření, která mají zajistit přístup k právům a ochraně obchodovaných osob, deklarována strategickými a legislativními dokumenty. V praxi jich však může využít pouhé minimum z celkového počtu lidí, kteří byli obchodováni. Česká republika je opakovaně na mezinárodním poli kritizována za nízké počty stíhaných a odsouzených případů obchodování s lidmi. V posledních letech bylo odsouzeno méně než pět osob ročně. Nikdo nebyl pravomocně odsouzen za obchodování s lidmi za účelem nucených prací a jiných forem vykořisťování. Stíhat jiné účely obchodování s lidmi, než je vykořisťování prostituci, umožňuje trestní legislativa již od roku 2004. i počty zjištěných trestných činů jsou velmi nízké. Z 29 trestných činů, zjištěných v roce 2008, se vykořisťování mimo oblast sexbyznysu týkalo 10 případů, v roce 2009 se z pouhých 10 zjištěných případů týkaly jiných forem vykořisťování či nucené práce pouze 3 (MVČR, 2010; MVČR, 2009). V řádu pouhých desítek se pohybují počty obchodovaných osob, kterým poskytly služby specializované nevládní organizace. Mezi nimi tvoří menší, i když stále rostoucí skupinu lidé, kteří byli obchodováni mimo oblast sexbyznysu. Média a uskutečněné výzkumy však hovoří přinejmenším o stovkách cizinců a cizinek, zažívajících při práci v České republice podmínky podobné otroctví 1. I když nelze důsledně srovnávat nastíněné údaje, je nesporné, že vykořisťování a obchodování s lidmi je v České republice nemalým problémem. Většina lidí, kteří byli obchodováni či vykořisťováni, na svá práva v praxi nedosáhne. Nemají přístup k právní pomoci, nejsou jim nabídnuty služby, nemají dostatek informací, jsou např. z České republiky vyhoštěni nebo setrvávají na území bez platných dokumentů. V praxi jim tedy není umožněno ze strany orgánů vymožení jejich zákonných nároků. 1 Více v příloze č. 3 8 9

Rovněž pachatelé a pachatelky zůstávají nepotrestáni. Analýza se zaměřuje na problémy spojené s různou konceptualizací obchodování s lidmi a jejími dopady na podobu toho, jak je v praxi realizována identifikace obchodovaných osob. Tvrdí, že nevhodně zúžené a nekontextuální chápání konceptu obchodování s lidmi je jedním z kořenů zjevného nepoměru mezi oficiálními statistikami případů a odhady skutečného rozsahu problému. Zúžené chápání problému obchodování s lidmi má rovněž za následek skutečnost, že pouze minimum osob může dosáhnout na práva služeb, které jsou jim formálními dokumenty nabízeny. Nebo, jinak řečeno, konkrétní způsob užití definice obchodování s lidmi je klíčový pro možnost přístupu obchodovaných osob ke službám a právům, které jsou jim dedikovány, a to nejen ve fázi jejich identifikace, ale i např. v oblasti odškodnění. V textu se zabývám problémy spojenými s identifikací případů nucené práce a jiných forem vykořisťování mimo oblast sexbyznysu u dospělých osob. Některá tvrzení se však mohou vztahovat i na problematiku obchodování s lidmi obecně. Téma konstrukce a aplikace definice obchodování s lidmi s důrazem na možnosti identifikace obchodovaných osob bylo zvoleno zejména na základě jeho nesporné aktuálnosti (Burčíková, 2008; MVČR, 2010 str. a další). Nedostatečný či dokonce absentující identifikace obchodovaných osob je problém, který brání implementaci opatření politik, a tedy plnění vyžadovaných standardů v praxi. Cílem této studie je: a) popsat institucionální zázemí prevence a boje proti obchodování s lidmi v České republice s důrazem na opatření, která se týkají identifikace osob obchodovaných mimo oblasti sexbynzysu b) systematizovat poznatky o nedostatečné či absentující implementaci opatření v oblasti identifikace obchodovaných osob c) porovnat získané poznatky z praxe s deklarovanými nástroji politiky d) zhodnotit, zda Česká republika vyhovuje svým mezinárodním závazkům ve sledované oblasti e) vyvodit závěry a doporučení Opatření politik prevence a boje proti obchodování s lidmi má v některých případech kromě plánovaných výsledků také nezamýšlené negativní dopady na práva lidí, k jejichž ochraně byla původně určena, případně tato opatření negativně zasahují do práv jiných skupin osob (srov. zejm. GAATW, 2007). Zkoumání případné interference opatření analyzované politiky do práv dalších není součástí této studie. Vědomí této skutečnosti je však zohledněno při tvorbě závěrečných doporučení. 10 11

3. 3. METODOLOGIE Text vznikl jako výsledek výzkumné práce, při které byl testován rámec pro analýzu politiky v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi Human Rights Trafficking Tool. HRTT poskytl autorce především směr, kterým se analýza ubírala. Ambicí HRTT je být nástrojem pro zhodnocení dopadů politik prevence a boje proti obchodování s lidmi na lidská práva dotčených skupin (AIM, 2010 str. 1). Užití a konstrukce definice bylo tedy zkoumáno z hlediska přístupu obchodovaných osob k jejich právům. Součástí HRTT jsou také pracovní listy, tzv. factsheety, které se věnují různým oblastem lidskoprávních standardů souvisejících s politikou prevence a boje proti obchodování s lidmi. Zejména nástin lidskoprávních závazků, ale i celkový rámec lidskoprávních standardů politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi, vychází převážně z podkladů zpracovaných jako součást HRTT. Základními metodami využitými při zpracování zprávy byly: analýza dokumentů a dostupných zdrojů expertní pracovní skupina k tématu polostrukturované rozhovory s obchodovanými osobami a jejich analýza Při zpracování textu bylo čerpáno z dokumentů legislativní i strategické povahy, odborných textů i výstupů z médií v českém, případně anglickém jazyce. Expertní skupina postavená na metodě tzv. ohniskové skupiny (focus group) byla zvolena jako efektivní nástroj získávání informací od skupiny expertů a expertek (Morgan, 2001; Hendl, 1999). Její výstupy tvoří základ části věnované praxi. Konstrukce a aplikace definice, tak jak je zde prezentováno, je převážně expertním tématem. Kategorie obchodovaná osoba je kategorií pro popis reality umělou, vytvořenou experty a expertkami. Analýza by však i přesto nemohla vzniknout bez toho, že autorka dlouhodobě spolupracuje s lidmi, kteří byli za obchodované označeni, a na základě svých zkušeností a potřeb se rozhodli stát se klienty/klientkami nevládní organizace La Strada. Tito lidé zažívají konkrétní (ne)uplatnění nástrojů, které systém deklaruje používat s cílem, aby jim i dalším v podobné situaci umožnily přístup k právům a službám. Jejich perspektiva je neopominutelná. S ohledem na omezený čas a zdroje se proto autorka rozhodla požádat alespoň několik osob, které mají za sebou obchodování s lidmi, aby pro účely textu sdílely své zkušenosti a názory. Rozhovory se uskutečnily s lidmi, kteří byli vykořisťováni mimo oblast sexbyznysu. Součástí koncipování a realizace rozhovorů byla etická rozvaha, příprava pro získání informovaného souhlasu od osob, které poskytly rozhovor, zajištění bezpečnosti a ošetření práce s daty (srov. Kutálková, 2010). Citlivý způsob vedení rozhovoru i případného tlumočení byl zajištěn odbornou kvalifikací a zkušenostmi autorky i tlumočnice. Expertní skupina a polostrukturované rozhovory jsou detailněji popsány v další části textu. 12 13

Z metodologického hlediska je podstatné poznamenat, že autorka není nezaujatou pozorovatelkou tématu, které analyzuje. Je součástí systému, který zkoumá. Zhruba osmým rokem se podílí na implementaci a koncipování opatření v oblasti prevence obchodování s lidmi v organizaci La Strada ČR 2. 2 Autorka je vlastní profesí sociální pracovnice studující postgraduálně v programu veřejnou a sociální politiku. 14 15

4. 4. TERMINOLOGIE Pokud není v textu uvedeno jinak či přímo nevyplývá z kontextu, autorka sama používá klíčové termíny/koncepty následujícím způsobem: Obchodování s lidmi chápe jako umělou kategorii, označující dynamický fenomén, který má procesuální charakter. K hledání hranice situací, které je možné označit jako obchodování s lidmi, používá autorka trestněprávní definici z aktuální legislativy. Její obsah interpretuje s ohledem na lidskoprávní perspektivu problému, s důrazem na kategorii prostředků a účel jednání (viz dále), na základě zkušeností z praxe a znalostí soudobé odborné literatury i současných známých trendů v této oblasti. Obchodovanou osobou rozumí člověka, v jehož biografii lze vysledovat související prvky obchodování s lidmi. Identifikací obchodované osoby se rozumí profesionálně vykonávaná činnost, skrze kterou může potenciálně obchodovaná osoba získat přístup ke svým právům či specifickým službám dedikovaným této skupině. 16 17

5. 5. MEZINÁRODNÍ RÁMCE PROBLEMATIKY 5.1 Vybrané mezinárodní dokumenty Mezinárodní společenství i jednotlivé státy deklarují svůj zájem potírat obchodování s lidmi, přičemž jeho nedílnou součástí je také ochrana práv osob, které byly obchodovány. Organizace spojených národů, Evropská unie, Rada Evropy či Mezinárodní organizace práce i řada dalších institucí vytvářejí vlastní politiky, které mají směřovat k prevenci a potlačení tohoto jevu. Vždy je také zdůrazňována asistence osobám, které byly obchodovány. Většina klíčových mezinárodních doporučení a dokumentů, které se vztahují k povinnostem států v oblasti prevence obchodování s lidmi, potírání této trestné činnosti a opatření ve vztahu k obchodovaným osobám, však nejsou primárně lidsko právními dokumenty (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010). To neznamená, že by lidská práva nebyla zohledněna; primární motivací pro vznik těchto instrumentů však byla např. snaha států zamezit prostřednictvím boje proti obchodování s lidmi ohrožení suverenity států organizovaným zločinem a zajistit svou bezpečnost (Burčíková, 2009). Za klíčový dokument v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi lze považovat tzv. Palermský protokol 3 z roku 2000 (viz dále). Na evropské úrovni se jedná o Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi 4. Pro Evropskou unii je nutné zmínit Směrnici Rady o povolení k pobytu pro příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány (dále jen Směrnice k povolení pobytu) 5, Rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování lidmi (dále Rámcové rozhodnutí) 6 z roku 2002 7 a Rámcové rozhodnutí Rady o postavení obětí v trestním řízení. 3 Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména ženami a dětmi, doplňující Úmluvu o boji proti mezinárodní organizované trestné činnosti, Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Persons, Especially Women and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime, Text dokumentu v anglickém jazyce je k dispozici na: http://www.unodc.org/unodc/en/treaties/ctoc/index.html 4 Council of Europe Convention on Action against Trafficking in Human Beings, text dokumentu v anglickém jazyce je k dispozici na: http://www.coe.int/t/dg2/trafficking/campaign/docs/ Convntn/CETS197_en.asp#TopOfPage. Ve Sbírce mezinárodních smluv Rady Evropy je evidovaná pod číslem 197. 5 Council Directive 2004/81/EC of 29 April 2004 on the residence permit issued to third-country nationals who are victims of trafficking in human beings or who have been the subject of an action to facilitate illegal immigration, who cooperate with the competent authorities Text dokumentu v anglickém jazyce http://eur-lex.europa.eu/lexuriserv/lexuriserv.do?uri=oj:l:2004:261.0019.0023:en:pdf 6 Council Framework Decision of 19 July 2002 on combating trafficking in human beings (2002/629/JHA). Text dokumentu v anglickém jazyce http://eurlex.europa.eu/lexuriserv/lexuri- Serv.do?uri=OJ:L:2002:203.0001.0004:EN:PDF 7 V roce 2009 byla vedena intenzivní jednání o návrhu rámcového rozhodnutí Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a ochraně obětí, kterým se zrušuje stávající rámcové rozhodnutí z roku 2002. S ohledem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost však tento dokument bude muset mít podobu směrnice. K datu zpracování zprávy jednání stále pokračují. 18 19

Bez právní závaznosti, nicméně mezinárodně uznávaným dokumentem, jsou Doporučené zásady a pokyny k lidským právům a obchodování s lidmi, vydané v roce 2002 Vysokým komisařem OSN pro lidská práva 8. Práva osob, které byly obchodovány, lze rovněž dovozovat z obecných lidskoprávních nástrojů, např. Úmluva RE o ochraně lidských práv a svobod 9. V této souvislosti je potřeba připomenout pro oblast prevence a boje proti obchodování s lidmi klíčovou kauzu: rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v případě Rantsev vs. Kypr a Rusko. Jak upozorňuje Expertní skupina pro obchodování s lidmi Evropské komise ve svém stanovisku či Dr. Prasad z organizace Ban Ying Berlín, z rozsudku mimo jiné jasně vyplývá, že: obchodování s lidmi je zakázáno článkem 4 Úmluvy o ochraně lidských práv státy mají pozitivně definovanou povinnost vyšetřovat obchodování s lidmi státy jsou povinny přijmout odpovídající a účinná opatření k předcházení a trestání obchodování s lidmi a také opatření pro ochranu obětí v situacích, kdy k obchodování s lidmi již došlo státy jsou povinny přijmout opaření k ochraně obětí či potenciálních oběti obchodování s lidmi už v situaci, kdy okolnosti naznačují podezření, že by se mohlo o obchodování jednat (Prasad, 2010) (Group of Experts on THB of EC, 2010). Tabulku v odborných publikacích (Burčíková, 2009; Dottridge, 2007; Evropská Komise, 2005a; Myslíková, 2009; AIM, 2010) nejčastěji zmiňovaných mezinárodních dokumentů spolu s informacemi týkajícími se České republiky naleznete v příloze č 2. lži, zneužití moci nebo bezmocnosti osoby, případně poskytování či přijímaní finančních prostředků či jiných výhod k získání souhlasu osoby, která má v moci jinou osobu, s úmyslem tuto osobu zneužívat. Zneužíváním se mimo jiné rozumí využívání jiných osob k prostituci či jiným formám sexuálního zneužívání, nucená práce či služby, otroctví či praktiky podobné otroctví, útisk nebo odjímání orgánů 10. Přínosem Palermského protokolu je zejména skutečnost, že obsahuje mezinárodně akceptovatelnou definici obchodování s lidmi. Ta umožnila rozvoj diskurzu i aktivit v oblasti boje proti obchodování s lidmi v následujících letech a současně byla vzorem pro tvorbu národních legislativ, a tedy i pro možnost zkvalitnění mezinárodní spolupráce (Burčíková, 2009). Palermská definice byla výsledkem vyjednávání více než sta států (Factsheet 3: UN Trafficking Protocol, 2010), a také proto byla vítaným nástrojem k harmonizaci praxe. I přes nesporný přínos mezinárodně uznávané definice je Palermskému protokolu vytýkáno hned několik věcí. Připomeňme, že definice obchodování s lidmi obsažená v Palermském protokolu se skládá ze tří odlišných, ale navzájem propojených prvků transfer (jednání), znak donucení (prostředky) a znak vykořisťování (účel). Expertní skupina k obchodování s lidmi konstituovaná Evropskou komisí i další zdroje Protokolu vytýkají právě vlastní konstrukci definice. Jako problém vidí její zaměření na prostředky, kterými jsou lidé dostáváni do situace vykořisťování, spíše než na samotný akt vykořisťování. Již delší dobu se totiž objevují hlasy, které upozorňují na to, že aspekt transferu by neměl být zásadním určujícím znakem, neboť k němu nedochází ve všech případech (srov. Evropská komise, 2005 str. 71). 5.2 Mezinárodní pojetí definice obchodování s lidmi Obchodování s lidmi je fenomén, který může v praxi překračovat hranice nejen jednotlivých států, ale i kontinentů. To si uvědomovala Organizace spojených národů. Aby bylo možné sladit úsilí v boji proti tomuto jevu, bylo nutné hledat jednotnou definici, se kterou by mohla pracovat většina států. Konsenzuální porozumění obsahu termínu obchodování s lidmi se OSN snažila nalézt při tvorbě jednoho z protokolů, který doplňuje Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. S ohledem na opatření k ochraně osob z hlediska lidskoprávního není také důvod rozlišovat mezi osobou obchodovanou, převedenou, osobou bez platných dokumentů či občanem/občankou, pokud se nacházejí při nucené práci, v podmínkách podobných otroctví, otrockých podmínkách či nevolnictví (Factsheet 3: UN Trafficking Protocol, 2010 str. 4) Předmětem kritiky Protokolu je také absence jakéhokoli návodu k identifikaci obchodovaných osob (Burčíková, 2009). Úmluva o nadnárodním organizovaném zločinu i Protokol jsou dokumenty, orientované primárně trestněprávními aspekty problematiky. Od roku 2000, kdy byl v italském Palermu představen Protokol doplňující Úmluvu, téměř všechny odborné publikace, výzkumné studie, akční plány mezinárodních organizací i další zdroje, které se věnují z nějakého úhlu obchodování s lidmi, odkazují na tzv. Palermskou definici: Obchodováním s lidmi se rozumí najímání, přepravování, převádění, přechovávání nebo přijímání osob na základě vyhrožování, použití síly či jiných forem nátlaku, pomocí únosu, 8 UN HCHR Recommended Principles and Guidelines on Human Rights and Human Trafficking (E/2002/68/Add.1, ECOSOC 20 May 2002), 2002, Text dokumentu v anglickém jazyce: http://www.unhchr.ch/huridocda/huridoca.nsf/(symbol)/e.2002.68.add.1.en?opendocument 9 Aktuální text ve znění přijatých protokolů v jazyce anglickém, českém a v dalších jazycích je dostupný na http://www.echr.coe.int/echr/en/header/basic+texts/basic+texts/ The+European+Convention+on+Human+Rights+and+its+Protocols/ Primárně lidskoprávně je orientována Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi 11. Tato Úmluva při definování obchodování s lidmi převzala definici z Protokolu. Z hlediska definování problematiky je nová ta skutečnost, že jako první podob- 10 Citováno dle www.mvcr.cz, znění anglického originálu, čl. 3. písm. a) Trafficking in persons shall mean the recruitment, transportation, transfer, harbouring or receipt of persons, by means of the threat or use of force or other forms of coercion, of abduction, of fraud, of deception, of the abuse of power or of a position of vulnerability or of the giving or receiving of payments or benefits to achieve the consent of a person having control over another person, for the purpose of exploitation. Exploitation shall include, at a minimum, the exploitation of the prostitution of others or other forms of sexual exploitation, forced labour or services, slavery or practices similar to slavery, servitude or the removal of organs 11 Anglický text dostupný na http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/trafficking/docs/convntn/ CETS197_en.asp#TopOfPage 20 21

ný dokument Úmluva Rady Evropy přináší definici termínu oběť, ke kterému se často vztahuje (obdobně jako jiné dokumenty, které však termín nedefinují). Obětí je každá fyzická osoba, jež byla předmětem obchodování, jak je definováno v článku 4e Úmluvy. Pro použití v Evropské unii dokumenty pracují s definicí v podstatě odpovídající obsahem Protokolu. Liší se víceméně svojí strukturou, nejvýznamnějším rozdílem je, že definice podle rozhodnutí neobsahuje odnímání orgánů jako jeden z účelů obchodování. Evropská komise však pravděpodobně předpokládá problémy při používání této definice. i přestože používá samotnou definici obchodování s lidmi, pro přístup k právům obchodovaných osob pracuje spíše s formulací trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi (např. Směrnice k povolení pobytu) či trestných činů v oblasti obchodování s lidmi (návrh Směrnice EP a Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, kterou se zrušuje rámcové rozhodnutí 2002/629/SVV 12 ). Výzkumné a akademické statě poukazují také na existenci dalších definic obchodování s lidmi. Ty nejen používají při definování problému, ale také na nich demonstrují kladení důrazu na různé aspekty problematiky. Např. Davies ilustruje různé akcenty definic na definici Ministerstva zahraničí Spojených států amerických a definici, kterou použila Speciální reportérka OSN pro násilí na ženách. Ukazuje, jak se akcent může pohybovat od zaměření na nelegální migraci či jiný pohyb na území, který zahrnuje prostituci, či zdůrazňovat např. různé způsoby donucení k otrockým podmínkám a nucené práci (Davies, 2009 str. 29). Pro stíhání a trestání obchodování s lidmi a poskytování asistence a ochrany však bývají klíčové definice v národních trestních legislativách. Ty vycházejí většinou z definice palermské. Z tohoto důvodu je potřeba je také v souvislosti s ní vykládat. S ohledem na skutečnost, že definice trestného činu obchodování s lidmi z Palermského protokolu byla také předobrazem definice v českém trestním zákoně, lze dovodit, že problémy nastíněné výše se objeví i v praxi na úrovni státu. 5.3 Lidskoprávní standardy v oblasti obchodování s lidmi Součástí tvorby HRTT byla i extrakce lidskoprávních standardů pro oblast prevence a boje proti obchodování s lidmi. Následující kapitola přináší výběr relevantních standardů pro problematiku identifikace obchodovaných osob. S ohledem na omezený prostor budou detailně citovány jen dvě z nich. Pro hlavní rámec studie identifikaci jako vstupní podmínku pro možnost využívat práva a služby dedikované obchodovaným osobám jsou relevantní především následující standardy (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010 str. 3): povinnost aktivně identifikovat oběť obchodování povinnost kriminalizovat všechny formy obchodování Povinnost aktivně identifikovat oběť obchodování Standardy: Došlo k zavedení pokynů a postupů pro příslušné státní orgány a úředníky/ice, které umožňují rychlou a přesnou identifikaci obchodovaných osob (pokyn č 2.1 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi; článek 10 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi). Proběhlo zaškolení příslušných státních orgánů a úředníků/ic stran správných postupů identifikace (pokyn č. 2.2 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi; článek 10 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi). Pracovníci/ice orgánů činných v trestním řízení spolupracují s neziskovými organizacemi za účelem umožnit identifikaci obchodovaných osob a poskytnout jim pomoc (pokyn č 2.3 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi; článek 14 Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi). Migrantům/kám a jiným skupinám potenciálně zranitelným obchodováním jsou poskytovány informace, které jim umožňují vyhledat v případě potřeby pomoc (pokyn č 2.4 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi). (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010 str. 3) Povinnost kriminalizovat všechny formy obchodování Standardy: Obchodování je trestným činem podle státního práva (Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi; Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi; rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování s lidmi). Obchodování je definováno v souladu s Protokolem OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi (Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi; Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi; rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování s lidmi) Pracovníci/ice orgánů činných v trestním řízení rozumí definici obchodování. Jednání, které je součástí obchodování, tj. otroctví a nevolnictví, nejhorší formy dětské práce, nucené sňatky, dlužní otroctví a nucená prostituce / sexuální nevolnictví jsou podle právní úpravy daného státu trestnými činy (Úmluvy o nucené práci a o otroctví; Mezinárodní pakt Organizace spojených národů o občanských a politických právech; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod; zásada 12 Doporučených zásad a pokynů k lidským právům a obchodování s lidmi). Za tyto trestné činy jsou stanoveny přiměřené tresty, které jsou skutečně uplatňovány (Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi; Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi; rámcové rozhodnutí Rady o boji proti obchodování lidmi). (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010) 12 návrh znění směrnice ze dne 29. 3. 2010 22 23

S ohledem na výše zmíněné standardy budou rozpracovány další kapitoly, které se týkají opatření deklarovaných a dostupných v těchto oblastech. Identifikace obchodovaných osob byla zvolena s ohledem na přímou vazbu k tématu studie, povinnost kriminalizovat všechny formy obchodování zejména s ohledem na to, že se studie týká situace vztahující se na vykořisťování mimo oblast sexbyznysu. Identifikaci obchodovaných osob nahlížíme jako vstupní bránu k tomu, aby tyto mohly dosáhnout na svá práva a služby, které jsou jim určeny. Standardy, které se týkají naplňování těchto práv, se vztahují zejména k následujícím oblastem. S ohledem na limity studie je zde pouze zmíním: povinnost podporovat a chránit oběti obchodování s lidmi včetně jejich pozice svědka/kyně povinnost vyšetřovat a stíhat případy obchodování s lidmi povinnost zabránit umístění obchodovaných osob do detence a zajištění jejich beztrestnosti vzhledem ke skutkům, které spáchaly v souvislosti se svým obchodováním povinnost zajistit adekvátní nápravu pro obchodované osoby (Factsheet 6: Human rights standards for preventing and combating trafficking and the protection of the rights of trafficked persons, 2010 stránky 3 5) Kromě výše zmiňovaných standardů by měly být v opatřeních politik zohledněny průřezové principy: participace a přístup k informacím nediskriminace genderová rovnost přístup k účinné nápravě Tyto nejsou jen průřezovými principy, které by měly platit pro všechna opatření, ale i samostatnými právy (Factsheet 7: cross cutting principles, 2010). Principy přístup k informacím a participace a genderová rovnost jsou zohledněny v analýze jednotlivých opatření. Uplatnění přístupu k účinné nápravě je obdobně problematické jako u přístupu k ostatním právům (viz dále). Nediskriminace nebyla analyzována. Diskutujíc mezinárodněprávní instrumenty a z nich vytvářené standardy pro podobu politik, je nutné si uvědomit, že tyto jsou často ve vztahu k národním politikám jakýmsi předobrazem. v České republice i v dalších státech jsou opatření vytvářena dle mezinárodních standardů. Výše vytýčené standardy by však neměly sloužit pouze jako předobraz formálního vyznění politik, ale i, a to především, nastiňovat, jak mají opatření fungovat v praxi. 5.4 Mezinárodní závazky České republiky Česká republika má v oblasti přijetí mezinárodních závazků specializovaných v oblasti prevence a boje proti obchodování s lidmi bohužel spíše ojedinělý přístup. Je jedním z mála států Evropy, který neratifikoval tzv. Palermský protokol ani Úmluvu o nadnárodním organizovaném zločinu. Česká republika je také dlouhodobě 13 na mezinárodním poli opakovaně kritizována za skutečnosti, že nepodepsala Úmluvu Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Hlavním důvodem je chybějící možnost postihu právnických osob za trestní jednání. i přestože Česká republika tento problém reflektuje od roku 2005 (srov. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období 2005 2007/, 2005) a prokazatelně deklaruje své úsilí legislativu upravit tak, aby bylo možné Úmluvu ratifikovat již minimálně od počátku roku 2008 (srov. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008 2011/, 2008), není zatím reálný výhled, že se tak v blízké době stane. Česká republika tak spolu s Lichtenštejnskem, Monakem a Ruskem patří k těm několika málo státům Rady Evropy, které Úmluvu doposud ani nepodepsaly 14. Ze strategických dokumentů, jako jsou národní strategie (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice, 2003), (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období 2005 2007/, 2005), (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008 2011/, 2008) či zprávy o stavu obchodování s lidmi (MVČR, 2009), lze však dovozovat představu České republiky o tom, že kromě výše uvedeného absentujícího postihu právnických osob naplňuje požadavky Úmluvy i Protokolu. Ve všech dokumentech je totiž pouze postih právnických osob zmiňován jako jediná překážka. S ohledem na další dokumenty, které se týkají např. práv migrujících osob, se však bohužel v souladu s postoji tzv. vyspělejších států, které bývají zeměmi cílovými pro migrující pracovníky a pracovnice 15, Česká republika nepřipojila k dokumentům MOP ani OSN, které se práv migrujících týkají (srov. Burčíková, 2009). Skrze své strategické dokumenty se však Česká republika hlásí k Doporučeným zásadám a pokynům k lidským právům a obchodování s lidmi Vysoké komisařky pro lidská práva (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice, 2003). S ohledem na členství v Evropské unii se lze dovolávat také závazků, které plynou z politických memorand, jakými byla např. Bruselská deklarace 2002 16. Ačkoliv Česká republika neratifikovala všechny mezinárodní dokumenty, na kterých stojí konstrukce některých výše prezentovaných lidskoprávních standardů, lze se těchto standardů pro praxi dovolávat. Jak bude také demonstrováno dále, že jsou ve většině v podstatě formálně naplněny, opatření existují či je jejich existence deklarována politickými dokumenty na národní úrovni. 13 Např. v roce 2007 na semináři nazvaném Seminář k problematice obchodování s lidmi opatření na ochranu práv obětí, který byl pořádán ve dnech 19. 20. dubna 2007 Radou Evropy a nadací Konráda Adenauera v Berlíně (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi /pro období let 2008 2011/, 2008 str. 14). 14 Ke dni 3. 6. 2010 cit. dle http://conventions.coe.int/treaty/commun/cherchesig. asp?nt=197&cm=1&df=&cl=eng 15 Viz příloha. 16 Přijatá na Evropské konferenci o prevenci a boji proti obchodování s lidmi. Jak se uvádí v Zprávě evropské expertní skupiny k boji proti obchodování s lidmi, je tento dokument, i přestože byl vytvořen mimo rozhodovací orgány EU, významným milníkem v boji proti obchodování s lidmi v EU. (Report of the Expert Group on Trafficking in Human Beings 2004). 24 25

6. 6. KONCEPTUALIZACE OBCHODOVÁNÍ S LIDMI Obchodování s lidmi je na území České republiky trestným činem definovaným aktuální trestní legislativou. Definice skutkové podstaty tohoto trestného činu byla postupně formována závazky ČR vůči mezinárodnímu společenství, zejm. členství v Evropské unii. Vliv palermské definice je na stávající i starší úpravě patrný. Samotné obchodování s lidmi je pak ve veřejných diskursech chápáno různě. Může se jednat o různé varianty obsahu termínu, které se pohybují od striktního trestněprávního vymezení, tak aby znaky jednání odpovídaly požadavkům skutkové podstaty, až k chápání obchodování s lidmi jako negativního společenského fenoménu, který odpovídá svou podstatou moderním formám otroctví. Identifikace obchodovaných osob předpokládá operacionalizaci definice obchodování s lidmi prováděnou různými aktéry. Jak bude ukázáno v následující kapitole, tato operacionalizace může být velmi rozdílná u různých aktérů. Jako problém se tato skutečnost však ukazuje ve chvíli, kdy různé konceptuální pojetí situace přímo brání obchodovaným osobám v přístupu ke spravedlnosti či službám. 6.1 Vývoj a vymezení skutkové podstaty Trestného činu obchodování s lidmi Trestní legislativa znala trestný čin obchodování se ženami dávno před rokem 1993, kdy se podařilo dohledat první významnější porevoluční (po roce 1989) zmínky o opatřeních, která by se dala zahrnout do oblasti politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi (Kutálková, 2008). Za obchodování se ženami mohl být potrestán pouze ten (nebo ta), kdo do ciziny zlákal, najal nebo dopravil ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s někým jiným ( 246 zákona 140/1961 Sb. trestní zákon). V dalších letech prošla tato skutková podstata dvěma novelami. První novela v roce 2002 přinesla posun v porozumění tomu, kdo může být považován za obchodovanou osobou ženy přestaly být chápány jako výlučné oběti tohoto trestného činu. Skutková podstata se tedy stala genderově neutrální. Dále se skutková podstata rozšířila tak, že trestné bylo zlákání, najmutí nebo dopravení jiné osoby v úmyslu, aby jí bylo použito k pohlavnímu styku, a to nejen do ciziny, ale i z ciziny. Teprve v roce 2004 byl pravděpodobně také v souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie a v souladu s výše zmíněnou Úmluvou OSN novelizován trestní zákon tak, aby pokrýval i vykořisťování mimo oblast sexbyznysu. Zjednodušeně lze říci, že obsah do konce roku 2009 platného ustanovení 232a trestního zákona se shodoval s definicí, kterou přinesl Palermský protokol. Podle této úpravy bylo možné trestat toho, kdo jiného za použití násilí, pohrůžky násilím nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, k otroctví, nevolnictví, k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořis- 26 27

ťování. Jako novou formu obchodování s lidmi je možné také kvalifikovat jednání, při kterém je osoba přepravena z jednoho místa republiky na jiné a poté nucena k prostituci či jinak násilím vykořisťována. Definice obchodování s lidmi přestala být vázána na přechod státní hranice. Z hlediska studované problematiky je stávající úprava v mnohém podobná té předchozí. Do odst. 1) bylo doplněno svedení jako další způsob jednání. Trestně postihnutelný je také ten, kdo kořistí z jednání uvedeného v tomto ustanovení. Nově je deklarováno, že příprava je trestná. Doplněno bylo také zahrnutí dalších konkrétních účelů obchodování s lidmi, a to výroby pornografického díla, odběru tkáně buňky nebo orgánu z těla a služby v ozbrojených silách. K precizaci, doplnění či vypuštění v textu dále diskutovaných problematických znaků skutkové podstaty nedošlo. Definice trestného činu obchodování s lidmi je v současné době upravena v ust. 168 zákona 40/2009 Sb., Trestní zákoník: (1) Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá dítě, aby ho bylo jiným užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, b) k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jeho těla, c) k službě v ozbrojených silách, d) k otroctví nebo nevolnictví, nebo e) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo kořistí z takového jednání, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let. (2) Stejně bude potrestán, kdo jinou osobu než uvedenou v odstavci 1 za použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, svede, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby jí bylo jiným užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání nebo obtěžování anebo k výrobě pornografického díla, b) k odběru tkáně, buňky nebo orgánu z jejího těla, c) k službě v ozbrojených silách, d) k otroctví nebo nevolnictví, nebo e) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, anebo kdo kořistí z takového jednání. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) vydá-li takovým činem jiného v nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti, c) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo d) spáchá-li takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 těžkou újmu na zdraví, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. (5) Odnětím svobody na deset až šestnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 smrt. (6) Příprava je trestná. Současné znění skutkové podstaty obchodování s lidmi implementuje všechny požadavky mezinárodních dokumentů (jedná se zejm. o Rámcové rozhodnutí, Palermský protokol či doporučení Výboru ministrů Rady Evropy č 11 z roku 2000 o postupu proti obchodování s lidmi (Důvodová zpáva k návrhu zákona Trestní zákoník, 2009). I proto tato skutková podstata trpí nedostatky zmíněnými u Palermského protokolu. Již nyní je také zřejmé, že některé zahraniční odlišné právní úpravy, pravděpodobně spojené i s kvalitní implementační praxí, však postihu této trestné činnosti napomáhají lépe 17. 6.2 Kritické momenty v konstrukci a aplikaci definice obchodování s lidmi Definice obchodování s lidmi, respektive otázky ohledně její použitelnosti v praxi a to, jak si ji různí aktéři a aktérky vykládají, je již delší dobu častým tématem diskusí nejenom nad konkrétními příklady z praxe. Cílem tohoto oddílu je analyzovat kritické momenty v konstrukci a aplikaci stávající definice. s ohledem na skutečnost, že častým argumentem, který je používán k vysvětlení nízkého resp. nulového počtu pravomocně odsouzených pachatelů/pachatelek obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu, je argumentace absentujícími či nedostatečnými výklady a porozuměním jednotlivým termínům v definici, vytýčila si autorka v této kapitole za cíl také zjistit, zda existuje zázemí pro výklad, a existující výklady zmapovat a analyzovat. 17 Na tuto skutečnost mimo jiné poukazovala JuDr. Věra Linhartová, Ph. D. ve své prezentaci dne 13. 5. 2010. Ve svém příspěvku mimo jiné analyzovala odlišně formulovaná relevantní ustanovení španělského trestního zákona a cca 50 rozsudků nejvyššího soudu k problematice nucené práce (Linhartová, 2010). 28 29

Definice trestného činu obchodování s lidmi v české legislativě trpí obdobnými problematickými místy jako její předobraz z tzv. Palermského protokolu. Problémy lze najít také v aplikační praxi. Podle Burčíkové lze úskalí definice obchodování spatřovat na několika úrovních. Problémy působí: definice samotná, tedy její znění a struktura výklad celé definice a porozumění termínům, které obsahuje její aplikace ve vztahu k reálným podmínkám (Burčíková, 2008 str. 2) 18. Dále se budeme věnovat slabým místům definice samotné a jejího výkladu. Problémům aplikace je věnována následující samostatná kapitola (6.3.). 6.2.1 Znění a struktura definice Ve své analýze Burčíková rozebírá strukturu definice. Činí tak v souladu s mezinárodně uznávanými rámci. Dle těchto se obchodování s lidmi skládá ze tří komponentů. Jednání (action), prostředků (means), kterých musí být užito, pokud se jedná o dospělou osobu, a účelu (purpose). Ve vztahu k definici samotné je pak Burčíkovou jako problematické viděno, že činnosti, které spadají pod prvek jednání (tedy přimětí, zjednání, najmutí, zlákání, dopravení, ukrytí, zadržování nebo vydání 19 ), jsou ve většině skutky, které nepodléhají sankci. Činnosti, které jsou zahrnuty pod prostředky (použití násilí, pohrůžky násilí nebo lsti anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti), jsou obvykle trestně stíhány, případně definovány jako samostatné trestné činy (např. ublížení na zdraví, podvod, omezování osobní svobody apod.). Burčíková v souladu s kritikou Palermské definice nastíněnou expertní skupinou (Evropská komise, 2005) však upozorňuje, že z hlediska nebezpečnosti a nutnosti postihu je v definici nejpodstatnější její třetí prvek, a to ten, který popisuje účel obchodování. Výše citovaná autorka dodává, že právě skrze různé formy vykořisťování jsou porušována práva, důstojnost a v mnoha ohledech ohrožen život a zdraví vykořisťovaných osob (tamtéž, str. 3). Nucená práce, vykořisťování či další účely obchodování s lidmi však převážně nejsou samostatnými trestnými činy. Pro faktické použití definice v trestní praxi však musejí být naplněny všechny tři elementy. Existuje tedy vyšší riziko, že se některý z nich nepodaří prokázat 20. Vysoce pravděpodobně se také děje, že v komplexní realitě není rozeznáno obchodování s lidmi, a jednání, které OČTŘ postihují, zahrnuje pouze rovinu prostředků (např. ublížení na zdraví, podvod apod.). 18 S ohledem na to, že znění této skutkové podstaty nedoznalo podstatných změn, které se týkají nastíněných problémů, lze z analýzy Burčíkové, která pracuje se zněním platným do konce roku 2009, vycházet i nyní. 19 Dle nového TZ také svedení. 20 Není výjimkou, že mnohé případy, kdy bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin obchodování s lidmi, skončily jako případy kuplířství právě z důvodů, že nebylo možné prokázat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi (srov. např. Burčíková, 2008). Může také docházet k tomu, že závažné formy jednání, jako je nucená práce a pracovní vykořisťování, postihovány nebudou. 6.2.2 Výklad a porozumění termínům Definice obchodování s lidmi obsahuje množství termínů, a to ať již v oblasti jednání, pod prostředky nebo i v oblasti účelu. z hlediska výkladů v praxi i ve spíše raritních odborných studiích (např. Myslíková, 2009) způsobuje problém především různé porozumění termínů tíseň a závislost v oblasti prostředků a v oblasti účelu zejména jiné formy vykořisťování.na první pohled se může jevit, že pro tyto koncepty není dostatečné výkladové zázemí. Z tohoto důvodu se autorka zaměřila na rešerši dostupných relevantních zdrojů, které jako výklad mohou posloužit, jejich porovnání a zhodnocení. Zneužití tísně nebo závislosti V praxi se ukazuje, že chápání toho, co může být zahrnuto pod zneužití tísně nebo závislosti, může být velmi různorodé. V mnoha případech, se kterými se setkávají nevládní organizace, však to, zda je situace, ve které se člověk nacházel v době, kdy byl například najímán či lákán na určitou práci, chápána jako situace tísnivá, může významně ovlivnit jeho další možnosti využívat systém asistence obchodovaným osobám. Je tedy nutné položit si otázku, co zákonodárce či pro možný výklad relevantní autority měly pod těmito pojmy na mysli a zda jsou dostupné zdroje dostatečné pro praxi. Důvodová zpráva k trestnému činu obchodování s lidmi se nijak k situacím zneužití tísně nebo závislosti nevyjadřuje (Důvodová zpáva k návrhu zákona trestní zákoník, 2009). Výklad pojmu tíseň však nalezneme v nejčastěji užívaném komentáři k Trestnímu zákoníku: Tíseň je stav, byť přechodný, vyvolaný nepříznivými okolnostmi, které vedou k omezení volnosti v rozhodování. Tyto nepříznivé poměry se mohou týkat osobních, rodinných či jiných poměrů, pro něž se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích (Šámal, 2010 str. 1522). Šámal v této souvislosti dále odkazuje na obdobný výklad vztahující se ke komponentu tísně u trestného činu lichvy: tísní se rozumí mimořádně tíživá situace poškozeného (nebo jiné osoby, jejíž tíseň pociťuje poškozený jako tíseň vlastní), vyvolaná určitou i přechodnou naléhavou potřebou, jejíž uspokojení není v možnostech poškozeného. Zpravidla půjde o hospodářskou nesnáz, např. splatnost dluhu, jehož nesplacení může vážně ohrozit společenské postavení nebo majetkové poměry poškozeného. Může jít též o jiné nesnáze, např. zájem o získání bytu k vyřešení tíživé rodinné situace nebo nesnáze vyvolané osobními a společenskými poměry poškozeného (např. stavem po živelní pohromě, která ho postihla). Poškozený může jednat v tísni i tehdy, má-li sice dostatečné prostředky k jejímu odstranění, ale nemá je okamžitě k dispozici, např. utrpěl autonehodu nebo byl okraden o peníze daleko od domova. (Šámal, 2010 str. 1956). Šámal dále navazuje, že poměr závislosti sám o sobě ještě neznamená stav tísně u závislé osoby; závislost však může vedle dalších okolností spolupůsobit při vzniku stavu tísně. Není podstatné, zda si stav tísně způsobil poškozený nebo zda k němu došlo pod vlivem okolností na něm nezávislých. (Šámal, 2010 str. tamtéž). 30 31

Určité vodítko k výkladu tíseň nabízejí také specializované rozklady Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra (dále OBP). OBP pravděpodobně předpokládal možné otázky, které bude vyvolávat chápání jednotlivých termínů, a to ještě v době účinnosti starého trestního zákona. Ve svém prvním stanovisku (OBP, 2005) termín tíseň definuje podobně jako komentář. Pro studovanou problematiku je zajímavý dovětek, týkající se možné ekonomické situace poškozeného/poškozené, komentující možnou povahu tísně. Tu specifikuje jako zpravidla ( ) hospodářskou nesnáz (např. splatnost dluhu, jehož nesplacení může vážně ohrozit společenské či majetkové poměry poškozeného, ale může jít o tíživou situaci v poměrech osobních či rodinných (např. zájem na získání bytu k vyřešení tíživé rodinné situace či stavem po živelní pohromě, která ho postihla, tíživá situace spojená s nelegálním pobytem v ČR) (OBP, 2005 str. 4). Ve stanovisku z roku 2006 k pojmu tíseň dodává: Obava z vyhoštění, resp. tíseň, je poté zaměstnavatelem zneužívána a jako hrozba nahlášení na cizineckou policii je používána, pokud cizinec žádá mzdu. (OBP, 2006 str. 3). Další výklady trestní legislativy (Prouza, 2010; Jelínek, a další, 2009) se u trestného činu obchodování s lidmi k pojmu tíseň nevyjadřují. Jak bylo výše zmíněno, doposud nebyl vynesen odsuzující rozsudek za trestný čin obchodování s lidmi mimo oblast sexbyznysu, který by nabyl právní moci. Takový by pak mohl poskytnout orientaci v tom, jakou situaci považuje soud za tísnivou. V červnu tohoto roku však potrestal Krajský soud v Ústí nad Labem tři muže, kteří se dle výroku soudu dopustili trestného činu obchodování s lidmi za účelem jiných forem vykořisťování (nikoli však nucené práce!). Soudkyně Elsnerová ve svém zdůvodnění spatřuje mimo jiné tíseň v tom, že poškození jsou v cizí zemi, bez dokladů, neznají jazyk a neví, byť jim měly být dány prostředky ke komunikaci (mobilní telefon), jak a kde si o pomoc říct 21. Rozsudek však nenabyl právní moci 22. Inspirací pro chápání praktického obsahu termínu tíseň mohou být i další obdobné kategorie. V tzv. definici obchodování s lidmi dle tzv. Palermského protokolu není jako jeden z prostředků sama tíseň zmíněna; tento, ale i další dokumenty pracují s kategorií s obdobným významem, a to zneužití zranitelného postavení (abuse of position of vulnerability). Zranitelné postavení je dle Instrukce pro jednání pracovní skupiny pro trestní právo hmotné Rady EU, která se podílí na vyjednávání konečné podoby Směrnice EP, a Rady o prevenci obchodování s lidmi, boji proti němu a o ochraně obětí, 23 definováno jako postavení, v němž osoba nemá jinou skutečnou nebo přijatelnou možnost než podvolit se zneužívání. Inspirativní a poměrně jednoznačné pojetí toho, co je považováno za zranitelné postavení, umožňuje také např. legislativa v Lucembursku, která chápe nelegální či nejistý pobytový status oběti jako zneužití zvláště zranitelné situace, což je důvodem pro použití vyšší trestní sazby (CEELI, 2005 str. 38). Shrneme-li dostupné výklady, pak pod pojmem tíseň je možné zahrnout takové situace, kdy: v životě člověka nastaly takové okolnosti, které vedou k omezení volnosti rozhodování, 21 Terénní poznámky z 15. 6. 2010, Soud ve věci obchodování s lidmi, Ústí nad Labem. 22 Stav k 30. 7. 2010. 23 Pro zasedání 15. 4. 2010. tyto okolnosti se týkají či mohou týkat hospodářské nesnáze (např. nutnosti splatit dluh, jehož nesplacení může vážně ohrozit společenské postavení nebo majetkové poměry, jako okradený či jako osoba po autonehodě nedisponovat penězi daleko od domova), nesnáze vyvolané sociálními poměry poškozeného (např. stav po povodni, stav bez platných dokumentů, situace v cizí zemi bez znalosti poměrů a možností pomoci), rodinnými a jinými, není rozhodující, zda si stav tísně poškozený způsobil sám či zda k němu došlo pod vlivem okolností na něm nezávislých, není rozhodné, zda se jedná o stav trvalý, může se jednat o stav přechodný, poškozený sice může mít prostředky k odstranění tohoto stavu, ale nemá je k dispozici okamžitě. Pro pochopení situace, kdy dochází ke zneužití závislosti, lze využít stejných zdrojů jako u výše diskutované tísně. Šámal při rozpracování definičních rámců obchodování s lidmi v této souvislosti tvrdí, že závislost je stav, v němž se osoba nemůže svobodně rozhodovat vzhledem k tomu, že je v určitém směru odkázána na pachatele (poměr dlužníka a věřitele, učitele a žáka apod.). Nemusí jít o závislost vyplývající z právního poměru určeného zákonem, ale stačí faktický poměr závislosti. K vytvoření stavu závislosti ovšem nestačí, když např. žena po náhodném seznámení s pachatelem s ním jde sama v noci lesem ( ). Ani postavení manželky nelze považovat za stav závislosti vůči manželovi. (Šámal, 2010 str. 1522). Specifickými aspekty zneužití závislosti při obchodování s lidmi se obdobně jako v případě chápání konceptu tísně zabývalo OBP. Pro koncept závislosti je relevantní např. to, že se může jednat o soukromoprávní vztah, který vznikne uzavřením smlouvy splňující formální náležitosti a zdánlivě vzbuzuje dojem, že obě strany mají rovné postavení. Reálně se ovšem vykořisťovaná osoba dostává do pozice určité závislosti na vykořisťovateli, a je tak nucena poskytovat svou pracovní sílu za odměnu, která je nepřiměřeně nízká odvedené práci. Tato závislost nevzniká samotným uzavřením smlouvy, ale až následně např. vyplácením mzdy zálohově s tím, že v budoucnu bude zaplacena celá, vyhrožováním udáním na policii (v případě, že cizinec pobývá na našem území nelegálně), fyzickým násilím apod. (OBP, 2006 str. 3). Dodává však, že vyhrožování známostmi na cizinecké policii v současné době velmi relevantní nástroj, jak udržet vykořisťované osoby pod kontrolou které zaměstnavatel ve skutečnosti nemá, či zrušením víza, které zrušit nemůže, je potřeba chápat jako zneužití omylu, nikoli jako zneužití závislosti. (tamtéž). Jiné formy vykořisťování Pro praxi má zatím nejasné kontury obsah pojmu jiné formy vykořisťování. Ale i zde lze najít určitá vodítka. Nejobsáhlejší výkladová publikace k Trestnímu zákoníku autora Šámala k pojmu říká: Za jinou formu vykořisťování je třeba považovat jakoukoli jinou činnost pachatele, při níž získává z činnosti poškozeného majetkový prospěch (Šámal, 2010 str. 1519). Obdobně bylo definováno také ve výkladu k ustanovení 232a (srov. Šámal, a další, 2004). Získávání majetkového prospěchu na úkor jiného je ostatně podstatou obecného chápání 32 33

vykořisťování, kdy se jedná o využívání činnosti nějaké osoby nebo skupiny jinou osobou nebo skupinou k vlastní výhodě bez odpovídající odměny nebo vůbec bez odměny. (Velký sociologický slovník II, 1996 str. 1405). OBP si při definování pojmů vykořisťování a jiné formy vykořisťování klade také otázku po nadřazenosti, souřadnosti či podřazenosti jednotlivých pojmů. Vidí pojem vykořisťování jako pojem zastřešující, pod který lze zahrnout nejen nucené práce, ale i jakékoliv jiné formy pracovního zneužívání (OBP, 2006 str. 2). a dodává, že vykořisťování lze velmi obecně definovat jako zneužití závislosti jiného k získání jakéhokoli neoprávněného prospěchu z jeho činnosti (OBP, 2006 str. 2). Diskusi lze také vést o hranici rozdílu mezi mzdou/zálohou, kterou osoba dostává, a skutečnou hodnotou její práce. Pro OBP např. z hlediska pojmu vykořisťování nemá význam, zda poskytnutá odměna dosahuje výše minimální mzdy stanovené zvláštním právním předpisem (v praxi se poměrně často opačný názor vyskytuje). Důležitý je zjevný nepoměr mezi poskytnutou prací a odměnou, která je za obdobnou práci běžná, obvyklá (OBP, 2006 str. 2). Inspirací či terminologickou oporou může být definice obzvláště vykořisťujících pracovních podmínek, kterou přinesla Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Ta rozumí v článku 2, písmene i) Obzvláště vykořisťujícími pracovními podmínkami pracovní podmínky včetně podmínek vyplývajících z diskriminace na základě pohlaví nebo jiné diskriminace, které jsou ve výrazném nepoměru k podmínkám oprávněně zaměstnaných pracovníků a které například ohrožují zdraví a bezpečnost pracovníků a které jsou v rozporu s lidskou důstojností čl. 2, písmeno i). Kategorie jiné formy vykořisťování je kategorií, která může pojmout různé formy ednání; jistě bude zajímavé sledovat, kde budou nalezeny její mezní hranice. Sama o sobě resp. v souvislosti s dalšími prvky definice obchodování s lidmi však již nyní i díky výkladům poskytuje dostatek opory pro porozumění. Nucená práce Nucená práce je jednou z forem vykořisťování, ke které může docházet při obchodování s lidmi. V trestním zákoně však neexistuje jako samostatný trestný čin. Konceptualizaci nucené práce se věnuje řada studií ze zahraničí. Na mezinárodním poli stojí za povšimnutí zejména produkce Mezinárodní organizace práce, např. (ILO, 2009a; ILO, 2009; ILO, 2007). V České republice se tématu ve své práci věnovala především Petra Burčíková (Burčíková, 2006; Burčíková, 2007). Proto zde nebude věnován tomuto termínu širší prostor. Výklad termínu nucená práce poskytuje Úmluva Mezinárodní organizace práce č 29 o nucené nebo povinné práci z roku 1930. Dle článku 2 této Úmluvy bude výraz nucená nebo povinná práce označovat každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně. K této Úmluvě odkazuje také Šámal. Dodává, že pod pohrůžkou trestu se rozumí nejen trest ve smyslu trestního práva, ale i každá jiná újma spočívající ve zbavení či omezení jakéhokoli práva nebo výsady dotyčné osoby (Šámal, 2010 str. 1519). Poukazuje na nález Ústavního soudu, který nasvědčuje tomu, že by mělo jít o veřejnoprávní vztah s pohrůžkou sankce vyplývající z poměru nadřízenosti a podřízenosti příslušných subjektů (tamtéž). Ze stejného nálezu vychází také OBP (2006), který dovozuje, že z formálního hlediska tedy pod pojem nucené práce nespadají činnosti, ke kterým se určitá osoba zaváže (i ústně) např. v mezích občanského nebo obchodního práva (různé smlouvy, jejichž předmětem je úplatné provedení určité práce apod.). To jsou často případy cizinců, kteří na našem území provádějí např. stavební práce za minimální či žádnou odměnu a jsou navíc k této práci různými formami nuceni (OBP, 2006 str. 2). Tyto činnosti dle OBP pak spadají po pojem jiné formy vykořisťování (tamtéž). Takový výklad však není v souladu s výše zmíněnou definicí Mezinárodní organizace práce. Jak je však opakovaně poukazováno, tato Úmluva vznikla v jiném historickém kontextu a odpovídá tedy odlišné situaci, než která panuje dnes. Je tedy otázkou, zda jsou dostupné definice pro praxi dostačující 24. Z tohoto důvodu byla na půdě MVČR svolána pracovní skupina na téma obchodování s lidmi a pracovní vykořisťování 25. Ta dospěla k závěru, že vymezení pojmu nucená práce je pro účely orgánů činných v trestním řízení dostatečné 26. S tímto závěrem by bylo možné s výhradami souhlasit, pokud by však platil předpoklad, že současná justice využije dostupnou míru poznání v této oblasti. V aplikační praxi lze také narazit na odlišné chápání termínu nucená práce. Senát Městského soudu v Praze, kterému předsedala soudkyně JUDr. Eva Brázdilová, se při hlavním líčení konaném 9. října 2008 k termínu nucená práce vyjádřil ve zprošťujícím rozsudku následovně: Nucenými pracemi je potřeba si představit práce porušující lidskou důstojnost popř. práce nadmíru obtížné, vykonávané v nepřiměřených podmínkách, bez vytvoření podmínek vyhovujících nebo bezpochyby práce v nepřiměřeném rozsahu neumožňující zaměstnancům regeneraci. Zde je s podivem, že rozsudek neobsahuje odkaz k mezinárodně uznávané definici nucené, která je závazné také pro Českou republiku. Rozsudek je pravomocný. 24 Z hlediska problematiky nucené práce resp. zpřesnění výkladu na mezinárodním poli jsou také významné zejména dva rozsudky Evropského soudu pro lidská práva: Van der Mussele proti Belgii a Siliadin proti Francii. V prvním případě je významné pro studovanou problematiku zejména to, že soud uznal definici nucené práce podle Úmluvy č 29 za východisko pro interpretaci ustanovení čl. 4 Evropské úmluvy (Burčíková, 2009). V druhém případě se soud zabýval interpretacemi nucené práce, otroctví a nevolnictví (servitude) (tamtéž). Oba jsou dostupné v odborné literatuře. 25 Pracovní skupina byla svolávána na základě usnesení vlády České republiky č. 67 ze dne 23. ledna 2008 k Národní strategii boje proti obchodování s lidmi. 26 Skupina rovněž požádala NSZ o vypracování zvláštní zprávy k poznatkům o trestné činnosti s ohledem na použití definice nucená práce a jiné formy vykořisťování a další dílčí prvky definice dle 232a TZ, hlavně aplikační praxi pojmů násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti. NZS toto odmítlo s ohledem na to, že se v té době projednával nový TZ a nebylo možné dle NSZ zatěžovat SZ další činností, když bude nový TZ. Skupina se také shodla na tom, že se aktivity odkládají na dobu, než bude více pravomocných rozsudků. Skupina se měla sejít v červnu 2009, o takovém setkání však Zpráva (MVČR, 2010) nehovoří. 34 35

6.3 Reálné podmínky aplikace definice V nástinu problému věnovaném aplikaci se Burčíková ve svém kritickém rozboru definice odvolává na více než desetileté zkušenosti organizace La Strada i odbornou literaturu a upozorňuje na rizika, která vyplývají z toho, že obchodování s lidmi má charakter kontinua. Cituje zdroj z International Labour Office, který říká, že: Je prokazatelné, že nucenou práci je nutno chápat jako proces, a ne jako statický vztah mezi pracovníkem a zaměstnavatelem. Zranitelnost migrantů se během času zvyšuje jednak kvůli tomu, že jsou pod tlakem, aby splatili své dluhy, nebo kvůli kontrolám ze strany imigračních úřadů či vydírání ze strany kriminálních sítí. (Andrees, 2008 str. 22 cit. dle Burčíková, 2008 str. 6) a upozorňuje na to, že by nám pro stíhání těch nejzávažnějších forem obchodování s lidmi mohly uniknout ty méně závažné, které však mohou být jen dřívějšími stádii těch nejzávažnějších (tamtéž). Reálné podmínky aplikace definice jsou dále v této studii rozpracovány samostatně na několika místech, zejména pak ve výstupech z expertní skupiny. V předchozí kapitole jsme se věnovali problémům konstrukce, porozumění a obsahu definice. Nelze než souhlasit s Burčíkovou i dalšími, že definice obchodování s lidmi svojí podstatou může komplikovat vlastní praktické uplatnění. Její znění i struktura není pro praxi příliš šťastná. S vědomím souvislostí vzniku Palermského protokolu a historického pozadí problematiky obchodování s lidmi jsou také relevantní i otázky, zda je stále takto teoreticky konstruovaná definice pro praxi aktuální. S ohledem na situaci v České republice i současnou úroveň teoretického poznání však lze tvrdit, že existuje dostatečná opora pro výklad a porozumění jednotlivým termínům. Je pravděpodobné, že při úsilí zacíleném na změnu obsahu definice či její upřesnění pro praxi bychom jistě cenné podněty v zahraničních legislativách nalezli. Nicméně na základě rešerše v dostupných pramenech se lze domnívat, že existuje dostatečná teoretická opora pro to, aby mohla být definice resp. její složky uplatňovány v praxi. Autorka dále tvrdí, že jednou z příčin neuspokojivého stavu, tedy nízkého počtu osob, které by jako oficiálně rozeznané obchodované osoby mohly dosáhnout na svá práva a služby, které jsou jim určené, a v neposlední řadě i absenci pravomocných rozsudků v této oblasti, je právě způsob operacionalizace stávající trestněprávní definice. Toto bude předmětem analýzy v následující části. Při identifikaci (chápané jako profesionální činnost aktérů) hraje důležitou roli úhel pohledu a primární cíl konání toho kterého aktéra. Je totiž rozdíl mezi posuzováním toho, zda se v konkrétní situaci jednalo o trestnou činnost obchodování s lidmi, (kterou bude možné prokázat), či zda zkušenost, o které člověk vypovídá, nese charakteristické rysy či indikátory problematiky obchodování s lidmi. 6.3.1 Detekce trestného činu obchodování s lidmi aplikace trestněprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi Posouzení toho, zda se někdo dopustil trestného činu obchodování s lidmi či nikoli, přísluší orgánům činným v trestním řízení, tedy policii, státním zastupitelstvím a soudům. Hlavními cíli činnosti OČTŘ je náležitě zjistit, zda byl trestný čin spáchán, a je-li tomu tak, zjistit jeho pachatele a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření, učiněné rozhodnutí vykonat, popřípadě jeho výkon zařídit, dále působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti a k výchově občanů. (Jelínek, 2007 str. 15). V praxi boje proti obchodování s lidmi je to pravděpodobně nejčastěji některá ze složek policie, kdo je vystaven nutnosti rozhodnout se, zda skutečnosti, které zjistila, nasvědčují tomu, že by se mohlo jednat o trestný čin obchodování s lidmi. S ohledem na dlouhodobě velmi nízké počty zjištěných trestných činů obchodování s lidmi lze usuzovat, že se právě zde projevují výše zmiňované problémy související definicí trestného činu obchodování s lidmi, resp. její strukturou, výkladem a porozuměním některým termínům. Jak již bylo zmíněno, v roce 2009 bylo zjištěno pouze 10 trestných činů obchodování s lidmi; sedm z nich se týkalo vykořisťování v prostituci, tři jiných forem vykořisťování a nucené práce. Policie evidovala 42 obětí trestného činu obchodování s lidmi (MVČR, 2010). I pokud by totiž policie v konkrétní situaci trestný čin obchodování s lidmi viděla, ve svém stanovisku však může ať již vědomě či nevědomě zohledňovat skutečnost, že toto bude muset nejenom obhájit na státním zastupitelství, ale i získávat potřebné důkazy 27. S rizikem užití skutkových podstat méně závažných trestných činů např. počítá Krajské státní zastupitelství v Brně, když požaduje, aby po nápadu trestné činnosti u policejních orgánů a hodnocení vyšetřovacích verzí bylo od počátku vycházeno z verze uplatňující právní kvalifikaci nejpřísněji postižitelného trestného činu. (MVČR, 2010 str. 66). Lze se také domnívat, a praxe toto potvrzuje, že právě při zhodnocování situace ze strany policie a rozhodování, zda se jedná právě o trestný čin obchodování s lidmi, hrají v neprospěch obchodovaných osob nejen výše zmíněné problémy, ale také vědomí celkového konzervativismu a pozitivistické orientace české justice 28. Úzká trestněprávní konceptualizace definice obchodování s lidmi, důraz na objektivní přítomnost všech třech prvků definice v určité (vyšší) intenzitě v určitém časovém intervalu, důraz na dostupné existující důkazy a systémové limity trestněprávní justice v České republice vedou ke kritickému zúžení chápání problematiky obchodování s lidmi a tedy i formální identifikace, což má za následek skutečnost, že do systému práv a asistence projde jen minimum osob, které ho mohou využívat. 6.3.2 Identifikace obchodované osoby aplikace lidskoprávního konceptu politiky prevence a boje proti obchodování s lidmi Identifikace obchodované osoby, tedy člověka, jehož práva byla porušena určitým specifickým způsobem, směřuje primárně k nabídce nutné asistence a umožnění přístupu 27 Praktické problémy při identifikaci a dokazování trestného činu obchodování s lidmi jsou rozebrány v oddílu výstupů z expertní skupiny. 28 Např. zúženého chápání jednání, které lze zahrnout pod skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi, se lze obávat i na základě zkušeností percepcí obdobných situací při vykořisťování v sexbyznysu. Restriktivní výklady soudů, které dávají přednost využití skutkové podstaty kuplířství před skutkovou podstatou trestného činu obchodování s lidmi, byly předmětem diskuse na MKS; zde se většina členů s takovým výkladem neztotožňuje (MVČR, 2010 str. 52). 36 37