Císafisk ml n a jeho rekonstrukce Katefiina SAMOJSKÁ 1 2 Zniãená archeologie rekapitulace pfiípadu V pfiípadû Císafiského ml na stavebník nerespektoval zákonnou povinnost, neohlásil a neumoïnil provedení archeologického v zkumu. V roce 2005 pokraãovala v Bubenãi v Ml nské ulici rekonstrukce areálu Císafiského ml na a v stavba podzemních garáïí. Pro investora, firmu Seisin, a. s. (Pod Havránkou 657/108, Praha 7), provádûla projekãní ãinnost firma Faber Project, s. r. o., Hellichova 632/11b, Praha 1 (zástupci Ing. arch. P eniãka a I. Zemanová), dodavatelem stavby byla firma Feronastav, a. s., Ka parova 26, Liberec 6. Na doporuãení praïské archeologické komise mûla pfiedstihov archeologick v zkum provádût spoleãnost Archaia Praha, o. p. s. S investorem a projektantem probûhla v tomto smyslu vstupní korespondence o archeologickém v zkumu. Stavebník byl je tû pfied zahájením stavebních prací informován, Ïe zam lená stavba se nachází na území s archeologick mi nálezy podle 22 odstavce 2 zákona 20/1987 Sb., a byl upozornûn na povinnost vypl vající z v e uvedeného zákona umoïnit záchrann archeologick v zkum v dostateãném pfiedstihu pfied zahájením stavby. 1 V rozporu s uveden m upozornûním i zákonem stavebník v období pfied 31. 3. 2005 vyhloubil stavebními stroji základové jámy pro nové budovy, ãímï znemoïnil provedení v zkumu a zniãil archeologické objekty, které se na plo e mohly nacházet, a nálezy z tûchto objektû pocházející odvezl spolu s vykopanou zeminou neznámo kam. O nanejv pravdûpodobné existenci archeologick ch památek a situací pfiitom svûdãilo pfiímo na pozemku se nalézající torzo Císafiského ml na, které bylo kompletnû obkopáno, odtrïeno od archeologick ch vrstev a zbaveno sv ch vypovídacích schopností. 2 Pfii nehlá en ch zemních pracích do lo s vysokou mírou pravdûpodobnosti k po kození situací souvisejících nejen s rudolfinsk m areálem, ale také se star ím, stfiedovûk m ml nem, pfiedcházejícím v stavbû císafiského letohrádku. V neposlední fiadû byly zlikvidovány zcela unikátní a neopakovatelné doklady v roby související se zdej í brusírnou drah ch kamenû, ve které ve 30. letech 17. století pûsobil slavn brusiã Dionysio Miseroni s rodinou. Jen pár krokû odtud, u bubeneãského nádraïí se navíc nalézá proslulá pravûká lokalita, jejíï v zkumy stály u zrodu moderní ãeské archeologie. JiÏ kompletnû zabetonovaná stavební jáma byla objevena pfii namátkové kontrole (po upozornûní pracovníka Národního památkového ústavu) pracovníkem spoleãnosti Archaia, o. p. s., Janem Jefiábem dne 31. 3. 2005. Stavebník bezpochyby poru il zákon a tím, Ïe neohlásil v kopové práce a neumoïnil oprávnûné organizaci provést na dotãeném území záchrann archeologick v zkum, a realizací stavební jámy provedení v zkumu natr- Obr. 1. Císafisk ml n, Praha 6, celkov pohled na stavbu od západu z Ml nské ulice dobfie patrná je vybetonovaná stavební jáma. Její provedení znamenalo z archeologického hlediska kompletní zánik potenciálních archeologick ch nálezû a situací, protoïe do lo k úplnému zniãení nadloïních vrstev. (Foto Jan Jefiáb) Obr. 2. Císafisk ml n, Praha 6, pohled k jihu na ãásteãnû odtûïenou skálu pfiírodní památky Pecka, která tvofiila malebn rámec, do nûhoï byl historick areál zámûrnû komponován. Pfiírodní reliéf tak byl jednou provïdy pozmûnûn. OdtûÏen povrch skály musel b t zpevnûn betonov mi bloky a nové budovy k nûmu pfiímo pfiiléhají. (Foto Jan Jefiáb) Obr. 3. Císafisk ml n, Praha 6, v kopy pro inïen rské sítû byly pofiízeny asi pûl roku po vyhloubení stavební jámy. Byly vedeny jen v recentních naváïkách, které pfiímo nasedaly na vltavské tûrkopísky, proto nebyly zachyceny Ïádné star í nálezové situace. V echny nadloïní úrovnû zde byly evidentnû odtûïeny v posledních cca tfiiceti letech, coï bylo moïné urãit podle charakteru nálezû, které obsahovaly recentní naváïky (betony, pivní lahve a podobnû). Tyto vrstvy pravdûpodobnû vznikly ãinností podniku Art Centrum v roce 1990. (Foto Jan Jefiáb) Poznámky 1 Rozhodnutí OPP MHMP ã. j. 89198/2000 a vyjádfiení NPÚ ÚOP v hlavním mûstû Praze ã. j. 19729/2000. 2 Informace byly pouïity z V roãní zprávy spoleãnosti Archaia Praha, o. p. s., za rok 2005, s. 18 19. 96
valo znemoïnil. Z tohoto dûvodu bylo spoleãností Archaia Odboru památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy neprodlenû doruãeno oznámení o poru ení zákona 20/1987 Sb., které bylo zasláno na vûdomí Archeologickému ústavu AV âr a Památkové inspekci MK âr. Spoleãnost Archaia nakonec nepodala pfiímo trestní oznámení, protoïe ve keré dûkazy o pfiítomnosti archeologick ch nálezû jiï byly zniãeny a trestná ãinnost by byla v tomto pfiípadû velmi obtíïnû prokazatelná. Odbor památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy zahájil proti stavebníkovi správní fiízení s moïností udûlení pokuty aï do v e 500 000 Kã. O v i této sankce by rozhodovali právníci pfiíslu ného odboru magistrátu na doporuãení archeologického oddûlení Národního památkového ústavu. Po nûkolika mûsících v ak bylo fiízení proti stavebníkovi ukonãeno zdû- vodu ãasového promlãení a sankce umoïnûná zákonem nakonec udûlena nebyla. Zhruba po pûl roce tent Ï investor vstoupil do kontaktu se spoleãností Archaia znovu, a to s Ïádostí o provedení archeologického dohledu pfii pokládání inïen rsk ch sítí. Tento dohled fiádnû a podle v ech pravidel probûhl, ov em s negativním v sledkem. V kopy byly totiï vedeny pouze v recentních naváïkách a vrstvách vznikl ch v 80. a 90. letech 20. století. Z hlediska profesionální etiky stavebníka zûstává v pfiípadû Císafiského ml na mnoho nevyfiãen ch otázek. Napfiíklad proã nechal provést v zkum pouze v místû pokládání sítí, a ne na hlavní plo e stavby. Není moïné se zbavit podezfiení, Ïe si byl dobfie vûdom toho, Ïe v prvním pfiípadû bude archeologick v zkum negativní, zatímco ve druhém by byl nejen pozitivní, ale i ãasovû a finanãnû nároãn. Není ov em vylouãeno, Ïe i na hlavní plo- e stavby byla archeologická situace zniãena pfii úpravách ml na na konci minulého století; pokud by tomu tak bylo, archeologick v zkum by probûhl formou dohledu a byl by pouhou formalitou s miziv mi ãasov mi a finanãními nároky stavebník by se ho nemusel obávat. Faktem zûstává, Ïe firma Seisin, a. s., vyvázla z poru ení zákona bez jak chkoli následkû. U etfiila nejen peníze za v zkum, ale také ãas, po kter by byla nucena v zkum strpût a kter je pro stavební projekty tak dûleïit. Dopadla tak nepomûrnû lépe, neï kdyby poctivû dodrïovala literu zákona. Není tûïké si domyslet, Ïe tato cesta se jeví pro stavebníky s neãestn mi úmysly jako velice schûdné fie ení. Pokud chtûjí od poãátku archeologick v zkum obejít, pak je lep í, kdyï plochu, na níï by mûl b t provádûn, zniãí co nejrychleji, je tû pfied náv tûvou archeologa. A nebudou-li dûslednû vyuïívány alespoà ty sankce, které správní fiád a trestní zákon umoïàuje, lze pfiedpokládat, Ïe poãet firem vyh bajících se provedení archeologického v zkumu bude narûstat. Problematická je i pomûrnû nízká ãástka nejvy í moïné udûlené pokuty. I pokud by nakonec byla udûlena, nedosáhla by v e nákladû na nároãnûj í archeologick v zkum a to si investiãní spoleãnosti dovedou lehce spoãítat. Skuteãnost bohuïel tuto nepfiíznivou prognózu potvrzuje jen v praxi archeologické spoleãnosti Archaia se za poslední léta objevilo nûkolik stavebníkû, ktefií takto bez vût ích následkû zákon obe li. Není bez zajímavosti, Ïe naprostá vût ina z nich vyvíjela stavební aktivitu na území Prahy 6. Bylo by úãelné, aby se oprávnûné archeologické subjekty spolu s orgány státní správy a památkov mi orgány dohodly na vytvofiení registru tûchto neplatiãû. Pokud by firmy, které se ocitnou na seznamu, realizovaly dal í projekt, byly by od poãátku pod zv en m dohledem v ech zúãastnûn ch subjektû s dûsledn m vyuïitím v ech moïností trestû a sankcí pfii poru ení zákona. 3 Mezi paragrafy co dûlat, kdyï se setkáme s niãením archeologické lokality a nálezû Tento text si klade za cíl zcela laick m zpûsobem vysvûtlit, jaké moïnosti dává zákon, kdyï dojde ke zniãení archeologick ch dokladû na í minulosti, a co hrozí pfiípadnému viníkovi. V tabulkách je vysvûtlen nejvhodnûj í postup právních krokû v rûzn ch situacích. Obecnû lze fiíci, Ïe archeologické památky jsou ve srovnání s ostatními kulturními památkami ve zjevné nev hodû. Pod zem totiï není vidût, a tak jejich pfiípadná likvidace není tak zfietelná jako u nadzemních objektû ty jednoho dne stály a druhého dne uï prokazatelnû nestojí, o ãemï se mohou v ichni snadno pfiesvûdãit na vlastní oãi. DÛkazní nouze je u v ech pfiípadû niãení archeologick ch památek tím nejváïnûj ím problémem. Obecnû platí, Ïe nejlépe se pfied zákonem prokazuje poniãení archeologické památky tehdy, kdyï mûïeme pfiesnû definovat, co a do jaké míry bylo zniãeno a kdo to má na svûdomí. V této souvislosti b vá tvrd m ofií kem zejména urãení kompetencí vedoucích pracovníkû stavebníka na stavbû, ktefií si v pfiípadû potfieby pfiehazují odpovûdnost jako hork brambor. První pfiípad niãení archeologie je zji tûno pfii probíhající stavbû Tato situace je ve srovnání s ostatními pomûrnû pfiíznivá. Lze totiï obvykle opatfiit konkrétní dûkazy a je tû se zasadit o záchranu zb vajících památek. V první fiadû je tfieba pokusit se o zastavení stavby, a to podáním podnûtu na pfiíslu n stavební úfiad. Podle 176 odst. 1 stavebního zákona mûïe pfiíslu n stavební úfiad rozhodnout o pfieru ení prací. Podle téhoï odstavce má stavebník (nebo i jiná osoba) povinnost, dojde-li k nálezûm kulturnû cenn ch pfiedmûtû ãi detailû stavby nebo k archeologick m nálezûm, tuto skuteãnost neprodlenû oznámit stavebnímu úfiadu a ten ve spolupráci s v konn m orgánem památkové péãe zabezpeãí podmínky k ochranû nálezu, popfiípadû rozhodne pfiímo o pfieru ení prací. Dojde-li k zastavení stavby, mûïe stavebník znovu pokraãovat aï na základû písemného souhlasu úfiadu, kter o pfieru ení prací rozhodl. V podobném, i kdyï ne tak radikálním duchu je formulován i 137 odst. 1 písm. i) stavebního zákona, jenï urãuje, Ïe stavební úfiad mûïe nafiídit vlastníkovi stavby nebo stavebního pozemku provedení nezbytn ch úprav k zaji tûní ochrany architektonického a archeologického dûdictví. (Viz tabulku na s. 98, kroky 1 a 2.) 97
Dal í moïností v tomto pfiípadû je podání trestního oznámení na neznámého pachatele podle 257 odst. 2 písmena d) trestního zákona. Podle tohoto ustanovení se pachatel mohl dopustit trestního ãinu po kozování cizí vûci tím, Ïe zniãil archeologickou lokalitu vãetnû nálezû, které se na ní nacházely a které jsou státním majetkem. Archeologické nálezy se v souãasné praxi povaïují za majetek obce, respektive kraje, kde se na ly, stát je ov em oprávnûn je od kraje nebo obce získat, pokud jsou splnûny podmínky v e uvedeného zákona. Trestní oznámení by bylo také teoreticky moïné zaloïit na 258 trestního zákona o zneuïívání vlastnictví, tedy i vlastního majetku, pokud tím dojde k po kození obecného kulturního zájmu. Aplikace daného ustanovení v praxi je v ak velmi obtíïná. V souãasné dobû je znám pouze jeden pfiípad, kdy do lo k pokusu o vyuïití uvedené skutkové podstaty pro památkovou péãi, a tím je devastace památkovû chránûného objektu v Rytífiské ulici v Praze 1. e ení této kauzy pfiitom trvá jiï nûkolik let bez valné nadûje na úspûch. Aplikace tohoto trestnûprávního nástroje je proto moïností spí e akademickou, která by musela b t v na em právním systému nejprve úspû nû prosazena. BohuÏel ani paragraf o po kození cizí vûci se nezdá b t v archeologické praxi dosti efektivní. Aãkoli fiada trestních oznámení byla jiï na tomto podkladû podána, policie zpravidla podobné pfiípady odkládá a etfiení ãasto konãí na mrtvém bodû. V obou pfiípadech je totiï nutné v následném fiízení prokázat, Ïe k po kození konkrétních objektû konkrétní osobou skuteãnû do lo a Ïe bylo úmyslné. A to b vá obtíïné. V pfiípadû 257 b vá kamenem úrazu jiï zmiàované vymezení kompetencí na stavbû. V pfiípadû 258 se musí navíc prokázat, Ïe vûc vûdomû zniãil pfiímo vlastník nemovitosti. ZáleÏitost navíc komplikuje i fakt, Ïe zatímco nálezy jsou podle zákona státním majetkem, samotn pozemek ãili archeologická lokalita neboli kontext je oãima právníkû majetkem stavebníka. Potom se nejedná v pravém slova smyslu o niãení cizí vûci. Problémem je zkrátka mimofiádnû obtíïné dokazování naplnûní skutkové podstaty. Pokud se jiï pfiece jen rozbûhne policejní vy etfiování na základû trestního oznámení, pak je v jeho prûbûhu nutné urãit, jakou hodnotu mûly poniãené vûci. V této fázi je velmi dûleïité mít zaji tûné dûkazy (fotografie, vzorky nálezû) a oãitá svûdectví archeologû, ktefií se s danou lokalitou osobnû obeznámili. Ti mohou dosvûdãit, kolik se na zniãené plo e asi nalézalo objektû a z které doby. V tomto okamïiku se vy etfiovací orgány obrátí na odborníky z Archeologického ústavu AV âr, ktefií v posudku stanoví, kolik fyzick ch nálezû a jakého typu mûïe v prûmûru takov objekt obsahovat. Podle tabulek ústavu, ve kter ch je jednotliv m nálezûm pfiifiazen ekvivalent v korunách, je pak moïné spoãítat pfiibliïnou hodnotu nálezû. Takto, aãkoli ponûkud krkolomnû, je ohodnocena koda vzniklá státu na kulturním dûdictví. Její v - e by pak byla smûrodatná pro soud v urãení v e vyneseného rozsudku. Viník mûïe b t teoreticky pfii následném procesu odsouzen aï ke dvûma letûm odnûtí svobody nebo k penûïité pokutû. Druh pfiípad zniãení archeologické situace bylo zji tûno po probûhlé stavbû (vyhloubení stavební jámy, postavení novostavby) Zde je situace komplikovanûj í vzhledem ke skuteãnosti, Ïe je obtíïné dokázat, co pfiesnû bylo stavbou zniãeno. Podání trestního oznámení podle 257 a 258 trestního zákona neb vá proto efektivním fie ením, jelikoï ãasto chybí prûkazní materiál. Soud i orgány ãinné v trestním fiízení vyïadují popis a ohodnocení zniãen ch (ztracen ch, po kozen ch) objektû a nálezû. Pokud jsou v ak v echny stopy jiï zahlazeny, nelze se k tûmto skuteãnostem vyjádfiit jinak neï velmi obecnû, a to nestaãí. Povinnost stavebníka nechat provést archeologick v zkum v pfiedstihu v ak vypl vá ze zákona a stavebník o tom musí b t informován dopfiedu v konn m orgánem státní památkové péãe. Souãasnû je mu oznámeno, kdo je v jeho regionu oprávnûn k provádûní archeologick ch v zkumû. Podle 22 odst. 2 zákona o státní památkové péãi je pak stavebník povinen oznámit zam len termín zemních prací oprávnûné archeologické spoleãnosti ãi instituci, která následnû provede archeologick v zkum. Poru ení uvedené oznamovací povinnosti je podle zákona pod sankcí. Je tedy moïné podat oznámení o poru ení této oznamovací povinnosti na pfiíslu n obecní úfiad s roz ífienou pûsobností. Ten mûïe zahájit proti stavebníkovi správní fiízení, ve kterém mûïe stavebník, není-li fyzickou osobou, dostat pokutu aï do v e 500 000 Kã podle 35 odst. 2 písm. f) zákona 20/1987 Sb. Sankci udûlí pfiíslu n krajsk úfiad a její v i stanoví právníci tohoto orgánu, pfiípadnû po konzultaci s odborníky z archeologického oddûlení Národního památkového ústavu ãi Archeologického ústavu AV âr. Fyzická osoba by ov em byla pokutována pouze v maximální v i 50 000,- Kã podle ustanovení 39 odst. 2 písm. g) památkového zákona. Nejsme-li spokojeni s postupem v konného orgánu státní památkové péãe, je moïné také podat podnût Památkové inspekci MK âr. Ta, pokud zjistí nedostatky v péãi o kulturní památky, navrhne pfiíslu nému orgánu státní památkové péãe opatfiení k odstranûní zji tûn ch nedostatkû, popfiípadû uloïení pokuty, a dozírá, aby se uloïená opatfiení fiádnû plnila. Pokud stavebník obdrïel vyjádfiení pfiíslu ného krajského úfiadu o povinnosti provést archeologick v zkum ãi to mûl pfiímo uloïeno v územním povolení, je moïné zváïit je tû jednu moïnost. Tou je podání trestního oznámení z dûvodu mafiení v konu úfiedního rozhodnutí podle 171 odst. 2 písm. a) trestního zákona. 3 (Viz tabulku, kroky 3 a 4.) Tabulka Krok 1 Zastavení stavby podle 176 stavebního zákona (186/2006 Sb.) niãení archeologick ch situací a nálezû pfii probíhající stavbû podnût na stavební úfiad zastavení stavby zaji tûní archeologického v zkumu Krok 2 - podání trestního oznámení podle 257, 258 trestního zákona zniãení archeologick ch situací a nálezû pfii stavbû podání trestního oznámení vy etfiování policie soudní proces Krok 3 - oznámení o nesplnûní ohla ovací povinnosti podle 22 zákona o památkové péãi zniãení archeologick ch situací a nálezû pfii stavbû podnût na krajsk úfiad, odbor památkové péãe správní fiízení uloïení pokuty Krok 4 - podnût na Památkovou inspekci MK âr zniãení archeologick ch situací a nálezû pfii stavbû podnût na Památkovou inspekci MK âr pfie etfiení ãinnosti krajského úfiadu, odboru památkové péãe správní fiízení, uloïení pokuty Poznámky 3 Za konzultaci právních postupû dûkuji Mgr. Stanislavu Hole ovi z domácí rady Klubu Za starou Prahu. 98
V voj památkové péãe o Císafisk ml n v uplynul ch dvou desetiletích Z památkového hlediska je historie Císafiského ml na v uplynul ch dvou desetiletích smutnou ukázkou devastace v znamné kulturní památky za víceménû rezignované úãasti státních orgánû. Jin mi slovy je pfiíkladem toho, jak je moïné legálním zpûsobem pfiivést pfiední chránûnou kulturní památku bûhem pouh ch dvaceti let k témûfi naprostému fyzickému zániku. Polehãující okolností mûïe b t zãásti fakt, Ïe celá kauza zaãala velmi ne Èastnû je tû za minulého reïimu. Nyní, kdy je architektonická a urbanistická promûna Císafiského ml na definitivnû zavr ena, je tfieba pfiiznat toto opakované selhání nástrojû památkové ochrany a zhodnotit soudobou dostavbu. Podle mého názoru se jedná o dvû témata, která musí b t pojednána samostatnû. Faktem je, Ïe dne ní Císafisk ml n má jiï jen málo spoleãného s pûvodním historick m areálem. Je to prakticky novostavba zbudovaná na pozemku b valého historického objektu. A to bez ohledu na to, jak intenzivnû její architekti odkazují na man ristické reminiscence projektu. Zatímco stát pfii el o v znamnou kulturní hodnotu a doklad rudolfinské doby, znám také mezi odborníky ve svûtû, investor a pfiedchozí i nynûj í majitelé stavby mohou b t spokojeni. Kromû pravdûpodobné, ov em nedoloïené majetkové spekulace (prodej areálu, stfiídání majitelû) bude nynûj í vlastník provozovat komerãnû dobfie zaji tûn areál: novostavby bytov ch domû, obklopené pfiírodou, postavené v centru Prahy na zcela v luãném místû ve Stromovce, které je jinak pro bytovou zástavbu zapovûzené. Je moïné uvést nûjak jin pfiíklad takové komerãní exploatace historického areálu, kter se pûvodnû nalézal ve vlastnictví státu? V následujícím chronologickém pfiehledu jsou uvedeny základní chybné kroky, kter ch se pfiedev ím odborná sloïka státní památkové péãe dopustila v ochranû historického Císafiského ml na. 1989 1990 Do roku 1990 byl Císafisk ml n solidnû zachovanou památkou se dvûma hlavními, v raznû se uplatàujícími stavebními vrstvami man ristickou a klasicistní. Na konci 80. let minulého století ov em stát pfievedl Císafisk ml n na podnik Art Centrum, kter byl zaloïen se zámûrem prodeje umûleck ch dûl z ãeskoslovensk ch sbírek do ciziny, a tím získávání cenn ch valutov ch prostfiedkû pro socialistick stát. Projekt se po listopadu 1989 sice zhroutil, ale v platnosti zûstal jak majetkov vztah k areálu, tak vydané stavební povolení na zemní práce spojené s vybudováním skladi È umûleck ch pfiedmûtû. Art Centrum se staãilo promûnit na akciovou spoleãnost a zahájilo v areálu urychlenou devastaci historick ch objektû s cílem jeho komerãního vyuïití. V prûbûhu roku 1990 probûhlo bourání klasicistních budov (mimo jiné i kfiídla pfied grottou, tak- Ïe byla obnaïena její man ristická fasáda), klasicistního domu pfied branou a více neï poloviny galerie. Bagrování a zemní práce byly takového rozsahu, Ïe dokonce do lo i k odstranûní ãásti svahu nad grottou, kter byl dosud v majetku hlavního mûsta Prahy. Zemní práce vymazaly definitivnû z povrchu zemského i takzvanou Rudolfovu vodní nádrï za galerií, jejíï stopy byly v terénu do té doby patrné. O nûkolik let pozdûji zaloïilo Art Centrum nástupnickou spoleãnost EDERA, s. r. o., s cílem pfievedení majetku a prostfiedkû na jin subjekt, ãímï bylo úãinnû znejasnûno sledování kompetencí osob odpovûdn ch za pfiedchozí ãinnost a nové organizaci bylo umoïnûno neru enû pokraãovat v zapoãatém díle. První chyba: Po pfievedení v znamné kulturní památky do soukromého vlastnictví a její devastaci nebylo podáno trestní oznámení za zniãení památky na akciovou spoleãnost Art Centrum. Nebylo také provûfieno majetkové vyrovnání mezi Art Centrem a nástupnickou akciovou spoleãností EDERA, s. r. o. 1990 1994 V letech 1990 1994 byla vlastníkem areálu (EDERA, s. r. o.) systematicky zanedbávána základní péãe o staticky nezaji tûné a poniãené objekty Císafiského ml na a ty dále chátraly. Magistrát sice zahájil správní fiízení a uloïil pokutu, ale bez valného v sledku. S vlastníkem probûhla fiada jednání, opût bezv slednû. Strategie vlastníka nápadnû pfiipomínala postup nûkter ch praïsk ch in- 4 Obr. 4. Císafisk ml n, Praha 6, stav po obnovû. (Foto Jan Beãka, 2007) vestorû v historickém centru nechat zchátrat chránûn objekt natolik, Ïe jeho obnova jiï nebude v budoucnu reálnû moïná. Tehdej í fieditelka PraÏského ústavu památkové péãe majitele upozornila na moïnost vyvlastnûní památky podle 15 odst. 3 zákona 20/1987 Sb. z dûvodu soustavného zanedbávání povinnosti údrïby, a tím ohro- Ïení její fyzické existence. Vlastní podnût k vyvlastnûní v ak podán nebyl. Druhá chyba: PraÏsk ústav památkové péãe nepodal podnût k zahájení vyvlastnûní kulturní památky v majetku spoleãnosti EDERA, s. r. o., z dûvodu zanedbávání údrïby, pro kter byly splnûny zákonné podmínky. 1994 2001 V roce 1994 nastal ve v voji kauzy zásadní zlom. Spoleãnost EDERA, s. r. o., pfiedloïila studii rekonstrukce objektu na hotel, kterou posoudily a schválily Odbor územního rozvoje a Odbor v stavby úfiadu mûstské ãásti Praha 6. V letech 1994 2000 v ak ani pfies vydané územní rozhodnutí vlastník nepfiikroãil k vypracování projektu a zahájení stavby. V roce 2000 dokonce poïádal prostfiednictvím sv ch právních zástupcû o sejmutí památkové ochrany, coï na tûstí nebylo Ministerstvem kultury âr schváleno. Odbor památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy proti nûmu zahájil dal í správní fiízení, které vyústilo opût v uloïení pokuty. Projekt zrealizoval do stávající podoby teprve nov vlastník, Seisin, s. r. o., kterému byl areál prodán prostfiednictvím realitní kanceláfie. Dramatick posun pfiípadu nastal v prvních mûsících roku 2001. PraÏsk ústav památkové péãe najednou zásadnû pfiehodnotil své jen mûsíc staré 99
5 6 Obr. 5. Císafisk ml n, Praha 6, stav v roce 1927. (Fotoarchiv Klubu Za starou Prahu) Obr. 6. Císafisk ml n, Praha 6, stav v roce 1990. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) 100
stanovisko z ledna roku 2001 (PhDr. J. Outrata), ve kterém poïadoval dûslednou obnovu klasicistní podoby Císafiského ml na a kultivaci pfiírodního terénu. Bûhem pouhého mûsíce vydal novû zpracované stanovisko, kde uvítal pfiedloïenou studii se zapojením fragmentû objektu jako jedinou anci a v chodisko na záchranu toho, co z Císafiského ml na zbylo (vypracovala arch. KfiíÏová, podepsán je tehdej í fieditel ústavu PhDr. paãek). Zcela tak rezignoval na obnovu poslední dochované podoby památky, jak existovala je tû v 80. letech 20. století. Ochrana fragmentû, vytrïen ch z jejich pûvodního kontextu, tak byla z hlediska odborné sloïky státní památkové péãe víceménû pov ena na legitimní a pro tento pfiípad nejvhodnûj í metodu památkové obnovy. Proinvestorské stanovisko PraÏského ústavu památkové péãe v pfiípadû Císafiského ml na bylo jedním z prvních signálû, ohla ujících tendenci tohoto ústavu, jeï sílí dodnes. Paradoxnû mnohem zodpovûdnûji se v tomto pfiípadû postavil k pfiípadu Odbor památkové péãe Magistrátu hlavního mûsta Prahy. V jednom z jeho pfiedbûïn ch stanovisek byly v slovnû pfied koneãn m posouzením vyïádány dvû varianty návrhu galerie: varianta s rehabilitací klasicistní hmoty a rekonstrukcí klasicistní fasády podle v sledkû stavebnû-historického prûzkumu (ke které se pfiiklánûl napfiíklad i Klub Za starou Prahu) a varianta volného fie ení bez zachování historick ch prvkû (kterou prosazovali projektanti). Nicménû bez nutné podpory odborné sloïky Odbor památkové péãe Magistrátu nakonec vydal závazné stanovisko ve smyslu návrhu projektantû. Tím byl budoucí osud památky zpeãetûn. Bylo rozhodnuto, Ïe do novostavby hotelu budou zapojeny pouze stávající zbytky historického stavu. Investor pfiitom k prosazení projektu obratnû vyu- Ïil i stanoviska nûkter ch odborníkû historikû umûní, ktefií uvítali projekt jako anci na experimentální pokus o rekonstrukci man ristické podoby této ojedinûlé památky na rudolfinskou dobu. Tfietí chyba: Teoreticky a metodologicky neujasnûn postup PraÏského ústavu památkové péãe, jenï si nepoãínal dûslednû v obhajování státních památkov ch zájmû. Zhodnocení dostavby Císafiského ml na ve vztahu k jeho pûvodnímu historickému stavu Dne ní stav Císafiského ml na nelze chápat jako památkovou rekonstrukci historického stavu, ale nanejv jako dostavbu torzovitû zachovaného areálu. Mnohem pfiesnûj í by bylo uvést, Ïe zde do lo k v stavbû nov ch objektû v pûdorysné a hmotové stopû nûkter ch historick ch budov pûvodního komplexu. Zámûrem nebylo rekonstruovat historickou podobu areálu, ani renesanãní, ani jinou, ale vystavût bytov komplex. Rekonstrukce, aè jiï man ristické, nebo klasicistní podoby, by totiï vypadala úplnû jinak. Císafisk ml n pfiestal b t jednou provïdy historick m Císafisk m ml nem a stal se novodob m architektonick m komplexem. Architekti dostavby od poãátku uvádûli jako v znamnou souãást svého projektu vûdomé navázání na man ristickou podobu areálu. Není bez zajímavosti se zamyslet nad tím, jak byl ve skuteãnosti realizován tento avizovan pfiíklon k rudolfinské stavební fázi Císafiského ml na. Po bliï í anal ze se totiï zdá, Ïe projektanti mnohem více podvûdomû navázali na klasicistní etapu. Byla sice obnovena arkádová chodba galerie, ale nad ní také dal í dvû podlaïí obytného kfiídla, a to zcela ve shodû s objemem a ãlenûním pûvodního klasicistního objektu. Dojem dlouhého neãlenûného pfiev eného kfiídla, které vzniklo aï v první polovinû 19. století, tak zûstal zachován a byl je tû umocnûn. Druh bytov objekt byl postaven ve hmotové a pûdorysné stopû klasicistního domu pfied branou a jeho v ka byla oproti stavu z 19. století je tû vystupàována (pûvodnû byl jednopatrov, nyní je tfiípatrov ). Tento klasicistní dûm by nutnû musel b t oznaãen z hlediska obnovy man ristické podoby areálu jako urbanistická chyba. Kompoziãní osa kolmá na hlavní vstupní osu areálu vedoucí pûvodnû k rudolfinskému rybníãku byla zcela vypu tûna. Tím projektanti znovu navázali na stav z první poloviny 19. století, kdy v znam tohoto prvku postupnû slábl, aï na konci 20. století zcela zanikl. Puristicky ãistá obnova man ristického vzhledu areálu podle v ech dostupn ch informací a dochovan ch detailû by pfiitom mûla vypadat asi následovnû: Kfiídlo galerie by muselo b t pouze jednopatrové, s otevfienou arkádovou chodbou v patfie, kryté nízkou sedlovou ãi pultovou stfiechou. Arkády by musely sk tat v hled na vodní plochu Vltavy (dnes zasypané rameno s jezem), coï bylo nepochybnû jejich pûvodním úãelem. Tato galerie by spojovala nejen terasu u grotty s budovou na místû starého ml na, ale zároveà by odtud byla pfiístupná i vyzdûná okrasná nádrï, komponovaná na osu kolmou k hlavní ose areálu a vstupní brány. Zásadní dûraz by musel b t poloïen na obnovu pfiírodního a zahradního rámce areálu pûvodního letohrádku, u kterého se jedineãn m zpûsobem snoubila divoká pfiíroda s kultivovanou zahradní úpravou. To by musel vyjadfiovat i hrav a pûvabn styl samotné architektury s fiadou detailû. Celkov charakter zástavby by musel b t komornûj í a spí- e drobného mûfiítka. Závûrem lze fiíci, Ïe to, co dnes zb vá z historického Císafiského ml na, je pestrou smûsicí renesanãních i klasicistních reminiscencí, ov em v podobû, v jaké ve skuteãnosti nikdy nemohly vedle sebe existovat. Obytné novostavby pfiímo navázaly na hmoty klasicistních kfiídel, které byly ve vztahu k pûvodnímu renesanãnímu letohrádku naddimenzované a utilitární. To, co bychom ale byli ochotni prominout autentick m stavbám z první poloviny 19. století, tûïko promíjíme novotvarûm. Zatímco v kovû a hmotovû architekti navázali na stav z 19. století, nebyla obnovena zajímavá kompozice dvou klasicistních fasád, vytváfiející zarámování portálu grotty. Hrav a komorní charakter man ristické architektury pak nebyl revokován v Ïádném ohledu. Obnova man ristického ãlenûní detailû grotty je spí e rozpaãitá a schematická, málo podkladû bylo i pro obnovu polosloupû galerie, aãkoli jejich rámcová podoba je jistû v pofiádku. Dlouhá, neãlenûná hmota galerie s podloubím a okenními ambránami pfiipomíná pokus o lidskou tváfi socialistické obytné architektury v historizujícím stylu 50. a 60. let 20. století. Druhá základní kompoziãní osa man ristického areálu, vyvaïující dlouhou vstupní osu, nebyla obnovena vûbec. Bylo by koncepãní chybou chápat dostavbu Císafiského ml na jako jedinou a poslední anci na záchranu jeho historické podoby. Jak bylo dostateãnû ukázáno v pfiedchozím textu, nepodafiilo se památkové péãi uhájit a zachovat skuteãn historick stav areálu v maximální moïné mífie. Jeho dostavba se zapojením historick ch fragmentû je tedy z hlediska památkové péãe pouze jak msi v chodiskem z nouze. Je jistû dobfie, Ïe zachované ãásti byly nûjak m zpûsobem zviditelnûny a prezentovány ale ruku na srdce, zase tak velká zásluha to není. Ony tam totiï sv m zpûsobem zbyly a pfieïily, a to bez velkého úsilí jak kulturní vefiejnosti, tak investora a projektantû. Nyní jsou ve své schematické a okle tûné podobû jak msi ozvlá tnûním a originálním doplàkem moderní architektury bytového komplexu, nikoli v ak v kladní skfiíní vzorové památkové rekonstrukce. 101
7 8 1 9 10 11 12 Autorem fotografií 7 12 je Jan Beãka. Obr. 7. Císafisk ml n, Praha 6, stav bûhem obnovy, 2006. Obr. 8. Císafisk ml n, Praha 6, stav bûhem obnovy, 2007. Obr. 9. Císafisk ml n, Praha 6, stav po obnovû, 2007. Obr. 10. Císafisk ml n, Praha 6, stav po obnovû, 2007. Obr. 11. Císafisk ml n, Praha 6, stav bûhem obnovy, 2006. Obr. 12. Císafisk ml n, Praha 6, stav po obnovû, 2007. 102 IN MEDIAS RES: CÍSA SK ML N Katefiina SAMOJSKÁ / Císafisk ml n a jeho rekonstrukce