Česká asociace odpadového hospodářství Pod Pekárnami 157/3, 190 00 Praha 9 IČ: 66001536; web: www.caoh.cz Tel.: 731 405 068; email: info@caoh.cz Stanovisko České asociace odpadového hospodářství k problematice výroby paliv z odpadů a spoluspalování těchto paliv a odpadů a ke vhodnému legislativnímu vývoji v této oblasti. Česká asociace odpadového hospodářství a její členové si plně uvědomují potřebu postupného navyšování procenta energetického využívání odpadů. Členové ČAOH zajišťují v rámci ČR významnou část činností týkajících se svozu, zpracování a dalšího nakládání s odpady, a to dlouhodobě a v rámci celého území státu. Někteří členové ČAOH se rovněž dlouhodobě (cca 10 let) zabývají činnostmi, které souvisejí s energetickým využíváním odpadů (úprava odpadů, výroba paliv z odpadů, apod.). Z tohoto důvodu a s ohledem na možný legislativní vývoj, vnímáme jako vhodné, aby ČAOH k této věci sdělila některé základní argumenty, postoje a návrhy. S ohledem na povinnosti ČR týkající se snížení procenta skládkování odpadů, je zapotřebí vhodným způsobem umožnit efektivní využívání odpadů a definovat smysluplné podmínky, které podpoří konkurenční prostředí v ČR. V problematice energetického využívání odpadů je pak třeba hledat cesty, které jsou jak ekologicky pozitivní, tak ekonomicky smysluplné a v podmínkách nynějšího stavu české a evropské ekonomické situace rentabilní a dlouhodobě udržitelné. Pro oblast výroby paliv z odpadů, která velmi úzce souvisí se zvyšováním procenta energetického využití odpadů, je třeba definovat podmínky, které jsou kontrolovatelné a v souladu se současnou legislativou EU a které zároveň umožní dlouhodobé podnikání v této oblasti. S ohledem na shora uvedené, ČAOH v návaznosti na již proběhlou odbornou komunikaci a jednání s MŽP v této věci, které se uskutečnilo dne 23.10.2012 a kde MŽP informovalo o svém záměru vydat vyhlášku stanovující podmínky pro paliva z odpadů, sděluje následující připomínky a návrhy, které jsou pro přehlednost rozděleny do struktury konkrétních dotazů, či okruhů: 1) Stanovisko ke třem oblastem, které MŽP na jednání uvedlo jako hlavní předpokládaná omezující kritéria v připravované vyhlášce k palivům z odpadů: a. Sledování obsahu organických a anorganických látek v sušině odpadů. Problematikou sledování kvality se již zabývá norma ČSN 15359, která je evropská a stanovuje limity pro obsah látek v TAP (tuhé alternativní palivo). S ohledem na skutečnost, že oblast paliv z odpadů je oblastí výrobkové legislativy, je vhodné stanovit technická kvalitativní kritéria s odkazem na příslušné normy, a tyto normy učinit v rámci státu závazné. K uvedenému návrhu MŽP na sledování obsahu org. a anorg. látek ČAOH rovněž dodává, že z hlediska dlouhodobých praktických zkušeností a technické stránky věci, je vždy mnohem podstatnější samotná technologie, ve které je palivo použito, než jeho vlastní složení. b. Povinnost, aby spalovací zařízení, ve kterém budou spoluspalována paliva z odpadů nebo odpady, mělo vždy IPPC povolení. S touto podmínkou ČAOH souhlasí. Z hlediska zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí je definování této podmínky vhodné. ČAOH rovněž vnímá jako vhodné, aby v příslušném integrovaném povolení byly stanoveny specifické podmínky pro konkrétní zařízení, a to jak z hlediska ochrany ovzduší, tak shromažďování paliv, apod.
c. Emisní limit pro zařízení bude emisním limitem pro spoluspalování odpadů. ČAOH vnímá jako vhodné, aby byly stanoveny emisní limity v úrovni příslušné vyhlášky o ochraně ovzduší a definované směšovací rovnice (dále rovněž viz bod č. 7). Limity pro spoluspalování odpadů a spoluspalování paliv z odpadů mohou být stejné, ale vždy s využitím směšovací rovnice. Pokud by však úvaha ohledně hodnot stanovených limitů pro spoluspalování měla směřovat na limity pro spalovny odpadů, znamenalo by to zásadní omezení možnosti navýšení procenta energetického využití odpadů a zároveň zásadní omezení odvětví výroby paliv z odpadů. ČAOH by byla proti takovémuto postupu. Takový postup by rovněž znamenal zvýšení nákladovosti odpadového hospodářství pro občana. 2. Argumenty a návrhy pro zachování paliv z odpadů v neodpadovém režimu. a) Palivo je vyráběno a uváděno na trh v souladu se zákonem o shodě výrobků. Zákon je platný, a pokud jej výrobce paliva dodržuje, není možné výrobek jako takový zpochybňovat. To by zpochybňovalo zákonný pořádek ČR. b) Výroba standardizovaných paliv z odpadů a jejich využití v příslušných zdrojích s příslušným povolením probíhá již více než desetiletí, a to bez známých negativních environmentálních dopadů. c) ČAOH souhlasí s tím, že výroba paliv z odpadů má probíhat za jasně stanovených podmínek a vždy jen v k tomu určených zařízeních, která mají vydané rozhodnutí příslušného orgánu státní správy dle zákona o odpadech (krajský úřad). d) Odběratelé sami o sobě nemají zájem odebírat nekvalitní paliva z odpadů, protože by si ohrozili vlastní zařízení (např. chlorovou korozí). e) Standardizované palivo vyráběné s odkazem na příslušnou technickou normu je na rozdíl od odpadů (které je možno definovat pouze do úrovně katalogového čísla) upravený, homogenizovaný a kvalitativně definovaný materiál. f) Garance kvality paliva je dána reálnými činnostmi výroby paliva a definovaným hodnocením kvality dle platných národních, či evropských norem. Odběratel vždy požaduje definovanou kvalitu a pokud ta neodpovídá, je možné palivo reklamovat v rámci obchodního vztahu. Kvalita paliva je prokazatelná (archivace vzorků, kontrolní odběry ze strany odběratele a jejich srovnání) jak pro odběratele (reklamační řízení, náhrada škody atd.), tak pro kontrolní orgány (ČOI, kraj atd.). g) Palivo má přidanou hodnotu, a proto se prodává v kladné ceně. Při zachování paliv v neodpadovém režimu a s ohledem na to, že paliva mají kladnou hodnotu, může to mít reálný vliv na snížení nákladů občanů na odpadové hospodářství. h) Je vhodné jednoznačně stanovit, který úřad a jak by měl v návaznosti na legislativně definované podmínky certifikovat paliva z odpadů. 2
3. Negativní aspekty případného převedení do čistě odpadového režimu. a) Komplikovanější a jednoznačně ekonomicky náročnější prosazování využívání dosavadního množství vyráběných paliv z odpadů v odpadovém režimu, natož růst tohoto množství tedy růst procenta energeticky využívaných odpadů. b) Pokud bude veřejnosti v příslušném regionu deklarováno, že jsou spoluspalovány odpady, lze očekávat protesty občanských iniciativ a ekologických sdružení, což může mít opět vliv na následný tlak na snižování procenta energetického využívání odpadů. c) S ohledem na shora uvedené, tak existuje reálné riziko snížení procenta energetického využití odpadů. Stávající spalovny odpadů a cementárny, kde je komodita energeticky využívána, mají danou kapacitu, a pokud se nebude moci spoluspalovat jinde, procento energetického využití v rámci státu se nezvýší. Další možnou cestou je výstavba nových spaloven. Tuto cestu je však třeba odpovědně zvažovat, zejména z hlediska nákladovosti takovýchto zařízení, a to jak investičních nákladů, tak zejména provozních nákladů (které se promítnou do poplatků občanům). Tento argument je nyní silnější v návaznosti na informace o vývoji cen energetického využívání odpadů a paliv z odpadů v Německu, kde s ohledem na vysoký počet těchto zařízení, cena spálení jedné tuny odpadu významně klesla a je výrazně níže než předpokládaná cena za spálení tuny odpadu v nových spalovnách v ČR. Je tak reálné, že nové české spalovny budou mít značnou cenovou konkurenční nevýhodu. 4. Otázka překlenovacího období. Pokud by měla být problematika výroby paliv z odpadů převedena zcela do odpadového režimu, jak dlouhé přechodné období bychom vnímali jako vhodné a proč? a) ČAOH zachytila informace, že MŽP připravuje vydání metodického pokynu, kterým by prakticky bylo znemožněno nyní standardně probíhající využívání paliv z odpadů v dosavadních zdrojích. Před tímto postupem bychom chtěli pokud možno varovat, neboť v současnosti platná rozhodnutí některých zařízení počítají se spoluspalováním paliv z odpadů a vydáním případného metodického pokynu by nastala velmi problematická situace z hlediska výkladů platného práva a mohly by vznikat i některé právní spory. Stejně tak by se opět zkomplikovala situace s potřebou navyšování procenta energetického využívání odpadů. Dodáváme také, že pokud by stát chtěl nyní činit takto zásadní změny dotýkající se provozu některých zařízení a celého odvětví, je nutné toto činit v rámci standardního legislativního procesu, nikoli formou metodického pokynu. V tomto směru ČAOH navrhuje předně co nejdříve vydat připravovanou vyhlášku MŽP stanovující požadavky na výrobu paliv z odpadů, do které by bylo vhodné začlenit odkaz na příslušné platné technické normy (ČSN 15359), a tím tyto normy učinit závaznými. Jako vhodné také vnímáme vydání metodického pokynu odložit na termín po vydání příslušné vyhlášky, případně od něj ustoupit zcela. b) Pokud by MŽP nechtělo reflektovat a využít shora uvedené argumenty týkající se vhodnosti zachování výroby paliv z odpadů mimo odpadový režim a jejich energetického využívání, což bychom vnímali jako nesprávnou cestu, bylo by nutné řešit otázku přechodného období. K otázce délky přechodného období ČAOH navrhuje legislativně zakotvit období co nejdelší, minimálně však 5 let. Důvodů pro tento argument je několik. Jedním důvodem je potřeba respektování platnosti stávajících provozních řádů zařízení, kde je tato forma energetického využití dlouhodobě povolena. Současně je třeba dát stávajícím odběratelům paliv z odpadů 3
dostatek času na to, připravit se na změnu jednak legislativně, a především pak technicky. Pro teplárny a elektrárny to znamená významné investice, které se nedají udělat v krátké době. 5. Zkušenosti z praxe, kdy paliva lze spoluspalovat jako výrobky Pro lepší orientaci MŽP, ČAOH dále příkladmo uvádí některé zkušenosti z praxe využívání paliv z odpadů (je uveden jen výčet, ostatní materiály mohou být dále diskutovány): a) V letech 2011 a 2012 byly provedeny úspěšné zkoušky v ČEZ a.s., závod elektrárna Tisová, dodané množství TAP ASAPAL pro testování bylo využito palivo v množství 2 100 t. Nebyl zaznamenán negativní vliv na vedlejší produkty popílek, popílkový stabilizát. Z hlediska emisí (spoluspalování do 10 %) nedošlo k překročení povolených limitů. U emisí chloru došlo k jejich mírnému navýšení oproti stavu při spalování pouze uhlí, u jiných parametrů došlo naopak k poklesu. Ze zkoušek vyplynula především potřeba jasného stanovení emisních limitů pro spoluspalování, ať už v režimu TAP nebo režimu odpadů pomocí tzv. směšovací rovnice, protože její různé interpretace mohou vést k zásadně odlišným výsledkům. b) Ze strany společnosti Marius Pedersen jsou zpracovány výsledky ze spalovacích zkoušek spoluspalování paliv z odpadů v lokalitách Česká Třebová, Poříčí, Hodonín, apod. Veškeré testy neznamenají odchylky od stávajících limitů z původních paliv. c) S palivem TAP Rumpold proběhly úspěšné zkoušky na řadě tepláren a elektráren. Pro příklad uveďme: ČD Česká Třebová, Hexion Sokolov, Plzeňská teplárenská, ČEZ elektrárna Tisová v letech 2009 2012 dodáno množství více než 1000 tun, LIAS Vintířov, ČLUZ Rynholec, připravuje se teplárna TTS Třebíč. 6. Vyjádření k potřebě metodického pokynu MŽP k postupu při vyplnění směšovací rovnice. Předně je třeba uvést, že princip podmínek spoluspalování je dán na evropské úrovni a definované podmínky jsou nastaveny tak, aby co nejvíce hájily potřebu ochrany životního prostředí. Cesta spoluspalování je tedy standardní cestou. ČR by s ohledem na zajištění své konkurenceschopnosti neměla přistupovat k definování přísnějších podmínek. Vyjádření ČAOH k samotné potřebě MP MŽP pro vyplnění směšovací rovnice: Tento metodický pokyn je pro jednotnou a funkční praxi velmi důležitý. Směšovací rovnice uvedená ve vyhlášce neříká, o jaké hodnoty ve výpočtu se jedná (min., max., průměr), o jejich časovosti (15 min., 30 min., 1 hod., den) apod. Bez metodického pokynu by se uživatelé v praxi dostávali do obtížně řešitelných situací. Emisní limity týkající se spalování a spoluspalování odpadů nyní řeší nová emisní vyhláška v Příloze č. 4. Spalovny a Cementářské pece mají tyto limity novou vyhláškou pevně nastavené, pro ostatní stacionární zdroje má být emisní limit vypočten podle směšovací rovnice, kterou návrh vyhlášky rovněž uvádí. Jak již bylo uvedeno, problém nastává v diskusi, jaké hodnoty mají být do směšovací rovnice dosazeny. ČAOH zastává stanovisko, že jestliže má standardní palivo definovaný limit, je třeba z něj pro směšovací rovnici vycházet. Jako nevhodná cesta se jeví stanovování speciálních limitů jen proto, že se jedná o spoluspalování paliva vyrobeného z odpadu. Otázku stanovení emisních limitů pro zařízení spoluspalující odpad nebo palivo z odpadu formou emisní vyhlášky vidíme jako zásadní. Pokud budou limity spoluspalování nastaveny emisní vyhláškou rozumně, není dle našeho názoru problém, aby se na použití alternativního paliva v režimu výrobku vztahovaly stejné emisní limity jako pro odpad v režimu spoluspalování. ČAOH tedy žádá MŽP o brzké vydání tohoto metodického pokynu. 4
7. Vhodná cesta ke stanovení limitů na spoluspalování odpadů a paliv z odpadů Stanovení limitů pro spoluspalování by mělo být řešeno jako limity obecné, aplikované pomocí směšovací rovnice uvedené v emisní vyhlášce, včetně jasně definovaného způsobu jejího použití. Zároveň nový zákon o ochraně ovzduší dává orgánům státní správy možnost takto stanovené obecné limity v rámci povolovacího procesu snížit, s ohledem na místní podmínky. Takový postup je z pohledu ČAOH naprosto v pořádku a i když budou limity pro spoluspalování obecné, ve svém důsledku se může jednat o limity individuální. Stanovení emisních limitů je vhodné provádět s přihlédnutím na jednotlivé typy zařízení a výsledky spalovacích zkoušek. Ve vztahu k environmentálním požadavkům se ČAOH připojuje k tomu, aby emisní limity pro spoluspalování paliv v režimu výrobků a spoluspalování upravených odpadů byly stejné (s odkazem na využití směšovací rovnice). 8. Jaká by měla být omezující kritéria pro spoluspalování paliv z odpadů mimo odpadový režim, tedy v režimu výrobků? a) Jak již bylo uvedeno, ČAOH je toho názoru, že vyhláškou by mělo být stanoveno co je palivo z odpadu (kvalita, složení, parametry), a to nejlépe s odkazem na definované technické normy. b) Dále stanovit, jaký úřad palivo certifikuje a na základě jakých požadavků, stejně tak v jakých zařízeních se dá použít a za jakých podmínek. c) Odpad pro výrobu paliva by neměl být kategorie nebezpečný (mimo hořlavost). d) Při spoluspalování by mělo palivo splnit stanovený limit pro emise (vždy po spalovací zkoušce a vždy u zdroje s IPPC). e) Vnímáme jako vhodné, aby tato paliva nebyla určena pro spoluspalování jinde než v zařízeních definovaného typu, resp. nebyla určena pro malé kotle, kde není garance dodržení technologického postupu spoluspalování. 9. Jaká by měla být jednotná omezující kritéria v případě zavedení možnosti spoluspalování pouze v odpadovém režimu? Z hlediska vlastního spoluspalování těchto paliv odpadů je to povinnost spoluspalování v zařízení s IPPC, v němž bude použití odpadu ke spoluspalování schváleno. Obecné emisní limity dle směšovací rovnice, s možností zpřísnění orgány státní správy. Tj. stejný režim, jako při spoluspalování alternativních paliv. Tato cesta má však shora uvedené nevýhody. 10. Vyjádření vaší zkušenosti ze zahraničí. Ačkoli MŽP na některých jednáních jako argument uvádí, že využívání veškerých alternativních paliv v ostatních státech EU se dělo a děje v zahraničí pouze v režimu odpadů, ČAOH má informace, že tomu tak není. Podmínky umožňující zajištění lepšího procenta energetického využití odpadů a paliv z odpadů v širším spektru energetických zdrojů jsou dle našich informací např. v Polsku, Německu, Slovinsku, Finsku. 5
Je nutné si uvědomit, že po vydání aktuální směrnice EU o odpadech, vydané pod číslem 98/2008 ES, se v souvislosti s touto směrnicí na úrovni evropského práva nastavily podmínky pro širší využívání odpadů a také podmínky pro definované vyvádění některých komodit z odpadového režimu za účelem jejich snazšího, ale environmentálně bezpečného využití. V tomto směru byl upraven i český zákon o odpadech č. 185/2001 Sb., který ve svém 3 nově obsahuje odstavce 5 a 6, které tuto problematiku řeší. Pokud vybraná komodita splní zde definované podmínky, pak je třeba respektovat nakládání s ní v neodpadovém režimu. Na základě svých vlastních zkušeností, i na základě zahraničních zkušeností, zastává ČAOH pozici, že paliva z odpadů mohou zde definované podmínky plnit. Pro vytvoření zcela jasného rámce ČAOH doporučuje a žádá o vydání příslušné vyhlášky k palivům z odpadů. Závěr Dle názoru ČAOH je vhodné a objektivně reálné, že na trhu si mohou najít místo jak spalovny komunálních odpadů v hustě zalidněných oblastech ČR s CZT, tak spoluspalování paliv z odpadů v k tomu povolených zařízeních s IPPC, v oblastech s nižší hustotou obyvatel. Je však třeba legislativně žádnou možnost neomezovat více než je nutno v rámci podmínek EU a související legislativy, či naopak žádnou možnost neprotěžovat. Zcela zásadním aspektem je rovněž ekonomická a sociální udržitelnost odpadového hospodářství ČR, a to i v dlouhodobém výhledu. Ta je samozřejmě úzce spojena se spektrem využívaných technologií v rámci státu. Některé technologie mohou dlouhodobě ekonomicky obstát v podmínkách volného trhu s odpady, u jiných je to obtížnější. Technologie na využití odpadů a technologie pro výrobu tepla a energie se však neustále vyvíjejí a dle názoru ČAOH je vhodné nechat možnost jejich postupné realizace na trhu otevřenou. Nebylo by šťastné znovu opakovat cestu zákazu, resp. doporučení promítnutého do legislativy, a to na základě ideologií, či lobbistických zájmů pouze některých skupin. Náklady těchto rozhodnutí stále nese celá společnost v rámci promarněných šancí, či nerealistických záměrů. Výsledkem takových rozhodnutí může ve svém důsledku být budoucí zaostávání ČR v technologické vyspělosti nakládání s odpady ve srovnání s jinými zeměmi, které investují do různých technologií a do jejich vývoje. Tyto země však investují nikoli rozsáhlou dotační politikou zvýhodňování některých typů zařízení, či legislativně vedenou snahou omezení jiných typů zařízení, ale pokud možno v souladu se zachováním principů volného trhu a silného konkurenčního prostředí. Realitou je, že rozvoj odvětví výroby paliv z odpadů patří mezi perspektivní odvětví v rámci odpadového hospodářství. Jen je třeba doplnit a udržovat bezpečné a smysluplné podmínky a pravidla jeho fungování, a to jak z hlediska ekologického, tak ekonomického a sociálního. ČAOH, 5.12.2012 Poznámka: Materiál vznikal v období říjen a listopad 2012. Interně byl projednán a schválen těsně před vydáním vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování ČAOH bude v období po vydání této vyhlášky monitorovat její dopad na sektor OH a v materiálu uvedené skutečnosti. V případě potřeby vydá doplňující stanovisko. 6