CERTIFIKOVANÁ METODIKA

VÝZKUMNÝ ÚSTAV ŽIVOČIŠNÉ VÝROBY, v.v.i. Praha Uhříněves CERTIFIKOVANÁ METODIKA Uplatnění sušených kukuřičných výpalků (DDGS) ve výživě dojnic Autoři Ing. Václav Kudrna, CSc. Ing. Jana Čermáková Ing. Kateřina Blažková Oponenti prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc. Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ing. Juraj Saxún Odbor živočišných komodit, Ministerstvo zemědělství ČR Metodika vznikla jako součást řešení projektu NAZV QH 81309. 2011

ISBN 978-80-7403-089-5

OBSAH I. CÍL METODIKY 5 II. VLASTNÍ POPIS METODIKY 5 a) Úvod 5 b) Suroviny na výrobu bioetanolu 5 c) Rozdělení lihovarských výpalků a jejich výroba 5 d) Složení výpalků a jejich vlastnosti 6 e) Vliv výpalků na mléčnou užitkovost 9 f) Výhody a nevýhody mokrých a sušených DGS 11 g) Využití výpalků u dalších kategorií skotu 12 h) Závěr 12 III. SROVNÁNÍ NOVOSTI POSTUPŮ 12 IV. POPIS UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY 13 V. EKONOMICKÉ ASPEKTY 13 VI. SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE 14 VII. SEZNAM POUŽITÉ SOUVISEJÍCÍ LITERATURY 15

I. CÍL METODIKY Objasnit chovatelské praxi možnosti a přínosy zkrmování sušených kukuřičných výpalků (DDGS) dojnicím, případně dalším kategoriím skotu II. VLASTNÍ POPIS METODIKY a) Úvod Výpalky, ať už obilní, melasové či bramborové, získávané pří výrobě lihu ze zemědělských plodin, byly kdysi poměrně hojně využívaným krmivem. Jejich nutriční hodnota závisela především na použité původní surovině (brambory, cukrovka, obilniny, melasa), dále na technologii jejího zpracování a na výsledné sušině produktu. Využívaly se většinou jako čerstvé a teplé ke zchutňování krmné dávky, sestavené na bázi objemných krmiv, především slámy. Jednalo se o bílkovinné krmivo, které při špatném způsobu zkrmování bývalo příčinou zdravotních poruch, vyvolaných pravděpodobně nedostatkem nebo nesprávným poměrem minerálních látek. Dalšími nevýhodami tehdejších lihovarských výpalků byla jejich velmi nízká sušina (4 6 %) a malá vhodnost ke skladování, respektive k jejich konzervaci. Perspektivu k výrobě etanolu ze zemědělské produkce dává závaznost dodržování zákonů a směrnic EU, které souvisejí s touto problematikou. Závazek ČR od roku 2010 činí 5% podíl bioetanolu z celkové spotřeby paliv. Od roku 2010 by se tedy měla produkce bioetanolu stabilizovat na 1,34 mil. hektolitrů suroviny. Výkup tohoto množství suroviny má být státem garantovaný. Z pěstitelských plodin to představuje 40 80 tis. ha obilovin a 15 tis. ha cukrovky. Po destilaci těchto zdrojů zůstává zbytek tedy výpalky který se dále zpracovává, a to až včetně sušení a eventuální granulace. b) Suroviny na výrobu bioetanolu Jednou z nejvíce ceněných obilovin pro výrobu lihu je žito. K jeho přednostem patří nižší obsah bílkovin, dobře zcukrovatelný škrob, velmi dobrá výtěžnost lihu (cca 370 litrů/tunu sušiny) a v neposlední řadě i výborná chuť lihu. Lihovarské přednosti žita si zachovává i tritikale, které má navíc vyšší obsah škrobu a jeho výtěžnost dosahuje až 390 litrů/tunu sušiny (Zeman & Tvrzník, 2007). Výbornou, a u nás potenciálně nejrozšířenější surovinou je pšenice, zejména její krmné odrůdy. Výtěžek je rovněž kolem 390 litrů lihu na tunu sušiny. Oves a ječmen mají hlavně pro vysoký obsah pluch omezený význam pro výrobu biolihu. Podle Zemana &Tvrzníka (2007) je z celosvětového pohledu pro výrobu bioetanolu nejčastěji používanou rostlinou kukuřice. Vysoký obsah škrobu umožňuje dosáhnout výtěžnosti až 400 litrů na 1 tunu sušiny. Vyšší obsah tuku (4 5 %) v zrnu kukuřice zvyšuje energetickou hodnotu výpalků. Méně efektivní výroba lihu z melasy je v současné době nahrazena zpracováním cukrové řepy. c) Rozdělení lihovarských výpalků a jejich výroba Vzhledem ke stoupající produkci bioetanolu stoupá i množství lihovarských výpalků jako vedlejšího produktu vhodného ke krmení hospodářských zvířat. Jedná se o zbytek po oddestilování lihu z lihovarských zápar, respektive o tekutý podíl zbývající při výrobě etanolu ze zemědělských plodin s dobrou biologickou hodnotou. Lze je zkrmovat přímo v teplém a čerstvém stavu, nebo je upravovat sušením na kondenzované lihové výpalky ( condensed distiller s solubles - CDS), také označované jako sirup. Pevná frakce, nazývaná wet distiller s grains (WDG) se buď přímo zkrmuje, nebo dále suší na dried distiller s grains (DDG). CDS se mohou míchat s distiller s grains k produkci distiller s grains + solubles (tekutá frakce) - DGS, které se prodávají buď v tekuté (WDGS, cca 30 % sušiny), modifikované ( modified distiller s grains + solubles MDGS, cca 50 % sušiny) nebo sušené formě ( dried distiller s 5

grains DDGS, cca 90 % sušiny) (Tjardes&Wright, 2002). Zeman&Tvrzník (2007) rozdělují výpalky podle principu získávání na: 1. Výpalky klasické (k výrobě použito klasických kvasinek), označované jako WDG 2. Výpalky nového typu (k výrobě bylo použito enzymů), označované jako DDG 3. Pokud se výpalky suší spolu s tekutou frakcí ( solubles ), používá se zkratka DDGS ( dried distillery grains with solubles ). Pokud se používá nových termostabilních enzymů, tak tyto výpalky mají název NDDGS ( new dried distillery grains with solubles ), a nebo pokud se jedná o novou enzymatickou výrobu, kde pro výrobu enzymů nebylo použito GM organizmů, označují se někdy jako koji. Sušené kukuřičné výpalky s rozpustným podílem (DDGS) vznikají jako vedlejší produkt při výrobě bioetanolu z kukuřičného zrna fermentačním procesem, tj. působením enzymů některých kvasinek. Zrno kukuřice, podobně jako další potencionální zdroje bioetanolu, je v prvé řadě rozemleto. Dále následuje zcukernatění, během něhož se škrob mění na zkvasitelný sacharid, zejména na glukózu. Ztekutěná zápara se pak zkvašuje ve fermentorech působením kvasinek za vzniku etanolu a CO 2. Následnou destilací vzniká surový etanol a kukuřičné výpalky. Ty se pak dále podrobují dalším úpravám (dekantace, zahušťování, sušení, granulace). d) Složení výpalků a jejich vlastnosti: Poměrně vysokou nutriční hodnotou a chutností jsou kukuřičné výpalky, respektive výpalky ze zrn obilovin obecně, velmi zajímavým krmivem pro dojnice, případně i pro další hospodářská zvířata. Zeman & Tvrzník (2007) uvádějí následující příklad zpracování 1 tuny kukuřičného zrna: Ethanol 402 litrů DDGS (suché výpalky) 322 kg CO 2 321 kg V tabulce 1 je uvedeno typické složení jednotlivých frakcí, získaných při výrobě alkoholu, a pro srovnání i hodnoty živin kukuřice a sójového extrahovaného šrotu. Tab. 1: Složení výpalků z kukuřice (Zeman & Tvrzník, 2007) Živina Měrná jednotka Kukuřice zrno Výpalky Tuhá frakce Výpalky Tekutá frakce Výpalky tuhá+tekutá frakce Sójový extr. šrot N-látky g/kg 100 295 298 296 480 Vláknina g/kg 22 128 42 90 59 Tuk g/kg 35 80 90 84 13 Vápník g/kg 0,2 1,0 3,0 1,5 3,0 Fosfor g/kg 2,6 7,0 14,0 7,8 7,0 NEL MJ/kg 8,47 8,47 8,47 8,47 8,19 Lysin g/kg 2,5 8,6 12,5 9,8 31,2 Ve své studii uvádějí výše zmínění autoři rovněž složení výpalků, dodaných do laboratoří MZLU v Brně (tab. 2). 6

Tab. 2: Živinové složení kukuřičných výpalků (MZLU Brno; Zeman & Tvrzník, 2007) Živina Měrná Jednotka Průměr min. max. Sušina g/kg 890 871 924 NL g/kg 312 285 330 Tuk g/kg 105 88 124 Vláknina g/kg 75 54 108 Popel g/kg 65 31 105 MEp MJ/kg 15,9 13,4 16,6 Lysin g/kg 8,8 6,0 10,2 Fosfor g/kg 7,5 4,2 9,8 Sušené kukuřičné výpalky s rozpustnou frakcí (DDGS) jsou poměrně bohaté na obsah dusíkatých látek, energie, vlákniny, fosforu a síry. Naopak mají nízký obsah vápníku a pochopitelně i škrobu, neboť tento se podobně jako ostatní bezdusíkaté látky výtažkové či nestrukturální sacharidy prokvasil na alkohol a oxid uhličitý. Obsah NL v kukuřičných výpalcích většinou přesahuje 30 % ve 100% sušině, přičemž cca polovina tohoto množství představuje tzv. by-pass protein, unikající bachorové fermentaci, jenž je stravitelný v tenkém střevě. Vyšší podíl by-pass proteinu je důležitý zejména na počátku laktace, tedy v období nejvyšší mléčné užitkovosti, kdy je i vysoký požadavek na kvalitní bílkoviny v dietě vysokoužitkových dojnic. Problémem u dusíkatých látek je, stejně jako u většiny druhotných kukuřičných krmiv, nízký obsah lysinu, který je v těchto případech limitující aminokyselinou. Vzhledem k vyšší odolnosti vůči bachorové degradaci se jeví DDGS jako vhodná náhrada za drahý sójový extrahovaný šrot. Porovnání obsahu aminokyselin ve výpalcích uvádějí Zeman&Tvrzník (2007) v tabulce 3. Tab. 3: Porovnání obsahu aminokyselin ve výpalcích (sušina 88 %) (Zeman&Tvrzník, 2007) Aminokyselina (%) nové DDGS staré DDGS DDGS (NRC, 1998) Lysin 0,75 (17,3) 0,47 (26,5) 0,59 Methionin 0,63 (13,6) 0,44 (4,5) 0,48 Threonin 0,99 (6,4) 0,86 (7,3) 0,89 Tryptophan 0,22 (6,7) 0,17 (19,8) 0,24 Valin 1,32 (7,2) 1,22 (2,3) 1,23 Arginin 1,06 (9,1) 0,81 (2,3) 1,07 Histidin 0,67 (7,8) 0,54 (15,2) 0,65 Leucin 3,12 (6,4) 2,61 (12,4) 2,40 Isoleucin 0,99 (8,7) 0,88 (9,1) 0,98 Phenylalanin 1,29 (6,6) 1,12 (8,1) 1,27 Nutričně významnou složkou DDGS je tuk, kterého výpalky obsahují přibližně 10 %. V krmných dávkách dojnic, sestavených na bázi kukuřičných krmiv a s vyšším podílem DDGS, může nastat nadbytek tuku, jenž může negativně zasahovat do bachorové fermentace. Koncentrace tuku v dietách dojnic by neměla přesáhnout 5 % sušiny krmné dávky (KD), v případě použití chráněných tuků pak toto množství může být až 6 7 % sušiny KD. Překročení těchto obsahů může omezit příjem sušiny u dojnic, snížit jejich mléčnou užitkovost a redukovat obsah mléčného tuku, případně i mléčných bílkovin. Při nízkém podílu kukuřičné siláže, kukuřičného zrna či zrna dalších obilnin v dietě dojnic, která obsahuje i DDGS, bychom měli sledovat obsah škrobu, jenž by měl tvořit 24 26 % v sušině KD. Pro vyšší obsah tuku a vlákniny jsou 7

DDGS považovány za velmi dobrý zdroj energie. Výpalky obsahují 320 460 g/kg NDF v sušině (Anderson et al., 2006; Penner et al., 2009) a malé množství ligninu, a proto mohou - díky vysokému obsahu vlákniny - nahradit i část objemných krmiv. Vzhledem k tomu, že částice vlákniny jsou velice krátké, tedy velice málo stimulující přežvykování (Penner et al., 2009), lze jimi nahradit jen omezený podíl objemných krmiv. Náhrada jejich většího podílu pak může vést ke snížení obsahu mléčného tuku a ke zvýšení frekvence bachorových problémů, včetně zvýšeného rizika bachorových acidóz. Naopak, při náhradě koncentrovaných krmiv se výskyt acidózy a jiných trávicích poruch snižuje, protože energie z kukuřičných výpalků je poskytována především ve formě vysoce stravitelné vlákniny a tuku místo rychle stravitelného škrobu (Larson et al., 1993). Z hlediska krmivářského je u výpalků zajímavý i obsah fosforu (kolem 0,8 %), který umožňuje snížit jeho dotaci minerálními směsmi. Důležité je při použití výpalků přikrmování vápenatými komponenty. Vzhledem k uplatnění síru obsahujících sloučenin k čištění technologického zařízení je častý vyšší obsah síry v rozpustném podílu, a tím i ve vyrobených výpalcích (Schingoethe et al., 2009). Zkrmování více než 30 % DGS, které obsahují vyšší než obvyklé množství síry, ve spojení s dalšími krmivy s vyšším obsahem síry, může mít za následek přiblížení diety k doporučovanému maximu 0,4 % síry v celkové sušině (NRC, 2001). Nutriční složení lihovarských výpalků bývá rozdílné a závisí na druhu zrna a podmínkách výroby krmiva (např. typ použitých kvasinek, efektivita tvorby etanolu, proces sušení, podíl tekuté frakce, přidávané zpět atd.) (Cao et al., 2009). Dokonce i jednotlivé partie výpalků, vyrobené v téže výrobně ve stejném čase se mohou lišit svým nutričním složením (Belya et al., 2004). Vzhledem k této silné variabilitě se doporučuje provádět analýzu nutričního složení u každé nové dodávky výpalků. Variabilita výpalků je častá hlavně u nových továren, začínajících s výrobou etanolu. Jako další problém uvádějí Zeman & Tvrzník (2007) uplatnění nových technologií při produkci výpalků. Při jejich použití se totiž hmota nevypaluje jednou, ale 3 4x (tzv. přepalování). To znamená, že výpalky vstupují do procesu zpracování vícekrát, a tím se z původní hmoty vytěží větší množství alkoholu, ale současně se tím snižuje i jejich nutriční kvalita. V pokusech výše zmíněných autorů při 4násobném přepálení klesla kvalita výpalků z původních 100 % na pouhých 63 %. Nutriční hodnota sušených výpalků může být snížena rovněž jejich nesprávným sušením, kdy dochází k neenzymatickému hnědnutí díky tzv. Maillardově reakci mezi redukujícími cukry, nebo produkty jejich degradace s aminokyselinami nebo bílkovinami (Kleinschmit et al., 2007). V tomto případě se stává část navázaných aminokyselin a sacharidů pro zvíře nestravitelnými, čímž se snižuje biologická dostupnost aminokyselin daného krmiva. Zejména lysin, který je nejčastější první limitující aminokyselinou v kukuřičných výpalcích (Kleinschmit et al., 2007; Liu et al., 2000), je náchylný k tepelnému poškození, protože se snadno váže s redukujícími cukry při Maillardově reakci. Správně sušené výpalky by tedy měly mít nazlátlou barvu, tmavě hnědá barva je indikátorem tepelného poškození. Sušení usnadňuje manipulaci, skladování a transport výpalků. Naproti tomu se sušením a případnou granulací zvyšují náklady. Za potencionální problém jsou v případě výpalků považovány plísně a jejich toxiny. Mykotoxiny mohou přecházet ze zrna do výpalků, ale ne do etanolu. Závažná by mohla být zejména kontaminace aflatoxinem, protože tato látka má karcinogenní účinky. Běžnou praxí je, že výrobce etanolu testuje zrno, přicházející do výroby, a pokud je kontaminované, je odmítnuto. Kontaminované výpalky by mohly představovat riziko pro lidské zdraví, neboť eventuální metabolity mykotoxinů by při jejich zařazení do krmných dávek pro dojnice mohly být přenášeny do mléka (Garcia et al., 2008). Skutečností je, že tyto metabolity nejsou zničeny během procesu etanolového kvašení. Případná antibiotika, použitá při výrobě etanolu, musí být schválena a jsou během výrobního procesu zničena (Shurson et al., 2003). Dosud nebyla zjištěna antibiotika, použitá při výrobě etanolu v mléce krav, v jejichž dietě byly DGS. Americký koncern POET spolu s universitou ve státě Iowa vyvinul a spustil nový výrobní proces, který zajišťuje produkci sušených výpalků s rozpustným podílem, jež neobsahují rezidua antibiotik. Do této doby byl používán ke kontrole případné bakteriální kontaminace antibiotiky v průběhu fermentace výchozího materiálu virginiamycin (Smith, 2011). 8

e) Vliv výpalků na mléčnou užitkovost Vliv sušených kukuřičných výpalků (DDGS) na mléčnou užitkovost a fyziologický stav dojnic jsme sledovali na 33 kusech dojnic v pokuse, organizovaném jako 3x3 latinský čtverec. Dojnice byly na počátku pokusu v průměru 80 dnů po otelení. Byly rozděleny do třech vyrovnaných skupin, a to podle aktuálního nádoje, obsahu mléčných složek, plemene a živé hmotnosti. Ustájení bylo volné s individuálním krmením prostřednictvím automatických krmných žlabů, umístěných na tenzometrických vahách a napojených na počítačový systém, umožňující zaznamenávat přesně individuální spotřebu krmiv jednotlivých zvířat. Krmné dávky byly podávány ve formě TMR ad libitum, přičemž se kontrolní a obě pokusné varianty krmných dávek vystřídaly u všech tří skupin dojnic. Kontrolní dieta (K) obsahovala jako hlavní zdroj dusíkatých látek sójový extrahovaný šrot (SEŠ) a nebyly v ní DDGS. Pokusné diety (P a L) obsahovaly v jadrné směsi přibližně 35 % sušených kukuřičných výpalků (DDGS) a dieta L byla navíc obohacena doplňkem syntetického lysinu (tab. 4 a 5). Schéma pokusu: Perioda Dieta I. K P L II. P L K III. L K P Tab. 4: Složení diet (ks/kg/den) Dieta Krmivo K P L Kukuřičná siláž 22 22 22 Vojtěšková siláž 10 10 10 LKS 5,5 5,5 5,5 Mláto pivovarské čerstvé 6,0 6,0 6,0 Vojtěškové seno 1,5 1,5 1,5 Energie MG 0,5 0,5 0,5 DOK 9,5 --- --- DOP (DDGS) --- 9,5 --- DOL (DDGS + Lys) --- --- 9,5 Tab. 5: Složení jadrných směsí (kg/ks/den) Komponenta K DOK Dieta P DOP (DDGS) L DOL (DDGS + Lys) Pšenice 30,0 30,0 30,0 Ječmen 32,1 17,8 17,8 Řepkový extrahovaný šrot 9,2 2,0 2,0 Sójový extrahovaný šrot 24,5 11,2 11,2 Kukuřičné výpalky (DDGS) --- 35,0 35,0 DMK Biodox AMI 4,0 4,0 --- DMK Biodox AMI RELYS --- --- 4,0 Sůl krmná 0,2 --- --- DDGS v pokusných dietách (P a L) nahrazovaly v jadrné směsi téměř z poloviny sójový extrahovaný šrot, dále řepkový extrahovaný šrot a více něž z poloviny i zrno ječmene. Diety byly sestaveny jako izonitrogenní a izokalorické. Podíl DDGS v jadrné směsi tvořil u pokusných diet 35%. Přídavek lysinu ve směsi DOL vyrovnával jeho hodnotu na úroveň směsi DOK u kontrolní diety. Každá perioda trvala 4 týdny. 9

Nejvyšší příjem krmiva, resp. sušiny 21,56 kg/ks/den byl dosažen při zkrmování pokusné diety L s přídavkem lysinu. Tab. 6: Průměrná spotřeba sušiny a živin na dojnici a den Dieta Živina K P L Sušina (kg) 20,26 b 20,51 b 21,56 a NL (kg) 3,42 b 3,37 b 3,54 a PDIA (kg) 1,03 b 0,95 c 0,99 a PDIE (kg) 2,10 a 1,94 b 2,04 c PDIN (kg) 2,23 a 2,15 b 2,26 a NEL (MJ) 133,06 b 131,44 b 138,21 a Vláknina (kg) 3,62 b 3,69 b 3,88 a ADF (kg) 4,29 c 4,48 b 4,71 a NDF (kg) 7,57 c 8,12 b 8,54 a Tuk (kg) 0,91 c 1,18 b 1,24 a Tab. 7: Průměrné hodnoty mléčné užitkovosti (ks/den) Dieta Ukazatel K P L Dojivost (kg) 31,25 32,27 32,42 Obsah bílkovin (%) 3,33 3,25 3,32 Obsah tuku (%) 3,89 3,84 3,61 Obsah laktózy (%) 4,77 4,79 4,77 Produkce FCM (kg) 30,8 31,50 30,52 Produkce bílkovin (kg) 1,04 1,05 1,08 Produkce tuku (kg) 1,22 1,24 1,17 Močovina (mg/l) 234,14 a 200,06 c 221,60 b a, b, c hodnoty s rozdílnými indexy jsou statisticky průkazné (P<0,05) Při zkrmování obou pokusných diet se sušenými kukuřičnými výpalky byla zjištěna vyšší průměrná denní dojivost (tab. 7), a to o 1,17 u diety L, respektive o 1,02 u diety P (kg/ks/den). Přídavek syntetického lysinu se na denní dojivosti téměř neprojevil, ale jeho efekt se ukázal v koncentraci mléčné bílkoviny. Jeho přídavek k dietě L vyrovnal obsah mléčné bílkoviny této diety na hodnotu diety kontrolní. U obou dávek s DDGS byl statisticky neprůkazně nižší obsah tuku, přičemž však z nejasných důvodů byl pokles zřetelný u skupiny L. Celková produkce bílkovin a tuku v mléce byla téměř shodná. Pravděpodobně zásluhou vyššího podílu v bachoru nedegratovatelného dusíku z DDGS byly u obou pokusných diet zjištěny nižší hodnoty močoviny v mléce. Průměrné hodnoty základních parametrů bachorové tekutiny a krevního séra byly u všech diet podobné. Naše výsledky jsou většinou v souladu s efekty uváděnými v zahraničí. Např. Kalscheur (2005) vyhodnotil více než 100 experimentů, ve kterých byly uplatněny buď mokré nebo suché kukuřičné výpalky, zkrmované v množství od 4,2 % až do 41,6 % sušiny diety (tab. 8). Tab. 8: Příjem sušiny a mléčná užitkovost při zkrmování mokrých a suchých DGS (Kalscheur, 2005) Množství DGS (% sušiny) Průměrný příjem sušiny (kg/den) Mléko (kg/den) Tuk (%) Bílkoviny 0 22,1 b 33,0 ab 3,39 2,95 a 4-10 23,7 33,4 a 3,43 2,96 a 10-20 23,4 ab 33,2 ab 3,41 2,94 a 20-30 22,8 ab 33,5 a 3,33 2,97 a > 30 20,9 c 32,2 b 3,47 2,82 b SEM 0,8 1,4 0,08 0,06 Hodnoty ve sloupcích označené různými indexy byly statisticky průkazné (P<0,05) (%) 10

Laktační odpověď byla stejná nebo vyšší při krmení DGS ve srovnání s kontrolními dietami, a to v podstatě ve všech pokusech při krmení velkého množství (tj. do 30 % sušiny) mokrých DGS. Předpokládá se, že navýšení produkce může být způsobeno vyšším obsahem energie, respektive tuku v DGS, neboť u některých experimentů nebyl jeho obsah vybalancován. Pamp et. al. (2006) zjistili při porovnání se sójovým proteinem podobnou dojivost nebo vyšší, i když diety se sójovým šrotem byly stejné v obsahu v bachoru nedegradovatelného dusíku i tuku. Nicméně, produkce mléka byla nižší, když byly zkrmovány DGS tmavší barvy (pravděpodobně tepelně poškozené) ve srovnání se světlejšími zlatě zbarvenými DGS, ale byla stále podobná jako při uplatnění sójového šrotu. Souhrnné práce (Hollmann et al., 2007) ukázaly větší reakci u diet při zkrmování výpalků s vojtěškovou siláží než v kombinaci se siláží kukuřičnou. Ve většině experimentů nebyl zjištěn negativní vliv zkrmování DGS na složení mléka, pokud byla dodržována běžná doporučení pro sestavení krmné dávky, jako např. zařazení dostatečného množství efektivní vlákniny. Obsah mléčného tuku byl nižší pouze v případě, kdy DGS byly přidány do diety, jež obsahovala méně než 50 % sušiny objemných krmiv a 22 % NDF z objemných krmiv (Kalscheur, 2005). V provozních ověřeních došlo ke snížení tučnosti v případě, když na základě skutečnosti, že DGS obsahují dostatek NDF, došlo ke snížení podílu objemné píce. Nicméně, malá velikost částic DGS způsobila sníženou schopnost přežvykování oproti NDF objemné píce, a tím i pokles tučnosti mléka. To znamená, že i při zkrmování DGS je nezbytné k udržení tučnosti mléka krmit dostatečné množství efektivní vlákniny. Obsah mléčné bílkoviny je jen zřídka ovlivněn krmením DGS, jestliže dusíkaté látky nejsou v dietě limitující. Nižší obsah lysinu v DGS může způsobit mírný pokles obsahu mléčné bílkoviny (Kleinchmit et al., 2007) tak, jak tomu bylo v našem experimentu u diety P. Tento efekt může být výraznější u diet, které obsahují více než 30 % DGS (Kalscheur, 2005). Stejný autor uvádí, že mírně vyšší procento mléčných bílkovin je při krmení směsi vojtěškové a kukuřičné siláže s DGS, než když jsou tato krmiva krmena samostatně. Aminokyselinová bilance je lepší u vojtěškových diet s lépe vybalancovaným obsahem aminokyselin ve srovnání s dietou z kukuřičné siláže, zrna kukuřice a DGS, která obsahuje méně lysinu. Energie DGS může rovněž stimulovat syntézu mléčné bílkoviny zvýšením dostupných esenciálních aminokyselin pro syntézu proteinů v mléčné žláze jako výsledek zvýšení mikrobiální proteinové syntézy v bachoru. Při zkrmování DGS zejména z kukuřice s větším množstvím tuku s nenasycenými kyselinami a s více než 60 % kyseliny linolové dochází k mírnému zvýšení koncentrace nenasycených mastných kyselin v mléce (Leonardi et al., 2005). Anderson et al. (2006) uvádějí i mírné zvýšení cis-9 trans-11 konjugované kyseliny linolové (CLA) a jejího prekurzoru, kyseliny vakcenové (trans-11 C 18:1 ), které jsou důležité pro lidské zdraví (Bauman et al., 2006). S malým nárůstem CLA trans-10, cis-12 může být spojena i někdy zjištěná deprese mléčného tuku (Baumgard et al., 2002). Při zkrmování DGS nebyl zjištěn vliv na příchuť mléka, ani na jeho zpracování na mléčné výrobky. f) Výhody a nevýhody mokrých a sušených DGS Odezva u mléčné užitkovosti na zkrmování mokrých či suchých DGS je stejná. Al-Suwaiegh et al. (2002). Rozhodujícími důvody pro používání mokré nebo sušené varianty DGS jsou manipulace a náklady. Sušené DGS mohou být dopravovány na podstatně větší vzdálenosti, levněji a pohodlněji než mokré DGS a dobře se míchají s jinými krmivy vč. výroby krmných směsí. Mokré DGS se obtížně a nákladně dopravují na větší vzdálenosti, jsou lacinější o položku sušení, eventuálně granulace, je nutné je zkrmit za 5-7 dní, v létě ještě rychleji, ale velmi dobře se míchají přímo do TMR. Mokré DGS jsou obtížně skladovatelné delší dobu, i když byla prokázána možnost skladování v silážních pytlích po dobu více než 1 roku (Schiengoethe et al. 2009) Je-li krmeno více než 20-25 % mokrých DGS (ze sušiny) společně s dalšími vlhkými krmivy (kukuřičná siláž), může naplnění traktu omezit příjem sušiny a produkci mléka (Kalscheur, 2005), neboť výsledná sušina TMR je pod 50 %. Z hlediska ekonomiky krmné dávky uvádějí Schingoethe et al. (2009), že nejziskovější je zkrmování co největšího množství DGS. 11

g) Využití výpalků u dalších kategoriích skotu DGS mohou být uplatněny v přiměřených dávkách i u telat, jalovic a krav stojících na sucho. Vývoj papil u telat se jevil jako optimální při 28 % sušiny DGS v dietě (Thomas et al., 2006). Suchostojným kravám mohou být DGS krmeny cca do 10 % sušiny dávky. U skotu ve výkrmu bylo dle Klopfensteina et. al. (2008) úspěšně zkrmováno až 50 % sušiny v podobě mokrých či suchých DGS. DDGS nové generace lze využít i v krmných dávkách prasat a drůbeže. h) Závěr Na základě našich a v literatuře publikovaných výsledků lze sušené kukuřičné výpalky (DDGS) doporučit jako vhodné krmivo pro všechny kategorie skotu, především však pro vysokoužitkové dojnice, a to zejména v 1. třetině laktace. Při jejich zařazení do krmných dávek dojnic (až do výše 30 % sušiny diety) dochází většinou k mírnému navýšení dojivosti, pokud jsou dodržena běžná doporučení pro skladbu dávek. Při menším podílu objemné píce v dietě je nutné zajistit odpovídající úroveň vlákniny a neutrálně detergentní vlákniny. Jejich nedostatek by mohl způsobit snížení tučnosti mléka. Vzhledem k nižšímu obsahu lysinu v DDGS může, zejména při jejich vyšším podílu v dietě (20-30 % sušiny), dojít k mírnému snížení obsahu mléčné bílkoviny. V těchto ojedinělých případech lze situaci řešit doplňkem syntetického lysinu nebo zvýšením podílu krmiv z vojtěšky. Pozitivně v tomto směru působí energie obsažená ve výpalcích, která může stimulovat mikrobiální produkci v bachoru, a tím vyrovnávat aminokyselinovou bilanci potřebnou pro syntézu mléčné bílkoviny. Zařazením výpalků do krmné dávky dochází k mírnému zvýšení podílu nenasycených mastných kyselin a konjugované kyseliny linolové (CLA), která má pozitivní vliv na lidské zdraví. Nižší obsah vápníku a vyšší obsah fosforu ve výpalcích znamená nutnost průběžného sledování jejich množství a vzájemného poměru, a případně vhodným způsobem doplnit koncentraci vápníku. Vzhledem ke svému složení, zejména k obsahu nedegradovatelných dusíkatých látek, jsou lihovarské výpalky vhodné k částečné náhradě sójového extrahovaného šrotu. Podle nutričních hodnot je možné považovat 4,5 kg WDG za adekvátní 1 kg sójového extrahovaného šrotu (při 44 % NL). Lze tedy nahradit 1 kg sójového extrahovaného šrotu např. 4,5 kg vlhkých lihovarských výpalků. Za optimální podíl výpalků v krmné dávce je považováno 15 20 % sušiny. Maximální dávka výpalků pro dojnice jsou 4 kg/ks/den, pro skot ve výkrmu 3 kg/ks/den a pro telata 1,5 kg/ks/den (sušiny výpalků). Maximální podíl je uváděn na úrovni 40 % sušiny, ale vzhledem k pravděpodobnému snížení příjmu sušiny a užitkovosti doporučujeme 30 % sušiny krmné dávky. Podobné uplatnění mají i další obilné výpalky. Při eventuálním zkrmování vlhkých výpalků je nutné omezit jejich podíl v TMR tak, aby se udržela optimální úroveň sušiny TMR (kolem 50 %). Při použití kukuřičných výpalků se doporučuje sledovat obsah tuku a dietu dojnic sestavovat tak, aby koncentrace tuku nepřesáhla 5 %, respektive při použití bypass tuků, 7 % sušiny diety. III. SROVNÁNÍ NOVOSTI POSTUPŮ Metodika uvádí současné poznatky o kvalitě a působení sušených kukuřičných výpalků (DDGS) ve výživě dojnic, respektive jejich vlivu na mléčnou užitkovost. Zkrmování lihovarských výpalků obilného, bramborového a melasového původu skončilo v ČR v padesátých a šedesátých letech minulého století. Jednalo se o vodnaté krmivo s obsahem sušiny 4 6 %, s velmi nízkým obsahem živin a s krátkou dobou skladování. Výpalky byly využívány pro krmení skotu méně kvalitními objemnými krmivy, která se jimi zchutňovala. Jejich použití se nedoporučovalo u březích krav a mladého skotu, včetně telat. 12

Současné sušené kukuřičné výpalky (DDGS) jsou nyní v ČR novým krmivem, které lze uplatnit ve výše uvedených dávkách u všech kategorií skotu. Při dodržení doporučovaných parametrů krmných dávek výpalky často přispívají ke zvýšení nádoje a ke zlepšení celkové ekonomiky výroby mléka, a jsou i potenciální náhradou sójového extrahovaného šrotu. Jejich přednostmi je vysoký obsah dusíkatých látek, z nichž jejich cca 50% podíl je v bachoru nedegradovatelný. Další předností je - zásluhou vyššího obsahu tuku a stravitelné vlákniny - vyšší obsah energie, a v neposlední řadě také stálost kvality, dobrá skladovatelnost i manipulace a možnost plnohodnotného uplatnění v TMR skotu. IV. POPIS UPLATNĚNÍ CERTIFIKOVANÉ METODIKY Metodika je určena zemědělským poradcům, chovatelským svazům, agrární komoře, poradenským firmám, zemědělským podnikům a jednotlivým chovatelům. V. EKONOMICKÉ ASPEKTY Kvalitní kukuřičné výpalky (DDGS) jsou významnou surovinou, nejvíce uplatnitelnou ve výživě skotu, ale možnost jejich využití v doporučených dávkách je i u prasat a drůbeže. Vynikají vysokým obsahem dusíkatých látek (více než 30 % ve stoprocentní sušině), z nichž podstatný podíl tvoří nedegradovatelné N-látky. Podle výsledků našeho pokusu a i dalších údajů z vědeckých studií je při jejich zařazení do diet dojnic místo sójového extrahovaného šrotu, zachována stejně vysoká nebo spíše vyšší produkce mléka, což je dáno i vyšším obsahem energie ve výpalcích. Z hlediska ekonomiky krmení je pozitivní i nízký obsah škrobu u DDGS. Jejich zařazení do krmné dávky zejména vysokoužitkových dojnic snižuje množství škrobnatých zdrojů (obilnin), a tím omezuje výskyt acidóz. Zajímavý je i poměrně vysoký obsah fosforu. Vycházíme-li z našeho experimentu a předpokládáme-li stejnou užitkovost (v pokuse byla užitkovost vyšší o 1,02 kg/ks/den, ale o 0,08 nižší obsah mléčné bílkoviny), vychází - při kalkulaci nákladů na denní spotřebu koncentrátu 9,5 kg, počítáno bez minerálního doplňku (DMK) - úspora ve směsi s DDGS (DOP) v porovnání s kontrolní směsí bez DDGS 5,64 Kč/kus/den. Ceny pšenice, ječmene a řepkového šrotu jsme uvažovali 400 Kč/q a cenu sójového extrahovaného šrotu 850 Kč/q. Ta však mnohdy bývá i podstatně vyšší (900 1200 Kč/q). Tab. 9: Kalkulace cen jadrných směsí Komponent Denní spotřeba (kg) Cena směsí v Kč Cena Kč/q DOK DOP DOK DOP (DDGS) Pšenice 2,85 2,85 400,- 11,40 11,40 Ječmen 3,05 1,69 400,- 12,20 6,76 Řepkový extr. šrot 0,87 0,19 400,- 3,48 0,76 Sójový extr. Šrot 2,33 1,06 850,- 19,81 9,01 DDGS - 3,33 400,- - 13,32 - - 46,89 41,25 13

VI. SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE KUDRNA, V., MAROUNEK, M.: The influence of feeding rapeseed cake and extruded soyabean on the performance of lactating cows and fatty acid pattern of milk, Journal of Animal and Feed Science, 15, 2006, 361 370 (MZE 0002701403) KUDRNA, V. & MAROUNEK, M.: Influence of feeding whole rapeseed and extruded linseed on production of dairy cows, rumen and plasma constituents, and fatty acids composition of milk. Archives of Animal Nutrition, 2008, 62 (1), s. 60-69 (MZE 0002701403) KUDRNA, V., ILLEK, J., MAROUNEK, M., NGUYEN NGOC, A.: Feeding ruminally protected methionine to pre- and postpartum dairy cows: effect on milk performance, milk composition and blood parameters, Czech J. of Anim. Sci., 2009 (9), 54: 395 402 POLÁKOVÁ, K., KUDRNA, V., KODEŠ, A., MUDŘÍK, Z., HUČKO, B: Non-structural carbohydrates in the nutrition of high-yielding dairy cows during a transtition period, Czech J. Anim. Sci., 55, 2010 (11), 468-478 (1G 46086, QH 81309) BOUŠKA, J. A KOLEKTIV: Chov dojeného skotu, Profi Press, s.r.o. Praha 2006, 186 s KUDRNA, V., HOMOLKA, P. & BURDYCH, J.: Metody ovlivňování množství a kvality mléčného tuku výživou dojnic. Metodika, Praha Uhříněves, VÚŽV, v.v.i., 2008, 18 s. ISBN 978-80-7403-007-9 KUDRNA, V.: Zásady přípravy a zkrmování kompletních směsných krmných dávek (SDK). Certifikovaná metodika, Praha Uhříněves, VÚŽV, v.v.i., 2009, 16 s. ISBN 978-80-7403-028-4 (1G 46086) KUDRNA, V.: Působení krmné dávky na množství a kvalitu mléčné bílkoviny. Certifikovaná metodika, Praha Uhříněves, VÚŽV, v.v.i., 2010, 16 s. ISBN 978-80-7403-053-6 (QH 81309) KUDRNA, V., MAROUNEK, M., POLÁKOVÁ, K., LANG, P.: Mléčná užitkovost a fyziologické parametry dojnic při zkrmování olejnin, In: Sborník příspěvků konference VII. Kábrtovy dietetické dny, Brno 2007 KUDRNA, V., POLÁKOVÁ, K., LANG, P., MLÁZOVSKÁ, P.: Skladba krmných dávek a technika krmení dojnic v ČR, In: Sborník příspěvků Výživa dojnic a kvalita mléka, Pohořelice, 23.03.2007 POLÁKOVÁ, K., KUDRNA, V.: Nestrukturální sacharidy ve výživě vysokoužitkových dojnic v tranzitním období, In: Sborník příspěvků Dni výživy a veterinárnej dietetiky VIII, Košice 2008 KUDRNA, V., : Problematika výživy vysokoužitkových dojnic, Brno, 2008 KUDRNA, V.: Nové poznatky ve výživě dojnic, In: Sborník přednášek ÚZEI Transfer výsledků výzkumu v oblasti živočišné výroby do praxe, Praha 2009, MZe 0002701404, NAVZ QH 81309 KUDRNA, V., ILLEK, J., KOUCKÝ, M.: Dotace diety methioninem a její vliv na mléčnou užitkovost a fyziologické parametry, In: Sborník příspěvků konference VIII. Kábrtovy dietetické dny, Brno 2009, QH 81309 KUDRNA, V.: Nové poznatky ve výživě dojnic, In: Sborník přednášek Transfer výsledků výzkumu v oblasti živočišné výroby do praxe. ÚZEI + VÚŽV Praha, 2009, 20-26, ISBN 9798-80-7403-030-7 (MZE 0002701404, NAZV QH81309) KUDRNA, V., ILLEK, J., KUMPRECHTOVÁ, D.: The effect of T2 Toxin and Zearaleone on Health and Metabolic Parameters in Dairy Cows, In: Conference proceedings of 14 th International Symposium Forage Conservation, BRNO, 2010, 17 19/03, 83-91, ISBN 978-80-7375-386-3 (NAZV QH81309) POLÁKOVÁ, K., KUDRNA, V., ČERMÁKOVÁ, J., BLAŽKOVÁ, K.: Feeding of non-structural carbohydrates prepartum and its effect on milk production performance. In: Conference proceedings of XI th Middle European Buiatrics Congress & 5 th Symposium of the European College of Bovine health Management, BRNO, 17-19/06 2010, 163-168, ISBN 978-80-7305-108-2 (NAZV QH81309) KUDRNA, V., ČERMÁKOVÁ, J., BLAŽKOVÁ, K.: Netradiční krmiva ve výživě dojnic, In: Sborník abstraktů Chovatelské fórum, VFU Brno + VEDUCA s.r.o., 23. 25. 2011, BRNO (NAZV QH81309, MZe 0002701404) 14

KUDRNA, V., POLÁKOVÁ, K., LANG, P. & MLÁZOVSKÁ, P.: Skladba krmných dávek pro dojnice a technika krmení. Krmivářství, 2007, 11 (4), s. 26-27 BLAŽKOVÁ, K., ČERMÁKOVÁ, J., KUDRNA, V.: Použití netradičních krmiv ve výživě vysokoužitkových dojnic, Veterinářství, 11, 2011 VII. SEZNAM POUŽITÉ SOUVISEJÍCÍ LITERATURY Al-Suwaiegh, S., Fanning, K. C., Grant, R. J., Milton, C. T., Klopfenstein, T. J. (2002): Utilization of distillers grains from the fermentation of sorghum or corn in diets for finishing beef and lactating dairy cattle. J. Anim. Sci. 80: 1105-1111. Anderson, J. L., Schingoethe, D. J., Kalscheur, K. F., Hippen, A. R. (2006): Evaluation of dried and wet distillers grains included at two concentrations in the diets of lactating dairy cows. J. Dairy Sci. 89: 3133-3142. Baumgard, L. H., Matikashvili, E., Corl, B. A., Droyer, D. A., Bauman, D. E. (2002): Trans-10, cis -12 conjugated linoleic acid decreases lipogenic rates and expression of genes involned in milk lipid synthesis in dairy cows. J. Dairy Sci. 85: 2155-2163. Bauman, D. E., Mater, I. H., Wall, R. J., Lock, A. l. (2006): Major Advances Associated with the biosynthesis of milk. J. Dairy Sci. 89: 1235-1243. Belyea, R. L., Rausch, K. D., Tumbleson, M. E. (2004): Composition of corn and distillers dried grains with solubles from dry grind ethanol processing. Bioresource Technology, 94, 293-298. Cao, Z. J., Anderson, J. L., Kalscheur, K. F. (2009): Ruminal degradation and intestinal digestibility of dried or wet distillers grains with increasing concentrations of condensed distillers solubles. Journal of Animal Science, 87, 3013-3019. Garcia, A., Kalscheur, K., Hippen, A., Schingoethe, D. (2008): Mycotoxines in corn distillers grains: A concern in ruminants? SDSU Extension Extra ExEx4038, 3/08. South Dakota State University, Brookings. Hollmann, M., Beede, D. K., Allen, M. S. (2007): Increased diet fermentability reduces production response to corn distiller's grains in lactating cows. J. Dairy Sci. (90) (Suppl. 1): 452. Kalscheur, K. F. (2005): Impact of feeding distillers grains on milk fat protein, and yield. Proc. Distillers Grains Technology Council, 9 th Annual Symposium, Louisville, KJ. Distillers Grains Technical Council, Louisville, KJ. Kleinschmit, D. H., Anderson, J. L., Schingoethe, D. J., Kalscheur, K. F., Hippen, A. R. (2007): Ruminal and intestinal degradability of distillers grains plus solubles varies by source. J. Dairy Sci. 90: 2909-2918. Klopfenstein T. J.; Erickson G. E.; Bremer V. R. (2008): Board invited review: Use of distillers by-products in the beef cattle feeding industry. J. Animal Sci. 86: 1223-1231. Liu, C., Schingoethe, D. J., Stegeman, G. A. (2000): Corn distillers grains versus a blend of protein supplements with or without ruminally protected amino acids for lactating cows. J. Dairy Sci. 83: 2075-2084. Larson, E. M., R. A. Stock, T. J. Klopfenstein, M. H. Sindt, and R.P. Huffman. (1993): Feeding value of wet distillers byproducts for finishing ruminants. J. Anim. Sci. 71:2228 2236. Leonardi, C., Bertics, S., Armentano, L. E. (2005): Effect of increasing oil from distillers grains or corn oil on lactation performance. J. Dairy Sci. 88: 2820-2827. National Research Council. (2001): Nutrient requirements of dairy cattle. 7th rev. ed. National Academy Press, Washington, D.C. 15

Pamp, B. W., Kalscheur, K. F., Hippen, A. R., Schingoethe, D. J. (2006): Evaluation of dried distillers grains versus soybean protein as a source of rumen-undegraded protein for lactating dairy cows. J. Dairy Sci. 89 (Suppl. 1): 403 (Abstr.). Penner, G. B., Yu, P., Christensen, D. A. (2009): Effect of replacing forage or concentrates with wet or dry distillers grains on the productivity and chewing activity of dairy cattle. Animal Feed Science and Technology, 153 (1-2), 1-10. Schingoethe, D. J., Kalscheur, K. F., Hippen, A. R., Garcia, D. (2009): Invited review: the use of distillers products in dairy cattle diets. J. Dairy Sci. 92: 5802 5813. Shurson, J., Spiehs, M., Wilson, J., Whitney, M. (2003): Value and use of new generation distillers dried grains with solubles in swine diets. Proc. 19 th Intl. Feed Industry Symp., Lexington, KJ. Alltech, Lexington, KJ. Smith, R. (2011): Antibiotic-free DDGS launched. Feedstuffs [online]. 83(35), 1 a 4 [cit. 2012-01-03]. Dostupné z: http://fdsmagissues.feedstuffs.com/fds/pastissues/fds8335/fds01_8335.pdf Thomas, M., Hippen, A. R., Kalscheur, K. F., Schingoethe, D. J. (2006): Ruminal development in Holstein dairy calves fed distillers grains. J. Dairy Sci. 89 (Suppl. 1): 437. (Abstr.) Tjardes, K. and C. Wright. (2002): Feeding corn distiller s co-products to beef cattle. ExEx 2036. College of Agriculture & Biological Sciences, SDSU. Zeman, L., Tvrzník, P. (2007): Využití vedlejších produktů vznikajících při výrobě bioetanolu. Vědecký výbor výživy zvířat. Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., Praha - Uhříněves, 60 pp. (in Czech) 16

Vydal: Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i. Přátelství 815, 104 00 Praha Uhříněves Název: Uplatnění sušených kukuřičných výpalků (DDGS) ve výživě dojnic Autor: Ing. Václav Kudrna, CSc. Ing. Jana Čermáková Ing. Kateřina Blažková ISBN: 978-80-7403-089-5 Metodika vznikla jako součást řešení projektu NAZV QH 81309. Výzkumný ústav živočišné výroby,v.v.i., Praha Uhříněves