Úvod čili zevrubná Průprava ke hře na bicí Teoretická část Dle svých poznatků sestavil O. Daněk
Úvod Průprava ke hře na bicí Úvod Tento sešitek je jakýmsi soupisem mých zkušeností a znalostí získaných o teoretických podkladech hry na bicí nástroje, kterých jsem nabyl ať už vlastní hrou, tak od jiných bubeníků. Pokusil jsem se napsat zevrubně úplně vše, co by mělo být základem každého dobrého bubeníka. Ideálů zmíněných dále se snažím (a budu snažit) dosáhnout celý svůj bubenický život. * * * Osobnost bubeníka Její dvě složky: 1. Mentálno 2. Materiálno Bubeník je taky jenom člověk: skládá se z duše a těla. To jsou dvě neoddělitelné složky, na hře se vždy projeví obě. Při snaze o zlepšení hry je tedy potřeba zlepšovat obě dvě tyto složky. Duše čili mentálno bubeníka je jeho povaha, přístup k věcem (nejen k bicím), pohled na život, osobní filozofie Tuto složku sebe sama si musí každý vylepšovat podle svého. Školou je život. Tělo čili materiálno bubeníka jsou jeho schopnosti a dovednosti, talent. Stejně jako u přístupu k životu, každý je na tom trochu jinak, každý začíná trochu jinde a postupuje trochu jinam a jinak rychleji. Dovednosti se dají cíleně naučit, k čemuž slouží mnoho rozličných bubenických škol. * * * 2 -
Průprava ke hře na bicí Cvičení!! Při cvičení je bubeníkovou snahou zlepšování bubenických dovedností, tedy materiálna. Mělo by nám jít o jakési zautomatizování těchto dovedností, dostat je do sebe. Při hře totiž bubeník hudbu vyluzuje vždy ze sebe. Bubny vydávají zvuk, ale hraje bubeník. Když se snažíme o lepší hru, ať už v jakémkoliv směru, nestačí dolovat z bubnů, ale je potřeba dolovat ze sebe. A právě proto, aby bylo co dolovat, jsou zde cvičení. Souznění - v rámci osobnosti - s nástrojem - bubnů Každému bubeníkovi by mělo jít při hře o dokonalé souznění, a to hned na několika úrovních: Jednak, což je asi nejmíň vidět, ale zároveň nejvíc potřeba, a souznění právě mentálna a materiálna, tedy osobnosti samotné. S tím nechť se každý popere po svém. Druhak jde o souznění bubeníka s bubny. A za třetí se jedná o souznění jednotlivých bubnů mezi sebou, tedy o co nejdokonalejší zvuk celkový dřeva, blán a kovu dohromady. Jakmile bude některá z těchto kombinací skřípat, minimálně to nešlape. Tři složky hry: 1. Koordinace Pět elementů hry na bicí Při snaze o souznění je vysoce účelná snaha o koordinaci. Opět jak v rámci bubeníkovy osobnosti, tak v rámci bubnů, ale hlavně, což je asi nejtěžší, v rámci bubeníkova těla, onoho materiálna. Hra na bicí sestává z pěti elementů, z čehož čtyři jsou: levá ruka, pravá ruka, levá noha a pravá noha. Cílem bubeníka je ovládat je samostatně a zároveň tak, aby šlapaly dohromady pátým elementem je celek, již ona zmiňovaná souhra, dokonalé souznění. Aby byl bubeník schopen ovládání těchto pěti (povrchně čtyř) elementů, je třeba cvičit koordinaci. 3 -
Průprava ke hře na bicí 2. Technika 3. Dynamika Další věcí ke cvičení, abychom docílili souznění těchto pěti elementů a aby se nejednalo o mlácení, ale o hru řekněme propracovanější, je cvičení techniky. Tady se jedná o záležitost vyloženě materiální, jak rychle vám šlapou prsty, jak rychle jste schopni je zastavit, přesměrovat nebo rozhýbat. Asi každý se někdy podílel s tím, že si představil nějaký pattern či přechod, který mu zněl v hlavě pěkně, ale nebyl s to jej zahrát. Třetí složkou bubeníkových dovedností, dá se říci poslední a rozhodně nejslyšitelnější, je dynamika. Když chce hráč dosáhnout souznění jednotlivých částí soupravy (tedy různých bubnů a činelů již zmiňovaného dřeva, blán a kovu), je třeba na jednotlivé části hrát jinak silně a to nejen v rámci místa (různých bubnů), ale i v rámci času. Souznění Cílem cvičení koordinace, techniky a dynamiky je právě ono souznění. Když všechno (tedy celek) pěkně zní. Bubeníkovým prostředkem docílení souhry je oddělení jednotlivých elementů a jejich jednotlivé zdokonalování (technika), jejich spolupráce (koordinace) a nakonec právě jejich spojení a vnímání jako celku. Dynamika hry tomu dodává spád a šťávu, a napomáhá chodu tohoto kolosu. * * * 4 -
Průprava ke hře na bicí Kapitál dovedností Osvobozená hra čili Úplné zvládnutí všech tří složek Cvičením dociluje hráč zautomatizování svých dovedností a hlavně jejich spontánní aplikaci při hře. Vytváří si tak řekněme fond, ze kterého může při hře čerpat. Dostává jej do sebe, aby pak měl z čeho dolovat. Aby byl osvobozen. Osvobozená hra je cílem každého bubeníka. Zahrát to, co (se mu) zrovna chce, aniž by při tom zaškobrtnul nebo se sklátil úplně. Osvobození od těchto materiálních problémů docílíme právě cvičením materiálna, naplněním onoho fondu nebo kapitálu. Jedná se o úplné naplnění všech možností dynamických, koordinačních a technických. Dobrý bubeník by měl mít všechny tři tyto složky plně v merku a rovněž jich plně využívat. * * * 5 -
Průprava ke hře na bicí Analogie bubeník & kapela Technika Koordinace Souznění Těžko si bubeník hraje jenom tak sám pro sebe. Důvodem zdokonalování sebe sama bývá následná souhra s dalšími hráči. Zdokonalování sebe sama, v čemž můžeme najít spojitost se zdokonalováním jednotlivých končetin, je právě podmínkou pro následnou souhru. Stejně jako je technická vyspělost jednotlivých končetin podmínkou k jejich efektivní koordinaci. Čím lépe jsou jednotlivé složky technicky vybaveny, tím lépe mohou navzájem spolupracovat a být koordinované. Souhra bubeníka s ostatními hráči je podobná právě souhře jednotlivých končetin. A stejně jako u hry na bicí, jde nám o co nejdokonalejší souznění. Kapela nejsou jenom její členové, ale i kapela jako celek, celkový dojem, jak to zní vše dohromady. Není podstatné, jestli je v tomto případě celek elementem pátým nebo třicátým osmým, ale je rozhodně neméně důležitý, než jakýkoliv jiný. 6 -
Průprava ke hře na bicí Účel bubeníka je doprovázet, být základem kapely Principy doprovodu Cíl doprovodu Proč zvládat koordinaci, techniku a dynamiku? Bubeník je v kapele element doprovodný, a měl by také podle toho hrát. Stejně jako ostatní hráči, neměl by přehrávat (ač má výborné schopnosti) ani kazit (ač výborné schopnosti nemá). Stejně jako ostatní hráči by měl rovněž poslouchat. Poslouchat sebe, ostatní jednotlivé elementy a hlavně právě onen celek. Doprovod sestává z podkladu a doplňování. Bubeník (resp. rytmická sekce apod.) bývá jakýmsi zázemím ostatních muzikantů, základem, na kterém oni mohou stavět. A základ by nikdy neměl přerůst stavbu samotnou. Měl by ji sledovat, kde je potřeba (nebo kde se hodí) přiložit ruku k dílu, ale ne stavět navíc nebo snad stavět stavbu vlastní. Aby bubeník věděl kde, kdy a jak přiložit ruku k dílu, je třeba poslouchat. Doprovod by měl být naprosto interaktivní a spontánní záležitostí. Kde se hodí, tam přihodím. Kde je potřeba, tam podepřu. Není nic špatného na tom, když si bubeník nepamatuje, co tam posledně hrál. Bubeník není svázán harmonickými pravidly, základ stavby je postaven na pravidlech rytmických. Těch by se měl ovšem držet. Cílem doprovodu je souznění celé kapely. Doprovod (stejně jako hra sama) je pocitovou záležitostí. City jsou spontánní a nevyzpytatelné. Aby bubeník mohl zahrát, co zrovna cítí (co se mu chce, co mu připadne vhodné) a aby hrál v těch rytmických pravidlech, je potřeba mít ty výše popisované dovednosti, onen fond. Aby mohl, kdy se mu zachce, šáhnout a vylovit. Aby to pěkně všechno šlapalo (bez zaškobrtnutí). 7 -
Závěr Průprava ke hře na bicí Závěr To jest tedy důvod proč a jak cvičit. Vemte si, co chcete Ostatní muzikanti Přál bych si, aby byly postřehy pochopitelné, a aby vše fungovalo tak, jak je výše napsáno. Je to pouze zevrubně, nikoliv tedy do detailů a přesně, to už je otázka každého, aby si vzal, co chce. Domnívám se, že uvedené postřehy mají analogii i k ostatním muzikantům a jejich nástrojům. Děkuji
Vydalo nakladatelství Mae corp. jako svou 6. publikaci v nákladu 4 výtisky. Vydání první.