Úvod Ovzduší atří mezi základní složky životního rostředí. Pod ojmem ochrana ovzduší roto cháeme nejenom ochranu vnějšího ovzduší řed znečišťujícími látkami, ale i ochranu vnitřního ovzduší (racovního a obytného) řed škodlivými látkami jako součást ochrany a tvorby vnitřního rostředí. Součástí technických zařízení ro ochranu vnějšího i vnitřního ovzduší jsou zařízení k omezování znečišťujících a škodlivých látek. Podle toho, zda se jedná o ochranu vnějšího nebo vnitřního ovzduší, se tato zařízení odstatně liší nejenom svým účelem, ale i konstrukcí a rovozem. Jako tyický říklad je možno uvést rozdíl mezi vícestuňovou filtrací u vzduchotechnických zařízení a růmyslovým filtrem s ulzním rofukem jako koncovým stuněm u kotlů na tuhá aliva. Předmět Základy ochrany ovzduší je zaměřen na ochranu vnějšího ovzduší. Jeho cílem je seznámit osluchače se základy legislativy jak v oblasti emisí, tak imisí, se základními zůsoby stanovení množství emisí znečišťujících látek, roblematikou stanovení hustoty a vlhkosti lynů, dále informačními systémy v ochraně ovzduší, mezinárodními závazky a globálními roblémy. Jsou odány i základní informace o roblematice erzistentních organických olutantů a těkavých organických látkách. Ochrana vnějšího ovzduší atří mezi základní cíle a úkoly ochrany životního rostředí. I když v osledních letech zde došlo k odstatnému zlešení, řadí se Česká reublika úrovní znečištění ovzduší stále k nejvíce znečištěným oblastem celé Evroy. Hlavní říčinou tohoto stavu je vysoká energetická náročnost české ekonomiky, která řesahuje měřítka obvyklá ve vysělých státech, a následně velký odíl výroby tela a energie salováním nekvalitních hnědých uhlí s vysokým obsahem síry. Ke znečištění ovzduší ve městech výrazným zůsobem řisívá salování tuhých aliv v lokálních toeništích a zejména automobilová dorava. Ochranou ovzduší se rozumí komlexní soubor oatření jak technických (technologických, surovinových, omezujících, územně technických a zajišťujících roztyl znečišťujících látek), tak administrativních (legislativních, srávních, organizačních, koncečních, kontrolních, ekonomických a j.), která směřují buď římo nebo neřímo ke zmírnění, zastavení růstu nebo dokonce ke snížení úrovně znečišťování ovzduší s ostuujícím rozvojem růmyslu, automobilismu a jiných jevů ovlivňujících znečišťování. 1 Vnější ovzduší Pod ojmem ovzduší se rozumí lynný obal zeměkoule - zemská atmosféra. Ovzduší se dělí na: vnější ovzduší, které ředstavuje venkovní atmosféra (zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší se omezuje ouze na nejsodnější vrstvu atmosféry troosféru), vnitřní ovzduší, které zahrnuje racovní a obytné ovzduší. Jak již bylo uvedeno v úvodu, ředmět Základy ochrany ovzduší je zaměřen na roblematiku vnějšího ovzduší. Problematika vnitřního ovzduší je součástí hodnocení stavu vnitřního rostředí a nař. koncentrace říměsí ve vzduchu atří mezi základní látkové činitele, charakterizující stav vnitřního rostředí. Hodnocení stavu vnitřního ovzduší a vnitřního rostředí je zahrnuto nař. ve výuce ředmětu Technika rostředí a Pracovní rostředí. 1
1.1 Složení vnějšího ovzduší Vnější ovzduší je možno z hlediska složení rozdělit na tři základní složky: suchý čistý vzduch voda v kaalné, tuhé a lynné fázi, znečišťující říměsi (ůdní a rachové částečky, krystalky mořských solí, částice vulkanického oela, částice organického ůvodu, kosmický rach, říměsi antroogenní ovahy aod.). Atmosféru je možno z fyzikálního hlediska ovažovat za řídký aerosol se soubory evných a kaalných částic roztýlených v lynném rostředí. Složení ovzduší je výsledkem vývoje trvajícího stamilióny let, na jehož konci je určitý otimální stav, umožňující život na Zemi. Rozhodující charakteristikou atmosféry z hlediska života na Zemi je: obsah kyslíku O 2, obsah lynů zůsobujících skleníkový efekt (bez těchto lynů v atmosféře by byla růměrná telota na Zemi řibližně o 33 C nižší), obsah lynů chránících ovrch Země řed škodlivými složkami elektromagnetického záření, zejména slunečního UV záření, řiměřený obsah látek škodlivých ro živé organismy. Vlivem antroogenní činnosti došlo k určitému orušení rovnováhy, narušení klimatického systému Země a ozónové vrstvy, jehož výsledkem jsou v osledních letech široce diskutované globální roblémy, jako je globální otelování a zeslabování ozónové vrstvy. Této roblematice je věnována samostatná část ředmětu. Celková hmotnost atmosféry je M 5,3 10 18 kg. Atmosférický tlak je vyjádřením silového účinku hmotnosti ovzduší nad zemským ovrchem. Silový účinek hmotnosti 1 kg vzduchu nad 1 cm 2 zemského ovrchu je 1 atmosféra, která odovídá tlaku 1 bar = 10 5 Pa = 1000 hpa (užívané zejména v meteorologii). a obr. 1-1 je znázorněn okles tlaku s výškou, v tab. 1-1 je uveden odíl hmotnosti atmosféry odle výšky nad zemským ovrchem. 100 90 výška nad zemským ovrchem (km) 80 70 60 50 40 30 20 10 Tab. 1-1 Podíl hmotnosti atmosféry odle výšky 50 % hmotnosti do výšky 5,5 km 75 % 10 km 90 % 16 km 99 % 30 km 99,9 % 48 km 0 0,1 1 10 10 2 10 3 10 4 10 5 Obr. 1-1 Závislost atmosférického tlaku na tlak (Pa) výšce nad zemským ovrchem 2
Průměrné chemické složení venkovní atmosféry je v tab. 1-2 a v grafické odobě na obr. 1-2. Molekulová hmotnost suchého vzduchu je 28,98 kg/kmol. Tab. 1-2 Průměrné složení venkovní atmosféry Složka vzduchu Suchý vzduch Vlhký vzduch % obj. % hmot. % obj. % hmot. Dusík 2 78,08 75,47 75,65 74,08 Kyslík O 2 20,95 23,20 20,29 22,64 Argon Ar 0,93 1,28 0,90 1,26 Vodní ára H 2 O - - 3,12 1,97 Hlavní složky celkem 99,96 99,95 99,96 99,95 V ovzduší je vždy obsaženo určité množství vody v některé ze tří fází: lynné jako vodní áry, kaalné v odobě vodních kaiček různé velikosti (oblačnost, mlha, srážky) nebo evné jako ledové krystalky, sněhové hvězdice, krouy aod. Voda se dostává do ovzduší vyařováním z vodních loch, z ovrchu země i z rostlinného okryvu a její obsah v ovzduší kolísá. V závislosti na telotě vzduchu a řítomnosti vyařujících loch může obsah vody v ovzduší dosáhnout až 4 %. ejvětší množství vodních ar je v blízkosti zemského ovrchu, s rostoucí výškou se její obsah ve vzduchu rychle snižuje. Z tab. 1-2 je vidět, že na obsah vedlejších lynných složek zbývá řibližně 0,04 0,05 %. Průměrné složení vedlejších lynných složek v suché venkovní atmosféře je v tab. 1-3. argon oxid uhličitý ostatní kyslík dusík Obr. 1-2 Průměrné složení venkovní atmosféry Tab. 1-3 Průměrné složení vedlejších lynných složek v suché venkovní atmosféře Vedlejší lynná složka m obj. Vedlejší lynná složka m obj. Oxid uhličitý CO 2 370 Oxid uhelnatý CO 0,1 eon e 18,2 Xenon Xe 0,09 Helium He 5,2 Ozón O 3 0,05 Metan CH 4 2,0 Oxid siřičitý SO 2 0,03 Kryton Kr 1,1 Oxid dusičitý O 2 0,01 Vodík H 2 0,5 Amoniak H 3 0,001 Oxid dusný 2 O 0,5 3
Pozn.: 1 m = 1 art er million = 10-6 celku = 10-4 % = 1 cm 3 /1 m 3 (objemově) = 1mg/1 kg (hmotnostně) Ještě v 60. letech se udával obsah oxidu uhličitého okolo 315 m, zatímco dnes je to už okolo 370 m a jeho obsah má stále stouající tendenci, zejména vlivem lidské činnosti, viz obr. 1-3a a obr. 1-3b. Obsah rachu ve venkovním ovzduší kolísá odle větru, vlhkosti, ovrchové rašnosti, výskytu řírodních a antroogenních zdrojů. V oblastech neovlivněných antroogenními zdroji se udává tzv. ozaďová koncentrace rachu C 0,02 mg/m 3 = 20 µg/m 3. Pozn.: Přírodní zdroje řisívají velmi významně ke koncentraci rachu, nař. výbuch soky Krakatoa v roce 1883 vnesl do ovzduší větší množství rachu než kouř z lidských ohnišť za všech časů dohromady. Eruce soky Pinatubo na Filiínách v červnu 1991 vrhla do atmosféry takové množství rachu a lynů, že se telota na celé lanetě snížila růměrně o ůl stuně. Obr. 1-3a Průměrná ovrchová telota a obsah CO 2 na severní olokouli z osledních 150 let 4
Obr. 1-3b Průměrná ovrchová telota a obsah CO 2 na severní olokouli z osledních 1000 let (Zdroj: ational Geograhic Journal, září 2004) 1.2 Vertikální členění atmosféry Horní hranici atmosféry není možné řesně určit. eatrné částečky vzduchu jsou řítomny i ve velmi vysokých výškách a atmosféra řechází do kosmického rostoru lynule, bez ostře vymezené horní hranice. Prakticky lze za horní hranici atmosféry ovažovat výšku, kde ještě robíhají ozorovatelné fyzikální jevy, k nimž atří naříklad olární záře, jejíž horní hranice dosahuje výšky 1000 až 1200 km. Z hlediska kosmonautiky se horní hranice atmosféry umisťuje do výšky kolem 20 000 km, v níž kosmické objekty letící směrem k Zemi registrují očátek brzdného účinku houstnoucího rostředí. Při vertikálním členění atmosféry je možno ulatňovat různá hlediska a existuje několik tyů členění. Vertikální členění atmosféry odle růběhu teloty s výškou Toto členění je znázorněno na obr. 1-4, solu s růběhem tlaku a hustoty vzduchu. Troosféra je nejsodnější část atmosféry, jejíž růměrná výška ve středních zeměisných šířkách činí 11 km, nad rovníkovými oblastmi dosahuje výšky až 18 km a směrem k ólům klesá na úroveň až 8 km. Příčinou tohoto zloštění je zemská rotace. V troosféře se odehrává většina ovětrnostních rocesů, je v ní obsaženo 75 % celkové hmotnosti atmosféry a rakticky všechna atmosférická vlhkost. Charakteristickými rysy troosféry je všeobecné ubývání teloty vzduchu s výškou v růměru o 6,5 C na každý kilometr výšky a neustálé romíchávání vzduchu vertikálními ohyby různé intenzity. Ve středních zeměisných šířkách dosahuje telota na její horní hranici kolem -55 C. Stratosféra se rozkládá mezi výškovými hladinami zhruba 10 až 50 km nad zemským ovrchem. Ve sodní části této vrstvy, do výšky zhruba 25 km se telota vzduchu s výškou nemění a zůstává okolo hodnoty -55 C, od této hladiny směrem vzhůru telota roste a maxima v růměru okolo 0 C dosahuje na horní hranici stratosféry. Ve vrstvě stratosféry je roudění řevážně horizontální, velmi malá vlhkost a téměř žádná oblačnost. Ve výškách mezi 12 a 45 km je soustředěno 90 % atmosférického ozónu, maximální koncentrace je ve středních zeměisných šířkách ve výškách 22 až 25 km. Tato vrstva, která ohlcuje nebezečné ultrafialové záření ze Slunce, se nazývá ozonosféra. 5
Obr. 1-4 Vertikální členění atmosféry odle růběhu teloty s výškou Mezosféra leží zhruba mezi 50 až 80 km výšky.telota vzduchu v této vrstvě s výškou silně klesá a v oblasti její horní hranice dosahuje až -90 C. Termosféra sahá zhruba od výšky 80 km do 450 km nad zemským ovrchem. Vzduch v těchto výškách je již natolik zředěn, že jeho telotu nelze měřit běžnými termometrickými metodami a určuje se na základě kinetické energie jednotlivých molekul vzduchu. Telota v termosféře nejrve s výškou výrazně roste, ak zůstává zhruba konstantní na hodnotě řádově dosahující stovek C. Exosféra je oslední vrstva zemské atmosféry, lynule řechází v mezilanetární rostor, kam z ní unikají lehčí lyny. Její sodní hranice je kladena zhruba do výšky 500 až 700 km nad ovrchem Země a sahá do výšky řádově tisíců až desetitisíců km. Výšky jednotlivých vrstev se mohou mírně lišit, rotože je někteří autoři definují různě. Přechody mezi jednotlivými vrstvami se nazývají auzy s řiojeným označením říslušné níže ležící vrstvy (viz obr. 1-4), nař. řechod mezi mezosférou a termosférou se nazývá mezoauza. Při členění odle elektrických vlastností vzduchu se atmosféra dělí na neutrosféru s velmi malou elektrickou vodivostí vzduchu. S výškou vodivost vlivem ionizace molekul ůsobením kosmického záření narůstá a kolem výšky 60 km zůsobuje charakteristické odrážení rádiových vln. Od této hladiny vzhůru se rozrostírá ionosféra. 6
Podle intenzity romíchávání vzduchu se rozlišuje homosféra, sahající do výšek 90 až 100 km. Intenzita romíchávání vzduchu stačí ro neměnné rocentuální zastouení hlavních lynných složek ovzduší (kromě vodní áry, ozónu a oxidu uhličitého). Další vrstvou je ak heterosféra, kde vliv romíchávání je již slabý a vertikální rozložení složek je určeno difúzní rovnováhou. S výškou ubývá relativně těžších lynů. 1.3 Znečišťování a znečištění atmosféry, emise, imise, řenos Znečišťování ovzduší je vyouštění (vnášení) znečišťujících látek do atmosféry. Jedná se o děj. Mírou znečišťování je množství emisí znečišťujících látek ze zdrojů. Znečištění ovzduší je řítomnost znečišťujících látek v ovzduší v takové míře a o takovou dobu, že se rojevuje jejich neříznivý vliv na životní rostředí. Jedná se o stav, který je důsledkem znečišťování. Mírou znečištění je množství znečišťujících látek v ovzduší, tj. imise znečišťujících látek. Pozn.: Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší oužívá ojem úroveň znečištění, vyjádřenou jako hmotnostní koncentrace nebo deozice znečišťující látky. Mezi emisemi a imisemi znečišťujících látek dochází k řenosu (transortu), během kterého dochází k fyzikálním a chemickým změnám látek. Z hlediska šíření znečišťujících látek je nejdůležitější vrstvou atmosféry troosféra. K nejdynamičtějším změnám dochází v řízemní vrstvě do 50 m výšky. Vliv tření roudícího vzduchu se ulatňuje v řízemní vrstvě do výšky 1 000 až 1 500 m (mezní vrstva tření), od výšky zhruba 1 500 m se hovoří o volné atmosféře. 1.4 Kategorie roblémů znečišťování ovzduší I když se v řízemní vrstvě atmosféry odehrávají dynamické jevy znečišťování, z hlediska dlouhodobých změn je ovlivňována celá atmosféra. Problémy znečišťování ovzduší se dělí odle různých hledisek (měřítek) tab. 1-4. Tato hlediska jsou územní, vertikální a časové. Tab. 1-4 Kategorizace roblémů znečišťování ovzduší Kategorie Měřítko roblému územní vertikální časové globální zeměkoule atmosféra desetiletí kontinentální světadíl stratosféra roky celostátní stát troosféra týdny rům. aglomerace - větší - menší region, kraj okres troosféra řízemní vrstva do výše 500 1500 m týdny dny města město řízemní vrstva do výše 500 1500 m dny lokální bezrostřední výška komína hodiny okolí zdroje řízemní vrstva do výše 50 m 1.5 Primární a sekundární znečišťování Pod ojmem rimární znečišťování se rozumí emise znečišťujících látek ze zdrojů. Sekundární znečišťování jsou fyzikální a chemické změny robíhající ři řenosu znečišťujících látek. Sekundární znečišťování se nazývá též chemismus atmosféry a od tímto ojmem se rozumí: 7
základní chemické reakce (nař. oxidace, redukce), změny skuenství (konverze) ři změnách teloty a tlaku (nař. kondenzace, vyařování), fotochemické změny (nař. tvorba tzv. letního smogu ). Vlivem chemismu atmosféry mohou z ůvodně neškodných látek vznikat látky toxické nebo naoak, látky toxické se mohou měnit na látky méně škodlivé. Pozn.: V tomto smyslu je také definována znečišťující látka dle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, viz kaitola 2.1. V tab. 1-5 je uvedena růměrná doba setrvání některých látek v atmosféře a na obr. 1-5 doba setrvání jemných tuhých částic v atmosféře. Tab. 1-5 Průměrná doba setrvání některých látek v atmosféře Prvek nebo sloučenina Průměrná doba setrvání Prvek nebo sloučenina Průměrná doba setrvání Dusík 2 2.10 7 roků Voda H 2 O 10 dnů Kyslík O 2 10 4 roků Síranový ion 2- SO 4 10 dnů Oxid uhličitý CO 2 10 roků Oxid dusnatý O 9 dnů Vodík H 2 4 7 roků Amoniak H 3 6 dnů Metan CH 4 5 roků Amonný ion + H 4 6 dnů Oxid dusný 2 O 4 roky Dusičnanový ion - O 3 5 dnů Ozón O 3 0,3 roku Oxid siřičitý SO 2 4 dny Oxid uhelnatý CO 0,3 roku Sirovodík H 2 S 4 dny Oxid dusičitý O 2 11 dnů Obr. 1-5 Doba setrvání jemných tuhých částic v atmosféře 8
Sekundární znečišťování nesmí být zaměňováno za sekundární rašnost, což je vnášení již usazeného nebo volně ležícího rachu zět do ovzduší. Proto je lée v oblasti ochrany ovzduší oužívat místo ojmu sekundární rašnost ojem ovrchová rašnost. Literatura ke kaitole 1 Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší Drkal, F. a kol.: Ekologie a ochrana životního rostředí (Ka. 2 Ochrana ovzduší), Vydavatelství ČVUT, Praha, 1997. ational Geograhic Journal, září 2004 9
2 Zákon o ovzduší Legislativa v ochraně ovzduší vychází ze zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a navazujících rávních rováděcích ředisů (nařízení vlády a vyhlášky MŽP) č. 350/2002 Sb. až č. 358/2002Sb. a 553/2002 Sb., zabývající se roblematikou emisí, imisí a měření.úlné znění zákona o ovzduší, ve kterém jsou zaracovány změny zákona v letech 2002 až 2005, vyšlo ve sbírce zákonů od č. 472/2005 Sb. 2.1 Základní ojmy v ochraně ovzduší Vnější ovzduší ovzduší v troosféře s výjimkou ovzduší na racovištích a v uzavřených rostorách. Znečišťující látka jakákoliv látka vnesená do vnějšího ovzduší nebo v něm druhotně vznikající, která má římo a nebo může mít o fyzikální nebo chemické řeměně nebo o soluůsobnosti s jinou látkou škodlivý vliv na život a zdraví lidí a zvířat, na životní rostředí, na klimatický systém Země nebo na hmotný majetek. V ochraně ovzduší je nutno rozlišovat ojmy - znečišťování a znečištění ovzduší, emise a imise. Znečišťování ovzduší (emise) - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti, vyjádřené v jednotkách hmotnosti za jednotku času. Mírou znečišťování ovzduší je množství emisí. Jedná se tedy o činnost nebo děj. Emisní limit nejvýše říustné množství znečišťující látky nebo skuiny látek, vyouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování a vyjádřené jako: hmotnostní koncentrace v odadních lynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnost ZL vztažená na jednotku rodukce nebo lidské činnosti. Emisní stro nejvýše říustná úhrnná emise ZL nebo skuiny ZL, vznikající v důsledku lidské činnosti, vyjádřená v hmotnostních jednotkách za rok ze všech zdrojů znečišťování na vymezeném území. Redukční cíl rocento, o které je nutno ve stanoveném termínu snížit emise ZL nebo skuiny ZL ze všech zdrojů umístěných na vymezeném území, říadně z vymezené skuiny zdrojů, ve srovnání s rokem stanoveným jako referenční. Znečištění ovzduší znamená řítomnost těchto látek v ovzduší imise - v takové míře a době trvání, že se rojevuje jejich neříznivý vliv na životní rostředí. Znečištění tedy označuje stav, který je důsledkem ůvodního děje. Mírou znečištění je množství imisí jednotlivých látek v daném místě nebo oblasti v řízemní vrstvě atmosféry. Úroveň znečištění hmotnostní koncentrace ZL v ovzduší nebo jejich deozice z ovzduší ne jednotku lachy zemského ovrchu za jednotku času. Imise znečištění ovzduší vyjádřené hmotnostní koncentrací ZL nebo stanovené skuiny látek. Mírou znečištění je množství imisí dané ZL. Imisní limit hodnota nejvýše říustné úrovně znečištění vyjádřená v jednotkách hmotnosti na jednotku objemu ři normálních odmínkách (telota, tlak), tj. hmotnostní koncentrace ZL. Mez tolerance rocento imisního limitu, o které může být imisní limit řekročen. Těkavá organická látka (VOC) jakákoliv organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která ři telotě 20 C má tlak ar (arciální tlak) 0,01 kpa nebo větší nebo má odovídající těkavost za konkrétních odmínek jejího oužití a která 1
může v růběhu své řítomnosti v ovzduší reagovat za soluůsobení slunečního záření s oxidy dusíku za vzniku fotochemických oxidantů (tvorba smogu). ejleší dostuná technika (BAT) nejúčinnější a nejokročilejší stueň vývoje oužitých technologií a zůsobů jejich rovozování, které jsou vyvinuty v měřítku umožňujícím jejich zavedení v říslušném hosodářském odvětví za ekonomicky a technicky řijatelných odmínek a zároveň jsou nejúčinnější v dosahování vysoké úrovně ochrany ŽP jako celku. Sojení mezi emisemi a imisemi obstarává zemská atmosféra. Ovzduším jsou znečišťující látky řenášeny (transortovány) od zdrojů k říjemcům, v ovzduší také dochází k jejich změnám na látky jiné, mnohdy nebezečnější než ůvodní látky. Obsah znečišťujících látek v ovzduší v řízemních vrstvách atmosféry je rozhodující ro míru jejich ůsobení na říjemce. ásledkem znečišťování ovzduší je tak ůsobení znečišťujících látek na říjemce - člověka, faunu, flóru, vodu, ůdu, stavby. Základní ojmy v oblasti ochrany klimatického systému Země Klimatický systém Země veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra a jejich vzájemné ůsobení. Změna klimatu taková změna, která je vázána římo nebo neřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle řirozené roměnlivosti klimatu ozorována za srovnatelný časový úsek. Látky ovlivňující klimatický systém Země CO 2 (oxid uhličitý), CH 4 (methan), 2 O (oxid dusný), částečně a zcela fluorované uhlovodíky, fluorid sírový. Povinnosti rávnických a fyzických osob ( 3 zákona) Každý je ovinen omezovat a ředcházet znečišťování ovzduší a snižovat množství vyouštěných látek stanovených tímto zákonem a rováděcími ředisy. Veškerá aliva lze vyrábět, dovážet, rodávat a oužívat jen v souladu se zvláštními rávními ředisy (Zákon o technických ožadavcích na výrobky č. 22/97 Sb.). Výrobky s obsahem VOC včetně ohonných hmot lze vyrábět, dovážet, rodávat, označovat, řeravovat, řečerávat, skladovat a oužívat jen v souladu s ožadavky na jejich kvalitu a na zůsoby nakládání s nimi dle rávního ředisu (Vyhláška MŽP č. 355/2002 Sb.). Salování látek ve zdrojích znečišťování ovzduší, které nejsou alivy určenými výrobci těchto zařízení, je zakázáno. V otevřených ohništích, zahradních krbech nebo otevřených grilovacích zařízeních lze salovat jen dřevo, dřevěné uhlí, suché rostlinné materiály a lynná aliva určená výrobcem, řičemž uvedená aliva a materiály nesmějí být kontaminovány chemickými látkami. Orgán obce může svým nařízením stanovit odmínky ro salování rostlinných materiálů, nebo jejich salování zakázat, okud zajistí jiný zůsob ro jejich odstranění dle zvláštního rávního ředisu (Zákon o odadech č. 185/2001 Sb.) Při výstavbě nových a změně zvláště velkých stacionárních zdrojů nebo ři jejich modernizaci jsou osoby orávněné k odnikání ovinny volit nejleší dostuné techniky (BAT) v souladu s ožadavky tohoto zákona a zvláštních rávních ředisů. Je-li to technicky možné, musí být ZL ze zvláště velkého, velkého a středního zdroje odváděny do ovzduší definovaným zůsobem, a to komínem, výduchem nebo výustí ze 2
zařízení ro omezování emisí. Výška musí být vyočtena tak, aby bylo chráněno lidské zdraví a ŽP. Právnické a fyzické osoby jsou ovinny, okud je to ro ně technicky možné a ekonomicky řijatelné, u nových staveb a ři rekonstrukcích využívat centrálních zdrojů tela, říadně alternativních zdrojů. Současně jsou ovinny ověřit technickou a ekonomickou roveditelnost kombinované výroby tela a energie. Provozovatelé zdrojů znečišťování jsou ovinni na ožádání orgánů ochrany ovzduší, nebo stanoví-li tak rováděcí ředis, oskytovat informace o těchto zdrojích, jejich technickém stavu a emisích vyouštěných z těchto zdrojů. 2.2 Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování Základní dělení zdrojů znečišťování je na mobilní a stacionární. Mobilní zdroje jsou zařízení vybavená salovacími motory znečišťující ovzduší a dělí se na: a) doravní rostředky silniční vozidla, drážní vozidla a zdroje, letadla, lavidla, b) nesilniční motorové zdroje komresory, stavební stroje a zařízení, zemědělské a lesnické stroje, vysokozdvižné vozíky a ojízdné zdvíhací lošiny, c) řenosná nářadí vybavená salovacím motorem sekačky, ily, sbíječky,. Podmínky ochrany ovzduší řed znešišťováním zůsobeným mobilními zdroji uravují zvláštní ředisy, nař. Zákon č. 56/2001 o odmínkách rovozu na ozemních komunikacích. Stacionární zdroje jsou: zařízení salovacího nebo jiného technologického rocesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná locha s možností zaaření, hoření, úletu ZL, lochy na kterých jsou rováděny činnosti, které zůsobují nebo mohou zůsobovat znečištění ovzduší, sklady a skládky aliv, surovin, roduktů, odadů. Stacionární zdroje se odle míry vlivu na kvalitu ovzduší dělí na kategorie: 1) zvláště velké (ZV) 2) velké (V) 3) střední (S) 4) malé (M) Podle technického a technologického usořádání se stacionární zdroje dělí na: 1) Zařízení salovacích technologických rocesů, ve kterých se oxidují aliva za účelem využití uvolněného tela (salovací zdroje). 2) Salovny odadů a zařízení schválená ro solusalování odadu. 3) Ostatní zdroje ejočetnější zdroje znečišťování - salovací zdroje - se odle teelného říkonu nebo výkonu dělí do jednotlivých kategorií: zvláště velké salovací zdroje zdroje o jmenovitém teelném říkonu větším než 50 MW bez řihlédnutí k teelnému výkonu, velké salovací zdroje zdroje o jmenovitém teelném výkonu vyšším než 5 MW do 50 MW, nesadající do ředcházející kategorie, 3
střední salovací zdroje - zdroje o jmenovitém teelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW včetně, malé salovací zdroje - zdroje o jmenovitém teelném výkonu nižším než 0,2 MW. Zásadní důležitost u salovacích zdrojů má ravidlo uvedené v 4, čl.6 v zákonu č.86/2002 Sb.o ochraně ovzduší, které stanoví, že ro účely stanovení kategorie zdroje nebo emisních limitů se jmenovité teelné říkony nebo výkony ro zdroje kategorií ZV, V a S téhož rovozovatele sčítají, jestliže: jsou zdroje umístěny ve stejné místnosti, stavbě nebo v racovním celku; saliny jsou vyouštěny solečným komínem bez ohledu na očet růduchů nebo by s ohledem na usořádání a druh oužívaného aliva mohly být vyouštěny solečným komínem. Obdobné ravidlo latí odle 4, čl. 7 i ro malé salovací zdroje, kde se ro účely stanovení kategorie zdroje sčítají teelné výkony malých salovacích zdrojů téhož rovozovatele za ředokladu, že saliny jsou nebo by mohly být vyouštěny solečným komínem. Bližší informace o salovacích zdrojích uvádí rováděcí ředis - ařízení vlády č. 352/2002 Sb. Salovny odadů atří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a dělí se na: a) salovny nebezečného odadu, b) salovny komunálního odadu, c) salovny jiného než nebezečného a komunálního odadu. Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují salovny: 1) odle ísmena a), okud jmenovitá rovozní kaacita salovaného odadu je větší než 10 tun za den, 2) odle ísmena b), okud jmenovitá rovozní kaacita salovaného odadu je větší než 3 tuny za hodinu, 3) odle ísmena c), okud jmenovitá rovozní kaacita salovaného odadu je větší než 50 tun za den. Bližší informace o salovacích zdrojích uvádí rováděcí ředis - ařízení vlády č. 352/2002 Sb. Zařazení ostatních stacionárních zdrojů do jednotlivých kategorií odle technologie a velikosti zdroje stanoví ařízení vlády č. 353/2002 Sb. Podle technologie existuje 6 tzv. kategorií vyjmenovaných zdrojů (Příloha č.1 k V č. 353/2002 Sb.): energetika (mimo salovací zdroje římo uvedené v zákoně o ovzduší), růmyslová výroba a zracování kovů, zracování nerostů a výroba nekovových minerálních roduktů, chemický růmysl, nakládání s odady a ostatní zařízení. Každá kategorie se dále odle technologie člení na odkategorie, ro které jsou uvedeny sledované znečišťující látky a jejich emisní limity. U kategorizace zdrojů je současně uvedeno, zda se jedná o zvláště velké, velké, střední nebo malé zdroje znečišťování. 4
Kromě těchto kategorií ostatních stacionárních zdrojů existují i kategorie vyjmenovaných zemědělských zdrojů (Příloha č.2 k V č. 353/2002 Sb.). Kategorizace zdrojů znečišťování emitujících těkavé organické látky z rocesů alikujících organická rozouštědla a ze skladování a distribuce benzínu a jejich říslušné emisní limity jsou stanoveny ve vyhlášce MŽP č. 355/2002 Sb. 2.3 Příustná úroveň znečišťování, emisní limity Příustnou úroveň znečišťování určují: hodnoty emisních limitů ro jednotlivé ZL nebo jejich stanovené skuiny, říustná tmavost kouře, achové číslo, říustná míra obtěžování záachem, emisní stroy a redukční cíle ro jednotlivé ZL nebo stanovené skuiny látek. Emisní limity ro stacionární zdroje se člení na: a) Obecné emisní limity, které jsou stanoveny ro jednotlivé ZL nebo jejich stanovené skuiny (odle seznamu ZL). Obecné emisní limity jsou uvedeny u seznamu ZL v Příloze č. 1 k Vyhlášce MŽP č. 356/2002 Sb. b) Secifické emisní limity, které jsou stanoveny u jmenovitě uvedených stacionárních zdrojů odle říslušných rováděcích ředisů ro salovací zdroje, salování odadů, ostatní zdroje,. Emisní stroy a redukční cíle ro vybrané ZL nebo stanovené skuiny látek jsou stanoveny v národních rogramech snižování emisí ZL za účelem dosažení říustné úrovně znečištění. V současné době se týká látek uvedených v Göteborském rotokolu: SO 2, O x, VOC a H 3. 2.4 Příustná úroveň znečištění Příustnou úroveň znečištění určují hodnoty imisních limitů, meze tolerance a četnost řekročení ro jednotlivé ZL. Imisní limit nesmí být řekročen o více než mez tolerance a nad stanovenou četnost řekročení. U troosférického ozónu je říustná úroveň znečištění určena cílovými imisními limity a dlouhodobými imisními cíli. MŽP vyracovává národní rogramy snižování emisí těch ZL, ro které byly stanoveny emisní stroy nebo redukční cíle a lhůty k jejich dosažení s cílem zlešení kvality ovzduší dosažením imisních limitů. árodní rogramy se vyracovávají i ro ZL, které nemají stanoveny emisní stroy a redukční cíle, ale dochází u nich k řekračování imisních limitů. MŽP zajišťuje sledování kvality ovzduší na celém území ČR. Sledováním může ověřit jinou zřízenou rávnickou osobu (ČHMÚ). Bližší odrobnosti v oblasti úrovně znečištění (imisí) uvádějí říslušné rováděcí ředisy. Tyto ředisy stanoví: zůsob sledování kvality ovzduší, metody měření (ařízení vlády č. 350/2002 Sb.), imisní limity, meze tolerance, říustnou četnost řekročení imisních limitů (ařízení vlády č. 350/2002 Sb.), 5
cílové imisní limity, dlouhodobé imisní cíle (ařízení vlády č. 350/2002 Sb.), závazné emisní stroy, redukční cíle (ařízení vlády č. 351/2002 Sb.). 2.5 Zvláštní ochrana ovzduší Oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší vymezená část území (zóna) nebo sídelní seskuení (aglomerace), kde je řekročena hodnota jednoho nebo více imisních limitů nebo cílového imisního limitu ro ozón nebo hodnota jednoho nebo více imisních limitů zvýšená o říslušné meze tolerance. Vymezení oblastí a říadné změny rovádí MŽP 1 x za rok. Pro oblasti se zhoršenou kvalitou jsou orgány kraje a obce ovinny vyracovat rogramy ke zlešení kvality ovzduší ro ty ZL, u kterých jsou řekračovány imisní limity a meze tolerance. Zůsob osuzování a hodnocení kvality ovzduší, stanovení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, imisní limity ro území s ochranou ekosystému stanoví rováděcí ředis (ařízení vlády č. 350/2002 sb.). Smogová situace stav mimořádného znečištění ovzduší, kdy úroveň znečištění řekročí zvláštní imisní limit (varovný limit). Zvláštní imisní limit je taková úroveň znečištění ovzduší, ři jejímž řekročení hrozí již ři krátkodobé exozici riziko oškození lidského zdraví nebo oškození ekosystému (blíže Vyhláška č. 553/2002 Sb.) Vznik a ukončení smogové situace vyhlašuje MŽP nebo ověřená organizace. Současně se vznikem smogové situace se vyhlašuje regulační oatření k omezování emisí ze stacionárních zdrojů, které se na znečišťování rozhodujícím zůsobem odílejí. Pro oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší rováděcí ředis (Vyhláška č. 553/2002 Sb.) stanoví smogový varovný a regulační systém ( ústřední regulační řád ), zůsob jeho rovozování a seznam stacionárních zdrojů odléhajících regulaci. Orgány kraje a obce vyracovávají v oblastech se zhoršenou kvalitou své krajské a místní regulační řády, které nesmí být v rozoru s ústředním regulačním řádem a uravují vyhlašování a odvolávání regulačních oatření na svém území. Při vzniku smogové situace může orgán ochrany ovzduší: nařídit rovozovatelům stacionárních zdrojů omezení nebo zastavení rovozu zdroje (dle říslušných regulačních řádů a ve své územní ůsobnosti), nařídit rovozovatelům mobilních zdrojů omezení rovozu nebo zákaz tyto zdroje oužívat. Regulační oatření, jejich změny a zrušení vyhlašuje MŽP nebo orgán kraje v televizním a rozhlasovém vysílání, v obci místními informačními rostředky. Další odrobnosti v této oblasti uvádí Vyhláška č. 553/2002 Sb., která stanoví: hodnoty zvláštních imisních limitů a zůsob jejich kontroly, ústřední regulační řád a seznam stacionárních zdrojů odléhajících regulaci, zásady ro vyracování krajských a místních regulačních řádů. 2.6 Zjišťování znečišťujících látek základní ojmy U zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů zjišťují rovozovatelé emise ZL ředevším měřením a v říadech stanovených rováděcím ředisem (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.) výočtem (nař. se neměří SO 2 u salování lynných aliv). 6
Měření a vyhodnocování naměřených hodnot se rovádí jednorázově v termínech stanovených rováděcím ředisem nebo neřetržitě v růběhu roku (kontinuálním měřením). Pokud ro danou ZL nebo skuinu ZL není stanoven secifický emisní limit, je rovozovatel ovinen lnit obecný emisní limit. a žádost rovozovatele, z vlastního odnětu nebo na návrh insekce (ČIŽP) orgán kraje vymezí rozhodnutím ZL nebo jejich skuiny k lnění obecných emisních limitů. Měření, jehož účelem je rokázat dodržování emisních limitů nebo ověření srávnosti měření rováděných rovozovatelem a měření imisí rovádí autorizovaná osoba (laboratoř, měřicí skuina). Prováděcí rávní ředisy stanoví: rozsah a zůsob měření u stacionárních zdrojů, včetně vyhodnocení (obecně Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., dále nař. u salovacích zdrojů ařízení vlády č. 352/2002 Sb.), rovádění kontinuálního měření včetně zaznamenávání a vyhodnocení (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.), skuiny zdrojů, kde se zjišťují ZL výočtem (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb.), ostu výočtu včetně emisních faktorů (Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., ařízení vlády č. 352/2002 Sb.), měření účinnosti salování u malých zdrojů (ařízení vlády č. 352/2002 Sb.). 2.7 Povinnosti rovozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů Mezi základní ovinnosti rovozovatelů zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů atří (dle 11 zákona č. 86/2002 Sb.): uvádět do rovozu a rovozovat stacionární zdroje v souladu s odmínkami ochrany ovzduší, které jsou uvedeny ve stanoviscích a ovoleních orgánů ochrany ovzduší, dodržovat emisní limity včetně stanovených lhůt k jejich lnění, zjišťovat množství vyouštěných látek (měření jednorázová a kontinuální), lnit okyny orgánů ochrany ovzduší, vést rovozní evidenci, zracovat souhrnnou evidenci z údajů rovozní evidence a ředávat ji říslušným orgánům ochrany ovzduší. Mezi základní ovinnosti rovozovatelů malých stacionárních zdrojů atří (odle 12 zákona č. 86/2002 Sb.) naříklad: uvádět do rovozu a rovozovat stacionární zdroje jen v souladu s odmínkami ro rovoz těchto zdrojů; umožnit osobám ověřeným obcí a insekci (ČIŽP) řístu ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vyouštění látek a kontroly jeho technického stavu; zjišťovat rostřednictvím orávněné osoby měření účinnosti salování, měření množství vyouštěných látek a kontrolu salinových cest u salovacích zdrojů rovozovaných ři odnikatelské činnosti rovozovatele nejméně 1x za 2 roky. Tuto ovinnost lní rovozovatelé: o u zdrojů salujících tuhá aliva od jmenovitého teelného výkonu 15 kw; o u zdrojů salujících lynná a kaalná aliva od jmen. teelného výkonu 11 kw. 7
Orávněnou osobou je držitel živnostenského orávnění v oboru kominictví. Umožnění řístuu a zajištění měření se netýká rovozovatelů malých stacionárních zdrojů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách ro individuální rekreaci s výjimkou říadů, kdy jsou rovozovány výhradně ro odnikatelskou činnost. 2.8 Polatky za znečišťování V legislativě ochrany ovzduší se ulatňuje rinci ekonomické odovědnosti za škody na životním rostředí, tj. rovozovatelé zdrojů, i když dodržují stanovené emisní limity, latí olatky za znečišťování - 19 zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší. Polatky za zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje se latí za znečišťující látky nebo skuiny látek, ro které má daný zdroj stanoven emisní limit. Polatek se stanovuje za kalendářní rok odle skutečnosti za ředcházející kalendářní rok a říslušné sazby (Kč/t). U ZV a V zdrojů o výši olatku rozhoduje a olatky vybírá a vede evidenci zdrojů a evidenci olatků orgán kraje. U S zdrojů o výši olatku rozhoduje orgán obce s rozšířenou ravomocí a olatky vybírá Finanční úřad říslušný odle místa zdroje. Orgán obce s rozšířenou ravomocí vede i evidenci zdrojů a evidenci olatků. Polatky menší než 500 Kč se nevyměřují. Polatky jsou zdrojem Státního fondu životního rostředí. Zolatněné látky a výše sazeb jsou stanoveny v Příloze č. 1 k zákonu o ochraně ovzduší. Mezi hlavní zolatněné znečišťující látky atří: tuhé znečišťující látky (TZL), sazba 3000 Kč/t, anorganické sloučeniny síry, vyjádřené jako SO 2, sazba 1 000 Kč/t, anorganické sloučeniny dusíku, vyjádřené jako O 2, sazba 800 Kč/t, těkavé organické látky (VOC), mimo zvláště vyjmenované v následujících třídách I a II, sazba 2 000 Kč/t, těžké kovy a jejich sloučeniny, vyjádřené jako kovy, sazba 20 000 Kč/t, oxid uhelnatý CO, sazba 600 Kč/t, amoniak a soli amonné, vyjádřené jako H 3, sazba 1 000 Kč/t, olycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), sazba 20 000 Kč/t, methan CH 4, sazba 1 000 Kč/t. Ostatní zolatněné látky jsou rozděleny do dvou tříd. Třídu I tvoří azbest, benzen a berylium a jeho sloučeniny. Jedná se o karcinogenní látky a sazba činí 20 000 Kč/t. Do třídy II atří: fluor a jeho organické sloučeniny, vyjádřené jako F, chlor a jeho organické sloučeniny, vyjádřené jako Cl, brom a jeho organické sloučeniny, vyjádřené jako Br, fluor a jeho anorganické sloučeniny, vyjádřené jako F, chlor a jeho anorganické sloučeniny, vyjádřené jako Cl, brom a jeho anorganické sloučeniny, vyjádřené jako Br, sulfan H 2 S a sirouhlík. Sazba za látky ve třídě II je 10 000 Kč/t. 8
2.9 Zolatnění malých zdrojů Roční výše olatku ro malý stacionární zdroj vyměřují orgány obce evnou částkou v rozmezí 1 000 až 40 000 Kč úměrně velikosti zdroje, době jeho rovozu, druhu a sotřebě aliva tab. 2-1. Tab. 2-1 Roční výše olatků ro malý stacionární zdroj Palivo Rozmezí sazeb (Kč/rok) Jmenovitý teelný výkon nad 50 nad 100 do 100 kw včetně do 200 kw Toné oleje s obsahem síry od 0,1 do 0,2 % 1 000 až 1 500 1 500 až 2 000 Toné oleje s obsahem síry do 1 % 1 500 až 2 500 2 500 až 3 000 Jiná kaalná aliva a látky okud tento zákon 6 000 až 8 000 jejich salování nezakazuje 8 000 až 12 000 Černé uhlí 1 500 až 2 000 2 000 až 3 000 Hnědé uhlí tříděné, alivo z hnědého uhlí 2 500 až 4 000 4 000 5 000 Hnědé uhlí energetické, lignit 4 000 až 6 000 6 000 až 10 000 Uhelné kaly, rolástky 10 000 až 20 000 20 000 až 40 000 Malé salovací zdroje do jmenovitého teelného výkonu 50 kw se nezolatňují. U malých salovacích zdrojů o jmenovitém teelném výkonu vyšším než 50 kw do 200 kw, která oužívají jako alivo koks, dřevo, zemní lyn nebo toný olej s obsahem síry do 0,1 %, není sazba olatku stanovena. Literatura ke kaitole 2 Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší Vyhláška ředsedy vlády č. 472/2005 Sb. úlné znění zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší ařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další odmínky rovozování salovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší ařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další odmínky rovozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší ařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a odmínky a zůsob sledování, osuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší Vyhláška č, 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních imisních limitů, ústřední regulační řád a zůsob jeho rovozování 9
3 Legislativa v ochraně ovzduší se zaměřením na salovací zdroje 3.1 Seznam znečišťujících látek a obecné emisní limity Definice znečišťující látky odle zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší byla uvedena v kaitole 2.1 Základní ojmy v ochraně ovzduší. Seznam znečišťujících látek a říslušné obecné emisní limity uvádí vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb. v Příloze č.1. Znečišťující látky se dělí do 9 souborů. Soubor 1 jsou základní znečišťující látky. Tento soubor tvoří 7 znečišťujících látek nebo skuin ZL, které se mohou ještě dále dělit: Skuinu 1.1 tvoří tuhé znečišťující látky (TZL), které se dále dělí na frakce PM10 a PM2,5. Skuinu 1.2 tvoří anorganické kyslíkaté sloučeniny síry, vyjádřené jako SO 2, Skuinu 1.3 tvoří anorganické sloučeniny dusíku, vyjádřené jako O 2. Látka 1.4 je oxid uhelnatý CO. Skuinu 1.5 tvoří organické látky (OC), vyjádřené jako celkový organický uhlík (TOC), z nichž zvláště se sledují těkavé organické látky (VOC). Skuinu 1.6 tvoří amoniak a soli amonné, vyjádřené jako amoniak H 3. Látka 1.7 je methan CH 4. Skuinu (soubor) 2 jsou azbest a těžké kovy (TK) a jejich anorganické sloučeniny, vyjádřené jako kov. Soubor tvoří 18 různých látek, mezi které atří azbest (označení 2.1) a dále jednotlivé TK odle abecedy: antimon, arsen, berylium, cín, chrom, kadmium, kobalt, mangan, měď, nikl, olovo, rtuť, selen, telur, thalium, vanad a zinek. Skuiny 2.19 až 2.31 tvoří seskuení jednotlivých rvků odle určitých vlastností nebo rvky charakteristické ro určitou výrobní technologii. ař. skuinu 2.22 a 2.23 tvoří rvky tyické ro výrobu skla, skuinu 2.27 a 2.28 tvoří rvky vznikající ři salování komunálního odadu. Soubor 3 tvoří erzistentní organické látky (POP). Tyto látky se dělí do 4 skuin: Skuinu 3.1 tvoří olychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a dibenzofurany (PCDF), Skuina 3.2 jsou olycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), Skuina 3.3 jsou olychlorované bifenyly (PCB) a Skuinu 3.4 tvoří jiné chlorované erzistentní organické sloučeniny, nař. trichlorbenzen. Do souboru 4 jsou zařazeny organické sloučeniny klasifikované jako karcinogeny, mutageny nebo jedy ro rerodukční roces, neuvedené v souborech 1 a 3. Soubor se skládá ze 16 látek, nař. od označením 4.16 je uveden vinylchlorid. Soubor 5 tvoří organické sloučeniny halogenované, neuvedené ve souborech 1 až 4. V souboru je uvedeno celkem 6 látek, z nichž nař. od označením 5.6 je uveden trichlorethylen. Soubor 6 jsou těkavé organické látky (VOC), neuvedené ve souborech 1 až 5. Je zde uvedeno 36 látek a 6 skuin látek. ař. od označením 6.19 je uveden formaldehyd, 6.34 je styren, 6.35 je toluen, skuinu 6.41 tvoří alkeny. 10
Soubor 7 tvoří organické látky a jejich stanovené skuiny, neuvedené v ředcházejících souborech 1 až 6. V souboru je celkem 28 látek nebo skuin látek. ař. odoznačením 7.11 je uveden fenol, 7.16 je naftalen, 7.26 je skuina organických sloučenin fluoru vyjádřená jako F, skuina 7.27 jsou organické sloučeniny chloru vyjádřené jako Cl. Do souboru 8 jsou zařazeny anorganické látky a jejich stanovené skuiny, neuvedené v ředcházejících souborech 1 až 7. Soubor tvoří 14 látek a skuin, nař. 8.8 je kyanovodík a a 8.9 sirovodík, skuinu 8.10 tvoří silné anorganické kyseliny (kromě HCl), vyjádřené jako H. Poslední soubor 9 tvoří achové látky. Jak již bylo výše uvedeno, obecné emisní limity jsou stanoveny ro jednotlivé ZL nebo jejich stanovené skuiny (odle seznamu ZL). Jsou vyjádřeny ve formě hmotnostních koncentrací ZL ve vlhkém lynu a ři normálních odmínkách a bývají vázány na určitý limitní hmotnostní tok ZL. Pro základní znečišťující látky latí obecné emisní limity dle následující tab. 3-1. Tab. 3-1 Obecné emisní limity základních znečišťujících látek Č. skuiny Znečišťující látka nebo skuina látek Hmotnostní tok M Hmotnostní koncentrace C (mg/m 3 ) 1.1 tuhé znečišťující látky TZL 2,5 kg/h > 2,5 kg/h 200 150 1.2 anorg. kysl. sloučeniny síry, > 20 kg/h 200 mg/m 3 vyjádřené jako SO 2 1.3 anorg. kysl. sloučeniny > 10 kg/h 500 mg/m 3 dusíku, vyjádřené jako O 2 1.4 CO > 5 kg/h 800 mg/m 3 500 g/h 50 mg/m 3 1.5 organické látky jako TOC není stanoven není stanoven 1.6 amoniak a soli amonné jako součet všech > součet všech H 3 1.7 CH 4 není stanoven není stanoven U ostatních ZL nebo skuin ZL jsou obecné emisní limity stanoveny ro vybrané ZL nebo vybrané skuiny, v některých říadech emisní limity nejsou stanoveny. U souboru 2 je nař. uveden obecný emisní limit ro jednotlivé ZL azbest, arsen a berylium a z nejvíce sledovaných TK ro skuinu, zahrnující azbest, berylium, kadmium, rtuť a thalium. U souboru 3, zahrnující nejtoxičtější erzistentní organické olutanty, jsou ro orovnání se základními ZL, uvedeny obecné emisní limity v následující tab. 3-2. Tab. 3-2. Obecné emisní limity erzistentních organických olutantů Č. skuiny Skuina ZL Emisní limit 3.1 PCDD a PCDF 0,1 ng TEQ /m 3 3.2 PAH 0,2 mg/m 3 3.3 PCB 0,2 mg TEQ /m 3 3.4 Jiné chlorované POP 0,2 mg/m 3 11
Pozn: TEQ znamená, že se koncentrace říslušné látky řeočítává omocí ekvivalentů toxicity na nejtoxičtější dioxin 2,3,7,8 TCDD U souboru 4 je obecný emisní limit stanoven ro 2-naftylamin a ostatní ZL jsou ro stanovení obecných emisních limitů zařazeny do dvou skuin. Příslušný obecný emisní limit je stanoven jako úhrnná hmotnostní koncentrace do skuiny zařazených ZL ři řekročení úhrnného hmotnostního toku ZL. Podobným zůsobem jsou zařazeny ZL nebo skuiny ZL u souborů 5 8 do větších skuin, charakteristických ro určité výrobní technologie a říslušný obecný emisní limit je stanoven jako úhrnná hmotnostní koncentrace zařazených ZL nebo skuin ZL ři řekročení úhrnného hmotnostního toku ZL. 3.2 Legislativa v oblasti salovacích zdrojů Legislativu v ochraně ovzduší v oblasti stacionárních salovacích zdrojů uravuje ařízení vlády č. 352/2002 Sb. Tento rováděcí ředis stanovuje secifické emisní limity a další odmínky rovozování stacionárních salovacích zdrojů. Základní ojmy Salování technologický roces, ři němž je oxidováno alivo za účelem získávání tela. Solusalování aliva roces, ři němž je v zařízení salováno současně nebo střídavě více druhů aliva. Palivo tuhý, kaalný nebo lynný hořlavý materiál určený ke salování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a slňující ožadavky stanovené Vyhláškou MŽP č. 357/2002 Sb. U zvláště velkých salovacích zdrojů se ro účely stanovení secifických emisních limitů tyto zdroje dále dělí odle stáří zdroje na: stávající zvláště velký zdroj zdroj, u něhož stavební ovolení u rvního objektu zdroje bylo vydáno do 1.7.1987, nový zvláště velký zdroj zdroj, u něhož stavební ovolení u rvního objektu zdroje bylo vydáno v období od 1.7.1987 do 31.12.2002, budoucí nový zvláště velký zdroj zdroj, u něhož stavební ovolení je vydáno o 1.1.2003 nebo zdroj byl uveden do rovozu o 27.11.2003. Stueň odsíření oměr hmotnost síry odloučené v místě zařízení v daném časovém úseku k hmotnosti síry obsažené v alivu, které bylo do zařízení řivedeno a ve stejném časovém úseku sáleno. 3.3 Emisní limity ro zvláště velké salovací zdroje ro SO 2, O x a TZL a CO Secifické emisní limity ro SO 2, O x a TZL jsou uvedeny v Příloze č. 1 V č. 352/2002 Sb. ostuně odle uvedených ZL, druhu aliva a stáří zdroje. Emisní limity jsou vyjádřeny ve formě hmotnostních koncentrací ZL, vztažených na suchý lyn, normální odmínky a určitý referenční obsah kyslíku. 12
Emisní limity ro zvláště velké salovací zdroje ro SO 2 V následujících tab. 3-3 až 3-5 jsou uvedeny emisní limity ro SO 2 ři salování tuhých aliv. Referenční obsah O 2 je 6 %. Tab. 3-3 Emisní limity ro SO 2 (mg/m 3 ) u stávajících zvláště velkých zdrojů Jmenovitý teelný výkon (MW) 50 50-300 >300 Fluidní toeniště 800 500 500 Ostatní toeniště 2500 1700 500 Poznámka: tyto hodnoty odovídají emisním limitům zdrojů dle ředcházející rávní úravy v ochraně ovzduší (Zákon o ovzduší č. 309/1991 Sb.) Tab. 3-4 Emisní limity ro SO 2 (mg/m 3 ) u nových zvláště velkých zdrojů Jmenovitý teelný říkon (MW) 50-100 100-500 >500 Všechna toeniště 2000 2000 400 * 400 *) lineární okles emisního limitu (EL) dle vztahu: EL = 2400 4 P, kde P(MW) je teelný říkon zdroje Tab.3-5 Emisní limity ro SO 2 (mg/m 3 ) u budoucích nových zvláště velkých zdrojů Jmenovitý teelný říkon (MW) 50-100 100-300 >300 Biomasa 200 200 200 Ostatní tuhá aliva 850 200 200 Z hodnot emisních limitů je zřejmé odstatné zřísnění limitů u budoucích nových zdrojů. V následujících tab.3-6 až 3-8 uvedeny emisní limity ro SO 2 ři salování kaalných aliv. Referenční obsah O 2 je 3 %. Tab. 3-6 Emisní limity ro SO 2 (mg/m 3 ) u stávajících zvláště velkých zdrojů Jmenovitý teelný výkon (MW) 50 50-300 >300 Emisní limit ro SO 2 (mg/m 3 ) ení stanoven 1700 500 Tab. 3-7 Emisní limity ro SO 2 (mg/m 3 ) u nových zvláště velkých zdrojů Jmenovitý teelný říkon (MW) 50-300 300-500 >500 Emisní limit ro SO 2 (mg/m 3 ) 1700 1700 400 * 400 *) lineární okles emisního limitu (EL) dle vztahu: EL = 3650 6,5 P, kde P(MW) je teelný říkon zdroje Tab. 3-8 Emisní limity ro SO 2 (mg/m 3 ) u budoucích nových zvláště velkých zdrojů Jmenovitý teelný říkon (MW) 50-100 100-300 >300 Emisní limit ro SO 2 (mg/m 3 ) 850 400 200 * 200 *) lineární okles emisního limitu (EL) dle vztahu: EL = 500 P, kde P(MW) je teelný říkon zdroje 13
U lynných aliv je emisní limit ro SO 2 u lynných aliv z veřejných distribučních sítí (zemní lyn) u všech zvláště velkých zdrojů jednotný, roven 35 mg/m 3. Referenční obsah O 2 je odobně jako u kaalných aliv roven 3 %. Při oužití zkaalněného lynu (P-B) je emisní limit ouze 5 mg/m 3. Předis stanovuje i emisní limity ro technologické lyny, jako nař. koksárenský, vysokoecní a konvektorový lyn. Podle stáří zdroje a druhu lynu se emisní limity ohybují v rozmezí 900 200 mg/m 3. Emisní limity ro zvláště velké salovací zdroje ro O x Emisní limity ro O x (O a O 2 ) jsou vyjádřeny ro O 2. V raxi to znamená, že koncentrace vyskytujícího se O se omocí molárních hmotností řeočítá na koncentraci O 2. Referenční obsah O 2 ve salinách je stejný jako u SO 2. Emisní limity ro O x jsou uvedeny v následujících tab. 3-9 až tab. 3-11. Tab. 3-9 Emisní limity ro O x (mg/m 3 ) u stávajících zvláště velkých zdrojů Ty toeniště, druh aliva Emisní limit ro O x (mg/m 3 ) Fluidní toeniště 400 Tuhá aliva Výtavné toeniště 1100 Ostatní toeniště 650 Kaalná aliva 450 Plynná aliva 200 Plynná aliva ři salování 300 roanu, butanu nebo jejich směsí Tab.3-10 Emisní limity ro O x (mg/m 3 ) u nových zvláště velkých zdrojů Druh aliva Teelný říkon (MW) Emisní limit ro O x (mg/m 3 ) Tuhá aliva 50-500 600 > 500 500 Tuhá aliva 50-500 600 od 1.1.2016 > 500 200 Kaalná aliva 50-500 450 > 500 400 Plynná aliva 50-500 300 > 500 200 Tab. 3-11 Emisní limity ro O x (mg/m 3 ) u budoucích nových zvláště velkých zdrojů Jmenovitý teelný říkon (MW) 50-100 100-300 > 300 Tuhá Biomasa 400 300 200 aliva Obecně 400 200 200 Kaalná aliva 400 200 200 Plynná Zemní lyn 150 150 100 aliva Jiné lyny 200 200 200 14
Emisní limity ro zvláště velké salovací zdroje ro tuhé znečišťující látky (TZL) Podle stáří zdroje jsou emisní limity uvedeny v následujících tab. 3-12 až tab. 3-14. Tab. 3-12 Emisní limity ro TZL(mg/m 3 ) u stávajících zvláště velkých zdrojů Druh aliva Teelný říkon (MW) Emisní limit ro TZL (mg/m 3 ) Tuhá aliva 50 100 Kaalná aliva Všechna zařízení 50 Plynná aliva Všechna zařízení 50 Tab. 3-13 Emisní limity ro TZL(mg/m 3 ) u nových zvláště velkých zdrojů Druh aliva Teelný říkon (MW) Emisní limit ro TZL (mg/m 3 ) Tuhá aliva 500 50 < 500 100 Kaalná aliva Všechna zařízení 50 obecně 5 Plynná aliva vysokoecní lyn Všechna zařízení 10 lyny z výroby oceli 50 Koksárenský lyn 50 Tab.3-14 Emisní limity ro TZL(mg/m 3 ) u budoucích nových zvláště velkých zdrojů Druh aliva Teelný říkon (MW) Emisní limit ro TZL (mg/m 3 ) Tuhá aliva 50-100 50 > 100 30 Kaalná aliva 50-100 50 > 100 30 obecně 5 Plynná aliva vysokoecní lyn Všechna zařízení 10 lyny z výroby oceli 30 Emisní limity ro zvláště velké salovací zdroje ro CO Tyto secifické emisní limity jsou uvedeny v Příloze č. 2 V č. 352/2002 Sb. a obdobně jako u ředcházejících ZL jsou vyjádřeny ve formě hmotnostních koncentrací ZL, vztažených na suchý lyn, normální odmínky a určitý referenční obsah kyslíku, bez ohledu na stáří zdroje (datum vydání stavebního ovolení). Emisní limity jsou uvedeny v tab. 3-15. Tab. 3-15 Emisní limity ro CO (mg/m 3 ) u zvláště velkých zdrojů Druh aliva Jmenovitý teelný říkon (MW) Emisní limit (mg/m 3 ) Referenční obsah O 2 (%) Tuhá aliva 50 250 6 < 50 * 400 6 Tuhá aliva fluidní kotle > 50 250 6 Kaalná aliva > 50 175 3 Plynná aliva obecně > 50 100 3 15