Organizace tréninku v malém oddílu

Organizace tréninku v malém oddílu Seminární práce 18. 4. 2014 Michal Kolenič

PROHLÁŠENÍ AUTORA Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou seminární práci se vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Beru na vědomí, že Český Svaz Juda nezasahuje do mých autorských práv užitím mé seminární práce pro jeho potřeby. Užiji-li seminární práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Český Svaz Juda. Seminární práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a dalších zdrojů a na základě konzultací s konzultanty, kteří jsou v práci uvedeni. V Liberci dne 31. 5. 2014 2

OBSAH Předmluva... 4 Úvod... 5 Kapitola 1: Struktura tréninkové jednotky... 6 1.1. Filozofie tréninku... 6 1.2. Úvodní fáze... 6 1.2.1. Rozcvička... 6 1.2.2. Úvodní hra... 8 1.2.3. Randori... 8 1.3. Hlavní fáze... 10 1.3.1. Nácvik technik... 10 1.3.2. Ostatní... 12 1.4. Závěrečná fáze... 13 Kapitola 2: Struktura tréninkového plánu... 14 2.1. Roční plán... 14 2.1.1. Skladba tréninků... 14 2.1.2. Aktivity... 15 2.1.3. Soustředění... 15 2.1.4. Závodní příprava... 16 2.1.5. Nástroje sledování výkonnosti cvičenců... 16 Kapitola 3: Etický kodex a jeho místo v tréninku... 17 3.1. Etický kodex... 17 3.2. Komunikace s trenérem... 18 Zdroje... 19 3

PŘEDMLUVA Tato práce se zabývá problematikou struktury tréninkového plánu a tréninkové jednotky v malém dětském oddílu. Důraz je kladen především na stavbu tréninkové jednotky, zevrubný rozbor tréninkového plánu vzhledem k vysoké různorodosti klubů široce přesahuje možnosti této práce. V závěru se pak zabývá etickým kodexem a jeho místě v rámci výchovy nejmladších judistů. 4

ÚVOD Úvodem bych definoval pojem malý oddíl - ten nelze přímo číselně definovat nebo upřesnit určitým intervalem členů či poměrem cvičenců na trenéra. Jde o takový oddíl, kde trénují děti napříč všemi věkovými skupinami s rozdílnou technickou i duševní vyspělostí. Proto je při sestavování tréninkové jednotky, potažmo celoročního tréninkového plánu nutné klást důraz nejen na splnění základních cílů sportovního tréninku, ale též na dostatečnou seberealizaci všech cvičících, jejichž potřeby jsou velmi různorodé. Klíčovými tématy práce jsou struktura tréninkové jednotky, hry na rozvoj pohyblivosti, síly, ale také důvtipu a spolupráce ve větším kolektivu, dále různé způsoby nácviků technik, obzvláště zábavnou formou. Pro účely této práce lze sportovní trénink rozdělit na tři fáze - fázi přípravnou (ev. zahřívací), hlavní a závěrečnou. U každé fáze je rozpracována strukturovaná skladba doplněná o osobní zkušenosti a postřehy. Obrázek 1: Ukázka velkého pozdravu v judistickém oddílu 5

KAPITOLA 1 STRUKTURA TRÉNINKOVÉ JEDNOTKY 1.1. FILOZOFIE TRÉNINKU Filosofie tréninku odráží základní cíle juda jako sportu, ale též nositele společenské normy, úcty a mezilidského chování. Kromě zvyšování výkonnosti a obratnosti cvičenců je jeho úkolem též vštěpovat základní hodnoty. Zásadní postavu představuje trenér, pod jehož direktivou je trénink veden a na kterém také leží váha rozhodnutí, zda upřednostnit soutěžní složku či uspořádat trénink tak, aby byl zdrojem zábavy, relaxace, prohlubování sociálních vztahů a ohniskem při formování společenských norem. Není pravda, že lze trénink zaměřit pouze jedním směrem. Jako každý sport, i judo by mělo dítě bavit. V malém klubu je ideálním provedením zvolit jakýsi střední proud, na sportovně nadané jedince se individuálně zaměřit, přesto i nadále dbát na zábavnou herní a soutěžní složku, která by měla zůstávat výraznou součástí tréninku u všech dětí. 1.2. ÚVODNÍ FÁZE 1.2.1. ROZCVIČKA Nezbytnou součástí každého tréninku je rozcvička, jejíž nesporný význam tkví především v prevenci sportovních úrazů a duševní koncentrace nezbytné pro nadcházející výkon. Měla by být důkladná, vystihující všechny namáhané partie, svalové skupiny, klouby a úpony, neměla by být časově náročná, ale zároveň musí zůstat dostatečně efektivní. Při praktické realizaci se osvědčily pohybově dynamické prvky, například rozběhání či rozskákání. Po rychlém zahřátí by zpravidla mělo následovat protažení všech důležitých svalů a částí těla. Mezi zásadní oblasti lze zařadit krk, záda a končetiny, neboť zde dochází při judu k největšímu počtu zranění, ať drobných či vážnějších. Po protažení můžeme plynule navázat základními gymnastickými prvky (včetně těch pro judo specifickými) jako například kotrmelci, pády. 6

Obrázek 2: Správné protažení je nejúčinnější prevencí sportovních úrazů Obrázek 3: Součástí rozcvičky jsou též gymnastické prvky a procvičování pádů 7

1.2.2. ÚVODNÍ HRA Praxí osvědčeným postupem je zahájení tréninku pomocí úvodní hry, která by měla být energická a zábavná (vynikající volbou jsou populární dětské hry Mrazík, "Na babu" či vybíjená). Důvodem je rozptýlení dětí po delším soustředění, které s sebou nese pečlivá rozcvička a které je očekáváno i na hlavním tréninku, samostatným bodem pak zůstává fakt, že děti energií překypují a bez iniciačního unavení není mnohdy možné získat si jejich plnou pozornost. Vhodnost zátěže i celkové doby rozcvičky a her (stejně jako dalších částí tréninku) však závisí na skladbě oddílu, kondici cvičenců i účelu tréninku v rámci dlouhodobého tréninkového plánu, posouzení výše uvedeného patří především do kompetence trenéra. Poznámka: Do všech zábavných aktivit lze zakomponovat prvky posilování, děti na tuto formu reagují mnohem lépe než při obyčejném způsobu provedení. 1.2.3. RANDORI Specifickou alternativou k úvodní hře je randori (s nízkou až střední intenzitou), které poněkud nevýhodně vyžaduje více soustředění, má však i své nezastupitelné místo v tréninku při rozvoji koordinace pohybů a dynamické síly, významně se též podílí na získávání dětské pozornosti a uvedení do hlavního tréninku, což z vlastní zkušenosti pokládám za významné. Z dlouhodobého hlediska je účinným prostředkem rozvíjení poznatků získaných v předchozím tréninku, obzvláště při vyšší frekvenci tréninků a systematické průpravě. 8

Obrázek 4: Chuť a radost ke cvičení dětem nechybí ani při souboji na tatami Úvodní fázi bych ukončil krátkou přestávkou, jejíž význam vzrůstá s intenzitou úvodní zátěže a též s předpokládanou intenzitou hlavního tréninku. 9

1.3. HLAVNÍ FÁZE 1.3.1. NÁCVIK TECHNIK Obecně je nácvik trénink u mladších cvičenců vysoce náročnou činností, vyžadující maximální koncentrací všech přítomných včetně trenéra, přičemž v případě malých oddílů může jeden trenér obstarávat technickou průpravu všech, mnohdy technicky, fyzicky i věkově značně odlišných svěřenců. Pokud to možnosti oddílu umožňují, je vhodné svěřence rozdělit do několika skupin (obvykle dle technického stupně), kterým se následně věnuje trenér vyčleněný pouze pro tuto skupinu, i tak však nácvik technik patří k nejnáročnější části tréninku. Při absenci dostatečného počtu trenérů lze aplikovat kompromisní řešení - každé separátní dvojici přidělit úkol a nácvik techniky, bohužel je toto uspořádání spjato s vysokými riziky, neboť trenér nestíhá sledovat všechny cvičící a jen obtížně uplatňuje hromadné vysvětlování chyb při nácviku. Obecně je nejefektivnější vyčlenit trenéra pro každou výkonnostní skupinu zvlášť, pokud to jen trochu podmínky klubu umožňují. Pokud jsou tréninky zaměřeny především na technickou průpravu, lze je alespoň oživit častým střídáním nácviku technik v postoji (nage-waza) a technikami na zemi (newaza). Důležitým principem technické průpravy je střídmost, systematičnost a souslednost. U pokročilejších dětí lze aplikovat techniky v různých taktických situacích. Situační cvičení technik ukazuje dětem všestrannost juda a rozvíjí jejich prostorovou i mentální představivost. Nezbytnou součástí každé náročné činnosti v dětském kolektivu je dostatečná motivace podpořená častým chválením, osobním přístupem a též udržováním přirozené autority trenéra. Obrovský význam má při představení nové techniky důsledné objasnění principu techniky, častých chyb, kvůli nízkému stupni koncentrace je však nezbytné každý nácvik rozdělit do několika tréninků, popř. trénink prokládat jinými aktivitami. Po částečném osvojení techniky se osvědčily další metody jako nácvik za pohybu, v různých taktických 10

situacích, popř. v randori. Významnou motivační vzpruhou u starších dětí je randori s trenérem, zakončené skutečným hodem (v případě dobrého provedení chvatu). V jiných výukových metodách lze též svěřence obdobným způsobem opravovat. Obdobnou metodou aplikovatelnou i u mladších dětí je randori na zemi, kdy se svěřenec, častěji však skupina svěřenců snaží trenéra dostat do držení. Jedná se o velmi intuitivní způsob, jak lze nejmladší děti naučit přetáčení soupeře či přechod do držení. Obrázek 5: Nácvik techniky O-goshi 11

1.3.2. OSTATNÍ Kromě nácviků technik je možno hlavní fázi zpestřit hrami a zábavnými aktivitami s judem spojenými i jím nedotčenými. V těchto aktivitách jde především o zvýšení koncentrace dětí mající pozitivní vliv na správné provedení technik v dalších blocích hlavní fáze. Významnou aktivitou je též posilování, které by však u menších dětí mělo být vždy součástí jiné aktivity, nejčastěji hry. Obrázek 6: Jednou z možností zpestření tréninku jsou pohybové hry... Obrázek 7:...či hry související s judem 12

1.4. ZÁVĚREČNÁ FÁZE Cílem závěrečné fáze tréninku je zklidnění dětí, dále rekapitulace a jistá forma motivace. Způsobem, jak těchto cílů dosáhnout, je více, osobně se nejvíce osvědčily poziční nácviky (Kakari Geiko) zaměřené na aplikaci nových poznatků. Úspěch v takovém zápase je největší odměnou nejen pro cvičence, ale též pro trenéra. Zrcadlově k úvodní fázi lze trénink zakončit hrou, ačkoliv její výběr by měl více reflektovat značnou zátěž, vynaloženou během tréninku. Mnohdy opomíjenou součástí je i závěrečný strečink, napomáhající udržení pohyblivosti kloubů a svalů. Vzhledem k modernímu sedavému způsobu života je tato součást tréninku výjimečnou možností, jak vštípit nové generaci základy péče o své zdraví a tělo, a tak předcházet populačně rozšířeným odchylkám v držení těla jako je skolióza, hyperlordóza, hyperkyfóza, ploché nohy, zkrácené šlachy nohou a zad, aj. Mnohonásobně účinnější (ale též náročnější) je zapojení rodičů do tohoto procesu. Hlavním argumentem takového snažení však zůstává fakt, že dětský věk je pro formování páteře a těla velmi důležitý a vady vzniklé v tomto období se v dospělosti jen obtížně léčí. 13

KAPITOLA 2 STRUKTURA TRÉNINKOVÉHO PLÁNU 2. 2.1. ROČNÍ PLÁN Roční tréninkový plán je nejdůležitějším nástrojem dlouhodobé rozvahy, od kterého se následně odvíjí i všechny další aktivity, skladba tréninků včetně jednotlivých fází. Při jeho plánování je nutné vzít v potaz roční období, svátky, prázdniny, předběžné termíny sportovních soustředění i soutěží. Výhodné je též zpracování záložních postupů při nedostupnosti tělocvičny, špatného počasí, apod. Každý plán musí respektovat možnosti cvičenců, jejich sportovní cíle a v neposlední řadě musí být uskutečnitelný a vyvážený. Měl by odrážet potřeby a fyzické dispozice všech věkových a výkonnostních skupin, obzvlášť pečlivě by měl být rozpracován u začínajících judistů. Ačkoliv může v průběhu roku docházet ke změnám jinak relativně fixních skupin cvičících, pečlivé rozdělení do skupin, popř. dvojic je pro dlouhodobou perspektivu nesmírně důležité. 2.1.1. SKLADBA TRÉNINKŮ Struktura tréninkového plánu i samotné tréninkové jednotky spadá do kompetence trenéra, je však nezbytně nutné, aby - jak již bylo řečeno výše - reflektovala možnosti klubu i cvičenců. Z vlastní zkušenosti považuji však za minimální zátěž 90 minut čistého času dvakrát až třikrát týdně, pouze tak lze zajistit kontinuální vštěpování základů juda a rozvoj fyzických a motorických schopností. I z tohoto důvodu je výhodné vyčlenit jednu tréninkovou jednotku týdně pouze na rozvoj motoriky, síly, obratnosti a schopnosti orientovat se v prostoru. Zbylé tréninkové jednotky pak lze věnovat rozvoji technických a taktických dovedností. Jasné oddělení tréninku napomáhá cvičencům koncentrovat se na konkrétní cíle a problémy daného okruhu, umožňuje rozvrhnutí sil a je tak předurčeno pro starší děti. I tak je pro udržení pozornosti 14

vhodné trénink prokládat hrami a jinou zábavnou formou. Obzvláště u menších dětí se nicméně osvědčilo tréninky koncipovat vyváženě, tzn. jak s částí motorickou, tak technickou. 2.1.2. AKTIVITY Aktivitami pro potřeby této práce rozumíme aktivity spojené s jiným sportem než je judo, slouží obecně ke zpestření tréninkového plánu a všestrannému rozvoji cvičenců. Lze je dělit na aktivity venkovní a halové - v létě to mohou být turistické výlety do přírody, výlety na kolech, na vodu nebo např. do lanových center, v zimě se pak lyžařská soustředění. Nezávislé na počasí a ročním období jsou aktivity halové, zejména turnaje v míčových i nemíčových sportech jako je volejbal, basketbal, fotbal, vybíjená, "opičí dráhy", apod. 2.1.3. SOUSTŘEDĚNÍ Soustředění představuje intenzivní sportovní kurz zaměřený především na rozvoj technických dovedností spojený s následným získáním vyššího technického stupně a pro většinu mladších cvičenců je též "zlatým hřebem" ročního tréninkového cyklu. Optimálně probíhá během letních prázdnin po dobu jednoho týdne v lokalitě nabízející nejen možnost sportovního vyžití, ale též uskutečnění celodenních/polodenních výletů. Obrázek 8: Součástí soustředění jsou hry všeho druhu 15

2.1.4. ZÁVODNÍ PŘÍPRAVA Pro efektivní rozvoj nadaných cvičenců je nezbytná propracovaná strategie v rámci tréninkového plánu, obzvláště v závodním a předzávodním období, konkrétně je kladen důraz na procvičování a automatizaci technik a jejich využití v souboji. Cílem je připravit závodníky na podání co nejlepšího výkonu, metodologie však překračuje rozsah této práce. 2.1.5. NÁSTROJE SLEDOVÁNÍ VÝKONNOSTI CVIČENCŮ Hodnotným nástrojem při organizaci ročního plánu je sestavení výkonnostních tabulek svěřenců a přibližně každoměsíční testování fyzické zdatnosti, obratnosti a dalších faktorů týkajících se pohybových schopností. Během roku je důležité sledovat jednotlivé posuny, ale i propady, v takových případech je nutné vzniklý problém správně interpretovat, popř. individuálně se svěřencem probrat. Citlivý a empatický přístup je v takových otázkách nezbytný a případná intervence mnohdy vyžaduje letité zkušenosti. 16

KAPITOLA 3 ETICKÝ KODEX A JEHO MÍSTO V TRÉNINKU 3. 3.1. ETICKÝ KODEX Dětem je třeba již od začátku vštěpovat etický kodex juda i všedního života. Oba kodexy se do jisté míry prolínají a prosazují podobné principy. Hlavními principy jsou zdvořilost, odvaha, upřímnost, čest, skromnost, respekt, sebeovládání a přátelství. To jest umění dokázat respektovat druhé, vždy poctivě jednat a dodržet dané slovo, dokázat udržet emoce na uzdě a dokázat sdělit ostatním vhodně a slušně to, co mám na mysli. Bez přátelství neexistuje důvěra a bez důvěry nelze spolupracovat. Obrázek 9: Velký pozdrav zaujímá své místo vždy na úvodu a závěru každého tréninku 17

3.2. KOMUNIKACE S TRENÉREM Komunikace je jedním ze zásadních úkonů trenéra při řešení problematických situací. Každý, ať jednoduchý či komplikovaný problém lze vyřešit pouze pomocí slov. Svěřenci by měli cítit důvěru vůči svému trenérovi a neměli cítit stud při řešení osobních nebo juda týkajících se problémů. Komunikace však musí probíhat uctivou a slušnou formou, jelikož se jedná o komunikaci s dospělým a zkušeným trenérem, kterého jako svěřenec respektuji. Trenér by naopak měl všem prosbám a připomínkám vyslyšet a reagovat na podněty a náměty týkající se zlepšení organizace tréninků či jeho vedení, pokud jsou tyto podněty podložené reálnými argumenty a shodují se s filozofií a plánem daného trenéra. 18

ZDROJE [1] SCHÄFER, Andreas. Judo. 1. vyd. Překlad Lenka Česenková. České Budějovice: Kopp, 2007, 128 s. Průvodce sportem. ISBN 978-807-2323-272. [2] Skripta pro školení trenérů II. a III. tříd, Český svaz Juda [3] KALOUS, Roman. ČESKÝ SVAZ JUDA O.S. Czechjudo: oficiální stránky [online]. [cit. 2014-05-27]. Dostupné z: http://www.czechjudo.org/ 19