SOUKROMÁ VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA PODNIKATELSKÁ, S. R. O.

SOUKROMÁ VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA PODNIKATELSKÁ, S. R. O. STUDIJNÍ OPORA K MODULU VLASTNÍK Dílčí část Právo I JUDr. Zuzana Lokajová OSTRAVA 2013

OBSAH ÚVOD...1 1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY PRÁVA... 2 1.1 POJEM PRÁVO... 2 1.2 PRAMENY PRÁVA... 2 1.3 PLATNOST A ÚČINNOST PRÁVNÍ NORMY... 4 1.4 SYSTÉM PRÁVA... 4 2 ZÁKLADY SOUKROMÉHO PRÁVA... 6 2.1 PRÁVNÍ SUBJEKTIVITA A ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM ÚKONŮM... 6 2.2 ZASTOUPENÍ... 7 2.3 LHŮTY... 7 2.4 VLASTNICKÉ PRÁVO... 8 2.5 SPOLUVLASTNICTVÍ... 9 2.6 DĚDICKÉ PRÁVO... 10 2.7 DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA... 11 3 PRÁVNÍ PODMÍNKY PODNIKÁNÍ... 15 3.1 KATEGORIZACE ŽIVNOSTI... 15 3.2 PODMÍNKY ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ... 16 3.3 VZNIK ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ... 17 3.4 POVINNOSTI PODNIKATELŮ... 18 4 PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ... 19 4.1 OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI... 19 4.2 VEŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST... 21 4.3 KOMANDITNÍ SPOLEČNOST... 22 4.4 SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM... 23 4.5 AKCIOVÁ SPOLEČNOST... 23 5 ZÁVAZKOVÉ PRÁVNÍ VZTAHY... 26 5.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ... 26 5.2 UZAVÍRÁNÍ SMLUV... 27 5.3 ZAJIŠTĚNÍ SMLUV... 27 5.4 PRODLENÍ DLUŽNÍKA... 28 5.5 ZÁNIK ZÁVAZKŮ... 28 6 SMLUVNÍ TYPY... 30 6.1 KUPNÍ SMLOUVA... 30 6.2 SMLOUVA O DÍLO... 31 7 OCHRANA SPOTŘEBITELE... 35 7.1 ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE... 35 7.2 SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY... 36 7.3 DISTANČNÍ SMLOUVY... 36 7.4 SMLOUVY UZAVÍRANÉ MIMO PROSTORY OBVYKLÉ K PODNIKÁNÍ... 37 7.5 DOZOROVÉ ORGÁNY... 37

ÚVOD Právo jako souhrn všeobecně závazných pravidel chování stanovených a sankcionovaných státem, je jedním z hlavních nástrojů formování a regulace společenských vztahů. Jeho řádné fungování ve společnosti je závislé nejen na kvalitě právních předpisů, ale také na tom, jak dobře lidé právo znají a ve své činnosti používají. Jeho znalost je však u nás stále na poměrně nízké úrovni. V praxi ale platí, že neznalost zákona neomlouvá. Nikdo se proto nemůže zprostit odpovědnosti za své jednání odkazem na to, že zákon nezná. Předkládaná studijní opora se proto věnuje vysvětlení významu a úlohy práva ve společnosti, seznámí vás se základními právními kategoriemi (pojmy), s principy fungování našeho právního řádu, průřezově vás seznámí také s různými právními odvětvími (např. právem občanským, obchodním) a jejich nejdůležitějšími právními instituty, se kterými se běžně setkáváte v osobním i profesním životě a jejichž znalost je důležitá i pro řádný výkon podnikatelské činnosti. Studium této opory vám umožní získat informace a dovednosti nutné při samostatném podnikání i výkonu funkce řídícího pracovníka v podnikatelské i nepodnikatelské sféře. Po prostudování textu budete znát: význam práva a základní funkce práva ve společnosti, systém českého práva, pravidla pro počítání lhůt a následky uplynutí lhůty v českém právu, základní práva a povinnosti vlastníka, základní principy, na kterých je postavena právní úprava podílového a bezpodílového spoluvlastnictvím, základní pravidla pro vztahy mezi podílovými a bezpodílovými spoluvlastníky, základní zásady dědického práva, postup uzavírání smluv, základní zajišťovací instituty a možnosti jejich využití, podstatné náležitosti základních smluvních typů, práva a povinnosti účastníků těchto smluv, postup získání živnostenského oprávnění, postupy založení jednotlivých obchodních společností, charakteristické rysy, klady a zápory jednotlivých právních forem podnikání organizaci a řízení jednotlivých obchodních společností, základní zásady právní úpravy ochrany spotřebitele. 1

1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY PRÁVA Klíčová slova Právo, právní normy, prameny práva, platnost a účinnost právních norem, normativní právní akt, právní řád, systém práva. 1.1 Pojem právo Společnost tvoří především lidé a vztahy mezi nimi. Aby společnost mohla řádně fungovat, musí být tyto vztahy podřízeny určitým pravidlům. Tato pravidla chování mají různý charakter. Patří mezi ně např. náboženská pravidla, morální (etická) pravidla či pravidla slušného chování. Tato pravidla se vyvíjejí s rozvojem společnosti a většina lidi je respektuje dobrovolně, protože jsou vnitřně přesvědčeni o jejich správnosti. Jejich dodržování je tak vždy věcí vlastního rozhodnutí každého jednotlivce. Jejich nedodržení má za následek zpravidla jen morální odsouzení. Jsou však určitá základní pravidla, která musí být respektována všemi členy společnosti, pokud má tato společnost správně fungovat. Těmito všeobecně závaznými pravidly chování jsou právní pravidla (právní normy). Vytváří je stát, který také zajišťuje jejich dodržování. Právo je souhrn všeobecně závazných pravidel chování (norem) vydaných státem ve zvláštní státem stanovené a uznané formě, která jsou vynutitelná státní mocí. Právo vzniklo spolu se vznikem prvních států. Od svého počátku plní ve společnosti řadu funkcí. Jde zejména o tyto funkce: 1. funkce regulativní (právo reguluje vztahy ve společnosti s cílem předcházet možným konfliktům ve společnosti, případně již vzniklé konflikty řešit), 2. funkce výchovná (právo usměrňuje potřeby a zájmy jednotlivce se zájmy celospolečenskými, vytváří určitý standard chování člověka ve společnosti), 3. funkce právní jistoty (právo nám poskytuje informace, které nám usnadňují rozhodování a umožňují snazší orientaci v budoucích situacích právo řeší určité situace konstantním způsobem). 1.2 Prameny práva Pramen práva je forma, ve které najdeme vyjádřeno právní pravidlo chování. V různých zemích a různých právních kulturách můžeme nalézt různé formy těchto pramenů práva. Mezi nimi se pak vyskytují čtyři základní druhy: 1. právní obyčej Právní obyčej je nejstarší formou práva typickou pro anglosaské právo. Je to pravidlo chování, které se vytvořilo živelně v důsledku dlouhodobého užívání a formu práva získalo tím, že stát toto pravidlo uznal a uplatňuje státní donucení při jeho porušení. Vzhledem ke způsobu svého vzniku je považováno za formu tzv. nepsaného práva. 2

2. právní precedens Právní precedens je formou pramene práva typickou pro anglosaské právo. Je to první rozhodnutí státního orgánu (nejčastěji soudu) ve věci, která nebyla dosud právem upravená. Toto rozhodnutí se pak stává do budoucna obecně závazné pro všechny ostatní případy stejného druhu. Právo založené na právních precedentech označujeme také jako právo soudcovské (soudy svými rozhodnutími doplňují právní řád). Prostřednictvím precedentů se řeší tzv. mezery v právu (situace, kdy právo určitou skutečnost neupravuje). Právní precedens není pramenem českého práva. 3. normativní smlouva Normativní smlouva je smlouva zvláštního charakteru, která nezavazuje pouze osoby, které ji uzavřely, ale která je závazná pro blíže neurčený okruh subjektů (zavazuje na rozdíl od klasické smlouvy i ty subjekty, které ji osobně neuzavřely). Normativní smlouva se uplatňuje i v českém právu, např. v pracovním právu v podobě kolektivní smlouvy nebo v právu mezinárodním v podobě mezinárodní smlouvy. 4. normativní právní akt Normativní právní akt je převažujícím pramenem českého i evropského kontinentálního práva. Je to pravidlo chování vydané příslušným státním orgánem v rámci jeho pravomoci a kompetence, které bylo stanoveným způsobem schváleno a publikováno (je výsledkem legislativní činnosti orgánů veřejné moci). Normativní právní akty jsou základním pramenem českého práva. Rozdělujeme je na dva základní druhy původní (nebo také zákonné) a odvozené (nebo také podzákonné). Původní normativní právní akty jsou vydávány orgánem státní moci (Parlament ČR). Patří zde Ústava ČR, ústavní zákony, zákony a zákonná opatření Senátu. Odvozené normativní právní akty jsou vydávány orgány státní správy (vláda, ministerstva, ostatní ústřední orgány státní správy). Patří zde např. vyhlášky ministerstev a nařízení vlády. Původní normativní právní akty mají tzv. vyšší právní sílu. Platí: právní norma nižší právní síly nesmí odporovat právní normě vyšší právní síly. O souladu či nesouladu mezi těmito předpisy rozhoduje Ústavní soud ČR. Schéma č. 1.2.1: Normativní právní akty Zdroj: vlastní zpracování 3

1.3 Platnost a účinnost právní normy Platnost právní normy znamená, že norma se stala součásti platného právního řádu po té, kdy byla stanoveným způsobem schválena kompetentními orgány a vyhlášena ve Sbírce zákonů ČR. Samotným nabytím platnosti však ještě právní norma nepůsobí zamyšlené právní následky (nemusíme se ji ještě řídit). Ty nastávají teprve ve chvíli, kdy právní norma nabude účinnosti. Účinnost právní normy znamená její závaznost, je to okamžik, od kterého se musíme začít právní normou řídit. Právní norma nabývá účinnosti zpravidla dnem, který je v právní normě uveden (v posledním paragrafu), nebo obecně 15 dnů po vyhlášení ve Sbírce zákonů. Schéma č.1.2.2: Nabytí účinnosti právní normy 14 dnů dnem uvedeným v zákoně, nebo 15 dnů od publikace ve SZ schválení zákona platnost zákona účinnost zákona publikace ve SZ ČR právní závaznost Zdroj: vlastní zpracování 1.4 Systém práva Právní řád je souhrn všech platných právních předpisů ve státě. Tyto předpisy upravují široký okruh společenských vztahů, které jsou svou povahou velmi různorodé. Proto se právní řád podle různých kritérií člení. Základním kritériem pro členění právního řádu je předmět právní úpravy (charakter upravovaných společenských vztahů). Podle tohoto kritéria se právní řád člení na jednotlivá právní odvětví (např. právo státní, správní, občanské, obchodní atd.). Jiným členění právního řádu je dělení na právo veřejné a soukromé. Právo veřejné upravuje vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany nebo právnickými osobami. Pro tyto vztahy je charakteristická nerovnoprávnost subjektů. Stát je vůči občanům i právnickým osobám nadřazen, může jim jednostranně ukládat povinnosti (příkladem je např. vztah daňový stát jednostranně ukládá subjektům povinnost platit daně). Většina norem veřejného práva je kogentního charakteru jsou to normy, od kterých se nelze odchýlit. Do oblasti veřejného práva řadíme právo státní, správní, finanční, trestní, občanské právo procesní. Právo soukromé upravuje vztahy mezi subjekty, které mají rovnoprávné postavení. Jeden účastník právního vztahu nemůže vnutit vůli druhému účastníkovi. Proto také nejčastějším způsobem vzniku soukromoprávního vztahu je smlouva. Povinnosti lze ukládat pouze na základě dohody. Normy soukromého práva mají převážně dispozitivní charakter, to 4

znamená, že se aplikují pouze tehdy, pokud se strany nedohodly jinak. Do oblasti práva soukromého řadíme právo občanské hmotné, obchodní, rodinné a pracovní. 1 DALŠÍ ZDROJE 1. TOMANCOVÁ, J. a kol.: Základy práva (nejen pro školy). Boskovice: ALBERT, 2007. ISBN 80-7326-110-3. 2. LOKAJOVÁ, Z. a kol.:: Studijní opora modulu Vlastník. VŠP. Ostrava, 2010. 3. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Definujte pojem právo. 2. Vysvětlete funkce, které právo ve společnosti plní. 3. Co jsou to prameny práva a s jakými prameny se můžete v současné době nejčastěji setkat? 4. Co je základním pramenem českého práva? 5. Co vyjadřuje právní síla právní normy? 6. Seřaďte právní normy podle jejich právní síly od nejvyšší po nejnižší. 7. Vysvětlete rozdíl mezi platností a účinnosti právní normy. 8. Kdy nabývá právní norma platnosti a kdy účinnosti? 9. Vysvětlete rozdíl mezi právem veřejným a právem soukromým. 1 LOKAJOVÁ, Z. a kol..: Studijní opora modulu Vlastník. VŠP. Ostrava, 2010. Str. 12-29 5

2 ZÁKLADY SOUKROMÉHO PRÁVA Klíčová slova Osoba právnická, osoba fyzická, právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, právní úkony, zastoupení, plná moc, lhůty, prekluze, promlčení, vlastnictví, spoluvlastnictví, společné jmění manželů, zůstavitel, dědic, neopomenutelný dědic, vydědění, závěť, dědické skupiny. Základním právním odvětvím soukromého práva je právo občanské. Občanské právo upravuje tzv. občanskoprávní vztahy. Občanskoprávními vztahy jsou majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti a vztahy vznikající z výsledků tvůrčí duševní činnosti. Občanskoprávní vztahy jsou postaveny na principu rovnosti účastníků a značné dispoziční volnosti účastníků. 2.1 Právní subjektivita a způsobilost k právním úkonům Právní subjektivita je způsobilost k právům a povinnostem (způsobilost mít práva a povinnosti v právních vztazích). Právní subjektivita fyzické osoby vzniká narozením, trvá v nezměněném rozsahu po celý život a zaniká až smrtí. Právní subjektivitu nelze fyzické osobě odejmout ani ji nelze omezit. Od způsobilosti k právům a povinnostem musíme odlišovat způsobilost k právním úkonům, tedy způsobilost vlastním jednáním nabývat práva a zavazovat se. Způsobilost právním úkonům nevzniká narozením, ale vyvíjí se postupně a v plném rozsahu se nabývá dosažením zletilosti. Před dosažením zletilosti pouze uzavřením manželství osoby starší 16 let na základě povolení soudu. Nezletilci mají omezenou způsobilost k právním úkonům, jsou oprávněni pouze k takovým úkonům, které jsou přiměřené jejich věku a rozumové vyspělosti. Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům může být pro trvalou duševní poruchu nebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků rozhodnutím soudu omezená nebo může být fyzické osobě zcela odňata. V tomto případě soud ustanoví fyzické osobě opatrovníka, který bude za tuto osobu jednat v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí soudu. Právnickou osobou rozumíme uměle vytvořený subjekt. Právnická osoba vzniká (získává právní subjektivitu) dnem zápisu do obchodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku. Právní subjektivita právnické osoby zaniká výmazem z obchodního rejstříku. Při právních úkonech jsou právnické osoby zastupovány osobami fyzickými. Každá právnická osoba musí mít svůj název a sídlo. 6

2.2 Zastoupení V právních vztazích je možné se nechat zastupovat jinou osobou. Zástupcem může být osoba fyzická i právnická. Zástupcem nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Druhy zastoupení: zastoupení přímé - zástupce činí právní úkony jménem zastoupeného a práva a povinnosti z tohoto jednání vznikají přímo zastoupenému (upraveno občanským zákoníkem), zastoupení nepřímé - zástupce činí právní úkony svým jménem, práva a povinnosti z tohoto jednání vznikají zástupci a ten je dále převádí na zastoupeného (upraveno v obchodním zákoníku tzv. komisionářská smlouva). Zastoupení přímé: zastoupení zákonné - vzniká na základě zákona (např. zastoupení nezletilých dětí jejich rodiči) nebo na základě rozhodnutí soudu (zastoupení nesvéprávných osob jejich opatrovníky), zastoupení smluvní - vzniká na základě dohody mezi zastoupeným a zástupcem. Od této dohody je třeba odlišit plnou moc, kterou uděluje zastoupený zástupci a ve které musí být uveden rozsah zástupcova oprávnění. Plná moc je jednostranným právním úkonem, kterým zastoupený (zmocnitel) sděluje třetím osobám, že zástupce (zmocněnec) je oprávněn jednat jeho jménem a v jakém rozsahu. Plnou mocí se zástupce prokazuje třetím osobám. Plná moc musí vždy obsahovat vymezení rozsahu zmocnění. 2.3 Lhůty Lhůta je časový úsek, který je vymezen počátkem a koncem. Vymezuje se zpravidla podle dnů, týdnů, měsíců nebo let. O počátcích a koncích lhůt platí pravidla stanovená v 122 občanského zákoníků: a) lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, která je rozhodující pro její počátek, b) konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den, c) připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Následky uplynutí lhůty 1. Zánik práva uplynutím lhůty omezující jeho trvání práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny. 2. Prekluze zánik práva, protože právo nebylo uplatněno v zákoně stanovené prekluzívní lhůtě. Ten, kdo by plnil po uplynutí této lhůty, plnil by bez právního důvodu. Tomu, komu by bylo plněno po uplynutí prekluzivní lhůty, by vzniklo 7

bezdůvodné obohacení a byl by povinen toto obohacení vrátit. K prekluzívním lhůtám přihlíží soud z úřední povinnosti. Prekluzívními lhůtami jsou například reklamační lhůty nebo lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody u škod na věcech vnesených a odložených - 436 OZ. 3. Promlčení uplynutím promlčecí lhůty právo nezaniká, ale pouze se oslabuje. Oslabení spočívá v zániku jeho soudní vynutitelnosti. Vznese-li povinná osoba námitku promlčení, právo nelze soudem přiznat (k promlčení tedy soud nepřihlíží z úřední povinnosti, ale pouze v případě, že povinná osoba promlčení namítne). Promlčené právo nezaniká, ale trvá dále ve formě tzv. naturálního práva. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Obecná promlčecí lhůta podle občanského zákoníku je 3 roky. Promlčení pohledávky lze zabránit dvojím způsobem: Podáním žaloby Uplatní-li věřitel v průběhu promlčecí doby právo u soudu a v zahájeném řízení pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. Bylo-li pak právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu, běží ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno, nová desetiletá promlčecí lhůta. Uznáním dluhu Uznání dluhu je jednostranný úkon dlužníka, kterým dlužník uznává svůj dluh co do důvodů a výše. Dluh musí být uznán písemně. Od uznání dluhu běží nová desetiletá promlčecí doba. Pokud byla v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba až od uplynutí této lhůty. 2.4 Vlastnické právo Vlastnické právo můžeme charakterizovat jako právní vztah mezi určitou osobou a určitou věcí, který zajišťuje vlastníkovi věci nejširší rozsah dispozičních práv k této věci. Pouze vlastník věci může rozhodnout o osudu této věci (jestli ji bude používat, jestli ji prodá, pronajme, smění, zastaví, spotřebuje atd.). Dispoziční oprávnění ostatních osob k této věci mohou vznikat pouze se souhlasem vlastníka. Obsahem vlastnického práva jsou tři základní oprávnění vlastníka. Hovoříme o tzv. vlastnické triádě: a) právo věc držet tj. možnost mít věc u sebe, ovládat ji, b) právo věc užívat a požívat tj. právo brát i veškeré plody, přírůstky a užitky z věci, c) právo s věcí nakládat tj. právo činit veškeré faktické a právní dispozice s věcí věc prodat, směnit, darovat, pronajmout, půjčit, zastavit, zničit, spotřebovat apod. 8

Vlastnické právo je právem absolutním, vlastník má právo na ochranu proti všem, kteří by do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahovali. Ochrany je možné se domáhat u orgánu státní správy nebo u soudu. Vlastník má nejen práva, ale také povinnosti! Výkonem vlastnického práva nesmí nepřiměřeně zasahovat do práv druhých vlastníků a nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. V zájmu ochrany práv jiných osob popř. v zájmu veřejném může být vlastnické právo nebo jeho výkon omezen, vždy ale zákonnou formou. Takovým omezením je např. i úprava tzv. sousedských práv v 127 OZ, který ukládá vlastníkům zdržet se všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovali jiného nebo čím by vážně ohrožovali výkon jeho práv. Nabytí vlastnického práva: na základě smlouvy (kupní, darovací, směnné, o dílo) děděním rozhodnutím státního orgánu příklepem licitátora v dražbě vydržením (na základě dlouhodobé oprávněné držby) - držba je faktický stav, kdy držitel má věc u sebe, chová se k ní jako vlastník, ale není vlastníkem věci. Oprávněná držba je případ, kdy držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. Pokládá tedy sám sebe za vlastníka Oprávněný držitel může nabýt vlastnictví k věci tzv. vydržením, pokud jeho držba trvala nepřetržitě u věci movité tři roky a u věci nemovité deset let. 2.5 Spoluvlastnictví Jedna věc může být ve vlastnictví více osob. Hovoříme pak o tzv. spoluvlastnictví. České právo rozeznává dva druhy spoluvlastnictví: podílové (jsou zde vyjádřeny podíly na společné věci), bezpodílové (nejsou zde vyjádřeny podíly na společné věci). Podílové spoluvlastnictví Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech ke společné věci (jde o tzv. ideální podíl). České právo nezná tzv. reálný podíl, který by vyjadřoval přímé vlastnické právo spoluvlastníka k určité konkrétní části předmětu spoluvlastnictví. Výše podílu se vyjadřuje ve zlomcích nebo procentech. Vztahy mezi spoluvlastníky O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou počítanou podle velikosti podílu (tzv. většinový princip). Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud. Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou se přehlasovaní společníci obrátit na soud, aby o změně rozhodl. Pokud by některý ze spoluvlastníků chtěl převést svůj podíl na jinou osobu (s výjimkou osob blízkých - příbuzní v řadě přímé, manžel, partner, sourozenci) mají ostatní spoluvlastníci předkupní právo k tomuto podílu. Předkupní právo znamená, 9

že spoluvlastník je povinen nabídnout svůj podíl k odkoupení nejdříve ostatním spoluvlastníkům a jen v případě, že o podíl nemají zájem, může podíl prodat třetí osobě. Spoluvlastník, kterému má být podíl nabídnut, má ze zákona určitou lhůtu na rozmyšlenou, a to u věci movité minimálně 8 dnů, u nemovitosti 2 měsíce. Bezpodílové spoluvlastnictví Vzniká pouze mezi manželi v okamžiku uzavření manželství (tzv. společné jmění manželů). Je formou bezpodílového spoluvlastnictví. Každý z manželů je vlastníkem celé věci, ale je v nakládání s touto věcí je omezen právem druhého manžela, který má k téže věci stejná práva. Společné jmění manželů tvoří majetek, který nabyl některý z manželů nebo oba společně za trvání manželství a také závazky, které vznikly jednomu nebo oběma společně za trvání manželství. Předmětem společného jmění manželů není: majetek získaný za trvání manželství dědictvím nebo darem, majetek, který slouží pouze osobní potřebě jednoho z manželů, věci vydané v rámci restituce jednomu z manželů, majetek nabytý jedním z manželů za majetek, který náležel do výlučného vlastnictví tohoto manžela, závazky, týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich (např. povinnost zaplatit daň z nemovitosti za nemovitost, kterou nabyl před uzavřením manželství). Manželé mohou smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu rozšířit nebo zúžit zákonem stanovený rozsah společného jmění. Obdobně mohou smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy i budoucí manželé (tzv. předmanželská smlouva). Správa společného majetku Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu společného majetku může vykonávat každý z manželů samostatně, v ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou, jinak je právní úkon neplatný. Za závazky, které tvoří společné jmění manželů, odpovídají manželé společně a nerozdílně. Společné jmění zaniká zánikem manželství (rozvodem, smrtí nebo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého). Trvalým opuštěním společné domácnosti společné jmění manželů nezaniká! 2.6 Dědické právo Dědění nastává v případě smrti fyzické osoby. Děděním rozumíme přechod majetkových práv a povinností na jiné osoby. Tyto osoby nazýváme dědici. Fyzickou osobu, jejíž 10

majetek je předmětem dědění, nazýváme zůstavitelem a předmět dědění pozůstalostí (dědictvím). Dědickým titulem může být zákon nebo závěť. Podle toho rozeznáváme dědění ze zákona a dědění ze závěti. Přednost má dědění za závěti. Nepořídí-li zůstavitel závěť, nastává dědění ze zákona. Nenabude-li dědictví ani žádný dědic ze zákona, dochází k tzv. odúmrti, to znamená, že dědictví připadne státu. Dědická nezpůsobilost Ze zákona je nezpůsobilý dědit ten, kdo se dopustil: úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, zavrženíhodného jednání proti poslední vůli zůstavitele (zničil, zatajil, padělal závěť). Dědická nezpůsobilost se může týkat jak dědice ze závěti, tak i dědice ze zákona a soud k ní přihlédne z úřední povinnosti. K dědické nezpůsobilosti se nepřihlédne, jestliže zůstavitel dědici jeho jednání odpustil. Vydědění Vydědění se týká pouze tzv. neopominutelných dědiců, což jsou potomci zůstavitele, kteří nesmí být závěti opomenuti. Ostatní dědice ze zákona může zůstavitel závěti vyloučit (i manžela/manželku). Manžel či manželka nejsou neopominutelnými dědici. Důvody pro vydědění Potomek: v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, byl odsouzen za úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, trvale vede nezřízený život. 2.7 Dědění ze zákona Zákon rozděluje dědice ze zákona do čtyř dědických skupin, podle stupně příbuznosti. Tyto skupiny jsou povolávány k dědění postupně, to znamená, že dědici další skupiny jsou povoláni k dědění jen tehdy, pokud nedědil nikdo z předcházející skupiny. 1. dědická skupina V první dědické skupině dědí rovným dílem zůstavitelovy děti a pozůstalý manžel či registrovaný partner. Pokud z nějakého důvodu nedědí některé ze zůstavitelových dětí (např. již nežije), dědí jeho podíl rovným dílem jeho potomci (vnuci zůstavitele). Nedědí-li manžel, dědí potomci celé dědictví. Pozůstalý manžel či registrovaný partner (pokud nejsou potomci) nemůže být výhradním dědicem v této skupině a přechází do druhé dědické skupiny. 11

2. dědická skupina Ve druhé dědické skupině dědí pozůstalý manžel, zůstavitelovi rodiče a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrti ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli na něj odkázáni výživou (druh, družka, děti v pěstounské péči). Pozůstalý manžel může být v této skupině výhradním dědicem, pokud je zde ale dědiců více, dědí pozůstalý manžel alespoň polovinu dědictví, ostatní osoby dědí rovným dílem. Výhradním dědicem v této skupině mohou být také rodiče. Nedědí-li ani manžel ani rodiče, nastává dědění podle třetí skupiny. 3. dědická skupina Ve třetí skupině dědí zůstavitelovi sourozenci a spolužijící osoby, které splňují podmínky pro dědění ve druhé skupině. Všichni dědici dědí rovným dílem. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti (synovci a neteře zůstavitele). Nedědí-li ani žádný dědic povolaný ve třetí skupině, nastává dědění podle čtvrté skupiny 4. dědická skupina Ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele. Nedědí-li žádný z prarodičů, dědí stejným dílem jejich děti (strýcové a tety zůstavitele tj. sourozenci jeho rodičů). Nejsou-li ani dědicové podle čtvrté skupiny, připadne dědictví jako odúmrť státu. Tabulka č.2.5.1: Dědické skupiny 1. dědická skupina 2. dědická skupina 3. dědická skupina 4. dědická skupina potomci zůstavitele pozůstalý manžel spolužijící osoby prarodiče pozůstalý manžel rodiče zůstavitele sourozenci registrovaný partner spolužijící osoby Zdroj: vlastní zpracování Dědění ze závěti Zůstavitel může úplně nebo částečně vyloučit dědění ze zákona tím, že pořídí závěť. Ze zásady, že dědění ze závěti má přednost před děděním ze zákona, platí výjimka pro neopominutelné dědice (potomky zůstavitele). Nezletilí potomci musí dědit celý podíl, který jim náleží při dědění ze zákona, zletilí potomci alespoň polovinu zákonného podílu. Pokud by závěť tomuto odporovala, je v této části neplatná (pokud nedošlo k platnému vydědění). 12

Závěť Závěť musí být vždy písemná, musí v ní být vždy uvedeno přesné datum (den, měsíc, rok) a musí být vlastnoručně podepsána, jinak je neplatná. Zákon připouští tři základní formy závěti: závěť vlastnoruční (holografní) závěť je celá psaná vlastní rukou a vlastnoručně podepsaná. U této závěti nejsou nutní svědkové. závěť před svědky (alografní) závěť je psána strojem, jinou osobou apod. Musí být zůstavitelem vlastnoručně podepsána před dvěma současně přítomnými svědky, před nimiž zůstavitel výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Na závěť se musí oba svědci podepsat. závěť ve formě notářského zápisu pořizuje se u notáře a musí mít náležitosti předepsané pro tento druh zápisu. Na dědice přechází jak majetek, tak i závazky zůstavitele. Dědic je povinen uhradit přiměřené náklady pohřbu zůstavitele a jeho dluhy. Za dluhy zůstavitele však odpovídá pouze do výše nabytého dědictví. Dědic není povinen dědictví přijmout. Může je odmítnout, a to písemně nebo výslovným prohlášením do protokolu. Dědictví je možné odmítnout do jednoho měsíce, kdy byl dědic o možnosti odmítnutí vyrozuměn. Pokud bylo dědictví předluženo, je po dohodě možné přenechat ho věřitelům k úhradě dluhů. 2 DALŠÍ ZDROJE 1. TOMANCOVÁ, J. a kol.: Základy práva (nejen pro školy). Boskovice: ALBERT, 2007. ISBN 80-7326-110-3. 2. LOKAJOVÁ, Z. a kol.: Studijní opora modulu Vlastník. VŠP. Ostrava, 2010. 3. Zákon č. 64/1964 Sb., Občanský zákoník, v platném znění KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Charakterizujte občanskoprávní vztahy a jejich účastníky. 2. Vymezte rozdíl mezi právní subjektivitou a způsobilostí k právním úkonům. 3. Charakterizujte jednotlivé druhy zastoupení. 4. Vymezte rozdíl mezi prekluzí a promlčením. 5. Uveďte, jakým způsobem je možné zamezit promlčení pohledávky. 6. Uveďte základní práva vlastníka. 7. Uveďte základní povinnosti vlastníka v rámci tzv. sousedských práv. 8. Definujte držbu a vydržení. 2 LOKAJOVÁ, Z a kol:.: Studijní opora modulu Vlastník. VŠP. Ostrava, 2010. Str.35-63 13

9. Co znamená, že spoluvlastnický podíl v českém právu je ideální? 10. Jaká základní pravidla platí ve vztazích mezi podílovými spoluvlastníky? 11. Co znamená předkupní právo mezi spoluvlastníky? 12. Co je a co není předmětem společného jmění manželů? 13. Kdy vzniká a kdy zaniká společné jmění manželů? 14. Jak se manželé podílejí na správě společného majetku? 15. Kdo může být dědicem podle českého práva? 16. Kdo patří mezi tzv. neopomenutelné dědice? 17. Z jakého důvodu je možné vydědit potomka? 18. Co je to dědická nezpůsobilost? 19. Co může být dědickým titulem? 20. Jaká pravidla platí při dědění ze zákona? 21. Uveďte jednotlivé formy závěti. 22. Do jaké výše odpovídají dědicové za dluhy zůstavitele? 14

3 PRÁVNÍ PODMÍNKY PODNIKÁNÍ Klíčová slova Podnikání, živnost ohlašovací a koncesovaná, všeobecné podmínky provozování živnosti, odborná způsobilost, odpovědný zástupce, překážky v provozování živnosti, výpis z živnostenského rejstříku. Právo podnikat patří mezi Ústavou zaručená základní práva a je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Právo podnikat je garantováno nejen tuzemským osobám, ale i osobám zahraničním. Podnikání v České republice členíme na živnostenské a neživnostenské. Živnostenské podnikání je podnikání, které je provozováno za podmínek stanovených živnostenským zákonem (zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Neživnostenským podnikáním je podnikání, které probíhá za podmínek stanovených jinými právními předpisy. Co není živnostenským podnikáním vymezuje 3 živnostenského zákona, který uvádí úplný výčet všech činností, které nejsou živnostmi. Živnostenským podnikáním např. není činnost soukromých lékařů, veterinářů, advokátů, notářů, daňových poradců, bankovnictví, pojišťovnictví, zemědělství, školství atd. 3.1 Kategorizace živnosti Živnostenský zákon podle způsobu vzniku živnostenského oprávnění třídí živnosti do dvou základních kategorií, a to na živnosti ohlašovací a koncesované. Živnosti ohlašovací pak podle podmínek, které musí žadatel splňovat, třídí na živnosti volné, řemeslné a vázané. Schéma č. 3.1: Kategorizace živnosti volné ohlašovací řemeslné Živnosti vázané Zdroj: vlastní zpracování koncesované 15

Živnosti řemeslné jsou vymezeny v příloze č. 1 živnostenského zákona, živnosti vázané v příloze č. 2 živnostenského zákona, živnosti koncesované v příloze č. 3 živnostenského zákona a živnost volná v příloze č. 4 živnostenského zákona. S účinností od 1. 7. 2008 je pouze jedna živnost volná, v jejímž rámci je možné provozovat 80 různých druhů činností. 3.2 Podmínky živnostenského podnikání Základním předpokladem pro vznik živnostenského oprávnění je splnění podmínek stanovených živnostenským zákonem. Živnostenský zákon rozlišuje všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti. Všeobecnými podmínky: 1. věk 18 let, 2. způsobilost k právním úkonům, 3. bezúhonnost. Všeobecné podmínky provozování živnosti musí být splněny jak u živností ohlašovacích, tak u živnosti koncesovaných. Zvláštní podmínky (odborná způsobilost) Zvláštní podmínky provozování živnosti chápe živnostenský zákon jako splnění odborné způsobilosti u některých živností. Pokud zájemce o podnikání tuto způsobilost neprokáže, musí ustanovit osobu odpovědného zástupce, jehož prostřednictvím odbornou způsobilost splní. Odborná způsobilost je stanovena pro jednotlivé živnosti odchylně. Živnosti volné pro jejich provozování musí být splněny pouze všeobecné podmínky stanovené živnostenským zákonem a prokazování odborné ani jiné způsobilosti se nevyžaduje. Živnosti řemeslné odborná způsobilost je stanovená v 21 a 22 živnostenského zákona jednotně pro všechny živnosti řemeslné. Prokazuje se absolvováním školy v oboru. Doklady o odborné způsobilosti mohou být nahrazeny: a) dokladem o absolvování školy v příbuzném oboru a dokladem o praxi 1 rok v oboru. b) dokladem o absolvování rekvalifikace a dokladem o praxi 1 rok v oboru, c) dokladem o vykonání šestileté praxe v oboru. Živnosti vázané zvláštní podmínky provozování živnosti vázaných jsou stanoveny samostatně u jednotlivých živností v příloze č. 2. živnostenského zákona. Živnosti koncesované zvláštní podmínky jsou stejně jako u živnosti vázaných uvedeny v příloze č. 3 živnostenského zákona konkrétně u každé živnosti. V některých případech se u koncesovaných živností vyžaduje také tzv. spolehlivost, tj. určitá vyšší míra bezúhonnosti. K žádosti o koncesi se musí rovněž vyjádřit příslušný orgán státní správy (uveden v příloze č. 3 živnostenského zákona). 16

Překážky v provozování živnosti Zákon stanoví tři překážky podnikání, které mohou nastat před nabytím živnostenského oprávnění nebo během provozování živnosti: konkurs zákaz činnosti zrušení živnostenského oprávnění z důvodu závažného porušování jeho povinností a to po dobu tří let od právní moci tohoto rozhodnutí Odpovědný zástupce Podnikatel může provozovat živnost buď osobně nebo prostřednictvím odpovědného zástupce. Odpovědný zástupce je fyzická osoba, kterou ustanovuje podnikatel a která odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů. Odpovědný zástupce musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti a nesmí mít překážky v provozování živnosti. Odpovědný zástupce musí být k podnikateli ve smluvním vztahu. Odpovědný zástupce může vykonávat tuto činnost maximálně pro čtyři podnikatele. 3.3 Vznik živnostenského oprávnění Ohlášeni živnosti Ohlášení živnosti se podává u kteréhokoliv živnostenského úřadu či prostřednictvím kteréhokoliv kontaktního místa Czech POINTu. Ohlášení živnosti se podává na tzv. jednotných registračních formulářích. Prostřednictvím jednotných registračních formulářů je možné spolu s ohlášením živnosti splnit i povinnosti vůči dalším státním orgánům finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Oprávnění provozovat živnost vzniká u ohlašovacích živností dnem ohlášení. Náležitosti ohlášení živnosti stanoví 45 odst. 2 živnostenského zákona. Pokud podnikatel splnil podmínky ohlášení a neexistuje překážka provozování živnosti, živnostenský úřad vydá do 5 dnů ode dne doručení ohlášení výpis z živnostenského rejstříku. Výpis z živnostenského rejstříku je doklad, kterým podnikatel prokazuje své oprávnění k podnikání. Žádost o koncesi Kdo hodlá provozovat koncesovanou živnost, je povinen požádat písemně o vydání koncese. Žádost o koncesi se stejně jako ohlášení živnosti podává u kteréhokoliv živnostenského úřadu či prostřednictvím kontaktního místa Czech POINTu. Pro náležitosti žádosti o koncesi a doklady platí přiměřeně ustanovení o ohlášení živnosti. Pokud je podle přílohy č.3 živnostenského zákona nutné k udělení koncese stanovisko příslušného státního orgánu, předloží mu živnostenský úřad žádost k vyjádření. Tento orgán je povinen zaujmout 17

stanovisko do 30 dnů od doručení žádosti. Živnostenský úřad je stanoviskem orgánu státní správy vázán. Právo provozovat koncesovanou živnost vzniká žadateli, jakmile rozhodnutí o udělení koncese nabylo právní moci. Výpis z živnostenského rejstříku pak vydá do 5 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. Výpis z živnostenského rejstříku je doklad, kterým podnikatel prokazuje své oprávnění k podnikání. 3.4 Povinnosti podnikatelů Živnostenský zákon upravuje nejen podmínky pro podnikání, ale stanoví podnikatelům také určité povinnosti. Povinnosti podnikatele jsou obsaženy zejména v 31 a 17 živnostenského zákona a týkají se především provozoven. Podnikatel může provozovat více živností, musí však mít pro každou z nich živnostenské oprávnění. Pokud někdo provozuje činnost, která je předmětem živnosti, bez živnostenského oprávnění pro tuto živnost nebo provozuje činnost nad rámec uděleného živnostenského oprávnění, dopouští se neoprávněného podnikání. Za neoprávněné podnikání se považuje i jednorázové a nahodilé provozování živnosti po dobu, kdy bylo podnikateli provozování živnosti pozastaveno. DALŠÍ ZDROJE 1. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění 2. Nařízení vlády č. 278/2008 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, v platném znění 3. LOKAJOVÁ, Z. a kol.: Studijní opora modulu Vlastník. VŠP. Ostrava, 2010. KONTROLNÍ OTÁZKY 1. Vymezte rozdíl mezi živnostenským a neživnostenským podnikáním. 2. Uveďte kategorizaci živnosti. 3. Uveďte všeobecné podmínky provozování živnosti. 4. Uveďte podmínky odborné způsobilosti u jednotlivých živností. 5. Definujte překážky v provozování živnosti. 6. Kdo je odpovědným zástupcem podnikatele a jakou funkci plní? 7. Kdy vzniká právo podnikat u živnosti ohlašovací? 8. Kdy vzniká právo podnikat u živnosti koncesované? 9. Co je dokladem prokazujícím právo podnikat v oboru živnosti? 10. Uveďte základní povinnosti podnikatele vztahující se k provozovně. 18

4 PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ Klíčová slova Obchodní společnost, vklad, základní kapitál, podíl, společenská smlouva, zakladatelská listina, zápis do obchodního rejstříku, založení společnosti, vznik společnosti, orgány společnosti, ručení. Důležité rozhodnutí, které musí každý podnikatel učinit, je vybrat si odpovídající právní formu podnikání. Každá z nich má svá specifika, své výhody i nevýhody. 4.1 Obchodní společnosti Obchodní společnosti jsou zákonem označeny jako právnické osoby založené za účelem podnikání. Podle českého práva je možno vytvářet jen ty obchodní společnosti, které jsou výslovně uvedeny v obchodním zákoníku. Patří sem veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení (EHZS). Zakladatelé obchodních společností Zakladatelem jakékoliv obchodní společnosti může být jak osoba právnická, tak i osoba fyzická. Zakladatelé obchodních společností nemusí být podnikateli podle obchodního zákoníku. Obchodní zákoník vychází ze zásady, že společnost musí být založená alespoň dvěma zakladateli. Výjimku připouští pouze u společnosti s ručením omezeným a u akciové společnosti. Jediným zakladatelem akciové společnosti však může být pouze osoba právnická. Založení obchodní společnosti Obchodní zákoník důsledně rozlišuje mezi pojmy založení a vznik obchodní společnosti. Založení obchodní společnosti je nezbytným předpokladem jejího vzniku. Obchodní společnost se zakládá společenskou smlouvou (pokud ji zakládají dvě a více osob) nebo zakladatelskou listinou (pokud ji zakládá jedna osoba). Společenská smlouva musí být podepsána všemi zakladateli (podpisy musí být úředně ověřeny). Zakladatelská listina a společenská smlouva u společnosti s ručením omezeným musí být sepsána formou notářského zápisu, jinak je neplatná. Vznik obchodní společnosti Obchodní společnost vzniká jako právnická osoba až dnem zápisu do obchodního rejstříku. Teprve tímto dnem nabývá právní subjektivitu a teprve tímto dnem může začít provozovat podnikatelskou činnost. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení společnosti nebo od získání živnostenského nebo jiného 19

podnikatelského oprávnění. Ode dne vzniku je společnost povinna vést účetnictví, otevřít účetní knihy a sestavit zahajovací rozvahu. Základní kapitál Kapitálové společnosti povinně vytvářejí základní kapitál. Základní kapitál je tvořen souhrnem vkladů všech společníků. Vklady společníků mohou být peněžité nebo nepeněžité. Nepeněžitým vkladem může být pouze majetková hodnota, kterou lze ocenit a která je hospodářsky využitelná při provozu podniku. Nepeněžité vklady musí být celé splaceny před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Nepeněžité vklady v akciové společnosti a s.r.o. musí být oceněny soudním znalcem určeným soudem. Peněžité vklady musí být splaceny před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku alespoň zčásti (min. 30%), zbytek je možné splatit po vzniku společnosti ve lhůtě uvedené ve smlouvě, nejpozději ale u s.r.o. do 5 let a akciové společnosti do 1 roku po vzniku společnosti. Peněžité vklady se vkládají na speciální účet založený za tím účelem u banky. Správce vkladu Splacené vklady spravuje v období mezi založením a vznikem společnosti správce vkladu. Správcem vkladů je jeden ze zakladatelů pověřený tím ve společenské smlouvě. Správou peněžitých vkladů může být pověřená též banka, i když není zakladatelem (lze pouze v případě, že všechny vklady jsou peněžité). Správce vkladů je povinen vydat písemné prohlášení o splacení vkladu nebo jeho části jednotlivými společníky. Toto prohlášení doložené výpisem z účtu se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku Obchodní rejstřík vedou krajské soudy. Společnost se zapisuje u krajského soudu v jehož obvodu má své sídlo. Návrh na zápis se podává na speciálních formulářích. Při podání návrhu na zápis musí být uhrazen soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, u akciové společnosti 12 000 Kč. Společnost by měla být zapsána do obchodního rejstříku do pěti dnů po podání návrhu. Zrušení a zánik obchodní společnosti Společnost právně zaniká výmazem z obchodního rejstříku. Zániku předchází jeho zrušení s likvidací nebo bez likvidace. Likvidace se neprovádí, pokud celé jmění přechází na právního nástupce (např. při fůzi, přeměně, rozdělení společnosti) nebo pokud je na společnost prohlášen konkurs. Obchodní společnost je možno zrušit z obecných důvodů uvedených v 68 obchodního zákoníků nebo ze speciálních důvodů uvedených u jednotlivých společností. 3 3 LOKAJOVÁ, Z. a kol: Studijní opora modulu Vlastník. VŠP. Ostrava, 2010. Str.93-122 20

4.2 Veřejná obchodní společnost Veřejná obchodní společnost je typická osobní obchodní společnost, kterou zakládají minimálně dvě osoby, které budou podnikat pod společnou firmou a budou ručit za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Společnost nevytváří povinně základní kapitál, společníci nejsou povinni vložit do společnosti vklad, jsou ale povinni se osobně podílet na práci a řízení společnosti. Předmětem činnosti veřejné obchodní společnosti může být pouze podnikání. Společníky veřejné obchodní společnosti mohou být jak osoby fyzické, tak i osoby právnické. Společníkem fyzickou osobou může být pouze fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky pro živnostenské podnikání a u které není dána překážka v provozování živnosti (bez ohledu na předmět podnikání společnosti). Je-li společníkem právnická osoba, musí tyto podmínky splňovat její statutární orgán. Výhody a zápory veřejné obchodní společnosti Veřejná obchodní společnosti nevytváří povinně základní kapitál. Žádný ze společníků nemá ze zákona povinnost vložit do společnosti vklad (vkladová povinnost však může být společníkovi uložená společenskou smlouvou). Další výhodou této společnosti je její jednoduché založení a řízení. Společnost se zakládá jednoduchou společenskou smlouvou, která nemusí být sepsána formou notářského zápisu. Společnost nevytváří povinně žádné speciální orgány, za společnost může jednat kterýkoliv ze společníků (každý z nich je statutárním orgánem, pokud smlouva nestanoví jinak). Veřejná obchodní společnost nevytváří povinně rezervní fond. Veřejná obchodní společnost je výhodná i z daňového hlediska. Zisk společnosti nepodléhá dani z příjmu právnických osob, ale nezdaněný zisk je rozdělen mezi společníky a každý z nich ho pak zdaňuje svojí daní z příjmu (na rozdíl od kapitálových společností zde nedochází ke dvojímu zdanění zisku). Nejvýraznějším záporem veřejné obchodní společnosti je vyšší míra podnikatelského rizika, poněvadž společníci ručí za závazky společnosti solidárně celým svým majetkem. Rozsah ručení je dán každému společníkovi přímo zákonem, žádný ze společníků nemůže být této povinnosti zproštěn, ani nemůže být jeho rozsah ručení omezen, a to ani dohodou společníků ve společenské smlouvě. Společníci ručí za závazky společnosti celým svým majetkem nejen za trvání společnosti, ale i po jejím zániku. Pro všechny společníky platí zákaz konkurence. Veřejná obchodní společnost je vhodná spíše pro podnikání menšího rozsahu, vyskytuje se zejména v oblasti obchodu a stavebnictví. 21

4.3 Komanditní společnost Komanditní společnost je smíšená obchodní společnost, která je založena minimálně dvěma zakladateli s rozdílným postavením. Alespoň jeden ze zakladatelů (komanditista) je povinen vložit do společnosti vklad (minimální výše vkladu komanditisty je 5 000 Kč), nepodílí se osobně na řízení společnosti a za závazky společnosti ručí pouze do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku. Druhý ze společníků (komplementář) není povinen vložit do společnosti vklad, osobně se podílí na práci a řízení společnosti a za závazky společnosti ručí celým svým majetkem. Komanditní společnost musí mít vždy minimálně dva společníky různého typu a tento stav musí být zachován po celou dobu její existence. Část společníků má dobré podnikatelské schopnosti, ale nemá dostatek kapitálu pro podnikání (komplementáři). Část společníků má dostatek kapitálu, ale nechce se osobně účastnit na podnikání, přičemž si však chce zachovat možnost osobně ovlivňovat činnost společnosti (komanditisté). Společníky komanditní společnosti mohou být jak osoby fyzické, tak i osoby právnické. Komanditní společnost je smíšeninou veřejné obchodní společnosti a společnosti s ručením omezeným. Výhody a zápory komanditní společnosti Je to nejméně častá forma obchodní společnosti, nejčastěji se vyskytuje v oblasti obchodu. Výhodou komanditní společnosti je její jednoduché založení a řízení. Společnost se zakládá vždy společenskou smlouvou, která nemusí být sepsána formou notářského zápisu. Smlouvu podepisují všichni společníci, podpisy musí být úředně ověřené. Společnost nevytváří pro řízení žádné speciální orgány, řízením společnosti jsou pověřeni komplementáři. Další výhody a zápory komanditní společnosti jsou závislé na postavení společníka. Komplementáři se podílejí na ztrátě společnosti a ručí za závazky společnosti celým svým majetkem, a to jak za trvání společnosti, tak i po zániku společnosti (pokud společnost zanikne s likvidací, věřitelé uplatňují své pohledávky přímo na bývalých společnících komplementářích). Komanditisté ručí za závazky společnosti pouze do výše svého nesplaceného vkladu. Určitou výhodou komanditní společnosti je princip zdanění zisku společnosti. Dani z příjmu právnických osob podléhá pouze ta část zisku společnosti, která je určena k rozdělení mezi komanditisty. U komanditistů tak dochází ke dvojímu zdanění zisku. Ta část zisku, která je určena k rozdělení mezi komplementáře, nepodléhá dani z příjmu právnických osob, nezdaněný zisk je rozdělen mezi komplementáře a každý z komplementářů ho zdaňuje pouze jednou svojí daní z příjmu. Stejně jako u společníků ve veřejné obchodní společnosti tady dochází pouze k jednomu zdanění. Společnost vytváří povinně základní kapitál. Jeho minimální výše je 5 000 Kč. 22

4.4 Společnost s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je kapitálová obchodní společnost, která může být založená nejen za účelem podnikání, ale i za jiným účelem. Tuto společnost může založit i jedna fyzická osoba, maximální počet společníků je omezen na 50. Je to společnost, která povinně vytváří základní kapitál. Minimální hodnota základního kapitálu je 200 000 Kč. Základní kapitál je tvořen vklady společníků a minimální hodnota vkladu každého společníka je 20 000 Kč. Tato společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem, společníci ručí za závazky společnosti pouze do výše souhrnu nesplacených vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Každý společník může mít pouze jeden vklad. Výše vkladu může být pro jednotlivé společníky stanovená rozdílně, musí však být dělitelná tisícem. Výhody a zápory společnosti s ručením omezeným Společnost s ručením omezeným je nejrozšířenější formou obchodní společnosti v ČR a to zejména z důvodu omezeného ručení. Společníci ručí za závazky společnosti pouze do výše souhrnu nesplacených vkladů všech společníků. Jakmile byly všechny vklady uhrazeny, společníci již za závazky společnosti neručí. Výhodou společnosti s ručením omezeným je také to, že peněžité vklady je možno splácet postupně, 30% před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku, zbytek ve lhůtě uvedené ve smlouvě, nejpozději však do 5 let od vzniku společnosti. Minimálně však před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku musí být na peněžitých a nepeněžitých vkladech splaceno 100 000 Kč. Zakládá-li společnost jeden zakladatel, musí být celý základní kapitál splacen najednou před podáním návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Určitou nevýhodou společnosti s ručením omezeným mohou být potíže při převodu nebo přechodu obchodního podílu nebo při vystoupení ze společnosti. Oproti osobní společnosti je zde nevýhoda i z daňového hlediska, neboť zde dochází ke dvojímu zdanění zisku. Zisk společnosti podléhá daní z příjmu právnických osob. Zdaněný zisk se pak rozdělí mezi společníky a ti ho znovu zdaňují 15 % srážkovou daní. Společnost je již složitější na založení a řízení. Společnost se zakládá společenskou smlouvou (dva a více společníků) nebo zakladatelskou listinou (jeden společník). Smlouva i listina musí být sepsány formou notářského zápisu. Nepeněžité vklady musí být oceněny soudním znalcem určeným soudem. Řízení společnosti je přenecháno speciálním orgánům. Společnost povinně vytváří dva orgány valnou hromadu (nejvyšší orgán) a jednatelé (statutární orgán). Nepovinným orgánem je dozorčí rada. Společnost povinně vytváří rezervní fond. 4.5 Akciová společnost Akciová společnost je kapitálová společnost, která může být založená i za jiným účelem než podnikání. Je to společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií 23