Mendelova univerzita v Brně. Metodika hodnocení kvality píce travních porostů v chráněných krajinných oblastech

1 Mendelova univerzita v Brně Metodika hodnocení kvality píce travních porostů v chráněných krajinných oblastech doc. Ing. Pavel Veselý, CSc., doc. Ing. Jiří Skládanka, Ph.D., Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Brno 2011

2 Metodika hodnocení kvality píce travních porostů v chráněných krajinných oblastech (metodická pomůcka pro zemědělskou praxi) Lektorovali: Ing. Jiří Kolouch Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Ing. Daniela Knotová Výzkumný ústav pícninářský Troubsko Tato publikace vznikla z výsledků řešení grantu QH 81040 Kvalita travního porostu a jeho využití ve výživě přežvýkavců financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum (NAZV) a výsledků řešení výzkumného záměru MSM 6215648905 Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Doporučená citace: Veselý, P., Skládanka, J., Havlíček, Z. Metodika hodnocení kvality píce travních porostů v chráněných krajinných oblastech. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 18 s. ISBN 978-80-7375-542-3. ISBN: 978-80-7375-542-3 Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1, 613 00 Brno 2011

3 I. Cíl metodiky Cílem metodiky je nastínit možnosti hodnocení nutriční hodnoty pastevních porostů v Chráněných krajinných oblastech České republiky. Metodika dále popisuje problematiku využívání travních porostů ve vazbě na podporu jejich mimoprodukčních funkcí a řeší otázku kvality píce u porostů s odloženým termínem počátku pastvy ve vztahu k jejich úživnosti. 1.1 Travní porosty v České republice Bez zásahu člověka je řada ekosystémů soběstačná a stabilní. Agroekosystém je však systém tvořený člověkem a udržení jeho požadované stability vyžaduje vstupy energie. Významnou složkou agrosystému jsou travní porosty, které kromě svojí produkční role se významně podílí na tvorbě krajiny a ochraně její biodiverzity. Podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy není v ČR zanedbatelný. Podle údajů ČSÚ bylo v roce 1990 v ČR 833 000 ha trvalých travních porostů, z toho 577 000 ha luk a 256 000 ha pastvin. V roce 1999 byly naposledy trvalé travní porosty (TTP) evidovány zvlášť jako louky a pastviny (665 000 a 285 000 ha). Od roku 2000 jsou vykazovány jen souhrnně. V letech 2004, 2005 a 2008 představovala výměra TTP 972 000, 974 000 a 980 000 ha. Další vývoj zastoupení TTP se bude, mimo jiné, odvíjet i v návaznosti na změny rozlohy orné půdy. ČR má dlouhodobě vysoký podíl zornění zemědělské půdy. V letech 1990, 2005 a 2008 byly plochy orné půdy 3 232 000, 3 047 000 a 3 026 000 ha, což představuje 75,23; 71,54 a 71,29 % zornění. Vzhledem k tomu, že zornění zemědělské půdy bylo v roce 2008 ve státech EU-15 a EU-27 v průměru 52,05 a 56,81 % (Němec a kol., 2009), dá se předpokládat, že stávající trend v nárůstu ploch TTP bude pokračovat. A to i přes to, že ve srovnání se sousedními zeměmi (Německo, Rakousko, Polsko) klesá v ČR nejrychleji podíl zemědělské půdy na celkové rozloze státu. Tomu odpovídá i vývoj z posledních let. K 31.12.2009 představoval zemědělský půdní fond pole evidence katastru nemovitostí celkem 4 239 000 ha, tj. 53,7 % z rozlohy státu. Meziročně došlo ke snížení rozlohy zemědělské půdy o cca 5 100 ha, tj. o 0,1 % (ANONYM, 2010). To znamená, že v průběhu jednoho roku se u nás snižovala rozloha zemědělské půdy denně skoro o 14 ha (pro porovnání v Německu byl zaznamenán v porovnání s ČR zhruba poloviční úbytek cca 7,5 ha zemědělské půdy denně). Meziroční úbytek zemědělské půdy v roce 2009 souvisel i se změnami ve struktuře zemědělské půdy. V daném období došlo především ke snížení výměry orné půdy o téměř 9 000 ha, což bylo téměř o 2 000 ha více než v roce 2008. Z výměry orné půdy se podle výše uvedeného předpokladu 3 000 ha přesunuly do kultury trvalých travních porostů. O 2 000 ha narostla výměra lesních pozemků a o 3 000 ha kategorie zastavěné a ostatní plochy. Stále se zvyšuje i výměra zahrad (o 200 ha) a vodních ploch (o 300 ha). Zachování kulturních travních porostů v krajině vyžaduje dodatečnou energii vynakládanou na jejich obhospodařování, protože pokud by byly ponechány ladem, sukcesí by se vracely k lesu. Rozsáhlé znovuzalesnění však není dobré řešení, protože může mít negativní vliv na vodní zdroje v krajině a na možnost volby využití těchto ploch v budoucnu (WERNER et al., 1997; OPITZ von BOBERFELD, 2001). V daných souvislostech záleží na tom v jakém prostředí, tj. na jakém stanovišti (nadmořská výška, půda, vláha, svažitost) travní porost roste a na způsobu jeho využití, odvozeném od těchto podmínek. Přitom je třeba zohledňovat skutečnost, že člověkem ovlivnitelné faktory, mezi něž patří i energetické výrobní vstupy, nelze donekonečna zvyšovat. Je proto nutno v místních podmínkách nalézt optimální vazby mezi neovlivnitelnými a ovlivnitelnými faktory - přírodními podmínkami a hospodářskou potřebou a možnostmi společnosti. 1.2 Pastevní využívání travních porostů

4 V naších podmínkách byla vždy nejpřirozenějším a nejlevnějším způsobem obhospodařování travních porostů (a to obzvláště v horších podmínkách) pastva (KOMBEREC et al., 1993; FIALA a GAISLER, 1999). Intenzita a forma využití trvalých travních porostů bude vždy závislá na jejich rozloze a potenciálním množství zvířat, které je mohou využívat. Dá se předpokládat, že vedle ploch které se budou využívat intenzivně pro výrobu mléka a masa budou i plochy které se budou zhodnocovat extenzívně, pro pastvu krav bez tržní produkce mléka (KBTPM) a ovcí, resp. se pro produkci píce nebudou vůbec využívat a bude je nutno udržovat jinak než pastvou. Pastva se řadí mezi nejstarší formy využívání travních porostů, je přirozeným způsobem výživy hospodářských zvířat a jako taková je uplatňována na celém světě. Zpravidla je organizována tak aby zajistila vysokou užitkovost zvířat, dobré využití spásaných porostů, vysokou produktivitu práce a nízké náklady. Vedle uvedené produkční úlohy však také plní i mimoprodukční roli, která je zpravidla formulována jako péče o krajinu. Jak již bylo uvedeno, při využití travních porostů pastvou je nezbytné nalézt optimální vazby mezi přírodními podmínkami a hospodářskou potřebou a možnostmi společnosti. 1.3 Stavy zvířat ve vztahu k pastevním porostům V návaznosti na zvyšování ploch TTP však vývoj stavu zvířat, které je mohou využívat, není příznivý. TTP se tradičně využívaly a využívají především přežvýkavci. V podmínkách ČR hraje rozhodující roli ve využívání TTP především skot. V chovu skotu je v Evropě i v ČR patrná tendence k poklesu počtu dojnic, k tvorbě větších a produktivnějších stád. Dá se předpokládat, že u této kategorie bude pastva (jako systém chovu) pozbývat na významu. Proto bude zvyšující se podíl TTP využíván především chovem masného skotu, ovcemi a jalovicemi, stejně jako jezdeckými koňmi, jejichž počet je na vzestupu ve většině zemí EU-27. Významný potenciál ve využití TTP je možno hledat nejen v chovu ovcí ale i v chovu koz. Chov ovcí, obdobně jako chov skotu, zaznamenal v období od roku výrazný propad. Od roku 1990 kdy bylo v ČR 430 000 kusů ovcí a beranů došlo k výraznému snížení jejich stavů. Nejnižší stavy byly v roce 2000, kdy dosahovaly 84 000 kusů. V následujícím období došlo k příznivému vývoji, který byl výsledkem podpůrných a dotačních programů, souvisejících s chovem ovcí zejména v méně příznivých oblastech, i zvyšující se poptávky po skopovém mase a dalších produktech z chovu ovcí a koz. V letech 2004, 2006, 2008 a 2010 byly stavy ovcí a beranů 116 000, 148 000, 184 000 a 197 000 kusů. I přes tento příznivý trend jsou uvedené stavy v porovnání se státy EU nízké. V roce 2006 činil počet ovcí na 100 ha zemědělské půdy 3,5 ks, zatímco průměr EU představoval kolem 72 kusů (ANONYM, 2007a), resp. v roce 2007 vykazovala EU-27 u ovcí a koz 7,61 DJ na 100 ha a ČR pouze 0,21 DJ na 100 ha (ANONYM, 2010). I přes to stav ovcí v ČR naplňoval v roce 2006 dojednané stropy početních stavů (kvóty) dojednané s EU (66 733 kusů) na 222 % a v roce 2010 již 295 %. V horizontu posledních let byl zaznamenán i příznivý trend ve vývoji početních stavů koz a kozlů. Stavy koz poklesly od roku 1990 do roku 2004 v důsledku úbytku drobných chovatelů koz ze 40 638 na 11 912 kusů. V posledních letech (2005, 2006, 2008 a 2010) však je vykazováno plynulé zvyšování jejich stavů na 12 623, 14 402, 16 627 a 21 709 kusů. Současný trend chovu koz je charakterizován koncentrací chovu do farem specializovaných na výrobu sýrů a dalších produktů z kozího mléka včetně kosmetických přípravků. Ministerstvo zemědělství uvádí, že vzhledem k příznivým půdně-klimatickým podmínkám v ČR i značné výměře dosud málo využívaných horských a podhorských oblastí lze předpokládat nárůst početních stavů ovcí a koz i do budoucna. Za perspektivní oblast

5 živočišné výroby je možno chov ovcí a koz považovat i proto, že ČR má poměrně nízkou soběstačnost skopového a kozího masa a rostoucí domácí poptávka vytváří příznivé prostředí pro zvýšení nabídky z domácí produkce. A chov ovcí a koz je rovněž podporován v rámci národních doplňkových plateb na přežvýkavce i v rámci environmentálních podpor. Tak v roce 2007 bylo vypláceno na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, ekologického zemědělství, ošetřování travních porostů, péči o krajinu a osevních postupů v ochranných zónách jeskyní ve státech EU-27 v průměru 773 Kč/ha a v ČR 868 Kč/ha. K tomu by naši chovatelé mohli získat i příspěvek na zlepšení genofondu ovcí, který v roce 2007 představoval ve státech EU-27 v průměru 69 Kč/ha a v ČR nebyl vůbec čerpán (ANONYM, 2010). 1.3 Pastevní porosty v LFA oblastech Pastva nabývá na významu především v méně příznivých oblastech, označovaných jako Less favoured areas (LFA), kde je chov přežvýkavců jinou formou agrární činnosti těžko nahraditelný. V těchto oblastech jsou trvalé travní porosty nejen potenciálním producentem objemné píce, ale významně se spolupodílí na vytváření kulturní krajiny a na zachování její biodiverzity. V EU je zařazeno do znevýhodněných oblastí (LFA) cca 52 % zemědělské půdy. Podíl zemědělské půdy v takových oblastech na celkové rozloze zemědělské půdy kolísá podle konkrétních podmínek v jednotlivých státech od 2 % v Nizozemí do 78 % v Řecku. V Lucembursku dokonce do této kategorie řadí téměř 100 %. V ČR byla celková výměra zemědělské půdy v kategorii LFA evidované v LPIS k 31. 12. 2009 ve výši 1 778 800 tis. ha (50,5 % zemědělské půdy). Trvalé travní porosty z této plochy představují 812 000 ha (45,6 % plochy řazené do LFA). Z toho leží 367 000 ha v horské oblasti, 309 000 ha v méně příznivých oblastech a 136 000 ve specifických oblastech. Z celkové plochy trvalých travních porostů evidovaných v LPIS představují plochy zařazené do LFA 85,7 % (ANONYM, 2010). EU podporuje ve znevýhodněných oblastech (LFA) extenzívní hospodaření s tím, že zdejší zemědělci jsou finančně odškodňováni za ztráty na příjmech, které jim vznikají v důsledku hospodaření v těchto oblastech. Příjemci podpory jsou povinní činnost vykonávat minimálně dalších 5 let a obhospodařovat alespoň 3 ha (BLÍŽKOVSKÝ, 1996). Plné uplatnění mimoprodukčních funkcí TTP je v ČR podpořeno dotacemi prostřednictvím řady tzv. krajinotvorných programů. V působnosti Ministerstva životního prostředí zejména prostřednictvím programu "Péče o krajinu". V rámci tohoto dotačního programu mohou být poskytnuty neinvestiční prostředky až do výše 100 % vynaložených nákladů na vlastní realizaci opatření, přičemž se předpokládá postupné naplňování a realizaci opatření, která povedou k udržení a systematickému zvyšování biologické rozmanitosti. Program je zaměřen na provádění drobného managementu a dělí se na tři samostatné podprogramy lišící se vzájemně způsobem financování a rozsahem prováděných opatření. Pro realizaci pastvy v těchto oblastech je možno využít dva podprogramy: Podprogram pro naplňování opatření vyplývajících z plánů péče o zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma a zajišťování opatření k podpoře předmětů ochrany ptačích oblastí a evropsky významných lokalit (PPK chráněná území). Podprogram pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí (PPK volná krajina). V oblasti působnosti Ministerstva zemědělství je pak možno využít dotačních titulů z Programu rozvoje venkova, a to především z osy II, jejím ž cílem je zvýšení biologické rozmanitosti, ochrany vod a půdy a zmírnění klimatické změny. Většina opatření osy II je vázána na podmínky kontroly podmíněnosti (cross-compilance). V posledních letech se v ČR počet žadatelů o finanční příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech významně zvyšuje. V letech 2004, 2005, 2006 a 2007 byly v rámci opatření Méně příznivé oblasti

6 vyplaceny finanční prostředky 43, 1 616, 8 206 a 9 620 příjemcům (ANONYM, 2006, 2007a, 2007b, 2008). Krajinotvorný program Péče o krajinu je velice často využíván i v chráněných územích, jejichž počet i plocha se v posledních letech významně zvýšila. Celkový počet chráněných území se podle ČSÚ v letech 1995 až 2005 zvýšil z 1 733 na 2 210 a jejich plocha se v uvedeném horizontu zvýšila z 1 188 200 ha na 1 303 800 ha. V roce 2009 byla celková výměra půdy všech chráněných oblastí v ČR bez překryvu 1 658 000 ha, což představovalo 21 % veškeré půdy v ČR. Z toho rozloha zemědělské půdy bez překryvu představovala 471 000 ha. Na území ČR se nacházelo celkem 295 000 ha zemědělské půdy na 3 375 lokalitách zvláště chráněných území, převážně na trvalých travních porostech (177 000 ha). Do soustavy chráněných oblastí evropského významu NATURA 2000 bylo celkem zahrnuto 1 055 000 ha půdy a z toho bylo evidováno 176 000 ha zemědělské půdy. Význam ekosystémů travních porostů na těchto lokalitách spočívá mimo jiné v tom, že mají zásadní význam pro zachování biodiverzity. Jsou to společenstva odpovídající přírodním poměrům, zachovávají cenné typy společenstev s chráněnými, ohroženými či fytogeograficky významnými druhy. V oblastech vyžadujících ochranu je proto často funkce travních porostů naprosto nezastupitelná. V rámci managementu, který je na těchto lokalitách v posledních letech realizován zaznamenává pastva, a to především pastva ovcí, přímo renesanci. Z hlediska aplikace pastvy v chráněných územích, kde je vždy jejím úkolem udržení žádoucí biodiverzity na pasené lokalitě, je nejdůležitější stanovit optimální pastevní zatížení těchto ploch a to tak, aby v důsledku neúměrného zatížení přepásané plochy nedocházelo k ochranářsky nežádoucím změnám vegetace. V dané souvislosti je třeba především zohledňovat skutečnost, že pastva zvířat v chráněných oblastech má specifický charakter, protože její prioritou je stabilizace stanovištně odpovídajících biocenóz. Při hodnocení pastvy v chráněných oblastech však není tato zásada vždy dodržována. Například HEJCMANA et al. (2002) se domnívají, že výsledky badatelů z řad zemědělců jsou pro management chráněných území málo využitelné, protože jsou zaměřené především na množství, kvalitu biomasy a živočišnou produkci. Konstatují, že rozdílný botanický a zemědělský pohled může vést k mnohým nedorozuměním při obhospodařování zájmových území. Respektování specifik pastvy v těchto lokalitách by ovšem nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní dostatečně nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat. Podstatné je, že v přírodních podmínkách neexistuje ostrá hranice mezi produkčním a tzv. mimoprodukčním využíváním trvalých travních porostů, resp. mezi produkčním a mimoprodukčním významem travních porostů. Ve skutečnosti jde o to, která funkce porostu je považována za primární a která za sekundární. Zpravidla se jedná o vzájemnou interakci obou rolí s tím, že zpravidla jedna z nich převažuje. V podstatě záleží na stanovišti na kterém porost roste (nadmořské výšce, klimatických podmínkách, typu půdy, svažitosti a členitosti pozemků a jejich dostupnosti), na struktuře a zaměření živočišné výroby a na způsobu jeho využití, odvozeném od těchto podmínek. II. Vlastní popis metodiky 2.1. Charakteristika lokalit 2.1.1. Lokalita Moravský kras Moravský kras je jedinou krasovou oblastí České republiky se všemi typicky vyvinutými formami povrchového a podzemního krasu. Je nejrozsáhlejším a nejvíce zkrasovatělým územím České vysočiny na kterém se nachází přibližně 1000 jeskyní. Je vyvinut v 3-6 km širokém a 25 km dlouhém pruhu devonských vápenců, který se táhne od

7 Brna severním směrem ke Sloupu a Holštejnu. Rozloha CHKO Moravský kras je 92 km 2 s nejvyšší kótou 613 m.n.m. a nejnižší 244 m.n.m. Střední výška je 447,5 m n.m. Přesto, že území Moravského krasu je rozčleněno hlubokými údolími zvanými žleby charakteru až kaňonů, je povrch hodnocen jako plochá vrchovina, zatímco okolní vrchoviny Adamovská a Konická patří mezi vrchoviny členité. Z fytogeografického hlediska je Moravský kras řazen do oblasti Moravského mesofytika, stupně suprakolinního, jižní výběžky, vzhledem k mimořádnému výskytu xerothermních druhů, které zde nachází hraniční body rozšíření, jsou již připojeny do stupně kolinního, fytochorionu Jihomoravská pahorkatina. Je významný i unikátní živou přírodou, s archeologickými doklady existence člověka v území již před 100 000 lety, význačnými kulturními a technickými památkami. První snahy o ochranu tohoto unikátního území se datují do období záhy po vzniku samostatné Československé republiky, pokračují v letech 1930 a 1933 vyhlášením prvních rezervací a vrcholí v roce 1956 vyhlášením chráněné krajinné oblasti Moravský kras (výnos ministerstva školství a kultury č. 18.001/55-A/6 ze dne 4.7.1956). Posláním chráněné krajinné oblasti je zachování všech unikátů neživé a živé přírody i kulturních a technických památek při rozvoji šetrných forem hospodářského využívání oblasti. Autorům formulujícím zásady ochrany tohoto území bylo jasné, že při jeho ochraně bude hrát významnou roli zemědělství. Proto v uvedeném výnosu byly mimo jiné uvedeny i zásady pro využití zemědělské půdy: Na kulturních pozemcích se bude hospodařit dosavadním způsobem. Louky a pastviny se nebudou přeměňovat na pole nebo na jinou kulturu vyjma lesní, mokřiny se nebudou odvodňovat. Protože však ochrana povrchových a podzemních krasových jevů krasových plošin a na ně vázaných biocenóz je možná jen v návaznosti na snížení intenzity zemědělské výroby, resp. ve spojení s jejich zatravněním, uvedené záměry se často v praxi nepodařilo realizovat. To souviselo, respektive i nadále souvisí především s tím, že nejúrodnější půdy krasu se nachází právě na krasových plošinách. Plošné snížení intenzity zemědělské výroby v chráněných krajinných oblastech však není reálné, proto jsou tato území rozčleněna (podle kritéria přírodních hodnot v daném území) do ochranných zón. I CHKO Moravský kras je rozčleněna do 3 zón ochrany a výhledově se počítá s vytvořením 4. zóny do které by byly zařazeny vybrané obce regionu, nebo jejich části (ANONYM, 2007b). Na území I. zóny je zakázáno hnojit pozemky, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady. V zóně by se mělo postupně dosáhnout provozování extenzívního lučněpastevního hospodaření s volnou resp. oplůtkovou pastvou skotu, ovcí nebo koz, bez dodatkových vkladů energie ve formě pesticidů a hnojiv. Pozemky v kultuře orná půda by se měly postupně zatravnit a evidenčně převést do luk nebo pastvin. Na území II. zóny je zakázáno hospodařit na pozemcích mimo zastavěné území způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, používat biocidy, měnit vodní režim a provádět terénní úpravy značného rozsahu. V této zóně by se mělo provozovat extenzívní lučně pastevní hospodaření, případně hospodaření na orné půdě se sníženými dodatkovými vklady energie ve formě pesticidů a hnojiv. Preferuje se zde hnojení organickými hnojivy. Postupně by měly být vybrané plochy orné půdy s krasovými jevy převedeny do luk, nebo pastvin. Vzhledem k tomu, že III. zóna zahrnuje pozemky se zemědělsky intenzivně využívanými kulturami, na kterých se jen v ojedinělých případech vyskytují i krasové jevy, je cílem ochrany přírody v této zóně udržet a přiměřeně podporovat zemědělství v optimalizované formě včetně rozvoje ekologického zemědělství. Neměla by se zde provádět letecká aplikace pesticidů a hnojiv. Režimy zemědělského hospodaření v jednotlivých zónách ochrany přírody a návrhy praktických krajinotvorných opatření, změn kultur pozemků a opatření vedoucí k ochraně a

8 stabilizaci krasových jevů jsou aktuálně specifikovány v dokumentu Plán péče o chráněnou krajinnou oblast Moravský kras na období 2007-2016. Plocha trvalých travních porostů v I., II. a III. zóně CHKO Moravský kras je 144,9 ha, 274,5 ha a 226,2 ha, což je 68,7 %, 57,9 % a 7,5 % ze zemědělského půdního fondu spadající do příslušné zóny. Z hlediska snah o zvýšení podílu trvalých travních porostů v CHKO je ze strany zemědělství podstatná forma zhodnocení takto vyprodukované biomasy. Koncovými uživateli jsou hospodářská zvířata (resp. v zanedbatelné míře zájmová zvířata). Stavy přežvýkavců před rokem 1989 byly relativně vysoké a v řadě let se řešil problém nedostatečně pokryté krmivové základny. Zemědělská výroba se však v tomto období zaměřovala na intenzifikaci a využívání marginálních oblastí (do kterých zpravidla chráněná území spadají) pro ni nebylo prioritní. Přesto tady určitý potenciál byl. Uvádí se, že před rokem 1990 se v Moravském krasu chovalo až 3500 kusů ovcí. Tyto chovy ale byly pod tlakem ekonomických podmínek zrušeny. Oba tyto faktory vedly k tomu, že v Moravském krasu postupně došlo k opuštění luk a pastvin (hlavně na malých a hůře přístupných pozemcích). V důsledku toho se na nich postupně změnilo jejich druhové složení. Snížilo se zastoupení vzácnějších druhů živočichů a rostlin, zejména bylin, zvýšilo se zastoupení trav a pastviny postupně zarůstaly (a na řadě lokalit dále zarůstají) dřevinami. Z krajiny tak mizí hlavně teplomilné a stepní druhy vázáné na nelesní stanoviště a druhová rozmanitost zemědělské krajiny krasových oblastí se tím výrazně ochuzuje. Jak již bylo uvedeno v rámci zemědělství celé ČR je nutno řešit problém rozevírajících se nůžek mezi zvyšující se produkcí biomasy z travních porostů a tlakem na omezení počtu stavu přežvýkavců. Situace v CHKO je z tohoto pohledu specifická v tom, že v jejich I. a II. zónách převažuje sekundární role pastevního využití trvalých travních porostů nad její primární (produkční) rolí a tato skutečnost je podpořena řadou dotačních pobídek. Dá se předpokládat, že i v jejich důsledku dochází, tak jak bylo uvedeno v předcházející části, k postupnému zvyšování početních stavů malých přežvýkavců. Pozitivní je skutečnost, že v chovu malých přežvýkavců je rezerva i v produkční oblasti. Z hlediska soběstačnosti byla produkce skopového masa v letech 2006; 2007; 2008 a 2009 v ČR pokryta jen z 82,5; 78,7; 83,6 a 82,6 %. Návrat k extenzivnímu využití trvalých travních porostů v CHKO je tak reálný. Ale aby byl efektivní, je třeba zohlednit specifika jednotlivých biotopů a v návaznosti na ně vypracovat a následně realizovat zásady efektivního managementu jejich využití. 2.1.2. Charakteristika hodnocených lokalit Pro sledování byly v lokalitě Moravského krasu vybrány trvalé travní porosty (pastviny) na suchých škrapových stráních v okolí obcí Vilémovice a Lažánky. Po opuštění luk (hlavně malé a hůře přístupné pozemky) se postupně změnilo jejich druhové složení. Snížilo se zastoupení vzácnějších druhů bylin, zvýšilo se zastoupení trav a pastviny postupně zarůstají dřevinami. Z krajiny tak mizí hlavně teplomilné a stepní druhy vázáné na nelesní stanoviště. Druhová rozmanitost zemědělské krajiny krasových oblastí se tím výrazně ochuzuje. Pozemky se nachází v nadmořské výšce 300-500 m, expozice V-Z a jejich celková plocha je cca 150 ha. Plochy jsou v nájmu společnosti ZEMSPOL a.s. Sloup. Pastviny jsou cca 15 let opuštěné. Je na nich patrná nastupující sukcese, na některých místech jsou již souvislé porosty jasanu. V roce 2005 zahájen projekt na obnovu pastvin (odstraňování náletu, pastva ovcí plemeno Romanovské) financovaný z programu EU LIFE. Pro srovnání byly k těmto plochám vybrány trvalé travní porosty z části Moravského krasu, ve kterém je možno provozovat konvenční zemědělství a to v okolí obce Šošůvka. 2.2. Stanovení dynamiky výnosu porostu a jeho nutriční hodnoty

9 2.2.1. Realizace pastvy Lokality Lažánky a Vilémovice zahrnují plochy v chráněné oblasti, ve které není povoleno hnojení (II. zóna CHKO). Jsou přepásány jednorázově v letních, resp. podzimních měsících jedním stádem ovcí. Po přepasení jedné lokality jsou ovce přesunuty na další lokalitu. Po prezentovaném přerušení pastvy byla lokalita Lažánky v roce 2007 pasena prvním rokem a lokalita Vilémovice druhým rokem. Vybrané plochy reprezentují: plochu se zapojeným travním porostem, plochu s vyšším zastoupením vystupujícího skalního podloží. Lokalita Šošůvka zahrnuje oblast Moravského krasu, ve kterém je možno provozovat konvenční zemědělství. Vybrané plochy jsou přepásány stádem dojných koz, které na jednotlivých plochách v průběhu roku rotují. Vybrané plochy reprezentují: extenzívní plochu v bývalých sadech, která není hnojena, porosty obhospodařované se střední intenzitou (dávky N cca 90 kg/ha) a zahrnující travní porost, vojtěško-travní porost. 2.2.2. Stanovení výnosu porostu a jeho nutriční hodnoty Pro stanovení výnosu nadzemní fytomasy byla na vytypovaných pastevních lokalitách vybrána odběrová stanoviště a to tak, aby jejich fytocenologické složení bylo typické pro danou část lokality. Pro stanovení výnosu byly na těchto stanovištích vybudovány hrazené plochy o velikosti 4 m 2. Z nich byl porost sklízen v cyklech ohraničených dosažením pastevní zralosti. Z pokosených porostů byl po jejich zvážení odebrán poměrný vzorek na stanovení nutriční hodnoty. 2.2.3. Stanovení nutriční hodnoty porostu Pro stanovení kvality fytomasy byly použity odebrané vzorky. V první fázi u nich byl stanoven obsah sušiny. Po usušení vzorků při 60 C bylo u nich laboratorně stanoveno množství vlákniny, dusíkatých látek, tuku, popele, Ca, P, Na, K, Mg, Fe, Mn, Cu a Zn (ANONYM, 2001). Bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) byly stanoveny dopočtem. BE (brutto energie), ME (metabolizovatelná energie), NEL (netto energie laktace), NEV (netto energie výkrmu), PDIN (skutečně stravitelné dusíkaté látky v tenkém střevě) a PDIE (skutečně stravitelné dusíkaté látky v tenkém střevě) byly vypočteny pomocí regresních rovnic (VESELÝ a ZEMAN, 1995, 1997). Vypočten byl i SP (slučovací poměr) = PDIN (g.kg sušiny -1) /NEL (MJ. kg sušiny -1) (ZEMAN et al., 2006). 2.3. Vliv pastvy na nutriční hodnotu porostů Kvalita fytomasy je v rozhodující míře ovlivňována stanovištními podmínkami, formou obhospodařování a využívání. Optimální kvalita fytomasy TTP je v souladu s požadavky pasených zvířat, vyjádřenými obsahem živin a energie v 1 kg sušiny (například SOMMER et al., 1994). Kvalita fytomasy však ne vždy musí integrovat s výnosem fytomasy. Tak například při preferenci mimoprodukční role TTP, kdy pastva neproběhne v optimální vegetační fázi, může dojít ke zvýšení produkce nadzemní biomasy, ale ta je pak zpravidla doprovázena výrazným poklesem její kvality. Proto jsme věnovali zvýšený prostor posouzení role TTP ve vazbě na případná omezení při jejich využití s vazbou na kvalitu fytomasy získané ze sledovaných ploch.

10 Jedním z nejvýznamnějších faktorů indikující kvalitu pastevních, resp. lučních společenstev je obsah vlákniny v sušině porostů. Její obsah je prioritně ovlivňován stanovištními a klimatickými podmínkami a managementem využití těchto porostů. Tyto integrující vlivy se v předložené studii projevily na úrovni stanoviště (odběrové plochy), (Tab. 1). Pozoruhodný je rozdíl v obsahu vlákniny a NDF mezi mezoxerofytními porosty jak v Lažánkách, tak Vilémovicích (Mezox LV) a xerofytním porostem ve Vilémovicích (Xer V) uvnitř CHKO. Jednalo se o porosty jednorázově přepásané, vystavené, ve vazbě na charakter stanoviště jejich výskytu, nedostatku vláhy a odkázané proto na atmosferické srážky. Přesto píce z xerofytních porostů (Xer V) obsahuje méně (P<0,05) vlákniny a NDF než píce z porostů mezoxerofytních (Mezox LV), které jsou relativně lépe zásobeny vláhou V dané souvislosti je možno vycházet ze skutečnosti, že hodnocená stanoviště, resp. kvalita píce z těchto stanovišť, byla výrazně ovlivněna druhovou skladbu porostů u porostů Mezox LV dominovaly zejména trávy. K ovlivnění obsahu vlákniny v sušině porostů přispěl i management jejich využití. S ohledem na specifické požadavky spojené s ochranou tohoto biotopu byla na něm realizovaná pastva odložena až na přelom srpna a září, kdy většina trav je již byla po odkvětu a vlivem této skutečnosti byla sice zaznamenána vyšší produkce píce ale s velmi nízkou kvalitou, demonstrovanou právě vyšším obsahem vlákniny a NDF. Samotné zvýšení obsahu vlákniny v porostu spásaném až po jeho optimální pastevní zralosti není při pastvě ovcí primárním problémem. Ovce vyžadují poměrně vysoký obsah vlákniny v sušině krmné dávky u jalové 60 kg bahnice představuje požadovaný obsah vlákniny 36,5 % v sušině (SOMMER et al., 1994). Problémem je skutečnost, že se zvyšujícím se obsahem vlákniny dochází k nepříznivému vývoji nutriční hodnoty těchto porostů, k poklesu stravitelnosti živin a v souvislosti s tím i k poklesu koncentrace energie (KE). Proto je nezbytné pro pastvu na těchto biotopech využívat nejméně náročné kategorie. Zpravidla se jedná o jalové bahnice, kterým v podstatě stačí pokrývat záchovnou potřebu, zvýšenou o energetický výdej spojený s pastvou, resp. s eliminací nepříznivých klimatických podmínek. V návaznosti na výše uvedené je možné konstatovat, že na základě celkového posouzení obsahu normovaných organických živin (PDI, vláknina) a normované energie (NEL) hodnocené pastevní porosty byly schopny uhradit potřebu živin na nich se pasoucích ovcí. Jiná situace nastává, pokud jsou tyto biotopy přepásány produkčními kategoriemi, které mají významně vyšší nároky na nutriční hodnotu (ale i chutnost) pastevních porostů. Tato situace nastala na stanovištích v Šošůvce (Mezox Š a Mezof Š) na kterých byla realizována pastva laktujících koz. Zde může být pastevní porost využíván pouze jako doplňkové krmivo ke koncentrovanějším složkám krmné dávky. Nutriční hodnotu pastevních porostů je však naprosto nezbytné vždy hodnotit v souvislosti s dosahovaným výnosem hmoty z jednotky plochy. Skutečnost, že píce i přes pokročilou fenofázi u trav stále vykazuje relativně přijatelné hodnoty obsahu organických živin, může být dána přítomností výběžkatých jetelovin (vojtěška srpovitá), ozimého úročníku lékařského nebo nízkých bylin. Jak již bylo zmíněno výše, píce z porostů Xer V měla nižší obsah vlákniny než píce z porostů Mezox LV. Na vyloženě xerofytních stanovištích Macošské stráně dominuje zejména jahodník obecný a pryšec chvojka. Pro představu podíl pryšce chvojky z výnosu sušiny činil v podzimních měsících až 22,2 %. I když nebyl do odebíraných vzorků zahrnut z toho důvodu, že je pro zvířata toxický a ta jej díky organickým látkám dráždícím sliznice nepřijímají, je patrné, že jeho relativně vysoký podíl na hodnocených plochách konkuroval využitelným druhům a významně snižoval jejich výnos. Nízký obsah vlákniny proto může být sám o sobě v této souvislosti zavádějící. Porosty nebyly pro pasoucí se zvířata příliš atraktivní, navíc vykazovaly velmi nízkou produkci. Koncentraci minerálních živin v pícninách je možno posuzovat současně ze dvou hledisek. Prvním z nich je jejich účinek na fyziologické procesy rostlin a jejich výslednou

11 produkci. Druhým je jejich množství, resp. vzájemný poměr v rostlinné hmotě. Z aspektu výživy hospodářských zvířat je prioritní druhý aspekt, tj. koncentrace a poměr živin ve vypěstované travní hmotě (GÁBORČÍK, 1989). Píce z pastevních porostů má mimořádně velké rozpětí obsahu minerálních látek, s jakým se nesetkáváme u většiny plodin na orné půdě. Také obsah v jednotlivých agrobotanických složkách travních porostů je rozdílný a závislý na obsahu jednotlivých druhů. Druh rostliny, její vlastnosti a průběh fyziologických procesů jsou nejdůležitějšími faktory, na kterých obsah minerálních látek v rostlině závisí (LICHNER, 1983). Dalšími faktory působícími na množství minerálních látek jsou půda a její vlastnosti (chemické složení, ph, vlhkostní poměry), klimatické podmínky, hnojení a systém hospodaření (LICHNER,1983; VENCL et al.,1991; MÍKA, 1980). Lze předpokládat, že na sledovaných lokalitách obsah minerálních látek v porostech nejvýznamněji ovlivňovaly stanovištní podmínky, klimatické podmínky a systém jejich obhospodařování, který následně významně ovlivňoval druhové složení porostů a růstovou fázi, ve které byly porosty využívány. V hodnoceném souboru je možno eliminovat rozdíly ovlivněné klimatickými podmínkami, protože všechny odběrové plochy leží v těsné blízkosti a jak je patrné i rozdíly mezi jednotlivými roky byly až na dvě výjimky neprůkazné (P < 0,05). Eliminovat je možno i vliv růstové fáze, protože porosty byly odebírány z výnosových ohrad v cyklech ohraničených dosažením jejich pastevní zralosti. Za nejvýznamnější faktory ovlivňující obsah minerálních živin v porostech je tak možno považovat stanovištní podmínky (půdní druh) a systém jejich obhospodařování, který následně významně ovlivňoval druhové složení porostů. Půdní druh nemá sám o sobě vliv na minerální látky v píci a nelze také hledat úzký vztah, který by platil vždy a všude mezi zásobou živin v půdě a obsahem v rostlině. Půdní druh ale ovlivňuje řadu půdních vlastností, které mohou mít vztah k minerálním živinám v rostlinách (MÍKA, 1980). Vyšší rostliny přijímají minerální živiny z vnějšího prostředí v iontové formě. V půdě se minerální živiny vyskytují ve třech formách: a/ vázané a pro rostlinu v daném okamžiku nepoužitelné. Mnohé z nich jsou součástí minerálů; b/ výměnné minerální živiny - půdní koloidy nesou na svém povrchu elektrický náboj a jsou schopny vázat pozitivně nabité kationty. Velmi rychle dochází k výměně kationtů draslíku, vápníku, hořčíku, sodíku a vodíku; c/ rozpuštěné živiny v půdním roztoku - pro rostlinu okamžitě použitelné (ČINČEROVÁ, 1983). Příjem živin z půd ovlivněn především: a) půdní reakcí, která podmiňuje sycení sorpčního komplexu; b) ústrojnost, která má vliv na ph a ovlivňuje kolísání jeho hodnoty během roku; c) vodními poměry, které jsou ovlivněny reliéfem, stavbou půdního profilu, půdním druhem, fyzikálními vlastnostmi a humusem; d) půdní teplotou, která působí i na vodní režim (RYCHNOVSKÁ, 1985). Z tohoto pohledu je významná diference ve stanovištních podmínkách mezi Šošůvkou a Lažánkami spolu s Vilémovicemi. Pro biotopy v Lažánkách a Vilémovicích je charakteristické, že je na nich velice nízký profil humózní vrstvy a na mnoha místech na povrch vystupuje vápencové podloží. To se, mimo jiné, odrazilo i v obsahu minerálních živin

12 v porostech na nich rostoucích. Významné rozdíly (P < 0,05) byly zaznamenány v obsahu Ca, P, K, Na, Mn a Zn. Detailnější přehled o nutriční hodnotě odebíraných porostů dávají hodnoty získané na jednotlivých odběrových plochách. Zde se již promítá i faktor managementu realizovaného na těchto biotopech a následně i druhového složení porostů. Vzájemné kvantitativní poměry mezi koncentracemi různých biogenních prvků mohou být charakteristické pro některé rostlinné druhy a čeledi, a také pro některé rostlinné orgány a rostliny jistého stáří. Dvouděložné rostliny obsahují více vápníku, sodíku a hořčíku než trávy. Obsah fosforu je poměrně vyrovnaný a proto se také při změně druhového složení porostu mění nejméně. Obsah draslíku je nejvyšší v travách. Proto lze při každém výraznějším přesunu v druhovém složení porostu očekávat i změnu obsahu minerálních látek. Vliv změny hmotnostního podílu agrobotanických složek porostu na chemické složení píce travních porostů (LICHNER et al., 1983). Prvek zvýšení podílu leguminóz a snížení trav Obsah prvku v píci při zvýšení podílu ostatních dvouděložných rostlin Fosfor mírně zvyšuje mírně zvyšuje Draslík mírně snižuje výrazně zvyšuje Vápník výrazně zvyšuje výrazně zvyšuje Hořčík zvyšuje zvyšuje Sodík mírně zvyšuje výrazně zvyšuje Vazby proklamované u Ca se projevily i na hodnocených stanovištích. Jeho nejvyšší obsah byl zaznamenán na odběrové ploše Xer V (tabulka 2), na které je nejvyšší zastoupení bylin a naopak průkazně nejnižší (P < 0,05) na ploše MEZOF Š s nejvyšším podílem trav. Vysoký podíl trav byl i na ploše Polokult Š, ale zde obsah Ca zvýšilo zastoupení vojtěšky seté. U ostatních prvků výše uvedené vazby již nebyly potvrzeny, protože se zde promítl faktor rozdílného managementu obhospodařování porostů. Vyšší (P<0,05) obsah minerálních živin, zejména P, Na, K a Mn byl na stanovišti Šošůvka, tedy na stanovišti jednak hnojeném a jednak pastevně využívaném po většinu vegetačního období. S touto skutečností souvisí vyšší (P<0,05) obsah P a K u porostů Mezof Š a Polokult Š. Při hodnocení nutriční hodnoty porostů z výše uvedeného aspektu výživy hospodářských zvířat je podstatné, že koncentrace Ca, Na a K v sušině porostů neodpovídá požadavkům modelového zvířete jalové bahnice o hmotnosti 60 kg (SOMMER et al., 1994). Na biotopech, které jsou z hlediska ochrany přírody nejcennější - Xer V, Mezox Š a Mezox LV - obsah Ca a K 3,8-5 x a 2,8-3,5 x převyšuje jeho normovanou potřebu a naopak obsah Na naplňuje požadovanou potřebu jen z 0,08-0,1 %. I když v oblastech zahrnutých do CHKO se nepřipouští aplikace příkrmu pro zde se pasoucí zvířata, v rámci odpovídající minerální výživy je nezbytné zde aplikovat minerální doplňky, které budou svým složením reagovat na specifické nutriční složení spásaných porostů. 2.4. Vliv pastvy na produkci pastevních porostů

13 Výnos nadzemní fytomasy integruje s řadou faktorů například jako jsou stanovištní podmínky, klimatické podmínky, intenzita obhospodařování dané lokality a forma využívání TTP. Ty by měly odrážet intenzitu obhospodařování dané plochy při respektování všech integrujících faktorů. O míře intenzity v prvé řadě rozhoduje, zda u konkrétních ploch TTP převažuje jejich produkční, nebo mimoprodukční funkce. Od toho se odvíjí i požadavek na kvantitu výnosu nadzemní fytomasy. Požadavek na výnos nadzemní fytomasy tak nemůže být fixní, ale mění se v návaznosti na výši možných vstupů a očekávaných výstupů (produkčních i mimoprodukčních). Proto jsme se prioritně zaměřili na porovnání a následné posuzování míry přijatelné variability uvedených vstupů a výstupů na plochách TTP s různou formou a intenzitou využití. Na to bude navazovat i hodnocení stability výnosů, která přímo souvisí jak se stanovištními podmínkami, tak i s formou využívání TTP. Samotné výnosy (Tab. 1) byly významně ovlivněny (P<0,05) půdně-klimatickými podmínkami. Mezofytní porosty v Šošůvce (Mezox Š a Mezof Š) vykazovaly vyšší výnosy než mezoxerofytní až xerofytní porosty na stanovištích v Lažánkách a Vilémovicích (Mezox LV). Tato skutečnost je dána nejenom rozdílnými vláhovými poměry, ale také pratotechnickými zásahy, zejména přihnojováním. Markantní (P<0,05) je také vliv kulturních druhů (vojtěška setá, festucoidní hybridy) na hodnocených stanovištích (Polokult Š). Vzhledem ke skutečnosti, že porosty na xerofytních a mezoxerofytních stanovištích jsou odkázány na atmosferické srážky je významný (P<0,05) také vliv ročníků. V dané souvislosti je pak podstatné, že sekundární role pastvy na těchto chráněných biotopech může být přínosná a splňovat požadavky jejich ochrany jenom v tom případě, pokud bude zvoleno optimální pastevní zatížení pasených ploch. Pro stanovení optimálního pastevního zatížení není v těchto případech možno používat žádných obecných schémat. Vždy je nutno stanovit aktuální, respektive na základě dlouhodobějších studií potenciální, produkční potenciál daného biotopu, a v návaznosti na něm a na požadované úrovni přepasení stanovit odpovídající pastevní zatížení. I to je však následně třeba přehodnocovat v návaznosti na dosažení plánovaných cílů zpravidla změnu biodiverzity na pasené ploše. Tab. 1 Vliv stanoviště, botanické skladby a roku na výnosy sušiny a obsah NL, vlákniny, BNLV, ADF, NDF, NEL, PDIN, PDIE a SP v v sušině porostů v období 2007 2009 Faktor Výnosy Obsah živin a energie v sušině sušiny NL Vláknina BNLV ADF NDF NEL PDIN PDIE SP (kg.ha ) % MJ.kg 1 g.kg 1 Stanoviště Lažánky 322,1 ab 12,0 27,9 48,2 ab 32,4 54,6 5,72 a 77,8 90,6 13,6 Šošůvka 600,1 a 14,3 25,3 47,8 a 30,4 52,5 6,14 b 92,5 103,3 15,0 Vilémovice 307,7 b 12,6 25,4 50,8 b 30,3 53,7 5,96 ab 81,6 95,2 13,6 Odběrová plocha Mezox LV 379,4 a 12,3 28,2 a 47,6 ab 32,6 58,2 a 5,72 a 79,3 91,2 13,8 Mezox Š 337,0 a 12,7 25,3 ab 49,8 ab 31,3 52,9 ab 6,14 ab 81,9 96,4 13,3 Mezof Š 499,4 a 14,5 25,2 ab 47,6 ab 29,1 54,1 ab 6,18 b 93,8 104,3 15,0 Polokult Š 976,5 b 15,7 25,5 ab 45,9 a 30,9 50,3 ab 6,07 ab 101,7 109,1 16,6 Xer V 185,8 a 13,2 23,2 b 52,5 b 28,1 46,5 b 6,14 ab 85,6 100,0 13,9 Rok 2007 385,5 ab 14,4 25,1 48,2 ab 30,4 54,1 6,03 92,9 103,4 15,3 a 2008 330,6 a 13,7 26,7 47,7 a 30,9 53,4 5,94 88,5 98,9 14,8 a 2009 709,3 b 12,2 25,2 50,6 b 30,7 52,3 6,08 78,8 94,2 12,9 b

14 Průměrné hodnoty ve sloupcích s různými indexy ( a,b,c ) jsou průkazné na hladině P<0,05 Mezox LV polopřirozené mezoxerofytní porosty v Lažánkách a Vilémovicích uvnitř CHKO jednorázově přepásané, Xer V polopřirozené xerofytní porosty ve Vilémovicích uvnitř CHKO jednorázově přepásané, Mezox Š polopřirozené mezoxerofytní porosty v Šošůvce mimo oblast CHKO přepásané po celé vegetační období, Mezof Š polopřirozené mezofytní porosty v Šošůvce mimo oblast CHKO přepásané po celé vegetační období, Polokult Š polokulturní porosty v Šošůvce mimo CHKO přepásané po celé vegetační období. Tab. 2 Vliv stanoviště, botanické skladby a roku na obsah Ca, P, Na, K, Mg, Fe, Mn, Cu a Zn v sušině porostů v období 2007 2009 Obsah živin v sušině Faktor Ca P Na K Mg Fe Mn Cu Zn g.kg 1 mg.kg 1 Stanoviště Lažánky 11,41 a 1,54 a 0,08 a 16,12 a 1,88 135,34 101,47 a 10,88 35,00 a Šošůvka 7,79 b 3,48 b 0,14 b 24,00 b 1,74 178,62 158,14 b 11,51 57,46 b Vilémovice 9,29 ab 1,47 a 0,10 a 12,73 a 1,48 100,67 89,44 a 7,80 44,69 ab Odběrová plocha Mezox LV 9,22 ab 1,46 a 0,10 a 14,86 a 1,54 123,01 103,88 ab 8,97 37,77 a Mezox Š 9,60 ab 2,80 b 0,15 b 16,65 a 1,85 245,78 165,56 c 10,40 65,32 b Mezof Š 5,78 a 4,03 c 0,12 ab 26,61 b 1,52 127,04 164,50 c 14,30 53,98 ab Polokult Š 8,25 ab 3,53 bc 0,16 b 28,38 b 1,88 169,47 143,55 ac 9,47 53,52 ab Xer V 11,93 b 1,58 a 0,10 ab 13,31 a 1,82 98,49 69,79 b 8,66 49,53 ab Rok 2007 9,53 2,35 0,08 16,3 a 1,73 ab 154,37 147,26 10,18 59,12 2008 7,84 2,80 0,10 22,2 b 1,52 a 140,05 125,00 11,79 46,47 2009 9,57 2,51 0,19 17,4 ab 1,92 b 153,29 119,96 8,25 47,97 Průměrné hodnoty ve sloupcích s různými indexy ( a,b,c ) jsou průkazné na hladině P<0,05 Mezox LV polopřirozené mezoxerofytní porosty v Lažánkách a Vilémovicích uvnitř CHKO jednorázově přepásané, Xer V polopřirozené xerofytní porosty ve Vilémovicích uvnitř CHKO jednorázově přepásané, Mezox Š polopřirozené mezoxerofytní porosty v Šošůvce mimo oblast CHKO přepásané po celé vegetační období, Mezof Š polopřirozené mezofytní porosty v Šošůvce mimo oblast CHKO přepásané po celé vegetační období, C polokulturní porosty v Šošůvce mimo CHKO přepásané po celé vegetační období. III. Srovnání novosti postupů Postupy hodnocení kvality píce v chráněných krajinných oblastech a úživnosti pastvin s odloženým termínem počátku pastvy, které byly dosaženy v krasové oblasti CHKO Moravský kras a jsou uvedeny v předložené metodice, jsou originální a nelze je jako celek srovnávat s žádnou jinou metodikou, protože podobná metodika nebyla dosud vydána u nás ani v zahraničí. Představovaná metodika přináší charakteristiku travních porostů v LFA oblastech České republiky, zaměřuje se na hodnocení kvality píce a úživnosti travních porostů při odloženém termínu počátku pastvy a srovnává kvalitu píce u porostů s různou intenzitou využití v CHKO Moravský kras. IV. Popis uplatnění metodiky

15 Dosažené výsledky a následné interpretace těchto výsledků je možné využít nejenom v krasových územích, ale ve všech chráněných oblastech, resp. LFA oblastech České republiky. Uživatelem metodiky budou především malé a střední zemědělské podniky, které hospodaří na trvalých travních porostech a kde je údržba těchto porostů primárně zaměřena na podporu mimoprodukčních funkcí. Určena je pro všechny zemědělské podnikatele, kteří chtějí hospodařit trvale udržitelným způsobem s cílem zachovat a zlepšit biologickou rozmanitost, šetrně využívat zemědělskou půdu a chránit další složky životního prostředí. Metodiku dále využijí zemědělští poradci, kteří jsou zaměřeni na zemědělství a ochranu přírody a krajiny a kteří v této podoblasti poskytují své poradenství. Metodika bude dostupná všem uživatelům v elektronické podobě ze stránek Poradenského centra MENDELU v Brně (http://web2.mendelu.cz/pcentrum/). Publikace je dále vydána Mendelovou univerzitou v Brně v počtu 300 ks v tištěné podobě, resp. na CD a bude k dispozici zájemcům na konferencích a seminářích. V. Ekonomické aspekty Zahájení pastvy u travních porostů s vysokým podílem vymetaných, resp. odkvétajících trav, kvetoucích a odkvétajících bylin či jetelovin znamená nízkou stravitelnost organické hmoty, nízký obsah energie, nízký obsah NL, vysoký obsah vlákniny, zejména ADF a ADL, a vyšší obsah některých minerálních látek. V důsledku nedostatečné kvality pastevní píce dochází ke ztrátám na produkci. Zavedení metodiky přispěje ke správné volbě druhů a kategorií zvířat vhodných pro pastvu v CHKO a dále optimalizaci zatížení zohledňující jednak aspekt ochrany přírody a jednak otázku kvality píce. Uplatnění dosažených výsledků umožní úsporu nákladů cca 150 Kč na 1 ha a dále přispěje ke snížení rizika zastavení výplaty dotačních titulů v důsledku nedodržení souvisejících pravidel, resp. plánů péče, bude tak eliminováno riziko ztráty v důsledku neposkytnutí dotace, které může být v řádu tis. Kč na ha. VI. Seznam použité související literatury ANONYM. Příloha k vyhlášce Ministerstva zemědělství č. 124/2001 Sb. Praha, 2001. ANONYM. Zemědělství 2005. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2006.121 s. ISBN 80-7084-545-7. ANONYM. Zemědělství 2006. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2007a.128 s. ANONYM. Plán péče o chráněnou krajinnou oblast Moravský kras na období 2007-2016. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, 2007b. 39 s. ANONYM. Zemědělství 2007. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2008.140 s. ANONYM. Zemědělství 2008. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2009.128 s. ANONYM. Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2009. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010. 223 s. BLÍŽKOVSKÝ, P. Ve znamení "Saltus" - příjemná nutnost. In: Produkční a ekologický význam trvalých travních porostů. 1. vyd. Rapotín: VÚCHS, 1996, s. 3-9. ČINČEROVÁ, A. Úvod do fyziologie rostlin. 1. vyd. Praha 1983. FIALA, J., GAISLER, J. Obhospodařování travních porostů pícninářsky nevyužívaných. In: Metodiky pro zemědělskou praxi - 5. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, 1999, 38 s. ISBN 80-7271-029-X. GÁBORČÍK, N. Koncentrácia minerálnych živín a tetanový pomer v kostrave trsťovitej. Agrochémia, 1989, vol. 29, no. 3, p. 83-86.

16 HEJCMAN, M., PAVLŮ, V. A KRAHULEC, F. Pastva hospodářských zvířat a její využití v ochranářské praxi. Zprávy Čes. Bot. Společ., 2002, č. 37, s. 203-216. KOMBEREC, S., HOMOLA, V., KNOBOVÁ, A. Hospodaření zemědělců v chráněných územích. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství ČR, 1993. 30 s. ISBN 80-7105-035-0. LICHNER, S., KLESNIL, A., HALVA, E. Krmovinárstvo. 1st ed. Bratislava: Príroda, 1983. 548 p. MÍKA, V. Obsah minerálních látek v trávách. Studie ČSAV č. 8. Praha: Academia, 1980. 105 s. OPITZ VON BOBERFELD, W. Grassland management aspects for year-round outdoor stock keeping of suckler cows. Grassl. Sci. in Poland, 2001, vol. 4, p. 137 147. REGAL, V., ŠINDELÁŘOVÁ, J. Atlas nejdůležitějších trav. 1.vyd. Praha: SZN, 1970. 268 s. RYCHNOVSKÁ, M., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ, E., ÚLEHLOVÁ, B., PELIKÁN, J. Ekologie lučních porostů. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. 292 s. SOMMER, A., ČEREŠŇÁKOVÁ, Z., FRYDRYCH, Z., KRÁLÍK, O., KRÁLÍKOVÁ, Z., KRÁSA, A., PAJTÁŠ, M., PETRIKOVIČ, P., POZDÍŠEK, J., ŠIMEK, M., TŘINÁCTÝ, J., VENCL, B., ZEMAN, L. Potřeba živin a tabulky výživné hodnoty krmiv pro přežvýkavce, 1. vyd. VÚVZ Pohořelice: VÚVZ, 1994. 198 s. ISBN 80-901598-1-8. VESELÝ, P., ZEMAN, L.Energetická hodnota trvalých travních porostů v průběhu pastevního období. In: 7th International Symposium Forage Conservation. Nitra: VÚŽV Nitra, 1995. 196 p. VESELÝ, P., ZEMAN, L. Stanovení nutriční hodnoty trvalých travních porostů při pastvě skotu. In: Aktuální problémy šlechtění, zdraví, růstu a produkce skotu. 1. vyd. České Budějovice: Scientific Pedagogical Publishing, 1997. 410 s. ISBN 80-85645-24-6. NĚMEC, J., PRAŽÁKOVÁ, L., KUČERA, J., ČERMÁK, P., NOVÁK, P., VAŠKŮ, Z., KAULICH, K., JACKO, K., KLOKOČNÍK, V., KOZLOVSKÁ, L., ZAJÍCOVÁ, Š. Situační a výhledová zpráva půda. Praha:Ministerstvo zeměděolství, 2009. 91 s. ISBN 80-7084-800-5. VENCL, B., FRYDRYCH, Z., KRÁSA, A., POSPÍŠIL, R., POZDÍŠEK, J., SOMMER, A., ŠIMEK, M., ZEMAN, L. Nové systémy hodnocení krmiv pro skot. Praha: AZV ČSFR, 1991. 134 s. ISBN 80-7002-022-9. ZEMAN, L., DOLEŽAL, P., KOPŘIVA, A., MRKVICOVÁ, E., PROCHÁZKOVÁ, J., RYANT, P., SKLÁDANKA, J., STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P., VESELÝ, P., ZELENKA, J. Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, s.r.o., 2006. 360 s. ISBN 80-86726-17-7. WERNER, A. ULENSTEIN, F., SCHINDLER, U., MÜLLER, L., RYSZKOWSKI, L., KEDZIOKA, A. Grundwasserneubildung und Landnutzung. Z. kulturtechnik u. Landetw., 1997, vol. 38, p. 106 113. http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home 24.2.2011 http://www.dotace.nature.cz/ppk-programy.html 25.2.2011 VII. Seznam publikací, které předcházely metodice VESELÝ, P. Pastva hospodářských zvířat ve specifických podmínkách. Náš chov. 2005. sv. 65, č. 3, s. P1--P3. ISSN 0027-8068. VESELÝ, P. Udržitelné využívání travinných ekosystémů. In Šetrné zemědělství. 2007, s. 1--7. ISBN 978-80-7375-087-9.

17 SKLÁDANKA, J. -- VESELÝ, P. Travní porost jako krajinotvorný prvek. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007. 60 s. ISBN 978-80-7375-045-9. VESELÝ, P. Specifika výživy zvířat v ekologickém zemědělství a v chráněných oblastech. In VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Výživa zvířat v ekologickém zemědělství. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, s. 4--36. ISBN 978-80-7375-065-7. VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Výnos a kvalita pastevních porostů. Zemědělec. 2007. sv. 15, č. 17, s. 10--11. ISSN 1211-3816. Pastevní chov zvířat v podmínkách cross compliance. HAVLÍČEK, Z. -- SKLÁDANKA, J. -- DOLEŽAL, P. -- CHLÁDEK, G. -- VESELÝ, P. -- RYANT, P. 2008. URBANOVÁ, P. -- VESELÝ, P. Specification of the goats grazing in the protected area. In ŠIMKO, M. -- JURÁČEK, M. -- GÁLIK, B. -- ZELINKOVÁ, G. Days of animal nutrition. Nitra: VŠP Nitra, 2008, s. 54. ISBN 978-80-552-0071-2. URBANOVÁ, P. -- VESELÝ, P. Specifikace pastvy koz v CHKO Moravský kras. In ŠIMKO, M. -- JURÁČEK, M. -- GÁLIK, B. -- ZELINKOVÁ, G. Dni výživy zvierat. Zborník príspevkov z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. 1. vyd. Nitra: SPU Nitra, 2008, s. 226--229. ISBN 978-80-552-0072-9. VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Pastva v méně příznivých oblastech. Chov oviec a kôz. 2008. sv. 27, č. 1, s. 24--26. ISSN 1336-4715. VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Pastva v méně příznivých oblastech. Zemědělec. 2008. sv. 16, č. 10, s. 12--13. ISSN 1211-3816. URBANOVÁ, P. -- VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Management pastvy koz v Moravském krasu. In VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Management travních porostů krasových oblastí. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2009, s. 62--66. ISBN 978-80-7375-323-8. VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Management travních porostů krasových oblastí. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2009. 80 s. ISBN 978-80-7375-323-8. VESELÝ, P. -- ČÁP, J. -- BORKOVCOVÁ, M. -- POSPÍŠIL, J. -- SKLÁDANKA, J. -- URBANOVÁ, P. Management využití trvalých travních porostů ve vztahu k udržitelnosti vybraných ekosystémů Moravského krasu. In VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Management travních porostů krasových oblastí. 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2009, s. 67--79. ISBN 978-80-7375-323-8. URBANOVÁ, P. -- VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. PRODUCTION POTENTIAL OF PERMANENT GRASSLAND AT THE GOAT FARM. In VII Miedzynarodowe Warsztaty Akademickie, Rolnictwo, Technika, Zdrowie i Źycie. 1. vyd. Opole_Glucholazy: Komitet Techniki Rolniczej PAN, 2009, s. 45--46. URBANOVÁ, P. -- VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. -- ČÁP, J. Výnos biomasy a nutričních látek na obnovené pastvině. [CD-ROM]. In MendelNet 09 Agro - Proceedings of International Ph.D. Students Conference. s. 1--5. ISBN 978-80-7375-352-8. URBANOVÁ, P. -- VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Diference nutriční hodnoty porostů v CHKO Moravský kras. In Sborník konference VIII. Kábrtovy dietetické dny. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, 2009, s. 93--96. ISBN 978-80-7305-065-8. VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. -- ČÁP, J. Specifikum hodnocení vegetace při pastvě ovcí a koz v CHKO Moravský kras. In Sborník konference VIII. Kábrtovy dietetické dny. 1. vyd. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně, 2009, s. 48--51. ISBN 978-80-7305-065-8. VESELÝ, P. -- SKLÁDANKA, J. Nutriční hodnota porostů na obnovené pastvině - minerální látky. In Lazarové dni výživy a veterinárnej dietetiky IX. 1. vyd. Košice: