Racionalita a volba Petr Špecián, Ph.D. Národohospodářská fakulta VŠE 1
Preference a volba Neoklasická teorie volby: dané preference (subjektivní) + daná omezení (objektivní) volba Racionální agent volí vždy nejlepší z dostupných alternativ Alternativy = (očekávané) stavy světa Racionalita = úplnost srovnání + tranzitivita + nezávislost na irelevantních alternativách (Gintis 2016, kap. 5) Racionální preference lze popsat funkcí užitku ( utilitarismus) u x > u(y) x y 2
Problémy Preference nejsou přímo pozorovatelné, lze se o nich něco dozvědět pouze zprostředkovaně Neumíme měřit intenzitu preferencí užitek není interpersonálně porovnatelný Neexistuje mechanismus, který by dokázal racionální individuální preference spolehlivě převést na racionální kolektivní preference Naplnění axiomů racionality lze v různých situacích empiricky zpochybnit 3
Suverenita spotřebitele Suverenita spotřebitele jako výchozí normativní princip neoklasické ekonomie blahobytu (Tresch 2014, 5): Spotřebitel je nejlepším soudcem toho, co je pro něho samotného dobré, a jeho preference je proto třeba brát jako autoritativní Preference, které se projevují ve spotřebitelových volbách, nevyžadují žádnou legitimizaci, nejsou zpochybňovány ( anti-paternalismus) Ekonomové tradičně hledají pouze podmínky, za nichž jsou vzácné zdroje využity tak, aby maximalizovaly blahobyt spotřebitelů 4
Kolektivní volba Problémy nakládání se vzácnými zdroji mají kolektivní rozměr Chování jednotlivců má vliv na blahobyt třetích stran externality Suverenita spotřebitele vyžaduje, že kolektivní volba musí vycházet z agregace individuálních preferencí Problém: Jak nastavit agregační mechanismus? 5
Arrowova věta o nemožnosti K. Arrow (1951) dokázal, že nemůže existovat agregační mechanismus, který by splňoval všechna následující kritéria (podle Vickrey 1960): 1. Jednohlasnost 2. Úplnost 3. Tranzitivita 4. Nezávislost na irelevantních alternativách 5. Nediktatura Jakýkoli reálný volební systém musí být v některé důležité dimenzi nedokonalý, i kdyby všechny individuální preference byly racionální 6
Pochybnosti o preferencích Jsou preference skutečně racionální? Anomálie: citlivost na způsob popisu alternativ (efekt zarámování), vliv irelevantních alternativ, významné percepční prahy, volba dominovaných alternativ, zkratkovité uvažování Je optika preferencí dostatečná pro řešení problematiky blahobytu? Snaha o (re)kardinalizaci užitku: ekonomie štěstí, capabilities approach Zaměření na determinanty sebekontroly, pozornosti, paměti, porozumění 7
Příklad: Dominované / irelevantní alternativy Zdroj: Ariely 2009, 6 8
Normativní preference Nelze-li přisuzovat normativní autoritu každé projevené preferenci, musíme řešit, které z nich jsou důvěryhodnější než jiné Varovné známky (Beshears et al. 2008, 1788-90): Pasivní volba Komplexita (vysoký počet alternativ; složité, časově vzdálené následky) Omezená osobní zkušenost (+ limitovaná zpětná vazba) Marketing Mezičasová volba (dynamicky nekonzistentní preference) 9
Libertariánský paternalismus Behaviorální ekonomie: Lidé v různých situacích vykazují tendenci k systematickým chybám v rozhodování Omezená suverenita spotřebitele: Berme vážně preference ohledně cílů, pochybujme o preferencích ohledně prostředků Libertariánský paternalismus je snaha usnadnit správné rozhodnutí s pomocí architektury volby Racionální architekt volby a potenciálně iracionální rozhodovatel Nikoli donucení, pouze pošťouchnutí (nudge) Vláda v roli architekta 10
Benevolentní architekt Pošťuchování je lépe skryté než otevřené formy donucení (regulace, daně) větší nároky na benevolenci architekta Benevolenci architekta nelze brát jako a priori zaručenou Naléhavá otázka efektivní demokratické kontroly 11
Iracionální spotřebitel racionální občan? Námitky vůči racionalitě spotřebitele platí a fortiori o racionalitě voliče: Důsledky volebních rozhodnutí jsou komplexní, vzdálené v čase, odlehlé od běžné zkušenosti Vliv jedince na výsledek voleb je zanedbatelný expresivní motivace k účasti (Brennan a Lomasky 1997) Rozhodující roli ve volbách hraje skupinová identita, Zeitgeist, náhodné šoky (Achen a Bartels 2016) Racionální iracionalita: systematically biased, low-information, high certitude beliefs (Caplan 2001, 4) 12
Jak zlepšit kolektivní rozhodování Pošťuchování i v politickém / volebním kontextu? Přímá demokracie? Deliberativní demokracie? Epistokracie? Omezená vláda? 13
Závěry I kdyby byly všechny individuální preference plně racionální, neexistuje agregační mechanismus, který by je spolehlivě převedl na racionální preference kolektivní Projevené preference ve spotřebě jsou místy iracionální, přestože zpravidla existují incentivy k racionalitě Projevené preference v politické volbě jsou iracionální tím spíš, že incentivy k racionalitě zpravidla absentují Není známo žádné snadné řešení problémů kolektivního rozhodování 14
Děkuji za pozornost To call a situation hopeless is equivalent to calling it ideal. Frank Knight Zdroje Achen, Christopher H., a Larry M. Bartels. 2016. Democracy for Realists: Why Elections Do Not Produce Responsive Government. Princeton, NJ: Princeton University Press. Ariely, Dan. 2009. Predictably Irrational: The Hidden Forces That Shape Our Decisions. HarperCollins. Arrow, Kenneth. 1951. Social Choice and Individual Values. 1. vyd. New Haven, New York, London: J. Wiley / Chapman & Hall. Beshears, John, James J. Choi, David Laibson, a Brigitte C. Madrian. 2008. How Are Preferences Revealed? Journal of Public Economics, Special Issue: Happiness and Public Economics, 92 (8): 1787 94. doi:10.1016/j.jpubeco.2008.04.010. Brennan, Geoffrey, a Loren Lomasky. 1997. Democracy and Decision: The Pure Theory of Electoral Preference. Cambridge: Cambridge University Press. Caplan, Bryan. 2001. Rational Ignorance versus Rational Irrationality. Kyklos 54 (1): 3 26. doi:10.1111/1467-6435.00138. Gintis, Herbert. 2016. Individuality and Entanglement: The Moral and Material Bases of Social Life. Princeton: Princeton University Press. Tresch, Richard W. 2014. Public Finance: A Normative Theory. 3. vyd. Academic Press. Vickrey, William. 1960. Utility, Strategy, and Social Decision Rules. The Quarterly Journal of Economics 74 (4): 507 35. doi:10.2307/1884349. 15