MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO Pedagogická fakulta Prožívání porodu Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D. Vypracovala: Soňa Božková Brno 2008 1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jsem zdroje uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Rosicích u Brna dne 20.4. 2008.. Soňa Božková 2
Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zpracování mojí diplomové práce. Zvláštní poděkování patří RNDr. Mgr. Alici Prokopové, Ph.D. za odborné vedení, rady a pomoc při zpracování diplomové práce. 3
Obsah 1. Úvod 6 2. Teoretická část 8 Vznik a vývoj těhotenství 8 Předporodní příprava 11 Přirozený porod versus klasický 11 Jak se vyvíjely názory na probíhání a vedení porodu 12 Co si vzít s sebou do porodnice 16 Přítomnost partnera nebo jiné osoby u porodu 17 Porodní plán 21 Definice porodu 23 Mechanismus porodu 26 2.7.1.Začátek porodu 26 2.7.2. První doba porodní 27 2.7.3 Druhá doba porodní 28 2.7.4. Třetí doba porodní 34 2.8. Porodní bolesti a jejich tlumení 35 2.8.1. Nefarmakologické metody 36 2.8.2. Farmakologické metody 46 2.9. Císařský řez 48 2.10. Nepravidelnosti porodu 49 2.11. Porod do vody 51 3. Praktická část 53 3.1. Můj porod 53 3.2.Výzkumná část 55 3.2.1. Porodnice Obilní trh 55 3.2.2. Dotazník 57 3.2.3. Vyhodnocení dotazníku 59 4. Diskuze 68 5. Závěr 69 4
6. Resumé 70 7. Resume 71 8. Seznam literatury 72 9. Přílohy 75 5
1. ÚVOD Téma diplomové práce Prožívání porodu jsem si vybrala záměrně, protože toto téma mohu posoudit jak z teorie a průzkumu, který jako studentka provádím, tak i jako matka dvouleté Emmy. Chci se s Vámi tedy podělit jak o praktické postřehy, tak i o nové trendy, postupy a také směr vývoje, kterým se porod, ale i předporodní a poporodní fáze ubírají. Zaměřila jsem se nejen na stránku psychologickou, ale i na exaktní poznatky z hlediska lékařské vědy. Začátek diplomové práce jsem zaměřila na období, které budoucí rodiče prožívají ještě před početím dítěte, protože vznik nového života je jistě pro každého z nás malým zázrakem a v drtivé většině i tou dlouho očekávanou radostnou událostí, proto je pro mnoho z nich první rozhodnutí počít dítě plánovaně či spontánně? Obě tyto varianty mají svoje výhody i nevýhody. Plánované těhotenství zpravidla plyne z toho, že se rodiče chtějí na početí dítěte připravit, minimalizovat rizika a přivést tak na svět zdravého potomka. Dodržují zásady zdravého životního stylu, vzájemně znají svůj zdravotní stav, vyvarují se rizik spojených s nadměrným užíváním návykových látek alkoholu, nikotinu a užíváním jiných drog. Jednou ze zásadních věcí, při přípravě plánovaného těhotenství, je i vyvarování se stresového prostředí. Díky rychle se rozvíjejícím lékařským odvětvím, jsou již dnes v celku běžná genetická vyšetření, která jsou schopna upozornit na možnost vrozených a dědičných onemocnění. Dalším častým důvodem, proč těhotenství plánovat, bývá materiální a sociální jistota. Rodiče chtějí svého potomka přivést do předem připraveného prostředí a sociální stability. Podmínkou většinou bývá zařízená domácnost, vlastní bydlení, dokončené vzdělání, stabilní příjem, kariérní růst, zajištěná podpora rodiny, ale i faktory přímo neovlivnitelné a to zdravotní stav, fyzická i duševní připravenost a zralost, ale i náboženská přesvědčení. Často si chtějí budoucí rodiče napřed společné soužití vyzkoušet, než se do všeho vrhnou naostro. Nenadálé situace jim může pomoci vyřešit manželská poradna nebo psycholog. Nutno říci, že dnešní sociální jistoty, trend doby spolu s obecným hodnotovým žebříčkem nahrává spíše tomu, že mladí lidé založení rodiny oddalují a plánují až do 6
vzdálenější budoucnosti. Okolí nám nabízí spoustu motivátorů a prožitků, které by, soudě dle všeobecně přetrvávajícího názoru, s dítětem nebylo možno absolvovat nebo by bylo dítě přinejmenším překážkou v jejich uskutečňování. Tento fakt je jedním z několika hlavních důvodů nízké porodnosti, které jsme svědky i dnes, byť v posledních cca dvou třech letech sledujeme mírný vzestup. Druhá varianta, otěhotnět tzv. neplánovaně (spontánně) se jeví na první pohled velmi romanticky. Rodiče si však vždy nemusí uvědomovat, jakou změnou projde jejich dosavadní život a jak náročná je potom výchova dítěte myšleno psychicky, fyzicky i materiálně. Ne vždy je neplánované těhotenství přivítáno s nadšením. Bohužel jsme někdy svědky otřesných osudů novorozeňat končících svůj krátký život v kontejnerech na odpadky. V tom lepším případě odložené plačící dítě v kočárku u dveří kojeneckých ústavů nebo porodnic. Ať už byly důvody matek k těmto činům jakékoliv, dítě v žádném případě nenese vinu a má právo na život. Od roku 2005 jsou v těchto situacích východiskem tzv. Babyboxy, které jsou umístěny v porodnicích. Tam může zoufalá matka dítě odložit s jistotou, že o ně bude dobře postaráno. Za jejich existence zde našlo záchranu už 11 novorozeňat. Velmi dobře si vzpomínám na okamžik, kdy se naše děťátko poprvé ohlásilo a na společné prožívání této chvíle s manželem. Právě partner je zásadní oporou nastávající maminky a sehrává velmi důležitou roli pro hladký průběh těhotenství a porodu. Společně s manželem jsme navštěvovali předporodní kurzy, kde jsme se učili správně dýchat, uvolňovat a posilovat svalstvo. Partner zde působí v roli asistenta, kdy dbá na bezpečnost matky při cvičení a také jako dočasný fyzioterapeut, kdy dostává základní průpravu o relaxační a uvolňovací masáži. Tyto přípravné kurzy lze většinou absolvovat přímo v porodnici, ve které chce žena rodit. Bývá zde i nabídka služby tzv. porodního průvodce duly. Porodní asistentka maminku detailně seznámí s prostředím porodnice a také z možností výběru druhu porodu. Je potom na matce, jestli zvolí klasický nebo některý z alternativních stylů porodu. V dnešní době velmi populární porod do vody nebo na míči nebo dokonce porod doma. Běžnou praxí je manžel nebo jiná blízká osoba u porodu. 7
2. TEORETICKÁ ČÁST 2.1. VZNIK A VÝVOJ TĚHOTENSTVÍ Prenatální vývoj je jedním ze základních pilířů ontogeneze. Lze říci, že vše souvisí se vším a to se týká i samotného početí a následného vývoje plodu. Mnohé průzkumy ukázaly souvislosti mezi matčinou psychikou, tím jak přistupovala k samotnému těhotenství, a vývojem plodu a následném porodu. Už když je plod v matčině lůně slyší své okolí a rozeznává zvuky. Sluchové orgány slouží dítěti již před početím. Dokud jsou ještě v děloze, dostávají se k nim zvuky z matčina těla: vrzání v kloubech, zvuky zažívacího traktu. Tomu všemu pak dodává rytmus silný tlukot matčina srdce. A také její hlas - matčin hlas je jedinečný, nenapodobitelný jako otisky prstů. Nenarozené dítě je navždy poznamenáno matčiným hlasem, jeho intonací, nuancemi, modulací, náladami. (Porod bez násilí). Vývoj plodu začíná oplozením, kdy dojde ke splynutí mužské pohlavní buňky spermie a ženské pohlavní buňky vajíčka. A pouze ty nejodolnější a nejlepší spermie se dostanou až k vajíčku. Po proniknutí spermie do vajíčka se vajíčko stává pro ostatní spermie nedostupné. Následuje spojení jader ženské pohlavní buňky a mužské pohlavní buňky a dochází k doplnění sady chromozomů a výměně genetické informace. Vzniká naprosto jedinečný jedinec, který má polovinu genetické informace od matky a druhou polovinu od otce. 8
Jednotlivé měsíce těhotenství 1. měsíc srdíčko tluče. Embryu začínají růst nožičky a hlavička. Dochází k vývinu očí, uší a plic a 2. měsíc Dítě už není embryem, ale plodem, Plod má již všechny orgány. Dochází k tvorbě čelisti, zoubky nejsou ještě vyvinuty, jenom zárodky. Tep plodu se udává asi 140 až 150 tepů za minutu. Mozek už vyvíjí měřitelnou elektrickou aktivitu. 3. měsíc Již se dají rozeznat prstíky děťátka, včetně nehtů. Pod stetoskopem se již dá rozeznat tlukot srdce. Plod cítí doteky a reaguje na ně. Plod se v děloze pohybuje, svírá pěstičky a zlehka hýbe hlavičkou. Dochází již k základnímu vývinu pohlavních orgánů. Ale jen velmi těžko se rozeznávají. Průměrně bývá plod dlouhý asi 10 centimetrů a váží asi 150g. 4. měsíc Plod začíná slyšet zvuky a hlasy. Nejvíce vnímá ten matčin. Dochází k obměně plodové vody. Většinou dvakrát nebo třikrát denně. Matka přibývá na váze. 5. měsíc Těhotné ženě se zvětšují prsa. Děťátko se začíná hýbat a kope. Rostou mu vlasy a oční řasy. Nyní už lze rozeznat pohlaví. 9
6. měsíc Děťátko je aktivnější. Na ultrazvuku lze pozorovat jak si hraje s palcem, podobně jako by ho sálo. Ale je to jen zdání ještě není vyvinut sací reflex. Průměrně má děťátko 30 centimetrů a váží lehce pod kilogram (900g). Pokud by došlo k předčasnému porodu, statistiky udávají 70% šanci na přežití. 7. měsíc Růst plodu je rychlejší. Rychle přibývá na váze a matka cítí jeho aktivnost. Plod již umí rozlišit dvě základní chutě, sladko a kyselo, a dochází k vývinu všech smyslů. Průměrně má něco kolem 40 centimetrů a váha je cca 1,8 kilogramů. 8. měsíc Je možno pozorovat největší nárůst mozku za celé těhotenství. Děťátko měří kolem 42 centimetrů, ale váha se rapidně zvedá na 2,3 kilogramu. Pokud by náhodou došlo k předčasnému porodu, téměř jistě přežije. 9. měsíc Průměrná délka plodu je mezi 48 a 54 centimetry a porodní váha se pohybuje od 2,8 kg do 4kg. Velikost hlavičky bývá 9,5 až 10,5 centimetrů. 10
2.2. PŘEDPORODNÍ PŘÍPRAVA 2.2.1. Přirozený porod versus klasický Samotná příprava na porod je jedna z nejdůležitějších věcí pro oba partnery. V dnešní době se klade důraz na prenatální vývoj a přípravu na porod více než kdy jindy. Pro společnost je zcela zásadní jak ženy rodí a jak děti přicházejí na svět, stejně jako je zásadní způsob s jakým dospělí přistupují k dětem (Suzanne Arms). V naší kultuře převládá strach z porodu, což ještě podporují některé předporodní kurzy. Tyto kurzy nejsou žádným vzděláváním, ale jen utužují strach z porodu. Mnohé ženy si přejí lékařský, co nejvíce řízený porod, protože mají naprosto panický strach z bolesti. Skutečná příprava k porodu otevírá mysl a v budoucí matce vyvolává nadějeplný přístup a smysl pro vyváženost, ať je její situace jakkoliv obtížná. Povzbuzuje v ní pocit vlastní hodnoty a úcty ke zrození, k životu, který v sobě nosí, i k sobě samé. Měla by rozšiřovat představu ženy o významu jejího počínání při přivádění dítěte na svět a seznámit ji s tím, co asi plod během porodu prožívá a co bude miminko - a matka - po citové a tělesné stránce potřebovat k dobrému prospívání. Prenatální výchova by měla zahrnovat informace o dlouhodobém psychickém a fyzickém významu toho, co se během porodu odehraje zejména proto, že moderní lékařství se soustřeďuje pouze na fyzickou stránku a na krátké časové období. Většina toho, co lidé potřebují vědět k vytvoření co nejlepších předpokladů pro normální přirozený porod a pro péči odpovídající potřebám rostoucího miminka, jsou informace, o kterých se v naší kultuře obvykle nemluví nebo které nejsou uznávány. Ženy by se neměly obracet jen na svůj intelekt, ale na city a odvahu. Během porodu je nejaktivnější primitivní, neverbální část mozku, a k té se, na rozdíl od emocí, nedostanou věcné údaje. Primitivní mozek uklidní dotyk, hudba a poezie, nikoliv čísla nebo logické myšlení. V kultuře, kde ženy porod většinou neuvidí, dokud jím samy neprojdou, jsou jeho vizuální obrazy obzvlášť důležité. Předvádění obrázků císařských řezů nebo jiných komplikací má však zřejmě jen nepatrný smysl. Podvědomí je prostě příliš ovlivnitelné, zejména během těhotenství, a žena takové obrazy v sobě může uchovat beze smyslu pro proporce. V těhotenství a při porodu je ovlivňována okolím, včetně 11
všech informací o porodu, které se k ní dostanou. Je proto mnohem vhodnější ukazovat ženě různé podoby normálních porodů, aby si mohla udělat představu o široké škále variant porodů "v normě". Nesmírně záleží na tom, jak rodíme a jak se narodíme. Rození je bolestivé a u většiny žen vyžaduje obrovský fyzický výkon, zvláště při prvním dítěti. Není užitečné ženám lhát o realitě porodu, užitečná však pro ně není ani výchova zveličující případné komplikace. V těhotenství žena prožívá určitá období, kdy je obzvláště přístupná poznatkům o vědomí miminka a o tom, jak uspokojovat jeho psychologické potřeby. Mateřství představuje nejen klíčovou zkušenost pro další život ženy, ale i počátek sebepojetí dítěte a jeho vnímání světa. Je zásadní změnou pro ženu, jejího partnera a rodinu. Každá žena, bez ohledu na věk a svou situaci, si zaslouží vědět, jak důležitým přetvářecím procesem může být porod a mateřství. 2.2.2. Jak se vyvíjely názory na probíhání a vedení porodu Postoje k rodící ženě, k zajištění a k průběhu samotného porodu se významně liší od jednotlivých regionů. Bez ohledu na místo či dobu nezůstává rodící žena osamocena. Rodičkám zpočátku nahodile poskytovaly pomoc starší zkušené ženy. Přítomnost zkušené a zároveň blízké osoby kladně ovlivňuje psychický stav ženy a snižuje její úzkost. Mohlo by se tedy hovořit o porodních bábách. Porodní báby jsou vlastně předchůdkyně porodních asistentek a dul. Se založením Karlovy Univerzity začíná vzdělávání porodních bab v teorii porodnické. V 16. století vznikají první knihy o porodnictví a vznikají porodní školy. Před druhou světovou válkou rodila ještě většina žen v domácím prostředí, obvykle za přítomnosti ženy zběhlé v porodnictví nebo rodinného lékaře. Ve 20. století dochází ke zdokonalování technické pomoci při porodu a tím ke snižování mateřské i novorozenecké úmrtnosti. Porody se začaly soustřeďovat do ústavů, kde byl často nutný lékařský zásah. Došlo k přeceňování významu zdravotní techniky na úkor potlačení lidského přístupu k rodičce i k jejímu dítěti. Porod byl spíše orientován na profesionální výkon než na samotné potřeby rodičky a narozeného dítěte. A nyní po dlouhé době se opět začíná na porod pohlížet jako na přirozenou událost. Ale i 12
přesto je vhodné naznačení základních potřeb rodičky. I v dnešní době je stále hodně porodů, při kterých je využita epidurální anestezie nebo císařský řez. Průzkumy ukázaly, že rodička má tendenci se chovat při porodu iracionálně (vyhledává netypické polohy, vydává atypické zvuky). A hlavní příčinou toho je, že tělo se soustřeďuje pouze na porod a nevyžaduje žádné přemýšlení. Např. domorodé ženy rodí nejčastěji v noci a vyhledávají osamocená místa bez hluku. Rodička vyhledává pro ni nejoptimálnější prostředí a vnímá je jako důvěrně známé a bezpečné. A proto se nabízí otázka, zda jsou porodnice a to co nabízí, to nejoptimálnější pro rodičku a novorozeně. Ale jestli porod doma je tou nejlepší cestou také nelze stoprocentně tvrdit. Lékaři varují, že porody doma jsou hazardem se zdravím rodičky. Ale dalo by se oponovat tím, že v některých vyspělých zemích se rodí až jedna třetina dětí doma a k žádným komplikacím a krizím nedochází. I u nás se ročně několik málo žen rozhodne porodit dítě ve zcela známém prostředí, a to doma. Nikdo jim v tomto jejich počinu nemůže zabránit. Ale může nastat problém s porodní asistentkou a její přítomností u domácího porodu. U nás je zákonem dáno, že porodní asistentka může vést porod jen ve zdravotnickém lůžkovém zařízení. Lékaři s tímto plně souhlasí. Podle francouzského porodníka Fredericka Leboyera je stávající stav porodnické péče zcela nevyhovující a stresuje jak ženu tak i dítě. Frederick Leboyer ve své publikaci z roku 1974 Porod bez násilí kritizuje prostředí porodních sálů, které je cizí a neklidné. Také poukazuje na neosobní přístup porodního zdravotnického personálu. Hluk nebo ostré osvětlení, podle jeho knihy, vyvolávají neklid u rodičky. Novorozenec je podle Leboyera stresován zejména držením za dolní končetiny a polohou hlavou dolů, změnou prostředí, přerušením pupečníku, světlem, chladem i dalšími vnucenými polohami. Právě proto novorozenec pláče a má vystrašený a úzkostný výraz. Leboyer ve svém ústavu zavedl zcela nový postup, který snižuje stresové vlivy na rodičku a na novorozence. Hlavní Leboyerovy zásady jsou: Matka musí být velice dobře a včasně psychologicky připravená na porod. Psychologická příprava má pomoci navodit citový vztah a přístup k dítěti 13
S matkou by se mělo mluvit co nejméně a všechny hovory by měly být tlumené, klidné a jemné. Dokonce po porodu dítěte by se mělo přestat zcela mluvit. Pokud je to nezbytné, tak pouze šeptat. Porodník by měl být velice trpělivý, pohybovat se a všechny úkony provádět jemně a šetrně. Porodník by měl být v psychické i fyzické pohodě, nechat si na vše dostatek času a velmi pečlivě by měl sledovat ozvy. Všechny ostatní přítomné osoby by se měly zcela jen soustředit na porod. Čas nehraje za těchto okolností žádnou roli. Okolí by se mělo naprosto ztotožnit s dítětem a vnímat každý detail. Po porodu se nesahá na hlavičku dítěte. Dítě se má uchopit v podpaží a pomalu by se mělo položit matce na břicho do polohy v klubíčku, na bříško nebo na boku. Pupečníková šňůra by se měla nechat dotepat až do konce, tím je myšleno po dobu sedmi i více minut. Je nezbytné sledovat pulsaci pupečníkové šňůry. Velice pečlivě by se mělo pozorovat dýchání dítěte po porodu. Neměla by se odsávat odcházející plícní tekutina. Měla by se sledovat barva a chování novorozeněte. Doporučuje se matce, aby provedla masáž zádíček miminka, neměla by spěchat. Masáž se provádí klidnými peristaltickými vlnami od shora dolů, ruce by se měly střídat, jedna ruka plynule navazuje na druhou. Nemělo by se vůbec mluvit. Být zcela potichu a klidu. Jakmile dotepe pupečník dojde k jeho oddělení a porodní asistentka uloží novorozence do vaničky s teplou vodou a pomalu ho pokládá do vody a velice pečlivě sleduje reakce dítěte. Dítě takto ukládá na dvakrát až na třikrát a nechává miminko ve vodě dokud se úplně neuvolní. Dítě musí být ve vodě podpíráno, to zajisti buď otec dítěte nebo porodní asistentka. Dítě se opět vyzvedne z vody opět na dvakrát až na třikrát a položí se do teplé osušky na bok. Miminku se musí stále podepírat zádíčka. Všechny končetiny 14
musí mít neomezenou možnost pohybu. Následuje ošetření pupečníku a vše probíhá za tepla a šera. Poté je dítě položeno zpět matce na břicho. Hlavičku k levému prsu, to aby slyšelo srdeční ozvy. Nechává se zcela volná možnost pohybu jak matce tak i dítěti. Velmi důležité je pozorování miminka a pokud je nutné, pomáhá se dítěti při pokusech o sání. Novorozeně je velmi jemně zabaleno do teplé pleny a zváží se a je uloženo k matce na postel. Délka dítěte se neměří ani nedochází k desinfekci očí. Po opuštění porodního sálu se matka i s novorozencem přesouvá na pokoj šestinedělí. Zde se provádí očistná koupel. Obvod hlavy dítěte a jeho délka se měří až při propouštění z nemocnice. Další odborník Michel Odent pozoroval a srovnával porody afrických žen a poté je srovnával s principy evropských porodníku a porodních asistentek. Africké ženy se snažily rodit ve stoje nebo v sedě. Oproti tomuto evropský způsob byl v leže a porod probíhal na zádech. Svoje zkušenosti a poznatky vydává v knížce Znovuzrozený porod. V této knize klade důraz na chování porodních asistentek a celého zdravotnického personálů. Všichni by měli mít na mysli hlavně dítě a matku. Sama rodička si zvolí polohu porodu, která jí nejvíce vyhovuje. Odent kriticky hodnotí přítomnost otce u porodu, Zdůvodňuje to tím, že všichni savci se snaží o izolaci během porodu. Ale pokud si to rodička přeje, měla by jí být tato možnost zcela bez problémů dovolena. Velice záleží také na prostředí, ve kterém žena rodí. Prostředí by mělo být zcela přirozené. V průběhu kontrakcí žena relaxuje v bazénku s teplou vodou, kde jsou kontrakce méně bolestivé. Rodička nemá zadržovat křik. Je nutné, aby porod proběhl v přítmí a v tichu a aby se zabránilo nepříjemné stimulaci novorozence světlem a hlukem, na kterou není připraven a kterou nepříjemně vnímá. Bezprostředně po porodu má být dítě umístěno na břicho matky, aby mohlo být v kontaktu s matkou. Důležitý je pohled z očí do očí a kontakt kůže na kůži. Ruce by měly být volné. První přisátí dítěte k prsu je jednou z nejdůležitějších věcí. Pokud nedojde k přisátí, je nutné pokusy neustále opakovat. Pupečník má být přestřižen, až 15
když dojde k zástavě jeho pulsace. Po porodu má být dítě stimulováno nejenom něžnými dotyky matky, ale také ostatních příbuzných přítomných při porodu. Je nutné minimalizovat aplikaci léků při porodu. Odent má také osobitý názor na ultrazvukové vyšetření. Ultrazvukové vyšetření má nepříznivý vliv na vztah matky a dítěte. I tito dva zkušení odborníci jistě přispěli k přehodnocení situace v porodnicích a k samotnému přístupu k rodičce a novorozeněte. U nás tyto změny nastaly až po pádu železné opony tedy v 90. letech minulého století. Porodní sály přestávají být uzavřenými prostory a žena u porodu přestává být osamocena. 2.3. CO SI VZÍT S SEBOU DO PORODNICE Nastávající maminka by si měla zabalit tašku s nejdůležitějšími potřebami, kterou bude mít nachystanou na odjezd do porodnice. Je dobré si zjistit seznam základních věcí, které nemocnice poskytuje, a které je třeba si vzít sebou. Pokud má žena bezproblémové těhotenství, stačí tak 1-2 týdny před termínem, ale lepší je být připravená šest týdnů až měsíc před termínem porodu. Alespoň ty základní věci. Zbytek může dovézt manžel nebo rodina. Doklady - občanský průkaz - těhotenskou průkazku - průkaz zdravotní pojišťovny - pokud jste se rozhodla pro dárcovství pupečníkové krve, vyplněný tiskopis - provdané maminky oddací list - svobodné maminky rodný list - rozvedené maminky rodný list, rozvodový list - ovdovělé maminky rodný list, úmrtní list manžela - cizinky pas, průkaz pojištěnce, těhotenský průkaz, dohodu o jménu dítěte 16
Maminka - hygienické potřeby - noční košile (vhodná na kojení) - vložky do podprsenky - porodnické kalhotky - župan, pantofle Miminko - jednorázové pleny - vlhčené ubrousky - oblečení na cestu domů + autosedačku Tatínek - pohodlné oblečení k porodu, pantofle - hygienické potřeby, oblečení (pokud zůstane v porodnici s partnerkou) Ostatní - videokamera, fotoaparát. Mobilní telefon - uklidňující hudba - léky, které užíváte 2.4. PŘÍTOMNOST PARTNERA NEBO JINÉ OSOBY U PORODU Přítomnost partnera u porodu V posledních letech se muži stále více dostávají do postavení průvodců svých těhotných žen. Chodí s nimi k lékaři, cvičí s nimi, na zkoušku společně prodýchávají porodní bolesti. Očekává se od nich, že půjdou se svou ženou k porodu a budou jí tam účinnou oporou. 17
Během těhotenství prochází ženy i jejich partneři změnami. Společně prožívají nové pocity, radost nad příchodem miminka budou střídat obavy. Jestliže na jedné straně existují ženy, které si neumějí představit, že by přivedly své dítě na svět bez přítomnosti otce, jsou i takové, které se naopak zmítají mezi dvěma pocity: chtějí u sebe mít někoho, aby je podpořil, ale chtějí zůstat i samy, aby zažily porod nenuceně. Křičet, pokud chtějí, neomezovat se ze strachu, že nejsou na úrovni, nebo ze strachu, že předvedou svůj obraz, který považují jen za málo lichotivý. Zatímco pro některé otce je přítomnost po boku ženy, která rodí, naprosto přirozená, v případě jiných je to povinnost, nátlak vyvíjený ze strany současné společnosti a nátlak okolí. Cítí se špatně a připadají si neobratní, dojatí příliš emotivně vyhraněnou situací, mají pocit, že jsou neužiteční a že své ženě neposkytnou velkou pomoc Pokud si partner nepřeje být u porodu nebo naopak rodička nechce přítomnost partnera u porodu mělo by se toto respektovat a mělo by platit, že oba mají stejný názor. Partner by měl být pro rodičku během porodu oporou. Měl by rodičku chválit a povzbuzovat, chválit za obrovské úsilí, pomáhat s drobnými úkony, jako např. měnit polohy během kontrakcí, masírovat záda, podávat pití a jiné. Pokud jde o vnitřní prožívání, partner by měl dodat pocit jistoty v odlišném prostředí. Společný zážitek z porodu by měl oba partnery velmi obohatit. Žena nikdy nezapomene na pocity spojené s porodem a také na svého partnera u porodu a na to, jak jí pomohl. Pomoci ženě při porodu a na vlastní oči uvidět narození miminka se řadí mezi nejkrásnější životní zážitky. Je možné, aby nastávající mamince pomáhal jen při přípravě k porodu. V případě prvorodičky to může být i sedm hodin, které u ní stráví, aby jí dělal společnost. Při čekání na porodní asistentku, která přichází jen v určitých časových intervalech, aby zkontrolovala, jak příprava pokračuje, může muž své ženě pomoci, když bude sledovat kontrakce na monitoru. Ohlásí jí konec kontrakce, aby žena věděla, že fáze uvolnění se už blíží. Jakmile je otevírání u konce a žena už leží na porodním stole, nemusí otec cítit potřebu být přítomen poslední fázi porodu. Žena nemá trvat na tom, aby viděl, jak dítě přichází na svět. Vidět vlastní ženu trpět, vidět krev, to je něco jiného než sledovat záznam porodu. Tento pohled ho může zasáhnout hlouběji, než si 18
dokážeme představit. A tak jakmile nastane chvíle vypuzení plodu, měl by mít možnost odejít. Jakmile se dítě dostane na svět, je možné pro otce dojít. Pokud chce ženě i nadále poskytovat podporu, a přesto nemá potřebu všechno vidět, zůstane v takovém případě u její hlavy a může s ní něžně hovořit. Může být užitečný tak, že jí v případě, že je požádán, přiloží kyslíkovou masku nebo jí pomůže s dechovými cvičeními. Otec tak naplňuje svůj úkol spočívající v podpoře matky, která k němu cítí důvěru. Je to čest, ale také zodpovědnost, doprovázet ženu v průběhu porodu jejího děťátka. Blízká osoba u porodu Stejnou úlohu jako manžel či partner u porodu může sehrát i jiná blízká osoba. Blízkou osobu si zvolí rodička sama, ale obecně platí, že i tato osoba by měla být obeznámena se samotným průběhem porodu a měla by být rodičce oporou a psychickou podporou po celou dobu porodu. Jinak platí co již bylo napsáno pro partnera u porodu. Dula Převzaté slovo dula pochází z řečtiny a jsou jím nazývány ženy, které pečují a pomáhají. Hlavním cílem duly je dokonale naslouchat budoucí mamince a snažit se co nejvíce porozumět jí samotné, jejím pocitům a obavám a snažit se budoucí maminku podpořit, dodat jí odvahu a dodat jí sílu a sebejistotu. Dula může pomoci nejen maminkám, ale také celé rodině prožít jedinečnou chvíli zrození beze strachu a obav. Dula je přítomna nejen při samotném porodu, ale již v průběhu těhotenství a poté v období šestinedělí. Dula se především soustřeďuje na citové potřeby ženy, dítěte i celé rodiny. Dula poskytuje psychickou, emociální a lidskou podporu. 19
V čem spočívá podpora duly: Psychická podpora rodičce i celé její rodině Doporučení o životosprávě během těhotenství Doporučení o cvičení před a po porodu Jak pečovat o sebe Zodpovídání dotazů a poskytování potřebných informací o zdravotních vyšetřeních Je zcela k dispozici budoucí mamince Osobní přítomnost u porodu Doporučení polohy při porodu a doporučení různých úlevových metod při porodu Poskytnout informace o kojení Důležitou úlohou duly je její samotná fyzická přítomnost a připravenost být kdykoli budoucí mamince k dispozici. Při samotném porodu dula pomáhá vytvořit takovou atmosféru, kdy se žena cítí bezpečně, může se uvolnit a plně se na porod soustředit. Ve prospěch přítomnosti duly u porodu hovoří výzkumy. Její přítomnost u porodu snižuje : počet císařských řezů až o 50% délku první doby porodní (fázi "otevírání") o 25% použití oxytocinu o 40% užívání léků proti bolestem o 30% použití kleští o 40% žádosti o epidurální anestezii o 60% Péče duly o matku a novorozence má i pozitivní vliv na kojení a na výskyt poporodních depresí. Dula ovšem neposkytuje zdravotnické služby. Nenahrazuje práci porodních asistentek nebo lékařů a nezasahuje do jejich kompetence, pouze s nimi spolupracuje stejně jako s otcem a dalšími členy rodiny. Hlavní náplní její 20
práce je psychická a fyzická podpora ženy během porodu. Dula doprovází ženu jak při porodu doma, tak i při porodu v nemocnici. Jaký je rozdíl mezi dulou a porodní asistentkou Porodní asistentka na rozdíl od duly absolvovala odborné zdravotnické vzdělání v oboru porodnictví, které je oficiálně garantované a uznávané státem. Porodní asistentka je zcela oprávněna samostatně pečovat o těhotnou a rodící ženu. Její vzdělání a zkušenosti rozliší odchylky od normálního průběhu porodu a těhotenství. Dula na rozdíl od porodní asistentky neumí poskytnout odbornou lékařskou pomoc. Dula je psychická pomoc a opora rodící ženy. 2.5 PORODNÍ PLÁN Průběh porodu se nedá naplánovat a žádná maminka neví, jak bude její porod probíhat. Může si však napsat seznam přání, podle kterých by mohl porod probíhat. Může si vybrat, s kým by chtěla tuto velkou událost prožít, jestli chce porod přirozený nebo s pomocí medikamentů, může si vybrat polohu, v jaké chce miminko porodit, v případě, že je porod bez komplikací. Sama se rozhodne, jestli dostane klyzma a bude oholena. Porodní plán je v podstatě seznam přání rodičky a usnadňuje komunikaci mezi rodičkou a personálem nemocnice. Porodní plán však není povinný, může si ho vytvořit jen ten, kdo o něho má opravdu zájem. Při vytváření porodního plánu se musí každá maminka zamyslet, jak by si přála, aby její porod vypadal. V literatuře nebo předporodním kurzu se nastávající maminka seznámí s jednotlivými procedurami porodu a sama si zvolí, co je pro ni příjemné a co ne. Porodní plán musí umožnit možnost výběru a postup v případě komplikací. Nejpřehlednější je rozčlenění porodního plánu podle jednotlivých fází porodu. Samostatná část plánu by měla obsahovat péči o miminko po porodu. Je dobré zajít ještě před porodem se svým plánem za porodní asistentkou a probrat jednotlivé části plánu, zda je možné je v dané porodnici uskutečnit. Porodní plán nám taky může pomoci v rozhodování o výběru porodnice. 21
Návrh porodního plánu Fáze porodu Co je potřeba uvážit - kdo bude u porodu přítomen (partner, dula, příbuzný) - bude vám vadit přítomnost studentů medicíny - chcete použít vlastní oděv První doba porodní - chcete rodit přirozeně jen s porodní asistentkou - přejete si klystýr a oholení - pomůcky, které chcete využít u porodu - přejete si prostředky tlumící bolest, jaké - v jaké poloze chcete porodit - chcete urychlit porod Druhá doba porodní - souhlasíte s nástřihem hráze - kdo přestřihne pupeční šňůru - chcete položit miminko bezprostředně po porodu na břicho Třetí doba porodní - chcete zůstat po porodu na pokoji o samotě s dítětem - kdy chcete přiložit dítě k prsu - chcete využít nadstandard 22
2.6. Definice porodu Porodem nazýváme každé ukončení těhotenství, při kterém je narozen živý novorozenec o minimální hmotnosti 500g, nebo přežije-li novorozenec i s menší hmotností alespoň 24 hodin. Známkami života novorozence se rozumí jeho dech nebo srdeční akce či pulzace pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, když pupečník nebyl ještě přerušen nebo placenta nebyla porozena. Předčasný porod: do konce 37. týdne, hmotnost 2500g Včasný porod: od 38. 42. týdne včetně Opožděný porod: po 42. týdnu (maximálně do 300 dnů od oplodňující soulože) Předčasný porod Jako předčasný porod se označuje porod před dokončeným 37. týdnem nebo porod plodu s porodní váhou menší než 2500 gramů. Jako velmi nezralé plody se označují plody vážící méně než 1500gramů a extrémně nezralé plody, které váží méně než 1000 gramů. V České republice k předčasnému porodu dochází u 5-6 % žen. Nejčastější příčinou předčasného porodu je infekce. Vyšší riziko dále hrozí u vícečetných těhotenství, kdy je děloha nadměrně napnutá, při větším množství plodové vody, vývojových vadách dělohy a nedostatečné funkci děložního hrdla. Mezi další příčiny, které mohou vést k předčasnému porodu, patří kouření, drogy, nepřiměřený pohlavní styk a psychická zátěž. Předčasný porod se může u následujících porodů opakovat. Mezi příznaky předčasného porodu patří tlak v podbřišku trvalého charakteru, bolesti v zádech a výtok z pochvy. Při vaginálním vyšetření obvykle lékař zjistí pokročilý vaginální nález. Ženu je nutné hospitalizovat. Důležitý je klid na lůžku, který je v nakloněné poloze tak, aby nohy byly výše než hlava. Monitoruje se děložní aktivita, provádí se výtěr z děložního hrdla, zda-li není přítomná infekce a vaginální ultrazvukovou sondou se provede změření děložního hrdla. Pokud je hrdlo kratší než 2 cm, je riziko předčasného porodu vysoké. Léčebně se podávají léky, které tlumí 23
děložní činnost, magnesium, popřípadě antibiotika při infekci děložního hrdla. Předčasný porod může také začít předčasným odtokem plodové vody. Důležitý je co nejrychlejší převoz těhotné do nemocnice, kde dostane nedonošený novorozenec adekvátní péči. Před transportem se rodičce podávají léky na tlumení děložní činnosti, dále hormon kůry nadledvinek, který urychlí zrání plic plodu a antibiotika. Vedení porodu záleží na poloze plodu, hmotnostním odhadu plodu a zdali jde o vícečetné těhotenství. Důvodem k císařskému řezu je plod v poloze koncem pánevním, vícečetné těhotenství, známky infekce či nedostatečné zásobení plodu Indukce porodu Indukce porodu znamená umělé vyvolání děložní činnosti za účelem ukončit těhotenství. Je to metoda preventivní, pokračování těhotenství by mohlo vést k poškození matky nebo plodu. Umělé vyvolání porodu je potřebné při: - prodlouženém těhotenství - jestliže uplynul více než týden od očekávaného data porodu. Po 38. týdnu totiž placenta stárne a zhoršuje se zásobení plodu kyslíkem. - cukrovce - porod je vhodné vyvolat ve 39. - 40. týdnu. Je zde vyšší riziko velkého plodu a s tím související hrozící váznoucí porod ramének nebo císařský řez. - odtoku plodové vody u porodu v termínu se porod začíná vyvolávat za 12-24 po odtoku plodové vody, protože hrozí nebezpečí infekce. Proto se preventivně podávají antibiotika. - dvojčatech ve 39. týdnu těhotenství, pokud je první dvojče v poloze podélné hlavičkou a druhé v poloze umožňující vaginální porod - poloze dítěte koncem pánevním - odumření plodu - zvětšujícím se rozdílu mezi velikostí plodu a délkou těhotenství, značí to špatnou funkci placenty, která nedostatečně zásobuje plod živinami, plod neroste 24
Způsoby provedení: 1. Hamiltonův hmat odloučení dolního pólu vaku blan při vaginálním vyšetření, které vede k uvolnění hormonu prostaglandinu, který způsobuje nazrávání děložního hrdla. 2. Dilapan S tyčinka, která se zavede do děložního hrdla, nasává z okolní tkáně vodu, zvětšuje svůj průměr a rozšiřuje děložní hrdlo, což vede opět k uvolňování hormonu prostaglandinu. 3. Dirupce vaku blan uměle vyvolaný odtok plodové vody při pokročilém vaginálním nálezu. 4. Do pochvy se vpraví tableta nebo gel obsahující hormon prostaglandin. 5. Pomocí infuze podaný hormon Oxytocin, který vyvolává děložní stahy. Podmínkou je, že plodová voda již odtekla. Spouštěcí mechanismy porodu Je známa celá řada spouštěcích mechanismů porodu, ale co je určujícím spouštěcím mechanismem lze jen těžko definovat. Zda je to signál ženy či dítěte. Toto je výčet jen některých příznaků nastávajícího porodu Zesílení aktivity děložních svalů a zrání děložního hrdla Odchod hlenové zátky Odtok plodové vody Pravidelné zesilující děložní stahy Další příznaky 25
2.7. Mechanismus porodu 2.7.1. Začátek porodu Organismus se na porod připravuje už několik týdnů před samotným porodem, než rodička pocítí první kontrakce. Tělo se na tuto velkou událost připravuje různými způsoby, které rodička může, ale i nemusí zaregistrovat. I když tyto přípravné procesy necítí, nebo si jich nevšimne, dějí se. A i když tyto příznaky mohou signalizovat, že co nevidět začne porod, neexistuje žádný časový harmonogram, který by mělo tělo dodržovat. Jednou z prvních příprav na porod je zvýšení celkového objemu cirkulující krve, což může způsobit mírné opuchnutí. Rodičky se v tomto období cítí opuchle a jako nafouknutý balón. Tělo se tímto připravuje na ztrátu krve při porodu a dělá si zásoby před samotným porodem. Další přípravnou fází jsou nepravidelné stahy na konci těhotenství, takzvané tréninkové kontrakce, nazývané i Braxton-Hicksovy. Tyto kontrakce jsou velice důležité pro svaly dělohy, aby podaly dobrý výkon během nadcházejícího porodu. Některé ženy při nich pociťují mírnou bolest, ale pro většinu je nepravidelné tuhnutí bříška bezbolestné. Někdy může toto trénování trvat i několik hodin, případně se může opakovat v pravidelných intervalech během několika dnů. Některé budoucí maminky to může zmást a vyvolat dojem, že jde o opravdový porod. Někteří to nazývají falešným porodem, ale lepší název by byl "předporod", neboť tělo dolaďuje formu a tvrdě na sobě pracuje před velkým výkonem. Rodička také může pozorovat, že prsa jí začínají ve zvýšené míře produkovat hustou žlutou tekutinu, nazývanou kolostrum. To bude první jídlo miminka. Největší význam kolostra je v tom, že dodává děťátku obranné látky z matčina imunitního systému na ochranu před nákazou v prvních dnech jeho života. Odchod hlenové zátky některé ženy zaznamenají, ale některé zas vůbec netuší, že se jim něco takového stalo. Hlenová zátka je našedivělý sekret (může být s příměsí krve), který uzavírá hrdlo dělohy a ochraňuje těhotenství. Mnoho žen nejprve neumí přesně definovat svůj stav, jen mají pocit nebo obavu, že se s nimi něco děje. 26
Nástup kontrakcí Kontrakce může rodička ze začátku pociťovat jen jako bolest v zádech nebo tuhnutí okolo pánve a bude složité je rozpoznat od tréninkových Braxton-Hicksových kontrakcí. Může se stát, že občasné cvičné tuhnutí bříška plynule přejde do pravidelných kontrakcí. Při této příležitosti může překvapit i mírný průjem, poněvadž se začíná vevnitř vše hýbat a tělo začne se samočištěním. To vše může znamenat, že již začíná porod, ale jen čas ukáže, jak se vše dále vyvine. V ideálním případě se kontrakce začnou postupně prodlužovat a interval mezi nimi zkracovat. Pokud má rodička jednu kontrakci každých pět minut a její trvání je mezi 30 až 60 sekundami a tento stav trvá okolo dvou hodin, je téměř jisté, že začal porod. Prasknutí plodových obalů a odtok plodové vody Pokud dojde k prasknutí plodových obalů a plodová voda odteče, tělo se chystá na samotný porod. Rodička ucítí jako by v ní něco šplouchlo a následně z ní něco pomalu vytéká. Věci se už opravdu daly do pohybu a rodička si může být jista, že se věci daly do pohybu. Porod si vyžaduje maximální psychický i fyzický výkon během několika hodin, které se někdy zdají nekonečné. Při prvním porodu může celý proces trvat až 18 hodin a více. Porod má obvykle svou přípravnou fázi, po které následují tři další fáze: 1. doba porodní, nazývaná také otevírací 2. doba porodní, nazývaná také vypuzovací - porod miminka 3. doba porodní - porod placenty. 2.7.2. První doba porodní Během první fáze porodu se tělo všemožně připravuje na porod děťátka. Děložní hrdlo se postupně zkracuje a rozšiřuje, dokud není roztaženo na 10 cm, tedy dokud není tak prostorné, že jím může projít hlavička děťátka. Tento proces může trvat od 7 do 12 hodin, v některých případech i více. Vyžaduje to silnou výdrž, 27
protože děložní hrdlo se musí dostatečně otevřít a jediný způsob, jak ho otevřít, je mít pravidelné kontrakce. Bolest může ze začátku připomínat menstruační bolesti, které postupně zesilují. Kontrakce postupně výrazně nabírají na intenzitě, až bude otevření přibližně na 5-6 cm. V tuto chvíli většina rodiček začne přemýšlet o nějakém způsobu utlumení bolesti. Na výběr jsou různé druhy tlumení bolesti (teplá voda, masáž, chůze, pohyby, hudba, aromaterapie, akupresura nebo gymnastický balón, až po přístroje a samozřejmě léky). Některé ženy to zvládnou jen s minimálním tišením bolesti, jiné využijí všechny dostupné formy, které jsou na daném místě k dispozici. Podstata této první části porodu je odevzdat se porodnímu procesu a umožnit kontrakcím dělat si svou práci. S bolestí se při porodu musí počítat, bez ní to jednoduše nejde, je jeho neodmyslitelnou součástí. Slovní spojení bezbolestný porod v praxi neexistuje. Velice důležitá je v této fázi hydratace organismu, proto je důležité v malých doušcích popíjet vodu. Také by už v této chvíli měl být u rodičky porodní partner či partnerka. Ke konci první doby se může dostavit pocit, že je toho už na rodičku příliš mnoho. Může se stát, že rodička začne křičet nebo volat o pomoc nebo se mohou dostavit pocity paniky a beznaděje. Tato část se nazývá přechodná doba a blíží se finále. 2.7.3. Druhá doba porodní Ve druhé fázi se rodička ocitne, jakmile je děložní hrdlo otevřené tak, že přes něj může projít hlavička děťátka a posunout se dále do porodního kanálu. Samotná druhá doba mívá různé trvání a počítá se od průchodu hlavičky děložním hrdlem po porod děťátka na svět. V těchto chvílích se pociťuje velmi silná potřeba tlačit, přičemž rodička může i mírně krvácet, pokud došlo při průchodu hlavičky k trhlinám na děložním hrdle. V určitém momentě se dostaví pocit tlaku na konečník. Je to způsobené tlakem hlavičky dítěte na nervy signalizující tělu vyprazdňování. Je to důležitá informace o tom, že miminko se posunulo níže a bude co nevidět venku. Většina rodiček se obává toho,že pří porodu dojde k vyloučení stolice, ale je to úplně přirozené a personál s tím má zkušenosti. Rodička by měla tlačit během kontrakce, kdy tělo stahuje. Některým ženám vyhovuje, pokud v té samé chvíli zadrží dech a 28
zatlačí. Jiné zase nepotřebují zadržovat dech a lépe se jim tlačí při výdechu s otevřenými ústy. V momentě, kdy žena porodí hlavičku, má za sebou tu nejtěžší část. U některých žen dojde k natrhnutí perinea, nebo jim lékař udělá epiziotomii - nástřih hráze pro zvětšení prostoru pro průchod hlavičky. Episiotomie Episiotomie je nástřih hráze mezi pochvou a konečníkem, kterým se rozšíří vaginální otvor. Provádí se ve druhé době porodní na vrcholu kontrakce, kdy je hráz tlakem hlavičky maximálně napnutá. Episiotomie se provádí šikmo do strany.episiotomie se neprovádí rutinně, ale v indikovaných případech, aby se předešlo komplikacím. Episiotomii je nutné provést v těchto případech: - rodí-li se dítě koncem pánevním - jde-li o předčasný porod - má-li plod dýchací potíže - jde-li o velký plod - při klešťovém porodu - nedokáže-li rodička kontrolovat tlačení - pokud má rodička vysokou pevnou hráz Po porodu placenty se zkontrolují porodní cesty. V některých případech, zejména při porodu velkého plodu, při abnormální poloze plodu, operativním porodu či pokud rodička nespolupracuje, může dojít k poranění děložního hrdla, pochvy i hráze, a to i po provedení nástřihu hráze. U žen, které v těhotenství často trpí poševními infekcemi, je sliznice křehčí a snadněji se při porodu poraní. Všechna poranění se ošetřují v lokální anestezii. Při nástřihu hráze, ale může dojít ke zhoršenému hojení, otoku, zánětu nebo samovolnému úniku moči. Episiotomii lze také předejít prováděním masáže hráze a 29
to 6-8 týdnů před porodem. Na dnešním trhu existuje řada přípravků na masáže hráze, ale lze použít i dětský či olivový olej. Lze použít i tzv. Kegelovy cviky na posílení pánevního dna, které se při porodu více uvolní. Rytmicky se stahují svaly poševního vchodu. Hned po porodu hlavičky lékař zkontroluje, zda nemá děťátko okolo krku omotanou pupeční šňůru (výskyt je u třetiny narozených dětí) a jemně mu ji dá dolů. Zbytek děťátka vyklouzne skoro sám. Poslední zatlačení a miminko už leží v rukou lékaře či porodní asistentky, kteří ho položí mamince na bříško, případně vloží do náruče. Čerstvě narozené miminko není žádný čisťounký růžovoučký uzlíček. Zpočátku vypadá nafialověle, má mírně zdeformovanou hlavu, je pokryté slizkým mázkem a stéká po něm krev. V některých porodnicích pokládají miminko rodičkám na břicho nebo do náruče před tím, než se přestřihne pupeční šňůru, v jiných ihned po jejím přestřižení a stále ještě existují takové nemocnice, kde se dítě hned odnáší ze sálu. Položení miminka na bříško matky není samoúčelné. Jednak je tu hledisko psychologické - časný kontakt povzbuzuje maminku i její dítě, aby se vzájemně seznámili. Novorozenec se musí vyrovnat s jiným prostředím, než na jaké byl doteď zvyklý - a právě vlastní maminka mu může všechno ulehčit. Má dobře vyvinutý hmat a dotyk kůže je mu příjemný. Má také dobře vyvinutý čich a vůně matky ho uklidňuje. Slyší a má se za to, že dokáže rozeznat hlas své matky. Se zrakem je to už horší, vidí asi na dvacet centimetrů. Navíc se po porodu na dětech začínají usazovat bakterie, takže je výhodnější, když je v kontaktu s kůží vlastní matky a přebírá její bakterie, než kdyby se na něj nalepily bakterie nemocniční. Pupeční šňůra se může přestřihnout ihned po narození, tzn. po prvním nádechu dítěte, nicméně pokud neexistují žádné problémy ze strany matky ani miminka (např. rozdílný RH faktor), je možné s tím vyčkat, než pupečník dotepe (cca 2-4 minuty). Pokud si rodička přeje vyčkat (tento postup je doporučen i Světovou zdravotnickou organizací), tak by jí tak mělo být umožněno. Pupeční šňůra ztrácí po porodu svůj význam, odstřižený pahýl postupně uschne a odpadne. Neobsahuje nervy, takže přestřižení není bolestivé. Pupečník se směrem k miminku pevně převáže nebo zasvorkuje, taktéž se provede směrem k placentě a v místě mezi oběma body se přestřihne. V některých porodnicích se tohoto úkolu mohou zhostit tatínkové. Poté se povolí zasvorkování směrem od placenty a nabere se do zkumavek krev na různá vyšetření například měl-li plod 30
během porodu problémy s kyslíkem, je možné z vyšetření zjistit složení krevních plynů, při RH imunizaci se zjišťuje krevní skupina dítěte nebo je možné darovat pupečníkovou krev. Poté následuje první ošetření novorozence. To se provádí buď na vyhřívaném novorozeneckém lůžku a matka může během porodu placenty či kontroly porodních cest a ošetření případného poranění sledovat, co se s miminkem děje, nebo se děťátko odnáší na speciální box, který už rodička nevidí. Odběr pupečníkové krve Pupečníková krev je krví novorozence, která zůstane po přerušení pupečníku v placentě. Krvetvorné buňky z pupečníkové krve lze použít při transplantaci jako náhrada za poškozené nebo zničené buňky kostní dřeně. Dnes se transplantace krvetvorných buněk používá při léčbě mnoha onemocnění. Úspěšná transplantace závisí na tom, zda se najde vhodný náhradní zdroj krvetvorných buněk. Nejlepším zdrojem krvetvorných buněk je proto vlastní pupečníková krev, kdy nehrozí riziko potransplantační reakce. Pupečníková krev se odebírá po narození dítěte a po přestřižení pupeční šňůry. V době odběru pupečníkové krve je už dítě v péči dětského lékaře nebo sestry. Odběr se vykonává přes pupečník než se porodí placenta. Asi 97 % pupečníkové krve se nachází v placentě a asi 3 % v pupečníku. Z tohoto důvodu by bylo přesnější označení placentární krev. Po přestřižení pupeční šňůry se krev v placentě rychle sráží a odběr musí být vykonán okamžitě. Placenta a pupečník jsou vlastními orgány dítěte a zabezpečují v průběhu těhotenství spojení s dělohou. Odběr pupečníkové krve je bezbolestný i pro matku. Průměrně se odebere 90 ml pupečníkové krve z placenty. Čím větší množství se odebere, tím větší počet zárodečných buněk lze uchovat. Pupečníková krev musí zůstat sterilní. Existuje zde velké riziko, že se pupečníková krev při odběru kontaminuje bakteriemi. Proto se doporučuje pupečník opláchnout a vydezinfikovat. Při správně vykonaném odběru je riziko kontaminace minimální. Pupečníkovou krev lze odebrat i v nestandardních situacích jako je předčasný porod, porod po termínu, při porodu sekcí nebo při porodu do vody. Rovněž není 31
překážkou odběru ani epidurální anestezie, užívání léčiv anebo cukrovka. Odběr není možný, pokud je matka nakažena virem HIV nebo má-li aktivní hepatitidu B a C. Někdy se stává, že při komplikovaném porodu nemá porodník dostatek času na odběr pupečníkové krve. Porodník vždy musí myslet především na zdraví rodičky a novorozence. Pupečníková krev se odebírá po narození dítěte a přestřižení pupečníku. Pupečníková krev se může zpracovávat různými způsoby. Většina laboratoří se snaží izolovat pouze zárodečné buňky. Po zpracování se transplantát zmrazí a uskladní v tekutém dusíku nebo v jeho párách při teplotě přibližně -196 C. Takto uskladněný může být mnoho desítek let. Pupečníková krev obsahuje kromě krvetvorných buněk i zárodečné buňky schopné se diferencovat také na jiné typy buněk např.: - buňky produkující inzulín - transplantace těchto buněk by umožnila vyléčit pacienty s cukrovkou. - mozkové buňky - u některých onemocnění mozku, jako je např. Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba, může transplantace těchto buněk obnovit poškozené funkce mozku - buňky srdečního svalu - po infarktu myokardu se na místě infarktu vytvoří jizva, která je, v porovnání se zdravým srdečním svalem, méněcenná. Náhradou jizvy za buňky srdečního svalu by bylo možné obnovit pevnost a sílu srdce Ale až budoucnost ukáže skutečnou možnost využití pupečníkové krve v praxi. První ošetření novorozence provádí sestra a je zahrnuto toto: Miminko se otře zahřátou sterilní plenou Ošetří se pupeční pahýl - zbytek pupečníku se podváže cca 2 cm od úponu, dezinfikuje se a sterilně se kryje. Tímto se předchází případné infekci Poté nastává měření a vážení - novorozeně se váží nahé, většinou na digitální váze. Délka se měří v cm a pro přesnost se dítěti natáhnou nožičky. Právě pro 32
to natahování se v některých porodnicích od měření po porodu upustilo a děťátko se měří až při propuštění (případně až u svého obvodního pediatra) Také se měří tělesná teplota v zadečku Následuje označení dítěte, toto se provádí různě, podle zvyklostí oddělení. Většinou se na stehno miminka Gentianovou violetí napíše příjmení miminka, někdy se na hrudníčku označí číslem, navíc dostane miminko i maminka náramek se stejným číslem Aplikace vitamín K - Kanavitu se podává injekčně jako prevence krvácení. Aplikuje se do stehna, někdy se podává i druhá dávka před propuštěním z nemocnice Obě očka miminka se vykapou Opthtalmo-Septonexem, což působí jako prevence hnisavého zánětu spojivek. Nákaza by se mohla do očí zanést při průchodu porodními cestami A na závěr ošetření se dá miminku plena (často se napoprvé dává plena hadrová, i když se jinak používají pleny papírové - to proto, že v hadrové pleně je lépe vidět, zda se již miminko poprvé vyčůralo), oblékne se a zabalí do vyhřáté peřinky. Celé ošetření může trvat asi tak deset minut. Současně s tím vším se ještě hodnotí tzv. APGAR SCORE - v první, páté a desáté minutě se sleduje puls, dech, svalové napětí, reakce na podráždění a zabarvení kůže miminka. Za každý ze sledovaných faktorů dítě dostává 0-2 body, přičemž čím víc jich dostane, tím lépe. V ideálním případě hned v první minutě dosáhne 8-10 bodů, naopak získá-li méně jak 4 body, ocitá se vážném ohrožení života a musí být zahájena patřičná léčba (resuscitace). Je-li bodově mezi těmito hodnotami, často bývá nutné mu nějak pomoci - třeba krátkodobým podáváním kyslíku. Ne vždy nízký počet bodů musí znamenat, že miminko trpělo nedostatkem kyslíku - může být pouze utlumeno léky, které matka během porodu dostala. V páté minutě by měl být zdravotní stav vylepšen a v desáté už většina dětí dosahuje normální hodnoty. Nyní má dítě za sebou zhruba první čtvrthodinku života a už je třeba ho přiložit matce k prsu. Teoreticky je to možné ještě před prvním ošetřením, ale většinou se tak děje až po něm. Porodní asistentka nebo dětská sestra pomůže miminko přiložit. 33