ZÁKLADY KOMERČNÍHO BANKOVNICTVÍ (Texty pro distanční studium)

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA ZÁKLADY KOMERČNÍHO BANKOVNICTVÍ (Texty pro distanční studium) Ing. DANA FORIŠKOVÁ, Ph.D. OSTRAVA 2008

Učební text byl vypracován s finanční podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Je jedním z výstupů projektu Podnikatelská výchova v přípravě učitelů středních odborných škol, CZ.04.1.03/3.2.15.3/0405, řešeném na Ostravská univerzitě v Ostravě. 2

OBSAH 1 BANKOVNÍ SYSTÉM... 1 1.1 Vymezení bankovního systému... 1 1.2 Uspořádání bankovního systému... 1 1.3 Historie a současnost českého bankovního sektoru... 5 1.4 Hustota bankovní sítě v zahraničí a v České republice... 8 1.5 Trendy v bankovnictví... 9 2 CENTRÁLNÍ BANKA... 13 2.1 Postavení a funkce centrální banky... 13 2.1 Postavení a funkce centrální banky... 13 2.1.1 Vznik centrálních bank... 13 2.2 Hlavní cíle centrální banky (ČNB)... 14 3 KOMERČNÍ BANKY... 17 3.1 Charakteristika banky... 17 3.2 Vznik a zánik bankovní licence (Kriteria autorizace)... 18 3.3 Jednotná bankovní licence (JBL) - Bankovnictví jednotného trhu... 19 3.4 Organizační struktura banky a provozní požadavky... 23 3.5 Zásady bankovní činnosti... 24 3.6 Základní funkce bank... 25 4 SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ... 28 4.1 Systematizace bankovních produktů... 28 4.1 Systematizace bankovních produktů... 28 4.2 ÚROKOVÉ SAZBY... 30 5. PASIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY BANKY... 32 3

5.1 Pasivní bankovní obchody... 32 5.2 Druhy depozitních bankovních produktů... 37 5.3 Depozitní politika bank... 46 6. BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY... 48 6.1 Charakteristika aktivních bankovních obchodů... 48 6.2 Členění bankovních úvěrových produktů... 49 6.3 Poskytování úvěrů...50 6.4 Úročení úvěrů... 51 6.5 Splácení úvěrů... 51 6.6 Systematizace úvěrových produktů... 52 7. PLATEBNÍ STYK... 61 7.1 Charakteristika platebního styku... 61 7.2 Hotovostní platební styk... 63 7.3 Šeky... 64 7.4 Platební karty... 69 7.5 Bezhotovostní platební styk... 77 7.6 Nástroje bezhotovostního platebního styku... 78 7.7 Směnky... 80 7.8 Platební systémy... 84 7.9 Finanční arbitr... 91 8. ELEKTRONICKÉ BANKOVNICTVÍ... 93 8.1 Charakteristika elektronického bankovnictví... 93 8.2 Telefonní bankovnictví... 94 8.3 Internetové bankovnictví... 95 8.4 Bezpečnost... 96 8.5 Elektronické obchodování... 98 4

1 BANKOVNÍ SYSTÉM CÍL KAPITOLY: - bankovní systém a jeho struktura, - historie bankovnictví v ČR, - bankovní síť v ČR a ve světě, - směry vývoje bankovního sektoru. OSNOVA KAPITOLY: 1.1 Vymezení bankovního systému 1.2 Uspořádání bankovního systému 1.3 Historie a současnost českého bankovního sektoru 1.4 Hustota bankovní sítě v zahraničí a v České republice 1.5 Trendy v bankovnictví 1.1 VYMEZENÍ BANKOVNÍHO SYSTÉMU Bankovní systém můžeme definovat jako souhrn všech bankovních institucí v daném státě, jejich vzájemné vztahy a vazby k okolí. V užším pojetí bankovní systém představuje pouze instituce, které se řídí zákonem o bankách, v širším pojetí se do tohoto systému zahrnují i další finanční instituce. Bankovní systém tvoří dvě vzájemně propojené složky: - institucionální představuje jednotlivé banky, které jsou zde členěny podle hlavní náplně své činnosti. Mohou zde patřit např. hypoteční banky, stavební spořitelny, rozvojové banky, spořitelní banky, zemědělské banky, městské a komunální banky, investiční banky a bankovní holdingové společnosti, - funkční znamená způsob uspořádání vztahů mezi jednotlivými bankami na daném území. V této souvislosti rozdělujeme bankovní systém na jednostupňový a dvoustupňový. 1.2 USPOŘÁDÁNÍ BANKOVNÍHO SYSTÉMU Uspořádání bankovního systému můžeme provést dle těchto pravidel: 1) Podle institucionálního oddělení centrální banky, se svými makroekonomickými funkcemi, od obchodních bank na jednostupňový nebo dvoustupňový bankovní systém. 1

2) Podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění klasických obchodů komerčního bankovnictví nebo k provádění investičních bankovních obchodů na systém univerzálního, odděleného a smíšeného bankovnictví. 3) Podle možnosti uložení finančních prostředků klientem ve formě depozit depozitní a nedepozitní finanční instituce. V jednostupňovém bankovním systému existuje pouze jediná banka, hovoří se o tzv. centrální bance. Historicky tento systém předchází systému dvoustupňovému. Působí zde i jiné banky, které jsou však specializované na předem velmi úzce vymezený rozsah činnosti a jsou závislé na rozhodnutí centrální banky, nemohou samy podnikat. V tomto systému se liší postavení bank, včetně centrální banky od postavení bank ve dvoustupňovém bankovním systému. Jednostupňové bankovní systémy se vyskytují v netržních ekonomikách, zejména v centrálně plánovaných ekonomikách. Tím, že existuje pouze jediná banka, bývá tento systém označován jako systém monobanky. V jednostupňovém bankovním systému se nachází velmi malý počet bank, nefunguje zde příliš velká konkurence. Cílem bank není dosažení zisku, ale pouze splnění ukazatelů, který jim stanovuje plán stanovený z centra a tudíž banky fungují bez ohledu na výsledky hospodaření, ale bankrot bank není možný. Proto jednostupňové bankovní systémy nefungují příliš efektivně. Státní sféra (podniky) požaduje úvěry bez ohledu na jejich návratnost, peníze jsou pouze zprostředkovatele hmotných toků a tím dochází k narušení peněžní rovnováhy v ekonomice. Jednostupňový bankovní systém fungoval i v československé ekonomice od roku 1950 do roku 1989, ale i v ostatních komunistických zemích. Dvoustupňový systém je založen na oddělení makroekonomické funkce, kterou zabezpečuje centrální banka a mikroekonomické funkce, která je doménou obchodních, nebo-li komerčních bank. Centrální banky neúvěrují podnikatelské subjekty a neřídí přímo činnost komerčních bank, pouze stanovují pravidla vstupu do bankovnictví a pravidla obezřetného chování. Komerční banky provádějí operace s finančními prostředky za účelem dosažení zisku a ve vymezeném prostředí, které je dáno bankovními regulacemi a pravidly obezřetného podnikání bank. V tomto systému se vyskytuje větší množství bank s různým zaměřením. Banky jsou zcela samostatné podnikatelské subjekty a existuje možnost krachu banky. Systém má oligopolní strukturu, tzn. že z hlediska podílu na trhu dominuje několik málo velkobank. Je to 2

moderní liberální bankovní systém. Tento bankovní systém funguje v rámci zemí EU a ČR. Dvoustupňové bankovní systémy se odlišují v několika směrech, přičemž v každé ekonomice mohou fungovat jiné systémy. První odlišností je možnost provádět operace s akciemi nebo emisními obchody. Podle tohoto kritéria rozlišujeme univerzální bankovní systém a specializovaný bankovní systém. V univerzálním bankovním systému banky provádějí operace jak investičního tak i obchodního bankovnictví. Univerzální bankovnictví je charakteristické oligopolní strukturou na bankovních trzích, k čemuž přispívá kapitálové propojení s menšími bankami. Předností univerzálního bankovního systému je poskytování rozmanitých bankovních služeb u jedné banky. Na jedné straně vzniká možnost dosahování úspor nákladů a času klientů, na straně druhé umožňuje diverzifikaci činností vedoucích ke snižování bankovního rizika a zvyšování rentability. Pro univerzální bankovnictví je typická hustá pobočková síť. Tento systém funguje i v ČR. Ve specializovaném bankovním systému je striktně odděleno investiční a obchodní bankovnictví. Komerční banky, které přijímají vklady od široké veřejnosti nesmějí provádět obchody s akciemi a naopak. Specializovaný bankovní systém umožňuje nabídnout svým klientům kvalitnější služby a rovněž vtahy ke klientům bývají na lepší úrovni než u univerzálního bankovního systému. Výhodou specializovaného bankovního systému mohou být bankovní náklady, které u specializované banky nejsou tak vysoké, jako u univerzálního bankovnictví. Nevýhodou tohoto systému je nižší konkurenceschopnost bank a výskyt větší možnosti odebrání bankovní licence. Banky se ve vyspělých ekonomikách více specializují na poskytování univerzálních bankovních služeb, přičemž v současné době bankám roste konkurence v podobě nebankovních institucí, které nabízejí specializované bankovní produkty. Druhou odlišností je otevřenost bankovního systému vůči zahraničním bankám. Na základě tohoto kritéria rozdělujeme dvoustupňový bankovní systém na vysoce otevřený a málo otevřený. V Evropské unii existují stejné podmínky pro zakládání bank a poboček bank z členských zemí na základě jednotné bankovní licence, přičemž v ČR v současné době funguje vysoce otevřený bankovní systém. Třetí odlišností dvoustupňového bankovního stému je uspořádání bank vycházející z tradic, zákonodárství a bankovních předpisů země. Může mít formu pobočkovou, unitární nebo 3

propojenou. Pobočkový bankovní systém znamená, že na daném území existuje málo bank a hodně poboček. Opakem je unitární systém, kde na daném území funguje hodně bank a málo poboček. Propojený bankovní systém představuje relativně hodně bank, které jsou propojeny vlastnickými vztahy. Fúze a akvizice vedou ke vzniku propojeného bankovního systému. Příkladem vlastnického propojování je ovládnutí německé bankovní dvojky HVB největší italskou bankou UniCredit, která již ovládá Živnobanku. UniCredit tím posílil pozice ve střední Evropě. V rámci historicky největší fúze dvou bank z různých zemí v hodnotě asi 20 miliard eur vznikne devátá největší evropská banka s tržní hodnotou okolo 49 miliard eur. Tabulka č. 1 představuje největší banky v Evropě dle hodnoty kapitálu Tier 1 1 a celkové velikosti aktiv. Tabulka č. 1: TOP 100 bank střední a východní Evropy (údaje k 31.12.2004 v mld.) Banka Kapitál Tier 1 Velikost aktiv USD změna v % pořadí USD změna v % 1. National Saving Comm.Bank, Maďarsko 2158 89,1 4 23 087 18,5 2. Bank Pekaa, Polsko 1938-1,9 6 19 841-5,8 3. PKO Bank Poslki 1865 14,3 1 29 405 4,2 4. Česká spořitelna, ČR 1785 11,5 3 25 951 4,8 5. Bank BPH, Polsko 1865 14,3 1 29 405 4,2 6. Bank Handlovy w Warszawi, Polsko 1521 2,9 11 11 352-0,3 7. ČSOB, ČR 1421-9,9 2 27 421 1,1 8. Komerční banka, ČR 1312 5,8 5 20 580 0,8 9. Banca Comerciala Romana, Rumunsko 1231 16,0 16 8693 30,2 10. Hansbank Group, Estonsko 1037 21,5 12 11 211 28,3 23. HVB Banka Czech Republic, ČR 505 6,3 21 7393 10,0 25. GE Money Bank, ČR 469 20,9 45 2592 0,3 32. Citibank, ČR 303 15,1 38 3393 8,5 65. Živnostenská banka, ČR 128 8,8 53 2092-4,5 68. Reiffeisenbank, ČR 119 9,8 41 2826 2,0 89. BAWAG Bank CZ, ČR 79 0,2 81 946 50,5 Zdroj: Bankovnictví č.12/2005 Finanční instituce působící v bankovním systému můžeme také členit na základě toho, zda umožňují svým klientům uložit volné finanční prostředky ve formě depozit na požádání, úsporných účtů nebo jim tuto možnost nenabízejí. Do depozitních finančních institucí zařazujeme i spořitelní a úvěrní družstva. V rámci širšího pojetí bankovní soustavy mohou na daném teritoriu působit i finanční instituce, které nejsou bankami a institucemi depozitního charakteru (pojišťovny, obchodníci s cennými papíry, investiční a penzijní fondy, leasingové společnosti). Ale i tyto instituce přijímají od klientů volné finanční zdroje, které jim zhodnocují, avšak neřídí se zákonem o bankách a úvěrových družstvech. 1 Specificky vymezená část kapitálu konsolidačního celku. Je tvořen splaceným základním kapitálem, splaceným emisním ážiem, povinnými a ostatními rezervními fondy, nerozděleným ziskem, atd. 4

1.3 HISTORIE A SOUČASNOST ČESKÉHO BANKOVNÍHO SEKTORU První banky na území České republiky vznikaly na počátku 19. století. V roce 1824 byla založena Česká spořitelna v Praze a od tohoto data začaly postupně vznikat další nové banky. Úspěšný rozvoj byl poznamenán burzovním krachem ve Vídni v roce 1873, který samozřejmě zasáhl i pražský peněžní a kapitálový trh. Rok 1918 silně ovlivnil vývoj českého bankovního sektoru. Byly přijaty nové zákony o fungování nové měny, založení bank a založení centrální banky. V první republice patřila československá koruna k nejpevnějším měnám na světě a to zejména prozíravosti prvního ministra financí Aloise Rašína, který svou reformou zabránil útoku hyperinflační vlny, která po první světové válce zasáhla všechny okolní země. Dalším mezníkem ve vývoji české bankovní soustavy byla druhá světová válka, která znamenala snížení počtu bank na Československém území. Tento vývoj pokračoval i po roce 1945, kdy došlo ke znárodnění bank. Na základě zákona č. 38/1948 Sb. byla zřízena Národní banka Československá, která měla za úkol vydávat bankovky a spravovat měnu. Tato banka operovala do roku 1950, kdy byla zrušena a na základě zákona č. 31/1950 Sb. byla založena Státní banka československá. Do roku 1990 existovalo na území ČSFR 5 bank (Státní banka Československá, Česká státní spořitelna, Československá obchodní banka, Investiční banka, Živnostenská banka). Změny v politicko-ekonomickém prostředí v druhé polovině 80. let dorazily do ČSFR velmi pozvolna a tudíž i změny v bankovním systému začaly být připravovány v socialistických zemích jako jedny z posledních. Přitom zákony o institucionálním oddělení centrálního a komerčního bankovnictví byly připraveny již dříve. K 1.1.1990 vstoupily v platnost zákony č. 130/1989 Sb. O státní bance československé a zákon č. 131/1989 Sb. O bankách a spořitelnách. Již v roce 1990 velmi liberální přístup státu umožnil vznik nových soukromých bank. V roce 1991 byl přijat nový zákon o Státní bance československé. Dalším významným mezníkem bylo rozdělení Československa k 1.1.1993, kdy po tomto datu došlo ke vzniku dvou nových centrálních bank - České národní banky a Národní banky Slovenska. Hned na počátku transformace se české bankovnictví muselo potýkat s celou řadou finančních závazků, které vznikly v centrálně plánované ekonomice. Mezi podstatné problémy bank bylo možné zařadit následující: 5

- nedostatečná konkurence bankovního sektoru a pomalá privatizace v prvopočátcích transformace, - podkapitalizace vznikajících bank, - neefektivní posuzování úvěrových projektů a nedokonalá legislativa, setrvačné úvěrování firem, které v nových podmínkách neobstály, - nezkušenost pracovníků bankovního sektoru z tržní ekonomiky, - narůstající počet klasifikovaných úvěrů, které způsobily nedostatečnou výhodnost českého bankovního sektoru, pokud jde o čistý zisk. Aby banky mohly fungovat v tržní ekonomice bez těchto závazků, byl přijat tzv. Konsolidační program I., v rámci něhož byly nedobytné pohledávky převedeny do banky k tomuto účelu založené - Konsolidační banky. Na základě tohoto kroku a pak ještě dalšími formami nepřímé pomoci, byly všechny banky oddluženy a rekapitalizovány. Postupně se začaly objevovat problémy malých, nově vzniklých bank, které musela ČNB řešit. Byla přijata opatření, jejichž výsledkem bylo zavedení časově omezené nucené správy, přičemž mnoha bankám byly odebrány bankovní licence. Druhým opatřením byl vyhlášen Konsolidační program II., který byl zaměřen na malé banky. ČNB v rámci tohoto programu zapojila do řešení problémů akcionáře bank. Do tohoto programu bylo zapojeno 15 bank, 9 bank nepřežilo a byly prodány jinému investorovi, nebo jim byly odebrány bankovní licence. V roce 1997 byl vyhlášen tzv. Stabilizační program, který byl rovněž určen malým bankám, které mohly své nedobytné pohledávky převést do státní instituce Česká finanční, s.r.o. Program byl určen na dobu 7 let, kdy po této době měly banky povinnost pohledávky odkoupit zpět. Do tohoto programu vstoupilo 6 bank, ale žádná banka, která do něj vstoupila nepřežila a program byl předčasně ukončen. Koncem 90. let se začaly řešit problémy velkých bank, aby se mohlo přistoupit k jejich privatizaci. Nebonitní aktiva těchto bank byla převedena do Konsolidační banky a banky byly kapitálově posilněny. Tabulka č. 2 nám dokumentuje prodej státních podílů velkých bank. 6

Tabulka č. 2: Prodej státních podílů velkých bank Prodávaný Banka Cena podíl Investiční a poštovní banka Datum smlouvy 36,0 % 3 mld. Kč 8.3.1998 ČSOB 65,7 % 40 mld. Kč 24.6.1999 Česká spořitelna 52,0 % 19,4 mld. Kč 1.3.2000 Komerční banka 60,0 % 40,2 mld. Kč 12.7.2001 Pramen: Hájek, J.: Ekonomická revue, 2005, str.74-89 Nabyvatel státního podílu Nomura Europe plc. (Japonsko) KBC Bank (Belgie) Erste Bank (Rakousko) Société Générale (Francie) Vývoj bankovního sektoru byl již v roce 2002 stabilní. Banky mohly začít podnikat v podmínkách tržního hospodářství jako svobodné podnikatelského subjekty. Tím, že se prodaly velké banky zahraničním subjektům. Došlo jednak ke zvýšení kvality práce, domácí banky byly kapitálově posíleny a dále se docílilo celkové efektivnosti bankovního sektoru. V České republice funguje dvoustupňový bankovní systém. Na jedné straně s Českou národní bankou, která má specifické postavení, a s obchodními (komerčními) bankami na straně druhé. Převládá model univerzálního bankovnictví. Český bankovní sektor je svým podílem na tvorbě HDP považován za nejvíce rozvinutý ze všech zemí střední a východní Evropy. V současné době v ČR existuje 37 aktivních bank, včetně poboček zahraničních bank. Tabulka č. 3 charakterizuje vývoj českého bankovního systému od roku 1990 do roku 2001. Tabulka č. 3: Bankovní sektor České republiky od roku 1990 do roku 2006 Rok Udělené licence Zavedení nucené správy Aktivní banky a pobočky zahraničních bank 1993 10 1 52 1994 4 1 55 1995 1 0 55 1996 2 6 53 1997 0 0 50 1998 1 0 45 1999 0 0 42 2000 0 1 40 2001 0 0 38 2002 1 0 37 2003 0 0 35 2004 0 0 35 2005 1 0 36 2006 1 0 37 Pramen: ČNB 1993-2006 7

1.4 HUSTOTA BANKOVNÍ SÍTĚ V ZAHRANIČÍ A V ČESKÉ REPUBLICE V každé zemi se nachází jiný počet peněžních ústavů. Např. na území USA v roce 1990 působilo 12 000 bank 2, přičemž pouze čtvrtina z nich mohla působit jen na území jednoho státu Unie. Jiná situace byla v Evropě, kde v roce 1995 působilo 10 000 bank. Česká republika se přibližuje počtem bank takovým státům, jako je Švédsko, Řecko a Irsko, ale zaostává za zeměmi jako jsou např. Rakousko, Finsko. Český bankovní sektor disponoval v roce 1996 asi 3 200 bankovními místy, k tomu musíme připočítat i bankovní místa, která jsou otevřená na poštách. Udržování husté pobočkové sítě je velmi nákladné a v zemi, kde je tato síť dostatečně rozvinutá, je pro zahraniční konkurenty obtížné proniknout do maloobchodních bankovních operací a proto probíhá konkurenční boj pouze mezi tuzemskými bankami. V roce 1996 Česká národní banka umožnila vstup zahraničního kapitálu do české bankovní soustavy a tím umožnila zesílení konkurenčního boje mezi bankami. Tabulka č. 4 uvádí počet bankovních subjektů, podnikajících v České republice. Výčet dílčích peněžních ústavů 3 uvádí poznámka pod čarou. 2 Mervart, J.: České banky v kontextu světového vývoje, str. 47 3 Seznam bank a poboček zahraničních bank v ČR (k 31.03.2006) I. Centrální banka 1. Česká národní banka II. Banky s převážně (více než 50 %) českou účastí na základním kapitálu 1. Česká exportní banka, a.s. 2. Českomoravská stavební spořitelna, a.s. 3. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. 4. ebanka, a.s. 5. HYPO stavební spořitelna a.s. 6. Hypoteční banka, a.s. 7. Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. 8. PPF banka a.s 9. Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. III. Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční účastí na základním kapitálu 1. BAWAG Bank CZ a.s. 2. Citibank a.s. 3. Česká spořitelna, a.s. 4. Československá obchodní banka, a.s. 5. GE Money Bank, a.s. 6. HVB Bank Czech Republic a.s. 7. IC Banka, a.s. 8. J&T BANKA, a.s. 9. Komerční banka, a.s. 10. Raiffeisenbank a. s. 11. Raiffeisen stavební spořitelna a. s. 12. Volksbank CZ, a.s. 13. Wüstenrot hypoteční banka a.s. 14. Wüstenrot - stavební spořitelna a. s. 15. Živnostenská banka, a.s. IV. Pobočky zahraničních bank (v režimu jednotné licence) 1. ABN AMRO Bank N.V. 2. Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N.V. 8

Tabulka č. 4: Banky a pobočky zahraničních bank v ČR (stav k 31. 12. 2007) Banka Počet Banky s převážně (více než 50 %) českou účastí na základním kapitálu 8 - z toho stavební spořitelny 4 Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční účastí na základním kapitálu 15 - z toho stavební spořitelny 1 Pobočky zahraničních bank (v režimu jednotné bankovní licence) 14 - z toho stavební spořitelny 0 Banky celkem 37 - z toho stavební spořitelny 6 Pramen: ČNB 1.5 TRENDY V BANKOVNICTVÍ Na světový bankovní sektor působí několik důležitých faktorů mezi které můžeme zařadit např. rostoucí trhy v EU jako důsledek zavedení jednotné měny, měnící se potřeby klientů, rozvoj kapitálových trhů, rostoucí význam informačních technologií, řízení rizik, tlak na efektivnost. Rostoucí trhy v EU jako důsledek jednotné měny EUR Se zavedením jednotné měny dochází k rozšiřování odbytových možností, k rozšíření trhů, ale zároveň vzrůstá i konkurenční prostředí. Vznikají nové tržní segmenty a zvyšuje se atraktivita všech evropských trhů 4. Internacionalizuje se chování investorů v obchodech s cennými papíry, realitami a v dalších oblastech a tento vývoj nabývá na významu. Jednotná měna přinese v privátním bankovnictví posílení významu regionu a bude narůstat význam lokálních bank, které mohou svou specifickou činností přežít konkurenční prostředí. Měnící se potřeby klientů V důsledku rozvoje jednotného evropského bankovního trhu došlo k rozvoji nových bankovních produktů, které jsou schopné uspokojit potřeby nově vznikajících mezinárodních firem, ale i domácích podnikatelských subjektů. Mezi tyto produkty patří projektové 3. CALYON S.A. 4. COMMERZBANK Aktiengesellschaft 5. Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag 6. Fortis Bank SA/NV 7. HSBC Bank plc. 8. ING Bank N. V. 9. Oberbank AG 10. PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich 11. Raiffeisenbank im Stiftland eg 12. Všeobecná úverová banka a.s. 13. Waldviertler Sparkasse von 4 Juřík, P.: Trendy v bankovním sektoru. Bankovnictví č.9/2004, str. 32-34 9

financování, syndikalizované financování, finanční deriváty, sekuritizace, daňově optimalizované financování, financování leasingem, forfaiting, faktoring. Podniky získávají kapitál z vnitřních i vnějších zdrojů, řídí svoji hotovost (cash management) s cílem zajistit likviditu, soustřeďují svou pozornost na řízení nákladů a rizik a ukládají své volné kapitálové zdroje na základě kritérií rentability a bezpečnosti. Nefinancují se pouze u bank, ale refinancují se přímo na kapitálových trzích a nebo navzájem mezi sebou a tím obcházejí banky. Banky při financování firemní klientely mění svou pozici. Na místo jednoduchých bankovních produktů se přesouvá náročné finanční poradenství a nabídka komplexních bankovních služeb. I v oblasti privátního bankovnictví dochází ke změnám. Klienti jsou náročnější, vyžadují podobné bankovní balíčky jako firemní klientela, na kvalitativně vyšší úrovni a za nižší cenu. Klienti jsou vzdělanější, informovanější, méně loajální. Banky se tento trend snaží změnit. Zvýšení loajality klientů je jednou z priorit bank, protože získat nového klienta je finančně náročnější, než si udržet současného. S rozvojem informačních technologií nabývají na významu bankovní poradci, jejichž role je nezastupitelná. Bankovní poradci poskytují pomoc při vyhledávání dodatečných informací, vyhodnocují a posuzují podklady pro rozhodování a pomáhají klientovi se správně rozhodnout, jak vhodně investovat volné finanční zdroje. Přitom by se měli snažit o dobrý a vzájemný vztah mezi klientem a bankou. Rozvoj kapitálových trhů S rozvojem globalizace se mění i strategie ve financování firem, které se stále častěji a v daleko větší míře začínají obracet na kapitálový trh. Rostoucí význam informačních technologií Klasické pobočky jsou doplňovány novými komunikačními kanály v podobě telefonního bankovnictví, mobilního bankovnictví, internetového bankovnictví. Rozvíjí se samoobslužné zóny, které jsou budovány v supermarketech, hypermarketech, a kiosky. Bankovní informační technologie tím, že se nyní staly také hlavním nákladovým faktorem, spolurozhodují o konkurenceschopnosti bank 5. Přitom se očekává, že dojde k dalšímu rozšiřování informačních technologií, které však nepřinášejí bankám takové snížení nákladů, jaké si představovaly. Proto banky pečlivě zvažují, které nové informační technologie využijí. Náklady na pořízení a provoz informačních technologií 5 Juřík, P.: Trendy v bankovnictví. Bankovnictví č.9/2004, str.32-34 10

tvoří jednu z podstatných složek investic a provozních nákladů bank a jejich návratnost nebývá kratší než čtyři roky. To ovlivňuje možnost a ochotu managementu bank zavádět další změny, což vede k úvahám o využití outsorcingu. Řízní rizik Jedním z důležitých faktorů, který má velký vliv na další vývoj bankovnictví a kterému musí vedení bank věnovat mimořádnou pozornost je řízení rizik. Kromě úvěrového a tržního rizika věnují banky pozornost i provoznímu riziku. Výsledkem tlaku na lepší a obezřetnější řízení bankovního sektoru je schválení dohody o kapitálové přiměřenosti bank a dalších norem. Tlak na efektivnost Tlak na efektivnost je základním trendem. Management bank komplikuje růst konkurence podporovaný globalizací bankovního obchodu. Banky se musí přizpůsobit tlaku těchto nových subjektů a současně čelit konkurencí ostatních bank, kterou navíc umocňuje akvizice a vznik holdingových bankovních společností. Proto hrají klíčovou roli úspory nákladů, zjednodušení a zefektivnění bankovních procesů, controlling a řízení obchodní sítě. DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie, evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, 1999. DVOŘÁK, P.: Bankovnictví. Praha: Skriptum VŠE, 1997. DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2001. FORIŠKOVÁ, D., KLIMIKOVÁ, M.: Restrukturalizace českého a slovenského bankovního systému a sekundární trh úvěrových pohledávek. Ostrava: Ekonomická revue, roč.viii, č.3, 2005. JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. Praha: Grada Publishing, 2005. JUŘÍK, P.: Trendy v bankovním sektoru. Bankovnictví č. 9/2004. MERVART, J.: České banky v kontextu světového vývoje. Praha: Lidové noviny, 1998. MISHKIN, F.S.: Ekonomie peněz, bankovnictví a finančních trhů. Praha: Ekonomia, 1991. POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha: Ekopress, 2004. POLOUČEK, S.: České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava: Edith, 2000. POLOUČEK, S.: Bankovnictví. Karviná: Slezská univerzita Opava, Obchodně podnikatelská fakulta, 2004. 11

REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA,J.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2005. REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2001. ROSE, P.S.: Peněžní a kapitálové trhy. Praha: Victoria Publishing, 1994. ROSE, P.S.,-KOLARI, J.W.-FRASER, D.R.: Financial Institutions. Boston: Irwin, 1993. TOMÁŠEK, M.: Bankovnictví jednotného vnitřního trhu EU. Praha: Linde, 1997. ZAHRADNÍK, P.: Volné bankovnictví a slučitelnost s realitou. Finance a úvěr, 1992, č.8, str. 369-376. KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Charakterizujte jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém. 2. Popište univerzální a specializovaný bankovní systém. 3. Kolik bank funguje v současné době na českém trhu. 4. Které trendy lze v současné době zaznamenat v bankovním sektoru. 12

2 CENTRÁLNÍ BANKA CÍL KAPITOLY: - postavení a funkce centrální banky, - cíle centrální banky. OSNOVA KAPITOLY: 2.1 Postavení a funkce centrální banky 2.2 Hlavní cíle centrální banky 2.1 POSTAVENÍ A FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY Významným mezníkem na cestě vývoje bankovnictví je vznik centrálního bankovnictví. V tržních ekonomikách jsou centrální banky institucemi, které mají nezastupitelné místo v oblasti regulace množství peněz v oběhu a bankovního systému dané ekonomiky. Základními funkcemi centrální banky v tržní ekonomice jsou: - emisní funkce, - funkce vrcholného subjektu měnové politiky, - regulace bankovního systému. Kromě těchto funkcí, centrální banky vedou účty státu, spravují státní dluh, spravují devizové rezervy a přijímají od obchodních bank vklady, poskytují jim úvěry, vedou obchodním bankám účty. 2.1.1 Vznik centrálních bank Centrální banky vznikly až v 17. století, ale jejich rozvoj začíná až ve 20. století. Jaké byly důvody vzniku. Mezi hlavní důvody můžeme zařadit, panovník chtěl mít vlastní banku, která by mu kdykoliv emitovala vlastní peníze a panovník chtěl mít vlastní instituci, ve které by sledoval pohyb finančních prostředků. Tyto důvody se v čase měnily a jedním z dalších důvodů, který přispěl ke vzniku centrálních bank, bylo podchytit emisi bankovek pod jedinou institucí. V některých zemích vznikly centrální banky až na základě poptávky bank po mezibankovním zúčtování. V roce 1920 1944 vypracoval guvernér Bank of England Montagu Collet Norman zásady fungování centrálních bank. Centrální banky mohou vzniknout několika způsoby, buď se stávající soukromá komerční banka přemění na centrální banku nebo dostane vybraná obchodní banka povolení k emisi bankovek a jako poslední možnost vzniku je založení zcela nové instituce. 13

Na českém území vznikla první centrální banka Privilegovaná Rakouská národní banka, která vznikla v roce 1816. Po vzniku samostatné ČR vykonávalo některé funkce centrální banky ministerstvo financí a v roce 1926 zahájila svou činnost Národní banka Československá. Od roku 1950, kdy na našem území funguje centrálně plánovaná ekonomika začíná funkci Národní banky Československé plnit Státní banka československá, která funguje až do roku 1993. Od tohoto roku plní v ČR funkci centrální banky Česká národní banka (ČNB). Cíl měnové politiky a úkol ČNB je právně kodifikován v ustanoveních článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb. o ČNB a jejich novel, které ji ukládají zabezpečovat stabilitu měny. Prioritním cílem ČNB se v posledním období stává především zabezpečení cenové stability. Úkol zajistit stabilitu cen v ekonomice, tj. přispět k tvorbě stabilního prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit, je na jedné straně výrazem narůstající odpovědnosti centrálních bank za udržitelný ekonomický vývoj. Předpokladem realizace měnové politiky vedoucí k cenové stabilitě je na druhé straně nezávislost centrální banky. Nejstarší centrální bankou je Sveriges Riksbank, která byla založena v roce 1668. 2.2 HLAVNÍ CÍLE CENTRÁLNÍ BANKY (ČNB) Centrální banky mají téměř ve všech vyspělých zemích stejnou činnost, plní makroekonomické a mikroekonomické funkce. Do makroekonomických funkcí můžeme zařadit provádění měnové politiky, emisi bankovek a mincí a devizové operace. Pod mikroekonomické funkce patří hlavně regulace a dohled nad bankovním systémem, dále funkce banky bank, banky státu a rovněž centrální banka vystupuje jako reprezentant státu v měnové oblasti. U makroekonomické funkce patří k hlavním cílům stabilní měnový vývoj a při mikroekonomické funkci je to hlavně spolehlivost a důvěryhodnost celého bankovního systému. I centrální banka v České republice plní dle zákona č.6/1993 Sb. O ČNB a Ústavy ČR funkce tak, jako i jiné centrální banky ve světě. Mezi její hlavní cíle patří: a) vydává bankovky a mince, b) dbá o stabilní měnový vývoj c) řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti bankovního systému, d) vykonává bankovní dohled nad činností bank, e) provádí další činnosti. 14

Emise bankovek a mincí Tuto funkci plnily i nejstarší vzniklé banky a proto převládá i v současné době. Žádná jiná instituce ve státě nemůže emitovat bankovky a mince a určovat jejich hodnotu. V současné době na jedné straně roste množství hotovostních peněz v oběhu, ale na druhé straně klesá podíl hotovostních peněz na celkovém peněžním obratu. Dá se říci, že tato funkce centrálních bank ustupuje. Měnová politika Funkce měnové politiky je jednou z hlavních funkcí centrálních bank v tržní ekonomice. Banka tím, že reguluje množství peněz v ekonomice, úrokové sazby, měnovou bázi, měnový kurs tak podporuje stabilitu cenové hladiny. Měnová politika je prováděna nástroji mezi které zařazujeme operace na volném trhu, diskontní nástroje, kursové intervence, povinné minimální rezervy (PMR -existence tohoto nástroje je diskutabilní, neboť v řadě zemí již se PMR netvoří a v ČR jsou již řadu let na úrovni 2 %) a ostatní nástroje. Bližší specifikace nástrojů je provedena v (Revenda, 2001, Revenda, Mandel, 2005). Při této funkci je důležité si uvědomit, zda centrální banka je samostatným subjektem v rozhodování měnové politiky, či nikoliv. Regulace a dohled nad bankovním systémem Bankovní systém patří k regulovaným odvětvím a centrální banka stanovuje obchodním bankám pravidla činnosti, reguluje vstup do odvětví bankovnictví a provádí kontrolu dodržování stanovených pravidel. ČNB musí dvakrát ročně podávat Poslanecké sněmovně k projednání zprávu o měnovém vývoji a po skončení kalendářního roku předkládat i zprávu o svém hospodaření. ČNB je rovněž povinna jednou za tři měsíce informovat veřejnost o měnovém vývoji. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je sedmičlenná bankovní rada, jejíž členy jmenuje na šestileté funkční období prezident republiky. Členy bankovní rady jsou guvernér, dva víceguvernéři a další čtyři vedoucí zaměstnanci ČNB. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování, rozhoduje o zásadních měnově-politických opatřeních ČNB a jiných záležitostech zásadní povahy. 15

VÝKON DALŠÍCH ČINNOSTÍ ČNB vede účty státního rozpočtu, státních fondů a provádí některé operace pro vládu a centrální orgány a devizovou činnost. DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: REVENDA, Z. a kol: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha: Management Press, 1996, ISBN 80-85943-06-9. REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK,P., BRADA,J.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání Praha: Management Press, 2000. SEKERKA, B: Banky a bankovní produkty, Praha: Profess Consulting, 1997. ISBN 80-85235-51-X KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Jaké jsou základní funkce centrální banky v tržní ekonomice? 2. Určete nástroje, které používá ČNB k řízení měny? 3. Jaká je aktuální diskontní, lombardní a repo sazba v ČR? 16